10 C 183/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Větrovskou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem, a to pozemku parc. č. st. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci č.e. , číslo, a pozemku parc. č. , číslo, – ostatní plocha, vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

II. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazuje pozemek parc. č. st. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci č. e. , číslo, a pozemku parc. č. , číslo, – ostatní plocha, vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro katastrální území a obec , adresa, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádání podílu zrušeného spoluvlastnictví částku 1 250 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Po právní moci tohoto rozsudku se žalobkyni vrací složená záloha ve výši 9 846 Kč, a to z účtu Okresního soudu v Písku.

VI. Po právní moci tohoto rozsudku se žalovanému vrací složená záloha ve výši 12 846 Kč, a to z účtu Okresního soudu v Písku.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem (dále jen „nemovitostem“) specifikovaným ve výroku I. tak, aby byly přikázány do jejího vlastnictví a žalovanému byla vyplacena přiměřená náhrada s odůvodněním, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí každý v rozsahu ½, které nabyli na základě usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 26. 6. 2023 č. j. , spisová značka, dědictvím po zůstavitelce , jméno FO, (matce účastníků) zemřelé dne 24. 8. 2018. Zůstavitelce byl od 1. 1. 2016 přiznán příspěvek na péči ve stupni 2. středně těžké závislosti a od 8. 2. 2018 žila v domově se zvláštním režimem pro osoby se sníženou soběstačností. Dne 29. 6. 2018 ji žalovaný přiměl k uzavření darovací smlouvy, kterou na něho mělo být převedeno vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 12. 2. 2020 č. j. 12 C 182/2018-170 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 2. 2021 č. j. 7 Co 635/2020-242 bylo určeno, že darovací smlouva je neplatná, neboť zůstavitelka učinila úkon v duševní poruše, která ji činila neschopnou právně jednat. Dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, zůstavitelka zřejmě již ke dni 4. 4. 2016 trpěla počínající demencí alzheimerovského typu. Žalobkyně měla a má zájem podílet se na užívání nemovitostí, ale žalovaný jí brání, když ani zůstavitelce v posledních letech života toto neumožňoval. Žalobkyně se v průběhu řízení o dědictví pokoušela o dohodu ohledně užívání nemovitostí, s ohledem na velikost chaty a vztahy účastníků navrhla střídání v užívání po týdnu, žalovaný nesouhlasil, ale nenavrhl jiný způsob užívání. Žalobkyně také navrhovala vypořádání dědictví, podle něhož by převzala nemovitosti a vyplatila polovinu jejich hodnoty žalovanému, žalovaný nesouhlasil. Výzvou ze dne 23. 9. 2023 žalovanému navrhla, aby jí spoluvlastnický podíl prodal za cenu dle znaleckého posudku, který by byl vypracován, žalovaný nesouhlasil. Vyjádření žalovaného ve věci označila za nepravdivé a zavádějící. Popřela, že by si zůstavitelka přála, aby se stal vlastníkem nemovitostí. Mezi zůstavitelkou a žalobkyní na jedné straně a žalovaným na straně druhé byly časté spory o užívání nemovitostí, které žalovaný již za života zůstavitelky fakticky okupoval. Skutečnost, že žalovaný dne 29. 6. 2018 uzavřel se zůstavitelkou darovací smlouvu, nedokládá vůli zůstavitelky k převodu nemovitostí, ale snahu zneužít její stav, aby se nemovitostí zmocnil. V následném soudním řízení vyšlo najevo, že trpěla demencí alzheimerovského typu zřejmě již od 4. 4. 2016, v jejímž důsledku nebyla schopna právně jednat, uzavírat žádný typ smlouvy, spravovat majetek, rozhodovat o vlastní léčbě, obstarávat své záležitosti na úřadech ani pořizovat pro případ smrti. Pokud žalovaný v řízení o neplatnost darovací smlouvy uvedl, že mu není známo, že by žalobkyně trpěla demencí alzheimerovského typu, svědčí to o tom, že se o ni a její stav nezajímal, a tak nemohl vědět, jak chtěla s předmětnými nemovitostmi naložit. Není pravda, že by provedl na své náklady výměnu veškerého vybavení chaty (bojler, lednice, sporák, nádobí, nábytek atd.), když stav objektu se oproti době, kdy zůstavitelka spolu se svým manželem a žalobkyní chatu vybavila, prakticky nezměnil, naopak v důsledku intenzivního využíváním žalovaným se spíše zhoršil a v současné době je prakticky vybydlený. Část vnitřního vybavení chaty pořídila žalobkyně z vlastních prostředků (stůl, židle, rádio, rychlovarná konvice, lednice a mikrovlnná trouba). Rádio a konvice jsou stále součástí vybavení, stůl je umístěn na verandě a dále užíván, ostatní předměty se tam již nenachází. Žalobkyně pořídila též zahradní nábytek, který žalovaný patrně odstranil. Pokud věci vyměnil, tak za věci opotřebené. Žalovaný odstranil asi i konferenční stolek bez dohody se zůstavitelkou a žalobkyní a bez jejich vědomí. Sporák, kamna, nádobí a ostatní vybavení v přízemí bylo pořízeno ještě za života zůstavitelky, s výjimkou sady příborů s dřevěnou rukojetí. Součástí vybavení doposud zůstává i povlečení pocházející z domácnosti zůstavitelky. Žalovaný do chaty umístil bez dohody se zůstavitelkou a žalobkyní 2 stoličky a kredenc, ratanový stolek a knihovnu. Současná potřeba investic do objektu je nezbytná a žalobkyně je připravena přistoupit k rekonstrukci. Žalovaný nemovitosti užíval, ale neprováděl do nich zásadní investice, když dle znaleckého posudku v dědickém řízení byla prováděna pouze běžná údržba prvků krátkodobé životnosti. Časté spory o užívání nemovitosti a skutečnost, že zůstavitelka nemohla chatu užívat, vedly k tomu, že zůstavitelka sdělila žalovanému, aby si hradil spotřebované energie. Žalobkyně poskytovala zůstavitelce prostředky na úhradu pojištění asi do roku 2015 a potom hradila daň z nemovitosti, a to i po úmrtí zůstavitelky. Po skončení dědického řízení hradí daň z nemovitostí v rozsahu spoluvlastnického podílu. Žalobkyně v mnoha vyjádřeních sdělovala žalovanému, že hodlá chatu užívat, je ochotná se v užívání střídat, podílet se na rekonstrukci a investicích i úhradách energií. Žalovaný na návrhy nereagoval nebo vznášel argumenty, proč nelze chatu užívat, včetně návrhů na úhradu nájemného za užívání příborů, lednice apod. V roce 2021 žalobkyni sdělil, že objekt užívat nemůže, protože bude podroben rozsáhlým úpravám, proto žádala o cenové nabídky prací, aby se na nich mohla podílet, ale bez reakce. Žádné práce realizovány nebyly a jednalo se další obstrukci, jak žalobkyni zabránit v užívání nemovitostí. Žalovaný odmítal opustit chatu, pokud by v ní žalobkyně byla, avizoval, že tam bude dojíždět bez výjimky každý víkend, z epidemiologických důvodů ji odmítal komukoli zpřístupnit s odvoláním na obavu před nákazou. Společné užívání nemovitostí prakticky vyloučil již za života zůstavitelky. Žalobkyně potvrdila, že chatu v poslední době neužívala, nikoli proto, že nechtěla, ale protože jí žalovaný znemožňoval užívání stejně jako zůstavitelce. Zůstavitelka pak nemohla v závěru života chatu užívat ze zdravotních důvodů, neboť se stala imobilní a trpěla Alzheimerovou chorobou, žalobkyně o ni pečovala 24 hodin denně do doby, než se její zdravotní stav zhoršil natolik, že domácí ošetřování již bylo neúnosné. Žalovaný si byl vědom zdravotního stavu zůstavitelky, odmítal se jakkoli podílet na péči o ni, nezajímal se o ni a veškerý svůj volný čas trávil na chatě. Žalobkyně potvrdila, že měla 2 klíče od chaty, ale vzhledem k tomu, že delší dobu z výše uvedených důvodů chatu neužívala, nevěděla, zda jsou funkční. Nechtěla nemovitosti užívat svévolně bez dohody se žalovaným. Nepravdivé je tvrzení žalovaného, že chatu v určitých termínech uvolnil, aby ji mohla užívat žalobkyně. Dne 3. 6. 2023 se dostavila na chatu dcera žalobkyně a stav zdokumentovala. Chata byla nezabezpečená, okenice otevřená, dveře koupelny dokořán. Zjistila, že neměla klíč od vstupní branky na pozemek a od některých prostor chaty přístupných zvenčí. Zjistila, že žalovaný byl v objektu přítomen v termínu, o němž tvrdí, že chatu uvolnil a opustil ji až dne 2. 6. 2023. Dceři žalobkyně poté zaslal výhružnou zprávu. Právnímu zástupci žalobkyně napsal, že pokud mu žalobkyně nevydá věci zmíněné v dědickém řízení, nebude pokračovat v řešení návštěv. Žalovaný nemůže tvrdit, že byl srozuměn s užíváním chaty žalobkyní dle přípisu jejího právního zástupce, když jeho zástupce ji písemně upozornil, že neobdržení odpovědi v jednostranně stanoveném termínu, neznamená souhlas se zaslaným návrhem. V srpnu 2023 žalovaný napsal žalobkyni, že střídání po týdnech nepřipadá v úvahu, a to proto, že jako důchodce nehodlá na cestování na svoji nemovitost utratit měsíčně 4 000 Kč. Žalobkyně se obávala dalších výhružek, konfliktů a nátlaků žalovaného a chtěla se vyvarovat osobního střetu na místě. Jedné z návštěv zůstavitelky na chatě před cca 10 lety předcházela vyhrocená komunikace mezi účastníky, kdy žalovaný vyčetl žalobkyni, že mu návštěvou zůstavitelky na chatě zkazila dovolenou, jelikož se o ni musel starat několik dnů. V dědickém řízení žalovaný nenabízel za podíl na nemovitostech více než ona jemu. Žalovaný se snaží navodit dojem nepoctivého jednání žalobkyně, když tvrdí, že podpis zůstavitelky na dodatku ke smlouvě o půjčce se žalobkyní není jejím podpisem. V trestním řízení to bylo vyvráceno. Žalobkyně má za žalovaným pohledávku z titulu náhrady nákladů řízení vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 9/2018, která částečně zanikla započtením. Následně žalobkyně doplnila, že nemovitosti by jí měly být přikázány do vlastnictví z důvodu její solventnosti k okamžitému vyplacení žalovaného a schopnost investovat do nemovitostí i do budoucna, silnějšího citového vztahu k nemovitostem, když nemovitosti byly pořízeny v 70. letech 20. století a žalobkyně žijící ve společné domácnosti s rodiči a dcerou pravidelně společně na chatu jezdili a starali se o chatu i zahradu. Dcera s přítelem se podíleli na stavbě opěrné zídky. Žalovaný nemovitosti užíval pouze občasně do roku 2003, kdy navázal nový partnerský vztah, chatu obsadil a v rozporu s dobrými mravy postupně vylučoval z jejího užívání další členy rodiny. O jeho záměru vyloučit žalobkyni z užívání chaty svědčí skutečnost, že ani po dobu pobytu v Tunisu (červen 2023), ani po dobu pobytu na Slovensku (srpen 2022), ani během hospitalizace (podzim 2022) neinformoval žalobkyni o možnosti chatu užívat, když ji nemohl užívat sám. Nemovitosti proto žalobkyně naposledy navštívila v roce 2011. Zůstavitelka se vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu nemohla počínání žalovaného bránit. Od roku 2005 se u ní začaly projevovat pohybové a další zdravotní problémy, byla odkázaná na péči žalobkyně, v roce 2015 se stala zcela imobilní, v roce 2016 jí byla diagnostikována Alzheimerova choroba. Žalobkyně musela zajišťovat nepřetržitou péči o ni. K listinám, které žalovaný založil do spisu v jednotlivých obálkách uvedla, že se jedná o účtenky, z nichž není patrné, kdo věci pořídil, za čí peníze a zda byly použity na chatě. Pokud jde o stavební úpravy, tyto byly provedeny bez souhlasu zůstavitelky, příp. proti její vůli. Žalobkyně vybavila koupelnu vaničkou do sprchového koutu, vodovodní baterií a dveřmi. Žalovaný se na pořízení a výstavbě chaty prakticky nepodílel, do roku 2003 ji užíval sporadicky, poté ji začal využívat intenzivně a postupně vylučovat z užívání další členy rodiny. Žalobkyně uvedla, že je ochotna a schopna vyplatit žalovanému za jeho spoluvlastnický podíl částku 1 250 000 Kč a přibližně stejnou částku je schopna vynaložit na investice do nemovitosti. Dědické řízení trvalo 6 let, neboť bylo přerušeno po dobu probíhajícího řízení o určení neplatnosti darovací smlouvy, které bylo zahájeno výlučně z důvodu na straně žalovaného.

2. Žalovaný souhlasil se zrušením spoluvlastnictví nemovitostí s tím, aby mu soud přikázal spoluvlastnický podíl žalobkyně za náhradu stanovenou znaleckým posudkem. Uvedl, že žaloba obsahuje nepravdivé a hrubě zkreslené údaje. Přáním jeho matky bylo, aby se stal vlastníkem nemovitostí a darovala mu je, neboť se o ně řadu let staral, investoval do nich a opravoval je. Žalobkyně se následně před soudem s úspěchem domáhala prohlášení neplatnosti darovací smlouvy. Vzhledem ke stáří vnitřního vybavení chaty provedl ze svých finančních prostředků jeho výměnu. Nemovitosti užíval, a tak považoval za svoji povinnost se o ně starat a investovat do nich. Po celou dobu hradil pojištění nemovitosti, daň z nemovitostí hradila zůstavitelka. Žalobkyně se za života zůstavitelky o nemovitosti nestarala, nenavštěvovala je a neprojevovala o ně žádný zájem, neboť bylo třeba do nich investovat jak finanční prostředky, tak i vlastní práci při údržbě chaty a zahrady. Zájem o užívání nemovitostí z její strany nastal až v době, kdy se stala spoluvlastníkem. Popřel, že by žalobkyni bránil užívat nemovitosti, když měla klíče a mohla i za života zůstavitelky nemovitosti kdykoliv užívat. Současně potvrdil, že požadoval, aby byla vyřešena otázka užívání jeho osobních věcí a vnitřního vybavení v jeho výlučném vlastnictví a spolufinancování nákladů spojených s užíváním nemovitostí. Na tento požadavek však žalobkyně nereagovala. Na základě e-mailové korespondence s právním zástupcem žalobkyně jí uvolnil chatu ve stanovených termínech, ale dle vyjádření sousedů ji nikdy nenavštívila. Právní zástupce žalobkyně ve svém e-mailu ze dne 22. 5. 2023 mimo navrhovaných termínů uvedl, že jestliže do čtvrtka 25. 5. 2023 neobdrží žádné připomínky nebo námitky, bude počítat s tím, že proti výše uvedenému režimu užívání chaty nemá námitky a je s ním srozuměn. Žalovaný na tento e-mail nereagoval, byl s užívání srozuměn, a to i přes skutečnost, že nedošlo k vyřešení otázky úhrady za užívání vnitřního vybavení chaty v jeho vlastnictví. Dne 10. 6. 2023 navštívila chatu dcera žalobkyně. Popřel, že by zůstavitelce neumožňoval užívat předmětné nemovitosti, na chatu ji vozil a staral se o ni, pokud to její zdravotní stav dovoloval. Se souhlasem zůstavitelky převedl na svoji osobu smlouvu o odběru elektrické energie dne 9. 11. 2016 a v roce 2018 pojistnou smlouvu na nemovitosti. Potvrdil, že se v průběhu dědického řízení snažili o vypořádání, dohoda však nebyla možná, neboť žalobkyně mu nabízela polovinu z částky stanovené znaleckým posudkem, tj. 447 500 Kč, on jí nabízel částku 1 000 000 Kč, což neakceptovala. Dále uvedl, že v průběhu dědického řízení docházelo mezi účastníky ke sporům, neboť žalobkyně požadovala zařadit do pasiv dědictví údajný dluh zůstavitelky z titulu smlouvy o půjčce ve výši 1 834 522 Kč, který žalovaný neuznal. Pouze on se za matku o nemovitosti staral, udržoval je, prováděl stavební úpravy, hradil pojištění a elektřinu, to vše po dohodě s matkou a na vlastní náklady. Investice do nemovitostí uvedl jako kritérium pro jejich přikázání do jeho vlastnictví. Když byla žalobkyně nemocná, staral se o zůstavitelku 14 dnů, dále jí vozil obědy od února do poloviny května a byl za ní v Unhošti i dvakrát týdně. Přístavbu chaty dělal v roce 2002 poté, co mu starosta obce řekl, že na ni nepotřebuje stavební povolení ani ohlášení. Přikázání jeho podílu do vlastnictví žalobkyně by bylo v rozporu s dobrými mravy. K výši vypořádacího podílu uvedl, že ji nehodlá navyšovat oproti znaleckému posudku vypracovanému znalkyní v řízení, když na chatě odvedl dostatečné množství práce a vynaložil dostatek finančních prostředků. V závěrečném návrhu doplnil, že chata je jeho srdeční záležitost, protože pomáhal otci od roku 1976 s její dostavbou, byla zakoupena jako rozestavěná. Žalobkyně tvrdila, že se bude podílet finančně na chodu chaty, opakovaně ji kontaktoval, ale bez odezvy.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícím stav evidovaný k datu 3. 10. 2023 a k datu 31. 7. 2025 ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 6. 2023 č. j. 26 D 1245/2018-353 bylo zjištěno, že v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , jsou na základě uvedené listiny zapsáni účastníci jako podíloví spoluvlastníci nemovitostí každý v rozsahu ½ s právními účinky zápisu ke dni 4. 8. 2023.

4. Z e-mailové korespondence mezi účastníky, příp. mezi jejich zástupci v období od 4. 8. 2021 do 24. 8. 2023 a e-mailové korespondence mezi právním zástupcem žalobkyně a žalovaným v období od 22. 5. 2023 do 5. 6. 2023 vyplývá snaha žalobkyně o dohodu se žalovaným ohledně užívání nemovitostí. Výzvou ze dne 23. 9. 2023 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne byl žalovaný vyzván k vypořádání podílového spoluvlastnictví před podáním žaloby. V další rozsáhlé e-mailové korespondenci účastníků a jejich zástupců bylo řešeno užívání nemovitostí, když žalovaný např. sdělil, že žalobkyně se odmítla podřídit pravidlům ještě za života matky, proto k dohodě nedošlo, tato byla stanovena poté, co po některých návštěvách žalobkyně a její dcery, bylo zařízení chaty poškozeno, pozemek zanedbán. V chatě má žalovaný nové vybavení a zda je žalobkyně ochotna platit za pronájem.

5. Ze 2 fotografií předložených žalovaným vyplývá, že zůstavitelka byla na předmětné chatě společně se žalovaným a dalšími osobami. Z fotodokumentace předložené žalobkyní vyplývá stav nemovitostí v minulosti a v době návštěvy dcery žalobkyně v roce 2023.

6. Z pojistné smlouvy č. , hodnota, pojištění majetku a odpovědnosti občanů ve spojení se záznamem z jednání a plnou mocí udělenou zůstavitelkou žalovanému dne 7. 3. 2018 ve všech věcech týkajících se závazků z pojistné smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel pojistnou smlouvu na předmětné nemovitosti dne 22. 3. 2018 s počátkem pojištění dne 23. 3. 2018, dne 25. 12. 2023 byla aktualizována výše pojistného na další období.

7. Ze žádosti o změnu zákazníka (přepis) ve spojení se 2 ústřižky poštovních poukázek vyplývá, že zůstavitelka dne 9. 11. 2016 požádala o ukončení smlouvy o dodávce elektřiny do odběrného místa , adresa, a žalovaný požádal o uzavření smlouvy o dodávce elektřiny do předmětného odběrného místa. V březnu 2014 byla elektřina uhrazena poštovní poukázkou, kde jako odesílatelka byla uvedena zůstavitelka a v lednu 2017 byla uhrazena žalovaným.

8. Listinou nazvanou znalecký posudek č. , č. účtu, ze dne 5. 1. 2022 vypracovaný , právnická osoba, ve věci sp. zn. 26 D 1245/2018 byla stanovena obvyklá cena nemovitostí ke dni úmrtí zůstavitelky dne 24. 8. 2018 ve výši 895 000 Kč.

9. Z dohody o finanční podpoře poskytovatele sociálních služeb, dohody o spoluúčasti na úhradě nákladů sociálních služeb a pobytových služeb uzavřených dne 8. 2. 2018 se společností , právnická osoba, a výpisu z účtu , jméno FO, (dcery žalobkyně) v období 3/18 - 8/18 vyplývá, že společnost poskytovala sociální služby zůstavitelce a osoba příbuzná se zavázala hradit společnosti příspěvek, tento byl hrazen z účtu dcery žalobkyně ve výši 3 644 Kč měsíčně.

10. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 9. 2019 č. j. 11 C 9/2018-66 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020 č. j. 4 Co 363/2019-101 bylo zjištěno, že nyní žalovanému byla uložena povinnost zaplatit nyní žalobkyni náklady řízení ve výši 6 800 Kč a 8 228 Kč. Z dopisu právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 26. 9. 2023 ve spojení s detailní informací k zásilkám bylo zjištěno, že žalobkyně započetla svoji pohledávku za žalovaným z titulu náhrady nákladů řízení ve věci vedené před Krajským soudem v Českých Budějovicích sp. zn. 11C 9/2018 ve výši 6 800 Kč proti pohledávce žalovaného z titulu úhrady ½ nákladů pohřbu zůstavitelky ve výši 6 460 Kč, dopis byl žalovanému dodán dne 5. 10. 2025.

11. Z SMS zprávy žalovaného ze dne 3. 12. 2014 vyplývá, že sdělil žalobkyni jako důchodkyni, že ho vtipně zaměstnala v rámci jeho dovolené, že to zvládne, ale vrátí jí to.

12. Z kopie ručně psané listiny vyplývá záznam odečtů stavu elektroměru na chatě a dne 2. 6. 2023 zápis odjezd Tunis.

13. Z WhatsApp zprávy žalovaného ze dne 23. 6. 2023 zaslané dceři žalobkyně vyplývá, že žalovaný ji upozorňoval „pokud ještě jednou vleze na chatu bez domluvy s ním, tak ať je ráda, že to nenahlásil“. Dne 22. 12. 2023 zaslal dceři žalobkyně WhatsApp zprávu, že „včera se přesvědčil na soudě, jak je křivá a používá svoji dokumentaci k soudnímu řízení, vše jí vrátí, mohl nahlásit neoprávněnou návštěvu s tím, že se mu ztratily věci, škoda že není takový křivák jako oni“.

14. Z kopií ústřižků poštovních poukázek bylo zjištěno, že v roce 2000 a 2001 hradil pojištění nemovitostí , právnická osoba, (otec účastníků), od roku 2002 do roku 2006, od roku 2008 do 2013 a 2015 byla jako odesílatel platby uvedena zůstavitelka. V letech 2000 až 3/2009 hradil elektřinu , právnická osoba, , poté do roku 2014 byla uvedena jako odesílatel plateb zůstavitelka. Daň z nemovitosti byla hrazena v letech 2012 až 2014, 2017 až 2020, když jako odesílatel byla uvedena zůstavitelka. Z výpisu účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 23. 5. 2021 zaplatila daň z nemovitostí ve výši 369 Kč. Z výpisu z účtu dcery žalobkyně bylo zjištěno, že dne 16. 5. 2015 zaplatila daň z nemovitostí ve výši 369 Kč. Z platebního výměru na daň z nemovitých věcí na rok 2024 a potvrzení zadané platby ze dne 5. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil daň za spoluvlastnický podíl na nemovitostech na rok 2024 ve výši 239 Kč.

15. Z e-mailu žalovaného ze dne 23. 8. 2023 zaslaného žalobkyni vyplývá, že ji upozornil, že jí nikdy nezakázal přijet na chatu, avšak střídání po týdnech nepřipadá v úvahu, protože jako důchodce nehodlá na cestování na svou nemovitost utratit měsíčně 4 000 Kč. Představa žalobkyně, že bude užívat jeho osobní věci včetně WC, označil za směšnou s tím, že žalobkyně má možnost vozit si na chatu svou lednici, svoje nádobí, svoji postel, svoje povlečení apod. Nikdy nehodlal chatu prodat nebo darovat cizí osobě. Z e-mailu žalobkyně ze dne 30. 8. 2023 zaslaného žalovanému bylo zjištěno, že sdělovala, že pokud žalovaný odmítl její návrh na střídání, aby sdělil svůj návrh, protože žalobkyně s dcerou na chatu chtějí jezdit, dcera tam strávila celé dětství s babičkou a dědou, s ohledem na velikost chaty je zřejmé, že tam nemohou trávit čas současně. Proto je vhodné se domluvit dopředu, kdy tam kdo pojede s tím, že počítá, že se bude ½ podílet na opravě a údržbě, ale musí se vždy dopředu domluvit.

16. Ze zprávy z inspekce nemovitosti – odborného prověření nemovitosti společností , právnická osoba, . ze dne 22. 2. 2024 vyplývá, že společnost vyhodnotila stav předmětných nemovitostí. Počet závad, které nebrání užívání, stanovila v počtu 19 a které vyžadují nutnou opravu v počtu 10. Celkové náklady na odstranění závad představují částku 391 000 Kč. Celkový stav nemovitosti byl hodnocen jako dobrý, před rekonstrukcí.

17. Znaleckým posudkem č. 4671/24/24 soudní znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí , tituly před jménem, , adresa, ze dne 8. 3. 2024 bylo prokázáno, že předmětné nemovité věci nelze rozdělit na dvě části tak, aby hodnota jednotlivých částí odpovídala spoluvlastnickým podílům. Znalkyně uzavřela, že předmětné nemovité věci dělit nelze. Ke dni zpracování znaleckého posudku činila obvyklá cena nemovitostí 1 950 000 Kč. Znalkyně při výslechu před soudem svůj znalecký posudek stvrdila. Dále doplnila, že chata není dělitelná, neboť je tam jedno schodiště a sociální zařízení. Zastavěná plocha a obestavěný prostor je vhodný k rekreačním účelům jenom jednoho. Kdyby se chata reálně rozdělila, tak bude zastavěná plocha 10 m2 a muselo by se tam vměstnat další schodiště a sociální zařízení, už by to nemohlo plnit funkci, pro kterou to bylo primárně určeno. Účastníci nepožadovali vypracování dodatku ke znaleckému posudku.

18. Soud provedl důkaz listinami a fotografiemi obsaženými v sedmi obálkách předložených žalovaným do přílohy spisu nazvaných stavba koupelny 2002 – 2003, doklady ke stavbě studny a vodovodních rozvodů, elektřina hrazeno za matku od roku 2014, přístavba chaty, pojištění nemovitosti hrazeno od roku 2014 do současnosti, doklady k zahradním úpravám 2014 – 2017 a fotodokumentace stavu chaty v roce 1998, a zjistil, že se jedná o značné množství účtenek a dalších listin, které se týkají různého stavebního materiálu, vybavení domácnosti a zahrady, avšak není z nich zřejmé, kdo předmětné věci kupoval, platil a kde byly použity.

19. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u , právnická osoba, za březen 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje částkou ve výši 2 636 056,30 Kč, za říjen 2024 částkou ve výši 3 090 891 Kč, za leden/únor 2025 částkou ve výši 3 109 805,87 Kč, za červen/červenec 2025 částkou ve výši 3 134 202,88 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u mBank za únor 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje částkou ve výši 350 777,48 Kč20. Z výpisů z účtů žalovaného vedených u , právnická osoba, za březen/duben 2024 bylo zjištěno, že žalovaný disponuje částkami ve výši 408 000 Kč, 266 878,46 Kč a hodnota jeho portfolia činí 666 643,94 Kč, za leden/únor 2025 částkami ve výši 401 737,42 Kč, 308 987,04 Kč a hodnota jeho portfolia činí 739 110,49 Kč.

21. Ze spisu Okresního soudu v Písku sp. zn. 12 C 182/2018 soud provedl důkaz rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 12. 2. 2020 č. j. 12 C 182/2018-170 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne ze dne 24. 2. 2021 č. j. 7 Co 635/2020-242 a znaleckým posudkem znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 22. 8. 2018 ve spojení s protokolem o výslechu znalkyně před dožádaným soudem, z nichž vyplývá, že na základě znaleckého posudku znalkyně a jejího doplňujícího výslechu bylo určeno, že darovací smlouva, kterou uzavřel žalovaný se zůstavitelkou dne 29. 6. 2018 je neplatná, neboť zůstavitelka ji uzavřela ve prospěch žalovaného v duševní poruše. Nejméně ke dni 29. 6. 2018 trpěla zůstavitelka středně těžkou demencí, byla orientována pouze formálně osobou, nebyla schopna právně jednat, uzavírat jakékoliv smlouvy, spravovat a rozhodovat o svém majetku, sledovat své zájmy, byla výrazně ovlivnitelná druhou osobou.

22. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 26 D 1245/2018 byl proveden důkaz protokolem o jednání před soudním komisařem dne 26. 1. 2023 a dne 20. 3. 2023, z nichž soud zjistil, že žalovaný uplatnil investice do nemovitostí ve výši cca 500 000 Kč, jako dluh zůstavitelky, který žalobkyně neuznala. Žalobkyně uplatnila do pasiv dědictví dluh zůstavitelky vůči žalobkyni z titulu smlouvy o půjčce ve výši 1 834 522 Kč, který žalovaný neuznal. Soudní komisařka ke sporným dluhům nepřihlédla.

23. Ze spisu Policie ČR, SKPV, , adresa, sp. zn. , číslo, byl proveden důkaz znaleckým posudkem znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , usnesením Policie ČR ze dne 24. 7. 2020 č.j. , číslo, a usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 sp. zn. , spisová značka, , z nichž vyplývá, že policejní orgán věc odložil, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a věc není na místě vyřídit jinak, když znalkyně označila podpisy na čtyřech dodatcích č. 1 ke smlouvě o půjčce uzavřené mezi zůstavitelkou a žalobkyní jako pravé podpisy zůstavitelky. Stížnost žalovaného byla zamítnuta.

24. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že je dcerou žalobkyně. Uvedla, že spory o užívání chaty sahají do minulosti, kdy žila babička, probíhaly i po dobu dědického řízení, a nyní jde o jejich vyvrcholení. Na chatu jezdila od dětství až po vysokou školu společně, střídali se a nikdy s tím nebyl problém, pravidelně jezdívali na chatu s babičkou, dědou a žalobkyní, někdy s nimi jel i žalovaný. Se sousedy neměli žádné spory. Vše se změnilo, když se žalovaný seznámil se svojí současnou přítelkyní a začali navštěvovat chatu. V té době brával na chatu i babičku. Svědkyně byla několikrát s nimi, ale už nebylo možné si tam naplánovat pobyt týden nebo 14 dnů. Převážně tam chtěl jezdit žalovaný s přítelkyní a neinformoval je, kdy tam bude nebo ne. V červnu 2023 navštívila chatu a žalovaný jí potom poslal urážlivé a vyhrožující zprávy. Po prvním jednání jí napsal, že je křivák, když zakládá svoji dokumentaci do soudního spisu, ačkoli není účastník a že jí to vrátí. Naposledy ji kontaktoval v květnu 2024 ohledně garáže, že už má jejich ulhané bandy plné zuby a že jí to vrátí. Od roku 2013 se začal babičce zhoršovat zdravotní stav, měla potíže s pohybovým aparátem a od roku 2015 používala chodítko. Její zdravotní stav se zhoršoval i s ohledem na Alzheimerovu chorobu. Od té doby na chatě nebyly, žalobkyně zůstala s babičkou doma a babička přestala být soběstačná. Žalobkyně se o ni starala 24 hodin denně, nemohli ji nechat o samotě a starat se o chatu. Tento stav trval do roku 2018, kdy byla umístěna do domova se zvláštním režimem v Unhošti. Žalovaný babičce zavolal jednou za 2 měsíce. Veškerá péče byla na žalobkyni a tehdy se vztahy mezi účastníky zhoršily. V červenci 2018 přišlo vyrozumění z Katastrálního úřadu o zahájení vkladového řízení ve věci darovací smlouvy mezi babičkou a žalovaným, což odstartovalo úplnou válku. Bylo podáno předběžné opatření, babičku vyšetřila znalkyně, která shledala Alzheimerovu chorobu a demenci středně těžkého typu. V srpnu 2018 babička zemřela, probíhalo dědické řízení a paralelně spor o určení neplatnosti darovací smlouvy. Žalovaný nebyl ochoten jednat o spoluužívání nemovitosti, měl vždy nějakou výmluvu. Raději na chatu nejely, protože nestály o konflikty. Naposledy se tam svědkyně podívala v prosinci 2023. Mají klíče od vstupních dveří, ale nikoli od branky. Od ostatních technických místností klíče v chatě na obvyklém místě nenašla. Pokud by chtěli jet na chatu, tak s klíči, které mají, se nedostanou na WC, do kotelny ani do sklepa. Překvapilo ji, že koupelna zůstala dokořán. V chatě je starší vybavení, které poznala a jsou tam 4 postele. Žalobkyně byla na chatě naposledy cca v roce 2011, 2012, potom se starala o babičku. Když na chatu se žalobkyní jezdily, staraly se o zahradu, uklízely chatu i venku. Žalobkyně tam pořídila zahradní nábytek, mikrovlnou troubu, rychlovarnou konvici, televizi, rádio, lednici. Do koupelny dala sprchovou vaničku, umyvadlo s baterií, závěs, dále tam dala koberečky, stůl a židle. Společně s přítelem pomáhali žalovanému stavět v roce 2008-2009 opěrnou zídku, než se vztahy začaly kazit. Na chatě přibyla kůlna a zídka, byly obměněny spotřebované nebo poškozené věci. Stav chaty je stejný nebo horší než dřív, žádné zásadní úpravy neproběhly. Koupelna se rekonstruovala za života babičky. Babička chtěla, aby zůstala chata v rodině a bála se, že pokud by žalovaný zemřel, připadla by rodině jeho přítelkyně. Bývali hádky kvůli užívání, i ohledně spotřeby elektřiny. Když přišel větší nedoplatek, babička převedla elektřinu na žalovaného, aby to za něj neplatila. Babička se žalobkyní platily daň z nemovitostí a nějaký čas ještě pojistku, která se také převedla na žalovaného s ohledem na rozsah jeho užívání.

25. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že je družkou žalovaného a od roku 2003 žijí ve společné domácnosti v bytě žalovaného v Praze. Uvedla, že nemá zájem na výsledku sporu. Když ještě pracovali, tak jezdili na chatu na víkendy a brali zůstavitelku s sebou v letech 2006 – 2014, 2015. Potom byla svědkyně na operaci s páteří a na chatu nejezdila ½ až ¾ roku, jezdil tam žalovaný s matkou. Žalobkyně na chatu nejezdila a nestarala se o ni. Jednou za 20 let se tam s ní potkala. Ona se s nikým nesnesla, nikoho tam nechtěla, když tam byla, chtěla tam být sama nebo se zůstavitelkou. Jednou tam byla její dcera s partnerem pomáhat při stavbě zídky. Někdy zůstala babička na chatě sama a žalobkyně za ní přijela. Babička jim říkala, aby si to tam dělali, jak chtějí, že je to jejich, že si to tam dělají pro sebe, že je tam potřeba chlapská ruka a žalovaný se o to postará, slíbil to jí i otci. , adresa, let tam jsou v létě, pokud nejsou na dovolené nebo nemají nic jiného, protože se musí o nemovitosti starat. Pokud žalobkyni požádali o pomoc s pracemi na jaře a na podzim cca před 2 lety, odmítla je. Chatu chtějí a žalovaný slíbil matce, že ji neprodá. Na chatu jezdí jenom se žalovaným, který ji navštěvuje častěji. Žalobkyně měla klíče od chaty po matce, protože žily spolu, nikdo jí nebránil, aby navštěvovala chatu a věděla, kde jsou klíče od dalších místností, zámky žalovaný neměnil. Proč tam nejezdila, když mohla, svědkyně nevěděla. Jedná se o malou chatičku, sousedi žalobkyni neznají. Žalobkyně se starala o matku a žalovaný jí pomáhal, ½ roku jí vozil obědy. V roce 2015-2016 byla babička ještě doma a nebyla na tom tak špatně. V roce 2017 se zhoršila, a když byla svědkyně po operaci páteře, žalobkyně je požádala o pomoc, protože byla sama nemocná a žalovaný v té době pracoval na 2 směny, tak ji vzali k sobě a starali se o ni 12-13 dní. Dcera žalobkyně jezdila na chatu častěji než žalobkyně, byla tam i s nimi. V chatě je 6 postelí. Svědkyně dala na chatu 4 válendy, novou lednici, část svojí kuchyně. Dalo se tam další nové vybavení i na zahradu, nové vybavení koupelny. Chata byla 2 x vykradená. Společně se žalovaným za života babičky dělali podpěru z betonu. Každý rok se dělá nátěr verandy z betonu, opakovaně se dělají další nátěry. Chata potřebuje opravy, ale protože probíhá soud, tak do ní neinvestovali. Dřevěnou kůlnu dělal žalovaný za života babičky, když byla svědkyně po operaci páteře. Ledničku a televizi vyměnily za novější. , adresa, od WC a koupelny se nechávaly na chatě a žalobkyně o nich věděla.

26. Z Whatppové zprávy svědkyně , jméno FO, zaslané dceři žalobkyně dne 27. 12. 2023, která byla předložena ke zpochybnění věrohodnosti její svědecké výpovědi vyplývá, že se hodlá zapojit do svědecké výpovědi, protože dosud mlčela, ale servítky si brát nebude, také se finančně podílela na užívání chaty. Netouží po majetku, ale je pro spravedlnost do reálné míry.

27. Ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že je partnerem dcery žalobkyně od roku 2006. Uvedl, že na chatě byl od té doby cca 7 krát, v roce 2007 pomáhal stavět žalovanému zeď. Jezdili na chatu s přítelkyní, žalobkyní i babičkou autobusem do , adresa, a potom 3-4 km pěšky. V roce 2010 si s partnerkou koupili auto a chtěli na chatu jet, babička proto telefonovala žalovanému, který to ale nedovolil. Asi v roce 2011 měl žalovaný babičku na chatě několik dní a potom poslal žalobkyni SMS zprávu, že mu tím zkazila dovolenou. S babičkou to bylo v posledních letech složité, byla i slovně agresivní. Měla špatnou kyčel a byla nervózní, když měla někam jít, že jí to bude bolet. Na chatě se byl naposledy podívat s dcerou žalobkyně a bratrem v červnu a prosinci 2023, viděl zde záznamy žalovaného o spotřebě elektřiny, kde bylo uvedeno, že odjeli na dovolenou, ale žalobkyni neinformoval, že bude chata prázdná. Chatu našli v červnu nezabezpečenou, okenice byla otevřená. Měli klíče pouze od chaty a do dalších prostor, kde se zapíná čerpadlo, je bojler a WC se nedostali. Jeho přítelkyně pak dostala od žalovaného zprávu, kde jí sděloval, že má být ráda, že ji nenahlásil, že v chatě byla bez jeho souhlasu. Když byl žalovaný v nemocnici nebo lázních, také nedal žalobkyni vědět, že chata bude prázdná. Žalobkyni i její dceru celá záležitost hodně stresuje. Od té doby, kdy nemohli s přítelkyní na chatu kvůli nesouhlasu žalovaného, na ně byl žalovaný nepříjemný, babička u toho brečela, žalovaný nechtěl, aby na chatu jezdili o víkendu, protože on pracuje a potřebuje si odpočinout, což oni taky. Po první návštěvě chaty přišla od žalovaného SMS zpráva, že nechali prach pod postelí, zničili bojler, potom byla nepříjemná atmosféra. Jejich pobyty proto ustaly asi v roce 2011, 2012. Nejezdili tam, nikoli proto, že by nechtěli, ale kvůli žalovanému, protože se dohady stupňovaly. Chata je stále ve stejném stavu, nedošlo k výměně žádných stavebních prvků, postupně degraduje. Žalovaný v průběhu dědického řízení sděloval, že bude probíhat její rekonstrukce, ale nic se nedělalo, bylo to proto, aby tam nikdo jiný nejel. Žalobkyně byla na chatě naposledy v roce 2011 nebo 2012 společně s ostatními, a to babičkou, dcerou a s ním asi týden. Potom tam žalovaný vzal babičku jednou. Svědek chodil každý víkend na obědy k žalobkyni a viděl babičku doma, bydleli ve 4. patře bez výtahu. Žalobkyně nemohla babičku nechat doma samotnou a odjet na chatu. Žalovaný se k chatě choval jako ke své a rozhodoval, o tom, kdo tam kdy bude.

28. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že má chatu v sousedství nemovitostí účastníků, na kterou od 90. let nejezdil z důvodu podnikání a začal ji opětovně užívat v roce 2018 pravidelně od dubna do října. Uvedl, že znal pouze rodiče účastníků, žalobkyni od roku 2018 na chatě neviděl, žalovaného začal vídat v roce 2018, mají sousedský vztah. Žalovaný s přítelkyní jezdí na chatu pravidelně na sezónu, odjíždí na dovolenou nebo návštěvu, to se mu potom svědek stará o zahradu. Asi v roce 2020 pomáhal žalovanému s terénními úpravami, ten potom osadil obrubníky, schody a zbudoval opěrnou zídku. Chata je malá asi pro 4 osoby, WC se zamyká, koupelna ne. Žalovaný ho upozornil, když odjížděl na dovolenou, že může přijet někdo ze strany jeho sestry. Žalobkyně tam nejezdí, protože žalovaný má starost, aby se tam vešly 2 rodiny najednou a dvě rodiny jsou rozpor. Měl strach, že když to sestře uvolní, že se mu nepostarají o zahradu. Jako důvody mu uvedl, že se moc nestýkají.

29. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že se přátelí se žalovaným jako sousedka v chatové osadě. Uvedla, že na chatu jezdí každý víkend od jara do podzimu, žalovaný tam s přítelkyní zůstává od jara do podzimu po celou sezónu, stará se o zahradu, odjíždí např. k lékaři, jinak pravidelně chatu neopouští. Chata je skromná, pro cca 4-6 osob, svědkyně nikdy nebyla v patře. Dříve tam jezdila matka žalovaného 1 x za 2 měsíce se synem. Žalovaný je hlavní osobou sdružení chatařů, ještě s p. , jméno FO, a jejím manželem tam zavedli pořádek.

30. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že se přátelí se žalovaným jako soused v chatové osadě. Uvedl, že na chatu jezdí na víkendy, ostatní sousedé dojíždějí, ale žalovaný je tam jako důchodce od jara do podzimu, stará se, aby to fungovalo. Nikam pravidelně neodjíždí. Chata je ve stavu udržovaném, užívá ji jenom on, nikoho dalšího svědek neviděl, matku žalovaného viděl párkrát. Větší rekonstrukce chaty žalovaný nedělal, chata je v původních rozměrech.

31. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu setrvala na svých tvrzeních a dále uvedla, že 3 roky pečovala 24 hodin denně o nemocnou matku, žalovaný jí odmítl jakoukoli pomoc, a tím se jejich vztahy rozbily. Zhroutila se z toho a matka musela být umístěna do ústavu, což jí žalovaný vyčetl. Na chatu jezdit nemohla, když pečovala o matku. Potom nastaly obstrukce ze strany žalovaného a přišel covid. Není možné, aby byli na chatě dohromady. Žalovaný je staršího věku, údajně nemocný, nemá žádného pokračovatele. Žalobkyně má dceru, ta bude mít rodinu, má finanční prostředky na vyplacení žalovaného i na to se o chatu starat. Rodiče nikdy neprohlásili, že bude chata žalovaného. Tatínek to chtěl dát jediné vnučce, maminka to žalovanému dát nechtěla, protože kdyby se s ním něco stalo, tak neměla v oblibě jeho přítelkyni, které by to připadlo. Tak se dohodli, že to zůstane napůl. Žalovaný začal pobyty znepříjemňovat, zpočátku, že špatně uklidila, něco rozbila, něco ukradla, i když to nebyla pravda. Na chatu kupovala vnitřní i venkovní vybavení, dala tam svoje vybavení z prvního bytu např. televizi, lednici, rádio. Od té doby, co tam nemohli jezdit, protože tam žalovaný byl v podstatě pořád, tak s ním odmítala trávit svůj volný čas. Žalobkyně i její dcera bydlí v Praze a chatu by nadále užívala k rekreaci stejně jako její dcera, která na chatě trávila dětství s babičkou a dědou a má k ní vztah. Žalobkyně nebyla na chatě 10 let, nemohla se o ni ani starat. V době, kdy na chatu jezdila, tak se s babičkou staraly o zahrádku, úklid chaty. Není jí známo, že by se na chatě dělaly nějaké změny od té doby, co je ve spoluvlastnictví. Byl to však další důvod, proč na chatu nemohla. Pohřeb matce vypravil žalovaný.

32. Žalovaný při svém účastnickém výslechu setrval na svých tvrzeních a dále uvedl, že se v rámci svých možností a svého zdravotního stavu o chatu staral, vyměnil vnitřní vybavení. Po roce 2000 se dělala přístavba chaty, nový odpad přes celou zahradu, předělával se vrt. Když žalovaný pracoval, užíval chatu o víkendech a matku brával s sebou, po její smrti již byl v důchodu, tak užíval chatu v každé volné chvíli. Staral se zde o zahradu, která má 850 m2 a vysoký živý plot, dělal dílčí údržbu. Od smrti matky tam nic většího nedělal, protože věděl, že se to bude řešit. Pokud by se stal vlastníkem, užíval by chatu jako doposud, pokud by tam žalobkyně chtěla přijet, nebrání se tomu, ona má vůči němu averzi. Dědické řízení trvalo dlouho a žalobkyně s ním napřímo nekomunikovala, což mu nevyhovovalo. Pomohla matce finančně s privatizací bytu a udělala z ní dlužnici. Žalovaný má v , adresa, byt. Dříve bylo na chatě krátkodobě i 8 lidí a nikomu to nevadilo. Po smrti matky se o nemovitost staral, sekal trávu, postavil novou kůlnu, aby bylo kam dávat věci na údržbu zahrady, protože z části podsklepení se udělala koupelna, která tam nebyla vůbec. Dělal běžnou údržbu, nátěry, vybudovala se podpůrná kamenná zeď, nové schody. Stavěl zeď a pomáhala mu dcera žalobkyně s přítelem.

33. Soud zamítl pro nadbytečnost veškeré další důkazní návrhy listinami z přílohových spisů navržených žalobkyní, místním šetřením, protokolem o jednání ze dne 21. 12. 2023. Na zvukovém záznamu z jednání dne 21. 12. 2023 žalobkyně netrvala. Pokud jde o důkazy v příloze nazvané Doplnění dokladů, tyto byly předloženy žalovaným až dne 5. 5. 2025 s odůvodněním, že je žalovaný předkládá dodatečně vzhledem k nesplnění dodání ze strany právního zástupce. Soud tyto důkazy při jednání provedl, avšak k těm, které existovaly a nebyly před koncentrací žalovaným označeny, soud nepřihlížel, tj. podací lístek, kopie zásilky a dopis ze dne 31. 7. 2018, SMS zpráva ze dne 31. 10. 2023 a dne 20. 4. 2022, fotodokumentace, listina nazvaná vnitřní vybavení chaty.

34. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, které nebyli dědictvím po zůstavitelce , jméno FO, na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 6. 2023 č. j. 26 D 1245/2018-353 každý v rozsahu ½. Rodiče účastníků koupili nemovitosti v 70. letech 20. století a všichni tam jezdili společně. Návštěvy žalovaného se potom stávaly občasné, zatímco rodiče, žalobkyně a její dcera jezdili na chatu stále, dcera žalobkyně na chatě s prarodiči strávila dětství. Žalobkyně společně s rodiči chatu vybavila. V roce 2003 navázal žalovaný vztah se současnou přítelkyní a začali chatu častěji navštěvovat. Postupně ji obývali převážně oni, a pokud chtěl na chatu někdo další, žalovaný rozhodoval, zda může či nikoli, jak vyplynulo ze svědeckých výpovědí dcery žalobkyně a jejího přítele, které jsou ve shodě s účastnickou výpovědí žalobkyně. Sám žalovaný v e-mailové korespondenci uvedl, že žalobkyně se odmítla podrobit pravidlům užívání nemovitosti ještě za života zůstavitelky, pravidla musela být zavedena poté, co po návštěvě žalobkyně a její dcery bylo zařízení chaty poškozeno a pozemek zanedbán. Postupně se vztahy účastníků zhoršovaly, až návštěvy žalobkyně ustaly a žalovaný užíval nemovitosti výlučně sám s přítelkyní. V době, kdy žalovaný pracoval a jezdil na chatu na víkendy, vozil tam občas i svoji matku. Žalobkyně navštívila nemovitost naposledy v roce 2011. K převodu elektřiny na žalovaného došlo dne 9. 11. 2016 a k převodu pojistné smlouvy došlo ode dne 23. 3. 2018, když v té době nemovitosti užíval žalovaný. Zdravotní stav zůstavitelky se postupně zhoršoval, měla pohybové a další zdravotní problémy, bydlela v Praze ve 4. patře bez výtahu společně se žalobkyní. V roce 2015 již chodila o chodítku a žalobkyně o ni pečovala. V roce 2018 musela být zůstavitelka umístěna do ústavu, kde jí žalobkyně s dcerou přispívaly na péči. Žalovaný se podílel na péči pouze tím, že jí v době, kdy bydlela se žalobkyní cca 3,5 měsíce vozil obědy a asi 14 dnů se o ni staral, když byla žalobkyně nemocná a požádala ho o pomoc. Jinak žalobkyni s péčí nepomáhal, po umístění zůstavitelky do zařízení ničím nepřispíval. Dne 29. 6. 2018 uzavřel se zůstavitelkou darovací smlouvu týkající se nemovitostí. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 12. 2. 2020 č. j. 12 C 182/2018-170 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne ze dne 24. 2. 2021 č. j. 7 Co 635/2020-242 bylo určeno, že smlouva je neplatná, neboť zůstavitelka ji uzavřela ve prospěch žalovaného v duševní poruše. Nejméně ke dni 29. 6. 2018 trpěla středně těžkou demencí, byla orientována pouze formálně osobou, nebyla schopna právně jednat, uzavírat jakékoliv smlouvy, spravovat a rozhodovat o svém majetku, sledovat své zájmy, byla výrazně ovlivnitelná druhou osobou. Soud neuvěřil tvrzení svědkyně , jméno FO, , že zůstavitelka chtěla, aby nemovitosti převzal žalovaný, když tato výpověď koresponduje pouze s výpovědí žalovaného, ale se žádnými dalšími důkazy. Důvody proč žalobkyně na chatu od roku 2011 nejezdila vyplynuly z výpovědí svědků dcery žalobkyně a jejího přítele, které korespondují s výpovědí žalobkyně i provedenými listinnými důkazy. Po smrti zůstavitelky se žalobkyně opakovaně snažila se žalovaným domluvit na užívání chaty. Po návštěvě chaty dcerou žalobkyně, jí žalovaný zaslal výhružnou zprávu. Žalovaný tvrdil, že žalobkyně na chatu jezdit mohla, protože jí to nezakázal, měla klíče a nejezdila tam, protože tam byla práce. Současně však vznášel požadavky ohledně užívání jeho věcí umístěných na chatě, nutnosti vyřešení investic atd., což odpovídá jeho chování i v době, kdy byla vlastníkem zůstavitelka. Svědecká výpověď svědka , jméno FO, potvrzuje, že žalovaný měl starost, aby se 2 rodiny do chaty vešly, když 2 rodiny jsou problém. Dále uvedl, že žalovaný měl strach, že když žalobkyni chatu uvolní, že se mu nepostarají o zahradu. Znaleckým posudkem soudní znalkyně , tituly před jménem, , adresa, byla stanovena obvyklá cena nemovitostí ve výši 1 950 000 Kč, kterou účastníci nerozporovali. Oba účastníci prokázali svoji solventnost k úhradě vypořádacího podílu. Žalobkyně ve výši 3 484 979 Kč, želovaný ve výši 1 449 834 Kč. Žalobkyně v průběhu řízení nabídla žalovanému za vypořádací podíl částku 1 250 000 Kč, když obdobnou částku hodlá použít k investicím do nemovitostí. Žalovaný požadoval vypořádat nemovitosti za obvyklou cenu stanovenou znaleckým posudkem. V trestním řízení bylo zjištěno, že podpisy na čtyřech dodatcích č. 1 ke smlouvě o půjčce uzavřené mezi zůstavitelkou a žalobkyní jsou pravé podpisy zůstavitelky.

35. Podle § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

36. Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

37. Podle § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

38. Podle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více účastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

39. Soud hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, protože oba účastníci jako spoluvlastníci souhlasili se zrušením spoluvlastnictví, přičemž v řízení nebylo zjištěno ani účastníky tvrzeno, že by se jednalo o nevhodnou dobu nebo by zrušení spoluvlastnictví bylo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. S přihlédnutím k tomu, že nikdo nemůže být nucen setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu soud podle § 1143 o.z. zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem uvedeným ve výroku I. Dále postupoval v intencích § 1144 a násl. o.z. Znaleckým posudkem soudní znalkyně , tituly před jménem, , adresa, bylo zjištěno, že nemovitosti jsou nedělitelné. Soud proto dále řešil kritéria na straně každého z účastníků pro přikázání nemovitostí do jejich výlučného vlastnictví. Oba mají spoluvlastnický podíl v rozsahu ½ na nemovitostech, zajištěné bydlení a prokázali solventnost, žalobkyně ve výši 3 484 979 Kč, přičemž nabídla žalovanému na vypořádání částku vyšší než stanovenou znaleckým posudkem ve výši 1 250 000 Kč, žalovaný ve výši 1 449 834 Kč a souhlasil s vyplacením vypořádacího podílu ve výši stanovené znaleckým posudkem. Žalobkyně tvrdila, že má k nemovitostem citový vztah, chce je nadále užívat pro rekreaci svoji i svojí rodiny, má dostatek finančních prostředků na vyplacení spoluvlastnického podílu žalovaného i na investice do nemovitostí, které nemohla dlouhodobě užívat z důvodů na straně žalovaného, příp. z důvodu péče o zůstavitelku, za života zůstavitelky hradila pojištění nemovitosti a daň z nemovitosti, nyní platí daň z nemovitosti ze spoluvlastnického podílu. Žalovaný uvedl, že má k nemovitostem silnější vztah než žalobkyně, chce je nadále užívat jako dosud, neboť je užívá po dobu 20 let a stará se o ně na vlastní náklady, investoval do nich práci i finanční prostředky. Soud dospěl k závěru, že žalovaný od roku 2011 užíval nemovitosti téměř výlučně, když již za života zůstavitelky postupně vylučoval ostatní členy rodiny z užívání, ani po úmrtí zůstavitelky během dědického řízení nebyl ochoten umožnit žalobkyni užívání nemovitostí. Na její žádosti o uzavření dohody na způsobu užívání nemovitostí, buď nereagoval, nebo tvrdil, že žalobkyně může kdykoli přijet, ale současně si kladl řadu požadavků. Ze svědeckých výpovědí sousedů vyplynulo, že žalovaný pravidelně neodjížděl, aby chatu uvolnil žalobkyni. Pokud do nemovitostí investoval za života zůstavitelky, věděl, že investuje do cizí věci, a není zřejmé, zda se souhlasem zůstavitelky, pokud po nabytí do spoluvlastnictví, nebyly provedeny se souhlasem žalobkyně. Žalovaný nemovitosti udržoval v původním stavu, obnovoval vybavení v případě potřeby, nemovitosti nyní vyžadující investice. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti nelze zohlednit dlouhodobé užívání nemovitostí žalovaným a jeho údržbu či investice, neboť současně nemovitosti výlučně užíval a bral z nich plody, aniž by umožnil žalobkyni jako spoluvlastnici jejich užívání, čímž jí upíral právo na spoluužívání nemovitostí. Žalobkyně prokázala, že má dostatek finančních prostředků k vyplacení žalovaného i k investicím do nemovitostí, když nabídla vyšší částku, než byla stanovena znaleckým posudkem, což svědčí o jejím vztahu k nemovitostem. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti soud přikázal nemovitosti do vlastnictví žalobkyně (výrok II). Dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému na vypořádání podílu zrušeného spoluvlastnictví částku, kterou nabídla v průběhu řízení nad obvyklou cenu stanovenou znaleckým posudkem ve výši 1 250 000 Kč (výrok III). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. do 15 dnů od právní moci rozsudku s přihlédnutím k výši vyplácené částky.

40. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Soud postupoval ve smyslu nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 404/22, dle něhož v řízení typu iudicium duplex zásadně soud rozhoduje o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků by byly nutné mimořádné okolnosti (šikanózní výkon práva, obstrukční jednání nebo nezájem o konstruktivní řešení věci). Postup účastníků v daném řízení nelze hodnotit jako obstrukce, které by zakládaly nárok na přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Nelze hovořit ani o vítězství žalobkyně, protože v daném typu řízení soud není vázán návrhy účastníků, ale pouze postupem stanoveným zákonem.

41. Každý z účastníků složil v průběhu řízení zálohu na náklady důkazů ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně dále složila zálohu ve výši 9 000 Kč a žalovaný ve výši 12 000 Kč, znalkyni bylo vyplaceno znalečné ve výši 10 000 Kč + 2 308 Kč, proto soud rozhodl, že po právní moci rozsudku se žalobkyni vrací složená záloha ve výši 9 846 Kč (výrok V) a po právní moci rozsudku se žalovanému vrací složená záloha ve výši 12 846 Kč (výrok VI), když tyto nebyly v průběhu řízení spotřebovány.