5 Co 694/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: jméno žalovaného narozený datum narození naposledy bytem adresa t. č. neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení 399 826,17 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 10.2.2025, č. j. 8 C 171/2024-41

I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 25 047 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 399 826,17 Kč s úroky a zákonnými úroky z prodlení a dále na náhradě nákladů řízení 65 543,50 Kč.

2. Rozsudek odůvodnil tím, že na základě smlouvy o úvěru (upravené v § 2395 o.z.) uzavřené mezi účastníky dne 28.1.2021 žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 567 434 Kč. Žalovaný byl povinen splácet poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 6,90 % ročně a dále se sjednanými poplatky a cenami za bankovní služby s úvěrem spojenými v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 769 Kč počínaje dnem 15.3.2021, kdy splatnost splátek byla stanovena vždy k patnáctému dni kalendářního měsícem. Žalobce porušil povinnost vyplývající pro něho z úvěrové smlouvy a splátky úvěru řádně a včas neplatil, neboť poslední splátku zaplatil dne 15.1.2024. Následně byl vyzván k okamžitému splacení celého dluhu ze strany žalobkyně výzvou ze dne 24.4.2024, kdy pohledávka byla ze strany banky pro porušení úvěrových podmínek zesplatněna ke dni 12.6.2024. Žalobkyně dle soudu prvého stupně zcela oprávněně požadovala okamžité splacení celé částky vyčerpaného úvěru a příslušenství v souladu se smluvním ujednáním. Soud prvního stupně tedy shledal žalobu zcela důvodnou a této vyhověl. Dlužná jistina úvěru k datu 22.7.2024 činila 398 326,17 Kč, kdy žalovaný je povinen hradit sjednaný úrok z úvěru 6,90 % ročně a dále, protože se dostal do prodlení s peněžitým plněním, je povinen vedle tohoto smluvního úroku hradit i zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dle okresního soudu nelze v dané věci použít ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a učinit závěr o tom, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného a shledat úvěrovou smlouvu z tohoto důvodu neplatnou, jak namítal žalovaný. V návrhu na poskytnutí úvěru žalovaný uvedl příjem 204 378 Kč za rok. Z výpisu z jeho účtu bylo zjištěno, že za období červenec 2020 až prosinec 2020 dosáhl průměrného měsíčního příjmu 3 267,23 EUR (po přepočtu 83 788 Kč). Jeho výdaje činily 6 447 Kč měsíčně. Přes provedené šetření žalobkyně nezjistila další závazky žalovaného, s výjimkou sjednaným úvěrem zaplaceného konsolidovaného úvěru Ve věci plně úspěšné žalobkyni pak bylo proti žalovanému této přiznána náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve shora uvedené výši.

3. Proti tomuto rozsudku se včas prostřednictvím svého opatrovníka odvolal žalovaný. Namítl, že na základě provedení dokazování dospěl soud prvého stupně k nesprávným skutkovým závěrům, co do posouzení situace, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle opatrovníka žalovaného žalobkyně nesplnila tuto povinnost řádně. Žalovaný v žádosti o poskytnutí půjčky ke svým bytovým poměrům označil, že je vlastníkem domu. Pak měla žalobkyně požadovat tuto skutečnost po žalovaném doložit a v případě, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje na domácnost, konkrétně bydlení, představují částku 2 000 Kč, měl být tento podhodnocený údaj dalším podnětem k prošetření poměrů žalovaného ve smyslu jeho úvěruschopnosti. Nelze tak bez pochybností uzavřít, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí, což by mělo být sankcionováno dopadem ve smyslu § 87 citovaného zákona a následným částečným neúspěchem v daném řízení. Závěrečný návrh odvolatele byl takový, že by měl odvolací soud napadený rozsudek zrušit a znovu sám rozhodnout ve smyslu, že nárok žalobkyně bude posouzen jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení a zčásti bude žaloba zamítnuta, anebo po zrušení rozhodnutí soudu prvého stupně by měla být věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení a projednání.

4. Žalobkyně naopak na svém žalobním návrhu setrvala a navrhla potvrdit rozsudek soudu prvého stupně. Dle svého názoru řádně a dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Co se týče výdaje na bydlení, žalovaným uvedenou částku žalobkyně porovnala se statistickými údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie, a to podle typu bydlení. Protože žalovaný uvedl nižší výdaje (2 000 Kč měsíčně) než průměrné výdaje, byla pro účely posouzení úvěruschopnosti do výdajů započtena právě částka vyplývající ze statistických dat. Žalobkyně měla dle výpisů z účtů žalovaného přehled o jednotlivých výdajích žalovaného, které ve vyjádření k odvolání blíže popsala. Taktéž měla přehled o jeho příjmech, a to jednak z daňového přiznání za rok 2019 a jednak z výpisů z jeho třech účtů, kdy dosahoval více než 80 000 Kč měsíčně. Tyto listiny (výpisy ze třech účtů žalovaného vedených žalobkyní za období od července 2020 do ledna 2021 a jeho daňové přiznání za rok 2019 s přílohami) žalobkyně zaslala odvolacímu soudu spolu s vyjádřeným k odvolání, v němž tyto listiny jako důkazy označila. Ve svém vyjádření k odvolání přitom poukázala i na nutnost respektování principu přiměřenosti při posuzování úvěruschopnosti klientů ze strany banky.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvého stupně, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Úvěrová smlouva tak není neplatná (§ 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaného stíhá povinnost zaplatit zesplatněný zůstatek dosud nesplaceného úvěru (§ 2395 o.z.) s poplatky, úroky a úroky z prodlení.

7. K těmto závěrům odvolací soud dospěl i po částečném doplnění dokazování navrženém v odvolání žalobkyní, které jen doplnilo neúplnosti dokazování před okresním soudem o kompletní výpisy z účtů žalovaného a o jeho daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 2019 s přílohami. Potřeba provedení těchto důkazů vyplynula již před soudem prvého stupně, kde údaje z těchto listin byly doloženy jen útržkovitě ve zkrácených podobách. Provedení těchto důkazů v odvolacím řízení nebránilo ustavení § 205a o.s.ř. (neboť účastníci nebyli soudem prvního stupně poučeni dle § 119a odst. 1 o.s.ř. - viz § 205a písm. e) o.s.ř.), a nebránilo tomu ani jejich poučení dle § 118b odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla o důkazním břemeni doložit řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného poučena (což ukládá § 118a odst. 3 o.s.ř.).

8. Z výpisů ze třech účtů žalovaného vedených žalobkyní za shora uvedené období pak byly potvrzeny správné závěry okresního soudu, že žalovaný v půl roce před sjednáním úvěru dosáhl průměrného měsíčního příjmu 3 267,23 EUR. Toto plyne přímo z jeho eurového účtu. Z něho v období od září 2020 přeposílal na svůj profi účet částky 200–300 EUR za měsíc (v prosinci 2020 100 a 450 EUR), z něhož zase přeposílal na běžný účet na splátky konsolidovaného úvěru částky do 6 000 Kč měsíčně. Z eurového účtu dále čerpal na nákupy pohonných hmot a dále v jednotkách či desítkách EUR též na běžnou spotřebu. Zbývající zůstatky z eurového účtu vybíral platební kartou a ponechával zde zůstatky kolem 100 EUR na konci jednotlivých měsíců.

9. Z daňového přiznání žalovaného z roku 2019 a jeho příloh vyplývá, že žalovaný měl v tomto roce celkem příjem z podnikání (z elektroinstalatérských prací a v minoritní výši z prací v lese) 723 793 Kč, výdaje uplatnil v paušální 60 % výši, daň z příjmu činila 18 585 Kč, pojistné na zdravotní pojištění 26 487 Kč, pojistné důchodového a nemocenského pojištění 42 270 Kč.

10. Ze shora uvedeného plyne, že žalobkyně měla při sjednávání úvěru obsáhlý, doložený přehled o příjmech žalobce z podnikání i o výdajových pohybech na jeho účtu. Co se týče nákladů z podnikání uplatněných v daňovém přiznání, je odvolacímu soudu z úřední činnosti známo (a plyne to i z logiky věci), že faktické výdaje vynakládané při podnikání nedosahují uplatňovaného 60 % paušálu. Z eurového účtu vyplynuly více než dostatečné příjmy žalovaného v rozhodné době. Z části poskytnutého úvěru žalovaný uhradil předchozí úvěr, žádné další jeho závazkové zatížení zjištěno nebylo.

11. Co se týče nákladů na bydlení, které žalovaný uvedl ve výši 2 000 Kč měsíčně, zde mohla být žalobkyně důslednější a vyžadovat jejich doložení. Ovšem s přihlédnutím k vysokým příjmům žalovaného, rovněž k tomu, že žalovaný dle policejních zpráv žil v nevelké obci , adresa, , kde nebylo pravděpodobné, že by souhrnná částka na bydlení byla mnohonásobně vyšší než žalovaným tvrzená, ani odvolací soud neplatnost úvěrové smlouvy nedovodil. Nakonec žalovaný i prvních 35 splátek úvěru řádně uhradil.

12. Odvolací soud má tedy ve shodě se soudem prvého stupně za to, že žaloba byla podána po právu, a proto byl napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. včetně správného nákladového výroku potvrzen.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byla plně úspěšná žalobkyně. Náleží jí proto plná náhrada nákladů odvolacího řízení proti žalovanému. Tyto náklady jsou představovány odměnou advokáta za 2 úkony právní služby [vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání – § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu] po 9 900 Kč za úkon (§ 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Ke každému tomuto úkonu náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 téhož předpisu v částce 450 Kč za úkon. Při navýšení uvedených částek o 21 % DPH se jedná o souhrnnou částku 25 047 Kč.