5 Co 753/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , adresa zainteresované osoby b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 oba zastoupeni obecnou zmocněnkyní Jméno zástupce zainteresované osoby adresa zástupce zainteresované osoby proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 adresa zainteresované osoby zastoupen Jméno zástupce zainteresované osoby sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23.4.2024, č. j. 21 C 400/2023-108

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemkům specifikovaným v odstavci I. výroku, přičemž pozemky p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, p. č. , číslo, a p. č. , číslo, zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice v katastru nemovitostí obce , adresa, a v katastrálním území , adresa, na LV č. , číslo, přikázal do společného jmění žalobců (odstavec II. výroku). Současně pak pozemky p. č. , číslo, , p. č. , číslo, a p. č. , číslo, též zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště České Budějovice v katastru nemovitostí obce , adresa, a v katastrálním území , adresa, na LV č. , číslo, přikázal do vlastnictví žalovaného (odstavec III. výroku). V odstavci IV. výroku pak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Vyšel ze zjištění, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemků: žalobci (ve společném jmění manželů) s podílem ve výši 9/10 a žalovaným s podílem 1/10 zapsaných na LV č. , číslo, v katastrálním území , adresa, . Darovací smlouvou z 12.4.2024 žalovaný daroval ideální 1/20 pozemků své nezletilé dceři. Následně dne 16.4.2024 podal návrh opatrovnickému soudu na vyslovení souhlasu s právním jednáním, nakonec dne 18.4.2024 podal návrh na vklad do katastru nemovitostí. Při rozhodování ve věci vychází soud ze stavu v době vyhlášení rozhodnutí. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo zahájeno 25.10.2023. Žalovaný se dvakrát písemně vyjadřoval. Okresní soud též vyhověl jeho žádosti o odročení jednání. Darovací smlouva byla uzavřena 12.4.2024 a k darování tedy došlo těsně před zahájením prvního jednání ve věci a po půl roce od zahájení řízení, v němž byl žalovaný aktivní. Obě strany darovací smlouvy musely vědět, že probíhá toto řízení, když nezletilá dcera žalovaného byla zastoupena jeho manželkou a obě strany v řízení u opatrovnického soudu a katastrálního úřadu zastupuje týž zástupce. Nelze takto žalobcích spravedlivě požadovat, aby nesli negativní důsledky právního jednání žalovaného, který uvedenou v situaci vědomě vyvolal. Výše uvedené nasvědčuje tomu, že pravým důvodem právního jednání žalovaného je oddálení rozhodnutí v projednávané věci. Proto okresní soud pokračoval v řízení a ve věci rozhodl.

3. Ani před zahájením řízení, ani v jeho průběhu nedošlo k uzavření dohody mezi účastníky a představy stran byly protichůdné. Okresní soud tak dospěl k závěru, že dohoda možná není. Žalovaný uváděl, že žalobci ani netvrdí, že o zrušení nežádají v nevhodnou dobu nebo jen k jeho újmě. Taková úvaha je však lichá, neboť bylo na žalovaném, aby skutkové předpoklady právní normy, které jsou mu příznivé (zde § 1140 odst. 2 věta druhá o.z.) tvrdil a prokazoval, takto však neargumentoval.

4. Okresní soud zjistil, že účastníci jsou spoluvlastníky souboru 13 pozemků. Jejich celková výměra činí 23 280 m². Podle druhu pozemků jde o trvalý travní porost (4 pozemky o výměře 4 030 m²), ornou půdu (7 pozemků o výměře 18 871 m²) a ostatní plochu (2 pozemky o výměře 379 m²), všechny pozemky se nachází v místě zvaném , adresa, . Netvoří navazující celek nýbrž 8 dílů. 3 díly navazují na veřejně přístupnou komunikaci, zbývajících 5 dílů nikoliv. Všechny pozemky, které jsou využívány k zemědělské činnosti (s výjimkou p. č. , číslo, a p. č. , číslo, ) žalobci od 1.1.2024 propachtovali. Pachtýřem přímo prostorově nesousedících pozemků je jedna osoba, jedná se o soubor prostorově a spolu s dalšími pozemky patrně i funkčně souvisejících pozemků, které fakticky slouží jako pastviny a ornice a takto jsou i užívány.

5. Vypořádání je třeba provést předně tak, že se každé straně přikáže některý z pozemků do vlastnictví, byť nejde o reálné rozdělení věci. O tento způsob vypořádání v principu projevily zájem obě strany (případně spolu s reálným rozdělením jednoho většího pozemku či se zaplacením dílčí náhrady) lišily se však představy komu má být ten či onen pozemek přikázán. Žádná strana však nežádala reálné rozdělení všech pozemků, přikázání pozemků jedné straně za náhradu, ani prodej pozemků v dražbě. Soud tak při přikázání pozemků do vlastnictví té či oné straně vyšel z výměry jednotlivých pozemků a jejich druhu, a to tak, aby vypořádání odráželo nejen poměr podílů k celkové výměře, ale též poměr podílů k jednotlivým druhům pozemků. Podpůrně pak přihlédl k tomu, jsou-li pozemky přístupné z veřejné komunikace, nejednalo se však o primární kritérium, neboť celý soubor pozemků (i s dalšími přilehlými pozemky) slouží jako pastviny a ornice. Kritérium blízkosti pozemků k zástavbě spojoval žalovaný s tím, že pokud by usiloval o změnu využití pozemku na stavební pozemek, mohla by být změna jednodušší u pozemku, který je blíže k zástavbě. Toto kritérium nemá v projednávané věci místo. Soud vychází ze stavu ke dni svého rozhodnutí a žalovaný neuvedl žádná konkrétní tvrzení, natož důkazy k nastíněné odlišnosti. Na jeho straně šlo pouze o spekulaci. Uvedené zohlednění odlišností zaručilo dělení, které je spravedlivé a jímž žádná ze stran nebude vážně poškozena. Žalovanému by s ohledem na velikost jeho podílu náležely pozemky o výměře 2 328 m², z toho trvalý travní porost o výměře 403 m², orná půda o výměře 1 887,1 m² a ostatní plocha o výměře 37,9 m2. Žalobcům pak náleží pozemky o zbývající výměře. Žalobci navrhovali, aby žalovanému byly přikázány pozemky o výměře 2 942 m². Okresní soud pak do vlastnictví žalovaného přikázal 3 pozemky o celkové výměře 2 927 m², tedy o 599 m² více než by náleželo na jeho podíl, z toho na trvalý travní porost pozemky o výměře 459 m², (tedy o 56 m² více než by náleželo na jeho podíl), orná půda o výměře 2 459 m² (tedy o 571,9 m² více) a ostatní plocha o výměře 9 m² (tedy o 28,9 m² méně, než by náleželo na jeho podíl). Právě tyto pozemky (p. č. , číslo, , p. č. , číslo, a p. č. , číslo, ) se svou výměrou v závislosti na druhu nejvíce blíží podílu žalovaného (v zásadě jej v nejmenší možné míře převyšují). Současně okresní soud přihlédl k tomu, že v případě pozemků p. č. , číslo, a p. č. , číslo, jde o díl (jeden ze tří) který je přístupný z veřejné komunikace. V případě pozemku p. č. , číslo, jde o díl (jeden z pěti), který není přístupný z veřejné komunikace. I v tomto ohledu tak odpovídá vypořádání podílům stran. Pro žalovaného je dokonce výhodnější, neboť oběma stranám soud přikázal do vlastnictví pozemky z poloviny přístupné k veřejné komunikaci a z poloviny nikoliv (počítáno podle dílů). Žalobcům pak byly přikázány zbývající pozemky do společného jmění manželů.

6. V této věci bylo možno vypořádání provést tak, že se každé straně přikáže některý z pozemků do vlastnictví a takový postup bylo třeba upřednostnit před reálným rozdělením jednoho pozemku, jak navrhoval žalovaný. Jinak by soud jen zvyšoval náklady na vypořádání spoluvlastnictví a oddaloval své rozhodnutí. Nadto při dělení zemědělských pozemků zákon přikazuje vytvářet jen účelně obdělávatelné celky. Jelikož okresní soud zvolil výše specifikovaný způsob vypořádání, nezabýval se otázkou obvyklé ceny pozemků. Strany netvrdily, že by dělením mělo dojít k podstatnému snížení hodnoty jednotlivých pozemků, proto okresní soud návrh žalovaného na provedení důkazů k ocenění pozemků zamítl. Úspěch účastníků byl v řízení shodný a obě strany se právo na náhradu nákladů řízení vzdaly.

7. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, v něm okresnímu soudu vytýká, že nezohlednil jeho námitky a argumenty předložené v průběhu řízení. Závěry okresního soudu pak považuje za chybné, nesprávné, nezákonné, vůči žalovanému nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy a s veřejným pořádkem. Postupu soudu prvního stupně před vydáním napadeného rozsudku obsáhle vytýká, že nezohlednil skutečnost, že žalovaný část svého podílu převedl na nezletilou dceru a okresní soud zamítl návrh na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o schválení právního jednání za nezletilou. K tomu cituje z judikatury Ústavního soudu či Evropského soudu pro lidská práva a takový postup považuje za svévolný a nespravedlivý. Též vyjadřuje podiv nad tím, že okresní soud dosud nepravomocný rozsudek zaslal Okresnímu soudu v Pardubicích (před nímž probíhá řízení o schválení právního jednání za nezletilou) a Katastrálnímu úřadu pro Jihočeský kraj. Takový postup není v souladu s právními předpisy a odporuje čl. 90 Ústavy ČR. Budí pak pochybnosti, zda soud je skutečně nestranným a nezávislým.

8. Žalovaný pak dále v odvolání vyjadřuje kategorický nesouhlas s tím, jaké pozemky přikázal okresní soud do jeho vlastnictví a jaké pozemky přikázal do vlastnictví žalobců. Nesouhlasí se závěry a s použitými kritérii. Dále v odvolání obsáhlé polemizuje s kritérii, které okresní soud pro vypořádání spoluvlastnictví zvolil a jimiž se řídil při rozdělení pozemků mezi účastníky. Okresnímu soudu zejména vytýká, že nevyhověl jeho návrhu na přikázání části pozemku p. č. , číslo, poté, co by byl tento pozemek reálně rozdělen. Argumentuje k tomu též tím, že při rozhodování o vypořádání spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy v zákoně uvedená hlediska, nejde však o hlediska rozhodující. To, komu bude věc přikázána záleží na úvaze soudu, která může být i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií respektujících základní principy soukromého práva. Okresní soud vzal jako stěžejní hlediska uvedená v zákoně, ostatní vzal jako podpůrná. V odvolání pak žalovaný vykládá ustanovení občanského zákoníku, která se zabývají zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví. Vyjadřuje pak názor, že volnost soudu ve vztahu k rozhodnutí o způsobu vypořádání by neměla být absolutní. V této souvislosti pak tvrdí, že soud by neměl rozhodnout o kterémkoliv způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to ani za splnění zákonných podmínek vyplývajících z hmotného práva a vztahujících se k dané formě vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků řízení, ale i zde by měl být do určité míry vázán žalobním návrhem či návrhem žalovaného, a to nejen ve vztahu k předmětu zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i ke způsobu jeho vypořádání. V odvolání též cituje čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a následně uvádí, že je třeba, aby soud při rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví zvolil takovou formu vypořádání podílového spoluvlastnictví, která neporuší rovnováhu vlastnického práva žalobce a žalovaného. Namítá, že soud při rozhodování zvolil takovou formu vypořádání podílového spoluvlastnictví, která porušila rovnováhu vlastnického práva žalobce a žalovaného a taktéž i nezletilé dcery žalovaného. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

9. K podanému odvolání se vyjádřili žalobci. Ve svém vyjádření vyvrací opodstatněnost odvolacích námitek a navrhují potvrzení napadeného rozsudku.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné patnáctidenní lhůtě účastníkem řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.). Věc projednal podle § 212 o.s.ř. a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. v celém rozsahu. Dospěl v závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

11. Podle ustanovení § 1140 odst. 1 o.z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

12. Podle ustanovení § 1142 odst. 2 o.z. zemědělský pozemek může být rozdělen jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné jak vzhledem k rozloze, tak i k možnosti stálého přístupu. To neplatí, pokud má být pozemek rozdělen za účelem zřízení stavby nebo za takovým účelem, pro který lze pozemek vyvlastnit.

13. Podle ustanovení § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

14. Podle ustanovení § 1144 odst. 1 o.z. je-li to možné rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílu spoluvlastníků vyrovná-li se rozdíl v penězích.

15. Odvolací soud se při svém rozhodnutí zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým zjištěním soud prvního stupně na základě dokazování před ním provedeného dospěl a těmto skutkovým zjištěním nemá čeho vytknout. Ztotožňuje se i s právním hodnocením věci tak, jak soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí. Důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, totiž tento hodnotil tak, jak mu ukládá ustanovení § 132 o.s.ř. tedy každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že soud prvního stupně přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zabýval se přitom všemi námitkami účastníků, přičemž rozsah provedeného dokazování odpovídá předmětu řízení a jak již uvedeno, z takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud při posouzení odvolacích námitek vychází.

16. Vzhledem k odvolacím námitkám pak odvolací soud uvádí: V podaném odvolání žalovaný uplatnil odvolací námitku spočívající v tom, že soudem prvního stupně nemělo být ve věci vůbec rozhodováno s ohledem na existenci probíhajícího řízení o schválení právního jednání za nezletilou probíhajícího před Okresním soudem v Pardubicích. Jde o to, že v průběhu řízení žalovaný převedl 1/20 předmětných pozemků, tedy polovinu svého podílu na svoji nezletilou dceru , jméno FO, , za níž jednala manželka žalovaného. Následně pak v tomto řízení požadoval jeho přerušení do doby pravomocného rozhodnutí o tomto schválení právního jednání za nezletilou či dále do skončení vkladového řízení u Katastrálního úřadu o vkladu práva vlastnického podle této darovací smlouvy. Též odvolací soud ve shodě s okresním soudem neshledal pro přerušení řízení vůbec žádný důvod. Soud prvního stupně zcela správně vyšel ze stavu, který v době jeho rozhodování panoval, přičemž dospěl k závěru, že okruh účastníků řízení je vymezen žalobou a je v souladu s tím, jak je okruh spoluvlastníků zapsán v katastru nemovitostí. Nemohlo tak dojít k narušení ochrany ústavně zaručených práv žalovaného, tím méně jeho nezletilé dcery, která se v průběhu řízení spoluvlastníkem předmětných parcel nestala. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně spočívající v tom, že nelze po žalobcích spravedlivě požadovat, aby nesli negativní důsledky právního jednání žalovaného, který uvedenou situaci s převodem části svého podílu na nezletilou osobu vědomě vyvolal. I odvolacímu soudu se věc jeví tak, že vše nasvědčuje tomu, že pravým důvodem právního jednání žalovaného je oddálení rozhodnutí v projednávané věci. Důvodu, pro který část svého spoluvlastnického podílu převedl na nezletilou dceru a který k dotazu odvolacího soudu při odvolacím jednání sdělil, totiž, že nezletilá dcera žalovaného má zájem o jízdu na koních, a proto na ni 1/20 předmětných pozemků nacházejících se v lokalitě cca 200 km od jejího bydliště převedl, lze jen těžko uvěřit. Závěr soudu prvního stupně, že bylo v souladu s dobrými mravy, aby soud pokračoval v řízení a ve věci rozhodl i přes probíhající vkladové řízení u Katastrálního úřadu je tak správný a odvolací námitka žalovaného nedůvodná.

17. Další odvolací námitkou žalovaného pak je tvrzení, že okresní soud nijak nezohlednil námitky a argumenty žalovaného předkládané soudu v průběhu řízení a závěry uvedené v napadeném rozsudku považuje za chybné, nesprávné, nezákonné a vůči žalovanému za nespravedlivé a v přímém rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Pokud tuto odvolací námitku žalovaný v další části svého odvolání rozvádí, pak tato námitka směřuje v podstatě toliko k tomu, že vytýká okresnímu soudu způsob vypořádání spoluvlastnictví, respektive vytýká mu, že nevyhověl návrhu žalovaného na rozdělení pozemku p. č. , číslo, a přikázání jeho části do výlučného vlastnictví žalovaného. Ani tato odvolací námitka nemůže obstát. Odvolací soud velmi pečlivě, jak plyne z odůvodnění napadeného rozsudku, posuzoval různá kritéria pro způsob vypořádání spoluvlastnictví poté, co tato kritéria přehledně a srozumitelným způsobem vymezil a všechna tato kritéria ve vzájemných souvislostech posoudil. Napadený rozsudek nelze v žádném případě shledat jako diskriminační ve vztahu k žalovanému a odvolací soud v této souvislosti připomíná, že nesprávnost rozsudku, jeho nezákonnost či nespravedlnost nebo dokonce jeho rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem nelze spatřovat v tom, že nebylo vyhověno některému z účastníků řízení, zde žalovanému. Pokud žalovaný v odvolání uvádí, že „nicméně jsem přesvědčen, že volnost soudu ve vztahu k rozhodnutí o způsobu vypořádání by neměla být absolutní“, pak odvolací soud k tomu uvádí, že v dané věci okresní soud logicky zdůvodnil zvolený způsob vypořádání spoluvlastnictví a nelze hovořit o žádné svévoli. Odvolací soud se tak neztotožňuje ani s dalším tvrzením žalovaného uvedeným v odvolání totiž, že „soud při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zvolil takovou formu vypořádání podílového spoluvlastnictví, která porušila rovnováhu vlastnického práva žalobce a žalovaného a taktéž i nezletilé dcery žalovaného“. Jednak žalovaný nijak konkrétně neuvádí, v čem by podle jeho názoru mělo spočívat porušení rovnováhy vlastnického práva žalobce a žalovaného, avšak ani odvolací soud žádné takové porušení neshledal a musí konstatovat, že zvolený způsob vypořádání spoluvlastnictví je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. O porušení rovnováhy vlastnického práva nezletilé dcery žalovaného pak vůbec nemůže jít, neboť i ke dni rozhodování odvolacího soudu tato není spoluvlastníkem předmětných pozemků, přičemž jak v odvolacím řízení vyšlo najevo Okresní soud v Pardubicích dokonce návrh žalobce na schválení právního jednání za nezletilou (byť nepravomocně) zamítl.

18. S ohledem na výše uvedené tak byl napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrzen, a to včetně výroku o nákladech řízení mezi účastníky, proti němuž nebylo ničeho namítáno.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. když plně úspěšní žalobci se náhrady nákladů odvolacího řízení vzdali a žalovaný neměl v odvolacím řízení úspěch.