5 Co 87/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soud JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , IČO IČO sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Jméno žalované B ., IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B o náhradu škody, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 9. 2025, č. j. 12 C 160/2024-249

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce a žalovaná vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 441 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 4 140 895,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně od 26. 3. 2024 do zaplacení, rozhodl, že žalobce a žalovaná nemají proti sobě právo na náhradu nákladů řízení a uložil žalobci povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na žalované straně náhradu nákladů řízení v částce 13 663,44 Kč. Žalobce požadoval zaplacení uvedené částky z titulu náhrady majetkové újmy, kterou mu měla způsobit společnice žalované, , tituly před jménem, , jméno FO, , jako advokátka, když nepřipravila žádné vyjádření a ujistila žalobce, že není potřeba ve věci ničeho činit na základě usnesení Okresního soudu Praha – západ, č. j. , číslo jednací, , které obsahovalo tzv. kvalifikovanou výzvu podle § 114b odst. 1 o.s.ř. spolu s poučením o rozhodnutí soudu rozsudkem pro uznání, nevyjádří-li se žalobce v poskytnuté lhůtě. Nezaložila do soudního spisu plnou moc, ačkoliv žalobce jí nedal žádný pokyn plnou moc nezaložit. Soud prvního stupně po provedeném dokazování však dospěl k závěru, že v rozhodné době (únor 2023) nebyla , tituly před jménem, , jméno FO, žalobcem zmocněna k jeho zastupování před soudem, tedy, že jí nebyl k zastupování v soudním řízení udělen žalobcem výslovný pokyn. Z e-mailů, které jí žalobce zaslal dne 22. 3. 2023 a 23. 3. 2023, kde ji žádal o zastoupení u soudu nebo zaslání vyjádření a sděloval jí, že jí udělí plnou moc, pokud je to nutné, soud dovodil, že žalobce věděl o tom, že jí plnou moc pro zastupování před soudem neudělil, navíc žalovaná doručení těchto e-mailů rozporovala. I kdyby jí doručeny byly, nelze pověřit advokátku poslední den lhůty k vyjádření prostým e-mailem a očekávat, že bez dalšího pokyn okamžitě splní. Žalobce měl zvolit aktivnější přístup, aby dosáhl akceptace zastoupení z její strany ještě před uplynutím procesní lhůty. , tituly před jménem, , jméno FO, byla žalobcem zmocněna již v listopadu roku 2022 k mimosoudním jednáním o vypořádání majetku mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou, avšak pokyn a zmocnění k zastupování v soudním řízení udělil žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, až v květnu 2023. Z jeho e-mailu ze dne 10. 5. 2023 vyplývá, že žalobce věděl, že je potřeba k dalšímu zastupování u soudu zaslat plnou moc do řízení a zároveň, že toto ještě učiněno nebylo. V době uplynutí lhůty podle § 114b nebyla advokátka zmocněna k výkonu advokacie pro žalovaného v soudním řízení, a tedy mu nemohla výkonem advokacie způsobit újmu. Součástí žalované částky bylo 30 000 Kč, které představovaly podle žalobce zaplacenou zálohu na právní služby, již požadoval vrátit, kde soud pouze poznamenal, že by mohla být uplatněna spíše jako nárok z vadného plnění, avšak protože byla žalobcem uplatněna jako náhrada újmy, jinou právní kvalifikací se ani nezabýval s ohledem na zamítnutí žaloby. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy zcela úspěšná žalovaná se nároku vzdala, vedlejšímu účastníku byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů spočívajících v náhradě nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za 8 úkonů (písemná podání a účast na jednání soudu, včetně přípravy) a náhrada cestovních výdajů za tři jízdy z , adresa, a zpět osobním automobilem, jak je konkrétně rozepsáno v odůvodnění rozsudku, v odst. 35.

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce. Závěr soudu, že neexistuje odpovědnost žalované založená pouze na tom, že v době běhu lhůty podle § 114b o.s.ř. nebyla advokátka zmocněna k zastupování v soudním řízení, považoval za nepřijatelně formalistický, který neobstojí z hlediska smyslu a účelu právní úpravy, ani povahy poskytování právních služeb a odpovědnosti advokáta za výkon advokacie. Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, v ust. § 24 odst. 1 hovoří o odpovědnosti za újmu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie, což je i poskytování právních rad, posouzení procesní situace klienta a doporučení dalšího postupu. Závěr, který soud učinil, nepostihuje skutečný rozsah a povahu povinností advokáta vůči klientovi. Založení plné moci do soudního řízení je věcí advokáta, který určuje procesní strategii. Pokud disponuje plnou mocí od klienta před zahájením soudního řízení, tak je zřejmé, že pokud klient obdrží výzvu od soudu spolu se žalobou jako první úkon, musí advokát posoudit doručené dokumenty a poučit klienta, jaké kroky bude třeba učinit. Pokud podle soudu žalobce věděl o povinnosti vyjádřit se ke kvalifikované výzvě na základě tam obsaženého poučení, neznamená to, že si byl vědom konkrétních a závažných procesních následků své nečinnosti. Pokud v posledních dnech lhůty kontaktoval advokátku se žádostí o převzetí zastoupení a vyjádření k soudu, přičemž projevil ochotu udělit plnou moc, byl v legitimním očekávání odborné právní pomoci a činil kroky směřující k ochraně svých práv. Na advokátku se obrátil včas, na jeho výzvu nereagovala, z čehož lze dovozovat existenci příčinné souvislosti mezi její nečinností a vznikem tvrzené škody. Vše je umocněno tím, že žalobce neovládá český jazyk a spoléhal na právní pomoc advokátky. Z její strany, měl být řádně a srozumitelně poučen o přísných následcích nevyjádření se k výzvě. Pokud by byl srozuměn s tím, že nevyjádřením se automaticky uzná uplatněný nárok, nedávalo by smysl pokračování v mimosoudních jednáních. To naopak svědčí o tom, že si následků rozsudku pro uznání vědom nebyl a nárok manželky v žalobě pro něj nebyl přijatelný. Odpovědnost nelze klást na žalobce jakožto laika, když existují různé typy soudních výzev s různými důsledky. Advokátka nepostupovala s náležitou odbornou péčí, když nejméně od února 2023 měla povědomost o existenci kvalifikované výzvy, kterou jí žalobce spolu se žalobou na vypořádání SJM doručil. Ani přes jeho výslovný dotaz jej před uplynutím lhůty nepoučila o nutnosti se k výzvě vyjádřit a neupozornila na reálné riziko vydání rozsudku pro uznání. Ani po založení plné moci do soudního spisu nenahlédla, nepožádala o prominutí zmeškané lhůty, neprovedla žádné procesní kroky a žalobce nechávala v domnění, že soud bude meritorně rozhodovat a ani po vydání rozsudku pro uznání si nebyla vědoma skutečného procesního stavu věci, když dovozovala z nedoručení předvolání k jednání, že se jedná o pochybení soudu. Porušila tak povinnost postupovat s náležitou odbornou péčí ve smyslu § 16 zákona o advokacii. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , je advokát při poskytování právních služeb klientovi povinen postupovat s náležitou odbornou péčí, to předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematiky, předestření možných variant postupu, vyhodnocení jejich výhod i rizik a vyžádání si v případě potřeby pokynů (informovaného souhlasu) klienta. Podle rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , na advokáta nelze klást nepřiměřené požadavky a správnost výkonu advokacie je třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru tvrzeného pochybení. V projednávané věci však při zohlednění relevantních okolností a povaze pochybení advokátky je příčinná souvislost zcela zjevná. Plná moc byla žalobcem advokátce udělena již v listopadu 2022 a do soudního spisu založená v květnu 2023. Již v době plynutí lhůty pro vyjádření se ke kvalifikované výzvě žalobce jí sdělil, nechť plnou moc do spisu bezodkladně založí a dotazoval se, zda je třeba se vyjádřit. Soud prvního stupně přesouvá odpovědnost za odborné vedení věci z advokátky na klienta – laika, jemuž nelze klást k tíži, že se v posledních dnech lhůty pouze ujistil, zda je třeba učinit další procesní kroky. Po klientovi nelze spravedlivě žádat, aby advokáta opakovaně urgoval, kontroloval jeho postup. Podle soudu by v podstatě stačilo v rámci vyjádření se k výzvě přeposlat soudu vyjádření k návrhu na vypořádání SJM v rámci mimosoudních jednání ze dne 9. 12. 2022. Její nečinnost nelze vysvětlit poukazem na absenci procesního zmocnění k zastupování v soudním řízení a omlouvat absencí plné moci ve spise. Soud neprovedl žalobcem navržené důkazy k prokázání tvrzení o doručení dvou e-mailů ze dne 22. a 23. 3. 2023, neboť vycházel z názoru, že v posledních dnech lhůty již nelze po advokátce spravedlivě požadovat, aby činila jakékoliv procesní kroky. Ve skutečnosti lhůta uplynula až 27. března 2023. Tyto důkazy měly být provedeny minimálně za účelem ověření věrohodnosti výpovědi advokátky, která jejich doručení popírala a která v době poskytování právních služeb žalobci vystupovala jako společník a jednatel žalované, byla slyšena jako svědek, který má přímý a eminentní zájem na výsledku řízení, takže její výpověď nutno hodnotit se zvýšenou obezřetností. O její věrohodnosti vyvolává pochybnost i skutečnost, že ani ne dva měsíce po podání žaloby zanikla její účast v žalované společnosti. Pokud by advokátka vycházela z předpokladu, že žalobce na kvalifikovanou výzvu reagoval, bylo její povinností si to ověřit a přizpůsobit tomu další procesní postup. Skutečnost, že na výzvu snad reagoval sám žalobce pomocí svých tlumočníků, zazněla poprvé až v průběhu jejího výslechu, tedy přizpůsobila svou výpověď vlastní obhajobě, aby se vyvinila z odpovědnosti. Za věrohodnou nelze považovat ani svědeckou výpověď asistentky advokátky , jméno FO, , která se s odstupem několika let od rozhodných událostí detailně vzpomínala na nezvykle dlouhou prodlevu mezi dotazem na žalobce ve věci zastupování a zasláním plné moci soudu, což je přinejmenším překvapivé. Omezení plné moci pouze na mimosoudní jednání nevyplývá z žádného důkazu a není to v advokátní praxi ani obvyklé. Ke svému tvrzení, že poučila žalobce o nutnosti reagovat na kvalifikovanou výzvu a žalobce měl takový postup výslovně odmítnout, nemá žádný důkaz. Z následného jednání žalované lze naopak dovodit, že k žádnému takovému poučení ani nedošlo. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě plně vyhoví, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaná považovala prvoinstanční závěry za správné a odůvodněné provedenými důkazy, a to výpověďmi , tituly před jménem, , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, , jakož i následnou plnou mocí udělenou žalobcem , tituly před jménem, , jméno FO, v květnu 2023 a jeho e-mailovou zprávou ze dne 10. 5. 2023, kde uvádí, že se rozhodl soudit, žádá o schůzku, při níž by zároveň podepsal plnou moc k zastoupení v soudním řízení. Dobře si tak uvědomoval, že do té doby v řízení zastoupen nebyl. Existence právního vztahu mezi advokátem a klientem je základním předpokladem pro vznik odpovědnosti advokáta za škodu, okolnosti podstatné pro posouzení vzniku a existence odpovědnosti za škodu prokazuje poškozený. Žalobce neprokázal existenci právního vztahu mezi ním a žalovanou, jehož předmětem by bylo zastupování v řízení u Okresního soudu pro Prahu západ, sp. zn. , spisová značka, , resp. neprokázal vznik takového právního vztahu již v únoru 2023. Po podání žaloby bývalou manželkou žalobce o vypořádání společného jmění nebyl , tituly před jménem, , jméno FO, žalobcem udělen pokyn k zastupování. Důvodem toho byla neochota žalobce hradit odměnu žalované coby příkazníka. O následcích nevyjádření se ke kvalifikované výzvě byl advokátkou poučen, jak vyplývá z její výpovědi a bylo to uvedeno i v předmětném usnesení soudu. Žalobce byl poučen též svědkem , jméno FO, , který o tom vypovídal. Vytýká-li žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , že měla v průběhu posledních dnů lhůty pro vyjádření se k žalobě aktivně sledovat situaci a včas a srozumitelně jej poučit, opomíjí, že výslovně vyjádřil svou vůli, že nechce být v této fázi , tituly před jménem, , jméno FO, zastoupen. Žalobce vykládá e-mailovou zprávu ze dne 10. 5. 2023 v rozporu s jejím obsahem, kdy žádá primárně o schůzku a domluvu dalšího postupu s tím, že by zároveň podepsal plnou moc k zastoupení k soudu. Odchod , tituly před jménem, , jméno FO, z advokátní kanceláře byl dán jinými a nesouvisejícími okolnostmi, proto by neměl mít význam pro hodnocení věrohodnosti její výpovědi. Hodnocení důkazů je věcí nalézacího soudu, není-li v extrémním rozporu s obsahem provedeného důkazu, je povinností odvolacího soudu z takových skutkových zjištění vyjít. Žalobce ani nenavrhuje opakování důkazů či provedení nových důkazů, kdy by se jedině mohl odvolací soud od skutkových zjištění nalézacího soudu odchýlit. Navrhovala, aby byl prvoinstanční rozsudek potvrzen.

4. Vedlejší účastník s rozhodnutím soudu prvního stupně souhlasil, jeho odůvodnění považoval za přiléhavé. Bylo prokázáno poskytování právní pomoci , tituly před jménem, , jméno FO, žalobci mimo jiné při mimosoudním vypořádání SJM na základě zmocnění ze dne 22. 11. 2022. Tato plná moc byla udělena v době, kdy žalobce neměl žádnou povědomost o podání návrhu na vypořádání SJM. Žalobce zaslal advokátce dne 23. 2. 2023 e-mailovou zprávu, jejíž přílohou byla fotografie přední strany návrhu na vypořádání SJM a usnesení s kvalifikovanou výzvou, na což , tituly před jménem, , jméno FO, reagovala, když jej informovala o potřebě se vyjádřit ve lhůtě a pro případ, že by požadoval takové vyjádření zpracovat, také o potřebě složit příslušnou zálohu na tuto službu, načež obdržela jeho výslovný pokyn pokračovat pouze v mimosoudním vyjednávání. To vyplývá zejména z nedoručených zpráv žalované datovaných dnem 22. 3. 2023 a 23. 3. 2023, z jejichž obsahu plyne povědomost žalobce o tom, že se nevyjádřili a o blížícím se konci lhůty. Žalobce tedy musel porozumět informacím od , tituly před jménem, , jméno FO, i poučení v usnesení. Pokud by od ní požadoval vypracování vyjádření, musel by jí zaslat kompletní návrh na vypořádání SJM, který obdržel od soudu a současně by nemohl napsat, že se do dnešního dne nevyjádřili, protože pokud by požadoval vyjádření vypracovat od ní, nemohl by mít povědomost o tom, že se nevyjádřili a maximálně by se mohl dotázat, zda bylo soudu vyjádření skutečně zasláno. Také e-mail z 10. 5. 2023, kterým sděluje žalované, že se rozhodl nechat se zastupovat u soudu v řízení o vypořádání SJM, prokazuje, že žalovaná od něho nemohla obdržet pokyn, aby mu vyjádření zpracovala a soudu jej odeslala. Žalobci se tak nepodařilo prokázat předpoklady pro vznik povinnosti žalované k náhradě škody, zejména předpoklad porušení povinnosti postupovat s odbornou péčí.

5. Žalobce k vyjádření žalované opětovně odkázal na § 24 odst. 1 zákona o advokacii, který hovoří o odpovědnosti advokáta za újmu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie, nikoliv tedy pouze újmou v rámci formálního procesního zastoupení. Žalobce je cizím státním příslušníkem neovládajícím český jazyk, který po doručení výzvy od soudu informoval advokátku a obrátil se na ni, aby mu vysvětlila závažnost dokumentu a povinnosti, které z toho plynou. Je irelevantní, zda v té době byla plná moc formálně založena v soudním spise. Advokátka o existenci výzvy věděla a měla o jejích následcích klienta poučit. Pokud by žalobce skutečně rozuměl tomu, že nevyjádřením se uzná veškerý nárok bývalé manželky, bylo by iracionální, aby ve stejné době pokračoval v mimosoudních jednáních o dohodě o vypořádání SJM. Jeho jednání vůči advokátce před uplynutím lhůty podle výzvy svědčí o tom, že žalobce následkům výzvy neporozuměl. Výpověď advokátky o tom, že žalobce byl poučen, je nevěrohodná a účelová. I kdyby byl žalobce srozuměn s tím, že se musí vyjádřit a výslovně to odmítl nebo pokyn k nečinnosti sám vydal, bylo by povinnosti advokátky takový pokyn odmítnout nebo jej písemně zaznamenat. Absurdní je předpoklad, že by žalobce od svědka , jméno FO, , neprávníka, mohl získat odborné právní poučení srovnatelné s poučením od advokáta. I kdyby bylo prokázáno, že žalobce v určité fázi nepožadoval od advokátky zastoupení v soudním řízení, nemůže jí to zprostit odpovědnosti za to, že jej přiměřeně nepoučila o fatálních následcích výzvy. Její pochybení spočívá v selhání poučovací povinnosti v okamžiku, kdy ji žalobce o výzvě informoval. Textem e-mailu z 10. 5. 2023 žalobce projevil ochotu plnou moc podepsat a očekával od advokátky pokyn, zda je to potřebné a jak dále postupovat. Navíc advokátka do soudního spisu následně založila plnou moc, kterou se žalobcem podepsala již v listopadu 2022. Je vyloučené, aby advokátce nebyly doručeny právě ony dva e-maily z 22. a 23. března 2023, když e-maily z předchozího dne doručeny prokazatelně byly. I kdyby však skutečně doručeny nebyly, nemění to nic na zásadním pochybení advokátky. Při jednání odvolacího soudu zdůraznil, že nevydal žádný pokyn advokátní kanceláři, aby ho nezastupovala, důkazy potvrzují opak. Advokát musí prokázat, že pokyn nezastupovat neobdržel.

6. Odvolací soud projednal věc mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř., přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.

7. Odvolání žalobce není důvodné.

8. Podle § 24 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, které je speciálním ustanovením ve vztahu k obecné právní úpravě v § 2984 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále o.z., nese advokát (za předpokladu naplnění příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody) objektivní odpovědnost za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie.

9. Podle § 16 odst. 1 advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit.

10. Podle § 16 odst. 2 při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

11. Obecně platí, že předpoklady vzniku odpovědnosti škůdce za újmu (majetkovou i nemajetkovou), tj. porušení právní povinnosti, vznik újmy a příčinnou souvislost mezi tím prokazuje poškozený. Důkazní břemeno o vzniku škody při výkonu advokacie nese tedy poškozený klient, který tak musí v soudním řízení prokázat porušení povinnosti (pochybení) advokáta, vznik újmy ve své majetkové či nemajetkové sféře a příčinnou souvislost mezi tím. Porušení povinnosti advokáta nemusí nastat výlučně při zastoupení před soudem, ale může k němu dojít i při jiné činnosti advokáta, např. poradenství, sepisu listiny apod. Pro vznik odpovědnosti, která je objektivní, bez ohledu na zavinění, je podstatné, že škoda vznikla následkem výkonu advokacie (podrobně Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu právnické profese, 1. vydání, 2016, s. 29 – 30. ŠUSTOVÁ, Jana.

4. Důkazní břemeno. In: ŠUSTOVÁ, Jana. Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu právnické profese. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 29.). Pojem řádného výkonu advokacie je třeba vykládat podle povinností uvedených v § 16 zákona o advokacii (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , spisová značka, ).

12. Shledává-li žalobce příčinou vzniku újmy porušení povinností advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, spočívající v tom, že nereagovala na tzv. kvalifikovanou výzvu soudu podle § 114b o.s.ř. k vyjádření se ve věci, kterou obdržel ve sporu o vypořádání SJM a následkem toho nastala fikce uznání nároku z jeho strany, přičemž žalovaná jeho tvrzení o existenci právního zastoupení v inkriminované době popírala, zaobíral se soud prvního stupně správně, jako základní podmínkou vzniku odpovědnosti advokáta za újmu, nejprve otázkou existence vztahu právního zastoupení mezi žalobcem a žalovanou v době, kdy uplynula lhůta pro vyjádření se na tuto výzvu, tj. konec března 2023 (z obsahu spisu plyne, že výzva byla žalobci doručena 23. 2. 2023, třicetidenní lhůta pro vyjádření tak uplynula 25. 3. 2023).

13. Soud prvního stupně provedené důkazy předložené oběma stranami řádně vyhodnotil, jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a se zřetelem na přednesy účastníků a vše, co vyšlo v řízení najevo, jak to ukládá § 132 o.s.ř. Dokazování je svěřeno především soudu prvního stupně, který při hodnocení důkazů postupuje podle své úvahy, hodnotí jejich pravdivost i věrohodnost, tedy, vlastní úvahou posuzuje, zda určité skutkové tvrzení lze na základě výsledků dokazování považovat za pravdivé či nikoliv. Významné pro hodnocení důkazu výpovědí jsou i poznatky, které soud získá při osobním kontaktu s vyslýchaným v rámci jeho výslechu.

14. Advokátku , tituly před jménem, , jméno FO, , která byla v rozhodné době statutárním orgánem (jednatelkou) žalované okresní soud vyslechl nesprávně jako svědkyni s poučením podle § 126 o.s.ř. nikoliv jako fyzickou osobu, bývalý statutární orgán účastníka řízení – právnické osoby podle § 126a odst. 1 o.s.ř. O tomto pochybení soudkyně při dalším jednání účastníky vyrozuměla a dala jim možnost se k tomu vyjádřit, námitek nebylo. Odvolací soud nepovažuje tuto okolnost za procesní vadu, která by měla vliv na správnost rozhodnutí ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Vychází přitom z rozhodovací praxe Ústavního soudu, který ve svých rozhodnutích sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , řešil obdobnou záležitost, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv každá vada řízení má ústavněprávní rozměr a je nutno posuzovat kontext celého řízení a zvažovat zejména reálný vliv vady na výsledek sporu. Odvolací soud shodně zastává názor, že poučení podle § 126 o.s.ř. určené svědkovi je přísnější (je povinen vypovídat pravdu pod sankcí trestní odpovědnosti), než poučení bývalému statutárnímu orgánu, který je vyslýchán podle § 126a odst. 2 v režimu obdobném jako účastník řízení podle § 131 odst. 2, věta druhá a § 131 odst. 3 o.s.ř.).

15. Okolnost, že zmíněná advokátka záhy po podání žaloby žalovanou společnost opustila, její výpověď a priori neznevěrohodňuje, když navíc souvislost svého kroku s projednávanou věcí advokátka vylučuje a žalobce žádné konkrétní důvody neuvádí. Eventuální závazky, které by žalované vznikly porušením povinností advokáta, jsou kryty pojištěním (do řízení vstoupila jako vedlejší účastnice na straně žalované její pojišťovna), materiální hledisko tedy ustupuje do pozadí. Výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, je jediným důkazem, který podává ucelenou informaci o skutkovém ději, tak jak jej žalovaná prezentuje od počátku v soudním řízení a také ve všech svých reakcích vůči žalobci ještě před podáním žaloby a je v souladu s dalšími provedenými důkazy, jak správně postihl prvoinstanční soud, který shledal její výpověď věrohodnou. Proti jeho závěru odvolací soud nemá žádných výhrad, neboť žalobce nesoucí důkazní břemeno nepředkládá důkazy, které by pravdivost výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, zpochybňovaly. Skutečnost, že právní zastoupení účastníka je omezeno pouze na určité úkony či na určitou fázi sporu nebo řešení právní věci, není v praxi nikterak výjimečná a v daném případě je i vysvětlitelná tím, že žalobce nechtěl vynakládat finanční prostředky na další zastoupení nad rámec mimosoudního řešení věci. Také vysvětlení žalované, že po dohodě účastníků o právním zastupování žalobce advokátkou před soudem v květnu 2023 založila do spisu plnou moc datovanou listopadem 2022, kterou měla k dispozici, není v rozporu se zásadami logiky. Plná moc je pouze průkazem zastoupení při jednání advokáta vůči třetím stranám, nikoli samotnou dohodou o zastoupení mezi účastníky. Tuto roli předmětný dokument splňoval, byť „čistší“ postup by spočíval v jeho aktualizaci.

16. Žalobce se opírá o e-mailové zprávy, které odeslal advokátce ve dnech 22. 3. 2023 a 23. 3. 2023. Bez ohledu na to, zda jí byly či nebyly doručeny, přiklání se rovněž odvolací soud k interpretaci jejich obsahu, tak, že z těchto zpráv nevyplývá, že by advokátní zastoupení žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, pro soudní řízení v té době existovalo, anebo že by na jejich základě vzniklo. E-maily obsahují pouze dotaz žalobce s vyjádřením jeho ochoty udělit plnou moc. Pokud podle žalobcova tvrzení advokátka na tyto e-maily nereagovala, je přinejmenším zvláštní, že žalobce zůstal pasivní a advokátku nijak neurgoval po dobu několika týdnů, až do 10. 5. 2023, kdy jí teprve zaslal e-mailovou zprávu, v níž jí sděluje, že se rozhodl pro postup soudní cestou, což vyústilo v jejich schůzku v Praze a následné založení plné moci do soudního spisu. Z této zprávy je zřejmé, že rozhodnutí jít k soudu bylo až výsledkem žalobcova dlouhodobějšího procesu uvažování a porady s rodinou a že tento krok striktně odděloval od mimosoudního jednání.

17. Není správný právní názor žalobce, že má žalovaná prokazovat, že jí neudělil pokyn jej nezastupovat a nezakládat plnou moc do soudního spisu a že měla ve věci založení plné moci sama iniciativní. Jak bylo vysvětleno výše, je to naopak právě žalobce, kdo musí prokazovat existenci a trvání svého právního zastoupení , tituly před jménem, , jméno FO, , jakož i udělení příslušných pokynů advokátce. V rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, Městský soud v Praze dospěl k závěru, že učiní-li advokát v zastoupení účastníka řízení úkon disponující řízením před soudem, aniž by k tomu měl výslovný souhlas klienta, poruší svou povinnost podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii a naplní tak znaky kárného provinění podle § 32 odst. 2 téhož zákona. Souhlas či výslovný pokyn klienta je tak pro úkony advokáta nezbytný, proto nelze souhlasit se žalobcem v tom, že je odpovědností advokáta, aby plnou moc do spisu sám založil a snad i některé úkony v soudním řízení za klienta z vlastní iniciativy činil. Názor žalobce, že odpovědnost advokáta nevzniká pouze za pochybení při výkonu zastoupení, ale v souvislosti s výkonem advokacie, je značně extenzivním výkladem. Jak bylo vysvětleno výše, odpovědnost nedopadá pouze na pochybení advokáta v soudním řízení, ale i při dalších činnostech. Souvislost s výkonem advokacie však bez výjimky předpokládá existenci vztahu mezi advokátem a konkrétním klientem, jehož předmětem je právní zastoupení.

18. Skutečnost, že plná moc udělená žalobcem , tituly před jménem, , jméno FO, byla omezena jen na mimosoudní jednání účastníků je prokázána její výpovědí a svědčí o tom i celkový kontext případu. Pokud by zastoupení bylo od počátku i pro soudní řízení, nebyl by žádný důvod k jejich schůzce v květnu 2023 a zejména by si advokátka musela od žalobce bezprostředně vyžádat kompletní listinný materiál, který mu doručil soud. Výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, prokazuje i to, že reagovala na telefonické sdělení žalobce o doručení výzvy a nastínila mu potřebný postup, splnila tak i v tento okamžik povinnost advokáta vyplývající z § 16 zákona o advokacii. Žalobce nemůže pro sebe dovozovat příznivé závěry ze své nedostatečné jazykové vybavenosti, neboť je především jeho zájmem a jeho odpovědností zajistit si kvalitní a kvalifikované tlumočení, zvláště pak jde-li o tak významnou majetkovou záležitost, kterou řeší v zemi, jejíž jazyk neovládá.

19. Skutková verze žalované není nelogická a je prokázána provedenými důkazy, z nichž stěžejní význam má výpověď , tituly před jménem, , jméno FO, . Co do jejich hodnocení odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí. Při absenci důkazů, které by vyvracely, případně zásadním způsobem zpochybňovaly, důkazy žalované a potvrzovaly žalobcovu skutkovou verzi o rozsahu a době jeho zastoupení advokátkou v soudním řízení (v době marného uplynutí lhůty pro vyjádření se k výzvě soudu), nemohl být žalobce v řízení úspěšný. Nebyl tak prokázán jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za majetkovou újmu (škodu) - pochybení advokátky, což nutně vedlo k zamítnutí žaloby, aniž by se soud musel zaobírat splněním předpokladů dalších, tj. vzniku majetkové újmy žalobci v důsledku fikce uznání nároku ve sporu o vypořádání SJM s bývalou manželkou a otázkou příčinné souvislosti.

20. Odvolací soud prvoinstanční rozhodnutí potvrdil jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. včetně výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a vedlejším účastníkem.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř., kdy úspěšná žalovaná žádný nárok neuplatnila. Vedlejšímu účastníku na její straně, který sdílí procesní úspěch žalované, bylo proti žalobci přiznáno právo na zaplacení částky 4 441 Kč, sestávající z náhrady nezastoupeného účastníka podle § 1 odst. 3, písm. a), písm. c) vyhl. č. 254/2015 Sb. 600 Kč (2 úkony – vyjádření k odvolání, jednání u soudu po 300 Kč/úkon), náklady za cestu k jednání odvolacího soudu vykonanou osobním automobilem 2x243 km, průměrná spotřeba 4,5 l /100 km, cena pohonné hmoty (motorová nafta) dle účetního dokladu 44,50 Kč/l, sazba paušální náhrady za použití vozidla 5,90 Kč/km dle vyhl. č. 573/2025 Sb.