5 Co 874/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 99 999,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích z 26. 2. 2024, č. j. 21 C 167/2023-196,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 045 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 99 999,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 6. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku). V odstavci II. a III. výroku rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení částku 91 223 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce a České republice náhradu nákladů řízení v částce 1 262,38 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích.

2. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli 22. 9. 2021 kupní smlouvu, na jejímž základě žalobce coby prodávající převedl na žalovanou coby kupující pozemky (v článku II. kupní smlouvy specifikované), přičemž kupní cena byla sjednána v částce 7 343 243 Kč. Uzavření kupní smlouvy předcházelo zaslání peněžních prostředků ze strany žalované žalobci, a to celkem v šesti platbách v průběhu dubna, června a července 2021 (tyto jsou specifikovány v odůvodnění napadeného rozsudku) v celkové výši 7 243 243,40 Kč. Tyto transakce byly prokázány výpisy z účtu a potvrzeními o platbách a tato skutečnost je tak mezi účastníky nesporná. Žalobce tyto peněžní prostředky v částce 7 243 243,40 Kč (převedené mu žalovanou bezhotovostně) použil ke koupi předmětných pozemků od původní vlastnice, která je přímo žalované nechtěla prodat. Tato původní vlastnice tak uvedené pozemky na základě kupních smluv z 18. 6. a 9. 8. 2021 převedla na žalobce, který za ně uvedenou částku, jak výše uvedeno, původní vlastnici zaplatil. Následně pak dne 22. 9. 2021 účastníci uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě žalobce převedl na žalovanou předmětné pozemky, přičemž kupní cena mezi nimi byla sjednána v částce 7 343 243 Kč. žalovaná částka 99 999,60 Kč činí rozdíl mezi částkou ve výši 7 243 243,40 Kč, která byla žalovanou žalobci bezhotovostně převedena mezi dubnem a červencem 2021 a sjednanou kupní cenou ve výši 7 343 243 Kč. Žalovaná se v tomto řízení žalobě brání tím, že žalovanou částku coby doplatek kupní ceny žalobci již zaplatila a popřípadě, že proti pohledávce započetla svou pohledávku z titulu dlužných úroků ve shodné výši.

3. Žalovaná se při tvrzení o úhradě žalované částky dovolávala článku III. bodu 2 kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky, v němž prodávající prohlašuje, že celá kupní cena byla kupujícím uhrazena bankovním převodem na jeho účet před podpisem smlouvy a potvrzuje tak plnou úhradu kupní ceny, která byla zajištěna směnkou. Žalobce pak namítal, že toto ustanovení kupní smlouvy neodpovídá skutečnosti, neboť žalovaná částka (99 999,60 Kč) mu coby doplatek kupní ceny zaplacena před podpisem kupní smlouvy bankovním převodem nebyla a že celá kupní cena (ve výši 7 343 243 Kč) směnkou zajištěna nebyla. Tato námitka byla v řízení zjištěna jako důvodná. Žalovaná totiž potvrdila, že zbývající část kupní ceny žalobci bankovním převodem nezaplatila. Jde tak o skutečnost, která je mezi účastníky nesporná. Okresní soud též dospěl k závěru, že celá kupní cena směnkou zajištěna nebyla. V odůvodnění napadeného rozsudku pak soud prvního stupně podrobně hodnotí provedené důkazy včetně tvrzení stran, z nichž dospěl k závěru o tom, že právě celá kupní cena směnkou zajištěna nebyla.

4. Jelikož bylo prokázáno, že k zaplacení celé kupní ceny nedošlo bankovním převodem, bylo na žalované, aby tuto skutečnost, z níž vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, prokázala. Jednatel žalované pak při výslechu uvedl, že zbývající část kupní ceny (respektive po zaokrouhlení 100 000 Kč) předal žalobci v hotovosti těsně před podpisem kupní smlouvy (před vstupem do advokátní kanceláře , tituly před jménem, , jméno FO, ve , adresa, ). Tvrdil, že peněžní prostředky v den uzavření smlouvy vybral z bankomatu ve , adresa, . Tato tvrzení žalobce popřel. Tvrzení účastníků o bývalé obchodní spolupráci mezi nimi (přičemž došlo k jejímu ukončení a zhoršení vzájemných vztahů) nepostačovala k prokázání a ani k podpoře tvrzení žalované o úhradě zbytku kupní ceny. Důkaz výslechem advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, na podporu tvrzení, že obě strany při jednání o uzavření kupní smlouvy potvrdili, že celá kupní cena byla před podpisem kupní smlouvy uhrazena, nebylo možno provést, neboť tento advokát nebyl žalobcem zproštěn povinnosti mlčenlivosti. To, že se žalobce dovolal svého procesního práva, nelze mu zásadně klást k tíži a ze skutečnosti, že nezprostil žalovanou navrženého svědka povinnosti mlčenlivosti, tak nelze vyvozovat pro něj nepříznivé závěry. Žalovaná navíc označila i jiné důkazy. Navrhla provést důkaz dokladem o výběru z bankomatu, z něhož měl zbývající část kupní ceny jednatel žalované před podpisem smlouvy vybrat a výslechem svědkyně , jméno FO, včetně toho, z jakého účtu byly peníze vybrány. Žalovaná však posléze tyto důkazní návrhy vzala výslovně zpět a uvedla, že žádné další důkazní návrhy nemá. Proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala (ač k tomu byla povinna), že zaplatila zbývající část kupní ceny ve výši 99 999,60 Kč (respektive 100 000 Kč). Nemohla tak být ve věci úspěšná. Podle okresního soudu je pak nejasné, proč žalovaná netrvala na provedení důkazu dokladem o výběru z bankomatu (výpisem z účtu), neboť pokud by prokázala, že 22. 9. 2021 před podpisem smlouvy jednatel žalované vybral ve , adresa, z bankomatu 100 000 Kč své procesní postavení by podstatně posílila. Zpětvzetí návrhu na provedení důkazu spolu s vysvětlením, že účet v roce 2022 zrušila, a proto nemá přístup do internetového bankovnictví, však její procesní postavení spíše oslabuje.

5. Nad rámec předchozí argumentace se žalovaná bránila i tím, že proti pohledávce na zaplacení zbývající částky kupní ceny započetla část své pohledávky ve stejné výši, kterou má z titulu dlužných úroků. Podle tvrzení žalované se totiž účastníci dohodli, že žalobce pro žalovanou zajistí koupi pozemků, kterou bude financovat žalovaná formou zápůjčky, přičemž z výslechu jednatele žalované okresní soud zjistil, že forma zápůjčky a sjednaný úrok byly dohodnuty „kdyby náhodou“ či jako „jistota“, tedy pro případ, že žalobce na žalovanou pozemky následně nepřevede. Žalovaná v této souvislosti tvrdila, že neměla jistotu, zda popřípadě kdy pozemky žalobce koupí a následně žalované prodá. Z uvedeného tak plyne, že za předpokladu prodeje pozemků žalobcem žalované tvrzená pohledávka žalované na zaplacení úroků zanikla. Okresní soud neměl důvodu pochybovat o výpovědi jednatele žalované, neboť tuto okolnost zmínil v podstatě sám od sebe a byl s jejím vysvětlením zcela konzistentní. Naznačoval-li jednatel žalované, že žalobce prodal žalované pozemky s větším časovým odstupem, nebylo tomu tak. Pokud se totiž strany v dubnu 2021 dohodly, že žalobce pro žalovanou pozemky zajistí do půl roku, tak tento termín splnil, neboť kupní smlouva byla uzavřena v září 2021. Námitka započtení vznesená žalovanou tak není důvodná. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žaloba na zaplacení zbývající částky kupní ceny je důvodná, a proto jí vyhověl včetně úroků z prodlení a vzhledem k úspěchu žalobce v řízení přiznal i náhradu nákladů řízení. S neúspěchem v řízení je pak spojena povinnost žalované k úhradě nákladů státu.

6. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. V něm namítá, že soud prvního stupně zatížil řízení závažnou a neodstranitelnou vadou, jež vedla k bezprecedentnímu poškození procesních práv žalované a nesprávnému rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně k návrhu žalobce vydal dne 30. 3. 2023 elektronický platební rozkaz, s kterým spojil i kvalifikovanou výzvu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. Dále v odvolání poukazuje na to, že žalobce v textu kupní smlouvy výslovně potvrdil, že ze strany žalované došlo k úhradě celé kupní ceny a že podle kupní smlouvy neexistují žádné vzájemné nároky. Žalobce nejen zpochybnil svá skutková tvrzení, ale zcela je vyvrátil právě článkem III. odst. 2 kupní smlouvy. S ohledem na rozpornost tvrzení žalobce soud v rozporu se zákonem vydal elektronický platební rozkaz. Výzvou dle § 114b odst. 1 o. s. ř. zaslanou okresním soudem žalované ve spojení s nezákonným elektronickým platebním rozkazem znemožnil soud žalované uplatnit její procesní práva a obrátil břemeno tvrzení a důkazní na žalovanou. Kvalifikovanou výzvou pak okresní soud nezákonně odňal žalované možnost pouze tvrdit, že žalobou uplatněný nárok neuznává a mohl by tak rozsudkem pro uznání rozhodnout v neprospěch žalované. Žalovaná tak v reakci na tento nezákonný a nátlakový postup soudu prvního stupně nezastoupená advokátem učinila vyjádření ze dne 4. 5. 2023, v němž se pod nátlakem vzdala práva jen tvrdit, že nárok neuznává a popravdě uvedla veškeré skutečnosti úhrady kupní ceny, tj. i skutečnost úhrady 100 000 Kč v hotovosti. Byla tak poškozena na svých právech, což vedlo k tomu, že se dostala do důkazní nouze a v důsledku toho i k neúspěchu v řízení. V odvolání pak žalovaná poukazuje i na to, že navrhla k důkazu výslech advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobce jej odmítl zprostit mlčenlivosti. Soud prvního stupně toto akceptoval, aniž by zjistil stanovisko advokáta, zda je či není ochoten podat svědeckou výpověď. Ne na všechny skutečnosti, ke kterým mohl , tituly před jménem, , jméno FO, vypovídat, se vztahuje povinnost mlčenlivosti advokáta. Soud však svědka ani nepředvolal a nezjistil, zda vypovídat odmítne a v jakém rozsahu a zda tak činí oprávněně. Tím neúplně zjistil skutkový stav. Další navržené důkazy, např. výpisem z účtu se však žalované do skončení řízení dohledat nepodařilo, neboť předmětný účet byl zrušen a žalovaná nemá k němu ani k jeho výpisům přístup. Pro žalovanou coby právního laika bylo v době podpisu kupní smlouvy dostačující prohlášení v článku III. odst. 2 kupní smlouvy a již neřešila to, že část kupní ceny byla žalobci předána v hotovosti. Žalovaná nečekala, že by žalobce začal v budoucnu tvrdit cokoliv jiného. Ze strany žalobce se jedná o formu msty v důsledku nikoliv přátelského ukončení vzájemné obchodní spolupráce na podzim roku 2022. Postup žalobce v řízení je nepoctivým jednáním, kterému soud neměl poskytnout ochranu.

7. Žalovaná dále v odvolání polemizuje se závěrem soudu prvního stupně, že celá kupní cena nebyla zajištěna směnkou. Tvrdí pak, že předložená směnka s projednávanou věci nijak nesouvisí a soud z ní nebyl oprávněn činit jakýkoliv skutkový závěr. Napadenému rozsudku též vytýká, že v něm okresní soud pominul obranu žalované, a to provedenou kompenzační námitku. Popisuje pak mechanismus sjednání úroků ze zápůjčky a úroky z prodlení vyčísluje. V odvolání dále poukazuje na výslech jednatele žalované před okresním soudem dne 27. 11. 2023 a z něho dovozuje, že nelze učinit závěr, že nárok žalované na zaplacení sjednaných úroků z poskytnuté zápůjčky zanikl převodem pozemků podle kupní smlouvy. V této souvislosti pak poukazuje na tendenční a účelové vedení výslechu jednatele žalované. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

8. K podanému odvolání se vyjádřil žalobce. Ve vyjádření vyvrací opodstatněnost odvolací námitek a navrhuje potvrzení napadeného rozsudku.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle § 201 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o. s. ř. bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) projednal věc podle § 212 o. s. ř. a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.

10. Odvolání žalované není důvodné.

11. Odvolací soud se při svém rozhodnutí zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým zjištěním soud prvního stupně na základě dokazování před ním provedeného dospěl a těmto skutkovým zjištěním nemá čeho vytknout. Ztotožňuje se i s právním hodnocením věci tak, jak soud prvního stupně uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku. Důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně tento hodnotil tak, jak mu ukládá ustanovení § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že soud prvního stupně přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zabýval se při tom všemi námitkami účastníků, přičemž rozsah provedeného dokazování odpovídá předmětu řízení a jak již uvedeno, z takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud při posouzení odvolacích námitek vychází.

12. Odvolací soud tak odkazuje na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku a pouze s ohledem na odvolací námitky dodává: Na věcnou správnost napadeného rozsudku nemá žádný vliv skutečnost, že v této věci byl k návrhu žalobce vydán platební rozkaz. Odvolací soud se neztotožňuje s tvrzením žalované, že tvrzení obsažená v žalobě takový postup neumožňovala. Navíc vzhledem k podanému odporu byl platební rozkaz zrušen a jde tak o „zbytečnou“ odvolací námitku, která nemá vliv na rozsudek soudu prvního stupně, který je odvoláním napaden.

13. Odvolací soud pak za nedůvodnou považuje též odvolací námitku, že soud prvního stupně v souvislosti s vydaným elektronickým platebním rozkazem zaslal žalované výzvu dle 114b odst. 1 o. s. ř. a tím jí znemožnil uplatnit její procesní práva a nezákonně odňal možnost uplatnit obranu spočívající v pouhém tvrzení, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Odvolací soud si nedovede představit, jak by postupem, který občanský soudní řád v dané situaci předpokládá (tj. zasláním kvalifikované výzvy účastníkovi), měla být založena neodstranitelná vada řízení a žalovaná poškozena. Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na to, že soud má povinnost postupovat dle občanského soudního řádu, který v § 114b opravuje možnost zaslat účastníkovi kvalifikovanou výzvu, přičemž ta v praxi bývá považována za výzvu, která slouží mimo jiné i ku prospěchu účastníku, jemuž je adresována (tím spíše účastníkovi nezastoupenému advokátem), neboť mu de facto sděluje co soud považuje za důležité okolnosti, k nimž se má vyjádřit tak, aby některou z těchto okolností důležitých pro rozhodnutí nepominul, tedy k čemu se od něho v řízení argumentace očekává. Odvolací soud tak nesdílí názor žalované, že by jí tato výzva měla v dalším vedení sporu zabránit v účinné obraně proti žalobě. V dané věci žalovaná prostřednictvím svého jednatele (vědoma si toho, že celá kupní cena nebyla zaplacena bezhotovostně a tím bylo zpochybněno ustanovení kupní smlouvy o celé úhradě kupní ceny) v reakci na obdržení kvalifikované výzvy popravdě sdělila, že způsobem uvedeným v článku III. bodu 2 kupní smlouvy celá kupní cena zaplacena nebyla, přičemž ale tato skutečnost vyplynula i z dalšího dokazování. Bylo tak v dalším průběhu řízení na žalované, aby tvrdila a prokazovala, jak byla celá kupní cena zaplacena. V tom odvolací soud neshledává nezákonné obracení břemene tvrzení a břemene důkazního, jak v odvolání žalovaná tvrdí. V této souvislosti pak odvolací soud poukazuje na to, že v dalším průběhu řízení, pak důkazní návrhy směrem k doplatku kupní ceny žalovaná i učinila, aby posléze (z pohledu odvolacího soudu s iracionálním odůvodněním) tyto důkazní návrhy vzala zpět a přestala na nich trvat. Z procesního hlediska tak nese důsledky závěru, že svá tvrzení neprokázala. Odvolací soud má v této souvislosti na mysli tvrzení žalované o tom, že žalovanou částku coby doplatek kupní ceny (respektive 100 000 Kč) zaplatila v hotovosti těsně před podpisem kupní smlouvy poté, co jednatel žalované bezprostředně před tím tuto částku vybral z bankomatu ve , adresa, . O iracionalitě tohoto zpětvzetí návrhu na provedení důkazů hovoří odvolací soud proto, že z jeho činnosti je mu známo, že tvrzení o transakci na účtu či výběr z bankomatu lze od příslušné banky získat i v případě již zrušeného účtu.

14. Zcela nedůvodná je taktéž odvolací námitka spočívající v tom, že soud prvního stupně zcela pominul další obranu žalované, a to provedenou kompenzační námitkou. K tomu odvolací soud především uvádí, že soud prvního stupně tuto obranu v žádném případě nepominul. Touto námitkou započtení se v odůvodnění napadeného rozsudku velmi podrobně zabýval (odst. 60 až 68 odůvodnění). K závěrům zde uvedeným přitom odvolací soud uvádí totéž co výše, totiž, že důkazy k tomuto tvrzení žalované provedené (zejména výslech jednatele žalované) hodnotil tak, jak předpokládá § 132 o. s. ř. a vyvodil z tohoto dokazování závěry, se kterými se odvolací soud zcela ztotožňuje.

15. Žalovaná se též mýlí, pokud tvrdí, že okresní soud měl předvolat jako svědka advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , ačkoliv ten nebyl zproštěn povinnosti mlčenlivosti. Takový postup by byl v rozporu se zásadou procesní ekonomie, když nelze a priori předpokládat, že by , tituly před jménem, , jméno FO, chtěl porušit jednu z nejzásadnějších povinností advokáta, totiž povinnost mlčenlivosti. Ta je navíc velice široce vykládána a vztahuje se na vše, o čem se advokát v souvislosti s výkonem advokacie dozví.

16. S ohledem na výše uvedené tak byl věcně správný rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrzen včetně výroků o náhradě nákladů řízení, v nichž odvolací rovněž žádné pochybení neshledal a žalovaná ve svém odvolání proti této části napadeného rozsudku ani ničeho nenamítala.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů i odvolacího řízení. Ty jsou tvořeny odměnou za dva úkony právní služby po 5 100 Kč za písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif). Součástí nákladů řízení je pak též paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu) a též paušální náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). K těmto částkám je pak nutno připočítat i cestovní výdaje právního zástupce žalobce za cestu z , odkud - kam, a zpět při ujeté vzdálenosti 104 km osobním automobilem registrační značky , SPZ, při průměrné spotřebě 6,6 litrů na 100 km benzínu Natural a jeho ceně 38,20 Kč za litr. Tyto cestovní výdaje tak činí částku 845 Kč.