5 Co 889/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 / adresa Anonymizováno , číslo číslo adresa adresa o určení vlastnického práva, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12.4.2024, č.j. 5 C 165/2023-203,

I. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci II. výroku mění tak, že žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá určení, že žalobce a žalovaná mají v zaniklém a dosud nevypořádaném společném jmění manželů budovu v současné době zapsanou jako stavba čp. , číslo, rod. dům, která je součástí pozemku parc. č. , číslo, /, číslo, , Anonymizováno, a jako stavba bez čp./če. rod. dům, která je součástí pozemku parc. č. , číslo, /, číslo, , vše v k.ú. , obec, (zapsáno na LV č. , číslo, a , číslo, ) se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 23 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně určil, že účastníci jsou společnými vlastníky (SJM) garáže, druhý výrokem žalobu o určení, že účastníci jsou společnými vlastníky (SJM) rodinného domu (zapsaného jako stavba čp. , číslo, a stavba bez čp./če.) zamítl a posledním výrokem rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud prvého stupně vycházel z toho, že manželství účastníků uzavřené dne , datum, v době jeho rozhodování trvalo, byť probíhalo řízení o rozvod manželství. Dále zjistil, že žalovaná je zapsána v katastru nemovitostí jako výlučná vlastnice domu čp. , číslo, (u jeho části budovy bez čp./če. jsou zapsáni jako spoluvlastníci, každý o podílu ve výši jedné poloviny, oba účastníci). V letech 1996 až 2001 byl účastníky tento dům přestaven. Po ubourání verandy s balkonem účastníci přizdili k původnímu domu novou část tvořenou třemi vnějšími obvodovými zdmi ve tvaru písmene U. Byly vykopány základy pro přístavbu, osazena nová okna, byl udělán nový krov, střešní okna a nový krov, střecha, střešní okna a nový plot. Původní okno z kuchyně do zahrady bylo předěláno na dveře. Z původního domu zůstala zachována celá dělicí zeď, zeď do ulice (kde byla zabudována nová okna), zeď do zahrady (zde bylo okno předěláno na dveře), štítová zeď v části u schodiště a štítová zeď v obývacím pokoji; všechny tyto zdi byly zachovány nad úroveň stropu, dále zůstala zachována zeď mezi kuchyní a schody, kde byly zazděny původní dveře vedoucí z kuchyně na chodbu, zeď mezi obývacím pokojem a kuchyní (kde byl zvětšen otvor pro průchod), zbourána byla zeď oddělující předsíň a předpokoj. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že s ohledem na rozdílný stav v katastru nemovitosti v porovnání s podanou žalobu ze strany žalobce je zde naléhavý právní zájem na určení, jak se jej žalobce domáhá. Hmotně právně soud prvého stupně postupoval s odkazem na § 3028 odst. 1, 2 o.z. dle občanského zákona č. 40/1964 Sb., a to dle ust. § 118 odst. 1, § 120, § 132, § 135 a § 143 tohoto obč. zák. Uzavřel, že účastníci v rámci přestavby odstranili část původního domu, který byl ve výlučném vlastnictví žalované (protože ho získala darem, děděním a kupní smlouvou uzavřenou před vznikem manželství), k původnímu domu přistavěli další část. Dle okresního soudu však nedošlo k takové destrukci obvodového zdiva pod úroveň stropu, v jehož důsledku by zanikl stav poskytující obraz o dispozičním řešení původní stavby (naopak zdi zůstaly zachovány i nad úrovní stropu nad prvním podlažím). Proto soud žalobu týkající se domu čp. , číslo, zamítl. Jelikož garáž účastníci postavili za trvání manželství ze společných prostředků, v této části bylo žalobě vyhověno. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy úspěch obou stran považoval soud prvého stupně za stejný, neboť každý z účastníků byl úspěšný ohledně jedné nemovitosti. Soud pro určení tarifní hodnoty nepoužil obvyklou cenu nemovitostí určenou znaleckým posudkem , jméno FO, , neboť z jejího znaleckého posudku nebylo zřejmé, jak znalkyně došla k závěru, že obvyklá cena zasíťovaných pozemků v Jindřichově Hradci se momentálně pohybuje cca 3 000 Kč/m2.

3. Proti tomuto rozsudku se odvolali oba dva účastníci. Žalobce proti zamítavému výroku o určení vlastnictví k domu a proti nákladovému výroku. Žalovaná se odvolala pouze do nákladového výroku.

4. Žalobce ve svém odvolání poukázal na skutečnost, že bylo porušeno právo na spravedlivý proces, neboť mu nebylo poskytnuto dostatek prostoru pro objasnění skutečností při realizaci stavby, nebyly připuštěny důkazy navrhované žalobcem ohledně toho, co z původního domu bylo odstraněno a co bylo zbudováno nově, soud prvého stupně zaujal nesprávný názor o nezměněných dispozicích domu a nesprávně interpretoval vyjádření žalobce jako úmyslné lži, přestože i žalovaná nebyla schopna některé skutečnosti přesně určit a vzpomněla si až následně, což je pochopitelné, neboť stavbu stavěli téměř před dvaceti pěti lety. Míra zásahů do původní nemovitosti byla značná a naprosto změnila dispozici celého původního domu, jak v prvním nadzemním podlaží, tak v původním podkroví, stavbou vznikl z původního domu 2+1 úplně nový dům o velikosti 6+1. Žalobce v odvolání dále podrobně popsal, jaké části původního domu byly odstraněny, co bylo zachováno a jaká část domu byla přistavěna a změněna. Pokud by soud k návrhu žalobce ustanovil soudního znalce z oboru stavebnictví, bylo by najisto postaveno, které části a v jakém rozsahu byly odstraněny z konstrukce původního domu, což dle žalobce činilo minimálně 68 %. Žalobce přitom zdůraznil, že vedle přizdění třech obvodových zdí nové části domu byla vystavěna téměř celá původní štítová zeď, která byla oproti původnímu stavu v prvním nadzemním podlaží posunuta o 12 cm směrem k nové štítové zdi. Dle žalobce jsou zde i další důkazy, které mohou mít vliv na objasnění skutkového stavu realizace stavby, jako například svědecká výpověď stavebního dozoru či svědecká výpověď vlastníků sousedního domu. Dle žalobce přitom vůlí účastníků bylo stavbu realizovat do společného jmění manželů, žalovaná do podílového spoluvlastnictví darovala žalobci podíl v rozsahu ideální jedné poloviny pozemku, na němž je v katastru nemovitostí zapsána ve stejném rozsahu i stavba bez čp./če. Na LV č. , číslo, v k.ú. Jindřichův Hradec. O stavebním povolení ke stavbě žádali oba manželé, oběma jim bylo vydáno, stejně tak kolaudační rozhodnutí, rovněž projekt byl zadáván oběma účastníky. Společně do společného jmění budovali účastníci i další stavby, jako například garáž, kolnu a stavbu bazénu. Na zarovnání tvaru pozemků tvořících komplex s předmětným domem zakoupili další pozemek. Rozsáhlé stavby byly financovány z novomanželské půjčky, společných úspor a další stavby výhradně z prostředků, které v rámci svého podnikání vydělal žalobce, i když představovaly příjem do SJM. S ohledem na další navržené dokazování žalobce navrhl rozsudek soudu prvého stupně v dotčeném rozsahu zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

5. K tomuto odvolání se obsáhle vyjádřila žalovaná, která setrvala na své argumentaci vznesené již před soudem prvého stupně. Ztotožnila se se závěry okresního soudu, jím provedené dokazování považovala za dostatečné, naopak se nesouhlasně vyjádřila k odvolacím námitkám žalobce. Závěrem navrhla, aby napadený rozsudek byl v dotčeném výroku ve věci samé potvrzen.

6. Žalovaná sama podala odvolání pouze do nákladového výroku. Poukázala na skutečnost, že předmětem sporu byl fakticky dům, neboť již v odpovědi na předžalobní výzvu žalobce před zahájením soudního řízení výslovně uznala, že garáž patří do SJM účastníků. Veškeré dokazování, kvůli němuž vznikly vysoké náklady řízení, bylo tudíž vedeno výhradně k prokazování vlastnického charakteru rodinného domu. Složitost sporu byla způsobena výhradně chováním žalobce a jeho nepravdivou argumentací, která byla v průběhu řízení provedenými důkazy postupně vyvrácena. Hodnota garáže je ve vztahu k hodnotě rodinného domu nepodstatná, účastníci se ocitli před soudem výhradně kvůli chování žalobce, který nejprve násilnickým chováním manželku z domu vypudil a následně ještě před rozvodem zahájil nesmyslný spor o dům. Žalovaná setrvala na vyčíslených nákladech řízení před soudem prvého stupně, jež vycházely z hodnoty nemovitostí odhadnutých znalkyní, tyto náklady řízení přesahují částku 300 000 Kč, nelze tak poukazovat na komplikovanost výslechu znalkyně při takovéto výši nákladů řízení. Potřebnost jejího výslechu se žalované nadto jeví jako nadbytečná, neboť znalkyně stanovila cenu nemovitostí v rozmezí od možné minimální ceny do možné maximální ceny, přičemž žalovaná vypočetla náklady řízení ze spodní hranice stanoveného rozpětí. Žalobkyně navrhla v nákladovém výroku tento zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně v dalším řízení nebo jej změnit tak, že žalované budou přiznány proti žalobci plné náklady řízení v částce 316 750 Kč, které již žalovaná svému zástupci zaplatila.

7. Žalobce s tímto odvoláním nesouhlasil, v dané věci by mělo být vycházeno z tarifní hodnoty 50 000 Kč, jak stanoví pro tento případ advokátní tarif, nikoliv z ocenění stanoveného znaleckým posudkem, účastníci se navíc nedohodli o osobě znalkyně, ani není zjevné, z čeho ve svých znaleckých závěrech znalkyně vycházela.

8. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání a přezkoumal napadené výroky v dotčeném rozsahu postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je nedůvodné a odvolání žalované je důvodné jen částečně.

9. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně při rozhodování o vlastnictví předmětného domu a plně na ně odkazuje. Pro účely odvolacího rozhodnutí jsou tyto závěry dotčeny jen tím, že žalobce při odvolacím jednání upřesnil svůj žalobní návrh způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozhodnutí odvolacího soudu, neboť dle nesporného tvrzení účastníků jsou tito od 29.4.2024 pravomocně rozvedeni a jejich společné jmění rozvodem manželství zaniklo, ale dosud nebylo postupem dle § 726 o.z. vypořádáno. To nic ale nemění na tom, že předmětný rodinný dům se nikdy nestal součástí jejich bezpodílového spoluvlastnictví ani společného jmění manželů, na něž se od 1.8.1998 bezpodílově spoluvlastnictví transformovalo.

10. Při přestavbě domu totiž nedošlo k jeho zániku ve smyslu soudem prvého stupně citované judikatury. Dokazování k tomu okresním soudem provedené považuje odvolací soud za dostatečné, skutková zjištění za úplná, přičemž i hodnocení důkazů, zejména ve vztahu k posouzení věrohodnosti žalobce má odvolací soud za správné. Soud prvého stupně se i správně a logicky vypořádal s tím, proč neprováděl další navržené dokazování.

11. K uvedenému odvolací soud jen zdůrazňuje následující. Především obvodové zdivo původního domu zůstalo i po přestavbě z podstatné části zachováno. To platí o dělící zdi (společné se sousedním domem), o zdi do ulice (v níž i před přestavbou byla dvě okna), i o zdi do zahrady (v níž došlo jen k rozšíření okenního otvoru na otvor dveřní).

12. Co se týče štítové zdi, je pravdou, že došlo k ubourání verandy, která však byla nevelkou částí domu umístěnou mimo jeho stěžejní místnosti, kdy dokonce původně dle stavebních plánů z roku 1927 byl dům plánován bez této verandy (ke změně plánů došlo v průběhu uvedeného roku 1927 se změnou stavebníka - viz vyžádaný spis Stavebního úřadu v , jméno FO, ). Odvolací soud tuto verandu považuje za marginální část domu, jejíž ubourání nemohlo mít za následek zánik domu. U samotné štítové zdi, na kterou veranda navazovala, soud prvého stupně správně žalobci neuvěřil, když dovodil, že zeď mezi obývacím pokojem a nově přistavěnou ložnicí nebyla zbourána a postavena znovu. Neplyne to ani z projektu, ani z doložené fotodokumentace. Znalecký posudek k posouzení stáří této části štítové zdi na základě vzorku malty i odvolací soud považuje za nadbytečný, a to ze stejných důvodů jako okresní soud. Nadto dle skutkové verze žalobce mělo k přestavbě této části štítové zdi dojít až poté, co se přistavěná nová část stala součástí původního domu (§ 120 obč. zák.), což taktéž vylučuje zánik domu v právním smyslu. S odkazem na rozhodnutí 22 Cdo 2946/2021 přitom platí, že ani žalobcem tvrzená výměna cihel této části štítové zdi a její drobné zúžení a drobný posun by nemohly mít za následek zánik stavby původního domu, neboť jeho původní individualita by i tak zůstala stejná – stále by šlo o zeď jen části jedné strany ohraničující obývací pokoj, jehož půdorysná plocha by se zásadně nezměnila.

13. I další skutkové závěry a právní úvahy okresního soudu o zbývající části této štítové zdi považuje odvolací soud za správné. Současně odvolací soud zdůrazňuje, že i vnitřní dispoziční uspořádání původního domu zůstalo v zásadní míře po přestavbě zachováno, zůstal zachován obývací pokoj, ložnice i schodišťový prostor jako základ původního domu a soudem prvého stupně zjištěné drobné úpravy těchto prostor zejména v jejich vstupních otvorech nemohly nic změnit na právní existenci původního domu.

14. Jak plyne z judikatury, je přitom nerozhodné, z jakých zdrojů byla přestavba domu financována a v jakém rozsahu úpravy původní stavbu rozšířily (např. 20 Cdo 931/99).

15. Co se týče druhé části odvolacích námitek žalobce o společné vůli účastníků přestavět dům tak, aby byl v jejich společném jmění manželů, je namístě zdůraznit, že žalobce netvrdil, že by ve smyslu § 143a obč. zák. (ve znění před i po 1.8.1998) došlo formou notářského zápisu k rozšíření bezpodílového spoluvlastnictví či společného jmění manželů o tuto nemovitost. Žalobce naopak uvedl, že žalovaná odmítla po přestavbě domu převod do společného jmění manželů uskutečnit.

16. Jelikož z fotodokumentace a projektu plyne, že dům a jeho přístavba tvoří stavebně a funkčně propojený celek – jeden rodinný dům o velikosti 6 + 1, nelze uvažovat ani o samostatném právním režimu přístavby na základě dohody účastníků. Původní dům nezanikl a to, co k němu bylo přistavěno, se stalo jeho součástí. Ostatně ani žalobce právní režim této stavby v žalobě neštěpil.

17. S ohledem na shora uvedené považuje odvolací soud i v odvolání navržené doplnění dokazování svědeckými výpověďmi za nadbytečné, nadto i nepřípustné – v rozporu s § 118b odst. 1 a 205a o.s.ř.

18. Odvolací soud tedy závěr soudu prvého stupně o tom, že dům po přestavbě nepatřil do SJM účastníků, považuje za správný. Jelikož s ohledem na zánik SJM v důsledku rozvodu žalobce upravil konečný návrh v souladu s tímto stavem, odvolací soud podle § 220 odst. 1 o.s.ř. napadený rozsudek změnil tak, že žalobu o určení vlastnictví k domu zamítl v upřesnění znění.

19. S odkazem na § 224 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud rozhodl i o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně. Odvolací soud se ztotožňuje s odvoláním žalované v tom, že jí vůči žalobci náleží plná náhrada těchto nákladů, a to s odkazem na § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť její neúspěch před soudem prvního stupně byl pouze v nepatrné části předmětu řízení. Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva ke dvěma nemovitým věcem – ke garáži a rodinném domu. Řízení o určení vlastnického práva ke garáži, v níž byl žalobce úspěšný, tvořilo jen nepatrnou část tohoto řízení. Žalobce sice správně podal žalobu, neboť žalovaná mu neposkytla součinnost za účelem souhlasného prohlášení účastníků před katastrálním úřadem o určení vlastnického práva k této garáži (z výlučného vlastnictví žalované do společného jmění manželů účastníků), avšak hned na počátku soudního řízení projevila ochotu uzavřít v tomto smyslu soudní smír a celé zbývající řízení před okresním soudem se pak týkalo jen sporu o vlastnictví domu, jež je bezpochyby hodnotnější nemovitostí.

20. Co se týče tarifní hodnoty, jež tvoří základ pro mimosmluvní odměnu advokáta žalované v této věci, je však v dané věci nutno vyjít z ust. § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, nikoliv z obvyklé hodnoty těchto nemovitostí ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu, i když v případě doložení řádného znaleckého posudku by bylo namístě postupovat právě dle § 8 odst.

1. Tyto nemovité věci jsou penězi ocenitelné, ale znalkyně ve znaleckém posudku doloženém žalovanou nikterak neodůvodnila obvyklou cenu stavebních parcel v Jindřichově Hradci, s níž kalkulovala při odhadu obvyklé ceny rodinného domu. Přestože žalovaná byla v rozhodnutí okresního soudu na tento chybějící poznatek upozorněna, doplněk k posudku tuto závadu odstraňující ani v odvolacím řízení nedoložila. Jen kvůli tomuto doplňku odročovat odvolací jednání či dokonce v této části zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení a vrátit mu věc v tomto rozsahu k dalšímu řízení by dle odvolacího soudu bylo v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Proto odvolací soud vyšel z citovaného ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu a přiznal žalované odměnu z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Žalované náleží odměna za 7 úkonů právní služby vykonaných před soudem prvého stupně ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu, a to dle písm. a) za převzetí a přípravu zastoupení, dle písm. d) za vyjádření k žalobě a dále za další vyjádření ve věci samé ze dne 15.3.2024 k doplněným tvrzením žalobce a dle písm. g) za účasti advokáta při místním šetření a dvou jednáních s tím, že za druhé jednání, které trvalo téměř čtyři hodiny náleží odměna za dva úkony. Sazba mimosmluvní odměny činí dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu 3 100 Kč, za 7 úkonů náleží 21 700 Kč, přičemž ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu (celkem 2 100 Kč), kdy celkem se jedná o 23 800 Kč, které byly žalované přiznány proti žalobci za náklady řízení před okresním soudem. Žalovaná nad tyto přiznané úkony účtovala ještě dva úkony právní služby, a to vyjádření k předžalobní výzvě, na které však advokátní tarif nepamatuje a dále další vyjádření k žalobě ze dne 20.2.2024, avšak takovéto vyjádření mělo být učiněno již v prvním vyjádření k žalobě. Jako neúčelný náklad odvolací soud považuje i výdaj na předmětný znalecký posudek, neboť nebyl v tomto řízení použitelný.

21. Na náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. Je zřejmé, že žalobce nebyl v odvolacím řízení ve věci samé úspěšný, avšak v převážné míře nebyla se svým odvoláním do nákladů řízení úspěšná ani žalovaná, jež se dožadovala náhrady nákladů řízení ve výši převyšující 300 000 Kč) a přiznáno jí bylo jen 23 800 Kč. Sice se jedná o vedlejší nákladový výrok, ale ve výrazné tarifní hodnotě (právě oněch 316 750 Kč - § 8 odst. 1 advokátního tarifu), a proto odvolací soud při porovnání s tarifní hodnotou ve věci samé ve výši 50 000 Kč rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.