51 A 41/2017

Rubrum

51 A 41/2017 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: Město Pelhřimov, IČO 00248801 sídlem Masarykovo nám. 1, 393 01 Pelhřimov proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 2. 2017, č.j. 5675/17/5000-10610-711889 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává

Odůvodnění

:

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 2. 2017 č.j. 5675/17/5000-10610- 711889 bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Specializovaného Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 51A 41/2017 finančního úřadu ze dne 25. 10. 2016 č.j. 286568/16/4022-20732-303570, kterým byla žalobci podle § 16 odst. 4 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, v rozhodném znění (dále jen „zákon o cenách“) uložena pokuta ve výši 500 000 Kč za správní delikt dle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách, kterého se žalobce dopustil tím, že sjednal a požadoval ceny pitné vody dodávané odběratelům (dále jen „vodné“) a ceny odvádění a čištění odpadních vod, z toho jen vody odvedené kanalizací nečištěné a vody odpadní čištěné (dále jen „stočné“), jejichž výše a kalkulace nebyla v souladu s podmínkami věcného usměrňování podle § 6 odst. 1 zákona o cenách uvedenými ve výměrech Ministerstva financí č. 01/2013 a č. 01/2014, kterými se pro období roku 2013 a 2014 vydává seznam zboží s regulovanými cenami.

2. Proti žalovanému rozhodnutí byla žalobcem na základě § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podána včasná správní žaloba ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. Žalobce předně konstatoval, že s ohledem na složitost věci nechce polemizovat o procesní stránce vedeného správního řízení, ani se skutkovými zjištěními učiněnými správními orgány, výhrady však má vůči právnímu posouzení celé věci.

4. Poukázáno bylo na to, že žalobce svůj vodárenský majetek dlouhodobě provozuje prostřednictvím obchodní spol. VODAK Humpolec, s. r. o., odborné firmy, která je odpovědná za zpracovávání kalkulace a za vyúčtování. Z tohoto důvodu žalobce nabádá, aby předmětný správní delikt byl posuzován obdobně jako nevědomá nedbalost u jednání přestupkového.

5. Žalobce dále namítl, že v případě daného správního deliktu by mělo být ohrožení veřejného zájmu zkoumáno ve vztahu k charakteru delikventa a měl by být zohledněn dopad porušení právního předpisu na možnost neoprávněně nakládat se získanými prostředky. Obec jako veřejnoprávní korporace fakticky nemůže naplňovat znaky nepřiměřeného majetkového prospěchu, neboť jakékoliv prostředky získané obcí, byť na úkor kupujícího, jsou využívány opět ve prospěch těch samých subjektů, obec se tedy může obohatit pouze formálně. Výše sankce naopak bude vždy na úkor občanů – kupujících, v případě, že se obci nepodaří účinně uplatnit regresní náhradu v plné výši u výše uvedené odborné firmy.

6. Bylo poznamenáno, že pro žalobce je novou informací skutečnost, že má možnost úspěšně žádat Ministerstvo financí ČR o uplatnění vyššího nárůstu zisku. Tato skutečnost byla prvostupňovým orgánem vyhodnocena jako polehčující okolnost.

7. Žalobce dále vyjádřil nesouhlas s právní kvalifikací sankčního ustanovení. Dle jeho názoru nebyl prvostupňový finanční orgán oprávněn žalobci ukládat pokutu dle § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách, podle kterého se ukládá pokuta, pokud nelze výši nepřiměřeného finančního prospěchu zjistit. Sankce žalobci měla být ukládána na základě § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách, neboť prvostupňový orgán prokázal nepřiměřený majetkový prospěch žalobce v konkrétní výši 940 976,77 Kč. Žalobci měla být v souladu se zásadou in dubio pro reo ukládána sankce s ohledem na prokázanou výši jeho majetkového prospěchu. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 51A 41/2017 8. Výše uložené pokuty je, s ohledem na proporcionalitu i s ohledem na dosavadní praxi cenových kontrolních orgánů, mimořádně a nedůvodně vysoká.

9. Na základě shora uvedených důvodů žalobce navrhl napadené rozhodnutí včetně jemu předcházejícího rozhodnutí prvostupňového cenového kontrolního orgánu zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

10. Žalovaný navrhl žalobu pro její nedůvodnost zamítnout. Ve vztahu k žalobní námitce týkající se nedbalostního jednání žalobce bylo žalovaným konstatováno, že posuzovaný protiprávní stav byl vyvolán především nepochopením závazných pravidel cenové regulace a jejich chybnou interpretací, toto bylo zohledněno při stanovení výše pokuty, nicméně zákon o cenách žádné liberační důvody nevymezuje.

11. K namítané materiální stránce daného správního deliktu žalovaný uvedl, že v projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty, a to jak znaky formální stránky, tak znaky materiální stránky. Zákon o cenách jiné řešení zjištěného správního deliktu, než uložení pokuty, neumožňuje. Ve zbytku k tomu žalovaný odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, které se s obsahově shodnými námitkami žalobce podrobně vypořádává.

12. K námitce podřízení veřejného zájmu charakteru delikventa žalovaný uvedl, že zákon o cenách kromě prodávajících – fyzické osoby a osoby právnické nebo podnikající fyzické osoby jiné subjekty nerozlišuje.

13. Žalobcova argumentace, dle které prostředky získané na úkor kupujících jsou využívány ve prospěch těchto samých subjektů, je rovněž nedůvodná, neboť mezi kupujícími a prodávajícím (žalobcem) figurují další podnikatelské a jinak zaměřené subjekty, na které žalobcem uvedený transfer nedopadá.

14. K žalobcem uváděnému překvapení z možnosti úspěšně se dovolávat uplatnění vyššího nárůstu zisků u Ministerstva financí ČR žalovaný uvedl, že za dodržování cenových předpisů je odpovědný pouze žalobce a námitku týkající se nevědomosti žalobce proto nelze zhodnotit jiným způsobem, než jak učinil cenový orgán v rozhodnutí o uložení pokuty.

15. K námitce týkající se nesprávné právní kvalifikace uložené sankce žalovaný uvedl, že nepřiměřený majetkový prospěch byl stanoven kvalifikovaným odhadem a nikoliv absolutně přesně, jedná se tedy o orientační vyčíslení, a proto měla být výše pokuty stanovena na základě § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách.

16. Rovněž námitka nepřiměřenosti a neodůvodněnosti výše uložené pokuty nebyla žalovaným shledána důvodnou. Bylo konstatováno, že prvostupňový cenový orgán se všemi okolnostmi ovlivňujícími výši uložené pokuty dostatečně zabýval a výše sankce odpovídá postupu uvedenému v § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách.

17. Z obsahu správního spisu vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: Dne 8. 4. 2016 byla v souladu s § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 51A 41/2017 řád), ve znění pozdějších předpisů zahájena cenová kontrola, a to předložením písemného pověření (č.j. 90737/16/4022-20732-303570) k provedení této cenové kontroly. Předmětem této kontroly bylo dodržování podmínek § 6 odst. 1 písm. c) a § 11 zákona o cenách, při uplatňování a kalkulaci věcně usměrňovaných cen pitné vody dodávané odběratelům a za odvádění a čištění odpadních vod. Kontrolováno bylo období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2014.

18. Ze závěrů výše specifikované cenové kontroly, které byly promítnuty do obsahu protokolu ze dne 5. 9. 2016 č.j. 239519/16/4022-20732-301569, vyplývá, že žalobce nedodržel závazný postup při tvorbě ceny a při její kalkulaci, včetně zahrnování přiměřeného zisku do ceny podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, a to promítnutím vyšších než ekonomicky oprávněných nákladů v rozhodnutích blíže specifikovaných kalkulacích vodného v lokalitě Pelhřimov na rok 2013 a v rozhodnutích blíže specifikovaných kalkulacích stočného v lokalitě Pelhřimov na rok 2014, které bylo vyšší, než maximální 5 % meziroční navýšení zisku v kalkulacích cen vodného a stočného v lokalitě Pelhřimov za rok 2013 a 2014 a při výpočtu zisku zajišťujícího přiměřenou návratnost použitého kapitálu v kalkulaci ceny vodného v lokalitě Pelhřimov na rok 2014. V důsledku uvedeného postupu žalobce vyslovil cenový orgán podezření, že žalobce, coby prodávající, popsaným jednáním získal při prodeji vodného v lokalitě Pelhřimov v roce 2013 nepřiměřený majetkový prospěch. Jelikož však žalobce stanovil výši korigovaných ekonomicky oprávněných nákladů v rozporovaných položkách jen na bázi úvah a kvalifikovaných odhadů, je nucen se spokojit pouze s jeho orientačním vyčíslením. Suma orientačně propočteného nepřiměřeného majetkového prospěchu získaná při prodeji vodného v lokalitě Pelhřimov v roce 2013 představuje částku 909 757,03 Kč. Neoprávněné meziroční navýšení zisku v kalkulacích cen vodného a stočného Pelhřimov v roce 2013 a 2014 docílilo úhrnné částky 12 630 880 Kč.

19. Oznámením prvostupňového cenového orgánu ze dne 26. 9. 2016 č.j. 262944/16/4022-20732-303570 bylo podle § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci uložení pokuty za správní delikt podle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách. Uvedeného správního deliktu se žalobce dopustil tím, že v období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2014 nedodržel závazný postup při tvorbě ceny a při její kalkulaci, včetně zahrnování přiměřeného zisku do ceny podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, a to promítnutím vyšších než ekonomicky oprávněných nákladů v rozhodnutích blíže specifikovaných kalkulacích vodného v lokalitě Pelhřimov na rok 2013 a v rozhodnutích blíže specifikovaných kalkulacích stočného v lokalitě Pelhřimov na rok 2014, které bylo vyšší, než maximální 5 % meziroční navýšení zisku v kalkulacích cen vodného a stočného v lokalitě Pelhřimov za rok 2013 a 2014 a při výpočtu zisku zajišťujícího přiměřenou návratnost použitého kapitálu v kalkulaci ceny vodného v lokalitě Pelhřimov na rok 2014.

20. Usnesením ze dne 27. 9. 2016 byl žalobce vyzván k podání návrhů či vyjádření k podkladům rozhodnutí.

21. Na tuto výzvu žalobce reagoval podáním ze dne 10. 10. 2016, v němž popsal situaci ohledně sestavování kalkulace vodného za rok 2013 z hlediska uvažovaných spotřeb vody. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 51A 41/2017 Připustil, že z jeho strany došlo v kalkulaci k chybnému výpočtu odečítaných položek z uzavřené smlouvy. Žalobce rovněž podal vyjádření k „přípustnému“ zisku.

22. Cenový orgán v návaznosti na podané vyjádření žalobce dne 12. 10. 2016 jej vyzval k předložení konkrétních důkazních prostředků na podporu jeho návrhů, čemuž žalobce podáním doručeným cenovému orgánu dne 18. 10. 2016 vyhověl.

23. Rozhodnutím prvostupňového cenového orgánu ze dne 25. 10. 2016 č.j. 286568/16/4022-20732-303570 byla žalobci na základě § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách uložena pokuta ve výši 500 000 Kč za správní delikt ve smyslu naplnění § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách, podle kterého se právnická nebo podnikající fyzická osoba jako prodávající dopustí správního deliktu tím, že sjedná nebo požaduje cenu, jejíž výše nebo kalkulace není v souladu s podmínkami věcného usměrňování cen podle § 6 odst. 1 zákona o cenách. Cenový orgán se nejprve zabýval kalkulacemi cen vodného a stočného za rok 2013. Na základě údajů obsažených v kalkulaci ceny v položce „Surová voda podzemní + povrchová“ dospěl prvostupňový cenový orgán k závěru, že disproporce nákladového vývoje kalkulovaných položek je zapříčiněna navýšením spotřebního nákladu vodného (cca o 350,0 tisíc Kč), oproti nákladům ekonomicky oprávněným. Pochybení byla shledána rovněž v případě kalkulačního řádku týkajícího se „Ostatních provozních nákladů externích“, kde kalkulace obsahovala o cca 986,0 tisíc vyšší náklad, než náklad ekonomicky oprávněný. Promítnutím vyšších, než ekonomicky oprávněných nákladů v uvedených položkách do kalkulace ceny, nedodržel žalobce závazný postup při kalkulaci ceny, včetně zahrnování přiměřeného zisku do ceny podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, uvedeného ve výmětu MF č. 01/2013. Žalobce pochybil rovněž v případě kalkulace ceny stran zahrnování přiměřeného zisku do této ceny ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, neboť nedodržel závazný postup této kalkulace. Výstup jednotkové hodnoty zisku byl vykázán ve výši 48,21 % meziročního růstu, což je v příkrém rozporu s ust. části II. pol. 2 odst. 20 výměru MF 01/2013, který povoluje maximálně 5 % meziročního růstu hodnoty zisku v kalkulaci ceny. Současně bylo konstatováno, že žalobce takto kalkuloval, aniž by v dané souvislosti požádal Ministerstvo financí o souhlasné rozhodnutí ve smyslu části II. pol. 2 odst. 20 výměru MF č. 01/2013, které by mu případně umožnilo uplatnění vyššího meziročního nárůstu zisku. Ke stejným závěrům cenový orgán dospěl v případě kalkulace ceny při zahrnování přiměřeného zisku do této ceny ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, neboť žalobce nedodržel závazný postup této kalkulace. Výstup jednotkové hodnoty zisku byl vykázán ve výši 57,84 % meziročního růstu, což je v příkrém rozporu s ust. části II. pol. 2 odst. 20 výměru MF 01/2013, který povoluje maximálně 5 % meziročního růstu hodnoty zisku v kalkulaci ceny. Chybný postup žalobce byl cenovým orgánem shledán i v případě kalkulací cen vodného a stočného v roce 2014. Žalobce v případě kalkulace nákladů v položce „Surová voda podzemní + povrchová“ promítl o 102,0 tisíc m³ vyšší spotřebu podzemní vody, než odpovídá propočtu plánovaného objemu dodávek při respektování plánovaného nákupu vody. Kalkulovaný náklad byl tudíž o cca 204,0 tisíc Kč vyšší, než by odpovídalo nákladu ekonomicky oprávněnému. Promítnutím vyšších než ekonomicky oprávněných nákladů v položce „Surová voda podzemní + povrchová“ do kalkulace ceny, nedodržel žalobce závazný postup při kalkulaci ceny, včetně zahrnování přiměřeného zisku do této ceny ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Taktéž v případě kalkulace ceny při zahrnování přiměřeného zisku do této ceny ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 51A 41/2017 žalobce nedodržel závazný postup této kalkulace. Výstup jednotkové hodnoty zisku byl vykázán ve výši 356,99 % meziročního růstu, což je v příkrém rozporu s ust. části II. pol. 2 odst. 20 výměru MF 01/2013, který povoluje maximálně 5 % meziročního růstu hodnoty zisku v kalkulaci ceny. Rovněž v případě stočného za dané období bylo zjištěno, že žalobce nedodržel závazný postup při kalkulaci ceny, včetně zahrnování přiměřeného zisku do ceny, neboť promítl vyšší než ekonomicky oprávněný náklad v položce „Odpisy a prostředky obnovy infrastrukturního majetku“ do kalkulace ceny. Výstup jednotkové hodnoty zisku byl vykázán ve výši 101,92 % meziročního růstu, což je v příkrém rozporu s ust. části II. pol. 2 odst. 20 výměru MF 01/2013, který povoluje maximálně 5 % meziročního růstu hodnoty zisku v kalkulaci ceny. Suma orientačně propočteného nepřiměřeného majetkového prospěchu získaná při prodeji vodného v lokalitě Město Pelhřimov v roce 2013 se rovná částce 909 757,03 Kč Neoprávněný meziroční růst hodnoty zisku v kalkulacích cen vodného a stočného Pelhřimov pro období r. 2013 a 2014, docílil úhrnné částky 12 630 880 Kč. Cenový orgán v rozhodnutí dále vypořádal důkazní návrhy žalobce a závěrem se zabýval výší uložené pokuty. V této souvislosti byly uvedeny správní zásady, z nichž při stanovení výše pokuty správní orgán vycházel. Bylo konstatováno, že v případě porušení cenových předpisů se výše pokuty formuje s ohledem na vyčíslený nepřiměřený majetkový prospěch, který v daném případě byl prokázán v částce 940 976,77 Kč, který byl propočten pouze v orientační podobě. Dále byla konstatována objektivní odpovědnost za daný správní delikt a jako přitěžující okolnost byla shledána délka protiprávního jednání žalobce, vztahující se k období roku 2013 a 2014. Jako polehčující byla shledána okolnost, že regulační pravidla jsou v dané oblasti nová a zcela odlišná a žalobce tak má s jejich aplikací nízkou praktickou zkušenost, pročež nevyužil možnosti požádat Ministerstvo financí o uplatnění vyššího nárůstu zisku. Posuzovaný protiprávní stav byl vyvolán především nepochopením závazných pravidel cenové regulace a jejich chybnou interpretací.

24. Proti tomuto rozhodnutí bylo žalobcem podáno odvolání, které obsahově zcela koresponduje s námitkami žalobními tak, jak byly vymezeny shora.

25. Uvedené odvolání bylo žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 6. 2. 2017, č.j. 5675/17/5000-10610-711889 zamítnuto a rozhodnutí prvostupňového cenového orgánu bylo potvrzeno. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí shrnul skutkový stav věci, jakož i právní rámec na věc dopadající. Odvolací námitky žalobce nebyly shledány důvodnými. K námitce žalobce, jíž nabádá k posuzování věci postupem obdobným nevědomé nedbalosti s poukazem na skutečnost, že vodárenský majetek provozuje prostřednictvím specializované společnosti VODAK Humpolec, s. r. o., žalovaný uvedl, že zákon o cenách stanovuje objektivní odpovědnost za daný správní delikt a neobsahuje v tomto směru žádné liberační důvody. Otázka zavinění tak v projednávané věci nemá žádný význam a není proto možné se vyvinit tím, že protiprávní stav byl vyvolán pochybením jiného subjektu. Žalobcem uváděná skutečnost však byla prvostupňovým orgánem zohledněna v případě stanovení výše uložené pokuty coby skutečnost polehčující. Žalovaný se dále ztotožnil s tvrzením žalobce o nutnosti naplnění formální, ale i materiální stránky daného správního deliktu. Ta byla v projednávané věci naplněna. Společenská škodlivost jednání žalobce spočívá v nedodržení závazného postupu při kalkulaci cen v oblasti vodného a stočného, kdy byli deliktním jednáním žalobce poškozeni odběratelé. Uvedené jednání žalobce je proto nutno hodnotit jako společensky škodlivé, ohrožující veřejný zájem na Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 51A 41/2017 vytvoření a udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího v oblasti cen vodného a stočného. Nelze akceptovat tvrzení žalobce, dle kterého ohrožení veřejného zájmu by mělo být podřazeno pod charakter delikventa. Toto kritérium zákon o cenách v případě správních deliktů nerozlišuje. Žalovaný nepřisvědčil ani argumentaci žalobce, dle které prostředky získané na úkor kupujících jsou využívány opět ve prospěch těch samých subjektů. Kupujícími subjekty jsou mimo jiné i subjekty podnikatelské či jinak zaměřené právní subjekty, na něž uvedený transfer nedopadá. Tyto podnikatelské či jiné právní subjekty nevyužívají stejných služeb jako běžní občané a prostředky získané obcí na úkor kupujících tak nemohou být využity opět v jejich prospěch. Oprávněné není ani tvrzení žalobce, dle kterého obec nemůže získat nepřiměřený majetkový prospěch. Žalovaný v této souvislosti uvedl, že cenový orgán je povinen postupovat v souladu s pro nyní projednávanou věc relevantním ust. § 2 odst. 5 písm. a) zákona o cenách, podle kterého nepřiměřený majetkový prospěch získává prodávající, kterým je v daném případě žalobce. Žalovaný je v tomto směru povinen postupovat v souladu se zásadou legality a nemůže tak polemice žalobce přisvědčit. K žalobcem tvrzené nevědomosti o možnosti podat žádost o navýšení zisku žalovaný konstatoval, že za dodržování cenových předpisů je v pozici prodávajícího odpovědný pouze žalobce, který se při svém konání může pohybovat pouze v zákonném rámci. Uváděná skutečnost byla zohledněna pouze co do uložené výše pokuty. Rovněž postup prvostupňového cenového orgánu ve vztahu k výši uložené pokuty byl shledán legitimním. Bylo konstatováno, že výše nepřiměřeného majetkového prospěchu byla stanovena pouze orientačně a z tohoto důvodu bylo při stanovení výše pokuty vycházeno z ust. § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách. Prvoinstanční orgán při stanovení výše pokuty zohlednil veškeré podstatné skutečnosti a z jeho rozhodnutí jsou seznatelné logické úvahy, z nichž při stanovení výše pokuty vycházel. Výše uložené sankce je zcela adekvátní a v souladu se zásadou přiměřenosti.

26. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 s. ř. s.). Rozhodl přitom bez jednání za splnění podmínek ust. § 51 odst. 1 s. ř. s.

27. Žaloba není důvodná.

28. Předmětem nyní projednávané věci je otázka, zda v daném případě byly naplněny podmínky pro uložení pokuty na základě § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách za správní delikt, kterého se žalobce dle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách měl dopustit tím, že sjednal a požadoval ceny vodného a ceny stočného, jejichž výše a kalkulace nebyla v souladu s podmínkami věcného usměrňování podle § 6 odst. 1 zákona o cenách uvedenými ve výměrech Ministerstva financí č. 01/2013 a č. 01/2014, kterými se pro období roku 2013 a 2014 vydává seznam zboží s regulovanými cenami.

29. Podle ust. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách se fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba jako prodávající dopustí správního deliktu tím, že sjedná nebo požaduje cenu, jejíž výše nebo kalkulace není v souladu s podmínkami věcného usměrňování cen podle § 6 odst. 1 tohoto zákona.

30. Soud se v prvé řadě zabýval polemikou žalobce, který v rámci uplatněných žalobních bodů požadoval, aby předmětný správní delikt byl posuzován obdobně jako nevědomá Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 8 51A 41/2017 nedbalost u jednání přestupkového, a to s ohledem na skutečnost, že vodárenský majetek žalobce je provozován spol. VODAK Humpolec, s. r. o., u níž žalobce předpokládal odborné znalosti v této oblasti.

31. Z kontextu této námitky vyplývá, že žalobce požaduje, aby při posuzování jeho odpovědnosti za daný správní delikt byla zohledněna otázka nedostatku zavinění na straně žalobce.

32. Kritérium zavinění v případě projednávaného správního deliktu na úseku cenové regulace zohlednit nelze. Správní delikty v oblasti cenové regulace jsou založeny na objektivní odpovědnosti, kde otázka zavinění není zohledňována. Zákon o cenách rovněž neobsahuje žádné liberační důvody, které by žalobce odpovědnosti za daný správní delikt mohly zbavit. Soud v této souvislosti poukazuje na důvodovou zprávu k zákonu o cenách, která k otázce odpovědnosti uvádí následující: „Návrh zákona, odchylně od zásad správního trestání, vzhledem ke specifice vzniku protiprávních jednání na úseku cen, neobsahuje obvyklé liberační ustanovení o zproštění odpovědnosti právnických osob za spáchání správního deliktu pro porušení cenových předpisů, a setrvává důsledně na objektivní odpovědnosti právnické osoby za delikt. Porušení cenových předpisů je vždy jednáním, ať konáním či opomenutím, zaviněním vědomým či nedbalostním, odpovědného managamentu právnické osoby nebo jejího zaměstnance bez možnosti vlivu zvláštních okolností „vis major“, na které je právě pro takové případy liberačním ustanovením pamatováno. Tyto okolnosti zřetele hodné se v oblasti sjednávání cen při obchodních vztazích nevyskytují a stávající právní úprava toto ustanovení záměrně neobsahuje. Jeho zavedení novelou do zákona o cenách by bylo proti smyslu a účelu zákona a enormním způsobem by ztížilo výkon cenové kontroly a postih cenových deliktů.“ (pozn. rozhodná pasáž podtržena krajským soudem)

33. S ohledem na výše popsanou koncepci objektivní odpovědnosti za správní delikty na úseku regulace cen je zřejmé, že žalobcem uváděné důvody, dle kterých svou vodárenskou činnost provozuje prostřednictvím odborné firmy, která tudíž je za pochybení, které je žalobci kladeno za vinu, odpovědná, nemohou žalobce, coby prodávajícího ve smyslu ust. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách, zbavit jeho zákonem stanovené odpovědnosti. Žalobce vodárenskou činnost provozuje prostřednictvím jiného subjektu, avšak svým jménem a na vlastní odpovědnost. Žalobce tedy i přesto, že na faktický provoz vodárenského majetku má sjednanou odbornou společnost, vystupuje i nadále v pozici prodávajícího, a proto se nemůže zbavit odpovědnosti za pochybení, která jsou mu správními orgány v projednávané věci kladena za vinu.

34. Žalobce dále namítl, že v případě daného správního deliktu by mělo být ohrožení veřejného zájmu zkoumáno ve vztahu k charakteru delikventa a měl by být zohledněn dopad porušení právního předpisu na možnost neoprávněně nakládat se získanými prostředky. Obec jako veřejnoprávní korporace fakticky nemůže naplňovat znaky nepřiměřeného majetkového prospěchu, neboť jakékoliv prostředky získané obcí, byť na úkor kupujícího, jsou využívány opět ve prospěch těch samých subjektů, obec se proto může obohatit pouze formálně. Výše sankce naopak bude vždy na úkor občanů – kupujících, v případě, že se obci nepodaří účinně uplatnit regresní náhradu v plné výši u výše uvedené odborné firmy. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 9 51A 41/2017 35. Výše uvedenou námitkou je žalobcem zpochybňováno naplnění materiálního znaku správního deliktu.

36. Otázkou materiálního znaku správních deliktů se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud, zmínit lze např. rozhodnutí ze dne 14. 2. 2009 č.j. 5 As 104/2008 – 45 (pozn. uváděná rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na adrese www.nssoud.cz), v němž tento soud konstatoval: „[…]„správní orgány jsou povinny zkoumat vždy, když rozhodují, zda určité jednání je přestupkem či nikoliv, také otázku, jestli došlo k naplnění obou znaků přestupku, tj. znaku formálního i znaku materiálního (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2005, č. j. 7 As 18/2004 - 48, dostupný na www.nssoud.cz). Okolnostmi, jež snižují nebezpečnost jednání pro chráněný zájem společnosti pod míru, která je typická pro běžně se vyskytující případy přestupků, mohou být zejména, avšak nikoliv výlučně, význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho následky, okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutka. Okolnosti, jež vylučují porušení nebo ohrožení zájmu společnosti, musí být ovšem posuzovány vždy v každém konkrétním případě a nelze […] vyslovovat žádné paušální závěry“. Pozdější judikatura dovodila, že „i přesto, že jsou správní orgány povinny konkrétní společenskou nebezpečnost deliktu zkoumat, není zpravidla nutno, aby se jí explicitně zabývaly i při odůvodňování svých rozhodnutí. V zásadě totiž platí, že materiální stránka správního deliktu je dána již naplněním skutkové podstaty deliktu. Až ve chvíli, kdy je z okolností případů jasné, že existují takové výjimečné skutečnosti, jejichž nezohlednění by vedlo k výsledku zjevně rozpornému s účelem a funkcí správního trestání (tedy ve chvíli, kdy konkrétní společenská nebezpečnost nedosahuje ani minimální hranice typové nebezpečnosti), musí se intenzitou konkrétní společenské nebezpečnosti zabývat i v odůvodnění. Obzvláště u správních deliktů, jejichž naplnění nevyžaduje zavinění, nebudou mít okolnosti obvykle zkoumané v souvislosti s konkrétní společenskou nebezpečností (jak vyplývá z výše uvedené judikatury NSS, jedná se např. o okolnosti jako je míra zavinění, vztah pachatele k jednání, způsob jeho spáchání, pohnutky a osoba pachatele) na naplnění materiální stránky deliktu žádný vliv“ (pozn. rozhodná pasáž podtržena soudem)

37. Z citované judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní orgány jsou povinny se otázkou materiální stránky správního deliktu zabývat v odůvodnění svých rozhodnutí v případě, kdy jsou dány takové výjimečné skutečnosti, jejichž nezohlednění by vedlo k výsledku, jenž je v rozporu s účelem správního trestání, pokud tyto dány nejsou, vychází se ze skutečnosti, že materiální stránka je naplněna již naplněním skutkové podstaty daného správního deliktu, což platí obzvláště u správních deliktů založených na objektivní odpovědnosti.

38. V nyní projednávané věci se žalobce správního deliktu, který je mu kladen za vinu, dopustil tím, že sjednal a požadoval ceny vodného a ceny stočného, jejichž výše a kalkulace nebyla v souladu s podmínkami věcného usměrňování podle § 6 odst. 1 zákona o cenách. Tímto svým jednáním žalobce porušil veřejný zájem spočívající ve vytvoření a udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího v oblasti cen vodného a stočného.

39. Materiální stránka správního deliktu byla v daném případě naplněna již naplněním znaků skutkové podstaty daného správního deliktu. Intenzita společenské nebezpečnosti je v projednávaném případě značná a je dána především poškozením obyvatel, kteří v roli Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 10 51A 41/2017 kupujícího požívají vodárenské služby poskytované žalobcem, který svým pochybením účtoval kupujícím vyšší ceny vodného a stočného, než stanovuje zákon. Jednání žalobce je jednáním společensky škodlivým, ohrožujícím zájem společnosti na vytvoření a udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího v oblasti cen vodného a stočného.

40. Zohlednit v této souvislosti nelze ani žalobcem uváděný „charakter delikventa“, který je veřejnoprávní korporací a jako takový nemůže naplňovat znaky nepřiměřeného majetkového prospěchu.

41. Zákon o cenách v § 16 rozlišuje správní delikty subjektů, jimiž jsou pouze právnické nebo podnikající fyzické osoby. Žalobcem uváděný „charakter delikventa“ zákon o cenách nezohledňuje a toto kritérium tudíž nelze považovat za relevantní.

42. Ztotožnit se nelze ani s argumentací žalobce, podle které z jeho strany nemůže dojít ke vzniku nepřiměřeného majetkového prospěchu, když prostředky žalobcem nabyté za poskytování vodárenských služeb jsou opět reinvestovány ve prospěch kupujících.

43. Z ust. § 2 odst. 5 písm. a) bodu 3 zákona o cenách vyplývá, že nepřiměřený majetkový prospěch získá prodávající, který prodá zboží za cenu vyšší, než by odpovídalo pravidlům cenové regulace. Správní orgány byly v daném případě povinny v souladu se zásadou legality zohledňovat pouze skutečnost, že podmínky ust. § 2 odst. 5 písm. a) bod 3 zákona o cenách byly naplněny a žalobce se tudíž dopustil správního deliktu dle ust. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách.

44. Argumentaci žalobce, dle které finanční prostředky získané z vodárenského majetku jsou opět investovány do potřeb běžných občanů, považuje soud za účelovou, a to především s ohledem na skutečnost, že to nejsou pouze běžní občané, kdo využívá služeb poskytovaných žalobcem a kdo těží z prostředků jím získaných na úkor kupujících. Žalobce nemůže s úspěchem tvrdit ani prokázat, že právě prostředky získané vodárenskou činností jsou dále reinvestovány pouze ve prospěch běžných občanů.

45. Pokud žalobce dále namítá, že informace o možnosti požádat Ministerstvo financí ČR o uplatnění vyššího nárůstu zisku, je pro něj nová, a pokud by o ní věděl, mohla by být jeho pochybení eliminována, pak krajskému soudu nezbývá, než poukázat na klasickou právní zásadu „Ignoratia iuris non excusat“ (neznalost zákona neomlouvá). Žalobcova neznalost platné právní úpravy na úseku cenové regulace jej nemůže zbavit odpovědnosti za správní delikt, je to pouze žalobce, kdo je v pozici prodávajícího povinen znát a dodržovat zákon o cenách a související cenové předpisy. K tomuto lze poznamenat, že tato skutečnost byla správními orgány zohledněna v rámci úvah o výši uložené pokuty.

46. Samotná výše uložené pokuty byla správními orgány stanovena na základě ust. § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách, podle kterého se za správní delikt uloží pokuta až do výše 10 000 000 Kč, pokud výši nepřiměřeného majetkového prospěchu nelze zjistit, a pokud jde o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) až f), odstavce 2 písm. a) nebo odstavce 3 písm. b). Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 11 51A 41/2017 47. Žalobce v této souvislosti namítá, že pokuta za daný správní delikt měla být ukládána na základě § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách, neboť správní orgán výši nepřiměřeného zisku stanovil přesně, a to dokonce s přesností na haléře.

48. Ani s touto žalobní námitkou se krajský soud neztotožnil. Z postupu cenového orgánu v průběhu správního řízení bylo zjištěno, že kalkuloval s orientačně propočtenou částkou nepřiměřeného majetkového prospěchu ve výši 909 757,03 Kč, zjištěnou v rámci cenové kontroly (viz protokol o kontrole ze dne 5. 9. 2016 č.j. 239519/16/4022-20732- 301569). Částka představující nepřiměřený majetkový prospěch žalobce tudíž byla správním orgánem prvního stupně stanovena pouze orientačně, a to s ohledem na skutečnost, že výši korigovaných ekonomicky oprávněných nákladů v případě položek „Surová voda podzemní + povrchová“ a „Ostatní provozní náklady externí“ bylo možné stanovit pouze kvalifikovaným odhadem a nikoliv zcela přesně. Navíc v případě ostatních pochybení nebyl nepřiměřený majetkový prospěch žalobce vůbec zjištěn. V této souvislosti krajský soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozhodnutí ze dne 28. 7. 2015 č.j. 8 As 169/2014 – 29, podle kterých: „Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce, že pokutu podle § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách ve znění od 18. 11. 2009 lze uložit pouze v případě, že byl prokázán vznik nepřiměřeného majetkového prospěchu. K takovému závěru nelze dospět jazykovým ani teleologickým výkladem. Podle výše uvedeného ustanovení se za správní delikt podle § 16 odst. 1 písm. e) zákona uloží pokuta do 10 000 000 Kč, jestliže výši nepřiměřeného majetkového prospěchu nelze zjistit. Zákon nestanoví, že pro uložení pokuty podle zmíněného ustanovení musí být prokázán vznik nepřiměřeného majetkového prospěchu, ale podmiňuje uložení pokuty nemožností zjistit jeho přesnou výši. Nejvyšší správní soud přisvědčil městskému soudu, že do této kategorie lze podřadit i případy, v nichž nelze bezpečně prokázat, zda majetkový prospěch vznikl v důsledku nedostatků vedení evidence. […] Opačná interpretace by se rozcházela se smyslem a účelem předmětného ustanovení, které postihuje relativně přísnou sazbou pokuty vymezené správní delikty, u nichž nelze zjistit výši nepřiměřeného majetkového prospěchu, ve srovnání s § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách, které vztahuje sazbu pokuty k násobku nepřiměřeného majetkového prospěchu, lze-li jej vyčíslit. To je dáno snahou zákonodárce motivovat povinné subjekty k řádnému vedení zákonných evidencí a umožnit přísnější postih těch subjektů, které nepředložením potřebných dokladů a evidencí znesnadnily práci kontrolních orgánů natolik, že navzdory prokázanému porušení cenových předpisů nebylo možné zjistit vznik nebo výši nepřiměřeného majetkového prospěchu vzešlého z tohoto porušení (srov. zvláštní část důvodové zprávy k části první, článku I., bodu 28 návrhu zákona č. 403/2009 Sb., změna zákona o cenách a zákona o působnosti orgánů v oblasti cen, sněmovní tisk č. 693/0, Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 5. volební období, 2006 - 2010).” 49. V případě některých pochybení žalobce se tudíž nejednalo o přesné stanovení částky nepřiměřeného majetkového prospěchu, který žalobce svých chybným jednáním získal, ale pouze o odhad této částky, v případě zbylých pochybení nebyl nepřiměřený majetkový prospěch zjištěn vůbec. Z tohoto důvodu nebylo možné aplikovat žalobcem namítané ust. § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách, které lze aplikovat pouze v případě, kdy je nepřiměřený majetkový prospěch přesně vyčíslen. Pokud navíc žalobce uvádí, že v případě aplikace ust. § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách by bylo možné uložit pokutu pouze do výše 1 000 000 Kč, pak ani tento názor nelze považovat za zcela správné, neboť dotčené sankční ustanovení umožňuje správnímu orgánu kromě pokuty do výše 1 000 000 Kč, Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 12 51A 41/2017 v případě, kdy nepřiměřený majetkový prospěch je nižší než 1 000 000 Kč, uložit i pokutu ve výši jednoho až pětinásobku nepřiměřeného majetkového prospěchu delikventa nejvýše za dobu 3 let. Bylo by tedy pouze na uvážení správního orgánu, jaký postup zvolí.

50. Výše uložené pokuty byla zvolena při spodní hranici zákonné sazby, jejíž horní hranice představuje částku 10 000 000 Kč. Cenový orgán při stanovení výše uložené pokuty vycházel ze zásad zakotvených správním řádem, zohledněny byly především zásady předvídatelnosti a legitimního očekávání. Zohledněny byly také okolnosti přitěžující, mezi nimiž především délka protiprávního jednání žalobce, který v rozporu s cenovými předpisy účtoval příjemcům svých vodoprávních služeb vyšší ceny po dobu dvou let (rok 2013 a 2014). Na druhou stranu byly zohledněny také okolnosti polehčující, a sice malá zkušenost žalobce s aplikací nových předpisů v oblasti regulačních pravidel. Bylo konstatováno, že k protiprávnímu jednání žalobce došlo především v důsledku nepochopení závazných pravidel cenové regulace a jejich chybnou interpretací. Vyzdvihnuta byla preventivní a represivní funkce uložené sankce.

51. Žalovaný se s uvedeným hodnocením výše uložené pokuty ztotožnil. Zdůraznil represivní funkci uložené pokuty, jakož i její funkci preventivní, vedoucí k předcházení porušování zákona. Pokuta byla v daném případě uložena ve výši 5 % z maximální možné hranice postihu. Výše uložené sankce je adekvátní a v souladu se zásadou přiměřenosti. K námitce žalobce, dle které měla být výše pokuty porovnávána s jinými obdobnými případy postižených obcí, žalovaný konstatoval, že takový požadavek je povrchní a akceptovat jej nelze. V daném případě byla výše pokuty zvolena zcela v souladu s veřejným zájmem.

52. Krajský soud považuje odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů co do výše uložené pokuty za dostatečné, splňující veškeré zákonem stanovené náležitosti. Rozhodnutí správních orgánů nejsou stran výše uložené pokuty nepřezkoumatelná, je z nich zcela patrné, z jakých ukazatelů při stanovení výše pokuty vycházely a jaké konkrétní okolnosti daného případu byly při stanovení výše sankce zohledněny. Pokud žalobce má za to, že jedním z relevantních kritérií pro určení výše pokuty jsou i sankce ukládané ostatním obcím, pak je nutno konstatovat, že každý případ je třeba zkoumat individuálně a s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, přičemž v rámci správního trestání nelze separovat pouze určitou skupinu subjektů (v tomto případě obcí) a ty sankcionovat podle zvláštních pravidel. Žalobce navíc k tomuto neuvedl žádný konkrétní případ, s nímž by měla být sankce v nyní projednávané věci komparována.

53. Soud v této souvislosti uvádí, že v průběhu kontrolního šetření bylo zjištěno, že žalobce nikoliv zanedbatelným způsobem překročil jednotlivé zákonem stanovené položky pro kalkulaci cen vodného a stočného. Nepřiměřený majetkový prospěch z tohoto postupu plynoucí nelze označit za bezvýznamný. Soud připomíná, že hlavním kritériem při určování přiměřené výše pokuty není primárně skutková podstata správního deliktu, nýbrž intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2014 č.j. 11 Ad 16/2013 – 41). Žalobce svým jednáním významným způsobem ovlivnil konečné ceny vodného a stočného, a to způsobem poškozujícím konečné příjemce vodárenských služeb žalobce, což samo o sobě dokládá, že k porušení chráněného veřejného zájmu došlo ve značné intenzitě. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 13 51A 41/2017 54. Krajský soud neshledal výši uložené sankce mimořádně či neodůvodněně vysokou. Pokuta uložená ve výši 5 % z její maximální možné výše se krajskému soudu nejeví jako nepřiměřená. Postih musí být znatelný v majetkové sféře delikventa, tedy být nikoli pro něho zanedbatelný, a nutně tak musí v sobě obsahovat i represivní složku. V opačném případě by totiž postih delikventa smysl postrádal (srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2004 č.j. 10 Ca 250/2003-48).

55. Soud v této souvislosti poukazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2003, č. j. 6 A 96/2000 – 62, dle nichž se o zjevně nepřiměřenou výši sankce nejedná v případě, kdy byla pokuta uložena těsně nad spodní hranicí zákonného rozmezí (v citovaném rozsudku se jednalo o sankci ve výši 4 % horní hranice). Správní orgány proto při užití správního uvážení z mezí vytyčených zákonem nijak nevybočily ani správní uvážení nezneužily, a soud neshledal ani žádné jiné nedostatky v jejich rozhodování o výši sankce. Naopak lze konstatovat, že správní orgány při rozhodování o výši pokuty rozvedly své úvahy o způsobu spáchání správních deliktů, o jejich následcích a o okolnostech, za nichž byly správní delikty spáchány (především vstříc polehčujícím a přitěžujícím okolnostem), což plně odpovídá zákonným kritériím pro určení výše sankce.

56. Soud případ nakonec posoudil i z hlediska požadavku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013 - 46, dle kterého „rozhoduje-li krajský soud ve správním soudnictví o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo rozhodnuto o vině a trestu za správní delikt v situaci, že zákon, kterého bylo použito, byl po právní moci správního rozhodnutí změněn nebo zrušen, je povinen přihlédnout k zásadě vyjádřené ve větě druhé čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, podle níž se trestnost činu posoudí a trest ukládá podle právní úpravy, která nabyla účinnosti až poté, kdy byl trestný čin spáchán, je-li to pro pachatele příznivější“. Žalobci byla uložena pokuta za správní delikt dle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách a sankci správní orgány opřely o § 16 odst. 4 písm. c) téhož zákona, který umožňoval za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) až f) uložit „pokutu ve výši 10 000 000 Kč, jestliže výši nepřiměřeného majetkového prospěchu nelze zjistit (…)“. V návaznosti na zákon č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích, zákon o cenách již nehovoří o správním deliktu, nýbrž příslušné protiprávní jednání nazývá přestupkem; výše pokuty, kterou lze uložit za přestupek dle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách však zůstala nezměněna. Soud proto ke změně právní úpravy přihlédl, avšak neshledal, že by z ní vyplývaly jakékoli důsledky pro nyní řešený případ.

57. Na základě výše citovaných důvodů shledal krajský soud žalobu nedůvodnou a na podkladě § 78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 14 51A 41/2017 důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 6. dubna 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.