51 A 7/2017

Rubrum

51A 7/2017 - 84 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Obec Přísečná, sídlem Přísečná 25, Český Krumlov, zastoupené JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem se sídlem v Táboře, Příběnická 1908, proti žalovanému Městskému úřadu Český Krumlov, sídlem Kaplická 439, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2016, č. j. MUCK 65671/2016, za účasti osoby zúčastněné na řízení CARTHAMUS a. s., IČ 270 62 970, sídlem Praha 1, Vodičkova 714/25, zastoupené JUDr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 745/24, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov ze dne 14. 12. 2016, č. j. MUCK 65671/2016 se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je p o v i n e n nahradit žalobci náklady řízení ve výši 19.456 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

III. Osoba na řízení zúčastněná n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Pokračování - 2 - 51A 7/2017

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 23. 1. 2017 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2016, č. j. MUCK 65671/2016, kterým byla prodloužena doba zkušebního provozu stavby „úprava tepelného zdroje v Č. Krumlově – Domoradicích na spalování biomasy na pozemku st. p. 240, 243, 244/1, 244/2, 362, 374 a parc. č. 964/4, 988/3 v k. ú. Přísečná“, jejímž stavebníkem je CARTHAMUS a. s. Zkušební doba provozu této stavby byla prodloužena do 31. 12. 2018. Žalobce nejprve v úvodu žaloby shrnul, že výše uvedená stavba a její provoz významným způsobem ovlivňuje území obce Přísečná, čímž snižuje hodnotu nemovitostí samotné obce i jejích obyvatel. Provoz stavby rovněž ovlivňuje silniční dopravu v obci, když komunikace směřující ke stavbě je denně zatěžována plně naloženými nákladními auty. Osoba zúčastněná na řízení v průběhu rekonstrukce své provozovny významným způsobem tento provoz změnila a z tohoto důvodu bylo nutné přistoupit k posouzení tohoto záměru dle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, což usoudil také Krajský úřad Jihočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) ve svém vyjádření ze dne 13. 8. 2014. V této souvislosti žalobce poukázal také na závěry zjišťovacího řízení EIA. Žalobce dále uvedl, že došlo k zastavení procesu EIA, a to na základě zpětvzetí provozovatele Energobloku (osoby zúčastněné na řízení), když z projednávání záměru bylo zřejmé, že závazné stanovisko EIA bude s ohledem na negativní vlivy provozu nesouhlasné. Žalobou je namítán rozpor napadeného rozhodnutí s ust. § 119 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Vydáním napadeného rozhodnutí, které umožnilo další provoz stavby ve zkušebním provozu, došlo k ohrožení zdraví a životního prostředí, a tím k porušení § 119 odst. 2 stavebního zákona a k porušení zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (žalobce konkrétně cituje § 11, § 12 a § 13 tohoto zákona). V případě provozu výše uvedené stavby pak dle žalobce došlo rovněž ke zneužití institutu zkušebního provozu. Žalobce k této námitce poukazuje na neúnosnost a nepřiměřenost doby šesti let, kdy původně byl zkušební provoz plánován na dva roky a následně byl prodloužen na další dva roky. Tvrzení žalovaného, dle kterého se jedná o „normální“ dobu nebylo z jeho strany ničím podloženo a nebyla zmíněna ani žádná obdobná stavba, u níž by zkušební provoz trval šest let. Dle žalobce byla původně stanovená zkušební doba (od 29. 11. 2012 do 31. 12. 2014) dostačující pro splnění účelu ust. § 124 stavebního zákona, přesto došlo k jejímu prodloužení až do 31. 12. 2016. Za tuto dobu však osoba zúčastněná na řízení neučinila žádné kroky, jimiž žalovaný odůvodňuje další prodloužení zkušebního provozu. Cílem zkušebního provozu je ověřit funkčnost a vlastnosti provedené stavby podle dokumentace či projektové dokumentace. Zkušební provoz však nemůže sloužit jako fáze pro legalizaci provedené stavby v rozporu s projektovou dokumentací a stavebním povolením, jak je tomu v daném případě. Žalobce rozpor realizace stavby se stavebním povolením doložil např. poukazem na neoprávněnou změnu systému chlazení ze vzduchového na vodní či realizací stavby sušárny a třídičky biomasy bez jakéhokoliv stavebního povolení. Tohoto rozporu se stavebním povolením si je vědom i žalovaný, jak vyplývá z jeho sdělení ze dne Pokračování - 3 - 51A 7/2017 29. 1. 2015. V této souvislosti žalobce označil argumentaci žalovaného, dle níž bude rozpor realizované stavby legalizován v průběhu zkušebního provozu, kdy stavebník žádá o změnu stavby před dokončením, za nesouladný s § 124 stavebního zákona. Důvodem dalšího prodloužení zkušebního provozu tak dle žalobce není v ověření funkčnosti a hlavních vlastností stavby, ale legalizace rozporu této stavby se stavebním povolením. Ze strany žalovaného tak dochází ke zneužití institutu zkušební doby k řešení problémů osoby zúčastněné na řízení, jenž by měly být řešeny jinými zákonnými instituty např. v podobě řízení o odstranění stavby. Žalobou je dále rozporována doba, na kterou byl zkušební provoz opětovně prodloužen. Žalovaný nemůže odůvodňovat termín 31. 12. 2018 tím, že k tomuto datu lze oprávněně předpokládat vyhovění žádosti žalobce o povolení provozu zdroje znečišťování ovzduší. Žalovaný tímto bezdůvodně předjímá výsledek řízení před orgánem ochrany ovzduší. Rozhodnutí o předběžném opatření je časově omezeno rozhodnutím o žádosti samé, nikoliv datem 31. 12. 2018. Stejně tak nelze tento termín odůvodňovat koncem topné sezóny, když tato dne 31. 12. 2018 nekončí. Žalobce dále označil za nepravdivé tvrzení žalovaného, dle něhož je schvalovací proces vynucených změn předmětného provozu zdlouhavý, od čehož se odvíjí délka zkušební doby. Tyto změny však dle žalobce nebyly ničím vynucené, když původní projekt byl v zásadě nekonfliktní a všechny zásadní negativní vlivy jsou spojeny s provedením těchto změn v rozporu se stavebním povolením a projektovou dokumentací. Žalobce dále namítá rozpor napadeného rozhodnutí s ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Napadené rozhodnutí je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze kopíruje text žádosti osoby zúčastněné na řízení. Žalovaný žádným způsobem nezahrnul do svého rozhodnutí podmínky stanovené Správou CHKO Blanský les ani podmínky Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje. Žalovaný dle žalobce žádným způsobem nezdůvodnil a nedoložil závěry o tom, že provoz rekonstruovaného tepelného zdroje nepředstavuje žádné riziko pro životní prostředí. Tento závěr je v rozporu se závěry učiněnými orgánem pro posuzování vlivů na životním prostředí ve zjišťovacím řízení ze dne 18. 3. 2015. Tomuto závěru nesvědčí ani řada pokut uložená osobě zúčastněné na řízení. Dále žalobce uvedl, že postup žalovaného je v rozporu se zásadou zákonnosti, se zásadou minimalizace zásahů do práv a zájmů, se zásadou souladu s veřejným zájmem a se zásadou materiální pravdy, čímž zasahuje do práv žalobců. Žalobce dále namítá porušení ust. § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu, v důsledku čehož nebyl v projednávané věci zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobce v této souvislosti shrnul jednotlivé své kroky v řízení svědčící jeho aktivnímu přístupu vůči žalovanému. Ten však na žádnou z uvedených výtek ani v žalobou napadeném rozhodnutí opět nereaguje a nevypořádává se ani se závěry krajského soudu učiněnými v rozhodnutí ze dne 26. 5. 2016 č.j. 10A 16/2015 – 127, kde je řešena totožná problematika jako v nyní projednávané věci. Žalovaný ani osoba zúčastněná si k vydání napadeného rozhodnutí neopatřili žádná stanoviska či vyjádření dotčených orgánů, stejně tak jako tomu bylo v předchozím rozhodnutí o prodloužení zkušební doby. Pokračování - 4 - 51A 7/2017 Žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nedoložil rozsah dodávek tepla a teplé vody. Stejně tak nebyla žalovaným doložena jím tvrzená konzultace možností zajištění dodávek tepla. Žalovaným předložený posudek energetického specialisty je dle žalobce zmatečný. Z rozhodnutí orgánu ochrany ovzduší ze dne 25. 8. 2011 je zřejmé, že ani žalovaným tvrzený příznivý vliv rekonstrukce provozu na emise oxidu siřičitého není pravdivý. Žalovaný se s těmito rozpory v napadeném rozhodnutí nijak nevypořádal. Nezjištěním stavu věci žalovaný rovněž porušil svou povinnost zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Závěrem žalobce shledal porušení ust. § 149 odst. 1 správního řádu, když žalovaný do svého rozhodnutí nezahrnul podmínky závazných stanovisek dotčených orgánů. Žalovaný zcela vypustil požadavek Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje na úseku požární ochrany. Tento požadavek byl s ohledem na jeho obecnou formulaci shledán v předchozím rozhodnutí krajského soudu i rozhodnutím následného potvrzujícího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nezákonným. Řešení této nezákonnosti však dle žalobce není v úplném vypuštění této podmínky, jak to učinil žalovaný, nýbrž v jejím přeformulování. Toto však žalovaný neučinil a vypuštění podmínky požární ochrany je dle žalobce nezákonné. Do napadeného rozhodnutí nebyl bez jakéhokoliv odůvodnění přejat ani požadavek SCHKO Blanský les. S ohledem na výše uvedené navrhl žalobce žalobou napadené rozhodnutí zrušit. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Nejprve bylo z jeho strany konstatováno, že ze strany žalobce se jedná o sérii žalob, které směřují i proti nejrůznějším stavebním řízením spojeným s provozem předmětné stavby, kde žalobce brojí i proti akcím majícím jednoznačně pozitivní vliv na životní prostředí, což bylo potvrzeno i dotčenými orgány. Dle žalovaného se jedná o kvazi sousedko – obchodní spor mezi žalobcem a osobou zúčastněnou na řízení, který vyúsťuje i ve spory soudní. Dle žalovaného bylo napadené rozhodnutí jak po věcné tak po právní stránce správné, odpovídající důvodům povolení i prodloužení zkušebního provozu. K otázce vlivu provozu teplárny na životní prostředí žalovaný uvedl, že i nadále zastává názor, že provoz neznamená riziko pro veřejné zdraví, bezpečnosti či životní prostředí. Správnost tohoto názoru dle žalovaného dokládá závěr krajského soudu v rozhodnutí sp. zn. 50A 24/2016 i závěr krajského úřadu v rozhodnutí o předběžném opatření. K délce prodloužení zkušebního provozu žalovaný uvedl, že tato není nijak neobvyklá, a to např. ve srovnání se zkušebním provozem temelínské elektrárny. K tomuto žalovaný dále konstatoval, že se nejedná o stavbu jednoduchou a její funkčnost je nutno důkladně prověřit, a to tak, aby byly chráněny zájmy všech účastníků, nejen zájmy žalobce, kterým jde předně nikoliv o ochranu životního prostředí, ale o své vlastní zájmy. Napadené rozhodnutí neřeší nic, co by se týkalo souběžných řízení o změně stavby před dokončením a stejně tak v něm nelze hodnotit případná porušení stavebního zákona. Žalovaný dále shledal, že napadené rozhodnutí je jasné, přehledné a srozumitelné a žalovaný se v něm řádně vypořádal i se závěry učiněnými krajským soudem v rozhodnutí sp. zn. 10A 16/2015. Úkolem žalovaného není formulovat a odůvodňovat svá rozhodnutí formou odborného pojednání či znaleckého posudku. Dle názoru žalovaného pak reálným problémem není rozpor odůvodnění s § 68 odst. 3 správního řádu, ale to, že rozhodnutí neodpovídá právnímu názoru žalobce. Dle žalovaného státní orgány nejsou zatíženy Pokračování - 5 - 51A 7/2017 povinností detailního vysvětlování všech okolností proběhlého rozhodovacího procesu. Ve vztahu k žalobní námitce týkající se porušení ust. § 50 odst. 3 správního řádu žalovaný uvedl, že v případě rozhodnutí o prodloužení zkušebního provozu není jeho povinností zajišťovat si stanoviska dotčených orgánů a rozsáhle prokazovat vliv provozu na jednotlivé složky prostředí. Stavební úřad v tomto směru nemůže překračovat svá zákonná oprávnění. Žalovaný dále uvedl podrobný výčet subjektů zásobovaných teplem a teplou vodou z teplárny osoby zúčastněné, který má dle žalovaného dostatečnou vypovídací hodnotu a vyplývá z něj jasný veřejný zájem na dodávkách tepla a teplé užitkové vody. Žalovaný dále vyvrátil námitky žalobce týkající se zmatečnosti posudku energetického specialisty, který obsahuje pouze písařské chyby spočívající v nesprávném označení kotlů. Ve vztahu k absenci stanoviska hasičského sboru žalovaný uvedl, že nepovažoval za nutné toto stanovisko doslovně ve výroku rozhodnutí opakovat. Skutečnost, že toto stanovisko není výslovným obsahem rozhodnutí, neznamená, že byla popřena jeho platnost či závaznost. Dle žalovaného navíc provedení opatření požární ochrany patří mezi základní zákonné povinnosti každého stavebníka. Ustanovení § 149 správního řádu navíc nezakládá správnímu orgánu povinnost zahrnovat celý obsah stanoviska do finálního rozhodnutí (v případě negativního stanoviska není možno rozhodnutí vůbec vydat). V projednávané věci navíc šlo o opakované prodloužení zkušební doby, které tak nutně muselo vycházet z původně stanovených podmínek, včetně podmínky hasičského sboru. V napadeném rozhodnutí žalovaný chtěl zdůraznit pouze ty podmínky provozu, které i nadále zůstávají aktuální, a to na rozdíl od těch, které již aktuální nejsou – č. 1,2 a 8, či které byly stanoveny předběžným opatřením. Tento postup pak nemohl rozšířit práva stavebníka či omezit právo žalobce. Žalovaný závěrem uvedl, že mu není zřejmé, na základě jakého právního podkladu by měl do svého rozhodnutí zohledňovat vyjádření a podklady žalobce, který nebyl účastníkem řízení o povolení provozu ani řízení o jeho prodloužení. Žalobce v replice k uvedenému vyjádření žalovaného setrval na svých závěrech učiněných v žalobě. K vlivům provozu teplárny na životní prostředí žalobce uvedl, že není pravdou tvrzení žalovaného, dle něhož tento provoz nemá vliv na životní prostředí. Toto žalobce vyvrací odkazem na závěry zjišťovacího řízení EIA ze dne 18. 3. 2015 a zjišťovacího řízení ze dne 10. 5. 2017 vedeného krajským úřadem. Žalobce i nadále setrval na závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterým žalovaný nevypořádal veškeré odvolací námitky žalobce a opomenul podmínky stanovené SCHKO Blanský les a Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje. Žalobce v této souvislosti opětovně poukázal na absenci podmínek stanovených Hasičským záchranným sborem, žalovaný v rozporu s dřívějším rozhodnutím krajského soudu o prodloužení zkušební doby a na něj navazujícím rozhodnutím Nejvyššího správního soudu tyto podmínky zcela vypustil, aniž by se jimi blíže zabýval a předchozí pochybení napravil. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření ze dne 12. 7. 2017 nejprve uvedla, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, neboť v jeho případě není dána vazba mezi napadeným rozhodnutím a dotčením její právní sféry. V daném případě nebyla splněna podmínka závazného a autoritativního dotčení právní sféry žalobce, a to ani v případě jeho pozice jakožto vlastníka místní komunikace, ani v případě jejího práva na územní rozvoj obce. Rozhodnutím o prodloužení zkušební doby provozu nemohl být žalobce dotčen na těchto svých právech. Stejně tak je tomu i v případě žalobcova práva na příznivé životní prostředí, neboť řízení o prodloužení zkušební doby provozu nepodléhá závaznému stanovisku týkajícímu se životního prostředí. Pokud k jakémukoliv negativnímu ovlivnění životního prostředí dochází, neděje se tak v důsledku napadeného rozhodnutí. Ve vyjádření bylo osobou zúčastněnou dále konstatováno, že nedošlo ani k porušení ust. § 119 odst. 2 Pokračování - 6 - 51A 7/2017 stavebního zákona, neboť toto ustanovení se na zkušební provoz a na jeho případné prodloužení nevztahuje. Zkušební provoz má sloužit k tomu, aby stavební úřad při uvádění stavby do trvalého užívání prověřil skutečnosti, které mu ust. § 119 odst. 2 stavebního zákona ukládá. Stejně tak napadeným rozhodnutím stanovená délka zkušebního provozu byla osobou zúčastněnou shledána jako zcela standardní, a to s ohledem na složitost stavby, u níž je nutno ověřit její funkční parametry a vlastnosti. Délka zkušební doby musí být stanovena tak, aby mohl být smysl a účel zkušebního provozu naplněn. V tomto směru bylo žalobou napadené rozhodnutí řádně odůvodněno a tato žalobní námitka není důvodná. Osoba zúčastněná se dále vyjádřila k žalobcem namítaným změnám stavby, které dle jejího názoru nemají být realizovány v rámci zkušebního provozu. K tomuto osoba zúčastněná uvedla, že právě tyto změny stavby před dokončením jsou důsledkem poznatků ze zkušebního provozu stavby. Žalobce vytýká nikoliv rozpor s projektovou dokumentací, ale rozpor se stavebním povolením či dokonce užíváním. Žalobce však v rámci těchto změn opomněl, že se jedná o změny učiněné právě na základě podmínek obsažených v rozhodnutí o povolení zkušebního provozu (systém chlazení) a podmínek obsažených ve stavebním povolení aplikovatelné až při uvádění stavby do trvalého provozu (způsob dopravy paliva). Nepravdivé je i tvrzení žalobce týkající se absence stavebního povolení sušárny a třídičky biomasy, tyto byly povoleny v rámci územního řízení a následného stavebního povolení, v rámci nichž byl provoz povolen jako celek. Není to tedy zkušební provoz, ale rozhodnutí o změně stavby před dokončením, prostřednictvím něhož dochází k povolení stavebních úprav, jimiž se realizovaná stavba odlišuje od původního stavebního povolení. Dále bylo osobou zúčastněnou konstatováno, že žalobcem tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí není s ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu a na žalobcovy důvody nepřezkoumatelností, nýbrž pouze nesouhlasem s důvody uvedenými v tomto rozhodnutí. Nedůvodná je dle osoby zúčastněné také námitka žalobce o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, který je založen nevypořádáním podnětů žalobce týkajících se provedení stavby v rozporu se stavebním povolením, rozporem průběhu zkušebního provozu s vydaným povolením a negativním stanoviskem žalobce k prodloužení zkušebního provozu. Všechny tyto podněty však žalovaný nebyl povinen v rámci rozhodnutí o prodloužení zkušebního provozu vypořádávat, a to s ohledem na dikci ust. § 124 odst. 2 stavebního zákona, podle něhož je rozhodnutí o prodloužení zkušebního provozu vydáváno bez předchozího řízení. K prodloužení doby již povoleného zkušebního provozu tak může dojít, aniž by bylo vedeno jakékoliv řízení, které by tomuto prodloužení předcházelo. Ve vztahu k absenci podmínek dotčených orgánů osoba zúčastněná uvedla, že ust. § 149 správního řádu žalovanému neukládá povinnost doslovně přepisovat tato stanoviska do svých rozhodnutí a žalovaný není oprávněn přeformulovávat tato stanoviska, jak tvrdí žalobce. Osoba zúčastněná na řízení dále poukázala na svou dobrou víru založenou rozhodnutím o prodloužení zkušebního provozu, na základě které uspokojuje veřejný zájem na dodávkách tepla a teplé vody. I v případě, že by soud dospěl k vadám napadeného rozhodnutí, měl by dle osoby zúčastněné zvážit, zda se jedná o takové vady řízení, které by způsobovaly nezákonnost napadeného rozhodnutí a jeho následného zrušení. V projednávané věci by mělo být vydáno takové rozhodnutí, které by nevyvolalo větší újmu osobě zúčastněné na řízení a třetím osobám, než která by údajně mohla být způsobena žalobci. Žalobce v replice k vyjádření osoby zúčastněné opětovně setrval na svých závěrech učiněných v žalobě i v replice k vyjádření žalovaného. Ke své aktivní legitimaci žalobce opakovaně odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které plyne, že s ohledem na zásah do jeho právní sféry v důsledku zkušebního provozu teplárny, je v jeho případě aktivní legitimace dána. S tímto závěrem se pak ztotožnil krajský soud i na něj navazující Nejvyšší správní soud, které rozhodovaly v předchozím řízení. K otázce ohrožení zdraví a životního prostředí ve spojení s ust. § 119 odst. 2 stavebního zákona bylo žalobcem Pokračování - 7 - 51A 7/2017 konstatováno, že toto ustanovení lze užít nejen na trvalý provoz stavby, ale i na ten zkušební, neboť toto ustanovení odkazuje na dokončenou stavbu. Dokončená stavba je i v případě zkušebního provozu. Dle žalobce by pak změna stavby před jejím dokončením měla předcházet uvedení této stavby do zkušebního provozu. Žalovaný při povolení zkušebního provozu věděl, že stavba není s projektovou dokumentací v souladu. K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalobce zdůraznil, že tato je dána právě absencí stanovisek SCHKO Blanský les a hasičského sboru. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí opět nezabýval ani žalobcovým předchozím návrhem na odstranění stavby ani podnětem na neprodloužení tohoto zkušebního provozu, přestože původní rozhodnutí bylo z tohoto důvodu krajským soudem zrušeno. Žalovaný byl rovněž s ohledem na závěry krajského soudu v rozhodnutí ze dne 26. 5. 2016 povinen v součinnosti s dotčeným orgánem přeformulovat toto stanovisko do napadeného rozhodnutí, čímž by došlo k nápravě vady vytýkané soudem. K osobou zúčastněnou namítané dobré víře a ochraně veřejného zájmu žalobce sdělil, že pokud by byla stavba realizována v souladu se stavebním povolením, žalobce by nebyl nucen brojit proti jejímu zkušebnímu provozu a jeho neustálému prodlužování. Žalobce je přesvědčen, že ochrany veřejného zájmu na dodávkách tepla a teplé vody, může osoba zúčastněná na řízení dostát vyráběním tepla stejným způsobem jako před spuštěním kogenerační výroby elektřiny, kde teplo je druhotným produktem a de facto odpadem. Obsahem správního spisu je žádost osoby zúčastněné na řízení o prodloužení zkušebního provozu stavby „Rekonstrukce tepelného zdroje v Českém Krumlově – Domoradicích“ dle ust. § 124 odst. 1 stavebního zákona ze dne 9. 12. 2016. Z obsahu této žádosti vyplývá, že osoba zúčastněná na řízení přistoupila k provedení několika dílčích změn, jejichž nutnost vyplynula z dosavadního zkušebního provozu teplárny. Tyto změny v podobě změny systému chlazení, doplnění alternativní možnosti zásobování daného tepelného zdroje palivem, dodatečná limitace prašnosti a zápachu a další, měly umožnit zefektivnění provozu dané stavby a měly rovněž omezit její vliv na životní prostředí. Řadu těchto změn pak bylo nutné povolit v rámci procesu změny stavby před jejím dokončením. Krajský úřad dále podmínil vydání příslušného rozhodnutí o změně stavby před jejím dokončením posouzením jejího vlivu na životní prostředí (EIA). Uvedené změny však lze prověřit pouze na základě zkušebního provozu. Průběh procesu EIA byl ze strany žalobce a dalšího subjektu zpomalován, a to z důvodu snahy těchto subjektů o úplné ukončení činnosti teplárny. S ohledem na sdělení krajského úřadu, dle kterého nebude kladný posudek EIA z jeho strany přijat, se osoba zúčastněná na řízení rozhodla zpracovat zcela novou dokumentaci EIA, která bude zcela nově posouzena v rámci nového procesu. S ohledem na tento průběh požádala osoba na řízení zúčastněná o další prodloužení zkušební doby, a to do 31. 12. 2018. Během této doby by mělo dojít k procesu EIA, měla by být posouzena funkčnost a účinnost daných změn v rámci zkušebního provozu, nadále by měly být zachovány dodávky tepla a teplé vody, měl by být nahrazen zastaralý hnědouhelný kotel za nový biomasový kotel. Osoba zúčastněná dále uvedla, že setrvává na svém závěru o nulovém riziku provozu stavby na životní prostředí či zdraví lidí. Navrhovaná doba dalšího prodloužení zkušebního provozu by dle osoby zúčastněné na řízení měla odpovídat době, po kterou budou otestovány výše uvedené změny stavby a rovněž době, po kterou by měl trvat proces schvalování EIA. Tato doba by měla korespondovat i s dobou platnosti a účinnosti provozně souvisejícího zdroje na třídění, sušení a drcení biomasy. K uvedenému datu 31. 12. 2018 by rovněž měla proběhnout všechna jednání se žalobcem i korporací Zambelli – technik, spol. s r. o., která se nachází vedle provozu teplárny, o jejich vzájemné koexistenci v dané lokalitě. Pokračování - 8 - 51A 7/2017 Součástí uvedené žádosti je rozhodnutí krajského úřadu ze dne 25. 11. 2016 č.j. KUJCK 152617/2016, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, jímž bylo nařízeno osobě zúčastněné na řízení vyrábět prostřednictvím stacionárního zdroje znečišťování ovzduší „CARTHAMUS a. s. – Energoblok Domoradice“ teplo, a to pro účely jeho dodávky do průmyslových podniků v průmyslové zóně Domoradice a k vytápění bytů a ohřevu vody na sídlištích v Českém Krumlově. Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 12. 2016 č.j. MUCK 65671/2016 byla prodloužena doba zkušebního provozu stavby úpravy tepelného zdroje v Českém Krumlově – Domoradicích na spalování biomasy, jejímž stavebníkem je osoba zúčastněná na řízení, do 31. 12. 2018. Žalovaný se v odůvodnění rozhodnutí zcela ztotožnil s důvody žádosti o prodloužení zkušební doby provozu. Doba prodloužení této zkušební doby odpovídá době, v rámci níž by mohly být reálně posouzeny provedené změny stavby a případné negativní důsledky provozu této stavby na okolí. Délka doby zkušebního provozu odpovídá dle žalovaného také složitosti předmětné stavby. Zkušební provoz v délce 4 let odpovídá dle žalovaného spodní hranici zkušební doby v případě staveb tepláren, elektráren a jiných obdobných staveb. Účelem zkušebního provozu je mimo jiné ověřit vlastnosti a funkčnost provozu a jsou s tím tedy spojené i nejrůznější změny vyplývající právě z tohoto zkušebního provozu. Zkušební provoz tak předpokládá, že na základě jeho průběhu může ke změnám stavby před jejím dokončením dojít. Pokud má stavebník prokázat, že stavba je schopna bezpečného a nezávadného užívání při současném splnění stanovených podmínek, neexistuje dle žalovaného jiná možnost, než mu toto umožnit v rámci zkušebního provozu. Jen tímto způsobem má stavebník možnost prověřovat a měřeními zdokonalovat vliv stavby na okolí a prověřit účinnost navržených změn. Žalovaný dále zmínil podmínky stavby, jejichž splnění bylo navázáno na zkušební provoz stavby, k těmto podmínkám pak v důsledku zkušebního provozu přibyly ještě další, jež se vážou na eliminaci zvýšené prašnosti a zápachu, na změnu chlazení, úpravu skladovacích prostor, dílčí procesy třídění a drcení biomasy. Tyto změny bude nutno projednat s dotčenými orgány a zahrnout je do změn stavby před jejím dokončením. Dále musí projít procesem schvalování EIA a následně budou projednávány se stavebním úřadem za účelem jejich povolení. Poté budou změny realizovány a bude prověřována jejich účinnost. Všechny tyto kroky by měly být v rámci prodloužené zkušební doby provozu stavby splněny, přičemž stěžejní bude proces posouzení vlivu stavby na životní prostředí, který je s ohledem na svůj charakter velmi zdlouhavý. Z tohoto důvodu nelze všechny uvedené postupy realizovat do konce roku 2016 a bude nutno zkušební provoz prodloužit do 31. 12. 2018. Dle názoru žalovaného lze oprávněně předpokládat, že orgán ochrany ovzduší rozhodne o žádosti osoby zúčastněné o povolení provozu zdroje znečištění ovzduší do 31. 12. 2018. Žalovaný v další části rozhodnutí konstatoval, že v tomto případě je dán veřejný zájem na prodloužení zkušební doby provozu spočívající v dodávkách tepla a teplé vody do průmyslové zóny a rovněž do domácností na sídlištích v Českém Krumlově. V současné době dle žalovaného neexistuje jiné řešení, jak zajistit dodávky tepla do dotčených oblastí, přičemž současný provoz teplárny v původní podobě toto zajistit není schopen. Teplárna je schopná plně zabezpečit uvedený veřejný zájem pouze za provozu nově zbudovaného kotle na biomasu. Žalovaný v této souvislosti poukázal na závěry učiněné orgánem ochrany ovzduší ve shora značeném rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, které odpovídají závěrům žalovaného. Žalovaný rovněž s odkazem na závěry orgánu ochrany ovzduší setrval na tom, že v případě daného provozu nevznikají žádná rizika pro okolí z hlediska životního prostředí ani ochrany zdraví. Provozovatel teplárny pravidelně prování autorizovaná měření emisí, které splňují emisní limity. Žalovaný pak závěrem uvedl, že rozhodnutí o prodloužení zkušebního provozu není vázáno na proces EIA. Pokračování - 9 - 51A 7/2017 Z předchozí rozhodovací činnosti krajského soudu je tomuto známo, že v dané věci bylo již dne 13. 11. 2014 pod č.j. MUCK 58303/2014 vydáno žalovaným rozhodnutí, kterým byl prodloužen zkušební provoz výše uvedené stavby do 31. 12. 2016, přičemž současně tímto rozhodnutí stanovil podmínky, které musely být v rámci zkušebního provozu splněny. Jednalo se jednak o podmínky stanovené orgánem ochrany ovzduší v rozhodnutí o povolení provozu stacionárního zdroje znečišťování ovzduší, dále podmínky stanovené rozhodnutím stavebního úřadu žalovaného v rozhodnutí ze dne 29. 11. 2012, kterým byl povolen zkušební provoz a dále o podmínku, dle které v průběhu prodlouženého zkušebního provozu budou provedena opatření týkající se manipulace a skladování štěpky, které zamezí opakovanému vzniku požárů. Žalobci (obec Přísečná a Zambelli – technik spol. s r. o.) napadli uvedené rozhodnutí správní žalobou, která byla rozhodnutím krajského soudu ze dne 26. 5. 2016 č.j. 10A 16/2015 – 127 shledána důvodnou a napadené rozhodnutí o prodloužení zkušební doby stavby bylo zrušeno. Krajský soud nejprve shledal, že oba žalobci jsou k podání předmětné žaloby aktivně legitimováni, když napadené rozhodnutí zasahuje do jejich právní sféry a napadené rozhodnutí bylo dále shledáno nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí nezabýval stanovenou dobou trvání zkušebního provozu a stejně tak se nezabýval stanovisky a podněty žalobců týkajícími se tvrzeného neúnosného stavu a nutnosti podrobit plánované změny stavby zjišťovacímu řízení. Krajský soud rovněž shledal nevymahatelnost a nekontrolovatelnost podmínky č. 3 stanovené hasičským záchranným sborem ve vztahu k zamezení vzniku požárů. Uvedené rozhodnutí krajského soudu bylo na základě kasační stížnosti žalovaného potvrzeno, a to rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2016 č.j. 4As 160//2016 – 58. Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěry krajského soudu týkajícími se aktivní legitimace žalobců. Ve vztahu k obci Přísečná bylo Nejvyšším správním soudem shledáno, že může dojít k zásahu do její právní sféry, neboť provozem předmětné stavby dochází k negativnímu ovlivňování území obce, a to v důsledku poškozování místní komunikace, jež je využívána k dopravování paliva na předmětnou stavbu, dále dochází v důsledku provozu stavby k úbytku podzemní vody a rovněž je provoz zdrojem imisí zápachem. Nejvyšší správní soud dále s poukazem na svou předchozí judikaturu k dané otázce dospěl k závěru, že i rozhodnutí o prodloužení zkušebního provozu stavby musí být řádně odůvodněno. V daném případě tomu tak však nebylo, když žalovaný žádným způsobem neodůvodnil délku prodloužení zkušební doby provozu. Z napadeného rozhodnutí nelze zjistit vyhodnocení dosavadního průběhu zkušebního provozu ani konkrétní opatření či úpravy, které mají být provedeny a následně ověřeny v rámci prodlouženého zkušebního provozu. Zhodnoceny nebyly ani veřejné zájmy, které mohou být s provozem v kolizi. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dále vyplývá, že žalovaný pochybil, když se nezabýval zákonnými předpoklady povolování užívání staveb uvedených v § 119 odst. 2 stavebního zákona a § 124 stavebního zákona a stejně tak pochybil, když ignoroval informace, které měl objektivně k dispozici. Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem shledal podmínku hasičského záchranného sboru jako neurčitou, a tedy nekontrolovatelnou a nevymahatelnou. Krajský soud dále v řízení vedeném pod sp. zn. 50A 24/2016 rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí, které bylo vydáno bezprostředně poté, co bylo výše uvedeným rozhodnutím krajského soudu zrušeno. Tímto rozhodnutím byla opět prodloužena zkušební doba provozu teplárny, a to do 31. 12. 2016. Krajský soud předně konstatoval aktivní legitimaci žalobců, jejíž odůvodnění odpovídá výše uvedeným rozhodnutím. Krajský soud znovu dospěl k závěru, že ani v tomto případě se žalovaný nezabýval naplněním podmínek § 119 odst. 2 Pokračování - 10 - 51A 7/2017 stavebního zákona, především se nezabýval tím, zdali provozem nedošlo k ohrožení zdraví a životního prostředí. Dle krajského soudu žalovaný pochybil rovněž v případě, kdy se žádným způsobem nezabýval vyjádřeními a stanovisky žalobců, které byly uplatněny ve vztahu ke zkušebnímu provozu a jeho vlivu na okolí. Žalovaný tak nedostatečně zjistil skutkový stav. Žalovaný byl povinen vypořádat se s námitkami žalobců vznesenými v průběhu zkušební doby provozu. Rovněž délka zkušební doby, která byla napadeným rozhodnutím prodloužena, nebyla žalovaným nikterak blíže odůvodněna. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nespecifikoval opatření, která mají být učiněna a jaká správní řízení budou za tím účelem vedena a jaké dílčí změny stavby budou povoleny. V daném případě shledal krajský soud zneužití institutu zkušebního provozu. Dále byla ze strany krajského soudu opětovně shledána neurčitost podmínky hasičského záchranného sboru, která s ohledem na tuto obecnost není kontrolovatelná a vynutitelná. Napadené rozhodnutí bylo shledáno nepřezkoumatelným také proto, že žalovaný se žádným způsobem nezabýval zájmem na ochraně životního prostředí a zdraví obyvatel obce. Proti tomuto rozhodnutí byla žalovaným podána dne 6. 11. 2017 kasační stížnost, o které dosud nebylo Nejvyšším správním soudem rozhodnuto. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Rozhodl přitom bez jednání, za podmínek stanovených § 51 odst. 1 s. ř. s. Žaloba je důvodná. Krajský soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobce, která byla rozporována osobou zúčastněnou na řízení, dle jejího názoru se rozhodnutí o prodloužení zkušební doby provozu teplárny závazně a autoritativně nedotýká právní sféry žalobce. Žalobce je obcí, na jejímž území se nachází předmětná stavba teplárny. Svou aktivní legitimaci žalobce zdůvodnil negativním ovlivněním území obce, a to s ohledem na poškozování místní komunikace, která je zatěžovaná nákladními vozidly osoby zúčastněné na řízení, převážejícími palivo do její provozovny a odvážejícími popeloviny. Právní sféra žalobce je pak dotčena rovněž s ohledem na negativní ovlivnění životního prostředí v obci a v jejím okolí, což dle žalobce bylo doloženo také závěry zjišťovacího řízení EIA ze dne 18. 3. 2015. V projednávané věci má krajský soud za prokázané, že právní sféra žalobce dalším prodloužením zkušebního provozu teplárny může být dotčena. K tomuto dotčení dochází zatěžováním místní komunikace obce (využívána je jednak komunikace ve vlastnictví spol. Zambelli technik spol. s r. o. a rovněž komunikace ve vlastnictví žalobce) naloženými nákladními vozidly, která dováží palivo do teplárny a z této pak odváží popeloviny, čímž dochází k narušování této komunikace, která není na takový provoz dimenzována. Současný záměr žalobce pak nasvědčuje také tomu, že do budoucna bude pro účely provozu teplárny využívána pouze silniční doprava, a to oproti záměru z roku 2007, kdy palivo mělo být dopravováno pomocí vlečky. Tedy i budoucí záměry provozovatele teplárny svědčí o tom, že místní komunikace budou zatěžovány, když oproti předchozímu záměru budou jediným prostředkem přepravy paliva a odpadu. Krajský soud nemá pochybnosti ani o tom, že žalobce je dotčen také samotným provozem, který, jak plyne mimo jiné i ze závěrů zjišťovacího řízení EIA, již v této době porušuje zákonný limit hluku pro noční dobu. S provozem teplárny je Pokračování - 11 - 51A 7/2017 spojena rovněž produkce páry z chladící technologie, která svými imisemi zatěžuje okolí teplárny. Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že provoz je rovněž zdrojem imisí zápachu, které jsou spojeny se sušením biomasy. Na tomto místě krajský soud připomíná i skutečnosti známé z předchozích řízení týkajících se zkušebního provozu teplárny, kdy v rámci tohoto probíhajícího zkušebního provozu došlo při sušení biomasy již ke třem požárům, proti nimž musely zasahovat hasičské jednotky. K ohrožení životního prostředí tak mohlo dojít rovněž v důsledku těchto požárů, nehledě na možné ohrožení života obyvatel obce. Všechny uvedené průvodní jevy provozu teplárny vedou k závěru, že žalobce tímto provozem může být dotčen na svých právech a z tohoto důvodu je aktivně legitimován k podání projednávané žaloby. Krajský soud k této otázce uvádí, že ke stejnému závěru dospěl zdejší soud ve svých rozhodnutích ze dne 26. 5. 2016 č.j. 10A 16/2015 – 127 a ze dne 25. 9. 2017 č.j. 50A 24/2016 – 150, jejichž předmětem byl rovněž přezkum rozhodnutí žalovaného o prodloužení zkušební doby provozu výše uvedené stavby. Se závěry krajského soudu týkajícími se aktivní legitimace žalobce se ztotožnil také Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 13. 10. 2016 č.j. 4As 160/2016 – 58, kterým bylo potvrzeno uvedené rozhodnutí krajského soudu ze dne 26. 5. 2016. Námitky osoby zúčastněné týkající se nedostatku aktivní legitimace žalobce tak nebyly krajským soudem shledány důvodnými. S názorem osoby zúčastněné na řízení, dle kterého nedochází k zásahu do právní sféry žalobce, když napadené rozhodnutí neřeší otázku dopravy do provozu a stejně tak nepodléhá závazným stanoviskům orgánů ochrany životního prostředí, se nelze ztotožnit. Ačkoliv tyto otázky nejsou předmětem napadeného rozhodnutí, z jeho závěrů lze explicitně dovodit, že provoz teplárny v prodloužené zkušební době znamená zatížení shora uvedených silničních komunikací ve vlastnictví obce a stejně tak znamená, že budou produkovány imise vodní páry a imise zápachu, které jsou s provozem teplárny spojeny. K dotčení právní sféry žalobce tak provozem teplárny v prodloužené zkušební době může docházet, a to bez ohledu na to, zdali je otázka silniční dopravy či životního prostředí v rozhodnutí řešena či nikoliv. Krajský soud se dále věnoval žalobním námitkám. Žalobce předně namítá rozpor napadeného rozhodnutí s § 119 odst. 2 stavebního zákona. Umožněním dalšího provozu stavby ve zkušebním provozu došlo k ohrožení zdraví a životního prostředí. V této souvislosti žalobce odkázal na závěry zjišťovacího řízení procesu EIA ze dne 18. 3. 2015, v němž bylo konstatováno, že předmětná stavba má významný negativní vliv na životní prostředí. Dle ust. § 119 odst. 2 stavebního zákona platí, že stavební úřad při uvádění stavby do užívání zkoumá, zda stavba byla provedena v souladu s rozhodnutím o umístění nebo jiným úkonem nahrazujícím územní rozhodnutí a povolením stavby a dokumentací, nebo ověřenou projektovou dokumentací, v souladu se stanovisky nebo závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů, byla-li vydána podle zvláštních právních předpisů, a zda jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu. Dále zkoumá, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí. Pokračování - 12 - 51A 7/2017 Krajský soud na tomto místě připomíná závěry učiněné Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí ze dne 31. 5. 2016 č.j. 4 As 17/2016 – 44, k aplikaci § 119 odst. 2 stavebního zákona v řízení o povolování zkušebního provozu. V tomto rozhodnutí Nejvyšší správní soud uvedl: „Při povolování zkušebního provozu podle § 124 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 je stavební úřad povinen posoudit mj. obecné podmínky pro uvádění staveb do provozu stanovené v § 119 odst. 2 téhož zákona, včetně souladu s veřejným zájmem na ochraně veřejného zdraví a ze spisu zřejmými oprávněnými zájmy dotčených osob, které nejsou účastníky řízení (§ 2 odst. 3 správního řádu).“ Žalovaný tak byl v napadeném rozhodnutí povinen zohlednit také podmínky ust. § 119 odst. 2 stavebního zákona, včetně souladu daného provozu se stanovisky a závaznými stanovisky dotčených orgánů a včetně vlivu tohoto provozu na životní prostředí a veřejné zdraví. Žalovaný v rozhodnutí (viz strana 6) konstatoval, že provoz rekonstruovaného tepelného zdroje v současné době nepředstavuje žádné riziko pro životní prostředí či zdraví lidí. Tento svůj závěr pak rozvedl na straně 10 napadeného rozhodnutí v rámci úvah o veřejném zájmu na provozu teplárny, kde zmínil závěry krajského úřadu učiněné v předběžném opatření, podle nichž byla současnou výrobou snížena celková emise tuhých znečišťujících látek, spalovací zdroje plní emisní limity a v dané lokalitě nedochází k překračování imisních limitů. Obsahem napadeného rozhodnutí tudíž jsou úvahy a z nich vzešlé závěry o vlivu zkušebního provozu na životní prostředí. Krajský soud ve vztahu k Nejvyšším správním soudem judikované povinnosti žalovaného zabývat se splněním podmínek § 119 odst. 2 stavebního zákona ve zkušebním provozu stavby, považuje za nezbytné uvést skutečnosti, svědčící o dosavadním průběhu kvalifikovaného přezkumu vlivů tohoto provozu na životní prostředí a veřejné zdraví. K provozu „Energobloku Domoradice“ provozovaného osobou zúčastněnou na řízení, probíhalo zjišťovací řízení podle § 7 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých dalších předpisů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů. Závěrem tohoto řízení (ze dne 18. 3. 2015) bylo zjištění, že předmětný provoz má významný negativní vliv na životní prostředí a veřejné zdraví a z tohoto důvodu bude tento provoz posuzován podle výše uvedeného zákona. Následně došlo k započetí procesu posouzení vlivu provozu energobloku na životní prostředí a veřejné zdraví (EIA), které však bylo krajským úřadem na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení ukončeno dne 7. 10. 2016. Důvodem tohoto ukončení byly závěry krajského úřadu, který konstatoval, že s ohledem na nevypořádání řady problémových jevů provozu, bude ze strany krajského úřadu uděleno negativní stanovisko, přestože zpracovatel navrhne kladné závazné stanovisko. Z tohoto důvodu se osoba zúčastněná na řízení rozhodla nechat vypracovat zcela novou dokumentaci EIA, která bude posouzena v rámci nového procesu. V současné době je provoz teplárny realizován na základě předběžného opatření krajského úřadu (orgánu ochrany ovzduší) vydaného dne 25. 11. 2016 a platného do nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti o povolení provozu. Pokračování - 13 - 51A 7/2017 S ohledem na uvedený průběh řízení týkající se zkušebního provozu a budoucího plánovaného trvalého provozu teplárny dospěl krajský soud k závěru, že v současné době není k dispozici kvalifikovaný závěr o vlivu a míře tohoto vlivu na životní prostředí ani kvalifikovaný závěr o vlivu a míře vlivu na zdraví obyvatel v dané lokalitě. Všechna další navazující správní řízení, která s ohledem na zastavení procesu EIA a s ohledem na dosud nezahájený nový proces EIA, nebudou mít k dispozici závazné stanovisko orgánu EIA, a budou tudíž vedena pouze na základě platné legislativy. Tato navazující správní řízení (řízení vedené před orgánem ochrany ovzduší, řízení vedené před orgánem životního prostředí, řízení vedené vodoprávními úřady a řízení stavebního úřadu) dosud nebyla ukončena, a tudíž nejsou k dispozici konečná rozhodnutí těchto orgánů. Žalovaný tudíž v napadeném rozhodnutí vycházel pouze z dostupných informací čerpaných z obsahu předběžného opatření, když žádné bližší podklady ani nemohl mít, s ohledem na dosud probíhající řízení, k dispozici. Krajský soud má tedy za to, že žalovaný v nyní přezkoumávaném rozhodnutí své povinnosti zabývat se vlivem zkušebního provozu na životní prostředí a na zdraví obyvatel dostál. Žalovaný tak dostatečným způsobem reagoval na zjištěná pochybení, kterých se dopustil ve vztahu k nevypořádání vlivu zkušebního provozu na životní prostředí a zdraví obyvatel v předchozím rozhodnutí ze dne 13. 11. 2014. Žalovaný, s ohledem na absenci kvalifikovaného posouzení vlivu provozu na životní prostředí a veřejné zdraví, se ani nemohl podrobněji k vlivu provozu na životní prostředí vyjádřit, když toto vyjádření by nemohlo mít oporu v žádném odborném a závazném zjištění příslušného orgánu. Pochybení však krajský soud shledal ve vztahu k podmínkám stanoveným pro opakovaně prodloužený zkušební provoz. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zcela vypustil podmínku stanovenou Hasičským záchranným sborem Jihočeského kraje (územní odbor Český Krumlov) dne 13. 8. 2014. Touto podmínkou bylo provozovateli teplárny uloženo provést taková opatření, aby zde opakovaně nedocházelo k požárům. Krajský soud v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2017 č.j. 50A 24/2016 – 150 shledal napadené rozhodnutí nesprávným, když nebyla konkretizována podmínka zkušebního provozu týkající se protipožárních opatření. Žalovaný, aniž by tento svůj postup jakkoliv zdůvodnil, zcela tuto podmínku v nyní přezkoumávaném rozhodnutí o dalším prodloužení zkušebního provozu vypustil, a to aniž by se zabýval výtkami ze strany krajského soudu ve výše označeném rozhodnutí. Pokud bylo žalovanému soudem vytknuto, že podmínka, kterou dle jeho tvrzení doslovně přejal ze stanoviska hasičského sboru, není dostatečně konkrétní, a tudíž nevymahatelná, bylo povinností žalovaného toto pochybení napravit. Žalovaný tak neměl jinou možnost, než tuto podmínku konkretizovat. Krajský soud souhlasí s názorem žalovaného, že nebyl oprávněn tuto konkretizaci učinit sám, avšak takový postup po něm nebyl vyžadován. Žalovaný měl možnost obrátit se na příslušný hasičský sbor a požádat jej o dodatečnou konkretizaci tohoto opatření. Postup žalovaného, který tuto podmínku bez dalšího z rozhodnutí vypustil, však akceptovat nelze. Pokud je trvalý provoz stavby vázán na splnění všech podmínek dotčených orgánů, pak i zkušební provoz této stavby, obzvláště za situace, kdy je opakovaně na delší dobu prodlužován, musí všechny tyto podmínky splňovat a řídit se jimi. Jestliže je jedna z těchto podmínek neurčitá do té míry, že z ní nelze vyvodit konkrétní podobu opatření, které tak není kontrolovatelné a vymahatelné, je povinností žalovaného nechat si tuto podmínku od dotčeného orgánu upřesnit. Žalovanému byl tento nedostatek znám již z předchozích řízení před krajským soudem, ten však na něj reagoval pouze tak, že podmínku z rozhodnutí zcela vypustil. Takto však danou situaci řešit nelze, neboť zkušební provoz teplárny by byl veden, aniž by byla respektována opatření hasičského záchranného sboru. O to flagrantnější je postup žalovaného, když v minulosti došlo k opakovaným Pokračování - 14 - 51A 7/2017 požárům v místech sušičky bioodpadu. Takto nařízené prodloužení zkušebního provozu je tedy nezákonné, a to s ohledem na absenci jedné z nejvýznamnějších podmínek provozu. Pokud jde o ostatní podmínky provozu, dospěl krajský soud k závěru, že mezi ně nebyly zařazeny ani žalobcem poukazované podmínky obsažené ve stanovisku SCHKO Blanský les. Toto stanovisko obsahuje zásadní podmínky pro vypouštění splaškových vod z provozu do nepojmenovaného toku ústícího do řeky Vltavy. Žalovaný podmínky stanovené tímto dotčeným orgánem v rozhodnutí zcela opomněl, a to aniž by tuto absenci jakkoliv zdůvodnil. Z tohoto postupu žalovaného nelze než usoudit, že provoz teplárny je žalovaným v režimu zkušební doby provozu povolen, aniž by byly jakkoliv zohledněny podmínky vypouštění splašků z provozu do řeky. Žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalovaný v rozporu s ust. § 149 odst. 1 správního řádu opomněl do rozhodnutí zahrnout podmínky výše uvedených dotčených orgánů. Z napadeného rozhodnutí je ve vztahu k podmínkám plynoucím ze závazných stanovisek dotčených orgánů zřejmé, že žalovaný podmínil prodloužení zkušebního provozu pouze některými z těch, které byly uvedeny v původním rozhodnutí o povolení změny provozu ze dne 25. 8. 2011. Soud se ztotožňuje s tvrzením žalovaného, dle kterého jeho povinností není obsah stanovisek doslovně přepisovat do výroku rozhodnutí, nicméně závěry těchto stanovisek by měly být ve výrokové části rozhodnutí zohledněny. V nyní projednávané věci žalovaný v bodu I. rozhodnutí uvedl výčet stanovisek, které označil body, jimiž tato stanoviska byla blíže specifikována rozhodnutím o povolení změny provozu ze dne 25. 8. 2011. Pouze z pořadového výčtu těchto bodů je zřejmé, že některé podmínky byly pro nyní prodlužovanou dobu zkušebního provozu zcela vypuštěny. Z obsahu napadeného rozhodnutí se však již nepodává, z jakého důvodu tyto podmínky již nebyly zahrnuty a zdali tedy zkušební provoz může nadále fungovat, aniž by tyto podmínky splňoval. S ohledem na absenci jakéhokoliv zdůvodnění selekce ostatních podmínek provozu bylo napadené rozhodnutí dále shledáno nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Žalobce dále namítl rozpor napadeného rozhodnutí s § 124 odst. 1 stavebního zákona. Dle jeho názoru v případě daného provozu dochází ke zneužívání institutu zkušební doby provozu, když po celou dobu tohoto provozu nebyly ze strany osoby zúčastněné na řízení učiněny žádné kroky, kterými by bylo další prodloužení zkušebního provozu zdůvodněno. Z ust. § 124 odst. 1 stavebního zákona vyplývá, že zkušebním provozem stavby se ověřuje funkčnost a vlastnosti provedené stavby podle dokumentace či projektové dokumentace. Zkušební provoz stavební úřad povolí na odůvodněnou žádost stavebníka nebo nařídí na základě požadavku dotčeného orgánu nebo v jiném odůvodněném případě. V rozhodnutí uvede zejména dobu trvání zkušebního provozu stavby, a je-li to nutné, stanoví pro něj podmínky, popřípadě podmínky pro plynulý přechod zkušebního provozu do užívání stavby. Vyhodnocení výsledků zkušebního provozu stavebník připojí k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu. Zkušební provoz lze povolit jen na základě souhlasného závazného stanoviska, popřípadě rozhodnutí dotčeného orgánu. Stavební úřad může též v případě nutnosti pro provedení zkušebního provozu uloženého podle § 115 odst. 2 stanovit novým rozhodnutím další podmínky. Za doby trvání zkušebního provozu lze bez předchozího řízení vydat nové rozhodnutí o prodloužení doby trvání zkušebního provozu. Pokračování - 15 - 51A 7/2017 V nyní projednávané věci se jedná o vydání nového rozhodnutí o prodloužení doby trvání zkušebního provozu, které lze vydat bez předchozího řízení. Byť se jedná o rozhodnutí vydávané bez předchozího řízení, musí být i toto rozhodnutí řádně odůvodněno, jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozhodnutí ze dne 18. 4. 2013 č.j. 1Azs 3/2013 – 27). Účelem zkušebního provozu a též jeho prodloužení je ověřit funkčnost a vlastnosti provedené stavby podle dokumentace či projektové dokumentace. V případě dotčeného provozu došlo k výměně původně fungujících hnědouhelných kotlů za kotel na spalování biomasy, jehož účelem je výroba elektrické energie a tepla, které je spolu s užitkovou vodou dodáváno mimo jiné obyvatelům města Český Krumlov. Účelem zkušebního provozu tak mělo být prověření fungování tohoto monobloku na spalování biomasy a prověření aspektů s tímto fungováním spojených. S ohledem na skutečnost, že se jedná v pořadí již o druhé prodloužení zkušební doby, kdy celková doba tohoto zkušebního provozu by měla na základě napadeného rozhodnutí trvat šest let, je na místě, aby žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl a dostatečně specifikoval, jaké konkrétní vlastnosti stavby a jejího provozu byly dosud ověřeny a jaké plynou z tohoto dosavadního provozu a ověřování jeho činnosti závěry a dále aby uvedl, jaké konkrétní vlastnosti či změny dosavadního provozu, budou v rámci dalšího prodloužení zkušební doby prověřovány. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že v rámci prodloužené zkušební doby provozu budou prováděna konkrétní opatření a úpravy k zamezení případných negativních dopadů provozu stavby na okolí, jejichž potřeba realizace vyvstala v průběhu dosavadního zkušebního provozu. Jako příklad žalovaný uvedl, že se jedná o eliminaci zvýšené prašnosti a zápachu (v době rozhodování měla probíhat kapotáž sušičky biomasy), dále žalovaný uvedl, že jsou projednávány úpravy skladovacích prostor, dílčí úpravy procesu třídění a drcení biomasy, kdy tyto změny bude nutno po jejich projednání s dotčenými orgány řešit jako změny stavby před dokončením. Stavebník pak dle žalovaného dále projednává povolení změny způsobu chlazení. K těmto změnám došlo v průběhu zkušebního provozu, jejich projednání je dle žalovaného zdlouhavé, když podléhají zjišťovacímu řízení a dále posouzení vlivu na životní prostředí (EIA). Pokud jde o dosavadní průběh zkušebního provozu a výsledky ověřování vlastností a fungování provozu, k tomuto nebylo ze strany žalovaného uvedeno ničeho. Z napadeného rozhodnutí tudíž nelze seznat, k čemu dosavadní zkušební provoz vedl a jaká zjištění byla učiněna. Není zřejmé ani, z jakého důvodu vyvstala nutnost provedení změn stavby až v rámci třetího období zkušebního provozu a proč nutnost těchto změn nevyvstala již v předchozím prodloužení zkušebního provozu. Jediným relevantním zjištěním žalovaného je skutečnost, že dosavadní zkušební provoz ukázal nutnost eliminace negativních vlivů provozu na okolí, k nimž by mělo v rámci nyní prodlužovaného zkušebního provozu dojít, a to konkrétně eliminace zvýšené prašnosti a zápachu, které má být předejito kapotáží sušičky biomasy. Další žalovaným zdůvodněné prodloužení zkušebního provozu v podobě úpravy skladovacích prostor, úpravy třídění a drcení biomasy ani změna způsobu chlazení nepředstavují legitimní důvody, pro které by bylo nutno prodlužovat zkušební dobu provozu. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, jak by tyto úpravy a změny měly sloužit k ověření Pokračování - 16 - 51A 7/2017 funkčnosti a vlastností stavby. Pokud jde o úpravy skladovacích prostor a úpravy třídění a drcení biomasy, tyto úpravy by měly být projednávány v rámci řízení o změnách stavby před dokončením. Žalovaný k těmto úpravám neuvedl ničeho, co by svědčilo účelu prodloužení zkušební doby. Nebylo uvedeno, k jakému účelu tyto úpravy budou sloužit a z jakého důvodu k nim vůbec má dojít či jaký předpokládaný efekt těchto úprav ve vztahu k jejich vlivu na okolí se od nich očekává. Ani ve vztahu ke změně chlazení nebylo žalovaným uvedeno nic bližšího, z čeho by bylo možné dovodit, o jakou konkrétní změnu se jedná, jaké chlazení je prováděno doposud a jaký má vliv na okolí, ani k jakému jinému typu chlazení by mělo být přikročeno a jakou očekávanou změnu by tato nová verze chlazení měl přinést. Pokud v rámci prodloužené zkušební doby mají být ověřovány vlastnosti a funkčnost provozu, pak je nutné specifikovat, jaké konkrétní vlastnosti a funkčnost bude prověřována a z jakého důvodu k tomuto ověření za předchozí čtyři roky zkušebního provozu nedošlo. Uvedenými skutečnostmi byl žalovaný povinen se zabývat v průběhu celé délky zkušebního provozu. Závěry těchto zjištění měly být promítnuty do dalšího rozhodnutí o prodloužení zkušební doby. Žalovaný by se neměl spoléhat toliko na podklady žadatele o prodloužení zkušebního provozu, který v daném případě svou žádost o prodloužení zkušebního provozu řádně nezdůvodnil ani nedoložil. Pokud z napadeného rozhodnutí nejsou zřejmé důvody, které by osvědčovaly prodloužení zkušební doby provozu o další dva roky, nelze přezkoumat ani dobu, po kterou má být zkušební provoz prodloužen. Opakovaný poukaz žalovaného na zdlouhavý proces EIA a průběžně prováděné změny stavby nejsou samy o sobě důvodem pro prodloužení zkušebního provozu stavby. Délka zkušebního provozu se musí odvíjet od povahy provozované stavby a jejích aspektů, které mají být zkušebním provozem ověřeny. Pouhý odkaz na probíhající řízení před jinými správními orgány a na plánované úpravy stavby není legitimním důvodem prodlouženého zkušebního provozu. Soud se na tomto místě ztotožňuje se závěry žalobce, neboť institut prodloužení zkušební doby nemůže suplovat jiné fáze stavebního řízení, a to např. řízení o dodatečném povolení stavby. K této otázce krajský soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 24. 7. 2015 č.j. 2As 37/2015 – 46, v němž bylo konstatováno, že účelem zkušebního provozu není odstranit existující vady a nedodělky stavby „za pochodu“, ale ověřit, zda je realizace stavby v souladu s projektovou dokumentací a odstranit případné závady. Krajský soud v intencích poukazovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zastává názor, že změna stavby před jejím dokončením musí předcházet uvedení této stavby do zkušebního provozu Pokud žalovaný zdůvodnil délku prodloužení zkušební doby mimo jiné tím, že během této lhůty budou v rámci dodatečného povolení stavby projednávány její změny, nelze než konstatovat, že se v daném případě skutečně jedná o zneužití institutu zkušební doby provozu a jejího prodloužení. Soud dále shledal, že napadené rozhodnutí ani tentokrát nijak nevypořádává výhrady žalobce v jeho stanovisku ze dne 10. 9. 2014 ani nesouhlas žalobce s prodloužením zkušební doby provozu ze dne 22. 10. 2014, v nichž bylo poukazováno na konkrétní závady dosavadního průběhu zkušebního provozu a rovněž na skutečnost, že stavba byla realizována v rozporu se stavebním povolením. Skutečnosti uváděné žalobcem měly být zohledněny již Pokračování - 17 - 51A 7/2017 v rozhodnutí ze dne 13. 11. 2014 o předchozím prodloužení zkušebního provozu, tyto však žalovaným zohledněny nebyly, pročež bylo uvedené rozhodnutí zrušeno krajským soudem. Žalovaný však toto pochybení nenapravil ani v nyní přezkoumávaném rozhodnutí. Soud v této souvislosti poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozhodnutí ze dne 31. 5. 2016 č.j. 4As 17/2016 – 44, v němž tento soud k námitkám dotčených osob uvedl: „Žalovaný tak v první řadě pochybil, pokud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal s obsahem vyjádření stěžovatelů ze dne 27. 5. 2013. Ačkoliv stěžovatelé nebyli účastníky řízení, je třeba je považovat za dotčené osoby ve smyslu § 2 odst. 3 správního řádu, protože předmětné rozhodnutí bylo způsobilé zasáhnout do jejich právní sféry (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2014, č. j. 4 As 157/2013 – 33, č. 3060/2014 Sb. NSS). Žalovaný byl také povinen šetřit oprávněné zájmy těchto dotčených osob. Obsahem jejich vyjádření přitom byly skutečnosti přímo související s předmětem řízení, které se dotýkaly zájmů na ochraně životního prostředí a veřejného zdraví. Jelikož žalovaný měl povinnost v souladu s ustanovením § 2 odst. 4 správního řádu, jakož i § 119 odst. 2 stavebního zákona dbát v řízení o povolení zkušebního provozu na ochranu veřejných zájmů, pochybil, když v rozhodnutí k vyjádření stěžovatelů nepřihlédl (srov. § 4 odst. 4 správního řádu). Tím žalovaný v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezohlednil všechny podklady pro jeho vydání.“ Krajskému soudu tudíž nezbývá, než opětovně konstatovat, že námitka žalobce, dle které v daném případě došlo k porušení § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu, podle kterého je správní orgán povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, byla s ohledem na výše uvedený postup žalovaného shledána důvodnou. Povinností správního orgánu bylo postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalobcem byl podán podnět, ve kterém upozorňoval na nedostatky při provedení stavby i na zkušební provoz probíhající v rozporu s vydaným povolením, žalobce dále na žádost stavebníka dokonce vydal nesouhlasné stanovisko k prodloužení zkušebního provozu, přesto se žalovaný těmito stanovisky v napadeném rozhodnutí opět nezabýval a nereagoval na ně. Lze proto konstatovat, že ze strany žalovaného nebyl zjištěn řádně stav věci. K uvedeným závěrům krajského soudu o nedostatečně zjištěném stavu věci se váže námitka žalobce týkající se rozporu stavby s projektovou dokumentací a stavebním povolením. K této námitce lze uvést, že byla součástí žalovaným nevypořádaných námitek žalobce uplatněných v již shora zmiňovaných podání. Jak již bylo konstatováno shora, žalovaný se ani touto námitkou v napadeném rozhodnutí nijak nezabýval a z tohoto důvodu tuto námitku soudem přezkoumat nelze. Žalobce v žalobě dále uvedl, že postup žalovaného je v rozporu se zásadou zákonnosti, se zásadou minimalizace zásahů do práv a zájmů, se zásadou souladu s veřejným zájmem a se zásadou materiální pravdy, čímž zasahuje do práv žalobců. K obsahu této žalobní námitky krajský soud připomíná závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2014 č.j. 8Afs 106/2014 – 26, který k obsahovým náležitostem žalobních bodů uvedl: „Žalobce je povinen v žalobě vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Požadavky na obsahové vymezení žalobních bodů mají zaručit také rovnost procesních stran v řízení, neboť umožňují druhé straně seznat, k čemu se má vlastně vyjádřit (blíže viz rozsudek rozšířeného senátu Pokračování - 18 - 51A 7/2017 Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 – 58, č. 835/2006 Sb. NSS).“ Pokud tedy žalobce v žalobě pouze stručně poukáže na rozpory napadeného rozhodnutí s nejrůznějšími právními zásadami, nelze než konstatovat, že tento žalobní bod nesplňuje zákonné požadavky na obsah žaloby. Krajský soud se těmito námitkami tudíž nezabýval. Dle žalobce žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nedoložil rozsah dodávek tepla a teplé vody. Stejně tak nebyla žalovaným doložena jím tvrzená konzultace možností zajištění dodávek tepla. Žalovaným předložený posudek energetického specialisty je dle žalobce zmatečný. Z rozhodnutí orgánu ochrany ovzduší ze dne 25. 8. 2011 je zřejmé, že ani žalovaným tvrzený příznivý vliv rekonstrukce provozu na emise oxidu siřičitého není pravdivý. Žalovaný se s těmito rozpory v napadeném rozhodnutí nijak nevypořádal. Nezjištěním stavu věci žalovaný rovněž porušil svou povinnost zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu Co se týká námitky, kterou žalobce rozporuje počet domácností zásobovaných teplem a teplou vodou, k těmto krajský soud uvádí, že přesný počet zásobovaných domácností není relevantní. Ze skutkových okolností dané věci je zřejmé, že část domácností a některé společnosti jsou zásobovány teplem a teplou vodou z provozu osoby zúčastněné na řízení, je tudíž dán veřejný zájem na dodávkách ze strany jejich příjemců, a to bez ohledu na jejich přesný počet. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal s otázkou veřejného zájmu, v jejímž rámci zohlednil všechny aspekty veřejného zájmu na dodávce tepla a teplé vody a na druhé straně shrnul dosud známé závěry týkající se vlivu provozu na životní prostředí a zdraví obyvatel. Pokud jde o žalobcem poukazované nedoložené konzultace týkající se alternativního způsobu dodávek tepla dotčeným subjektům, k tomuto krajský soud uvádí, že i z obsahu předběžného opatření je zřejmé, že žádná další vhodná alternativa zajištění tepla a teplé vody dotčeným subjektům v daném případě nalezena nebyla. Z tohoto je zřejmé, že se nejen žalovaný, ale též další dotčené subjekty včetně orgánu ochrany ovzduší dalšími variantami dodávek kvalifikovaně zabývaly a dospěly k závěru, že jiná varianta dodávek neexistuje. Vyloučeny byly i dodávky prostřednictvím původních hnědouhelných kotlů, které nejsou schopny zabezpečit trvalé dodávky. Co se týká závěrů žalovaného týkajících se příznivého vlivu rekonstrukce teplárny na životní prostředí, k tomuto krajský soud opětovně uvádí, že žalovaný vycházel ze závěrů předběžného opatření vydaného krajským úřadem dne 25. 11. 2016, v němž krajský úřad shledal, že změna paliva měla příznivý vliv na emise oxidu siřičitého. Krajský úřad k těmto závěrům dospěl na základě aktuálních autorizovaných měření. Již z data vydání tohoto předběžného opatření je zjevné, že se jedná o závěry učiněné z aktuálních měření. Žalovaný tak vycházel z rozhodnutí, jehož obsahem jsou aktuálnější informace, než kterými argumentoval žalobce v žalobě (rozhodnutí orgánu ochrany ovzduší ze dne 25. 8. 2011). Žalovaný tak nebyl povinen závěry týkající se příznivějších hodnot oxidu siřičitého zdůvodňovat, když důvody těchto rozdílných výsledků jsou z časové posloupnosti předmětných rozhodnutí dotčených orgánů zřejmé. Krajský soud ve vztahu k této námitce neshledal ze strany žalovaného žádná pochybení, mající vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti napadené rozhodnutí zrušil dle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Pokračování - 19 - 51A 7/2017 Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s. Náklady řízení vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem spočívající za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava v zastoupení, sepsání žaloby, sepsání repliky k vyjádření žalovaného a sepsání repliky k vyjádření osoby zúčastněné na řízení) dle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů, náhradách advokátů za poskytování právních služeb a paušální náhradou hotových výdajů, 4 x 300 Kč, tedy celkem 13.600 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně, o 2.856 Kč, na částku 16.456 Kč. Náklady řízení rovněž jsou představovány soudním poplatkem ve výši 3.000 Kč. Celkové žalobcovy náklady řízení včetně soudního poplatku činí 19.456 Kč. Zúčastněné osobě nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno s odkazem na § 60 odst. 5 s. ř. s., neboť jí v rámci tohoto řízení nebyla soudem ukládána žádná povinnost. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 21. 12. 2017 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Pokračování - 20 - 51A 7/2017 Za správnost vyhotovení: S. B.