51 A 9/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: K.Š., narozená dne bytem proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích sídlem Lidická 11/124, 370 86 České Budějovice za účasti: Povodí Vltavy, státní podnik sídlem Holečkova 3178/8, Smíchov, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 4. 2025, č. j. ZKI CB-O-003/00228/2025-3 takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný postupem dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil prvostupňové usnesení Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice ze dne 10. 2. 2025, č. j. OR-891/2024-301-12. Tímto prvostupňovým usnesením katastrální úřad vydaným podle § 66 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 102 odst. 4 správního řádu zastavil řízení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí.

2. Katastrální úřad popsal, že dne 11. 12. 2024 obdržel podání žalobkyně vztahující se k pozemku původně označenému jako p. č. XA v k. ú. XA, nyní se jedná o p. KN č. XA a p. KN č. XA. Žalobkyně požadovala vymazání údajů provedených katastrálním úřadem podle neměřického záznamu č. 247 a uvedení geodetických a popisových údajů bývalé parc. pozemkového katastru č. XA do souladu s listinami založenými v katastrálním operátu, tj. do souladu s mapou pozemkového katastru, polními náčrty č. 50 a 51 vyhotovenými při mapování v roce 1986 a darovací smlouvou z roku 1997, tak, aby v katastrální evidenci na listu vlastnictví č. XA v k. ú. XA byla znovu evidována parcela s výměrou 3569 m2. Katastrální úřad oznámil žalobkyni neprovedení opravy chyby v údajích katastru, proti čemuž žalobkyně brojila nesouhlasem. Katastrální úřad popsal v minulosti vedená řízení a dospěl k závěru, že ve věci způsobu evidence předmětného pozemku bylo již v minulosti pravomocně rozhodnuto. Žalobkyní nově uváděné skutečnosti neshledal katastrální úřad relevantními. Z tohoto důvodu katastrální úřad řízení zastavil, neboť předmět řízení byl zcela shodný s již pravomocně skončeným řízením a nebyly předloženy žádné nové důkazy, které by odůvodňovaly zahájení nového řízení ve smyslu § 101 písm. b) správního řádu. Na tomto závěru setrval i žalovaný.

3. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 5. 2025 se žalobkyně domáhá toho, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně namítá, že na jejím listu vlastnictví je namísto původní parcely p. č. XA PK s výměrou 3569 m2 nyní evidována parcela č. XA KN s výměrou 2541 m2, kterou nikdy do vlastnictví nenabyla; v období od 2. 9. 2010 do 26. 10. 2011 zde byla rovněž evidována parcela č. XA KN s výměrou pouze 1645 m2.

5. Žalobkyně podala žádost o opravu chyby v návaznosti na novou funkcionalitu webu ČUZK, Nahlížení do KN, kde byla nově doplněna vrstva „Charakteristika vlastnictví“, která zobrazuje státní, obecní a krajský majetek, ze kterého je zřejmý nesoulad v zobrazení údajů o severní hranici bývalé parcely č. X PK v jejím vlastnictví, nově vedené jako p. č. XA KN. Část této parcely se zobrazuje v k. ú. YA ve vlastnictví státu.

6. V roce 1986 byla vyšetřena hranice mezi k. ú. YB a k. ú. YA dle hranice vodního toku a podle severní hranice p. č. XA PK. Žalobkyně uvádí, že tuto parcelu nabyla do vlastnictví s původní výměrou 4514 m2 na základě darovací smlouvy ze dne 20. 11. 1997; po prodeji části parcely zbylá výměra činila 3569 m2.

7. Žalobkyně popisuje, že katastrální úřad ve svém usnesení potvrdil, že severní hranice bývalé parcely č. XA PK je v současné době evidována na základě zrušeného rozhodnutí č. j. OR-524/2009/301-52. V neměřickém záznamu č. XB je uvedeno, že zbytek parcely č. XA ZE o výměře 1924 m2 leží v k. ú. YA. Právě tato část parcely č. XA ZE je dle žalobkyně chybně zobrazena v sousedním k. ú. YA a je evidována jako majetek ve vlastnictví státu – tedy byla fakticky bez náhrady vyvlastněna. Tuto chybu měl katastrální úřad opravit.

8. Žalobou napadené rozhodnutí považuje žalobkyně za nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaný se nevypořádal s jejími námitkami.

9. Žalobkyně namítá, že žalovaný její odvolání ze dne 24. 2. 2025 nesprávně vyhodnotil, předmětem jejího podání je nová žádost o uvedení katastrální evidence ohledně severní hranice bývalé parcely č. XA do souladu s listinami – mapou PK, polními náčrty č. 50 a 51, darovací smlouvou ze dne 20. 11. 1997. Nejednalo se o podnět k provedení nového řízení a vydání nového rozhodnutí podle § 101 písm. b) správního řádu v předchozím řízení.

10. Ustanovení § 101 písm. b) správního řádu dle žalobkyně připouští provést nové řízení za předpokladu, že novým rozhodnutím bude vyhověno žádosti, která byla pravomocně zamítnuta. Změna údajů v katastru podle NZ č. 247 byla provedena ke dni 2. 9. 2010 v záznamovém řízení č. Z-14883/2010-301; podkladovou listinou bylo rozhodnutí KÚ-KP ČB ze dne 14. 5. 2010, č. j. OR-524/2009-301-52, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 3. 2011, č. j. ZKI-O-20/87/2011, zrušeno a ve věci nebylo již rozhodnutí vydáno; není zde žádné pravomocné rozhodnutí a postup katastrálního úřadu je proto dle žalobkyně nezákonný. Není zde žádné jiné pravomocné rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto o evidenci severní hranice, neboť všechna další rozhodnutí, která správní orgány uvádějí, jsou zamítavá.

11. Pokud žalovaný uvádí, že k opravení zobrazení hranice p. p. č. XA KN došlo v řízení sp. zn. OR-524/2011-301 na základě rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI-O-54/206/2011, jedná se dle žalobkyně o účelové tvrzení, neboť parcela XA ZE o níž bylo výrokem rozhodnuto, není v katastrálním operátu evidována již od 2. 9. 2009.

12. Žalobkyně namítá, že rozhodnutí nesplňuje podmínky § 5 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona a výrok rozhodnutí je natolik neurčitý, že na jeho základě nelze provést zápis do katastru nemovitostí. Pokud bylo dle žalobkyně v řízení č. Z-22181/2010-301 postupováno podle rozhodnutí č. j. ZKI-O-54/206/2011, postupoval katastrální úřad v rozporu s katastrálním zákonem a je povinen zapsané údaje odstranit (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. I. ÚS 1804/11).

13. Nová vrstva v katastru nemovitostí „Charakteristika vlastnictví“ ode dne 30. 10. 2024 zobrazuje státní, obecní a krajský majetek. Je z ní dle žalobkyně zřejmé, že severní část původní parcely XAPK/ZE v k. ú. XA mezi břehovou čarou řeky Lužnice a současnou hranicí katastrálních území YB a YA, je v současné katastrální mapě zobrazena v sousedním území YA jako součást p. p. XC KN. To dle žalobkyně prokazuje chybnou evidenci severní hranice v místech parcely č. XA KN, která je dnes evidována namísto bývalé p. č. XA PK.

14. Parcela je zakreslena v rozporu s mapováním a darovací smlouvou. Se změnou této hranice žalobkyně nedala souhlas. Nesprávná evidence má negativní dopad do práv žalobkyně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2006, sp. zn. 2 As 58/2005).

15. Správní orgány se dle žalobkyně nadbytečně vrací k řízení sp. zn. OR-524/2009-301 a sp. zn. OR-54/2011-301, neboť tato řízení se popsanými chybami nezabývají. Z textu rozhodnutí nelze dovodit, které konkrétní změny byly v řízení sp. zn. OR-524/2009-301 postupem dle § 8 katastrálního zákona provedeny do souladu s jakou listinou a zda se změnami souhlasili všichni dotčení vlastníci.

16. Katastrální úřad dle žalobkyně využil jejího podnětu ze dne 18. 8. 2009, kdy její žádosti o opravu nevyhověl, ale provedl změny v evidenci, o které žalobkyně nežádala; nezákonná manipulace s umístěním parcely č. XA PK a vymazání části této parcely o výměře 1924 m2 z k. ú. XA přesun do k. ú. YA jsou výsledkem úsilí o zlegalizování chybných údajů katastru vzniklých po mapování v roce 1986. To dle žalobkyně potvrzuje rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2023, č. j. ZKI-O-54/206/2011, když podle NZ č. 247 a 267 byly v katastrálním operátu YB provedeny nutné opravy vzniklé chybným zakreslením katastrální hranice mapování v roce 1986. Zvolené řešení, pochybení úřadu, je provedeno na úkor žalobkyně.

17. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je dle žalobkyně účelové, zavádějící a nekonkrétní. Žalovaný převzal odůvodnění prvostupňového usnesení a zcela pominul okolnost -provedení změn v katastrálním operátu v řízení č. Z-14883/2010 podle pravomocně zrušeného rozhodnutí č. j. OR-524/2009-301-52 a v řízení č. Z-22281/2011-301 podle rozhodnutí č. j. ZKU-054/206/2011, na jehož základě nelze provést zápis, tedy na základě listin nezpůsobilých k provedení změny.

18. Argumentuje-li žalovaný, že geometrické a polohové určení p. p. č. XA KN vychází ze zobrazení hranice PK XA a z obnovy novým mapováním v roce 1986, jakož i z výsledku obnovy katastrálního operátu na podkladě komplexních pozemkových úprav v k. ú. YA, nesporně potvrzuje údaje zobrazené na webu, ze kterých je zřejmé, že severní část parcely č. XA v k. ú. XA mezi břehovou čárou řeky Lužnice a současnou katastrální hranicí je evidována na základě výsledků komplexních pozemkových úprav v k. ú. YA a není tedy totožná se severní hranicí původní parcely XA PK k. ú. XA dle mapování v roce 1986 zobrazené v PN č. 50 a 51, pak žalobkyně namítá, že nebyla účastnicí komplexních pozemkových úprav v k. ú. YA a rozhodnutí Pozemkového úřadu v Táboře ze dne 22. 4. 2005, č. j. PÚ/630/2005-Mi, pro ni není závazné. K tomu žalobkyně odkazuje na sdělení Ministerstva zemědělství ze dne 24. 2. 2012, č. j. 16526/2012-MZE-130721, které potvrzuje, že nebyla účastnicí; sdělení KP v Táboře ze dne 2. 5. 2012, č. j. PD-4377/2012-308, které potvrzuje, že ke změně v zobrazení katastrální hranice došlo při novém mapování ZMVM v k. ú. XA s platností ode dne 14. 12. 1988; sdělení Ministerstva zemědělství ze dne 14. 2. 2014, č. j. 84772/2013-MZE-12142, které potvrzuje, že ke změně katastrální hranice mezi k. ú. došlo v roce 1988 a hranice nebyla změněna v rámci komplexních pozemkových úprav a úřad byl povinen tuto změněnou hranici převzít; rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2023, č. j. ZKI CB-O-15/516/2023-3, dle něhož „V roce 1986 byla zaevidována správně vyšetřená hranice v rozporu s výsledky mapování čímž bylo postupováno v rozporu s podklady. Chybné zakreslení katastrální hranice po mapování v roce 1986 bylo způsobeno předchůdcem katastrálního úřadu, ten byl povinen chybu napravit.“; rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 14. 5. 2010, sp. zn. OR-524/2009-301-52, a rozhodnutí ze dne 27. 6. 2011, č. j. OR-524/2011- 301-30, ve kterých se mj. uvádí, že část původní parcely PK č. 234 zasahuje do řeky Lužnice v sousedním k. ú. YA.

19. Žalobkyně má dále za to, že v záznamovém spise č. Z-14883/2010-301 bylo s obsahem listin nezákonně manipulováno. Tento závěr činí na základě  záznamového spisu č. Z-14883/2010-301 a poukazuje na to, že na rozhodnutí ze dne 14. 5. 2010, č. j. OR-524/2009-301-52 je chybně vyznačena právní moc. Toto rozhodnutí bylo rozhodnutím ze dne 30. 3. 2011, č. j. ZKI-O-20/87/2011, s právní mocí ke dni 14. 5. 2010 zrušeno a věc vrácena k novému řízení. Všechny změny provedené v záznamovém řízení Z-14883/2010-301-8 byly provedeny na základě pravomocně zrušeného rozhodnutí a nebyly napraveny.  neměřického záznamu ze dne 1. 9. 2010, č. 247, který je obsahem záznamového spisu č. Z-14883/2010 -301, a který nemohl být dle data vyhotovení podkladem pro rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 15. 5. 2010, č. j. OR-524/2009-301-52, ani pro rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2010, č. ZKI-O-27/123/2010.  rozsudků zdejšího soudu ze dne 11. 1. 2017, č. j. 50 A 13/2016-50, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, č. j. 3 As 68/2012-50, z nichž plyne, že v řízení sp. zn. OR-524/2009-301 bylo postupováno podle neměřického záznamu č. 247 ze dne 13. 11. 2009, ve kterém je výslovně uvedeno, že zbytek parcely č. XA ZE o výměře 1924 m2 je v k. ú. YA.

20. Žalobkyně přikládá i kopii záznamového spisu č. Z- 22181/2011-301, jehož obsahem je rozhodnutí žalovaného č. j. ZKI-O-54/206/2011, na jehož základě bylo podle NZ č. 267 dne 26. 10. 2011 opraveno zobrazení horní hranice p. p. č. XA a výměra parcely zvětšena na 2541 m2. Uvedené rozhodnutí dle žalobkyně není způsobilým podkladem; pokud z něj bylo v řízení č. 22281/2011-301 vycházeno, jedná se o zřejmou chybu, kterou měly správní orgány odstranit a obnovit původně evidovaný stav.

21. Žalobkyně rovněž odkazuje na svoji žádost ze dne 15. 8. 2009, která neobsahovala žádné listiny ani jiné důkazy. Katastrální úřad přesto zahájil řízení o opravě chyby sp. zn. OR- 524/2009-301. Žalobkyně se podivuje, že k jejímu aktuálnímu podání jsou vyžadovány nové skutečnosti nebo důkazy, když stav hranice ani závaznost údajů na webu ČUZK se nezměnily. Tím je porušen § 2 odst. 4 správního řádu.

22. Žalobkyně uvádí, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 52 A 72/2021-60 bylo řešeno zastavené řízení dle § 66 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 102 odst. 4 správního řádu, když předmět řízení byl shodný s řízením pravomocně ukončeným. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 752/18, správní řád upravuje překážku věci rozhodnuté pouze ve vazbě na pozitivní rozhodnutí, nikoli negativní. Ve vztahu k současnému řízení zde žádné takové rozhodnutí není; všechna řízení byla zamítavá. Právě podáním ze dne 10. 12. 2024 žalobkyně žádala o vymazání chybných údajů provedených katastrálním úřadem podle NZ č. 247 ze dne 13. 11. 2009 v záznamovém řízení Z- 14883/2010-301, na základě zrušeného rozhodnutí č. j. OR-524/2009-301-52.

23. Žalobkyně namítá, že správní orgány měly vycházet z listin, které měly k dispozici, a nikoli po ní požadovat nové důkazy. Podle čl. 35 odst. 1 Jednacího řádu ČÚZK, č. j. ČÚZK 10162/2014-22 ze dne 27. 6. 2014, si má katastrální úřad opatřit všechny podklady potřebné pro správné rozhodnutí.

24. Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích č. j. ZKI CB-O-15/516/2023 ze dne 11. 7. 2023 prokazuje chybu v katastru, která nebyla v předchozích řízeních opravena. Ačkoli záznamové spisy podle ní neobsahují rozhodnutí vedoucí ke změně katastru, z informací o řízeních č. Z-14883/2010-301 a č. Z- 22181/2011-301 plyne změna vlastnictví, geometrického a polohového určení i čísla parcely, tedy závazných údajů podle § 51 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Jako důkazy označuje záznamové spisy a informace o uvedených řízeních. Viz záznamové spisy č. Z-14883/2010-301, č. Z-22181/2011-301; informace o řízení č. Z- 14883/2010-301 a č. Z-22181/2011-301.

25. Žalobkyně namítá, že žalovaný ji v rozhodnutí č. j. ZKI CB-O-003/00228/2025 nesprávně odkázal na postup podle § 44 odst. 3 vyhlášky č. 357/2013 Sb., ačkoli podle § 13.4 Návodu pro správu katastru nemovitostí č. j. ČÚZK-08960/2017-22 ze dne 15. 8. 2017 má při chybě vzniklé při vedení katastru či obnově operátu zajistit geometrický plán sám katastrální úřad.

26. Dále tvrdí, že podle rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích č. j. ZKI CB-O-15/516/2023 ze dne 11. 7. 2023 byla v roce 1986 zaevidována hranice v rozporu s výsledky mapování, tedy i s podklady.

27. Žalobkyně má za to, že nesprávné zakreslení hranice po mapování v roce 1988 představuje zřejmý omyl podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, neboť hranice byla zakreslena v rozporu s podkladovou listinou. Chyba nebyla odstraněna v řízeních sp. zn. OR-524/2009- 301 ani OR-524/2011-301; naopak podle žalobkyně vznikly další chyby. Ty spočívají jednak v zápisu údajů v rozporu s výsledkem mapování v k. ú. YB z roku 1986, zachyceným v polních náčrtech č. 50 a č. 51, jednak ve změnách provedených v řízeních č. Z-14883/2010-301 a č. Z-22181/2011-301 na základě listin nezpůsobilých k zápisu. Podle bodu 13.2.1 písm. b) Návodu pro správu katastru nemovitostí č. j. ČÚZK-08960/2017-22 jde o chyby vzniklé zřejmým omylem, které má katastrální úřad napravit. S odkazem na § 44 odst. 2 vyhlášky č. 357/2013 Sb. žalobkyně namítá, že katastrální úřad měl opravit geometrické a polohové určení i číslo parcely podle původního výsledku zeměměřické činnosti, podkladové listiny, případně výsledku zjišťování hranic.

28. V doplnění žaloby ze dne 23. 3. 2026 žalobkyně poukazuje na dvě sdělení katastrálního úřadu ze dne 11. 3. 2026 a popisuje, že zde není žádná listina, která by byla způsobilá k provedení změny v geometrickém a polohovém určení bývalé parc. č. XA PK; není zde žádné rozhodnutí, kterým by bylo v této věci pravomocně rozhodnuto, a proto nemohlo být nynější řízení zastaveno. „Žalovaný se ve svých podáních zcela účelově zabývá pouze parcelami XA KN a XA KN k.ú. XA, když i tyto parcely jsou v katastrálním operátu evidovány zcela bez listiny. V novém řízení bylo vydáno rozhodnutí sp. zn. OR-524/2011-301-30, které bylo změněno rozhodnutím č. j. ZKI-O-54/206/2011, jehož výrokem bylo rozhodnuto o evidenci neexistující parcely 234 ZE.“ II. Vyjádření žalovaného k žalobě, replika žalobkyně 29. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 27. 6. 2025 navrhuje, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

30. Žalovaný odkazuje na své spisy sp. zn. ZKI CB-O-003/00228/2025, ZKI CB-O- 015/00493/2024, ZKI CB-O-15/516/2023, ZKI CB-O-8/116/2016 a ZKI CB-O-31/131/2012 a na spisy katastrálního úřadu sp. zn. OR-891/2024-301, OR-524/2009-301, OR-524/2011- 301, OR-46/2012-301, OR-514/2015-301, OR-55/2023-301 a OR-200/2024-301, z nichž má být zřejmý dosavadní průběh řízení.

31. Napadené rozhodnutí i rozhodnutí katastrálního úřadu považuje za zákonná a správná.

32. Žalovaný má za to, že žalobkyně nepředložila žádné relevantní důkazy způsobilé zpochybnit správnost rozhodnutí žalovaného ani katastrálního úřadu. Její opakovaná tvrzení o správnosti evidence p. p. č. XA a p. p. č. XA považuje za pouhý osobní názor. Žalobkyně podle něj neakceptuje předchozí závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích a Nejvyššího správního soudu, podle nichž jsou údaje k těmto parcelám evidovány správně a v souladu s operáty katastrálního úřadu.

33. Žalovaný uvádí, že žalobkyně nově opírá požadavek na opravu podle § 36 katastrálního zákona o vrstvu „Charakteristika vlastnictví“ v aplikaci ČÚZK „Nahlížení do KN“. Podle žalovaného však nápověda této aplikace výslovně uvádí, že poskytované hodnoty souřadnic, délek a ploch jsou pouze informativní a nelze je použít pro zjišťování či vytyčování hranic ani jiné úkony související s obsahem katastru.

34. Data z aplikace „Nahlížení do KN“ proto podle žalovaného nemohou být podkladem pro opravu chyby podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona. Žalobkyně podle něj nepředložila žádný výsledek zeměměřické činnosti způsobilý k zápisu změny geometrického a polohového určení p. p. č. XA a p. p. č. XA.

35. Žalovaný odmítá i námitku, že neexistuje pravomocné rozhodnutí umožňující změnu geometrického a polohového určení p. p. č. XA a p. p. č. XA. Tímto podkladem je podle něj rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI-O-54/206/2011, kterým bylo změněno rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 27. 6. 2011, č. j. OR-524/2011-301-30. Uvedená rozhodnutí tvoří jeden celek a určují, jak má být parcela zjednodušené evidence č. XA evidována jako p. p. č. XA a p. p. č. XA.

36. Žalovaný uvádí, že pokud žalobkyně tvrdí vlastnické právo k části zemského povrchu mimo evidované hranice p. p. č. XA a p. p. č. XA, musí se obrátit na civilní soud, například žalobou na určení hranic podle § 1028 občanského zákoníku.

37. Podle žalovaného se žádost opakovaně týká evidence těchto parcel v k. ú. YB. Od posledního rozhodnutí nenastaly žádné skutkové změny a žalobkyně neuvedla nové skutečnosti ani důkazy. Nebyl proto důvod zahájit nové řízení podle § 101 písm. b) správního řádu a řízení bylo namístě zastavit podle § 66 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 102 odst. 4 správního řádu.

38. Žalobkyně ve své replice ze dne 7. 7. 2025 setrvala na podané žalobě. Žalobkyně nesouhlasí s vyjádřením žalovaného. Z údajů v katastru nemovitostí od 30. 5. 2025 v nově zobrazované vrstvě dle žalobkyně jednoznačně plyne nesprávné zobrazení severní části původní parcely XA PK a stejnou částí nové parcely XA KN. To má plynout i z listin, které žalobkyně předložila spolu s žalobou. Za nové důkazy považuje žalobkyně i nyní napadená rozhodnutí, která potvrzují, že ke dni 2. 9. 2010 byla řízení č. Z-14883/2010-301 doplněna do katastrálního operátu k. ú. XA na podkladě zrušeného rozhodnutí ze dne 14. 5. 2010, č. j. OR-524/2009-301-52, parc. č. XA o výměře 3569 m2 nově jako parcela XA o výměře pouze 1645 m2 a ke dni 26. 10. 2011 bylo řízením č. Z-22181/2011-301 opraveno zobrazení hranice p. p. č. XA podle rozhodnutí ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI-O-54/206/2011 a NZ č. 267 a výměra této parcely zvětšena na 2541 m2. Současně rozhodnutí č. j. OR-524/2009-301-52 má chybně vyznačenou právní moc, neboť bylo zrušeno. Odkazy na civilní žalobu považuje žalobkyně za šikanózní; chyby způsobil katastrální úřad a ten by je měl napravit – obnovit původně evidovaný stav katastru. Katastrální úřad má přitom všechny potřebné listiny k dispozici.

III. Posouzení věci krajským soudem

39. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“).

40. Krajský soud rozhodl bez jednání, neboť s takovým postupem vyslovili účastníci souhlas (§ 51 s. ř. s.).

41. Žaloba není důvodná.

42. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek, a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25). Tyto nároky žalobou napadené rozhodnutí splňuje.

43. Nynější podaná žaloba přímo navazuje na předcházející řízení jak před správními orgány, tak před správními soudy, v jejichž rámci byl řešen totožný pozemek a totožný historický problém – geometrické a polohové určení bývalé parcely pozemkového katastru č. XA, dnes parcely č. XA a XA, a její hranice s korytem řeky Lužnice v sousedním katastrálním území YA.

44. Rozsudkem ze dne 27. 1. 2011, č. j. 10 A 66/2010-38, zrušil zdejší soud rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 8. 2010, č. j. ZKI-O-27/123/2010. Jednalo se o rozhodnutí ve věci opravy chyby v katastrálním operátu dle § 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění do 31. 12. 2013. Krajský soud zrušil uvedené rozhodnutí žalovaného z důvodu procesních vad a nedostatečného vypořádání námitek žalobkyně.

45. Rozsudkem ze dne 18. 4. 2012, č. j. 10 A 103/2011-66, zdejší soud zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI-O-54/206/2011. Krajský soud vyložil limity řízení o opravě chyby v katastru a evidenční funkci katastru nemovitostí. Uvedl, že pokud byla žalobkyně přesvědčena o jiné výměře a hranicích pozemku, měla svá tvrzení doložit geometrickým plánem. Popsal, že výměra pozemku je odvozeným údajem od geometrického a polohového určení parcely. Soud neshledal žádnou vadu v postupu úřadu, který k úpravě chybně zobrazených hranic v mapě použil interní neměřický záznam č. 267.

46. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 7. 2013, č. j. 3 As 68/2012-50, kasační stížnost žalobkyně zamítl. Nejvyšší správní soud zdůraznil diskontinuitu mezi historickým pozemkovým katastrem a současným katastrem nemovitostí. Nejvyšší správní soud se zabýval tvrzením žalobkyně, že část její parcely (o výměře přes 1900 m2) byla nezákonně přesunuta do koryta řeky Lužnice a připsána státu v sousedním katastrálním území YA. Na základě podkladů z pozemkového a katastrálního úřadu Nejvyšší správní soud uzavřel, že levý břeh řeky Lužnice tvoří neměnnou historickou i současnou hranici katastrálních území i samotné parcely. Žádná část dotčené parcely do katastrálního území YA nikdy nepatřila a ani tam nebyla evidována. S tvrzením o vymazání části parcely z katastru a jejím faktickém vyvlastnění se Nejvyšší správní soud neztotožnil. Nejvyšší správní soud popsal, že tvar, hranice a výsledná výměra parcely jsou logicky dány jejími hranicemi se sousedními pozemky. Jelikož nedošlo k žádnému přesunu části pozemku do jiného katastru a vlastníci sousedních parcel hranice po úpravách nijak nezpochybňovali, úřad správně zakreslil parcelu tak, jak fakticky navazuje na své okolí. Ke změně výměry (oproti historickému číslu) tedy došlo oprávněným upřesněním při obnově operátu a zasazením hranic do mapy. Nejvyšší správní soud potvrdil, že postup katastrálního úřadu, který k nápravě a zakreslení parcely využil tzv. neměřické záznamy (č. 247 a následně č. 267), byl v souladu s právními předpisy. Nejvyšší správní soud neshledal v postupu katastrálního úřadu žádný nezákonný zásah do vlastnických práv žalobkyně. Dospěl k závěru, že šlo o oprávněnou technickou opravu zobrazení v mapě, která odstraňovala nepřesnosti plynoucí z historického mapování, a odmítl tezi, že by stát žalobkyni připravil o část jejího pozemku.

47. Rozsudkem ze dne 20. 12. 2013, č. j. 10 A 73/2012-63, zdejší soud zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2012, č. j. ZKI-O-31/131/2012. V řízení před správními orgány se žalobkyně opět domáhala opravou téže „chyby“. Žalobkyně se opětovně snažila napadat stejné skutečnosti (použití neměřického záznamu č. 267, vymezení hranic a výměru parcely č. XA), které již byly pravomocně vyřešeny v předchozích správních a soudních řízeních. Krajský soud neshledal důvodnou ani argumentace žalobkyně o nezákonnosti obnovy katastrálního operátu. Dále krajský soud uvedl, že žádná část původní parcely nebyla převedena do sousedního k. ú. YA ani neskončila v korytě řeky. Problém zobrazení vznikl pouze tím, že historická mapa pozemkového katastru byla vytvořena s omezenou měřickou přesností. Při transformaci těchto starých dat do moderního katastru nemovitostí se ukázalo reálné zkreslení (kdy staré zákresy přesahovaly do řeky), a úřad proto musel toto zobrazení a výměru upravit na reálný stav. Soud konstatoval, že údaje v katastru nemovitostí se považují za správné, dokud není prokázán opak. Pokud byla žalobkyně přesvědčena, že jsou hranice evidovány nesprávně, bylo její povinností toto své tvrzení doložit konkrétními doklady (např. platným geometrickým plánem). Jelikož žádný takový doklad nepředložila, úřad neměl důvod hranice měnit.

48. Rozsudkem ze dne 11. 1. 2017, č. j. 50 A 13/2016-50, krajský soud zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2016, č. j. ZKI CB-O-8/116/2016. Jednalo se opětovně o totožnou otázku a krajský soud vycházel z toho, že zde nejsou žádné nové skutečnosti a předchozí závěry jsou stále platné. Krajský soud se věnoval historickému původu evidenčního problému. Vysvětlil, že staré mapy pozemkového katastru se pořizovaly samostatně pro každé katastrální území („ostrovním způsobem“) bez přesné návaznosti na sousední mapy. Když se přiložily mapy k. ú. YB a sousedního k. ú. YA k sobě, ukázalo se, že se překrývají. V reálném terénu ale nemohou existovat dvě hranice, a proto při přesném zaměření muselo logicky dojít k úbytku na výměře u jedné z parcel, aby reálnému stavu odpovídala. Krajský soud vyvrátil tvrzení žalobkyně, že část jejího pozemku o výměře 1924 m² byla omylem zapsána státu a přisloučena do koryta řeky Lužnice ve X. Žalobkyně svou argumentaci o zmizení parcely do řeky opírala o dřívější neměřický záznam č.

247. Krajský soud vysvětlil, že tento konkrétní záznam obsahoval nesprávné údaje, které vycházely z dříve pochybeného geometrického plánu. Toto pochybení úřad v minulosti odhalil a následně napravil vydáním nového neměřického záznamu č. 267, který hranici i výměru upravil správně.

49. Rozsudkem ze dne 19. 12. 2023, č. j. 63 A 29/2023-32, zdejší soud zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2023, č. j. ZKI CB-O-15/516/2023-3. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým bylo stejně jako v nyní přezkoumávané věci řízení o opravě chyby v katastrálním operátu zastaveno podle § 66 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 102 odst. 4 správního řádu. Krajský soud konstatoval, že ačkoliv žalobkyně své podání z ledna 2023 formulovala jako žádost o „výmaz zapsaných údajů“, věcně šlo o totožný návrh na opravu chyby v katastrálním operátu (týkající se parcel č. XA a XA), o kterém úřady i soudy pravomocně rozhodovaly již v letech 2011 a 2012. Žalobkyně se domáhala stejného cíle a uváděla tytéž argumenty jako v minulosti. Krajský soud popsal, že pokud je žádost jednou pravomocně zamítnuta, lze nové řízení provést a vydat nové (pozitivní) rozhodnutí pouze tehdy, pokud dojde ke změně skutkových či právních okolností. Žalobkyně k tehdejší nové žádosti přiložila pouze dokumenty, které již úřady hodnotily v předchozích řízeních (např. staré geometrické plány a polní náčrty) a nedoložila žádné nové důkazy. Za takového stavu zákon vyžaduje, aby úřad nové řízení rovnou zastavil. Krajský soud částečně přisvědčil žalobkyni v tom, že negativní rozhodnutí formálně nebrání podání nové žádosti. Zároveň vysvětlil, že správní orgán takové nové žádosti nemůže vyhovět, pokud žadatel nepřinese nic nového. Protože chyběly nové důkazy, nebyl dán důvod žádosti vyhovět a postup úřadu, který řízení procesně zastavil, byl zcela zákonný. Krajský soud se nezabýval historickými námitkami žalobkyně týkající se toho, na základě jakých listin (či vadných neměřických záznamů) byl zápis v roce 2010 a 2011 proveden a zda bylo zasaženo její vlastnické právo. Tyto otázky byly již v minulosti pravomocně vyřešeny, zatímco předmětem tohoto soudního přezkumu bylo pouze to, zda byly splněny procesní podmínky pro zastavení řízení.

50. Obdobná situace, kterou se krajský soud zabýval v posledním rozsudku č. j. 63 A 29/2023- 32, nastala i nyní.

51. I v nyní posuzované věci je třeba posoudit, zda byl v řízení před katastrálním úřadem naplněn důvod pro zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. h) správního řádu ve spojení s § 102 odst. 4 téhož zákona, resp. zda tento postup katastrálního úřadu má oporu v právní úpravě. Posouzení této skutečnosti v nynějším případu souvisí též s vyřešením dílčí otázky, zda byly splněny podmínky pro vydání nového rozhodnutí ve smyslu § 101 písm. b) správního řádu či nikoli. Jiné otázky není krajský soud oprávněn řešit.

52. Podle § 66 odst. 1 písm. h) správního řádu řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví (…) z dalších důvodů stanovených zákonem.

53. Podle § 101 písm. b) správního řádu provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci lze tehdy, jestliže (…) novým rozhodnutím bude vyhověno žádosti, která byla pravomocně zamítnuta.

54. Podle § 102 odst. 4 věty první správního řádu platí, že pokud žádost účastníka neodůvodňuje zahájení nového řízení, rozhodne správní orgán usnesením o tom, že se řízení zastaví.

55. K podmínkám vydání nového rozhodnutí dle § 101 písm. b) správního řádu se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 10. 2018, č. j. 5 As 122/2016-36, č. 3829/2019 Sb. NSS, podle kterého „podstata toho, proč je možné původně zamítnuté žádosti vyhovět, zpravidla bude spočívat právě ve změně výchozích skutkových či právních okolností věci (někdy se v tomto případě ve zvláštních zákonech hovoří o rozhodování cum clausula rebus sic stantibus či institutu zásadní změny okolností).“ Taktéž komentářová literatura uvádí, že „[p]okud žádost účastníka (nebo jeho právního zástupce) neodůvodňuje zahájení nového řízení, rozhodne správní orgán usnesením o tom, že se řízení zastaví. Bude tomu tak typicky v případech, kdy je podána žádost na zahájení nového řízení za účelem vydání nového (pozitivního) rozhodnutí ve věci, ve které bylo dříve vydáno již pravomocné rozhodnutí, aniž by však v mezidobí došlo ke změně okolností, na základě kterých bylo původní negativní rozhodnutí vydáno“ (viz Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D.: Správní řád. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2020, komentář k § 102, dostupný z právního informačního systému beck-online; dále viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2022, č. j. 4 As 127/2022-48).

56. Žalobkyně dne 11. 12. 2024 podala u katastrálního úřadu žádost o provedení opravy v katastrálním operátu. Svoji žádost žalobkyně opřela o novou vrstvu ve webovém rozhraní „Charakteristika vlastnictví“ a její promítnutí se do katastrální mapy. K tomu poukázala na historický vývoj. Katastrální úřad oznámením ze dne 3. 1. 2025 žalobkyni sdělil, že opravu neprovedl s odkazem na předchozí řízení a rozsudky správních soudů. Dne 14. 1. 2025 žalobkyně doručila úřadu nesouhlas s neprovedením opravy. Usnesením ze dne 10. 2. 2025 katastrální úřad řízení zastavil tak, jak je popsáno shora.

57. Správní orgány dospěly k závěru, že předmět žádosti žalobkyně je zcela shodný s předmětem řízení, která již byla v minulosti pravomocně ukončena. O téže věci byla v uplynulých letech vedena celá řada řízení. Žalovaný popsal, že pro vyhovění žádosti a provedení nového řízení je nezbytná existence nových skutečností, které by mohly vést k odlišnému posouzení věci. Žalobkyně však nepředložila žádné nové důkazy ani adekvátní listiny, které by byly způsobilé zvrátit závěry učiněné správními orgány v předchozích řízeních. Žalobkyně svou žádost opírala o zveřejnění nových skutečností (nově doplněné vrstvy „Charakteristika vlastnictví“) v internetové aplikaci „Nahlížení do KN“. Žalovaný uvedl, že sama aplikace i její nápověda výslovně uvádějí, že poskytovaná data jsou pouze informativní. Získané hodnoty souřadnic, délek a ploch proto z principu nemohou sloužit jako závazný podklad pro zjišťování nebo vytyčování průběhu hranic v terénu a nepředstavují tak relevantní novou skutečnost.

58. Se závěry správních orgánů se krajský soud ztotožňuje.

59. Ustanovení § 101 písm. b) správního řádu reflektuje tu skutečnost, že rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost účastníka (tedy i návrh na opravu chyby v katastrálním operátu), nezakládá ve smyslu § 48 odst. 2 správního řádu překážku věci rozhodnuté (res administrata), neboť takovým rozhodnutím (o zamítnutí žádosti) se účastníkovi nepřiznává právo ani neukládá povinnost. Jde tedy o komplementární ustanovení k již zmíněnému § 48 odst. 2 správního řádu, které výslovně upravuje možnost znovu rozhodnout o tomtéž právu mezi týmiž účastníky jako v předchozím správním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, č. j. 6 As 12/2008-73). V novém řízení se ovšem nerozhoduje o původní žádosti, která byla pravomocně zamítnuta, nýbrž o žádosti nové. Význam § 101 písm. b) správního řádu tak spočívá v založení možnosti vést nové (v pořadí nejméně druhé) řízení o týchž právech totožných účastníků, v němž se uplatňuje specifická úprava některých procesních otázek (srov. § 102 správního řádu). V předmětné věci žalobkyně opakuje stále stejná tvrzení, která uváděla v předcházejícím řízení, přičemž nově doplněná argumentace není pro věc podstatná. Pokud by žalobkyně doložila nové důkazy, odůvodňující vydání nového rozhodnutí, bylo by možné její nové žádosti vyhovět, neboť předešlé zamítavé rozhodnutí nebrání novému rozhodnutí ve věci (není dána překážka věci rozhodnuté v intencích závěrů v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, č. j. 6 As 12/2008-73). Na těchto závěrech nemění nic skutečnost, že rozhodnutí ve věci opravy chyby v katastrálním operátu samo o sobě nezakládá s ohledem na smysl a účel takového řízení překážku věci rozhodnuté; i chybu ve smyslu § 36 odst. 1 aktuálního katastrálního zákona vzniklou chybnou opravou chyby lze postupem dle tohoto ustanovení opravit.

60. V rámci minulé žaloby (rozsudek č. j. 63 A 29/2023-32) žalobkyně shodně jako nyní popisovala historii věci, argumentovala zápisem na základě zrušeného rozhodnutí (č. j. OR- 524/2009-301-52), brojila proti závěrům proti překážce věci rozhodnuté, namítala nicotnost navazujících rozhodnutí (ZKI-O-54/206/2011) a dovolávala se toho, že v roce 2023 žalovaný přiznal, že chybné zakreslení katastrální hranice po mapování v roce 1986 způsobil právní předchůdce katastrálního úřadu.

61. Jak nastínil krajský soud již shora, v rozsudku č. j. 63 A 29/2023-32 krajský soud zdůraznil, že nedošlo ke změně skutkových okolností. Námitkou nezpůsobilosti listin k zápisu, argumentace, že je vycházeno ze zrušeného rozhodnutí, se krajský soud nezabýval a ani nyní se jí zabývat nemůže, neboť tato námitka směřuje do merita věci. Již v minulém rozsudku krajský soud nicméně připomněl, že o způsobu evidence předmětných pozemků bylo pravomocně rozhodnuto právě rozhodnutím ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI-O-54/206/2011, které žalobkyně označuje za nicotné. K tomu ze správního spisu popsal, že „Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. 1. 2011, č. j. 10 A 66/2010-38, zrušil posledně citované rozhodnutí ze dne 9. 8. 2010. Po vrácení věci bylo rozhodnutí ze dne 14. 5. 2010, č. j. OR- 524/2009-301-52, zrušeno a věc byla katastrálnímu úřadu vrácena k novému projednání. Katastrální úřad následně vedl pod sp. zn. OR-524/2011-301 nové řízení, přičemž znovu přezkoumal správnost doplnění původně vedené parc. č. XA ve zjednodušené evidenci do katastru nemovitostí. Byl vyhotoven nový neměřický záznam č. 267, na jehož základě bylo vydáno nové rozhodnutí ze dne 27. 6. 2011, č. j. OR-524/2011-301-30, které bylo změněno rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI-O-54/206/2011.“ Toto rozhodnutí ze dne 27. 9. 2011, č. j. ZKI-O-54/206/2011 již bylo v minulosti podrobeno soudnímu přezkumu (rozsudek zdejšího soudu č. j. 10 A 103/2011-66 a Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 68/2012-50) a tvrzená nicotnost u něj zjištěna nebyla. S těmito dosavadními závěry, které jsou plně přenositelné i do nynějšího řízení, se krajský soud ztotožňuje.

62. Ostatně již v rozsudku č. j. 50 A 13/2016-50, krajský soud popsal, že „[o]podstatnění nemá další žalobní bod o tom, že tu není žádné pravomocné rozhodnutí zakládající možnost provést změnu geometrického a polohového určení pozemku. Takovým rozhodnutím je rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2011 čj. ZKI- O-54/206/2011, jímž bylo změněno rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 27. 6. 2011 čj. OR- 524/2011-301-30. Právě tímto rozhodnutím bylo určeno, jakým způsobem bude v katastru nemovitostí zapsána parcela zjednodušené evidence č. XA jako parcela katastru nemovitostí č. XA o výměře 2541 m2 a jak bude v katastrální mapě zobrazena jako spojnice vypočtených lomových bodů podle neměřického záznamu č.

267. Dále byla stejným způsobem zapsána parcela č. XA o výměře 94 m2 s duplicitním zápisem vlastnictví na nově založeném listu vlastnictví.“ 63. V nynější věci žalobkyně nepředložila takové důkazy, které by byly způsobilé zvrátit závěr učiněný správními orgány v předchozím řízení o nedůvodnosti žádosti o opravu chyby v katastrálním operátu dle § 36 katastrálního zákona. Po porovnání předmětů předcházejících řízení a nového podání se lze ztotožnit se závěrem správních orgánů, že předmět obou řízení (řízení pod sp. zn. OR-524/2011-301 a nynější řízení), a tedy obou návrhů na opravu chyby v katastrálním operátu je shodný. V obou případech byly přiloženy obdobné podklady a žalobkyně se v uvedených řízeních, domáhala splnění stejného požadavku, tj. opravy chyby v katastrálním operátu, a uváděla obdobné důvody. Krajský soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně neuvedla žádné nové důkazy, které by mohly mít vliv na změnu předcházejícího rozhodnutí o opravě chyby v katastrálním operátu.

64. Nově žalobkyně argumentovala ve své žádosti doručené katastrálnímu úřadu dne 11. 12. 2024 mapovou vrstvou „Charakteristika vlastnictví“, krajskému soudu následně doplňuje i argumentaci, že nebyla účastnicí řízení o pozemkových úpravách a povinnosti úřadu vyhotovit geometrický plán pro opravu.

65. Opírala-li žalobkyně svoji žádost nově o provedení opravy doručené katastrálnímu úřadu dne 11. 12. 2024 o tuto novou mapovou vrstvu, pak tak, jak vyložily správní orgány, se nejedná o novou skutečnost, která by odůvodnila zahájení nového řízení. Informativní funkce on-line mapy katastru nemovitostí, takovouto skutečností nejsou.

66. Namítá-li žalobkyně nově, že nebyla účastníkem pozemkových úprav v k. ú. YA a výsledek pozemkových úprav pro ni není právně závazný, ani této námitce žalobkyně krajský soud nepřisvědčuje. Výsledek pozemkových úprav je závazný bez ohledu na účastenství žalobkyně; byla-li žalobkyně opomenutým účastníkem, pak by její obrana měla být směřována přímo vůči řízení o pozemkových úpravách a příslušnému rozhodnutí.

67. Žalobkyně namítá a cituje Návod pro správu katastru nemovitostí, podle něhož má platit, že pokud k chybě došlo při obnově katastrálního operátu, je katastrální úřad povinen vyhotovit geometrický plán pro opravu sám. Aniž by se krajský soud tímto návodem zabýval, je jednak nutno vycházet z toho, že se jedná pouze o návod, jednak ze shrnutých rozsudků plyne, že zde není žalobkyní tvrzené chyby. Shora shrnuté rozsudky opakovaně vyložily, že v této věci povinnost předložit geometrický plán k prokázání svých tvrzení leží na žalobkyni, nikoliv na katastrálním úřadu. Tento závěr vycházel ze základního principu, že katastrální úřad je pouze evidenčním orgánem, který nezjišťuje a nestanovuje rozměry parcel sám od sebe, ale pouze zapisuje údaje na základě předložených způsobilých listin. V rozsudku č. j. 50 A 13/2016-50, ve kterém se zdejší soud věnoval věcným námitkám žalobkyně, krajský soud vyložil, že pokud se žalobkyně domnívá, že přišla o část svého pozemku, pak z dostupných evidovaných podkladů nelze jejím požadavkům vyhovět, a proto žalobkyni „…nezbývá než takový pozemek vymezit jako parcelu geometrickým plánem a domáhat se vlastnického práva soudně“.

68. Ani námitka porušení § 2 odst. 4 správního řádu není důvodná. Žádost z roku 2009 byla podána před vedením následných správních a soudních řízení, zatímco nynější žádost byla podána po opakovaném posouzení téže věci správními orgány i správními soudy. Nejde proto o skutkově a procesně shodné situace.

69. Krajský soud nepominul žalobkyní označené listiny, kterými žalobkyně navrhla doplnit dokazování. Tyto listiny však převážně dokumentují historický průběh správních a záznamových řízení a argumentaci, kterou žalobkyně uplatňovala již v předchozích řízeních. Nejde o nové skutečnosti či důkazy způsobilé zpochybnit závěry správních orgánů. Listiny, na které žalobkyně odkazuje ve svém doplnění žaloby ze dne 23. 3. 2026, rovněž nemohou přispět ke zjištění skutkového stavu, který je zachycen ve správním spise a popsán v předcházejících rozsudcích.

70. Na základě shora uvedeného krajský soud shrnuje, že správní orgány nepochybily, pokud řízení zastavily. Skutečnosti uváděné žalobkyní jiné řešení věci neodůvodňovaly a neodůvodňují.

IV. Závěr a náklady řízení

71. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

72. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 23. června 2026 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: J. M..