55 Az 1/2021

Rubrum

č. j. 55 Az 1/2021 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobce: X, narozen X státní příslušnost X bytem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2021, č. j. OAM-305/ZA-ZA11-K11- 2021 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 55 Az 1/2021

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 18. 8. 2021 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2021, č. j. OAM-305/ZA-ZA11-K11-2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) jako zjevně nedůvodná.

2. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí stojí na nedostatečném skutkovém zjištění a nesprávném právním posouzení. Žalobce nesouhlasí s posouzením bezpečnostní situace v Mukačevu a části Ukrajiny, v níž se zdržoval, jako bezpečné země původu. Extenzivní výklad správního orgánu k tíži žalobce pokládá za nezákonný.

3. Žalobce namítá, že § 16 odst. 2 zákona o azylu hovoří pouze o státu jako celku, nikoliv o oblasti z daného státu. Žalovaný připouští minimálně čtyři nebezpečné oblasti v Ukrajině a dle žalobce válečný konflikt nebývá omezen důsledně na hranice jednotlivých municipalit. Žalobce vyslovil obavy z okamžitého povolání do vojenské služby a zavlečení do válečného konfliktu a právě nasazení do oblastí zmítaných válečným konfliktem již jasně implikuje nebezpečí. Žalovaný však nesprávně staví do popředí ekonomické zájmy žalobce. Přičemž dle žalobce je potřeba zajistit živobytí sobě a své rodině zcela legitimní.

II. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. S obsahem žalobních námitek nesouhlasí, neboť neprokazují nezákonnost výroku napadeného rozhodnutí. Důvodem pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je obava žalobce z povolání do armády. Tento důvod žalovaný nepovažuje za azylově relevantní. Žalobce nikterak neprokázal, že by byl soustavně pronásledován, pouze uvedl, že mu bylo doručeno předvolání z vojenské správy. Žalovaný dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 5 Azs 37/2003 uvedl, že institut mezinárodní ochrany nemůže sloužit k řešení pobytových otázek cizinců. Legální formy pobytu cizinců jsou upraveny zákonem č. 326/1999 Sb., a proto byla žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná.

III. Obsah správního spisu

5. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti.

6. Žalobce požádal dne 5. 5. 2021 o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. Pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl s žalobcem uskutečněn dne 14. 5. 2021 za přítomnosti tlumočníka ruského jazyka. Žalobce uvedl, že z důvodu zajištění obživy pro rodinu pracoval na sezonních pracích v Polsku a Maďarsku vždy půl roku a půl roku pobýval v domovině. Žalobce dále uvedl, že na Ukrajině mu hrozí povolání do armády a jeho rodina by tak zůstala bez finančních prostředků. Žalobce sdělil, že má dluhy a je v tíživé finanční situaci, proto chtěl požádat o azyl v České republice.

7. Žalovaný si obstaral informaci o zemi původu, konkrétně informaci OAMP – Ukrajina - z 30. 6. 2021 – Situace v zemi – politická a bezpečnostní situace, mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, vojenská služba, vnitřně přesídlené osoby a informaci MVČR – Ukrajina – hodnocení Ukrajiny jako bezpečné země původu ze srpna 2020. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 55 Az 1/2021 8. Dne 16. 7. 2021 byl žalobce seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí. Dne 19. 7. 2021 bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, které bylo žalobci doručeno dne 5. 8. 2021 a téhož dne nabylo právní moci. Napadeným rozhodnutím byla podle § 16 odst. 2 zákona a azylu žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Žalovaný dospěl k závěru, že v případě žalobce nebyl naplněn důvod pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o azylu. Žalobce pochází z Ukrajiny, přičemž Česká republika považuje Ukrajinu, s výjimkou poloostrova Krym a části Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou proruských separatistů, za bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Na Ukrajině obecně nedochází k pronásledování, mučení, nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení ani k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě ozbrojeného konfliktu. Podle informací o bezpečnostní situaci na Ukrajině nicméně nelze vyloučit, že by v tomto směru nedocházelo k jednotlivým excesům značícím zneužití pravomoci, nelze však hovořit o systémovém jevu. Ukrajinská vláda spolupracuje s humanitárními organizacemi, je členským státem OSN a přistoupila k základním úmluvám v oblasti lidských práv a základních svobod. Žalovaný konstatoval, že Ukrajina, kromě Krymu a částí Luhanské a Doněcké oblasti nenacházejících se pod kontrolou ukrajinské vlády, splňuje základní demokratické principy v souladu s kritérii pro hodnocení bezpečné země původu ve smyslu zákona o azylu. Ohledně obav žalobce z povolání do armády žalovaný uvedl, že branná povinnost je legitimní občanská povinnost v souladu s Úmluvou o právním postavení uprchlíků z roku 1951 i s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Nadto podle informace OAMP Ukrajina – Situace v zemi – nejsou vojáci základní vojenské služby od podzimu 2014 povoláváni do oblasti bojů na východě země.

9. Žalovaný dále uvedl, že z výpovědi žalobce je zjevný cíl legalizovat jeho pobyt na území ČR. Přitom do ČR přicestoval již na podzim roku 2020, pobýval zde na základě bezvízového styku a o azyl si zažádal až s časovým odstupem, což je v rozporu s judikaturou NSS (viz. rozsudky NSS ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 2 Azs 423/2004 a ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 2 Azs 137/2005). Navíc jeho předchozí sezonní práce v Polsku a Maďarsku nasvědčují ekonomickému motivu jeho žádosti. U konceptu bezpečné země v rámci udělování žádostí o mezinárodní ochranu podle § 16 zákona o azylu je povinností žadatele nejen tvrdit azylově relevantní důvody, ale ty rovněž prokázat. Nedodržování lidských práv a porušování práv občanů v zemi, která je presumována jako bezpečná, musí žalobce prokázat, což se v daném případě nestalo. Žalobce neprokázal, že v jeho případě nelze Ukrajinu považovat za bezpečnou zemi, proto žalovaný shledal naplnění podmínek § 16 odst. 2 zákona o azylu.

IV. Právní hodnocení soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body. O žalobě bylo rozhodnuto bez jednání postupem podle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s., neboť žalovaný s takovým postupem vyjádřil souhlas a žalobce nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním, takže se má za to, že souhlas udělil, když byl o tomto následku ve výzvě výslovně poučen.

11. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 55 Az 1/2021 12. Podle § 16 odst. 2 zákona o azylu se jako zjevně nedůvodná zamítne „žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Český republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.“ 13. Podle § 16 odst. 3 zákona o azylu „[j]sou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“ 14. Podle § 2 bodu 24 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, považuje Česká republika Ukrajinu, s výjimkou poloostrova Krym a částí Luhanské a Doněcké oblasti pod kontrolou proruských separatistů, za bezpečnou zemi původu.

15. Podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu se rozumí „bezpečnou zemí původu stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, 1. ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, 2. který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a, 3. který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a 4. který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv.“ 16. Důvodová zpráva k § 16 zákona o azylu uvádí, že žádost o mezinárodní ochranu bude zamítnuta jako zjevně nedůvodná, pokud žadatel přichází ze státu, který je považován za bezpečnou zemi původu a žadatel neprokáže, že v jeho individuálním případě zemi původu za bezpečnou považovat nelze.

17. Krajský soud předně uvádí, že v rámci azylového řízení existuje břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žadatel o azyl je povinen uvádět a tvrdit azylově relevantní skutečnosti, na jejichž základě mu má být azyl udělen. Postupem žalovaného nelze tato tvrzení nahradit, neboť žalovaný není povinen domýšlet azylově relevantní důvody. Správní orgán je toliko povinen zjistit řádně skutkový stav věci v rozsahu tvrzení, které žadatel o azyl v průběhu správního řízení uvedl. Tato povinnost ostatně plyne i z dispoziční zásady, kterou je azylové řízení ovládáno. Je to právě žadatel o azyl, kdo zná důvody svého odchodu z vlasti a kdo označuje takové skutečnosti, které mohou mít značný význam v rámci posouzení jeho žádosti o azyl (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005 – 86, dostupný na www.nssoud.cz). Krajský soud je pak v rámci přezkumu správního uvážení omezen mimo jiné i tím, jaké relevantní skutečnosti byly žalobcem v průběhu azylového řízení snášeny. Oproti jiným azylovým řízením je navíc u řízení o mezinárodní ochraně v případě bezpečných zemí původu důkazní břemeno žadatelů zdůrazněno, neboť se presumuje dodržování mezinárodních závazků a zachovávání práv občanů. Odpovědnost za vyvrácení takového předpokladu v případě žalobce tak leží přímo na něm. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 55 Az 1/2021 18. Z výše uvedeného je zřejmé, že bylo na žalobci, aby dostatečně a individualizovaně ve vztahu ke své osobě prokázal, že v jeho konkrétním případě nelze Ukrajinu považovat jako bezpečnou zemi. Tyto závěry ostatně plynou i z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu k institutu zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu žadatele pocházejícího z bezpečné země pro zjevnou nedůvodnost. Lze odkázat například na usnesení NSS ze dne 8. 10. 2020, č. j. 10 Azs 232/2020 – 32, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že „pokud žadatel o mezinárodní ochranu pochází z bezpečné země, u které se předpokládá, že neporušuje práva vlastních občanů a dodržuje mezinárodní závazky, leží hlavní odpovědnost na prokázání opaku právě na žadateli (v poslední době např. usnesení ze dne 23. 9. 2020, č. j. 6 Azs 209/2020-29). Pokud se tedy udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi bezpečné země původu, je jeho úkolem přesvědčit žalovaného, že žádost nelze zamítnout podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho mimořádný příběh odůvodňuje věcné posouzení žádosti podle zákona o azylu.“ Obdobně se Nejvyšší správní soud vyslovil v usnesení ze dne 24. 11. 2020, č. j. 4 Azs 229/2020 – 32 nebo v usnesení ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 Azs 185/2020 – 30.

19. Žalobce v řízení o udělení mezinárodní ochrany i v podané žalobě tvrdil, že v případě jeho návratu na Ukrajinu mu hrozí povolání do armády, s čímž může souviset i zavlečení do oblastí zmítaných válečným konfliktem. Jak ovšem vyplývá z informací, které si správní orgán k posouzení bezpečnostní situace na Ukrajině vyžádal, nejsou vojáci základní vojenské služby od podzimu 2014 povoláváni do oblasti bojů na východě země. Žalobce důkazně nikterak nedoložil, že by měl být do armády povolán coby profesionální voják. Jeho obavy ze zavlečení do válkou zmítaných oblastí proto krajský soud nepovažuje za azylově relevantní, neboť nebyly nikterak důkazně doloženy ve smyslu § 16 zákona o azylu. Nadto krajský soud uvádí, že vojenská služba nepředstavuje pronásledování ani závažnou újmu a je naopak mezinárodně uznávanou povinností občana ve vztahu k jeho zemi. Žalobce naznačuje obavy, že v případě nástupu do vojenské služby zůstane jeho rodina bez finančních prostředků, protože ty jako jediný zajišťuje žalobce. Ekonomický důvod však rovněž nelze považovat za azylově relevantní, neboť nikterak nevyvrací, že Ukrajina je bezpečnou zemí původu.

20. Krajský soud uzavírá, že žalobce nedoložil žádné okolnosti nasvědčující tomu, že v jeho konkrétním případě Ukrajina nevykazuje atributy bezpečné země původu. Žalovaný postupoval v souladu s výše uváděnou konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu a zkoumal splnění podmínek uvedených v § 16 odst. 2 zákona o azylu. Konstatoval, že zakarpatská oblast, která je domovinou žalobce, je pod kontrolou ukrajinské vlády a podle dostupných informací zde nedochází k žádným bezpečnostním incidentům. Krajský soud uzavírá, že označení Ukrajiny jako bezpečné země povinovalo žalobce prokázat, že ve vztahu k jeho osobě Ukrajinu za bezpečnou zemi považovat nelze. Žalobcem tvrzené skutečnosti a uváděné obavy ze zavlečení do válečného konfliktu, nebo potenciální povolání do armády, však neodůvodňují přijetí závěru, že by Ukrajina pro žalobce představovala bezpečnostní hrozbu.

21. Další žalobní bod se týká nesouhlasu s posouzením Ukrajiny jako bezpečné země původu ze strany žalovaného. Žalobce má za to, že § 16 odst. 2 zákona o azylu pracuje s kategorií státu. Proto je stát bezpečný jako celek nebo bezpečný není. Jestliže žalovaný připouští některé oblasti jako nebezpečné, tak stát jako takový bezpečný není.

22. Soud nepovažuje ani tuto námitku za důvodnou. Vzhledem k výše uvedenému a k charakteru institutu zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany žadatele Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 55 Az 1/2021 pocházejícího z bezpečné země pro zjevnou nedůvodnost má zásadní význam předložení dostatečných důkazů ze strany žalobce, odůvodňujících, že právě v individuálním případě žalobce je Ukrajina nebezpečnou zemí. Z vyžádaných informací i z judikatury NSS (např. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2015, č. j. 5 Azs 158/2015 – 24 a rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2021, č. j. 7 Azs 347/2020 – 32) je zjevné, že Ukrajina je považována za bezpečnou zemi, s výjimkou některých oblastí (Krym a části Luhanské a Doněcké oblasti) ovládaných separatistickými uskupeními. Pokud by tedy žadatel o mezinárodní ochranu snesl relevantní důkazy o tom, že například z takové oblasti pochází, nebo tam žije jeho rodina, či má být tamními separatisty pronásledován, apod., byla by jeho žádost posouzena s ohledem na jeho individuální okolnosti a jistě by mohla mít šanci na úspěch v případě, že by bylo žadatele uneseno břemeno tvrzení i důkazní břemeno. V případě žalobce však žádné takové důkazy předloženy nebyly a žalovaný zcela správně vyhodnotil žádost žalobce jako zjevně nedůvodnou. Žalobce pochází ze Zakarpatské oblasti, která je považována za zcela bezpečnou. Ohledně obav z nástupu do armády již soud pojednal výše a rovněž tyto obavy neshledal azylově relevantní. Stejně tak lze přistoupit i k posouzení obav ze zavlečení do válkou zmítaných oblastí, neboť tyto úvahy žalobce nestojí na žádných konkrétních důkazech a jsou toliko v rovině hypotetické. Cílem azylového řízení je prokázání existence zákonných podmínek pro udělení azylu v konkrétním případě. Žalobci se v nyní posuzované věci nepodařilo věrohodně prokázat, že pro nej Ukrajina představuje nebezpečnou zemi.

V. Závěr a náklady řízení

23. Krajský soud uzavírá, že Ukrajina jako celek, je považována za bezpečnou zemi. Azylově významné by byly pouze důkazy o tom, že žalobci skutečně a reálně hrozí nebezpečí a Ukrajina by pro něj nepředstavovala bezpečnou zemi.

24. Nad rámec krajský soud uvádí, že žalobce mohl využít širokou škálu jiných možností stanovených v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, jejichž prostřednictvím lze pobyt na území České republiky legalizovat. Pro účely legalizace pobytu na území České republiky není možné zneužívat zvláštní institut mezinárodní ochrany, který je svou povahou institutem zcela mimořádným, a který lze využívat pouze v případech, kdy jsou jednoznačně naplněny podmínky stanovené zákonem.

25. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítnul.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 55 Az 1/2021 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 9. listopadu 2021 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.