10 Azs 232/2020

Rubrum

10 Azs 232/2020 - 32 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: B. D., zast. Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2020, čj. OAM-512/LE-BA04-LE24-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2020, čj. 18 Az 19/2020-30, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátu, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která mu bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobce je občanem Tuniské republiky. V roce 2016 vycestoval do Kataru, kde tři roky pracoval. Poté se chtěl dostat do Evropy. Z Kataru letěl do Srbska, kam přiletěl 2. 10. 2019. Na srbsko-maďarské hranici si vyhlédl kamion, v němž se ukryl. Dne 18. 12. 2019 na příjezdu z ČR zjistila hlídka německé policie, že žalobce se ukrývá ve vnitřním prostoru míchače betonu. Téhož dne německá policie předala žalobce hlídce Policie ČR. Žalobce byl zajištěn a 23. 12. 2019 mu bylo uloženo správní vyhoštění. Dne 29. 12. 2019 podal žádost o mezinárodní ochranu. Dne 3. 1. 2020 uvedl, že v Kataru měl trochu problémy, a tak se rozhodl odjet. Problémy má i v Tunisu. Je zadlužen a věřitel, respektive na něj napojení lidé žalobci vyhrožují. Dne 10. 1. 2020 dále uvedl, že před odchodem z Tunisu neměl žádné problémy. Pokud by si na vyhrožování stěžoval, tamní policie by mu prý stejně nepomohla.

2. Rozhodnutím vydaným dne 28. 2. 2020 žalovaný zamítl žádost o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou (§ 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu). Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou krajský soud zamítl v záhlaví specifikovaným rozsudkem. 10 Azs 232/2020

3. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Soud se prý nedostatečně zabýval jeho situací a ohrožením na životě.

4. Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

5. Kasační stížnost je nepřijatelná.

6. Tuniská republika se ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu a § 2 bod 23 vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, považuje za bezpečnou zemi původu. Pokud žadatel o mezinárodní ochranu pochází z bezpečné země, u které se předpokládá, že neporušuje práva vlastních občanů a dodržuje mezinárodní závazky, leží hlavní odpovědnost na prokázání opaku právě na žadateli (v poslední době např. usnesení ze dne 23. 9. 2020, čj. 6 Azs 209/2020-29). Pokud se tedy udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi bezpečné země původu, je jeho úkolem přesvědčit žalovaného, že žádost nelze zamítnout podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho mimořádný příběh odůvodňuje věcné posouzení žádosti podle zákona o azylu.

7. Jak NSS uvedl výše, stěžovatel uváděl jen problémy se soukromou osobou, bývalým vojákem, který mu – po tom, co opustil Tunisko – měl prostřednictvím jiných osob vyhrožovat pro neplacení dluhů. Tunisko je přitom bezpečnou zemí, která je – přes dílčí nedostatky v oblasti veřejné správy či soudnictví – schopna svým občanům zajistit ochranu ze strany státu. Během pohovoru tedy stěžovatel neuvedl důvody, které by zpochybnily, že v jeho případě lze pochybovat o Tunisku jakožto bezpečné zemi původu (k podobné situaci srov. např. usnesení ze dne 30. 9. 2020, čj. 9 Azs 185/2020-30). Třeba poznamenat, že v předcházejícím řízení ve věci správního vyhoštění stěžovatel uváděl, že se do Tuniska může vrátit, avšak nechce tak učinit kvůli tamní ekonomické situaci.

8. Kasační stížnost proto svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. NSS ji proto odmítl podle § 104a s. ř. s. Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s.

9. Podle § 35 odst. 10 ve spojení s § 120 s. ř. s. zástupci, kterého stěžovateli ustanovil krajský soud, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Advokát provedl ve věci jeden úkon právní služby, kterým je sepsání kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za úkon právní služby mu náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 advokátního tarifu], která se zvyšuje o paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč [§ 13 odst. 4 advokátního tarifu]. Částka 3 400 Kč bude vyplacena z účtu NSS do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. 10 Azs 232/2020- P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 8. října 2020 Zdeněk Kühn předseda senátu