55 Az 2/2021

Rubrum

č. j. 55 Az 2/2021 - 20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou ve věci žalobkyně: X, narozena X státní příslušnost X bytem X zastoupena JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1, Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2021, č. j. OAM-597/ZA-ZA11-K01-2021 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 55 Az 2/2021

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 25. 10. 2021 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2021, č. j. OAM-597/ZA-ZA11-K01-2021 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta její žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) jako zjevně nedůvodná.

2. Žalobkyně má za to, že žalovaný nepostupoval v souladu se zákonem, neboť nevyhodnotil bezpečnostní a ekonomickou situaci v Moldavsku dostatečně. Žalobkyně coby příslušnice romského etnika se obává o svou bezpečnost i o možnost získat zdroje obživy, neboť v Moldavsku v současnosti panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a zejména pro příslušníky romského etnika zde není bezpečno. Žalobkyně je přesvědčena, že naplňuje podmínky § 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, případně podmínky pro udělení tzv. doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu, neboť s ohledem na její romský původ je v současné době ohrožen její život.

3. Žalobkyně namítá, že žalovaný porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť nezjistil stav věci bez pochybností a v nezbytném rozsahu, dále žalovaný v rozporu s § 50 odst. 2 správního řádu neopatřil dostatečné podklady pro své rozhodnutí. Pokud by žalovaný neporušil zmíněné ustanovení, nemohl by Moldavsko označit za bezpečnou zemi původu.

II. Vyjádření žalovaného

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. S obsahem žalobních námitek nesouhlasí, neboť má za to, že vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vzal v potaz veškeré skutečnosti, které žalobkyně tvrdila. Současně shromáždil relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Žalovaný vycházel jednak z vyhlášky ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., z 3. 12. 2015, dle které Česká republika považuje Moldavsko, s výjimkou Podněstří, za tzv. bezpečnou zemi původu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 – 70 žalovaný konstatuje, že důkazní břemeno stran nedodržování mezinárodních závazků a porušování práv občanu v konkrétním případě leží právě na žadatelce o azyl. Žalobkyně neprokázala azylově relevantní důvody, naopak vypověděla, že ve vlasti nikdy žádné problémy se státními orgány neměla.

5. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že žalobkyně o azyl žádala až dne 12. 8. 2021, přičemž do ČR přicestovala již dne 1. 10. 2019. Dle rozsudku NSS ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 137/2005-51 je potřeba o azyl žádat bezprostředně po vstupu na území ČR, nebrání- li tomu závažné okolnosti. Žalovaný považuje žádost o azyl za účelovou, podanou ve snaze legalizovat pobyt žalobkyně na území ČR. Žalovaný s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 7 Azs 187/2004 uvedl, že institut mezinárodní ochrany nemůže sloužit k řešení pobytových otázek cizinců. Legální formy pobytu cizinců jsou upraveny zákonem č. 326/1999 Sb., a proto byla žádost zamítnuta jako zjevně nedůvodná.

6. V námitce, že se žalobkyně obává o svůj život z důvodu její příslušnosti k romskému etniku, žalovaný shledává rozpor, neboť k dotazu ohledně své národnosti či etnické Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 55 Az 2/2021 příslušnosti žalobkyně v řízení romský původ neuvedla. Přitom důvěryhodnost jejich tvrzení je stěžejní pro prokázání relevance jejího azylového příběhu.

III. Obsah správního spisu

7. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti.

8. Žalobkyně požádala dne 12. 8. 2021 o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky. Pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl s žalobkyní uskutečněn dne 19. 8. 2021 za přítomnosti tlumočníka ruského jazyka. Žalobkyně uvedla, že poprvé přicestovala do ČR asi v roce 2016, asi po roce onemocněla a vrátila se léčit do Moldavska. Dne 1. 10. 2019 žalobkyně vycestovala přes Rumunsko, Maďarsko a Slovensko do ČR a na základě povolení k dlouhodobému pobytu pracovala v H. Žalobkyně vypověděla, že účel její cesty do ČR byl pracovní, neboť v Moldavsku práce není. Za manžela má Roma, přičemž osoby z jejího okolí jí vyčítaly, že se jako Moldavanka provdala za Roma. Společně se třemi dětmi bydleli v obci D., okres G.

9. Žalovaný si obstaral informaci o zemi původu, konkrétně informaci OAMP – Moldavsko - z července 2021 – Hodnocení Moldavska jako bezpečné země původu. Dle hodnocení informací je Moldavsko považováno za bezpečnou zemi a splňuje základní demokratické principy, s výjimkou separatistického regionu Podněstří. Dále žalovaný vycházel ze zprávy CŤK ze dne 6. 8. 2021.

10. Dne 10. 9. 2021 podala žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyjádření k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, v němž uvedla, že v Moldavsku panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a pro civilní obyvatelstvo tam není bezpečno. Návratem do vlasti by žalobkyně byla ohrožena na životě, a tudíž splňuje zákonem stanovené podmínky pro udělení mezinárodní ochrany.

11. Dne 17. 9. 2021 bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, kterým byla podle § 16 odst. 2 zákona o azylu žádost žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná. Žalovaný dospěl k závěru, že v případě žalobkyně nebyl naplněn důvod pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o azylu. Žalobkyně pochází z Moldavska, které je parlamentní demokracií a s výjimkou oblasti Podněstří je považováno za bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Ústava země s odkazem na Všeobecnou deklaraci lidských práv garantuje základní práva a svobody, zákaz mučení a jiného krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Moldavská vláda spolupracuje s humanitárními organizacemi, je členským státem OSN a přistoupila k základním úmluvám v oblasti lidských práv a základních svobod. Žalovaný konstatoval, že si je vědom závěrů plynoucích z materiálu Hodnocení Moldavska jako bezpečné země původu z července 2021 ohledně nedostatků v dodržování zákonů a nedostatků v soudnictví a vězeňském systému, dle kterých nelze vyloučit existenci případů pronásledování podle definice v článku 9 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU z 13. 12. 2011 spadajících zejména do kategorie „nepřiměřené nebo diskriminační trestní stíhání nebo trestání“. Vzhledem k faktu, že se tyto případy týkají především politických oponentů režimu a jejich ochránců, nebo aktivistů občanské společnosti, nejedná se o případ žalobkyně. Z její výpovědi nelze dovodit, že by byla politickou aktivistkou, oponentkou, obhájkyní lidských práv či advokátkou, když během pohovoru uvedla, že nebyla členkou žádné strany a nebyla politicky aktivní. Žalovaný Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 55 Az 2/2021 nedovodil ani potřebu mezinárodní ochrany žalobkyně kvůli jejího sňatku s příslušníkem romské menšiny, neboť k řešení situace existují legální právní prostředky.

12. Žalovaný dále uvedl, že z výpovědi žalobkyně je zjevný cíl legalizovat její pobyt na území ČR, což i sama žalobkyně potvrdila. Přitom o azyl si zažádala až s časovým odstupem téměř dvou let, což je v rozporu s judikaturou NSS (viz. rozsudky NSS ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 2 Azs 423/2004 a ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 2 Azs 137/2005). Žalobkyně neprokázala, že v jejím případě nelze Moldavsko považovat za bezpečnou zemi, proto žalovaný shledal naplnění podmínek § 16 odst. 2 zákona o azylu.

IV. Právní hodnocení soudu

13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body. O žalobě bylo rozhodnuto bez jednání postupem podle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s., neboť žalovaný s takovým postupem vyjádřil souhlas a žalobkyně nevyjádřila do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním, takže se má za to, že souhlas udělila, když byla o tomto následku ve výzvě výslovně poučena.

14. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Podle § 16 odst. 2 zákona o azylu se jako zjevně nedůvodná zamítne „žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Český republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.“ 16. Podle § 16 odst. 3 zákona o azylu „[j]sou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“ 17. Podle § 2 bodu 15 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, považuje Česká republika Moldavsko, s výjimkou Podněstří, za bezpečnou zemi původu.

18. Podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu se rozumí „bezpečnou zemí původu stát, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, 1. ve kterém obecně a soustavně nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestům a k hrozbě z důvodu svévolného násilí v případě mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, 2. který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a, 3. který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, včetně norem týkajících se účinných opravných prostředků, a 4. který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv.“ 19. Důvodová zpráva k § 16 zákona o azylu uvádí, že žádost o mezinárodní ochranu bude zamítnuta jako zjevně nedůvodná, pokud žadatel přichází ze státu, který je považován za bezpečnou zemi původu a žadatel neprokáže, že v jeho individuálním případě zemi původu za bezpečnou považovat nelze. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 55 Az 2/2021 20. Krajský soud předně uvádí, že v rámci azylového řízení existuje břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žadatel o azyl je povinen uvádět a tvrdit azylově relevantní skutečnosti, na jejichž základě mu má být azyl udělen. Postupem žalovaného nelze tato tvrzení nahradit, neboť žalovaný není povinen domýšlet azylově relevantní důvody. Správní orgán je toliko povinen zjistit řádně skutkový stav věci v rozsahu tvrzení, které žadatel o azyl v průběhu správního řízení uvedl. Tato povinnost ostatně plyne i z dispoziční zásady, kterou je azylové řízení ovládáno. Je to právě žadatel o azyl, kdo zná důvody svého odchodu z vlasti a kdo označuje takové skutečnosti, které mohou mít značný význam v rámci posouzení jeho žádosti o azyl (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2005, č. j. 4 Azs 151/2005 – 86, dostupný na www.nssoud.cz). Krajský soud je pak v rámci přezkumu správního uvážení omezen mimo jiné i tím, jaké relevantní skutečnosti byly žalobkyní v průběhu azylového řízení snášeny. Oproti jiným azylovým řízením je navíc u řízení o mezinárodní ochraně v případě bezpečných zemí původu důkazní břemeno žadatelů zdůrazněno, neboť se presumuje dodržování mezinárodních závazků a zachovávání práv občanů. Odpovědnost za vyvrácení takového předpokladu v případě žalobkyně tak leží přímo na ní.

21. Z výše uvedeného je zřejmé, že bylo na žalobkyni, aby dostatečně a individualizovaně ve vztahu ke své osobě prokázala, že v jejím konkrétním případě nelze Moldavsko považovat za bezpečnou zemi. Tyto závěry ostatně plynou i z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu k institutu zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu žadatele pocházejícího z bezpečné země pro zjevnou nedůvodnost. Lze odkázat například na usnesení NSS ze dne 8. 10. 2020, č. j. 10 Azs 232/2020-32, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že „pokud žadatel o mezinárodní ochranu pochází z bezpečné země, u které se předpokládá, že neporušuje práva vlastních občanů a dodržuje mezinárodní závazky, leží hlavní odpovědnost na prokázání opaku právě na žadateli (v poslední době např. usnesení ze dne 23. 9. 2020, č. j. 6 Azs 209/2020-29). Pokud se tedy udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi bezpečné země původu, je jeho úkolem přesvědčit žalovaného, že žádost nelze zamítnout podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho mimořádný příběh odůvodňuje věcné posouzení žádosti podle zákona o azylu.“ Obdobně se Nejvyšší správní soud vyslovil v usnesení ze dne 24. 11. 2020, č. j. 4 Azs 229/2020 – 32 nebo v usnesení ze dne 30. 9. 2020, č. j. 9 Azs 185/2020 – 30.

22. Žalobkyně v řízení o udělení mezinárodní ochrany uváděla, že ve vlasti neměla žádné potíže a důvod jejího vycestování do České republiky byl ekonomický, neboť v Moldavsku není práce. Žalobkyně v řízení rovněž nezmínila potíže související s politickým přesvědčením, národností, náboženským vyznáním nebo příslušností k rase, etniku či sociální skupině. Jediný problematický okamžik žalobkyně spatřovala v tom, že jí okolí vyčítalo sňatek s Romem. V podané žalobě pak žalobkyně tvrdila, že pro příslušníky romského etnika není v zemi bezpečno. Žalobkyně však zůstala pouze v obecné rovině tvrzení a nespecifikovala konkrétní situace, které by mohly její tvrzení prokázat. Žalobkyně soudu ani nepředložila žádné důkazy osvědčující její tvrzení a její obavy z návratu do vlasti.

23. Žalobkyně nedoložila žádné podklady a důkazy nasvědčující tomu, že v jejím konkrétním případě Moldavsko nevykazuje atributy bezpečné země původu. Žalovaný postupoval v souladu s výše uváděnou konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu a zkoumal splnění podmínek uvedených v § 16 odst. 2 zákona o azylu. Konstatoval, že oblast, která je domovinou žalobkyně, je pod kontrolou ústřední vlády a podle dostupných informací zde Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 55 Az 2/2021 nedochází k žádným bezpečnostním incidentům. Z informace OAMP – Moldavsko - z července 2021 – Hodnocení Moldavska jako bezpečné země původu, ze které žalovaný vycházel, se podává, že Moldavsko ratifikovalo řadu mezinárodních smluv o lidských právech a svobodách, které dodržuje. Moldavsko také přijalo řadu reforem v oblasti politických a občanských práv v souvislosti s procesem vízové liberalizace s Evropskou unií. S výjimkou separatistického regionu Podněstří tak není důvod považovat Moldavsko za zemi původu, která není bezpečná, neboť splňuje základní demokratické principy v souladu s kritérii pro hodnocení bezpečné země původu. Krajský soud doplňuje, že označení Moldavska jako bezpečné země povinovalo žalobkyni prokázat, že ve vztahu k její osobě Moldavsko za bezpečnou zemi považovat nelze. Žalobkyní tvrzené skutečnosti ohledně katastrofální ekonomické situace a nárůstu případů vražd neodůvodňují přijetí závěru, že by pobyt v Moldavsku pro žalobkyni představoval bezpečnostní hrozbu. Obdobně je tomu i v případě tvrzeného potenciálního nebezpečí pro příslušníky romského etnika. Z dostupných informací, které měl žalovaný k dispozici, v Moldavsku žádná rizika pro romské etnikum nevyplývají. Nadto je však třeba upozornit na skutečnost, že příslušnost k romskému etniku žalobkyně uvedla až v podané žalobě a v řízení před správním orgánem označovala za příslušníka romského etnika pouze svého manžela. Pokud se tedy romský původ žalobkyně zakládá na pravdě, správní orgán k němu nemohl nikterak přihlédnout, neboť o něm v době svého rozhodování nebyl informován.

24. Vzhledem k výše uvedenému a k charakteru institutu zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany žadatele pocházejícího z bezpečné země pro zjevnou nedůvodnost má zásadní význam předložení dostatečných důkazů ze strany žalobkyně, odůvodňujících, že právě v individuálním případě žalobkyně není Moldavsko bezpečnou zemí. Z vyžádaných informací je zjevné, že Moldavsko je považováno za bezpečnou zemi, s výjimkou regionu Podněstří. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, z nichž by mohl být učiněn závěr, že pro ni Moldavsko bezpečnou zemí není. Žalovaný proto zcela správně vyhodnotil žádost žalobkyně jako zjevně nedůvodnou. Žalobkyně pochází z obce D. v okrese G. nacházejícím se na severu země, přičemž tato oblast je považována za zcela bezpečnou. Obavy žalobkyně nestojí na žádných konkrétních důkazech a jsou toliko v rovině hypotetické. Cílem azylového řízení je prokázání existence zákonných podmínek pro udělení azylu v konkrétním případě. Žalobkyně v nyní posuzované věci neprokázala, že pro ni Moldavsko nepředstavuje bezpečnou zemi původu.

25. S ohledem na uvedené je zjevné, že v případě žalobkyně byly naplněny podmínky pro zamítnutí její žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o azylu, a proto se již správní orgán nemusel zabývat otázkou, zda žalobkyně potenciálně splňuje podmínky pro udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu či pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a téhož zákona.

V. Závěr a náklady řízení

26. Krajský soud uzavírá, že Moldavsko, krom regionu Podněstří, představuje bezpečnou zemi. Pro účely legalizace pobytu na území České republiky není možné zneužívat zvláštní institut mezinárodní ochrany, který je svou povahou institutem zcela mimořádným, a který lze využívat pouze v případech, kdy jsou jednoznačně naplněny podmínky stanovené zákonem.

27. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítnul. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 55 Az 2/2021 28. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 3. ledna 2022 Mgr. Helena Nutilová v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.