55 Az 1/2025

Rubrum

č. j. 55 Az 1/2025- 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobců: a) X b) X zastoupeni spolkem Organizace pro pomoc uprchlíkům, z. s. sídlem Poděbradská 5, Praha 9 - Vysočany proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, č. j. OAM-789/ZA-ZA11-K18-R4-2019-I., takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, č. j. OAM-789/ZA-ZA11-K18-R4-2019-I., se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobcům se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc.

V. L. 2 55 Az 1/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci a procesní vývoj věci

1. Žalobkyně podala dne 3. 9. 2019 spolu s dalšími členy její rodiny žádost o udělení mezinárodní ochrany. Důvody pro její udělení odvíjela od svého manžela, který byl členem strany X. Rodina pochází z X.

2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 3. 2020 žalobkyni a jejím nezletilým dětem mezinárodní ochranu neudělil. Toto rozhodnutí zrušil Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, čj. 30 Az 5/2020-61. Následnou kasační stížnost žalovaného Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 8. 12. 2021, čj. 10 Azs 78/2021-72, pro nepřijatelnost.

3. Po zrušení prvého rozhodnutí žalovaný do správního spisu doplnil dokument týkající se politické a bezpečnostní situace ze dne 19. 4. 2022, dále dokument ze dne 29. 3. 2022 týkající se postavení členů/bývalých členů strany X na X v roce 2014 a v současnosti (včetně postavení přesídlených členů či bývalých členů této strany z X).

4. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 30. 5. 2022 žalobkyni a jejím nezletilým dětem udělil mezinárodní ochranu ve formě doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to z důvodu probíhajícího válečného konfliktu. Tato jim je do dnešního dne prodlužována.

5. Krajský soud rozsudkem ze dne 2. 11. 2022, čj. 55 Az 2/2022-47, rozhodnutí žalovaného zrušil v části, v níž žalovaný žalobkyni neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu. Důvodem pro zrušení bylo to, že žalovaný žalobkyni a dalším členům rodiny neumožnil seznámit se s podklady rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu, ačkoli jejich žádosti v plné míře nevyhověl. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 12. 2022, čj. 2 Azs 271/2022-20, odmítl pro nepřijatelnost.

6. Žalovaný do spisu dále doplnil dokument týkající se politické a bezpečnostní situace ze dne 23. 2. 2023 a dokument týkající se postavení X obyvatelstva na X ze dne 7. 2. 2023.

7. Rozhodnutím ze dne 8. 3. 2024 žalovaný žalobkyni prodloužil doplňkovou ochranu o 24 měsíců. Druhým rozhodnutím z téhož dne pak žalovaný rozhodl tak, že mezinárodní ochranu ve formě azylu dle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu žalobkyni a jejímu nezletilému synovi neudělil.

8. Toto druhé rozhodnutí krajský soud rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, čj. 55 Az 2/2024-39, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Následnou kasační stížnost žalovaného Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 26. 11. 2024, čj. 7 Azs 138/2024-21, pro nepřijatelnost.

9. Žalovaný dne 2. 7. 2025 provedl doplňující pohovory s žalobkyní a členy její rodiny a dále doplnil i aktuální informace o situaci na X.

10. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím opět rozhodl tak, že mezinárodní ochranu ve formě azylu dle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu žalobkyni a jejímu nezletilému synovi neudělil. O zbylých členech rodiny bylo rozhodnuto samostatnými rozhodnutími, k nimž srov. zrušující rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 2. 2026, čj. 60 Az 2/2025-33, ve věci manžela žalobkyně a ze dne 11. 2. 2026, čj. 55 Az 2/2025-33, ve věci dcery žalobkyně. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 3 55 Az 1/2025 II. Shrnutí žaloby 11. Proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně spolu s nezletilým synem dne 8. 10. 2025 žalobu u zdejšího soudu. Jakkoli jsou podání žalobkyně formulována jejím jménem, krajský soud nemá pochyb o tom, že se jedná o námitky předkládané soudu i za nezletilého syna žalobkyně, žalobce b).

12. Žalobkyně předně velmi obecně namítla porušení § 2, § 50 odst. 4 správního řádu, § 12 zákona o azylu a § 78 odst. 5 s. ř. s. Dále shrnula skutkový stav věci a její procesní vývoj.

13. Žalobkyně namítla, že ačkoli žalovaný uznává, že na X dochází k systematickému pronásledování členů i bývalých členů X, trvá na tom, že žalobkyně a její rodina mohly své bezpečnostní riziko řešit přesídlením do jiné části X. Žalobkyně zdůrazňuje, že takový postup nebyl možný ani v době útěku, kdy rodina čelila reálným obavám ze spolupráce X s X, absenci jakékoli podpory vnitřním uprchlíkům a konkrétním problémům při krátkém pobytu na X, a to již vůbec ne v současnosti, kdy území X zasáhl rozsáhlý válečný konflikt.

14. Odkazuje na závazné závěry obsažené v rozsudku krajského soudu čj. 55 Az 2/2024-39, podle nichž je nutné posuzovat rizika primárně ve vztahu ke X jako místu původu rodiny. Soud konstatoval, že pronásledování příslušníků X na X není ojedinělé, ale relativně časté, a naplňuje test přiměřené pravděpodobnosti ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu. Soud rovněž výslovně uvedl, že vnitřní přesídlení za probíhající války nepředstavuje pro žalobkyni životaschopnou alternativu, přičemž právě z tohoto důvodu jí byla udělena doplňková ochrana.

15. Žalobkyně dále připomíná závěry uvedené v usnesení čj. 8 Azs 193/2024-40, v němž Nejvyšší správní soud potvrdil, že osoby v postavení jejího manžela čelí na X pronásledování ze strany X z důvodu náboženství či politických názorů a že možnost vnitřního přesídlení nelze uznat tam, kde by žadatel čelil jiným zásadním rizikům.

16. Jestliže žalovaný přesto dovodil možnost vnitřního přesídlení, žalobkyně to považuje buď za nerespektování závazného právního názoru soudů, nebo za nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost.

17. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a sám žalobkyni a jejímu nezletilému synovi udělil mezinárodní ochranu ve formě azylu dle § 12 zákona o azylu, popřípadě, aby rozhodnutí žalovaného pouze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

18. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žaloba dorazila Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 9. 10. 2025, tedy po uplynutí zákonné lhůty. Posouzení včasnosti žaloby ponechává na soudu.

19. Věcně se žalovaný se žalobními námitkami neztotožňuje. Zdůrazňuje, že při rozhodování postupoval v souladu se správním řádem i zákonem o azylu. Tvrdí, že zjistil stav věci v potřebném rozsahu, opatřil aktuální a relevantní informace o X, založil je do spisu a poskytl žalobkyni možnost se k nim vyjádřit. Rovněž reagoval na podklady, které žalobkyně doložila, a vysvětlil, proč některé z těchto podkladů považuje za nepoužitelné. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 4 55 Az 1/2025 20. Žalovaný uvedl, že si je vědom obsahu rozsudku krajského soudu č. j. 55 Az 2/2024-39 a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Azs 138/2024-21. Za účelem doplnění skutkového stavu provedl nové pohovory se žalobkyní a její rodinou a shromáždil další aktuální informace o situaci na X. Navzdory těmto doplněním nedospěl k závěru, že žalobkynina žádost splňuje podmínky pro udělení azylu.

21. Žalobkyně nevyvíjela na X žádnou politickou činnost, a nelze tak naplnit § 12 písm. a) zákona o azylu. Její obavy se odvíjejí výhradně od tvrzeného pronásledování manžela kvůli jeho dřívějšímu členství ve straně X.

22. K námitkám vztahujícím se k § 12 písm. b) zákona o azylu uvádí, že rodina se již v roce 2014 přesídlila z X do X a následně X, kde byli registrováni jako vnitřně přesídlené osoby. Na X jim podle žalovaného nehrozilo žádné riziko pronásledování, a proto jejich rozhodnutí zemi opustit nesouviselo s azylově relevantními důvody.

23. Dle informací o zemi původu je strana X na X legální a spolupráce X a X je v kontextu ozbrojeného konfliktu zcela nereálná. Obavy žalobkyně a jejího manžela vycházejí z nepodložených a nereálných předpokladů.

24. Žalovaný zdůrazňuje, že žalobkyně není nucena vycestovat, protože jí byla v minulosti udělena a následně prodloužena doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu, kterou lze dále prodlužovat, bude-li to situace vyžadovat.

25. Závěrem uvádí, že vzhledem k neudělení azylu manželu žalobkyně nebyly splněny podmínky pro udělení azylu rodinným příslušníkům podle § 13 zákona o azylu.

26. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu odmítl, popřípadě zamítl.

IV. Replika žalobců

27. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že žaloba je včasná, protože ji podala prostřednictvím datové schránky dne 8. 10. 2025 a nikoliv dne 9. 10. 2025, jak se domnívá žalovaný.

28. Žalobkyně uvedla, že podstatou jejich azylové žádosti jsou důvody pronásledování jejího manžela – otce jejího nezletilého syna.

29. Hlavním sporným bodem zůstává otázka možnosti vnitřního přesídlení žalobkyně a její rodiny na X. Žalovaný tuto možnost dovozuje z výpovědi žalobkyně a z tvrzení, že byla ve X „registrovaným uprchlíkem“. Žalobkyně tato tvrzení odmítá a uvádí, že ve X s rodinou pouze krátce vyčkala kvůli dokončení studia jejího manžela na lékařské fakultě a kvůli administrativním záležitostem, které již dříve popsala v žalobě i v předchozích řízeních. Pobyt na X nepředstavoval přesídlení.

30. Žalobkyně dále uvádí, že její manžel měl oprávněné obavy ze spolupráce X a X, což doložil ve správním řízení, a soud v předchozím řízení tyto obavy uznal jako relevantní. Po okupaci X v roce 2014 žalobkyně s rodinou okamžitě odjela, krátce pobývala ve X oblasti, avšak pouze za účelem dokončení manželových studií a vyřízení nutných záležitostí. Popsala obtížnou situaci rodiny – její zdravotní komplikace a následnou ztrátu nenarozeného dítěte, nestabilní a nedůstojné podmínky bydlení, šikanu ve škole její dcery a nemožnost manžela najít práci či získat podporu. Správní orgán podle žalobkyně mylně interpretuje její snahu zajistit alespoň minimální pomoc jako „registraci uprchlíků“. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 5 55 Az 1/2025 31. Žalobkyně uvedla, že potvrzení z Centra evidence bezdomovců ze dne 21. 8. 2014 dokládá pouze skutečnost, že rodina oznámila, že je bez domova, nikoli že by měla status uprchlíka na X. Žalobkyně zdůrazňuje, že jejím bydlištěm byl X, kde také trvale žila a kam by se za běžných okolností vrátila. Žalobkyně připomněla, že krajský soud i Nejvyšší správní soud ve shora citovaných rozhodnutích č. j. 55 Az 2/2024-39, resp. č. j. 7 Azs 138/2024-21, již konstatovaly, že podmínky mezinárodní ochrany je nutné posuzovat ve vztahu ke X jako místu bydliště žalobkyně a její rodiny a že možnost vnitřní ochrany není dána, pokud v části země, do níž má žadatel přesídlit, hrozí nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy.

32. Závěrem žalobkyně setrvává na žalobě a uvádí, že soudy již opakovaně potvrdily existenci hrozby pronásledování. Proto žádá, aby jí a jejímu synovi soud udělil azyl.

V. Posouzení věci krajským soudem

33. Krajský soud předně uvádí, že žaloba je včasná, neboť rozhodnutí žalovaného bylo žalobkyni doručeno fikcí dle § 24a odst. 2 zákona o azylu dne 23. 9. 2025. Žalobkyně podala žalobu prostřednictvím datové schránky dne 8. 10. 2025, tj. v rámci lhůty 15 dnů pro podání žaloby dle § 32 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, o níž žalovaný žalobkyni ve svém rozhodnutí poučil.

34. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany a § 32 odst. 9 zákona o azylu.

35. Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

36. Krajský soud předesílá, že neshledal důvod se odchýlit od svých dosavadních rozsudků v obdobných věcech uvedených v bodě 10 tohoto rozsudku.

37. Žaloba je důvodná. V.A K námitkám nepřezkoumatelnosti 38. Krajský soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí. Této námitce nepřisvědčil.

39. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 6 55 Az 1/2025 obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

40. Krajský soud neshledal, že by rozhodnutí žalovaného shora nastíněná kritéria přezkoumatelnosti nesplňovalo. Žalovaný vysvětlil důvody, pro které žalobkyni a jejímu synovi mezinárodní ochranu ve formě azylu neudělil. Zaměřil se přitom zejména na události krátce poté, co žalobkyně s rodinou uprchla z X na X. Úvahy žalovaného jsou přezkoumatelné. V.B K námitkám věcné povahy 41. Důvodnými však krajský soud shledal námitky směřující k věci samotné.

42. Žalobkyně odvíjí důvody své žádosti o mezinárodní ochranu od azylového příběhu jejího manžela, což výslovně potvrdila též v podané žalobě. Manželově žalobě přitom krajský soud vyhověl rozsudkem ze dne 9. 2. 2026, čj. 60 Az 2/2025-33, v němž uvedl, že „nevyvstanou-li v dalším řízení žádné nové okolnosti, které by měly zásadní vliv na posouzení věci (čemuž v tuto chvíli nic nenasvědčuje), pak je žalovaný povinen udělit žalobci azyl dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Nerespektování takto výslovně formulovaného právního názoru by v případném dalším soudním řízení mohlo vést ke vzniku povinnosti krajského soudu, aby mezinárodní ochranu ve formě azylu žalobci udělil sám (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2025, čj. 5 Azs 332/2024-48).“ V podrobnostech lze s ohledem na provázanost věcí na citovaný rozsudek pro stručnost pouze odkázat.

43. Uvedený závěr je zapotřebí reflektovat i v nynějším řízení, a to jak ve vztahu k žalobkyni, tak ve vztahu k nezletilému žalobci. Podle § 13 odst. 1 zákona o azylu „[r]odinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.“ Dle § 13 odst. 2 písm. a) zákona o azylu se pak rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny rozumí „manžel nebo registrovaný partner azylanta“. Dle § 13 odst. 2 písm. b) zákona o azylu se pak rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny rozumí „svobodné dítě azylanta mladší 18 let “.

44. Strohý závěr žalovaného, dle něhož žalobci nesplňují podmínky pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle § 13 zákona o azylu, s ohledem na poslední zrušující rozsudek č. j. 60 Az 2/2025-33 neobstojí.

45. Zbylými dílčími námitkami se krajský soud pro nadbytečnost nezabýval a pouze pro úplnost dodává, že závěry vyslovené ve věci manžela žalobkyně a otce nezletilého žalobce jsou pro nynější řízení významné, neboť žalobci své obavy odvozují od téhož skutkového základu. Žalovaný je proto v dalším řízení nemůže pominout.

VI. Závěr a náklady řízení

46. S ohledem na shora uvedené krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil pro nezákonnost (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení povinen opětovně posoudit žádost žalobců, a to i ve vazbě na výsledek řízení vedeného ve věci manžela žalobkyně a otce nezletilého žalobce. Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L. 7 55 Az 1/2025 47. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

48. Žalobci měli ve věci plný úspěch, avšak z obsahu spisu neplyne, že by jim nějaké uznatelné náklady řízení vznikly. Žalobci byli v řízení zastoupeni Organizací pro pomoc uprchlíkům. Jakkoli nelze této zástupkyni odepřít právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti se zastupováním žalobců vznikly, právo na odměnu za zastupování žalobců jí nenáleží, neboť nevykonává specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů ve smyslu § 35 odst. 2 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2008, čj. 4 Azs 51/2008-79). Krajský soud proto žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal.

49. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 30. dubna 2026 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje Bc. V. L.