2 Azs 271/2022

Rubrum

2 Azs 271/2022 - 20 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobců: a) O. G., b) nezl. T. G., c) nezl. S. G., žalobci b) a c) zastoupeni žalobkyní a) jako zákonnou zástupkyní, všichni zastoupeni Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., se sídlem Kovářská 4/939, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2022, č. j. OAM-789/ZA-ZA11- K01-R2-2019, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2022, č. j. 55 Az 2/2022–47, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobcům s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovaný n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobci jsou státní příslušníci Ukrajiny. Žalovaný jim rozhodnutím uvedeným v záhlaví udělil doplňkovou ochranu na 12 měsíců podle § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Jiný výrok toto rozhodnutí neobsahuje. V odůvodnění žalovaný mimo jiné vysvětlil, z jakých důvodů žalobcům neudělil azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu.

2. Žalobci se proti rozhodnutí žalovaného bránili žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“). Krajský soud rozsudkem uvedeným v záhlaví napadené rozhodnutí zrušil v části, v níž žalovaný žalobcům neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, 13 a 14 zákona o azylu, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud dospěl k závěru, že udělení doplňkové ochrany neznamená, že žalovaný žádosti o mezinárodní ochranu vyhověl v plném rozsahu. Proto žalovaný pochybil, pokud před vydáním rozhodnutí žalobce neseznámil s podklady rozhodnutí. V souladu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tak mohl učinit pouze tehdy, vyhověl-li žádosti v plném rozsahu, což se v posuzované věci nestalo. 2 Azs 271/2022

3. Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítl, že odůvodnění vztahující se k výrokové části napadeného rozhodnutí je nesrozumitelné a nepřesvědčivé a není z něj zřejmé, jaká je představa soudu o správné podobě výrokové části rozhodnutí pro případ udělení pouze doplňkové ochrany. Jako vzájemně rozporné označil body 12, 15 a 34 napadeného rozsudku.

4. Stěžovatel se dále neztotožnil s tím, že měl povinnost seznámit žalobce s podklady rozhodnutí. Podle stěžovatele je doplňková ochrana jednou z možností rozhodnutí a její udělení nelze považovat pouze za částečné vyhovění žádosti. K tomu odkázal na své vyjádření ke kasační stížnosti v obdobné věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 Azs 208/2022.

5. Žalobci ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedli, že stěžovatelova rozhodnutí v minulosti obsahovala kromě výroku o udělení doplňkové ochrany i zamítavý výrok o neudělení ostatních forem mezinárodní ochrany. V kontextu toho je zjevné, že krajský soud v bodě 34 v reakci na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1642/21, pouze komentoval změnu stěžovatelových rozhodnutí. Odůvodnění rozsudku je podle žalobců srozumitelné. Žalobci se ztotožnili také s názorem krajského soudu ohledně povinnosti seznámení s podklady rozhodnutí.

6. Jelikož jde o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], musel se soud zabývat otázkou, zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu § 104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006-59, č. 1143/2007 Sb. NSS, vymezil, že kasační stížnost podaná žalovaným správním orgánem je přijatelná, jestliže dojde k zásadnímu pochybení krajského soudu při výkladu hmotného či procesního práva, případně pokud krajský soud nerespektuje ustálenou judikaturu.

7. Kasační stížnost je nepřijatelná.

8. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil námitku, podle níž je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost. V této souvislosti lze odkázat na bohatou judikaturu kasačního soudu k této problematice (srov. např. rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 22. 10. 2010, č. j. 3 Ads 80/2009-132). V rozsudku ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2016-25, Nejvyšší správní soud upozornil na to, že s tímto kasačním důvodem je nutno zacházet obezřetně, neboť zrušením rozhodnutí soudu pro nepřezkoumatelnost se oddaluje okamžik konečného vyřešení věci.

9. V posuzované věci je odůvodnění rozsudku krajského soudu srozumitelné, a dostojí tedy výše uvedeným judikaturním požadavkům na přezkoumatelnost soudních rozhodnutí. V bodech 12 a 15 rozsudku popsal krajský soud vývoj svého právního názoru na formulaci žalobního návrhu. V bodě 34 krajský soud uložil žalovanému promítnout rozhodnutí o všech formách mezinárodní ochrany též do výroků rozhodnutí. Jak z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1642/21, tak z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2022, č. j. 1 Azs 208/2022-27, však plyne, že lze rozhodnutí o neudělení azylu vyjádřit implicitně ve výroku o udělení toliko doplňkové ochrany – závěr krajského soudu 2 Azs 271/2022 - 21 pokračování uvedený v bodě 34 je tedy nutné v tomto ohledu korigovat. Jelikož však důvodem zrušení napadeného rozhodnutí bylo procesní pochybení žalovaného, o němž soud pojedná dále, není uvedená dílčí nepřesnost krajského soudu způsobilá přivodit přijatelnost kasační stížnosti, tím spíše ne její důvodnost.

10. Druhá kasační námitka se týká povinnosti stěžovatele seznámit žalobce s podklady rozhodnutí v situaci, kdy výsledkem řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany je udělení doplňkové ochrany. Ve stěžovatelem odkazované obdobné věci Nejvyšší správní soud rozhodl již citovaným rozsudkem č. j. 1 Azs 208/2022-27, který poskytuje úplnou odpověď na tuto námitku. Soud zde dospěl k závěru, že pokud správní orgán udělí žadateli doplňkovou ochranu podle § 14a zákona o azylu, vyhovuje tím žádosti o udělení mezinárodní ochrany pouze částečně. Je proto povinen dát žadateli před vydáním takového rozhodnutí možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu.

11. Judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na stěžovatelovy kasační námitky. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatel ve věci neměl úspěch a žalobci nedoložili, že by jim v řízení o kasační stížnosti vznikly náklady řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. prosince 2022 JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu