57 A 27/2024

Rubrum

č. j. 57 A 27/2024- 68 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: Schlieger, s. r. o., IČO 28787803 se sídlem U nákladového nádraží 3265/10, Strašnice, 130 00 Praha 3 zastoupena Mgr. Ing. Ivou Špačkovou, advokátkou se sídlem Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1 – Staré Město proti žalované: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát se sídlem Štěpánská 796/44, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16. 2. 2024, č. j. ČOI 22799/24/O100/Krč/Št, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2024, č. j. ČOI 22799/24/O100/Krč/Št se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 2 57 A 27/2024

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2024, č. j. ČOI 22799/24/O100/Krč/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“). Současně žalobkyně žádá o zrušení rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorát Jihočeský a Vysočina, ze dne 17. 8. 2023, č. j. ČOI 94366/23/2000/Ži (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jenž bylo napadeným rozhodnutí potvrzeno.

2. Žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání: 1) přestupku dle § 19a odst. 3 písm. a) zákona č. 22/1997 sb., o technických požadavcích na výrobky (dále také jen „zákon o technických požadavcích“), tím, že jako výrobce v období od 3. 5. 2020 do 6. 6. 2021 u třech objednatelů uvedla na trh celkem 3 tepelná čerpadla s označením P17T jako stavební výrobky a elektrozařízení, přičemž porušila povinnosti vymezené v ustanovení § 13 odst. 1 a 2 zákona o technických požadavcích (dále jen „přestupek č. 1“); 2) přestupku dle ustanovení § 54 odst. 3 písm. a) zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh (dále jen „zákon o posuzování shody“), tím, že v období od 3. 5. 2020 do 6. 6. 2021 uvedla na trh celkem 3 tepelná čerpadla s označením P17T jako výrobky určené k posuzování shody, aniž by zajistila jejich soulad s požadavky stanovenými příslušnými právními předpisy, když nevypracovala kompletní technickou dokumentaci, neprovedla příslušný postup posuzování shody a nevypracovala EU prohlášení o shodě, a porušila tak povinnosti stanovené v § 6 odst. 2 zákona o posuzování shody (dále jen „přestupek č. 2“); 3) přestupku podle § 9 odst. 1 písm. b) zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci (dále jen „zákon o ČOI“), tím, že porušila zákaz uvedení na trh dodávky, prodeje nebo použití tepelného čerpadla Kompakt Air Premium 10, když dne 16. 7. 2021 uvedla předmětné tepelné čerpadlo do trvalého provozu u objednatele (dále jen „přestupek č. 3“). Za tyto přestupky byla žalobkyni uložena úhrnná pokuta ve výši 500 000 Kč dle ustanovení § 19a odst. 6 písm. a) zákona o technických požadavcích ve spojení s ustanovením § 93 a násl., § 41 odst. 1 a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“).

3. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění. Žalovaná nezjistila správně a dostatečně skutkový stav, když se nezabývala důkazy předloženými žalobkyní, čímž zatížila napadené rozhodnutí vadou nezákonnosti. Žalobkyně spatřuje pochybení žalované především ve skutečnosti, že v rozporu se zásadou materiální pravdy žalovaná důkazy pouze formalisticky a z části spekulativně a nelogicky odmítla bez toho, aby se jimi věcně zabývala. Žalovaná chybně v přestupcích č. 1 a 2 označila Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 3 57 A 27/2024 žalobkyni za výrobce tepelného čerpadla P17T, přestože žalobkyně od počátku řízení dokládá, že je pouze „distributorem tepelných čerpadel jiného označení“. Žalovaná nezohlednila důkazy předložené žalobkyní, a to konkrétně vyjádření společnosti MV Technology Group s.r.o., IČO: 06713726, se sídlem U půjčovny 953/4, 110 00 Praha 1 - Nové Město, a prohlášení výrobce tepelných čerpadel Heat pump (Intelligent Inverter Heat Pump) – společnosti Guangdong Phinx Eco – Energy Solution Ltd. z Číny.

4. Z uvedených nezohledněných důkazů dle žalobkyně vyplývá, že společnost MV Technology Group s.r.o. (dále jen „dovozce“) v pozici dovozce uvádí na trh tepelná čerpadla vyrobená společností Guangdong Phinx Eco – Energy Solution Ltd. z Číny (dále jen „výrobce“). Dovozce i výrobce shodně uvedli, že tepelná čerpadla model Inverter X10 jsou zcela totožná s modelem P10T a stejně tak model Inverter X18 je shodný s modelem P17T. Rozdílnost označení je dána pouze cílovým trhem, kdy modely Inverter X10 a Inverter X18 jsou označením pro trh Evropské unie. Modely označené jako P10T a P17T jsou určeny pro ostatní trhy. Žalobkyně taktéž v žalobě upozornila na skutečnost uvedenou ve vyjádření dodavatele, a sice že některá z tepelných čerpadel byla opatřena nesprávnými štítky (namísto Inverter X18 bylo na štítku uvedeno P17T), přestože dokumentace k tepelným čerpadlům byla označena správně. Podle žalobkyně je prokázané, že se nemohla dopustit přestupků č. 1 a 2 tak jak jsou popsány, neboť není výrobcem daných tepelných čerpadel. Nezabýváním se uvedenými důkazy, vyjádřením dodavatele a prohlášením výrobce, tak žalovaná dle žalobce porušila zásadu materiální pravdy.

5. Obdobně žalovaná pochybila, když se ve vztahu k přestupku č. 3 nezabývala žalobkyní předloženými důkazy, zejména předávacím protokolem ze dne 5. 7. 2021, fotodokumentací k přelepení štítku a tvrzením, že u předmětného tepelného čerpadla byly nedopatřením výrobce umístěny chybné štítky. Žalobkyně má za to, že předloženými důkazy jednoznačně prokázala, že se jednalo o jiné než zakázané tepelné čerpadlo. Tím, že žalovaná předložené důkazy opomněla, a k nim nepřihlédla, porušila zásadu materiální pravdy, neboť nezjistila všechny důležité okolnosti pro ochranu veřejného zájmu. Žalobkyně k porušení zásady materiální pravdy dodává, že postačí důkaz o tom, že se jednalo o jiné než zakázané tepelné čerpadlo, resp. důvodná pochybnost o tom, že se nejednalo o zakázané tepelné čerpadlo, což předloženými důkazy prokázala.

6. Žalobkyně dále uvádí, že u České obchodní inspekce, inspektorátu pro Středočeský kraj a Hl. města Prahu je se společností MV Technology Group s.r.o. vedeno obdobné řízení, kde však příslušný správní orgán dospěl k jiným závěrům než správní orgán v právě projednávané věci.

7. Podle žalobkyně žalovaná za použití účelových argumentů odmítla jí předložené důkazy a porušila tak základní procesní zásadu in dubio pro reo, která se dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2015, č. j. 1 As 210/2014-39 či usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011) použije i ve správním trestání. Žalobkyně na základě odkazovaných rozhodnutí NSS k porušení zásady in dubio pro reo dovozuje nezákonný postup žalované při rozhodování ve správním řízení, neboť v případě existence pochybnosti o skutkovém stavu nemohla žalovaná rozhodnout o tom, že se žalovaná dopustila správního deliktu. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 4 57 A 27/2024 8. Další námitkou žalobkyně je nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a prvostupňového rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť nesplňují požadavky správního řádu a konstantní judikatury NSS na rozhodnutí správních orgánů. Správní orgány se podle žalobkyně odklonily od zásady in dubio pro reo, když nesprávně vytvořily právní konstrukci – fikci, že na žalobkyni je nutno pohlížet jako na výrobce předmětných tepelných čerpadel.

9. Žalobkyně v žalobě odkazuje na rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2005, č. j. 1 As 39/2004-75, podle něhož nevypořádání se s námitkami odvolatele vyčerpávajícím způsobem zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Dále žalobkyně odkazuje na rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2009, č. j. 9 As 21/2009-150, podle něhož řádné a srozumitelné odůvodnění představuje jednu ze záruk pro zamezení libovůle rozhodování.

10. Napadené rozhodnutí je dle žalobkyně nepřezkoumatelné, neboť netvoří jeden logický celek s jasně popsanými a odůvodněnými konkrétními hledisky, která měla vliv na konečnou výši pokuty. To je v rozporu s judikaturou NSS, neboť podle rozsudku ze dne 27. 3. 2008, č. j. 4 As 51/2007-68, musí být výše pokuty zdůvodněna způsobem nepřipouštějícím rozumné pochybnosti o její výši vzhledem ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

11. Dle názoru žalobkyně je odůvodnění napadeného rozhodnutí tvořeno pouhým konstatováním, skutečností, domněnek a tvrzení žalované. Z odůvodnění však není zřejmé, na základě jakých úvah dospěla žalovaná k závěru o výši pokuty. Žalovaná při určení výměry pokuty neuvážila individuální povahu protiprávního jednání, neuvedla jednotlivá kritéria do souvislostí a nepopisuje, jaký měla vliv jednotlivá kritéria na výši pokuty. V této souvislosti odkázala žalobkyně na rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2006, č. j. 4 As 22/2005-68, podle něhož je nutné při ukládání úhrnného trestu vycházet z absorpční zásady a je třeba tuto skutečnost vyjádřit včetně odkazu na ustanovení, jehož sankce se pohlcuje. Zároveň nestačí uvést, že správní orgán k nějakému aspektu pouze přihlédl, aniž by sdělil, jakou hodnotu, byť abstraktně vyjádřenou, tomuto aspektu přiřadil. Žalovaná však pouze odkázala na § 41 odst. 1 přestupkového zákona a ostatní přestupky označila za přitěžující okolnosti, což je dle žalobkyně pouze popisem zásady absorpce, ale nepřiřadila k jednotlivým aspektům žádnou, ani abstraktní, hodnotu. Takové odůvodnění výše pokuty je v rozporu s uvedenou judikaturou NSS a tudíž nezákonné. Proto žalobkyně žádá zrušení napadeného rozhodnutí, jakož i prvostupňového rozhodnutí, které dle žalobkyně trpí totožnými vadami a vrácení věci.

II. Vyjádření žalované

12. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně námitky uplatnila již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalovaná se s námitkami dostatečně vypořádala v napadeném rozhodnutí. Žalovaná má za to, že zjistila všechny rozhodné skutečnosti, shromáždila potřebné důkazy, správně vyhodnotila skutkový stav a přihlédla ke všem relevantním okolnostem.

13. K námitce nezabývání se důkazy odkázala na ustálenou judikaturu NSS, podle níž tvoří prvoinstanční a odvolací řízení jeden celek. Není tak dle žalované nutné se opakovaně zabývat již jednou vypořádanými argumenty a důkazy. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 5 57 A 27/2024 14. K námitce porušení zásady in dubio pro reo žalovaná uvádí, že ze správních rozhodnutí nevyplývají žádné pochybnosti, a proto považuje tuto námitku žalobkyně pouze za účelovou.

15. Ohledně námitky nedostatečného odůvodnění výše pokuty žalovaná opakovaně odkazuje na prvostupňové rozhodnutí, konkrétně na stranu 15 a 16, kde správní orgán dostatečným způsobem popsal své úvahy při rozhodování o výši úhrnné pokuty uložené za přestupky, přičemž jako podstatná byla vzata do úvahy především recidiva žalobkyně a dopuštění se vícero přestupků. I zde žalovaná upozorňuje, že je třeba na obě rozhodnutí pohlížet jako na jeden celek.

16. Žalovaná z uvedených důvodů má za to, že v napadeném rozhodnutí nedošlo k žádnému pochybení, a proto navrhuje zamítnutí žaloby.

III. Právní hodnocení věci krajským soudem

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

18. Žaloba je důvodná.

19. Krajský soud se zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, jejichž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

20. Podle ustanovení § 68 odst. 3 věty první správního řádu se v odůvodnění správního rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

21. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Z rozhodnutí správního orgánu tedy musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25).

22. Podle judikatury Ústavního soudu je smyslem a účelem odůvodnění především ozřejmit, proč správní orgán rozhodl, jak rozhodl, neboť jen tak lze ověřit, že důvody rozhodnutí jsou Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 6 57 A 27/2024 v souladu s právem a nejsou založeny na libovůli (Nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 1997 sp. zn. III.US 271/96). Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu rovněž vyplývá, že z odůvodnění správního rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí a proč považuje skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění odkazuje pouze obecný odkaz na to, že napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť důvody, o něž se výrok opírá zcela chybějí. Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi uplatněnými námitkami, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů (viz např. rozsudek ze dne 17. 1. 2013, č.j. 1 Afs 92/2012-45). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nedostatek důvodů nelze zhojit ani ve vyjádření k žalobě. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tedy jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno.

23. V daném případě žalovaná těmto nárokům na přezkoumatelnost rozhodnutí nedostála, neboť ve svém rozhodnutí řádně neuvedla, na základě jakých důvodů nebylo přihlédnuto k listinným důkazům, na které bylo žalobkyní v odvolání poukazováno. V odvolání žalobkyně namítala nesprávně a nedostatečně zjištěný skutkový stav, neboť žalobkyně dokládala od počátku, že je pouze distributorem tepelných čerpadel jiného označení a za účelem toho předkládala důkazy – vyjádření společnosti MV Technology Group s.r.o. o tom, že MV Technology Group v pozici dovozce uvádí na trh tepelná čerpadla modelu Inverter X10 a X18, jejichž výrobcem je společnost Guangdong Phnix Eco – Energy Solution Ltd. z Číny. Dále žalobkyně namítala, že při rozhodování nebylo zohledněno prohlášení výrobce tepelných čerpadel Heat pump společnosti Guangdong Phnix Eco – Energy Solution o tom, že jím vyráběná tepelná čerpadla model P10T jsou zcela totožná s jím vyráběnými tepelnými čerpadly model Inverter X10, když pod tímto názvem je tento výrobek dodáván dovozci pro uvedení na trh v Evropské unii a jím vyráběná tepelná čerpadla model P17T jsou zcela shodná s jím vyráběnými tepelnými čerpadly model Inverter X18. Rovněž se žalovaná k návrhu žalobkyně nezabývala předávacím protokolem ze dne 5. 7. 2021, předloženou fotodokumentací k přelepení štítku a jejím tvrzením, že u předmětného tepelného čerpadla byly nedopatřením výrobce umístěny chybné štítky. Tyto důkazy žalovaná nehodnotila, přičemž žalobkyně má za to, že prostřednictvím těchto důkazů jednoznačně prokázala, že se jednalo o jiné, než zakázané tepelné čerpadlo, jak od počátku tvrdila. K této odvolací námitce žalovaná v napadeném rozhodnutí se nevyjádřila, pouze na straně 10 v druhém odstavci k námitce žalobkyně k prokázání přestupku jen odkázala na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí na stranu 14 a 15, kde orgán prvního stupně posoudil argumentaci obviněné. Vzhledem k tomu, že totožné argumenty uplatnila žalobkyně i v odvolání, žalovaná pouze obecně uvedla, že se ztotožňuje s odůvodněním provedeným orgánem prvního stupně a je přesvědčena o tom, že se orgán prvního stupně s důkazy navrženými obviněnou vypořádal odpovídajícím způsobem. Z prvostupňového rozhodnutí však vyplývá, že ani prvostupňový správní orgán se těmito listinnými důkazy na straně 14 a 15 nezabýval. Tyto listiny nebyly ani prvostupňovým správním orgánem hodnoceny. Byla hodnocena pouze fotodokumentace předmětného tepelného čerpadla, Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 7 57 A 27/2024 zaslaná spotřebitelem. Na straně 15 je pouze odkaz na zásadu materiální pravdy dle § 3 správního řádu a úvaha ohledně určení výše pokuty. Z toho je zřejmo, že tyto listinné důkazy nebyly prvostupňovým správním orgánem hodnoceny.

24. V napadeném rozhodnutí se na straně 9 v odstavci 3 žalovaná zabývala nepřezkoumatelností rozhodnutí pro nedostatek důvodů, ovšem pouze obecně je jí učiněn závěr, že orgán prvního stupně dostatečně popsal podklady, ze kterých vycházel, vymezil skutková zjištění a právní úpravu. Konkrétně se k těmto listinným důkazům předložených žalobkyní nevyjadřovala.

25. Žalobkyně, shodně jako v odvolání, v žalobě namítá, že žalovaná nevzala v úvahu vyjádření společnosti MV Technology Group s.r.o., dále nezohlednila prohlášení výrobce tepelných čerpadel Heat pump - společnosti Guangdong Phnix Eco, ze kterých vyplývá, že žalobkyně není výrobcem předmětných tepelných čerpadel a nezabývala se předávacím protokolem ze dne 5. 7. 2021. Soud přisvědčil této námitce žalobkyně, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jestliže žalovaná pouze obecně uvedla, že je přesvědčena, že orgán prvního stupně se s důkazy navrženými obviněnou vypořádal odpovídajícím způsobem, kdy odkaz na odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, kde měla být údajně posouzena argumentace obviněné, je nesprávný, neboť uvedené listinné důkazy tam hodnoceny také nejsou.

26. Krajský soud uzavřel, že se žalovaná nezabývala žalobkyní předloženými důkazy, kterými žalobkyně má za to, že dokládá, že je distributorem tepelných čerpadel, a že se jednalo v době kontroly o jiné než zakázané tepelné čerpadlo. Žalovaná nesplnila svou povinnost vypořádat se s odvolacími námitkami, a proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že bylo napadené rozhodnutí zrušeno pro shora uvedené důvody, soud se nemohl zabývat dalšími žalobními námitkami a výší pokuty.

IV. Závěr a náklady řízení

27. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehodnotila žalobkyní předložené důkazy, není proto postaveno najisto, že se žalobkyně dopustila uvedených přestupků. Pro konstatované vady krajský soud rozhodnutí žalované zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a věc vrátil žalované k dalšími řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Žalovaná je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázána.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

29. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 2 x 4 620 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepsání žaloby a paušální náhradou hotových výdajů 2 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu celkem tedy 10 140 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 8 57 A 27/2024

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 7. srpna 2025 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M.