57 A 5/2020

Plný text

č. j. 57 A 5/2020-69 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Bc. et Bc. Petra Jiříka navrhovatelů: a) P. S. bytem b) D. B. bytem zastoupených Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Klokotská 103/13, Tábor JUDr. Radkem Bechyněm proti odpůrci: obec Lenora sídlem Lenora 36 za účasti zúčastněné osoby Ing. A. K., bytem o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Změny č. 4 Územního plánu obce x vydané usnesením zastupitelstva č. 6 ze dne 26. 9. 2019, takto:

I. Návrh na zrušení Změny č. 4 Územního plánu obce x, která byla vydána formou opatření obecné povahy usnesením zastupitelstva č. 6 ze dne 26. 9. 2019 v části textového i grafického vymezení plochy 4.2-Vz plochy výroby a skladování – pozemky zemědělských staveb na pozemcích parc. č. x v k. ú. x se zamítá. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.. 2 57 A 5/2020

II. Odpůrce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Zúčastněná osoba nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

I. Obsah návrhu na zrušení opatření obecné povahy

1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích byl dne 29. 1. 2020 doručen návrh navrhovatelů na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 4 územního plánu obce x, který byl vydán formou opatření obecné povahy, usnesením zastupitelstva č. 6 ze dne 26. 9. 2019, a to v části textového i grafického vymezení plochy 4.2-Vz plocha výroby a skladování – pozemky zemědělských staveb na pozemcích parc. č. x v k. ú. X.

2. Navrhovatelé odvozují svojí žalobní legitimaci od toho, že navrhovatel P. S. je spoluvlastníkem pozemků parc. č. st. x, jehož součástí je stavba objekt k bydlení č. p. x, parc. č. x, parc. č. x a parc.č. x v k. ú. x. Navrhovatelka D. B. je spoluvlastníkem pozemků parc. č. st. x, jehož součástí je stavba č. ev. x a parc. č. x, rovněž v k. ú. x, když plocha 4/2 se nachází v řádech desítek metrů od pozemků navrhovatelů. Dále se v žalobě uvádí, že navrhovatelé uplatnili společné námitky proti zamezení zastavitelné plochy v rámci změny č. 4 dne 23. 4. 2019, kterým nebylo vyhověno.

3. Dne 12. 10. 2019 nabyla účinnosti změna č. 4 -územního plánu obce x, která byla vydaná jako opatření obecné povahy usnesením zastupitelstva obce x č. 6 ze dne 26. 9. 2019. Změnou č. 4 byla mimo jiné vymezena nová zastavitelná plocha označená jako plocha 4.2 Vz plocha výroby a skladování – pozemky zemědělských staveb, a to na pozemku parc. č. x v k. ú. x. Navrhovatelé s uvedenou změnou v rozsahu její grafické a textové části, v jaké vymezuje plochu 4.2, nesouhlasí.

4. Navrhovatelé nesouhlasí s vymezením nové zastavitelné plochy 4.2, neboť umožňuje výstavbu zemědělských staveb. Vymezením takové plochy v blízkosti plochy bydlení se cítí být dotčeni na svých vlastnických právech, neboť se obávají, že v budoucnu dojde k rozšiřování zemědělských staveb v dané lokalitě, proto považují vymezení předmětné plochy za nezákonné a neproporcionální a rovněž dle navrhovatelů je nezákonné vypořádání jejich námitek.

5. Navrhovatelé mají za to, že nebyla prokázána potřeba vymezení nových zastavitelných ploch. Změna č. 4 vymezuje zastavitelnou plochu 4.2 jako plochu výroby a skladování – pozemky zemědělských staveb. Pro tento způsob využití územní plán x již dříve vymezil plochy č. x a č. x. V případě, kdy jsou vymezovány další zastavitelné plochy pro stejný způsob využití, musí být dle navrhovatelů dle § 55 odst. 4 stavebního zákona prokázána potřeba vymezení nových zastavitelných ploch, což však v rámci změny č. 4 nebylo. Odpůrce neprokázal potřebu nových zastavitelných ploch, ani vyhodnocení potřeby neprovedl, proto postupoval nezákonně, přestože na to navrhovatelé upozorňovali v rámci námitek.

6. Dále navrhovatelé namítají nepřiměřené vymezení zastavitelných ploch v blízkosti plochy bydlení, kdy změna č. 4 vymezuje plochu 4.2 ve vzdálenosti řádově desítek metrů od uvedených ploch bydlení. V souvislosti s tím poukazují na nesoulad s nadřazenou územně plánovací dokumentaci, a to se Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje ve znění po šesté aktualizaci v rámci stanovených priorit územního plánování. Posouzením souladu změny č. 4 s uvedenými prioritami se věnuje textová část odůvodnění na straně 4 a následující, když odůvodnění plnění těchto priorit považují navrhovatelé za zcela Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 57 A 5/2020 nedostatečné a nepřezkoumatelné, neboť k těmto jednotlivým prioritám nic uvedeno není, popřípadě je odkázáno na výčet jednotlivých ploch nebo na odůvodnění záboru ZPF. Odůvodnění zemědělského půdního fondu však nereaguje na to, proč je při vymezení uvedené plochy nezbytné porušit prioritu o vyloučení využívání volné krajiny a proč nebylo možné využít jiné plochy v návaznosti na již urbanizované území.

7. Dále navrhovatelé namítají nezákonnost a rozpor se zásadami proporcionality, kdy je jimi namítáno jednak porušení § 55 odst. 4 a dále porušení ustanovení § 18 odst. 1 – 3 stavebního zákona, a to z důvodu jednoznačného upřednostnění zájmu soukromého vlastníka pozemku, na kterém je uvedená plocha vymezována. Tato skutečnost pak souvisí i s porušením zásady proporcionality, kdy nově vymezená plocha 4.2 byla vymezena na žádost zemědělského podnikatele, který řešil neuspokojový způsob zimování skotu a dále, že žadatel tento pozemek zemědělsky využívá a v jeho blízkosti bydlí. K tomu navrhovatelé uvádí, že uvedený žadatel vlastní velké množství pozemků v lokalitě x a rovněž tak vlastní i jiné pozemky, které doposud byly využívány pro stavby zemědělské výroby. Navrhovatelům není zřejmo, z jakého důvodu muselo dojít k vymezení takové plochy zrovna v těsné blízkosti pozemků navrhovatelů, neboť plocha mohla být vymezena kdekoliv jinde. Žadatel si je vědom nežádoucích vlivů zemědělské výroby na okolí, proto se ji snaží přesunout dále od svého bydliště, a proto podal i zřejmě žádost o změnu územního plánu. Uvedený záměr by měl dle navrhovatelů korigovat s dalšími soukromými a veřejnými zájmy, ovšem na toto posouzení změna č. 4 dle navrhovatelů zcela rezignovala. Plocha 4.2 má výměru 0,7 ha a vzhledem k tomu, že není omezena žádným koeficientem zastavění, umožňuje výstavbu zemědělských staveb o výměře až 7000 m2. Usnesení plochy 4.2 považují navrhovatelé za porušení zásady proporcionality, kdy v souvislosti s tím odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005 č. j. 1 Ao 1/2005-98, a to z hlediska kritérií vhodnosti, potřebnosti, minimalizace zásahů a z hlediska proporcionality v užším slova smyslu. Navrhovatelé mají za to, že sledovaným cílem změny č. 4, bylo vymezení nové zastavitelné plochy umožňující umístění staveb zemědělské výroby na pozemku žadatele, kdy bylo možno využít buď jeho pozemků, které byly doposud využívány k tomuto účelu nebo mohlo být využito jiných pozemků v blízkosti bydliště žadatele a plocha by navazovala na urbanizovanou lokalitu, a nebo mohly být využity jakékoliv jiné pozemky žadatele v lokalitě x, které by nebyly vzdáleny desítky metrů od plochy bydlení. Proto mohlo být sledovaného cíle dosaženo jiným vhodnějším prostředkem, který by navrhovatele neomezoval. Způsob využití, jak byl stanoven, přináší negativní vlivy jako je hluk, zápach, zvýšený výskyt hlodavců a hmyzu. Navrhovatelé nesouhlasí s tím, aby činnost s negativními vlivy postavená na soukromém zájmu konkrétního žadatele, měla nepřiměřeně omezovat jiné osoby, proto je dle navrhovatelů, uvedená změna nezákonná i z důvodu nepřiměřenosti právní regulace.

8. Dále navrhovatelé namítají nezákonné rozhodnutí o námitkách, které považují za nezákonné a nedostatečně odůvodněné. Pro účely vypořádání námitek byla využita zpracovaná dokumentace pro vydání územního a stavebního řízení „novostavba zimoviště masného skotu na pozemkové parcele č. x v k. ú. x, která byla vypracovaná projektantem Ing. J. K. v srpnu 2018. Navrhovatelé mají za to, že uplatňovali námitky v rámci procesu pořízení změny územního plánu, nikoliv v rámci územního řízení pro konkrétní záměr. Proto jejich námitky musí odpovídat tomu, co je nově vymezováno změnou č.

4. Vzhledem k tomu, že se navrhovatelé neměli možnost seznámit se samotným projektem, nemohli se vyjádřit ke konkrétnímu záměru. Mají za to, že takové posouzení však je Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 57 A 5/2020 předmětem územního řízení. Odmítají tvrzení, že jejich námitky jsou nedostatečně specifikovány, jejich obecnost totiž odpovídá obecnosti změny č. 4, jakožto opatření obecné povahy. Navrhovatelé odmítají postup, kdy jejich námitky byly vypořádány odkazem na konkrétní projektovou dokumentaci, kdy jim dosud nebylo umožněno se s příslušnou projektovou dokumentací seznámit. Námitky navrhovatelů nesměřovaly ke konkrétnímu záměru, ale proti využití, které změna č. 4 v položce 4.2 umožňuje a jaké vlivy by stavby takového využití mohly mít na pozemky navrhovatelů. Proto odpůrce neměl vypořádat námitky s odkazem na konkrétní záměr žadatele, ale s ohledem na to, co Změna č. 4 umožňuje v obecné míře, neboť není vyloučeno, že dojde k úpravě či rozšíření projektu nově vymezena zastavitelná plocha má výměru 7 000 m2, ovšem záměr dle projektové dokumentace má výměru 1 155,2 m2. Vypořádání námitky je proto zcela účelové.

9. Dle navrhovatelů není podstatné, zda žadatel považoval nebo nepožadoval prověření konkrétně určené lokality, neboť bylo povinností odpůrce prověřovat lokalitu z hlediska zajištění dostatečně dimenzovaných ploch pro potřebné způsoby využití. Není možné vycházet pouze ze soukromého zájmu jednotlivce bez ohledu na ostatní soukromé a veřejné zájmy.

10. Pokud jde o transformaci zemědělského areálu v x na obytnou plochu s podnikáním, muselo být jasné, že zrušení plochy pro zemědělské stavby mohou v územích chybět. Tato nedůslednost však v rámci územního plánování nemůže odůvodňovat jejich vymezení na kterémkoliv místě, kde si případný žadatel určí bez ohledu na zájmy jiných dotčených osob. Zcela nelogicky proto byla vymezena plocha v blízkosti zastavěného území.

11. K námitce navrhovatelů týkající se prokázání potřeby vymezené nové zastavitelné plochy byla nesprávně vypořádána a nepravdivě, neboť jak vyplývá z úplného znění územního plánu x, po vydání změny č. 1, 2, 3 a 4, v textové části na straně 8 v území je navrhováno více ploch výroby a skladování. Pozemky zemědělských staveb: „plochy výroby a skladování pozemky zemědělských staveb Vz jsou navrženy ve x x, x, jako rozvojové plochy pro stávající zemědělskou farmu, dále v x 4.2.

12. Rovněž vyjádření projektanta k opatřením zabraňujícím zvýšení výskytu hlodavců je zcela irelevantní, neboť vychází z konkrétního projektu. Tento projekt může být upraven a vyjádření již pozbyde relevantnosti. Pokud jde o dopravní napojení plochy 4.2, odpůrce předpokládá, že bude dopravně napojena na stávající pozemní komunikaci, která je ve vlastnictví společnosti Lesy České republiky s.p. Na této komunikaci je však umístěna značka zákaz vjezdu všech motorových vozidel v obou směrech s dodatkem mimo vozidla LČR s.p. Takovou komunikaci pak nelze považovat za veřejně přístupnou komunikaci. Vymezení plochy 4.2 tak není v souladu s ustanovením § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území, dle kterého je možné vymezit pozemek vždy tak, aby byl dopravně napojen na veřejně přístupnou pozemní komunikaci.

13. Další námitky navrhovatelů ohledně narušení pohody bydlení, narušení klidového charakteru lokality, vymezení plochy v blízkosti plochy bydlení, upřednostnění zájmu soukromého investora, zvýšeného výskytu hmyzu, neprokázání potřeby vymezení nové zastavitelné plochy a proporcionality, považují navrhovatelé za zcela nevypořádané. Ostatní v uvedeném výčtu neuvedené námitky pak považují za nedostatečně vypořádané. II. Vyjádření odpůrce a zúčastněné osoby Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 57 A 5/2020 14. Odpůrce ve vyjádření ze dne 24. 2. 2020 k neprokázání potřeby vymezení zastavitelné plochy uvedl, že platný územní plán fakticky nevymezuje nové zastavitelné plochy pro zemědělskou výrobu a skladování, neboť vymezené plochy Vz č. x a x ve x jsou v současné době již částečně využity a slouží pro potřebu stávající zemědělské farmy jiného vlastníka. Vymezení plochy Vz 4.2 není příkladem neúměrného nebo neodůvodněného vymezování zastavitelných ploch, neboť v území obce x se nachází pouze 2 zemědělské areály ve x a v x, přičemž ten v x je určen k transformaci na smíšenou obytnou plochu s podnikáním. Lokalizace zastavitelné plochy Vz 4.2 reaguje na konkrétní potřebu zemědělského podnikatele vybudovat zimoviště skotu v místě pastvy, kde vlastní zemědělské pozemky.

15. Na území obce není žádné vhodné místo pro požadovaný záměr, neboť zemědělský areál v x je určen pro jiné využití. V daném případě při lokalizaci záměru byl upřednostněn zejména veřejný zájem na ochraně krajinného rázu (viz závazné stanovisko Správy NP Šumava ze dne 18. 6. 2017, které bylo vydáno před zahájením pořízení změny územního plánu).

16. Ochrana veřejného zdraví je zajištěná ve stanovených podmínkách využití plochy Vz 4.2, kde je nepřípustné využití staveb a činností, jejichž negativní účinky na životní prostředí překračují nad přípustnou mez limity zátěže nebo režim stanovený v příslušných předpisech, vyhláškou a příslušnými hygienickými normami. Prioritou územního plánování je záměr vytvářet podmínky pro rozvoj, popřípadě stabilizaci, venkovských oblastí, což znamená vytvořit podmínky a prostor pro zachování a rozvoj zemědělství, lesního a vodního hospodářství a stejně tak aktivit, které s ním souvisejí (viz kapitola a) odst. 4 písm. d) Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, kdy odpůrce poukazuje na to, kdy Krajský úřad Jihočeského kraje ve svém stanovisku konstatoval, že návrh změny územního plánu není v rozporu se Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje.

17. Lokalizace záměru byla zvolena zejména s ohledem na blízkost pastvin ve vlastnictví stavebníka a s ohledem na minimalizaci zásahu do krajinného rázu. Územní plán stanovuje dostatečnou ochranu obytné zástavby před negativními vlivy záměru.

18. K nezákonnému rozhodnutí o námitkách odpůrce uvedl, že obecnost odůvodnění námitek odpovídá obecnosti jejich námitek, argumenty k námitce o zvýšení výskytu hmyzu, hlodavců, hluku a zápachu jsou považovány za účelové a irelevantní. Pro odůvodnění rozhodnutí o námitce byla projektová dokumentace zimoviště pro společné povolení využita pouze podpůrně z důvodu konkretizace předpokládaných negativních vlivů a způsobu jejich eliminace. V žádném případě nešlo o vypořádání námitky pouze odkazem na projektovou dokumentaci, což vyplývá z textu odůvodnění, kdy bylo odpůrcem deklarováno, že případná budoucí změna záměru na využití území a její vliv na prostředí musí být v rámci navazujícího správního řízení posuzovány stejným způsobem jako původní záměr.

19. Na vymezování ploch s rozdílným způsobem využití v územních plánech se nevztahují požadavky na vymezování pozemků a umísťování staveb na nich stanovené v § 20 a násl. vyhlášky č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území, v platném znění – část třetí této vyhlášky se vztahuje na územní rozhodování. Dopravní napojení pozemku musí být pak na veřejně přístupnou pozemní komunikaci prokázáno územním řízením.

20. Zúčastněná osoba Ing. L. K. nesouhlasil s návrhem navrhovatelů, neboť nemá v úmyslu po realizaci zimoviště, pokračovat v rozšiřování další zemědělské zástavby. Na vymezené ploše pouze vybuduje stavbu zimoviště pro současné podnikání v biochovu skotu, kdy Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 57 A 5/2020 předmětné místo je pro umístění zimoviště ideální z hlediska dostupnosti v době telení skotu, napájení i jeho ošetřování a je zde i dostatečný prostor pro volný pohyb skotu. Nezakládá se na pravdě, že by mohl využívat pozemky v lokalitě x, neboť nevhodnost okolí je dána zástavbou místních obyvatel, kteří se celoročně zdržují ve svých rodinných domech. Dobytek v této oblasti není možné do staveb, jakkoli jsou zastaralé a nevhodné k rekonstrukci, ani přehánět přes asfaltovou komunikaci, která bezprostředně na tyto zemědělské stavby navazuje a je jedinou přístupovou cestou ke stavbám rodinných domů v okolí zblízkém, ale i vzdálenějším. Nově vymezené území je umístěno ve volném prostranství v bezprostřední blízkosti jen bydliště a neobtěžuje žádným způsobem okolní zástavbu, která je minimální. V průběhu již minulých let se na této ploše skot pase, neboť je plocha využívána jako pastvina, aniž by kdokoli z navrhovatelů podal proti volnému pohybu skotu stížnost. Navíc pozemky navrhovatelů sousedí v řádu stovky metrů s danou stavbou zimoviště. Zmiňované pozemky v centru obce x jsou od bydliště navrhovatele vzdáleny 2 km, na rozdíl od plochy 4.2, která je vzdálena od bydliště zúčastněné osoby cca 350 m. Zúčastněná osoba záměr již projednala v průběhu let 2017 – 2020 s dotčenými institucemi, kdy získala příslušná stanoviska k realizaci zemědělské stavby, jedna se o závazné stanovisko Městského úřadu Prachatice ze dne 10. 2. 2020 a závazné stanovisko Správy Národního parku Šumava ze dne 18. 6. 2017, kdy stavební záměr byl vyhodnocen jako přípustný z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně-plánovací dokumentace a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování. Zúčastněná osoba má za to, že se jedná o návrh, který má za následek stížit jeho podnikatelskou činnost na úkor rekreační pohody navrhovatelů a jejich případného výdělku pronájmem nemovitosti.

III. Právní hodnocení krajského soudu

21. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, kterými jsou existence opatření obecné povahy, aktivní žalobní legitimace navrhovatelů, formulace závěrečného návrhu.

22. Změna územního plánu se vydává dle § 55 odst. 2 ve spojení s § 43 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu formou opatření obecné povahy. Rovněž změna č. 4 územního plánu obce x byla vydána formou opatření obecné povahy, a to usnesením zastupitelstva č. 6 ze dne 26. 9. 2018.

23. Aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení části opatření obecné povahy je ve smyslu § 101a odst. 1 s.ř.s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatelů se tak zakládá tvrzením dotčení na jejich právech, kdy navrhovatel P. S. aktivní legitimaci odvozuje od spoluvlastnictví nemovitostí a rovněž tak i D. B., kdy jejich nemovitosti se nachází v řádech desítek metrů od plochy Vz 4.

2. Navrhovatelé uplatnili společné námitky proti vymezení zastavitelné plochy v rámci změny č. 4 dne 23. 4. 2019, kterým nebylo vyhověno. V daném případě je zřejmé, že navrhovatelé jsou výlučnými vlastníky nemovitostí, které se nalézají v katastrálním území x a tvrdí, že byli opatřením obecné povahy zkráceni na svých hmotných právech, jichž jsou nositeli. Soud proto dospěl k závěru, že oba navrhovatelé splňují podmínku aktivní žalobní legitimace, neboť jejich nemovitosti bezprostředně sousedí s územím zahrnutým do opatření obecné povahy.

24. Splněna je rovněž podmínka formulace závěrečného návrhu, neboť navrhovatelé ve svém podání se domáhají zrušení změny č. 4 územního plánu obce x, a to v části textového i Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 57 A 5/2020 grafického vymezení plochy 4.2 – Vz plocha výroby a skladování – pozemky zemědělských staveb na pozemcích parcelního čísla x v k.ú. x.

25. Navrhovatelé namítají, že nebyla prokázána potřeba nových zastavitelných ploch a ani vyhodnocení potřeby odpůrce neprovedl, proto bylo postupováno nezákonně. Tato výhrada důvodná není, neboť územní plán nevymezuje nové zastavitelné plochy pro zemědělskou výrobu a skladování, neboť jak vyplývá ze spisové dokumentace plochy Vz č. x a č. x ve x v současné době jsou již využívány pouze částečně, přičemž v území obce x se v současné době nacházejí pouze dva zemědělské areály, a to ve x a v x, přičemž v x zemědělský areál je určen k transformaci na smíšenou obytnou plochu s podnikáním. Lokalizace uvedené zastavitelné plochy Vz 4.2 byla stanovena s ohledem na potřebu zúčastněné osoby vybudovat zimoviště skotu v místě pastvy, tedy v místě, kde vlastní uvedený zemědělský pozemek. Z uvedeného je zřejmo, že byla prokázána potřeba vymezení zastavitelné plochy s ohledem na potřeby zúčastněné osoby, kdy v daném případě došlo k vymezení plochy důvodně, jestliže již v současné doby je předmětný pozemek zemědělsky využíván, kdy v souvislosti s touto změnou územního plánu došlo i k minimalizaci zásahu do krajinného rázu prostředí CHKO, jestliže uvedený pozemek je již využíván jako pastvina. Uvedenou změnou tak nedojde k výrazné změně ohledně funkčního využití.

26. V daném případě podstata návrhu spočívá v nespokojenosti navrhovatelů s tím, že na základě změny č. 4 došlo k vymezení zastavitelné plochy 4.2 jako plochy Vz – plocha výroby a skladování – pozemky zemědělských staveb na předmětném pozemku.

27. Soud tedy především posuzoval, do jaké míry může zasahovat do rozhodnutí územní samosprávy, které územní plán představuje, ohledně stanovení do jaké funkční plochy má být ten který pozemek zařazen.

28. V souvislosti s tím soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2006 sp. zn. 1 Ao 1/2006, ve kterém Nejvyšší správní soud uzavřel, že stanovit funkční využití území a jeho rozvoj při splnění všech cílů a zásad územního plánování je činností do které správní soudy mohou zasahovat minimálně. Soudu rozhodně nepřísluší přezkoumávat, zda by bylo pro určitý pozemek či území vhodnější zvolit ten či onen způsob funkčního využití. Co mu však přezkoumávat přísluší je, zda změnu územního plánu přijal pravomocí nadaný a kompetentní orgán a zda přitom postupoval zákonem předepsaným způsobem.

29. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73 stanovil: „Obecně vzato totiž vlastník určitého pozemku nemůže bez dalšího bránit tomu, aby sousední pozemek či pozemky byly využity jiným způsobem než doposud, neboť jeho vlastnické právo je ve své podstatě omezeno vlastnickým právem majitelů sousedních pozemků, přičemž všichni vlastníci mají právo svůj majetek užívat v zásadě podle své libosti, nezasahují-li tím do vlastnictví jiných osob. Ve skutečnosti tedy vždy jde o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 57 A 5/2020 těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno – není úkolem soudu stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito, jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka (obec) se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo-li tomu tak, je každá varianta využití území, která se takto vejde do mantinelů územního plánování, akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou. Soud brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně i celé politické společenství) před excesy v územním plánování a nedodržení zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem sám územní plány dotvářet.

30. V reálném životě totiž existuje značná variabilita možných situací, a je vždy věcí příslušných správních orgánů, aby velmi citlivě vážily, do jaké míry jsou tyto námitky důvodné a naopak, kdy se jedná toliko o námitky spíše obstrukční povahy. Jak již ostatně zdejší soud uvedl ve svých dříve citovaných rozhodnutích i v prostředí liberální tržní ekonomiky, je nezbytná existence územního plánování. Jeho cílem je vytváření předpokladů pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území, a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích. Regulace využití území je otázkou přesahující rámec života jedné i více generací, a proto musí být povznesena nad momentální krátkodobé či dokonce okamžité potřeby té či oné politické reprezentace vzešlé z výsledků voleb.

31. Rovněž tak v rozsudku ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 Aos 3/2013-36 Nejvyšší správní soud zdůraznil, že nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí území samosprávy by byly porušením ústavně zakotvené dělby moci. Hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace se tak řídí zásadou zdrženlivosti. Ke zrušení opatření obecné povahy proto by měl soud přistoupit jen tehdy, je-li zákon porušen v nezanedbatelné míře. Soud proto uzavřel, že v daném případě není oprávněn v přezkoumávané věci posuzovat správnost či racionalitu zařazení navrhovateli zmiňované nemovitosti do uvedené funkční plochy. Zařazení pozemků do jednotlivých funkčních ploch je totiž plně v pravomoci orgánů místní samosprávy, tedy odpůrce.

32. Tato skutečnost však nemění nic na tom, že své závěry o funkčním zařazení nemovitosti musí být v územním plánu odůvodněny, když tato povinnost řádného odůvodnění je dána v případě rozhodnutí o námitkách proti návrhu územního plánu.

33. Podle § 52 odst. 2 stavebního zákona mohou podat proti návrhu změny územního plánu námitky pouze vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření a zastavitelných ploch a zástupce veřejnosti. Pojem dotčení na vlastnickém právu je neurčitým právním pojmem, který je třeba vykládat vždy s ohledem na okolnosti spočívající v povaze změny územně plánovací dokumentace a jejich možných dopadech na okolí. Vlastníci dotčených pozemků, jejichž pozemky by v důsledku plánované změny byly zatěžovány hlukem, spadem či jiným typem znečištění, které mají svůj původ v zamýšlené změně, tak mohou rovněž podat proti návrhu změny územního plánu námitky, a to v souladu s § 52 odst. 2 stavebního zákona (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ao 2/2007-73 ze dne 24. 10. 2007.

34. V daném případě ze strany navrhovatelů byly takové námitky podány, a to dne 23. 4. 2019.

35. Oznámením Městského úřadu Prachatice ze dne 5. 3. 2019 bylo oznámeno zahájení řízení o vydání změny č. 4 územního plánu obce x. Současně byli vlastníci pozemků a staveb dotčeni změnou č. 4 vyzváni k podání námitek nejpozději do 7 dnů od konání veřejného Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 9 57 A 5/2020 projednání. Oznámení a pozvání k veřejnému projednání návrhu změny územního plánu bylo na den 16. 4. 2019 v 9.30 hodin na Obecní úřad obce x. Z uvedeného je zřejmo, že navrhovatelé podali námitky včas. V námitkách navrhovatelé uvedli, že se jako vlastníci pozemků v sousedství nově vymezované plochy cítí vymezením plochy 4.2 dotčeni na svém vlastnickém právu. V námitkách uvedli, že vymezením plochy 4.2 dochází k významnému znehodnocení pozemků, jestliže plocha 4.2 umožňuje výstavbu staveb zemědělské výroby, což přináší velké množství emisí, zápachu, hluku či zvýšení výskytu hmyzu a hlodavců, což citelně zasáhne do pohody bydlení vlastníků pozemků a zcela naruší klidový charakter lokality. Dále namítali, že vymezení plochy 4.2 v blízkosti plochy bydlení je zcela nevhodné. Rovněž nesouhlasili s tím, aby byl upřednostněn zájem soukromého investora na úkor výrazného zhoršení kvality a pohody bydlení vlastníků pozemků, kdy předmětná plochy byla vybrána na návrh soukromého investora, kdy není zřejmé, z jakého důvodu byla vybrána zrovna uvedená lokalita v blízkosti ploch bydlení vlastníků pozemků. Rovněž výslovně vyslovili nesouhlas s umístněním stavby pro chov skotu, kdy poukázali na to, že žadatel má velké množství kusů skotu a nelze proto vyloučit, že na ploše budou až stovky kusů skotu. Stavba přinese zvýšení výskytu hmyzu, hlodavců, hluku a zápachu, což zasáhne do zdejšího životního prostředí a krajinného rázu. V souvislosti s tím vzroste také intenzita dopravy zemědělskou technikou, kdy dojde k nárůstu hluku, znečištění komunikace a zhoršení bezpečnosti na komunikacích. Změna č. 4 nijak neprokazuje potřebu vymezení této nové zastavitelné plochy 4.2, neboť v územním plánu x obsahuje dostatek pro zemědělskou výrobu a není tak důvod pro jejich další rozšiřování do blízkosti ploch bydlení. Dále bylo namítáno, že vymezení plochy 4.2 je zcela nepřiměřené, neproporcionální, neboť lze rozšiřovat plochy pro zemědělskou výrobu v jiných lokalitách mimo blízkost plochy bydlení. Vymezení takové plochy v předmětné lokalitě není ani potřebné ani nezbytné, respektive je nadbytečné a omezující 36. Soud tedy se zabýval tím, zda odůvodnění změny č. 4, potažmo odůvodnění rozhodnutí zastupitelstva odpůrce o námitkách navrhovatelů proti návrhu územního plánu shora uvedeným požadavkům dostálo.

37. Soudu je znám závěr Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 24. 11. 2010 č. j. 1 Ao 5/2010-169, že na odůvodnění rozhodnutí o námitkách je třeba klást stejné požadavky, jako v případě typických správních rozhodnutí. Uvedený závěr byl však následně do značné míry korigován, a to s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, a to zejména s odkazem na Nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013 sp. zn. III. ÚS 1669/11, který zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu právě z toho důvodu, že shledal jeho požadavky vůči zastupitelstvu obce, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami vlastníka pozemku uplatněnými proti návrhu územního plánu, za přemrštěné. Dle názoru Ústavního soudu jsou takové přehnané požadavky výrazem přepjatého formalismu, který ohrožuje funkčnost územního plánování a přispívá k narušení stability územního plánování a právních jistot občanů. Lze je hodnotit jako nepřípustný zásah do práva na samosprávu (článek 8 Ústavy).

38. Změna územního plánu byla v tomto případě odůvodněna tím, že je pořizována na návrh vlastníka dotčeného pozemku, kdy vlastník požaduje v rámci změny územního plánu prověřit konkrétně určenou lokalitu pro dané využití, kdy změna byla zdůvodněna tím, že v současné době se nacházejí ve správním území obce x dva zemědělské areály, a to ve x a v x, kdy zemědělský areál v x je územním plánem určen k transformaci na smíšenou obytnou plochu s podnikáním, kdy s provozem původní zemědělské farmy se v tomto Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 10 57 A 5/2020 místě nadále již nepočítá a platný územní plán doposud nevymezuje žádnou zastavitelnou plochu pro tento způsob využití. Dále bylo poznamenáno, že umísťování zemědělských či obdobných provozů v zastavěném území nebo v jeho blízkosti je problematické a nežádoucí, kdy umístěním zimoviště skotu včetně nezbytného zázemí dle místa chovu či pastvy v dostatečné vzdálenosti od obytných budov a při splnění všech zákonných požadavků, jsou změnou územního plánu vytvořeny dostatečné předpoklady pro udržitelný rozvoj území spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí a pro hospodářský rozvoj. V daném případě byly vzneseny námitky ze strany navrhovatelů a následně pořizovatel územního plánu zpracoval návrh rozhodnutí o námitkách uplatněných k návrhu územního plánu. Jak vyplývá z obsahu spisu, návrh změny územního plánu byl rovněž posouzen krajským úřadem z hlediska koordinace k využívání území s ohledem na širší územní vazby. Stanovisko o posouzení podle § 55b odst. 4 stavebního zákona bylo vydáno pod č. j. KUJCK 7380/2019/OREG dne 24. 6. 2019 a neobsahuje žádné upozornění na nedostatky z hlediska koordinace využívání území zejména s ohledem na širší územní vztahy v souladu s politikou územního rozvoje a s územně-plánovací dokumentací vydanou krajem. S ohledem na toto stanovisko je pak zcela nedůvodná námitka žalobce ohledně nesouladu s nadřazenou územně plánovací dokumentací, a to se Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje ve znění po šesté aktualizaci v rámci stanovených priorit územního plánování. Soud poukazuje na to, že prioritou územního plánování je vytvářet podmínky pro rozvoj popřípadě stabilizaci venkovských oblastí, tzn. vytvořit podmínky a prostor pro zachování a rozvoj zemědělství lesního a vodního hospodářství a stejně tak aktivit, které s tím související (srovn. kapitola a) odst. 4 písm. d), Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje).

39. Podle § 18 odst. 5 stavebního zákona je možné v nezastaveném území umísťovat stavby pro zemědělství. Umísťování těchto staveb v prolukách v zastavěném v území nebo v návaznosti na zastavěné území je s ohledem na jejich negativní vlivy však problematické, proto byl v daném případě, jak vyplývá z vyjádření odpůrce, upřednostněn veřejný zájem na ochraně krajinného rázu, což vyplývá i ze závazného stanoviska Správy Národního parku Šumava ze dne 18. 6. 2017, které bylo vydáno před zahájením pořízení změny územního plánu. Vzhledem k tomuto stanovisku je pak rovněž uvedená námitka navrhovatelů zcela neopodstatněná. Jak vyplývá z odůvodnění změny č. 4 územního plánu je ochrana veřejného zdraví zajištěna ve stanovených podmínkách využití plochy Vz 2, kdy jako nepřípustné je využití pro stavby a činnosti, jejichž negativní účinky na životní prostředí překračují nad přípustnou mez limity zátěže nebo režim stanovený v příslušných předpisech. Územní plán rovněž stanovil ve vztahu k obytným a rekreačním objektům maximální hranici negativních vlivů záměru, kterou nelze překročit včetně podmínky realizace sadbových úprav pro snížení emisí. Jak vyplývá z odůvodnění změny č. 4 územního plánu uvedená nová zastavitelná plocha Vz plocha výroby a skladování – pozemky zemědělských staveb za účelem umístění stavby zimoviště pro skot a manipulační plochy pro skladování senáže včetně dalších souvisejících objektů, byl pak respektován ÚSES, a to konkrétně lokální biokoridor 23 podél vodního toku Kaplického potoka, kdy bylo respektováno i umístění do třetí zóny v CHKO. Jak vyplývá z odůvodnění územního plánu rovněž byl i respektován soulad návrhu územního plánu s politikou územního rozvoje a územního plánování vydanou krajem, kdy soud se zcela ztotožnil s odůvodněním textové části na straně 4 – 8, kdy v souvislosti s tím soud odkazuje na to, že Zásady územního rozvoje stanoví priority pro zajištění příznivého životního prostředí, rovněž tak i pro zajištění hospodářského rozvoje kraje, když tyto Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 11 57 A 5/2020 zásady byly v daném případě, jak vyplývá z odůvodnění plně respektovány, byla respektována ochrana přírodních hodnot, kdy rovněž došlo i k podpoře řešení směřující k vyváženosti zájmu ochrany přírody a zájmu podporující rozvoj hospodářských, socioekonomických aktivit, včetně rekreačního využití v území. Soud proto uzavřel, že Zásady územního rozvoje nebyly předmětnou změnou č. 4 územního plánu obce x přerušeny. V daném případě se změnou řeší neuspokojivý způsob zazimování skotu, přičemž zúčastněná osoba dlouhodobě v dotčeném území hospodaří, nedaleko se nachází objekt, v němž bydlí. Dále z odůvodnění změny územního plánu vyplývá, že v ploše jsou nepřípustné veškeré stavby a činnosti, jejichž negativní účinky na životní prostředí překračují nepřípustnou mez limity zátěže nebo režim stanovený v příslušných předpisech vyhláškou a příslušnými hygienickými normami. Změna č. 4, tak nenarušuje požadavky kulturních a civilizačních hodnot, kdy pro ochranu hodnot území byly stanoveny rovněž podmínky, aby zemědělské stavby s jejím půdorysem, typem střechy a barevným řešením vycházely z architektury zemědělských staveb, které jsou pro tento typ staveb v regionu obvyklé. Rovněž předmětná funkční plocha je umístěna ve volné krajině a její účel užívání souvisí se stávajícím a dlouhodobým využíváním dotčeného pozemku a dalších blízkých pozemků, které jsou určeny k užívání zemědělské činnosti.

40. V daném případě bylo reagováno na námitky žalobce, kdy takové vypořádání, které bylo ze strany odpůrce uvedeno k námitkám navrhovatelů, považuje krajský soud ve světle shora uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu za přezkoumatelné a dostatečné.

41. Odpůrce dle krajského soudu rovněž nepochybil, jestliže vzal při svých úvahách o zařazení dané lokality do uvedené funkční plochy za významnou existenci zpracované dokumentace pro vydání územního a stavebního řízení „novostavba zimoviště masného skotu na pozemkové parcele č. x v k. ú. x vypracovanou společností APROZ K s.r.o., která se dané lokality týká, neboť jak vyplývá z námitek navrhovatelů, rovněž jimi bylo na uvedenou stavbu v námitkách poukazováno, a to zejména v bodě 5 (IV odůvodnění námitek). Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí odpůrce o námitkách, nebyl to však jediný důvod, o který odpůrce odůvodnění námitek opřel. Z odůvodnění rozhodnutí o námitce vyplývá, že námitkám nebylo vyhověno rovněž z důvodu, že navrhovateli nebylo konkrétně doloženo proč a v jaké míře poklesne hodnota jejich majetku a rovněž tak řádně není odůvodněna námitka v čem konkrétně a v jaké intenzitě je spatřován zásah do jejich vlastnického práva z hlediska negativních vlivů uvažovaného záměru, respektive, zda takový zásah je činěn nadmíru přípustnou. Dle soudu je proto správný závěr, že změna územního plánu podmínky využití nemění, jestliže bylo územním plánem stanoveno, že v uvedené ploše jsou nepřípustné veškeré stavby a činnosti, jejichž negativní účinky na životní prostředí překračují nad přípustnou mez limity zátěže nebo režim stanovený v příslušných předpisech. Pokud jde o námitky, které byly navrhovateli vzneseny ohledně toho, že výstavby objektů zemědělské výroby zasáhne do pohody bydlení, naruší klidový charakter lokality, kdy nebyl vysloven souhlas s umístěním stavby pro chod skotu s tím, že na ploše budou umístěny až stovky kusů skotu, kdy stavba sebou přinese zvýšení výskytů hmyzů, hlodavců, hluku a zápachu a zasáhne tak stavba do pohody bydlení vlastníků pozemků, rovněž do životního prostředí a krajinného rázu, kdy vzroste i intenzita dopravy, zejména zemědělskou technikou, kdy dojde k nárůstu hluku, znečištění komunikace a zhoršení bezpečnosti na komunikacích, tak uvedené výhrady je možno uplatnit až v rámci územního řízení ohledně případné stavby nikoliv při změně územního plánu. Z uvedeného vyplývá, že navrhovatelé námitky formulovali zcela konkrétně k předmětné stavbě, proto bylo i správně reagováno odpůrcem v námitkách na uvedenou stavbu, respektive na Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 12 57 A 5/2020 projektovou dokumentaci ohledně uvažované stavby. Teprve v případě, že se bude jednat o posouzení záměru stavby, dojde tak k posouzení uvedené stavby na životní prostředí a rovněž ohledně krácení případných vlastnických práv sousedních pozemků. Soud proto zcela v podrobnostech odkazuje na odůvodnění rozhodnutí o námitce, ve kterém se odpůrce věnoval tomu, proč není možné vyhovět námitkám navrhovatelů.

42. Odpůrce dle soudu přezkoumatelným a dostatečným způsobem námitky navrhovatelů vypořádal a řádně zdůvodnil, proč jim nebylo vyhověno a řádně bylo i zdůvodněno, proč byl předmětný pozemek zařazen do uvedené plochy Vz 4.

2. Odůvodnění napadeného opatření obecné povahy týkající se zařazení předmětného pozemku do funkční plochy Vz 4.2 je přezkoumatelné. Lze si představit, že by obsah odůvodnění napadeného opatření obecné povahy ohledně námitek mohl být podrobnější. V posuzované věci by však dle krajského soudu šel takový požadavek nad rámec požadavků vymezených nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013 sp. zn. III. ÚS 1669/11. Ze shora uvedených důvodů proto soud neshledal žádnou z námitek důvodnou.

43. V daném případě navrhovatelé nepovažují změnu územního plánu za proporcionální řešení, jestliže nebyla zohledněna jejich vlastnická práva. V daném případě však navrhovatelům nesvědčí nárok na schválení konkrétní podoby územního plánu, (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2008 č. j. 2 Ao 1/2008-51). V souvislosti s tím soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu 2 Ao 2/2007-73 ze dne 24. 10. 2004, dle něhož jde vždy o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. V daném případě byla tedy vážena na jedné straně vlastnická práva navrhovatelů a na straně druhé zájem na zemědělském podnikání, kdy odpůrce dostál toho, aby byla zachována zemědělská výroba v dané lokalitě a rovněž tak bylo dosaženo toho, že nebyla zasažena práva navrhovatelů, a proto soud dospěl k závěru, že v daném případě odpůrce v daném případě aplikoval princip proporcionality zcela správně. V souvislosti s tím soud poukazuje na to, že územní plánování má prospektivní charakter, jeho cílem je tedy vytvářet předpoklady pro rozvoj území. Soud proto uzavřel, že zařazením pozemku do uvedené plochy určené pro zemědělskou výrobu, skladování odpůrce sledoval legitimní cíl v podobě rozvoje zemědělské výroby v dané lokalitě. Uvedenou změnu nelze považovat za nepřiměřený zásah do práv navrhovatelů, neboť absolutní právo na zachování status quo navrhovatelům nesvědčí.

44. Změnu uvedenou v územním plánu lze považovat za proporcionální ve vztahu k vlastnickému právu navrhovatelů. Soud posuzoval kolizi proti sobě stojících ústavně zaručených práv, na jedné straně zájem obce za udržitelný rozvoj jejího území a její právo na samosprávu, včetně práva na regulaci funkčního využití jednotlivých ploch na svém území, prostřednictvím územně plánovací dokumentace a na druhé straně vlastnické právo navrhovatelů, tak z pohledu mezí soudního přezkumu v obdobných věcech. V daném případě lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2011, č. j. 1 Ao 4/2011-42, a to zejména na bod 30., dle něhož ………… zde je nutno předeslat, že každý zásah do výkonu vlastnických práv, k němuž dochází v průběhu procesu územního plánování podle stavebního zákona, by měl být zásadně činěn jen v nezbytně nutné míře a v nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě k zamýšlenému cíli, a to nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. Územní plánování je složitý proces o němž rozhoduje obec ve své samostatné působnosti. Při jeho pořizování musí dodržet příslušná ustanovení zejména stavebního zákona, ale i celé řady dalších zvláštních zákonů. Územní plán určuje základní koncepci rozvoje území Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 13 57 A 5/2020 obce, ochranu hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny, veřejné infrastruktury, vymezuje zastavěné území, plochy, koridory atd. V souvislosti s tím rovněž soud odkazuje na bod 32. citovaného rozsudku dle něhož Nejvyšší správní soud zároveň s odkazem na svou ustálenou judikaturu podotknul, že k otázce přiměřenosti je třeba k soudnímu přezkumu přistoupit s nejvyšší opatrností a zdrženlivostí a posuzovat ji v kontextu práva obce na samosprávu, což obsahuje i právo uspořádat své územní poměry podle vlastních představ zákonem vymezených mantinelech.

45. V řízení o návrhu územního plánu je tedy nutné zkoumat proporcionalitu zásahu do vlastnických práv jednotlivců z hlediska veřejného zájmu na změně funkčního využití dotčeného území, který může směřovat k zajištění udržitelného rozvoje území (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, dle něhož veškerá omezení vlastnických a jiných věcných práv musí být činěna jen v nezbytné nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě k zamýšlenému cíli, a to nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle. V souvislosti s tím soud poznamenává, že úkolem soudu není určovat, jakým způsobem má být určité území využito a aktivně tak dotvářet územní plánování, ale pouze korigovat excesy z výše uvedených zásad. Odpůrce spatřoval v daném případě veřejný zájem na tom, aby změna využití pro plochu 4.2 byla v souladu se snahou obce podporovat zemědělské a podnikatelské aktivity, kdy návrhem změny nejsou narušeny předpoklady pro udržitelný rozvoj území. V daném případě nebyla prokázána intenzita zásahu do vlastnických práv navrhovatelů, kdy k prokázání tohoto tvrzení navrhovatelé nenavrhli ani žádné důkazy, kdy soud má za to, že navrhovatelé ani dostatečným způsobem nekonkretizovali možný zásah do svých práv. Soud proto uzavřel, že změna funkčního využití pozemků může zasahovat do práv navrhovatelů, nicméně tento zásah není nepřiměřený, neboť vychází z potřeb v územním plánu dostatečně odůvodněných, kdy v napadeném opatření obecné povahy je dostatečně odůvodněná potřeba změny územního plánu. V případě posuzovaného záměru spočívající ve změně funkčního využití pozemku je třeba připustit, že schválený územní plán může představovat zásah do vlastnického práva vlastníků sousedných pozemků. Ze své podstaty změna ve funkčním využití pozemků nemůže být provedena způsobem, který by neměl odpovídající oporu v odůvodnění opatření obecné povahy, případně, že by taková změna vykazovala v odůvodnění opatření obecné povahy znaky diskriminace některých dotčených subjektů. V souvislosti s tím je zejména odkazováno na body II. odůvodnění změny č. 4 územního plánu, bod d), dle něhož změna vytváří předpoklady pro udržitelný rozvoj území, který spočívá ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro sociální soudržnosti obyvatel obce, kdy předmětná funkční plocha 4.2 řeší neuspokojivý způsob zimování skotu žadatele, který dlouhodobě v dotčeném území hospodaří a nedaleko se nachází objekt, ve kterém bydlí. Dále se uvádí v odůvodnění změny, že v předmětné ploše jsou nepřípustné veškeré stavby a činnosti, jejichž negativní účinky na životní prostředí překračují nad přípustnou mez limity zátěže nebo režim stanovený v příslušných předpisech vyhláškou a příslušnými hygienickými normami a rovněž tak je stanovena podmínka respektování vyznačené maximální hranice negativních vlivů a podmínka doplnit stavbu sadbovými úpravami. Tato odůvodnění považuje soud za dostatečné, konzistentní a logické.

46. Pokud jde o tvrzení navrhovatelů, že v rámci provedené změny ve funkčním využití předmětné plochy došlo k upřednostnění soukromého zájmu nad jeho zájmem, odkazuje soud na definici cílů územního plánu podle § 18 stavebního zákona. Soud konstatuje, že cílem územního plánování je rozvoj dotčeného území. Ten je chápán jako zajištění souladu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 14 57 A 5/2020 mezi výstavbou a požadavkem udržitelného rozvoje území (soulad mezi požadavky na příznivé životní prostředí, hospodářský rozvoj a soudržnost společnosti) tento cíl je pak zajišťován cestou vzájemné koordinace veřejných a soukromých zájmů. Soud rovněž hodnotil, zda důvody, které odpůrce vedly k novému funkčnímu vymezení předmětné plochy, reprezentují veřejný zájem a dospěl k závěru v souladu s odpůrcem, neboť zemědělsko-podnikatelská činnost v daném případě je zúžena pouze na plochu výroby a skladování – na pozemky zemědělských staveb za účelem umístění stavby zimoviště pro skot a manipulační plochy pro skladování senáže. Tato činnost pak je zcela v souladu s rozvojem obce tak, jak bylo popsáno odpůrcem v územním plánu jeho textové části i v odůvodnění námitek. Z hlediska § 2 odst. 2 zákona o obcích, podle kterého musí obec pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů a při plnění svých úkolů chránit též veřejný zájem, je pak snaha obce do budoucna zamezit v blízkosti obytné zástavby umísťování výroby a skladů s potencionálně negativním vlivem na okolí, snaha opřená o legitimní cíl, jímž je vytvářet zdravé životní podmínky. Soud proto uzavřel, že změna funkčního využití pozemků sice může zasahovat do práv navrhovatelů, nicméně tento zásah není nepřiměřený. Soud opětovně připomíná, že obec je oprávněná provést změnu ve využívání území, neboť je její povinností v rámci územního plánování mimo jiné prověřovat a posuzovat potřebu změn v území veřejný zájem na jejich provedení, jejich přínosy a problémy, rizika s ohledem například na veřejné zdraví, životní prostředí, vliv na veřejnou infrastrukturu a její hospodářské využití, jak vyplývá z § 19 odst. 1 písm. b) stavebního zákona.

47. Soud proto návrh na zrušení změny opatření obecné povahy jako nedůvodný zamítl dle § 101d odst. 2 s.ř.s.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení před soudem ten účastník, který měl ve věci plný úspěch. Navrhovatel nebyl ve věci úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrce byl v řízení úspěšný, ovšem práva na náhradu nákladů řízení nepožadoval, když nebylo zjištěno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady nad rámec jeho činnosti vznikly.

49. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým postupem souhlas. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 15 57 A 5/2020 lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 27. dubna 2020 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.