60 Az 1/2020

Rubrum

č. j. 60 Az 1/2020 - 14 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: D.U., narozený X státní příslušnost X pobytem X zastoupený advokátkou Mgr. Janou Smilovou se sídlem Žižkova 1321/1, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2020, ev. č. B009032, čj. OAM-988/ZA-ZA11-VL11-2019, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 60 Az 1/2020

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 8. 11. 2019 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice.

2. Žalobce k podané žádosti sdělil, že se narodil ve vesnici Solotvino, v Zakarpatské oblasti na Ukrajině. Dále, že je státním příslušníkem Ukrajiny, má maďarskou národnost a je schopen se dorozumět česky, maďarsky a slabě ukrajinsky. Žalobce vyznává katolické náboženství a nemá žádné politické přesvědčení a nikdy nebyl členem žádné politické strany nebo skupiny. Žalobce je podruhé ženatý. Jeho současná manželka a jeho dcera spolu žijí v Českých Budějovicích a obě mají povolení k trvalému pobytu. O svém synovi narozeném v roce 2003 v obci Solotvino nemá žádné informace. K tomuto žalobce sdělil, že byl s jeho matkou na Ukrajině bez svého vědomí rozveden soudem dne 27. 2. 2015. K průběhu cesty do České republiky žalobce sdělil, že na Ukrajině byl naposledy v srpnu roku 2008, a že od té doby žije nepřetržitě na území České republiky. Předtím pobýval pouze v letech 2017 a 2018 v Chorvatsku na dovolené. Žalobce v roce 2002 až 2005 pracoval v Maďarsku. Jednalo se o tříměsíční sezónní práce. Udělená víza či povolení k pobytu v jiných státech neměl. O mezinárodní ochranu předtím nikdy nežádal. Jako důvod své žádosti žalobce uvedl, že žije v České republice takřka 12 let a díky svému maďarskému původu se na Ukrajině necítí bezpečně, protože etnicky nezapadá a chodil i do maďarské školy. Žalobce popsal, že se nemá kam vrátit, neboť vesnice Solotvino byla známá svými podzemními doly. Z vesnice v roce 2015 vystěhovávali lidi, z důvodu propadání solných dolů a lidé, kteří si o nové domy nepožádali, je nedostali. Žalobce si o žádný dům nepožádal. Dle jeho názoru jsou solné doly již zakonzervovány solnou vodou a žalobce neví, v jakém stavu je jeho dům. Jako druhý důvod své žádosti žalobce uvedl, že by mohl být potrestán za to, že nenastoupil do války na východě Ukrajiny. Dle žalobcových slov se nechce na Ukrajinu již vracet, protože tam bude považován za zrádce. Další důvody k žádosti žalobce neuvedl.

3. Při pohovoru konaném dne 14. 11. 2019 žalobce uvedl, že na Ukrajině žil ve vesnici, ve které se narodil a vychovávala jej babička – Maďarka. Své rodiče nikdy nepoznal. Dva roky studoval na maďarském gymnáziu v Mukačevu. Studium dokončil v roce 1999, a pak nastoupil na vojnu. Poté začal jezdit za sezónními pracemi do Maďarska. O maďarské občanství nikdy nežádal, protože měl povolen pobyt v České republice. Na Ukrajině se coby Maďar necítil bezpečně, neboť lidé rumunské a maďarské národnosti mají na Ukrajině různé třenice, což má svůj původ ještě před druhou světovou válkou. S ukrajinskými státními orgány žádné problémy nikdy neměl. V roce 2008 využil příležitosti vycestovat do České republiky, kde získal dlouhodobý pobyt. V Maďarsku bylo získání pobytu těžší (šlo to jen sezónně). Dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání v České republice mu v roce 2017 nebyl prodloužen kvůli neplnění stanoveného účelu. V této souvislosti probíhá řízení před soudem; krajský soud však žalobě nepřiznal odkladný účinek. V zemi původu již nemá žádné zázemí a neměl by ani práci. Na Ukrajině neexistuje sociální podpora a byl by tam jako cizinec. Legalizace pobytu v České republice po návratu na Ukrajinu by trvala moc dlouho, neboť žádosti o sloučení s rodinou se vyřizují i několik měsíců. Žalobcova šestiletá dcera má kamarády už jen v České republice a je zde velmi integrována. Se svou ženou Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 60 Az 1/2020 zde pak žalobce žije už šest roků. Žalobcova manželka již pro sebe a dceru zažádala o české občanství a spolu s žalobcem mají již jako rodina českou mentalitu. Dále žalobce stručně popsal chod jeho rodinné domácnosti i způsob jejího financování (dříve žalobcova živnost, aktuálně příjem manželky). Dále žalobce uvedl, že na vojně působil jako záchranář v Charkově a byl brán jako záloha pro mobilizaci. V souvislosti s opětovným povoláním do armády jej však již následně nikdo nekontaktoval. S vyřízením ukrajinského pasu v dubnu 2019 žalobce neměl žádné problémy.

4. Ve vyjádření ze dne 21. 11. 2019 podaném skrze svého zástupce žalobce uvedl, že nuceným zpřetrháním rodinných vazeb může dojít k porušení práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do jeho soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, což nejcitelněji zasáhne jeho dceru. Dále konstatoval, že se na Ukrajině nemá kam vrátit a poukázal na sváry mezi maďarskou a rumunskou menšinou na straně jedné a Ukrajinci na straně druhé. Žalobce se proto obává ponižování, urážek, ale i o svůj život. Je zde také možnost trestního stíhání za nenastoupení do armády v průběhu mobilizace z důvodu anexe Krymu a válečného dění na východě země.

5. Taktéž ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 16. 1. 2020 žalobce uvedl, že dle zprávy o zemi původu založené ve spise je stabilní pouze centrální a částečně západní oblast Ukrajiny. V obci Solotvino však došlo k významným změnám. Dále žalobce již pouze zopakoval některá z výše uvedených tvrzení.

6. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu zamítl jako zjevně nedůvodnou dle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění od 18. 12. 2015 (dále jen „zákon o azylu“), neboť žalobce pochází ze země, kterou Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného

7. Žalobce má za to, že dokazování nebylo provedeno důkladně. Žalobce uváděl, že se hlásí k maďarské menšině, když i studoval maďarskou školu a v dané oblasti jsou občané Maďarska (a Rumunska) vystaveni často uměle vyvolaným třenicím, z důvodů národnostní nesnášenlivosti.

8. Žalobce dále uvedl, že jeho původní místo pobytu je nyní zaplavené – obec zanikla a neměl by se tedy kam vrátit. Jeho případná další integrace v dané oblasti by byla značně ztížena právě jeho maďarským původem.

9. Žalovaný se dále nezabýval přezkumem vztahu k národnostním menšinám v dané oblasti, přiostřeným po zániku osad jimi výlučně obývaných.

10. Žalovaný dle názoru žalobce nezjistil spolehlivě skutkový stav věci dle § 3 odst. 4 a § 32 zákona č. 71/1967, o správním řízení (správní řád) ve znění pozdějších předpisů (pozn. soudu: tento předpis byl zrušen a k 1. 1. 2006 nahrazen zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád). Žalobou napadené rozhodnutí tak žalovaný vydal na základě nesprávně zjištěných skutečností, jež měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

11. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě stručně shrnul obsah žaloby a vyjádřil se k němu. Žalovaný neshledal oprávněnost žalobcových námitek a nemůže tak učinit závěr, že Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 60 Az 1/2020 by žalobcovy námitky prokazovaly nezákonnost výroku žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný se domnívá, že zjistil dostatečně skutkový stav věci a přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo a jeho rozhodnutí je přezkoumatelným a dostatečným způsobem zdůvodněno. Z tohoto pohledu považuje žalovaný uplatněné žalobní námitky (zejména, že Ukrajina není ve vztahu k žalobci bezpečnou zemí původu, či údajně nedostatečné množství aktuálních a relevantních informačních zdrojů k právnímu posouzení žádosti o mezinárodní ochranu) s ohledem na žalobcovu výpověď za liché.

13. Žalovaný dodal, že v průběhu řízení před správními orgány vyšlo najevo, že svoji vlast žalobce neopustil na základě žádného z relevantních důvodů ve smyslu zákona o azylu, a ani žalobcovy obavy z návratu na Ukrajinu nelze považovat za opodstatněné ve smyslu § 12 a § 14a zákona o azylu. Především bylo v průběhu správního řízení zjištěno, že Ukrajina (s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou proruských separatistů) splňuje základní demokratické principy v souladu s kritérii pro hodnocení bezpečné země původu, a byla proto zařazena na seznam zemí, které Česká republika považuje za bezpečné země původu (§ 2 bod 24 vyhlášky č. 328/2015 Sb., vyhláška, kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců; dále jen „vyhláška č. 328/2015 Sb.“). Z výpovědi žalobce v rámci správního řízení ani z obsahu podané žaloby nebylo zjištěno, že by v žalobcově případě tento předpoklad neplatil.

14. Žalovaný připomněl, že je to právě žalobce, kdo musí vyvrátit, že v jeho případě nelze Ukrajinu považovat vůči němu za bezpečnou zemi původu, což se v žalobcově případě nestalo. Žalobce jako hlavní důvod své žádosti uvedl, že žije v České republice takřka 12 let, je původem Maďar a na Ukrajině se necítil bezpečně, protože ve vesnici Solotvino, kde žil, etnicky nezapadal, a chodil zde do maďarské školy.

15. Žalobce v pohovoru dle žalovaného doslova uvedl, že jeho cílem je získat v České republice oprávnění k pobytu nebo azyl. V souvislosti s tím žalovavý odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2005, čj. 7 Azs 187/2004-94. Žalovaný pak žalobci doporučil, aby svou pobytovou situaci řešil prostřednictvím zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů.

16. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

III. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

18. Žaloba není důvodná.

19. Dle § 16 odst. 2 zákona o azylu platí, že „[j]ako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.“ 20. Dle § 16 odst. 3 zákona o azylu pak „[j]sou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 60 Az 1/2020 mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a“ (důraz doplněn).

21. Z uvedeného vyplývá, že pochází-li žadatel o mezinárodní ochranu ze země, již Česká republika považuje za bezpečnou, je to právě žadatel, kdo prokazuje, že v jeho konkrétním případě mu v návratu do země původu brání skutečnosti odůvodňující udělení mezinárodní ochrany (z recentní judikatury srov. například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2018, čj. 10 Azs 200/2018-34).

22. V nyní posuzované věci je postaveno najisto, že žalobce pochází z Ukrajiny a má ukrajinské státní občanství. Česká republika přitom dle § 2 bod 24 vyhlášky č. 328/2015 Sb. považuje Ukrajinu za bezpečnou zemi pouze „s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou proruských separatistů.“ 23. Krajský soud přisvědčil závěru žalovaného, dle něhož žalobcova tvrzení (tím méně předložené důkazní prostředky), k nimž upíná svou žalobní argumentaci, nenasvědčují tomu, že by žalobci v návratu do země původu bránily skutečnosti postačující k udělení mezinárodní ochrany.

24. Žalobcova tvrzení uplatněná v průběhu správního řízení lze rozdělit na tři skupiny: 1) zásah do žalobcova soukromého a rodinného života, 2) údajná hrozba stíhání za nenastoupení do armády a 3) „třenice“ mezi rumunskou, resp. maďarskou menšinou a Ukrajinci.

25. Ve vztahu k prvnímu a druhému bodu krajský soud uvádí, že žalobce je v textu samotné žaloby ani v nejobecnější rovině vůbec nezmiňuje a činí sporným toliko otázku (ne)posouzení možného ohrožení žalobce v důsledku jeho maďarské národnosti. Krajský soud se tak těmito body nemohl věcně zabývat.

26. Pouze nad rámec nutného k tomu přesto uvádí, že jelikož žalobcova manželka a dcera mají (dle tvrzení žalobce) v České republice povolen trvalý pobyt, má žalobce možnost požádat o příslušný pobytový titul za účelem sloučení rodiny, jakkoli může být získání takového pobytového oprávnění spojeno s určitými praktickými potížemi. S ohledem na shora popsané skutkové okolnosti případu – zejména rodinnou situaci žalobce a nutnost vycestování žalobce v podstatě pouze za účelem podání žádosti o pobytové oprávnění – pak dle názoru krajského soudu jsou splněny podmínky pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti ve smyslu § 169d zákona o pobytu cizinců.

27. V souvislosti s bodem třetím, tj. údajnou hrozbou v důsledku nesvárů mezi maďarskou a ukrajinskou komunitou nelze přehlédnout, že žalobce toto své tvrzení ponechal po celou dobu správního řízení přes svá opakovaná doplňující vyjádření pouze ve zcela obecné rovině. Nic konkrétnějšího pak neuvedl ani v samotné žalobě. Krajský soud připomíná, že s ohledem na to, že Ukrajina představuje dle shora citované vyhlášky č. 328/2015 Sb. (s výjimkou určitých oblastí) bezpečnou zemi, leželo břemeno důkazní v této souvislosti právě na žalobci. Ten však nejenže v daném ohledu žádné důkazní prostředky nepředložil a nenavrhl, ale neunesl dokonce ani břemeno tvrzení, neboť Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 60 Az 1/2020 v podstatě nikterak nespecifikoval, jakým způsobem by se jej měly uvedené „třenice“ konkrétně dotýkat, proč by nemohl případně využít ochrany ukrajinských státních orgánů či možnosti vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny mimo oblast, z níž pochází a kde má k tvrzeným střetům docházet, apod. Žalobcovo tvrzení pak nemá žádnou oporu ani ve zprávě o zemi původu, která je založena ve správním spisu.

28. Za této situace nelze žalovanému vytýkat, že vycházel z dikce § 16 odst. 3 zákona o azylu a žalobcovou argumentací se v daném ohledu výslovně nezabýval.

IV. Závěr a náklady řízení

29. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z těchto důvodů mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Českých Budějovicích 7. 4. 2020 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 60 Az 1/2020 Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.