10 Azs 200/2018

Rubrum

10 Azs 200/2018 - 34 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. B., zast. JUDr. Václavem Liksomerem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 1, Kralovice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2018, čj. OAM-7/LE-LE05-LE05-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 5. 2018, čj. 60 Az 23/2018-62, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci JUDr. Václavu Liksomerovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která mu bude proplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění

1. Žalobce, státní příslušník Mongolska, požádal dne 12. 1. 2018 v ČR o mezinárodní ochranu. V pohovoru k žádosti konaném dne 24. 1. 2018 uvedl, že do ČR přicestoval dne 29. 7. 2015 na základě zaměstnaneckého víza. Z Mongolska utekl před svým otčímem. Pár měsíců před odletem do ČR byl svědkem události, kdy otčím společně s dalšími osobami zajal aktivistu proti lovu chráněných zvířat. V televizních zprávách se žalobce později dozvěděl, že byl tento muž nalezen mrtvý. O několik dnů později žalobce napadli dva muži – jedním z nich byl jeho otčím. Jelikož se nedaleko objevili náhodní kolemjdoucí, museli tito muži útoku zanechat. Žalobce byl poté převezen do nemocnice s vnitřním krvácením. V nemocnici ho navštívil otčím a přikázal mu, aby tvrdil, že se popral. Přestože u pokoje po celou dobu hlídkoval policista, podařilo se žalobci z nemocnice utéct. Následně se skrýval u kamaráda, který mu pomohl zařídit si pas a vízum. Žalobce je přesvědčen, že pokud se vrátí zpět do Mongolska, otčím ho zabije. Otčím se ho snaží vylákat vzkazem, že matka leží v nemocnici a umírá. Kamarád však žalobcovu matku potkal a nic jí není. Žalobce nemá důvěru v mongolskou policii. Sám otčím totiž pracuje jako policista a jeho udání ze strany žalobce by policie nevěřila. Již v minulosti otčím zabil jeho mladšího bratra. Žalobce tehdy otčíma udal na místní policii. Následujících šest až sedm měsíců strávil otčím ve vazbě, poté byl však propuštěn a znovu ho zaměstnali. Žalobce nemůže tuto situaci vyřešit přestěhováním v rámci Mongolska, 10 Azs 200/2018 jelikož v této zemi žije málo lidí a všichni se znají. Otčím by se tedy brzy dozvěděl, že je žalobce zpět. Žalovaný se v rámci pohovoru dotázal žalobce na rozpory jeho aktuálních tvrzení o ohrožení života s jeho výpovědí poskytnutou po zadržení dne 8. 1. 2018, ve které tvrdil, že se do Mongolska chce vrátit za svou rodinou, a že mu v návratu nic nebrání a nemá s tím problém. Žalobce se podle svých slov bál, že pokud se nebude chtít vrátit dobrovolně, tak ho policie vyhostí násilím. Proto nejprve lhal.

2. Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou, jelikož shledal naplnění podmínek v § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. V souladu s § 16 odst. 3 zákona o azylu žalovaný neposuzoval, zda žalobcem uplatněné skutečnosti spadaly pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl.

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Nesouhlasí s výkladem a aplikací § 16 odst. 2 zákona o azylu. Je přesvědčen, že uvedl obsáhle a podrobně konkrétní skutečnosti, ze kterých vyplývá, že Mongolsko vůči němu nelze považovat za bezpečnou zemi původu, a že je zde důvod pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Žalovaný se měl těmito skutečnostmi zabývat, tyto skutečnosti prověřit a obstarat k nim potřebné podklady. To však neučinil, přestože to bylo jeho povinností (§ 3, § 50 odst. 4, § 53 správního řádu). Není v možnostech stěžovatele, aby tyto skutečnosti prokazoval. Žalovaný si jeho tvrzení mohl ověřit například provedením příslušných dožádání v rámci mezinárodní justiční či policejní spolupráce. Žalovaný navíc postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou, jelikož se nezabýval tím, proč je žádost stěžovatele z hlediska doplňkové ochrany v § 14a zákona o azylu zjevně nedůvodná. Soud se nadto nevypořádal se všemi námitkami stěžovatele a napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný.

4. Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

5. Kasační stížnost je nepřijatelná.

6. Ve vztahu k námitce nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu a nedostatečného dokazování v řízení o stěžovatelově žádosti o mezinárodní ochranu lze odkázat na výslovné znění § 16 odst. 2 zákona o azylu, podle něhož se předem vybrané země původu považují za bezpečné, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze (srov. např. také usnesení ze dne 14. 3. 2014, čj. 5 Azs 23/2013-19). NSS v této souvislosti již dříve konstatoval, že „označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu“ (rozsudek ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS). Mongolsko je podle § 2 vyhlášky č. 328/2015 Sb. na seznamu zemí, které Česká republika považuje za bezpečné. Bylo proto na stěžovateli, aby prokázal, že v jeho případě tato domněnka neplatí.

7. Stěžovatel neprokázal, že v jeho konkrétním případě nelze Mongolsko považovat za bezpečnou zemi. Především totiž neobjasnil, proč mu nemohou poskytnout ochranu 10 Azs 200/2018 - 35 pokračování před údajnou hrozbou ze strany otčíma orgány jeho domovského státu (srov. judikaturu k pronásledování ze strany soukromých osob, např. rozsudek ze dne 27. 8. 2003, čj. 4 Azs 5/2003-51). Samotné tvrzení, že je otec policista, nemůže obstát. Z této skutečnosti nelze bez dalšího dovozovat, že policie nebude stěžovateli udání otčíma věřit. Stěžovatel při pohovoru nebyl schopen detailněji popsat, jakou funkci otčím u policie zastává a co je náplní jeho pracovní činnosti. Dostačující není ani poukaz stěžovatele na způsob vyšetřování smrti jeho bratra, kterou otčím údajně způsobil. Stěžovatel neznal detaily vyšetřování vraždy jeho bratra, jelikož v té době, jak sám při pohovoru uvedl, byl ještě malý. Obecně navíc věrohodnost stěžovatelových tvrzení učiněných v průběhu azylového řízení narušují jeho rozporná tvrzení učiněná ihned po zadržení, kdy tvrdil, že se chce do Mongolska vrátit za rodinou a v návratu mu nic nebrání. Tento rozpor stěžovatel ani následně dostatečně přesvědčivě nevysvětlil.

8. Pokud jde o námitku, že měl žalovaný posuzovat zjevnou nedůvodnost žádosti konkrétně také z hlediska doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu, lze odkázat na výslovné znění § 16 odst. 3 téhož zákona. Podle tohoto ustanovení jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, neposuzuje se, zda žadatel splňuje důvody pro udělení azylu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Judikaturu, kterou stěžovatel cituje v kasační stížnosti nelze použít, jelikož se vztahuje ke znění § 16 azylového zákona předcházejícímu novele provedené zákonem č. 314/2015 Sb., s účinností od 18. 12. 2015.

9. Napadený rozsudek není ani nepřezkoumatelný, soud se zabýval všemi žalobou tvrzenými skutečnostmi. Pečlivě – v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu – objasnil otázku důkazního břemene v případě žadatelů pocházejících z bezpečných zemí a vysvětlil, proč se žalovaný nemusel zabývat zjevnou nedůvodností ve vztahu k udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu.

10. NSS proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s.

12. NSS dále ustanovenému zástupci přiznal odměnu za zastupování (§ 35 odst. 9 s. ř. s.). Jde o odměnu za jeden úkon právní služby (kasační stížnost) v částce 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu] a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), celkem tedy 3 400 Kč. Přiznaná odměna bude vyplacena z účtu NSS do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. října 2018 Zdeněk Kühn předseda senátu