63 A 10/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobců: a) Mgr. I. M., narozená dne bytem b) PaedDr. S. D., narozený dne bytem oba zastoupeni JUDr. Zdeňkou Vochyánovou advokátkou se sídlem Nerudova 1190/3, 674 01 Třebíč proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti: Kraj Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2026, č. j. KUJCK 31620/2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Osoba zúčastněná na řízení („vyvlastnitel“) se domáhala odnětí vlastnického práva ke spoluvlastnickým podílům každého ze žalobců o velikosti 1/2 k pozemku parc. č. X v k. ú. X, a to za účelem uskutečnění stavby obchvatu označené jako „II/405 Okříšky, obchvat až po křižovatku se silnicí I/23“ jako veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury. Městský úřad Dačice („vyvlastňovací úřad“) posoudil žádost vyvlastnitele a výroky 1.1. a 1.2. rozhodnutí ze dne 24. 9. 2025, č. j. DACI/20766/25/OSÚ, rozhodl tak, že podle § 24 odst. 3 písm. a) bodu 3. zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě („zákon o vyvlastnění“) se vlastnická práva ke shora uvedeným spoluvlastnickým podílům žalobců k pozemku odnímají a přechází na vyvlastnitele. Výrokem 1.3. určil, že vyvlastnitel je povinen zahájit uskutečňování účelu vyvlastnění do 4 let od právní moci výroku I. rozhodnutí. Výroky 2.1. a 2.2. rozhodnutí podle § 24 odst. 4 písm. a) zákona o vyvlastnění stanovil jednorázovou peněžní náhradu pro každého ze žalobců ve výši 116 050 Kč.

2. Vyvlastňovací úřad dospěl k závěru, že je naplněna podmínka existence účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem, konkrétně dle § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích („zákon o pozemních komunikacích“), neboť stavba obchvatu je stavbou silnice II. třídy a uvedené ustanovení vyvlastnění za účelem výstavby silnic umožňuje. Podmínku existence veřejného zájmu považoval rovněž za splněnou, a to jednak z důvodu obecného vymezení silnic jakožto staveb veřejně prospěšných dle § 17 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, jednak s ohledem na vymezení stavby obchvatu jako stavby veřejně prospěšné v rámci územně plánovací dokumentace. Převahu veřejného zájmu nad zachováním práv vyvlastňovaných pak úřad shledal zejména ve snížení transitní dopravy přes centra přilehlých obcí, propojení silniční sítě či v posílení dopravní infrastruktury ve vztahu k plánované dostavbě jaderné elektrárny Dukovany.

3. Odvolání žalobců žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Proti rozhodnutí žalovaného nyní žalobci brojí žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích („krajský soud“) dne 7. 4. 2026. Domáhají se, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil v rozsahu, v němž byl potvrzen výrok 1.1., 1.2. a 1.3. prvostupňového rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně navrhují zrušit též prvostupňové rozhodnutí v rozsahu výroků 1.1, 1.2. a 1.

3. II. Obsah žaloby II.A Neprokázání veřejného zájmu ve vztahu k rozsahu vyvlastnění 4. Žalobci v prvé řadě namítají, že napadené rozhodnutí je nezákonné pro nesprávné posouzení podmínek vyvlastnění podle § 3 odst. 1 a § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění.

5. Žalovaný dle jejich názoru neprokázal veřejný zájem ve vztahu ke konkrétnímu rozsahu vyvlastnění. V odůvodnění napadeného rozhodnutí neuvedl důvody nezbytnosti vyvlastnění pozemku žalobců, ani důvody, pro které pozemek vyvlastňuje v napadeném rozsahu. Současně neuvedl, z jakých důvodů nelze bez zásahu do pozemku žalobců stavbu realizovat, jaký je přesný funkční význam tohoto pozemku pro stavbu, ani proč nebylo možné zvolit šetrnější řešení oproti plnému zásahu do spoluvlastnických práv žalobců.

6. Napadené rozhodnutí současně zaměňuje obecný význam stavby za prokázání veřejného zájmu na konkrétním zásahu do konkrétního vlastnického práva. Takový postup je v rozporu s § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění i s ustálenou judikaturou správních soudů. Žalobci odkázali na rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2021, č. j. 10 As 365/2021-94, ze kterého dovozují, že veřejný zájem musí být ve vyvlastňovacím řízení prokázán nejen ve vztahu k vyvlastnění samotnému, ale i ve vztahu k jeho konkrétnímu rozsahu. Dále poukazují na rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2017, č. j. 8 As 187/2016-51, dle kterého i tam, kde je účel vyvlastnění dán zvláštním zákonem, je třeba poměřovat převahu veřejného zájmu nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. II.B Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 7. Ve vadách shrnutých v předchozím bodě, tedy v tom, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí není patrné, z jakých skutkových a právních důvodů je právě zvolený rozsah vyvlastnění nezbytný a přiměřený, resp. proč nebylo možné sledovaného účelu dosáhnout jinak, šetrněji a s menším zásahem do jejich vlastnických práv, spatřují žalobci nepřezkoumatelnost rozhodnutí. II.C Nedostatky kontraktačního procesu 8. Žalobci namítají, že žalovaný nesprávně posoudil splnění podmínky dle § 5 zákona o vyvlastnění, který stanoví povinnost vyvlastnitele pokusit se před podáním žádosti o vyvlastnění získat práva k pozemku smlouvou.

9. V prvé řadě nesprávně považoval za dostačující zaslání návrhu smlouvy a znaleckého posudku, aniž se zabýval tím, zda šlo o reálný, poctivý a materiálně způsobilý pokus o smluvní nabytí práv. Dle žalobců bylo třeba zkoumat také kvalitu kontraktačního postupu, srozumitelnost nabídky, její podklad a to, zda vyvlastnitel skutečně usiloval o dohodu, nebo pouze vytvořil podmínky pro následné vyvlastnění. Správní orgány zejména nezjišťovaly, zda po zaslání návrhu smlouvy proběhla jakákoli skutečná jednání směřující k dosažení dohody.

10. Za významné žalobci považují též to, že původní znalecký posudek neodpovídal požadavkům účinných oceňovacích předpisů, a proto vyvlastňovací úřad vyžádal jeho aktualizaci. Jakmile však správní orgán připustil, že původní znalecký podklad nabídky byl problematický, měl se zabývat tím, zda proběhlý kontraktační proces mohl založit splnění podmínky dle shora uvedeného ustanovení. Bylo třeba zvažovat, zda po vyhotovení aktualizovaného posudku a souvisejícího navýšení obvyklé ceny neměli žalobci dostat novou reálnou možnost uzavřít smlouvu.

11. V této souvislosti žalobci odkázali na rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2021, č. j. 1 As 176/2019- 53, ze kterého dovozují, že správní soud je povinen v řízení o přezkumu výroku o vyvlastnění zkoumat také případné vady kontraktačního procesu před zahájením vyvlastňovacího řízení, a to včetně vad znaleckého posudku, z něhož vycházela nabídková kupní cena. II.D Obcházení režimu výkupů dle zákona č. 416/2009 Sb.

12. Žalobci namítají, že žalovaný bez potřebného skutkového ověření odmítl jejich námitku, dle které v projednávané věci může docházet k účelovému obcházení zákonného režimu dobrovolných výkupů pozemků pro dopravní infrastrukturu.

13. V rámci vyvlastňovacího řízení poukázali na to, že při výkupech obdobných pozemků státem či státními investory je používán režim dle § 3b zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury („zákon o urychlení výstavby“), dle kterého je výkupní cena násobena koeficientem 8, zatímco v posuzované věci vyvlastnitel coby kraj nabízel podstatně nižší plnění. V souvislosti s tím namítli, že po vyvlastnění dochází k účelovým převodům pozemků z vyvlastnitele na Ředitelství silnic a dálnic s. p., čímž je obcházeno uvedené ustanovení zákona o urychlení výstavby.

14. Žalovaný námitku odmítl s tím, že jde o jiné právní vztahy, které mu nepřísluší hodnotit, čímž rezignoval na svou povinnost zjistit skutkový stav v rozsahu potřebném pro posouzení zákonnosti vyvlastnění. Bylo namístě přinejmenším ověřit, zda k takovým převodům docházelo, jakých pozemků se týkaly a zda nešlo o systémově provázaný postup.

15. I tuto námitku žalobci spojují s otázkou, zda kontraktační proces proběhl poctivě. Odkazují na rozsudek NSS ze dne 22. 3. 2024, č. j. 5 As 221/2023-50, kde soud rozlišil mezi smluvní kupní cenou podle § 3b zákona o urychlení výstavby a náhradou za vyvlastnění podle zákona o vyvlastnění, současně však vyložil, že smyslem uvedeného ustanovení je motivovat dobrovolné nabytí práv. Ke stejnému závěru NSS dospěl i v rozsudku ze dne 24. 1. 2024, č. j. 9 As 1/2024-37, kde vyložil, že koeficient 8 je nástrojem podporujícím dobrovolný výkup. Námitku obcházení zákona, resp. jím daného účelu, proto nebylo možno pominout. II.E Bagatelizace vad znaleckého posudku 16. Žalobci namítají, že žalovaný pochybil, když bez dostatečné analýzy aproboval znalecký posudek jako použitelný podklad kontraktačního procesu.

17. Žalovaný výslovně připustil, že znalec pracoval s pojmy tržní ocenění majetku a tržní hodnota, ačkoli pro účely vyvlastnění měla být stanovena obvyklá cena. Tento rozpor přesto označil za nevýznamný, což považují žalobci za nepřijatelně zjednodušující přístup. Jestliže správní orgán sám identifikoval pojmovou a metodickou nejasnost znaleckého podkladu, nemohl ji následně překlenout tvrzením, že znalec ve skutečnosti postupoval správně. Tím nahrazoval chybějící jednoznačnost posudku vlastní interpretací.

18. Správní orgány se dále spokojily s obecným tvrzením, že znalec použil porovnání s pěti prodeji zemědělských pozemků, aniž by podrobněji přezkoumaly, proč byly vybrány právě tyto srovnávací případy, zda byly skutečně srovnatelné povahou, polohou a časem, a zda nebyly opomenuty jiné relevantní převody v dotčeném území nebo v bezprostředně souvisejícím dopravním koridoru.

19. Vyvlastňovací úřad vedle toho sám shledal potřebu aktualizace znaleckého posudku z důvodu novelizace oceňovacích předpisů, čímž implicitně potvrdil, že původní podklad pro nabízenou kupní cenu nebyl bezvadný. Přesto však správní orgány nezkoumaly, jaký dopad má tato skutečnost na zákonnost kontraktační fáze. Konkrétně se nezabývaly tím, zda po aktualizaci posudku a navýšení obvyklé ceny neměli žalobci dostat novou příležitost k uzavření smlouvy na základě podkladu, který byl již bez vad. Povinností žalovaného bylo důsledně posoudit, zda původní znalecký posudek představoval podklad způsobilý naplnit požadavky § 5 zákona o vyvlastnění. Pokud tak neučinil, zatížil rozhodnutí vadou nezákonnosti. II.F Nesprávné zjištění skutkového stavu 20. Žalobci závěrem namítají, že skutkový stav, z něhož žalovaný vycházel, nemá v potřebném rozsahu oporu ve spise a vyžaduje zásadní doplnění, neboť žalovaný neprověřil jejich tvrzení o převodech pozemků na stát nebo Ředitelství silnic a dálnic s. p., o faktické návaznosti krajských a státních výkupů v rámci téhož dopravního řešení a o významu těchto skutečností pro posouzení předchozího pokusu o dohodu (viz bod II. D).

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

21. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 27. 5. 2026 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

22. Úvodem připomněl zásadu koncentrace řízení. Uvedl, že žalobce se ve svých písemných námitkách datovaných dnem 16. 6. 2025 omezil na vyjádření nesouhlasu se znaleckým posudkem ze dne 19. 6. 2024, resp. jeho neaktuálností ke dni vyvlastnění. Dále požadoval určení náhrady za vyvlastnění ve výši osminásobku obvyklé ceny stanovené znaleckým posudkem. Namítal, že vyvlastnitel v roce 2022 stanovil cenu pro výkup pozemků pro stavbu předmětného obchvatu bez ohledu na jejich rozdílnou obvyklou cenu, zatímco v roce 2016 pro stavbu obchvatu Jihlavy vykupoval za cenu vyšší. Zároveň namítal, že vyvlastnitel nabyté pozemky přeprodává nebo bezúplatně převádí na Ředitelství silnic a dálnic s. p., čímž má docházet k obcházení zákona o urychlení výstavby. V odvolání se pak žalobci měli vymezit pouze proti aplikovanému účelu vyvlastnění dle § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, resp. tvrdili nutnost prokázání veřejného zájmu. Dále zopakovali námitky stran vyvlastnitelem navržené výše kupní ceny, obcházení zákona o urychlení výstavby, náhrady za vyvlastnění uvedené ve znaleckém posudku a svá tvrzení o výkupních cenách pozemků v roce 2016.

23. Námitce nepřezkoumatelnosti dle žalovaného nelze přisvědčit. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že vyvlastňovací úřad se zabýval hodnocením všech zákonných podmínek přípustnosti vyvlastnění. Zejména na stranách 3 a 4 rozhodnutí jsou uvedeny závěry o nezbytnosti vyvlastnění v daném rozsahu. Žalobci současně v průběhu vyvlastňovacího řízení žádná tvrzení či návrhy stran možnosti dosáhnout účelu vyvlastnění jinak a šetrněji k jejich právům neuvedli, a samotný rozsah vyvlastnění nerozporovali.

24. Za nedůvodnou žalovaný považuje též námitku neprokázání veřejného zájmu ve vztahu ke konkrétnímu rozsahu vyvlastnění, resp. námitku nesprávného posouzení podmínek vyvlastnění. Odvolací námitka směřovala pouze proti podmínce vyvlastnění dle § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění, tj. proti podmínce existence veřejného zájmu na dosažení konkrétního účelu vyvlastnění. Vyvlastňovací úřad se prokázáním existence veřejného zájmu podrobně zabýval a dovodil jej jednak z § 17 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, jednak z příslušné územně plánovací dokumentace. Žalovaný pak v odůvodnění napadeného rozhodnutí připustil, že označení stavby jako veřejně prospěšné samo o sobě neznamená existenci veřejného zájmu, poukázal zde však též na závěry vyvlastňovacího úřadu ohledně významu plánované stavby obchvatu spočívajícího v odvodu tranzitní dopravy z centra obce Krahulov a městysu Okříšky či na význam stavby ve vztahu k plánované dostavbě jaderné elektrárny Dukovany.

25. Nezbytný rozsah vyvlastnění je dle žalovaného dostatečně prokázán obsahem územního rozhodnutí, resp. skutečností, že vyvlastňovaný pozemek se nachází v trvalém záboru stavby tak, jak je tímto rozhodnutím vymezena. V daném případě navíc nelze pochybovat o tom, že odkloněním tranzitní dopravy z centra Krahulova a Okříšek dojde minimálně ke snížení hlukové zátěže a prašnosti a ke zvýšení bezpečnosti obyvatelstva v těchto obcích, přičemž zároveň dojde ke zkvalitnění spojení mezi Jihlavou a Třebíčí. Skutečnost, že se jedná o silnici II. třídy a není tedy vyloučeno, že se na ní budou pohybovat také cyklisté či zemědělská technika, nijak nesnižuje obecnou prospěšnost stavby.

26. Poměření veřejného zájmu na dosažení účelu vyvlastnění se zachováním práv žalobců žalovaný provedl, a to i nad rámec uplatněných námitek. V odůvodnění uvedl, že základem pro úvahu o převaze veřejného zájmu nad zájmem vyvlastňovaných je předpoklad, že vyvlastňovaní své zájmy specifikují. Pokud tak neučinili, lze se domnívat, že předmětem jejich zájmu je vlastnictví pozemku jako takové. V daném případě žalobci žádný konkrétní zájem na zachování svých dosavadních práv nespecifikovali. Žalovaný proto mohl souhlasit se závěrem vyvlastňovacího úřadu, že veřejný zájem s ohledem na popsaný význam stavby převažuje nad individuálními zájmy vyvlastňovaných, a že i tato podmínka vyvlastnění tedy byla splněna.

27. Za důvodnou žalovaný dále nepovažuje námitku, dle níž měl nesprávně redukovat podmínku předchozího pokusu o dohodu na pouhou formální nabídku, ani námitku ohledně bagatelizace vad znaleckého posudku. Vyvlastňovací úřad zkoumá, zda byla v rámci negociačního řízení dodržena příslušná ustanovení zákona o vyvlastnění a zákona o urychlení výstavby. V této souvislosti se zabývá tím, zda aktivita vyvlastnitele svědčila o jeho skutečném zájmu na uzavření dohody a nejednalo se o snahu pouze formálního charakteru. Co se týče návrhu kupní ceny, vyvlastnitel byl v rámci negociačního řízení vázán pouze zákonem o vyvlastnění, jehož § 5 odst. 1 písm. a) stanoví, že vyvlastnitel je povinen k návrhu smlouvy předložit znalecký posudek, podle kterého navrhl vyvlastňovanému cenu za získání potřebných práv k pozemku nebo ke stavbě. Pokud vyvlastnitel coby územní samosprávní celek, na nějž se nevztahují ustanovení § 3b odst. 1 zákona o urychlení výstavby, navrhne kupní cenu vyšší, než jak byla stanovena znaleckým posudkem, činí tak z vlastní vůle a vyvlastňovacímu úřadu nepřísluší hodnotit konkrétní částku, kterou navrhl.

28. Závěry žalobců o tom, že původní znalecký posudek bez jeho aktualizace nebyl způsobilým podkladem kontraktační fáze a nebyla tak splněna podmínka podle § 5 zákona o vyvlastnění, považuje žalovaný za chybné. Znalecký posudek přiložený k žádosti o vyvlastnění vadný nebyl, a tudíž nebyl vadný ani kontraktační proces. Aktualizaci znaleckého posudku vyžaduje vyvlastňovací úřad z úřední povinnosti, jelikož v souladu s § 10 odst. 4 zákona o vyvlastnění se náhrada za vyvlastnění určuje na základě oceňovacího předpisu účinného v době rozhodování o vyvlastnění. Samotná aktualizace znaleckého posudku provedená z důvodu změny v oceňovacím předpisu s kontraktačním procesem žádnou souvislost mít nemůže, natož aby tím bylo potvrzeno, že původní podklad nabídky kupní ceny nebyl bezvadný, jak tvrdí žalobci.

29. Pokud jde o námitku obcházení režimu výkupů podle zákona o urychlení výstavby a námitku nedostatečného zjištění skutkového stavu, setrvává žalovaný na tom, že správní orgány se vždy v konkrétním řízení zabývají konkrétním případem, přičemž v průběhu posuzovaného vyvlastňovacího řízení bylo prokázáno splnění všech zákonných předpokladů pro rozhodnutí včetně požadavků stanovených zákonem o vyvlastnění a zákonem o urychlení výstavby. Nic nenasvědčuje tomu, že by kontraktační proces neproběhl poctivě či že by podmínka pokusu o dohodu měla být naplněna pouze zdánlivě. Správním orgánům nepřísluší zabývat se případnými právními vztahy vyvlastnitele se třetími osobami. Žalobci současně svá tvrzení neopřeli o žádné konkrétní důkazy, přičemž takto obecně uplatněnou argumentací nebylo možno se zabývat, i kdyby k posuzování podobných skutečností žalovaný povolán byl. Žalovaný dodal, že řádné zjištění skutkového stavu neznamená povinnost zjišťovat a ověřovat veškeré okolnosti a tvrzení účastníků řízení.

IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení – vyvlastnitele

30. Vyvlastnitel ve svém vyjádření ze dne 12. 5. 2026 taktéž navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

31. K námitce neprokázání veřejného zájmu ve vztahu k rozsahu vyvlastnění uvedl, že na základě ustanovení § 9 zákona o pozemních komunikacích je jakožto kraj vlastníkem silnic II. a III. třídy, které se na jeho území nacházejí. Propojení silnice II/405 Okříšky a silnice I/23 umožní vyvedení silnice II/405 ze zastavěného území městyse Okříšky a obce Krahulova, čímž bude umožněno výrazněji regulovat tranzitní dopravu přes centrum těchto obcí. Stavba obchvatu je dále součástí hlavní návozové trasy pro dostavbu jaderné elektrárny Dukovany, po které budou přepravovány nadrozměrné a těžké komponenty. Navržené řešení je v souladu s koridorem stanoveným v Zásadách územního rozvoje Kraje Vysočina. Trasa vede v koridoru určeném pro dopravní a technickou infrastrukturu a je vedena jako veřejně prospěšná stavba.

32. Napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné nepovažuje. Poukázal na to, že trasa obchvatu využívá současnou silnici III/40513, která bude rozšířena na parametry silnice II. třídy, čímž dojde jen k nezbytnému dotčení okolních pozemků, mezi nimiž je i pozemek žalobců. Jelikož dochází k rozšiřování stávající silnice, jedná se o nejvýhodnější řešení, které co nejméně zasahuje do vlastnických práv třetích osob. Ani sami žalobci neuvedli žádné jiné konkrétní rozumné řešení, které by pro potřebný účel mohlo být realizováno, a s nímž by se měl žalovaný ve svém rozhodnutí vypořádat. Pro stavbu obchvatu bylo vydáno územní rozhodnutí, proti němuž žalobci nijak nebrojili.

33. Nedostatky v kontraktačním procesu neshledává. Uvedl, že již od roku 2018 jednal s původním vlastníkem dotčeného pozemku, otcem žalobců. Po převodu pozemku v roce 2023 jednal přímo se žalobci. Jednání probíhalo písemně, telefonicky i osobně a nejednalo se tedy o pouhou formální nabídku. Podrobný rozbor jednání vyplývá ze žádosti o vyvlastnění. K prokázání průběhu vyjednávání vyvlastnitel v případě potřeby navrhuje výslech svědka Ing. V. Ch., zaměstnance Krajského úřadu Kraje Vysočina, který jednání vedl. Dále uvedl, že kupní cena pozemku nebyla stanovena na základě znaleckého posudku předloženého k žádosti o vyvlastnění ani podle aktualizovaného znaleckého posudku. Vzhledem k vysokému počtu dotčených vlastníků pozemků stanovilo zastupitelstvo Kraje Vysočina jednotnou kupní cenu pozemků nutných pro stavbu obchvatu Okříšek na základě kupních cen pozemků u obdobných obchvatů. Změna výše ceny ve znaleckém posudku tudíž neměla žádný vliv na nabízenou kupní cenu. Kupní cena schválená zastupitelstvem přitom byla několikanásobně vyšší než cena stanovená v aktualizovaném znaleckém posudku. Nebyl tedy důvod k zaslání nové kupní smlouvy. Cena stanovená aktualizovaným znaleckým posudkem nadto byla použita pouze pro stanovení náhrady za odejmutí vlastnického práva v řízení o vyvlastnění.

34. K námitce obcházení režimu výkupů podle zákona o urychlení výstavby uvedl, že veškeré jím vybudované obchvaty jsou k dnešnímu dni v jeho vlastnictví a nedošlo tedy k jejich převodu na státní organizace, které při výkupu pozemků využívají koeficient 8. Stavba obchvatu je spolufinancována ze Státního fondu dopravní infrastruktury, podle jehož podmínek ani není možné převádět stavbu či pozemky do vlastnictví třetích osob. Dodal, že žalobci neuvedli jediný konkrétní případ, který by mohl vzbuzovat dojem možného obcházení režimu výkupů.

35. S namítanou bagatelizací vad znaleckého posudku nesouhlasí. Znalecký posudek nesloužil jako podklad pro stanovení kupní ceny pozemku v kontraktační fázi, nýbrž jako podklad pro stanovení náhrady za vyvlastnění pozemku. Aktualizovaný znalecký posudek byl vyhotoven z toho důvodu, že po zahájení vyvlastňovacího řízení došlo k aktualizaci oceňovací vyhlášky. Navíc došlo jen k nepatrné změně, která na výši nabízené kupní ceny, která byla mnohonásobně vyšší, nemohla mít žádný vliv.

V. Replika žalobců

36. Žalobci ve své replice ze dne 12. 6. 2026 setrvali na podané žalobě.

37. Uvedli, že koncentrace řízení nezbavuje správní orgán povinnosti prokázat všechny zákonem stanovené podmínky vyvlastnění. Žalobní argumentací nenahrazují správní řízení novými skutkovými verzemi věci, nýbrž namítají, že správní orgány neunesly své zákonné břemeno při prokazování veřejného zájmu, nezbytného rozsahu vyvlastnění a splnění podmínky předchozího pokusu o dohodu, což je obrana plně přípustná.

38. Žalovaný i vyvlastnitel dle názoru žalobců opakují obecná tvrzení o dopravním významu obchvatu. Ta však sama o sobě neprokazují veřejný zájem na konkrétním vyvlastnění konkrétního pozemku žalobců v konkrétním rozsahu ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění. Zopakovali žalobní argumentaci v tom směru, že z napadeného rozhodnutí se nepodává, proč je nutné zasáhnout právě do jejich práv v daném rozsahu, proč nebylo možné účelu dosáhnout šetrněji, a jakým konkrétním způsobem správní orgány poměřily tvrzený veřejný zájem se zachováním jejich vlastnického práva. Žalovaný ve svém vyjádření přitom fakticky potvrzuje, že poměřování zájmů neprovedl, když uvádí, že žalobci svůj individuální zájem nespecifikovali, a proto mohl uzavřít, že veřejný zájem převažuje.

39. Argumentací ohledně umístění pozemku v trvalém záboru stavby či ohledně vymezení územním rozhodnutím žalovaný zákonem požadované posouzení pouze nahrazuje odkazem na jiný podklad. Skutečnost, že určitý pozemek byl zahrnut do trvalého záboru sama o sobě neprokazuje, že právě takový zásah je nezbytný ve smyslu § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění. Argumentace stran toho, že žalobci sami nepředložili jiné možné řešení, není přiléhavá. Povinnost prokázat nezbytnost zásahu nese správní orgán.

40. V otázce naplnění požadavků § 5 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o vyvlastnění se vyjádření žalovaného a vyvlastnitele dostávají do podstatného rozporu. Žalovaný tvrdí, že vyvlastnitel mohl navrhnout cenu vyšší, než jaká vyplývala ze znaleckého posudku, a že tak činil z vlastní vůle. Vyvlastnitel však výslovně uvádí, že kupní cena nebyla stanovena na základě znaleckého posudku předloženého k žádosti o vyvlastnění ani podle jeho aktualizace, nýbrž byla stanovena jednotně zastupitelstvem kraje podle cen u obdobných obchvatů. Tento rozpor považují žalobci za zásadní. Jestliže zákon požaduje, aby k návrhu smlouvy byl předložen znalecký posudek, podle kterého byla cena navržena, nelze tento požadavek obejít tím, že bude znalecký posudek jen formálně přiložen, zatímco skutečné určení nabídky proběhne jiným mechanismem. Napadené rozhodnutí tuto otázku neřeší dostatečně a nynější vyjádření vyvlastnitele tuto vadu potvrzuje.

41. Vyvlastnitel dále doplňuje skutková tvrzení, a to například o tom, že obchvaty nepřevádí na státní organizace, či že podmínky financování převod vylučují. Žalobci v reakci na to předložili darovací smlouvu uzavřenou v souvislosti s realizací zákona o urychlení výstavby za účelem stavby obchvatu Pelhřimova, a kupní smlouvou týkající se komunikace ve Žďáru nad Sázavou.

VI. Posouzení věci krajským soudem

42. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). O věci krajský soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, aniž by nařizoval ústní jednání, neboť s takovým postupem vyjádřili účastníci řízení souhlas, resp. se k dotazu soudu nevyjádřili. Účastníci současně byli obeznámeni se všemi listinnými důkazy obsaženými v soudním i správním spisu a měli možnost se k těmto listinám vyjádřit.

43. Žaloba není důvodná. VI.A Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 44. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť důvodnost této námitky by sama o sobě byla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí.

45. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005-65, v němž NSS konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25).

46. Žalobci spatřují nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v tom, že z odůvodnění nevyplývá, proč je zvolený rozsah vyvlastnění nezbytný a přiměřený, resp. proč nebylo možné účelu vyvlastnění dosáhnout jinak a šetrněji.

47. Na straně 4. prvostupňového rozhodnutí vyvlastňovací úřad uvedl, že „nezbytný rozsah vyvlastnění dle 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění je dostatečně prokázán rozhodnutím o umístění stavby, které vydal Krajský úřad Kraje Vysočina, odbor územního plánování a. stavebního řádu dne 14.06.2022 pod č.j. KUJI 52439/2022 (právní moc ze dne 15.07.2022) kterým byla shora uvedená stavba dopravní infrastruktury umístěna na vyvlastňovaném pozemku. Stavba je dle citovaného rozhodnutí umísťována v koridoru stanoveného v Zásadách územního rozvoje Kraje Vysočina (ve znění aktualizací č. 1, 2, 3, 5, 6, 7 a 8.), kde je vymezen koridor pro umístění nové stavby v šíři 80 m (bod 87 b.3) a současně je tento koridor vymezen pro veřejně prospěšnou stavbu DK27 (bod 151 b a 152 b). Nezbytný rozsah vyvlastnění byl dále zpřesněn, když byl z pozemku parc. č. X (dle územního rozhodnutí) oddělen pozemek parc. č. 1185/3, který je nyní předmětem vyvlastnění. Vyvlastňovaný pozemek se nachází v trvalém záboru stavby „11/405 Okříšky, obchvat až po křižovatku se silnicí 1/23", jak je vymezena v územním rozhodnutí, a z tohoto důvodu u něho nepřichází v úvahu jiné omezení vlastnického práva než odnětí vlastnického práva k celému pozemku.“ 48. Z citované pasáže odůvodnění vyplývá, že dle vyvlastňovacího úřadu je vyvlastnění v daném rozsahu nezbytné s ohledem na obsah rozhodnutí o umístění stavby, kterým byla stavba umístěna na pozemku žalobců. Úřad poukázal rovněž na to, že pro účely stavby byl oddělen předmětný pozemek žalobců (parc. č. 1185/3) z pozemku parc. č. X, kdy právě takto oddělený pozemek je nyní předmětem vyvlastnění. Upřesnil též, že vyvlastňovaný pozemek se nachází v trvalém záboru stavby, jak byla územním rozhodnutím vymezena. S ohledem na tyto skutečnosti uzavřel, že jiný způsob omezení vlastnického práva žalobců nepřichází v úvahu.

49. Krajský soud je toho názoru, že přezkoumatelné důvody, pro které vyvlastňovací úřad považoval za nezbytné přistoupit přímo k odnětí vlastnických práv žalobců k celému pozemku, resp. pro které napadený rozsah vyvlastnění považoval za nezbytný ve smyslu § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění, jsou z odůvodnění napadeného rozhodnutí patrné. Jejich věcným posouzením, resp. posouzením podmínek vyvlastnění, se bude soud s ohledem na obsah žalobní argumentace zabývat v další části odůvodnění.

50. Krajský soud závěrem dodává, že ani v obecné rovině neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné či jinak nedostatečně odůvodněné. Je zřejmé, na základě jakých ustanovení, jakého skutkového stavu a jak žalovaný rozhodoval, jak hodnotil skutečnosti sdělené žalobci a jaké závěry o nich učinil. Žalovaný zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech a zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobci v průběhu správního řízení uvedli, potřebné podklady pro rozhodnutí si opatřil. Napadené rozhodnutí tedy může být podrobeno soudnímu přezkumu v rozsahu uplatněné žalobní argumentace. VI.B Neprokázání veřejného zájmu ve vztahu k rozsahu vyvlastnění 51. Krajský soud se dále zabýval námitkou, dle které nebyly splněny podmínky dle § 3 odst. 1 a § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění.

52. Podle § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění je vyvlastnění přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jen jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem.

53. Podle § 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění lze vyvlastnění provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení.

54. Z dikce citovaných ustanovení plyne, že při přezkumu přípustnosti vyvlastnění je v rámci vyvlastňovacího řízení třeba zabývat se tím, I) zda je dán účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem, II) zda veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného a III) zda se vyvlastnitel pokusil získat práva pro uskutečnění účelu vyvlastnění dohodou či jiným způsobem. Dále je nutno posoudit, IV) zda vyvlastnění není požadováno ve větším rozsahu, než který je k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem nezbytný.

55. V prvé řadě je nutno upozornit, že úkolem žalovaného není prokazovat „veřejný zájem na vyvlastnění“, jak žalobci v žalobě tvrdí. Splnění podmínek vyvlastnění je povinen prokazovat vyvlastnitel. Zjištění skutkového stavu a jeho právní hodnocení mj. stran naplnění podmínky existence veřejného zájmu na dosažení účelu vyvlastnění a posouzení převahy tohoto veřejného zájmu nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaných, pak bylo primárně úkolem vyvlastňovacího úřadu. Žalovaný pouze jeho závěry v rámci instančního dozoru v návaznosti na odvolání žalobců přezkoumával.

56. Účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem správní orgány shodně dovozují z § 17 odst. 2 písm. a) zákona o pozemních komunikacích, který umožňuje omezení nebo odnětí vlastnických práv k pozemku za účelem realizace stavby silnice na něm. Uvedený závěr žaloba nesporuje a krajský soud jej proto nepřezkoumával.

57. Převahu veřejného zájmu na stavbě obchvatu nad zachováním vlastnických práv žalobců vyvlastňovací úřad shledává v omezení transitní dopravy přes centra přilehlých obcí, propojení silniční sítě či v posílení dopravní infrastruktury pro účely dostavby jaderné elektrárny Dukovany (srov. stranu 4 prvostupňového rozhodnutí). Žalovaný k tomu doplnil, že základem úvah o převaze veřejného zájmu nad zájmem soukromým je to, jakým způsobem vyvlastňovaní své soukromé zájmy specifikují. Nespecifikují-li je, lze vyjít z toho, že předmětem jejich zájmu je vlastnictví pozemku jako takové. Žalobci přitom své zájmy nespecifikovali. Žalovaný se proto ztotožnil se závěrem vyvlastňovacího úřadu, že veřejný zájem s ohledem na shora uvedené okolnosti převažuje nad soukromým zájmem žalobců na vlastnictví pozemku.

58. Krajský soud v postupu správních orgánů neshledal vad. Žalobcům lze jistě přisvědčit v tom, že i tam, kde je účel vyvlastnění dán zvláštním zákonem, je třeba poměřovat převahu veřejného zájmu nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaných (srov. žalobci odkazovaný rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2017, č. j. 8 As 187/2016-51). Takové poměření zájmů však správní orgány provedly. Správně přitom vycházely z toho, že žalobci mají zájem na zachování vlastnického práva k pozemku jako takového, neboť jinak své zájmy nevymezili. Dospěly přitom k závěru, že vyvlastnitelem tvrzené okolnosti stran veřejné prospěšnosti stavby svědčí o převaze veřejného zájmu nad soukromým zájmem žalobců v podobě zachování vlastnických práv k pozemku, a přistoupily tak k odnětí těchto práv. Žaloba závěr o převaze veřejného zájmu konkrétněji nezpochybňuje a krajský soud jej proto nemohl podrobněji hodnotit.

59. Žalobci svou argumentací spojují podmínku převahy veřejného zájmu s naplněním poslední ze shora uvedených podmínek, tedy s podmínkou vyvlastnění pouze v nezbytném rozsahu. Tvrdí, že v napadeném rozhodnutí chybí konkrétní vazba mezi tvrzeným veřejným zájmem a rozsahem zásahu do vlastnického práva žalobců k pozemku, resp. že z odůvodnění není patrné, proč veřejný zájem vyžaduje právě plný zásah do jejich práv, a právě k jejich pozemku, nikoli zásah šetrnější.

60. Jak již bylo shora vyloženo, vyvlastňovací úřad shledal nezbytnost odnětí vlastnických práv žalobců k pozemku zejména ve skutečnosti, že se daný pozemek nachází v trvalém záboru stavby obchvatu tak, jak byla rozhodnutím o umístění stavby vymezena. Součástí správního spisu jsou podrobné nákresy, ze kterých je patrné, že stavba silnice a její příslušenství pokryje celý pozemek žalobců, který byl pro tyto účely oddělen z pozemku parc. č. X. Z napadeného rozhodnutí a spisové dokumentace rovněž plyne, že stavba využívá současnou silnici III. třídy, která se na hranici pozemku žalobců již nachází, a tuto rozšiřuje na parametry silnice II. třídy, jak byla vyvlastnitelem naplánována.

61. Krajský soud proto neshledal, že by v napadeném rozhodnutí absentovala konkrétní vazba mezi veřejným zájmem na stavbě silnice v plánované podobě a rozsahem zásahu do vlastnického práva žalobců. Z napadeného rozhodnutí je patrné, z jakých důvodů bylo přistoupeno k odnětí vlastnických práv žalobců k pozemku. Blíže žaloba závěry správních orgánů nenapadá a soud se proto jejich přezkumem podrobněji nezabýval.

62. Za přiléhavý pak krajský soud nepovažuje odkaz žalobců na rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2021, č. j. 10 As 365/2021-94. V této věci NSS aplikoval své závěry vyřčené již v rozsudku ze dne 8. 10. 2020, č. j. 6 As 171/2020-66, publ. pod č. 4118/2021 Sb. NSS, kde se zabýval vyvlastňovacím řízením, v rámci kterého však sám vyvlastňovaný poukazoval na existenci dvou alternativních tras, po kterých mohla připravovaná stavba obchvatu dle projektové dokumentace vést. Svou argumentací se již v rámci vyvlastňovacího řízení domáhal vysvětlení, proč bylo nutné silnici vést právě přes jeho pozemek, resp. proč nebylo možno zvolit jiné, reálně proveditelné řešení, které by do jeho práv nezasahovalo vůbec nebo mírněji. NSS vytkl žalovanému krajskému úřadu, že tyto argumenty vyvlastňovaného nijak nevypořádal, a krajskému soudu, že tuto vadu řízení nezhojil. Za dostatečný nepovažoval pouhý odkaz na územně plánovací dokumentaci, když ani z té nevyplývalo, proč nebylo zvoleno jiné ze dvou dalších variantních řešení. Rozhodnutí krajského úřadu v tomto ohledu shledal nepřezkoumatelným.

63. V posuzované věci je však situace jiná. Žalobci v rámci jednání o uzavření smlouvy s vyvlastnitelem, v průběhu vyvlastňovacího řízení, ani nyní v žalobě na žádné reálné alternativní řešení stavby sami nepoukazují. Pouze zcela obecně namítají, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí neplyne, proč nebylo možno účelu vyvlastnění dosáhnout šetrněji nebo jiným způsobem. Vyvlastňovací úřad je povinen posoudit, zda je vyvlastnění navrhováno v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění (§ 4 odst. 1 zákona o vyvlastnění). Nelze však dovozovat, že by vyvlastnitel měl povinnost domýšlet všechny myslitelné způsoby omezení vlastnického práva pro dosažení účelu vyvlastnění, a tyto negativně vypořádávat (tj. zdůvodňovat, proč takový způsob nepřichází v úvahu), aby tyto jeho úvahy následně vyvlastňovací úřad hodnotil ve svém rozhodnutí. Takovou povinnost zákon vyvlastniteli ani vyvlastňovacímu úřadu neukládá. Jinak by tomu bylo, pokud by se jiného (mírnějšího) způsobu omezení svých práv, například v podobě uzavření nájemní smlouvy či prodeje pouze části pozemku, žalobci domáhali v rámci kontraktačního procesu, případně námitkami uplatněnými v průběhu vyvlastňovacího řízení. V takovém případě by bylo na vyvlastniteli, aby prokázal, proč navrhovaný postup pro zamýšlený účel vyvlastnění nepostačuje, a na vyvlastňovacím úřadu tyto důvody přezkoumatelně zhodnotit. Takto však žalobci v posuzované věci nepostupovali. Vyvlastnitel od počátku usiloval o odkup (tj. převod vlastnického práva) celého pozemku, přičemž žalobci proti tomuto rozsahu vyvlastnění nijak nebrojili. Pouze se domáhali výší náhrady za takové odnětí vlastnického práva.

64. Krajský soud s ohledem na shora uvedené uzavírá, že v rozsahu žalobní argumentace neshledal pochybení správních orgánů při posuzování splnění podmínek vyvlastnění dle shora uvedených ustanovení zákona o vyvlastnění. VI.C Nedostatky kontraktačního procesu 65. Žalobci namítli, že žalovaný nesprávně posoudil splnění podmínky podle § 5 zákona o vyvlastnění.

66. Podle § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění je vyvlastnění přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo ve lhůtě 90 dnů uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Lhůta k uzavření smlouvy s vyvlastňovaným počíná běžet dnem následujícím po doručení návrhu na uzavření smlouvy3 vyvlastňovanému. Pokud se doručuje do ciziny, platí, že dnem doručení je třicátý den ode dne, kdy vyvlastnitel odeslal návrh na uzavření smlouvy prostřednictvím provozovatele poštovních služeb.

67. Dle § 18 odst. 2 písm. b) zákona o vyvlastnění platí, že žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení musí obsahovat kromě náležitostí stanovených zvláštním právním předpisem zejména doložení skutečností nasvědčujících tomu, že byly splněny podmínky pro vyvlastnění (§ 3 až 5).

68. Pokud jde o soudní přezkum naplnění podmínky vyvlastnění v podobě pokusu o smluvní získání práv k pozemku, NSS v nedávném rozsudku ze dne 3. 6. 2026, č. j. 2 As 62/2026-41, vyložil, že „jeho předmětem není podrobné posuzování postupu vyvlastnitele. Jak správně poukázal krajský soud, vyvlastnitel v řízení o vyvlastnění nevystupuje v postavení správního orgánu. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu má pokus o dohodu s vyvlastňovaným povahu soukromoprávní kontraktace (rozsudky NSS ze dne 19. 11. 2015, č. j. 8 As 72/2015-67, č. 3365/2016 Sb. NSS, ze dne 14. 4. 2016, č. j. 5 As 52/2016-39, nebo ze dne 10. 8. 2016, č. j. 3 As 180/2014-64). Co se týče postupu vyvlastnitele v „předvyvlastňovací“ fázi, lze u něj posuzovat pouze to, zda vyvlastňovanému nepředložil toliko formální nabídku obcházející smysl a účel zákona o vyvlastnění. Jinými slovy jde o to, zda lze nabídku vyvlastnitele považovat za vážně míněnou (rozsudky NSS ze dne 19. 6. 2024, č. j. 2 As 249/2023-58, nebo ze dne 7. 11. 2024, č. j. 1 As 211/2024-65). Pokud by nabídka nebyla míněna vážně, nebylo by možné považovat za splněnou podmínku stanovenou v § 5 odst. 1 větě první zákona o vyvlastnění. Formálně vzato by se sice vyvlastniteli skutečně nepodařilo uzavřít smlouvu s vyvlastňovaným, jak uvádí text tohoto ustanovení, nicméně stalo by se tak právě z důvodu, že vyvlastnitel reálně o uzavření dohody vůbec neusiloval. Vyvlastnitel by tedy obcházel zákon a z takového jednání by pak nemohl těžit tím, že by požadovaná práva získal ve vyvlastňovacím řízení.“ 69. V posuzované věci je z obsahu správního spisu zřejmé, že důvodem neuzavření smlouvy nebyla excesivně nízká nabídková cena. Vyvlastnitel zaslal v rámci dopisu ze dne 8. 7. 2024 žalobcům návrh kupní smlouvy spolu se znaleckým posudkem ze dne 19. 6. 2024, č. 2411- 70-2024-K, vypracovaným znalcem Ing. T. D. Znalcem určená kupní cena celého pozemku (označená jako náhrada za vyvlastnění), stanovená dle ceny obvyklé, představovala částku ve výši 206 300 Kč. Vyvlastnitel každému ze žalobců v kupní smlouvě nabídl odkup spoluvlastnického podílu za kupní cenu ve výši 200 Kč/m2, tj. za částku ve výši 644 700 Kč pro každého ze žalobců. Vyvlastnitelem nabídnutá kupní cena tedy zhruba šestinásobně převyšovala kupní cenu určenou znaleckým posudkem. Žalobci však nabídku nepřijali, neboť se domáhali stanovení kupní ceny dle znaleckého posudku, vynásobené koeficientem 8 ve smyslu § 3b odst. 1 písm. a) zákona o urychlení výstavby.

70. Snahu vyvlastnitele o uzavření smlouvy nelze označit za toliko formální také s ohledem na celkový průběh kontraktační fáze. Ze správního spisu vyplývá, že vyvlastnitel oslovil právního předchůdce žalobců s nabídkou na odkup pozemku již v roce 2018, a to za kupní cenu 150 Kč/m2. Právní předchůdce nabídku nepřijal a domáhal se určení kupní ceny dle cenové mapy ve výši 30 Kč/m2, vynásobené koeficientem 8 dle § 3b odst. 1 písm. a) zákona o urychlení výstavby. Poté vyvlastnitel opakovaně za účelem odkupu pozemku oslovil přímo žalobce, a to dopisy ze dne 27. 1. 2023, ze dne 12. 9. 2023 a ze dne 30. 11. 2023. V rámci dopisů ze dne 8. 7. 2024 se vyvlastnitel obrátil na žalobce s nabídkou vtělenou do shora popsané kupní smlouvy, tentokrát již s upozorněním, že pozemek žalobců je potřebný jako trvalý zábor pro realizaci stavby obchvatu dle vydaného územního rozhodnutí, přičemž nedojde-li k uzavření navrhované kupní smlouvy do 90 dnů od doručení návrhu, bude vyvlastnitel nucen přistoupit k podání žádosti o vyvlastnění. Současně žalobce upozornil na možnost předložit vlastní znalecký posudek vyhotovený za účelem ocenění pozemku. Dopisy ze dne 23. 9. 2024 pak žalobce upozornil na blížící se konec lhůty k uzavření kupních smluv. Součástí správního spisu je dále sdělení žalobců (uplatněné žalobcem i za žalobkyni v jejím zastoupení), nadepsané „Námitka a žádost k dokumentům KUJI 64326/2024, KUJI 64321/2024 a 20240879 (znalecký posudek)“, doručené vyvlastniteli dne 4. 10. 2024, sdělení vyvlastnitele k tomuto dokumentu ze dne 7. 10. 2024, sdělení žalobců nadepsané „Nesouhlas a odvolání se vůči sdělení KUJI 89400/2024“ doručené vyvlastniteli dne 9. 10. 2024, sdělení žalovaného k tomuto dokumentu ze dne 14. 10. 2024, sdělení žalobců nadepsané „Žádost o projednání odkupu našich pozemků Radou Kraje Vysočina“ doručené vyvlastniteli dne 25. 10. 2024 a sdělení vyvlastnitele k tomuto dokumentu ze dne 8. 11. 2024.

71. Z výše uvedeného je zřejmé, že vyvlastnitel s žalobci před podáním žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení ohledně možnosti uzavřít kupní smlouvu jednal, přičemž sdělil svůj postoj ke všem jejich návrhům a námitkám. Jeho postup tak nelze označit za pouhé formální zaslání smlouvy a znaleckého posudku, jak žalobci tvrdí. Krajský soud přitom neshledal potřebným podrobněji přezkoumávat shora uvedené dokumenty po obsahové stránce, neboť žalobci jejich obsah svými žalobními námitkami podrobněji nenapadají.

72. Pokud jde o namítané nedostatečné posouzení splnění podmínky dle § 5 zákona o vyvlastnění žalovaným, žalobci svou argumentaci ponechali ve zcela obecné rovině. Je pravdou, že ve vyvlastňovacím řízení je třeba zkoumat i kvalitu a průběh kontraktačního procesu. Žalobci však kontraktační proces svými námitkami v průběhu vyvlastňovacího řízení či odvoláním nijak konkrétně nesporovali, a nečiní tak ani nyní v žalobě. Krajský soud proto rovněž pouze obecně uvádí, že hodnocení vyvlastňovacího úřadu a žalovaného v odůvodnění rozhodnutí považuje za odpovídající zákonem stanoveným požadavkům. Tvrdí-li žalobci, že správní orgány nezjišťovaly, zda po zaslání návrhu proběhla jakákoli jednání k dosažení dohody, neuvádí již, zda postupem správních orgánů bylo zasaženo do jejich veřejných subjektivních práv a případně jakým způsobem. Krajský soud nemůže argumentaci za žalobce domýšlet a dotvářet tak obsah žalobních námitek, proto nemohl napadené rozhodnutí v tomto ohledu podrobněji hodnotit. Ze shora uvedených skutečností je však zcela patrné, že k jednání za účelem uzavření smlouvy došlo.

73. Lze uzavřít, že jakkoliv shora citovaná judikatura připouští přezkum nabídkové ceny, takový přezkum je namístě pouze v situaci, kdy může být zjištění o excesivně nízké nabídkové ceně nepřímým důkazem toho, že nabídka vyvlastnitele nebyla vážně míněná a byla učiněna pouze formálně s cílem obejít podmínku dle § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění. V posuzované věci je však s ohledem na popsané skutkové okolnosti vyloučeno, že by vyvlastnitel učinil nabídku pouze formálně s cílem obejít zákon.

74. Nedůvodná je rovněž námitka, dle které žalobci měli dostat novou možnost uzavřít s vyvlastnitelem smlouvu z důvodu, že v průběhu vyvlastňovacího řízení došlo ke změně (aktualizaci) obsahu znaleckého posudku. Z obsahu správního spisu plyne, že k aktualizaci znaleckého posudku došlo mj. v návaznosti na podnět žalobců, kteří ve svých námitkách ze dne 16. 6. 2025 správně namítli, že náhrada za vyvlastnění se stanoví dle stavu ke dni vydání rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu, přičemž znalecký posudek Ing. D. ze dne 19. 6. 2024 byl vyhotoven dle oceňovacího předpisu ve znění před jeho novelou účinnou od 1. 1. 2025. Aktualizovaným znaleckým posudkem Ing. D. ze dne 6. 8. 2025, č. 2546-83-2025-K, byla stanovena náhrada za vyvlastnění celého pozemku žalobců ve výši 232 100 Kč. Takto stanovená náhrada byla následně mezi žalobce ve výroku napadeného rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění rozdělena.

75. Popsaná aktualizace znaleckého posudku nemohla mít na kontraktační fázi žádný vliv. Obecně lze uvést, že judikatura správních soudů striktně rozlišuje mezi znaleckým posudkem vyhotoveným pro účely určení kupní ceny nabízené vyvlastnitelem v rámci pokusu o uzavření kupní smlouvy před podáním žádosti o vyvlastnění, a posudkem, kterým je určena náhrada za vyvlastnění v rámci vyvlastňovacího řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2021, č. j. 1 As 176/2019-53). Z časového hlediska pokus vyvlastnitele o uzavření smlouvy proběhl v době před novelou oceňovacího předpisu. Finální nabídku na uzavření kupní smlouvy vyvlastnitel učinil v rámci dopisu ze dne 8. 7. 2024, tedy před datem 1. 1. 2025, kdy nabyla účinnosti předmětná novela. Znalecký posudek přiložený k nabídce na uzavření smlouvy tak v tomto ohledu nebyl stižen žádnou vadou. V kupní smlouvě pak vyvlastnitel nadto určil kupní cenu několikanásobně vyšší, než jak vyplývala ze znaleckého posudku. Nelze tak dovozovat možný zásah do práv žalobců. Lze dodat, že i kdyby skutečně znalecký posudek vypracovaný pro účely stanovení nabídkové ceny trpěl nějakými vadami, vyvlastnitel dlouhodobě činil reálné kroky směřující k tomu, aby k převodu vlastnického práva došlo smluvně, a ne na základě rozhodnutí o vyvlastnění. V jeho postupu, který je správní soud oprávněn posuzovat pouze omezeně, neboť v řízení nevystupuje jako správní orgán, krajský soud neshledal pochybení. S ohledem na tyto skutečnosti pak nelze přisvědčit ani zcela obecně uplatněné námitce, dle které měly správní orgány v návaznosti na aktualizaci znaleckého posudku zvažovat, zda žalobci neměli dostat novou reálnou možnost uzavřít smlouvu.

76. Závěrem krajský soud uvádí, že pro účely posouzení žalobní námitky bylo možno učinit dostatečná skutková zjištění z obsahu správního spisu, a neshledal proto důvodným provádět vyvlastnitelem navržený důkaz výslechem svědka Ing. V. Ch., zaměstnance Krajského úřadu Kraje Vysočina. VI.D Obcházení režimu výkupů podle zákona č. 416/2009 Sb.

77. Žalobci dále nesouhlasí s vypořádáním jejich námitky ohledně možného obcházení zákonného režimu dobrovolných výkupů pozemků pro dopravní infrastrukturu, konkrétně stran obcházení koeficientu 8 při určování kupní ceny pro výkup pozemků podle § 3b odst. 1 písm. a) zákona o urychlení výstavby.

78. Podle § 3b odst. 1 písm. a) zákona o urychlení výstavby platí, že získávají-li se potřebná práva podle § 3a koupí, sjednává se v kupní smlouvě kupní cena ve výši ceny stanovené znaleckým posudkem vynásobené koeficientem 8 v případě pozemku s výjimkou stavebního pozemku. Podle odst. 7 písm. a) uvedeného ustanovení pak platí, že odstavce 1 až 6 se použijí na získávání potřebných práv podle § 3a, je-li jejich nabyvatelem Česká republika nebo právnická osoba zřízená zákonem nebo zřízená nebo založená státem, vůči níž je stát ovládající osobou.

79. V písemných námitkách ze dne 16. 6. 2025 i v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobci namítli, že vyvlastnitel nabyté pozemky přeprodává nebo bezúplatně převádí na Ředitelství silnic a dálnic s. p., což lze zjistit z registru smluv. Tím má docházet k obcházení zákona o urychlení výstavby a okrádání vlastníků pozemků, neboť kdyby pozemky vykupovalo přímo Ředitelství silnic a dálnic s. p., byla by za výkup pozemku vyplácena cena ve výši osminásobku obvyklé ceny dle znaleckého posudku. Dále žalobci poukázali na možnost krajů čerpat dotace na výkup pozemků pro výstavu silnic.

80. Vyvlastňovací úřad argumentaci žalobců označil za obecná tvrzení bez vztahu k projednávané věci. Žalovaný k této odvolací námitce uvedl, že oba úřady se zabývají pouze touto konkrétní věcí, kdy lze uzavřít, že vyvlastnitel splnil všechny zákonem stanovené podmínky pro vydání rozhodnutí o vyvlastnění. Dodal, že správním orgánům nepřísluší zabývat se jinými právními vztahy vyvlastnitele s naznačenými subjekty. Navíc dle jeho názoru žalobci své tvrzení neopřeli o žádné důkazy a pouze obecně odkázali na registr smluv. Takto povšechně uplatněnou námitkou se proto nemohl podrobněji zabývat.

81. Krajský soud v postupu správních orgánů neshledal pochybení. Předně lze souhlasit s tím, že žalobci neuplatnili žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by plynulo, že v nyní posuzované věci má vyvlastnitel v úmyslu nabyté pozemky v budoucnu převádět na třetí osobu. Současně nenavrhli žádné důkazy tato tvrzení prokazující. Krajský soud dále nesdílí názor žalobců, že by na takovém postupu měl mít vyvlastnitel jakýkoli zájem. V posuzované věci vyvlastnitel – coby kraj – pozemek nabývá za účelem výstavby silnice II. třídy. Jak již bylo shora vyloženo, vlastníkem silnic II. a III. tříd jsou právě kraje (srov. § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích). Z ničeho tak nelze dovodit, že by záměrem vyvlastnitele měl být převod pozemku do vlastnictví státu, který je vlastníkem dálnic a silnic I. tříd. Ředitelství silnic a dálnic s. p. pak má pouze právo s dálnicemi a silnicemi I. tříd hospodařit (srov. § 9a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích). Dle náhledu krajského soudu tak nelze žalobcům přisvědčit v tom, že by správní orgány rezignovaly na své povinnosti, pokud nedoplňovaly skutková zjištění ve vztahu k námitce možného obcházení předmětného ustanovení zákona o urychlení výstavby, nadto uplatněné žalobci ve zcela obecné podobě.

82. Důvodná není ani obsahově takřka totožná námitka (uplatněná pod bodem 6. žaloby), dle které zjištěný skutkový stav nemá oporu ve spise a vyžaduje doplnění, neboť žalovaný tvrzení žalobců ohledně převodů pozemků na stát či Ředitelství silnic a dálnic s. p. neprověřil. Úkolem vyvlastňovacího úřadu bylo zejména posoudit, zda vyvlastnitel splnil všechny zákonem stanovené podmínky vyvlastnění, což v projednávané věci učinil. Žalovaný pak jeho závěry přezkoumal v rozsahu podaného odvolání. Správní orgán je povinen postupovat tak, aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Není však povinen sám vyhledávat důkazy za účelem prověření každé skutečnosti, kterou účastník řízení namítne, vysvětlí-li, z jakých důvodů nemůžou mít případná nová skutková zjištění na posuzovanou věc vliv. Taková úvaha z napadeného rozhodnutí vyplývá a krajský soud proto v postupu správních orgánů neshledal vad.

83. Soud pak nespatřuje žádnou spojitost mezi žalobní argumentací a odkazovanými rozsudky NSS ze dne 22. 3. 2024, č. j. 5 As 221/2023-50, a ze dne 24. 1. 2024, č. j. 9 As 1/2024-37. Žalobci z těchto dovozují, že je nutno rozlišit mezi kupní cenou podle § 3b zákona o urychlení výstavby a náhradou za vyvlastnění podle zákona o vyvlastnění, či že smyslem daného ustanovení zákona o urychlení výstavby je motivovat dobrovolné nabytí práv. S těmito závěry nemá krajský soud důvod nesouhlasit. Ve vazbě na ně však nelze bez dalšího dovozovat, že by vyvlastňovací úřad či žalovaný v projednávané věci jakkoli pochybili. Jak již bylo shora vyloženo, s ohledem na dispoziční zásadu ovládající správní soudnictví není krajský soud oprávněn žalobní argumentaci za žalobce jakkoli dotvářet. Vzhledem k tomu, že žaloba žádná konkrétní a individualizovaná tvrzení o pochybení správních orgánů v tomto ohledu neobsahuje, nemohl se krajský soud námitkou podrobněji zabývat. Lze pouze dodat, že NSS v bodech 37 a 38 odůvodnění rozsudku č. j. 5 As 221/2023-50 potvrzuje, že zákon o urychlení výstavby umožňuje za užití daného koeficientu navýšit nabídkovou cenu v rámci jednání o uzavření smlouvy před zahájením vyvlastňovacího řízení. Je tomu tak proto, aby byli potenciálně vyvlastňovaní motivováni k uzavření smluv se státem či jím zřízenou organizací o převodu práv k pozemkům potřebným pro výstavbu dopravní, vodní či energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací ve vlastnictví státu. NSS pak výslovně potvrdil, že za takovou organizaci zřízenou státem, na kterou by se dané ustanovení vztahovalo, nelze považovat obec. Stejné závěry lze bezpochyby aplikovat i na případ, kdy vyvlastnitelem je kraj, jakožto jiný druh územního samosprávného celku.

84. Závěrem krajský soud uvádí, že neprovedl důkaz žalobci předloženými smlouvami (kupní smlouvou ze dne 30. 1. 2023 a darovací smlouvou ze dne 10. 10. 2024), neboť s ohledem na shora uvedené závěry nemohou přinést žádná pro věc významná skutková zjištění. Žalobci ostatně ani netvrdí, jaké podstatné skutečnosti mají z navržených důkazů vyplynout, když pouze uvádí, že se jedná o smlouvy uzavřené v souvislosti s realizací zákona o urychlení výstavby za účelem stavby obchvatu Pelhřimova a komunikace ve Žďáru nad Sázavou. Krajský soud nemůže tvrzení o možném zásahu do veřejných subjektivních práv žalobců domýšlet. VI.E Bagatelizace vad znaleckého posudku 85. Závěrem se krajský soud zabýval námitkami ohledně bagatelizace vad znaleckého posudku, který vyvlastnitel přiložil k nabídce na uzavření kupní smlouvy před podáním žádosti o vyvlastnění.

86. Žalovaný dle žalobců nesprávně označil za nevýznamný rozpor spočívající v tom, že znalec ve znaleckém posudku pracoval s pojmy tržní ocenění majetku a tržní hodnota, ačkoli pro účely vyvlastnění měla být stanovena obvyklá cena. Dále měly správní orgány pochybit, pokud nepřezkoumaly, z jakých důvodů znalec za srovnávací podklad zvolil právě pozemky uvedené v posudku, a zda tyto byly způsobilým srovnávacím podkladem.

87. Také těmito námitkami žalobci pouze zcela obecně brojí proti postupu správních orgánů, aniž by uvedli konkrétní tvrzení o tom, z jakých důvodů měla mít jimi tvrzená vada řízení za následek nezákonné rozhodnutí ve věci, případně z čeho dovozují zásah do svých veřejných subjektivních práv.

88. K takto uplatněné argumentaci lze pouze uvést, že znalec sice mohl na některých místech znaleckého posudku ze dne 19. 6. 2024, která ostatně žalobci ani blíže nespecifikují, užít shora uvedených pojmů, na straně 15 posudku však stanoví obvyklou cenu pozemku ve výši 206 300 Kč, na základě které pak v závěru posudku na straně 17 určil náhradu za vyvlastnění ve stejné výši. Podrobněji žalobci závěry posudku nenapadají. Tím spíše nelze spatřovat pochybení žalovaného v tom, že uvedenou námitku žalobců odmítl. I na tomto místě je pak nutno připomenout, že znalecký posudek byl pouze povinným podkladem pro stanovení kupní ceny. Tu však vyvlastnitel v rámci nabídky na uzavření kupní smlouvy stanovil několikanásobně vyšší. I kdyby tedy skutečně znalecký posudek trpěl nějakými vadami, vyvlastnitel dlouhodobě činil reálné kroky směřující k tomu, aby k převodu vlastnického práva došlo smluvně, přičemž nabídnutou kupní cenu nelze považovat za excesivně nízkou, a nelze tak dovozovat porušení § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění (srov. bod VI.C odůvodnění tohoto rozsudku).

89. Ke druhé z námitek lze dodat, že znalecký posudek je nutno považovat za jeden z důkazů, kterým vyvlastnitel prokazuje splnění podmínek pro zahájení vyvlastňovacího řízení, resp. pro vydání rozhodnutí o vyvlastnění. Považovali-li žalobci srovnávací podklad posudku předloženého vyvlastnitelem za nesprávný, bylo na nich, aby v tomto ohledu konkrétní nedostatky namítli a současně prokázali. Za tímto účelem mohli zejména předložit vlastní znalecký posudek, na což byli mj. vyvlastnitelem v souladu s § 5 odst. 2 písm. c) ve spojení s § 20 odst. 1 zákona o vyvlastnění v rámci nabídky na uzavření kupní smlouvy upozorněni. Takto však žalobci nepostupovali. Správním orgánům pak nelze vytýkat, že se v odůvodnění rozhodnutí srovnávacím podkladem znaleckého posudku nezabývaly, když žalobci v tomto ohledu setrvali zcela pasivní.

90. Stran vypořádání námitky, dle které po aktualizaci znaleckého posudku v návaznosti na novelu oceňovacího předpisu měla být žalobcům dána nová možnost uzavřít s vyvlastnitelem smlouvu mimo vyvlastňovací řízení krajský soud odkazuje na její vypořádání shora pod bodem VI.C odůvodnění tohoto rozsudku.

91. Krajský soud s ohledem na shora uvedené uzavírá, že v rozsahu žalobní argumentace neshledal takové vady znaleckého posudku předloženého vyvlastnitelem, na základě kterých by bylo možno dovodit porušení podmínky dle § 5 odst. 1 zákona o vyvlastnění či jiného zákonného ustanovení.

VII. Závěr a náklady řízení

92. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

93. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobci neměli v řízení úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 60 odst. 7 s. ř. s.).

94. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšným žalobcům, neboť žádné náklady vynaložené na obranu svého práva, které jí vyplývalo z rozhodnutí napadeného žalobou, neuplatnila. Současně jí nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou by jí uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 25. června 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: G. K.