63 A 3/2024

Rubrum

č. j. 63 A 3/2024-22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobkyně: X, nar. X bytem X zastoupena Ing. B. B., obecným zmocněncem bytem X proti žalovanému: Městský úřad Sezimovo Ústí sídlem Dr. E. Beneše 21, 391 01 Sezimovo Ústí o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, spočívajícím v nečinnosti žalovaného ve věci nezahájení řízení o odstranění stavby tenisového hřiště na pozemku p.č. XE v k.ú. XA, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shoda s prvopisem: J. M. 2 63 A 3/2024

IV. Žalobkyni se vrací uhrazený soudní poplatek ve výši 1000 Kč za návrh na vydání předběžného opatření, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobkyně je spoluvlastnicí pozemků p. č. XA, XB, XC a XD v k.ú. XA (všechny v rozsudku uváděné pozemky se nacházejí v k.ú. XA – pozn. krajského soudu), v jejichž blízkosti se nachází pozemek p.č. XE a XF ve vlastnictví O. P., na kterých je tenisové hřiště. Žalobkyně je provozem tohoto hřiště (hlukem a dopady tenisových míčků na pozemky v jejím vlastnictví) obtěžována a hřiště je dle jejího názoru nepovolenou stavbou. Žalovaný pochybil, když na základě jejího podnětu nezahájil řízení o odstranění této stavby a nezakázal její užívání.

2. Závěr o nepovolené stavbě tenisového hřiště žalobkyně dovodila z nicotnosti ohlášení sporovaného tenisového hřiště (sdělení Městského národního výboru v Sezimově Ústí, Odboru výstavby a územního plánování ze dne 20. 4. 1988, č.j. výst 6/88-výst, o absenci námitek proti stavebníkem ohlášenému provedení terénní úpravy zahrady za účelem realizace rekreačního hřiště na tenis a odbíjenou). Ohlášení stavby ze strany stavebníka z roku 1988 totiž dle žalobkyně neobsahuje tehdy účinnou právní úpravou (vyhláška č. 85/1976 Sb.) požadované náležitosti, když součástí tohoto ohlášení není situační náčrt, nejsou v něm uvedeny rozměry tenisového hřiště, umístění hřiště není dostatečně specifikováno a daným ohlášením není povoleno tenisové hřiště, nýbrž pouze terénní úprava. Z ohlášení tak dle žalobkyně není ani zřejmé, zda je jeho předmětem tenisové hřiště či pouze terénní úprava pozemku, či na kterém pozemku a v jaké podobě má být takové hřiště realizováno.

3. I pokud by se soud s namítanou nicotností souhlasu stavebního úřadu ve formě ohlášení neztotožnil, považuje žalobkyně sporovaný povolovací akt za nesprávný, pročež mělo být žalovaným zahájeno řízení o odstranění stavby z moci úřední. Řešené tenisové hřiště totiž bylo povoleno nižším povolovacím aktem, než jakým mělo být dle jejího názoru povoleno, mělo být vydáno rozhodnutí o změně využití území. Hřiště navíc bylo provedeno ještě před vydáním jeho ohlášení a svou podobou neodpovídá podmínkám v tomto ohlášení stanoveným. Žalovaný pak měl dle žalobkyně postupovat podle § 156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a sám ohlášení zrušit pro jeho rozpor se zákonem.

4. Žalobkyně závěrem dovozuje, že se na nyní řešenou stavbu aplikují ustanovení zákona č. 283/2021 Sb., což ale nic nemění na tom, že žalovaný porušil obdobná ustanovení stavebního zákona z roku 2006. Podle § 171 zákona č. 283/2021 Sb., vyžaduje sporné hřiště povolení záměru a vzhledem k tomu, že jím nedisponuje, jde o nepovolenou stavbu. Žalovaný je proto povinen zahájit řízení o odstranění nepovolené stavby podle § 250 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/2021 Sb., a současně vydat zákaz užívání této nepovolené stavby. Dále žalobkyně upozornila na to, že Shoda s prvopisem: J. M. 3 63 A 3/2024 užívání nepovolené stavby je přestupkem dle § 301 odst. 1 písm. c) zákona č. 283/2021 Sb.

5. Na základě shora uvedeného bylo navrženo určit, že zásah žalovaného spočívající v nezahájení řízení o odstranění stavby tenisového hřiště na základě podnětu žalobkyně ze dne 21. 5. 2023 a v nevydání rozhodnutí o zákazu užívání stavby tohoto tenisového hřiště, byl nezákonný. Současně je navrhováno žalovanému nařídit, aby na základě § 250 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/2021 Sb., zahájil řízení o odstranění stavby tenisového hřiště a aby podle § 294 odst. 1 písm. a) zákona č. 283/2021 Sb. vydal rozhodnutí zakazující jakékoli užívání tenisového hřiště.

6. Součástí žaloby pak byl též návrh na vydání předběžného opatření, o němž soud nerozhodoval, když ve lhůtě pro jeho vydání rozhodl ve věci samé.

II. Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě tuto s odkazem na lhůtu dle § 84 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), navrhl jako opožděnou odmítnout, popř. zamítnout jako nedůvodnou či nepřípustnou.

8. Žalovaný dále předestřel skutkové okolnosti, za nichž byl tenisový kurt realizován. V roce 1988 tehdejší MNV v Sezimově Ústí souhlasil s ohlášením daného záměru (včetně situace rekreačního hřiště pro tenis a odbíjenou). Téhož roku stavební úřad souhlasil i s vybudováním oplocení, které by zabraňovalo pronikání míčků na sousední pozemek. Žalovaný na základě podnětu žalobkyně k zahájení řízení o odstranění stavby popsaný skutkový stav ze spisové dokumentace ověřil a o výsledku tohoto šetření žalobkyni vyrozuměl. Žalovaný stejně jako jeho nadřízený správní orgán (krajský úřad Jihočeského kraje) neshledali důvod pro zahájení řízení o nařízení odstranění dotčeného tenisového hřiště ani pro zákaz jeho užívání.

9. Závěrem žalovaný s poukazem na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 21. 1. 2022, č.j. 63 A 16/2021-20, odkázal žalobkyni na procesní prostředky soukromého práva, neboť k tvrzenému porušování soukromých práv žalobkyně nedochází ze strany orgánu veřejné správy.

III. Právní hodnocení krajského soudu Projednatelnost žaloby

10. Krajský soud se nejprve zabýval naplněním podmínek řízení, které jsou nezbytným předpokladem pro věcné projednání žaloby. V tomto ohledu vyšel ze závěrů rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39 (Žaves), připustil, že proti faktické nečinnosti správního orgánu spočívající v nezahájení řízení o odstranění nepovolené stavby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona, se lze bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Pokud žaloba nebude soudem odmítnuta z důvodu, že sporované jednání nemůže být z povahy věci nezákonným zásahem, přistoupí správní soud k posouzení, zda se jedná o žalobu určovací či o žalobu zápůrčí, v případě které soud následně zkoumá, zda se žalobce ochrany před naříkaným zásahem nemohl domáhat Shoda s prvopisem: J. M. 4 63 A 3/2024 jinými právními prostředky a zda tyto případně využil či nikoli. Povinností žalobce před podáním zásahové žaloby proti faktické nečinnosti správního orgánu je jednak uplatnit podnět k zahájení správního řízení z moci úřední dle § 42 správního řádu a dále vyčerpat prostředky na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nabízené správním řádem (§ 80 odst. 2 správního řádu).

11. Z obsahu projednávané žaloby, jakož i z příloh k ní připojených. Krajský soud ověřil, že žalobkyně brojí proti (tvrzenému) zásahu, který dosud ukončen nebyl, spočívajícímu v žalobou tvrzené trvající nečinnosti žalovaného zakládající se na nevedení řízení o odstranění stavby žalobou označeného tenisového hřiště. Jedná se tak o žalobu zápůrčí, u níž je lhůta pro její podání z povahy věci zachována (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18). Krajský soud dále z obsahu správního spisu ověřil, že žalobkyně podala dne 30. 5. 2023 k žalovanému podnět k zahájení řízení o odstranění stavby z moci úřední dle § 129 stavebního zákona. K uvedenému podnětu žalovaný žalobkyni sdělením ze dne 19. 6. 2023 vyrozuměl o tom, že tenisové hřiště vybudované v 80. letech bylo povoleno písemným souhlasným sdělením MNV v Sezimově Ústí, tedy v souladu s tehdy platnými právními předpisy. Dle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona je možné nařídit odstranění stavby provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem, anebo v rozporu s ním. Nyní řešené tenisové hřiště však bylo řádně povoleno a je v souladu s tímto povolením užíváno (§ 134 odst. 5 stavebního zákona). Žalovaný proto neshledal důvod k zahájení řízení o odstranění stavby a rovněž neshledal důvod k zahájení řízení o zákazu jeho užívání. Žalobkyně se dne 4. 7. 2023 v návaznosti na uvedené sdělení obrátila na Krajský úřad Jihočeského kraje s žádostí o přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného, které vyhověno nebylo (viz sdělení k podání ze dne 8. 8. 2023, č.j. KUJCK 94394/2023). Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že stavební úřad dne 28. 1. 2019 provedl na pozemku p. č. XE státní dozor a dospěl k závěru, že není dán důvod pro zahájení řízení o odstranění stavby ani důvod pro vydání zákazu jeho užívání.

12. Soud pak přistoupil ke zkoumání, zda byla žalobkyně aktivně procesně legitimována k podání zásahové žaloby. Podle § 82 s. ř. s., se může každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

13. Základním předpokladem věcného projednání žaloby je alespoň myslitelné dotčení na některém veřejném subjektivním právu, neboť právě těm poskytují správní soudy dle § 2 s. ř. s. ochranu. To připomněl také rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v již shora zmíněném rozsudku ve věci Žaves, podle jehož bodu 81 „[k] tomu, aby (objektivně protizákonná) nečinnost správního orgánu při uplatnění jeho úřední moci (nezahájení řízení z moci úřední) přímo zasáhla do veřejného hmotného subjektivního práva určité osoby, je tak třeba splnit současně několik podmínek.“ Následně dodal, že je třeba, aby šlo skutečně o žalobce, jehož veřejné hmotné právo nebylo ochráněno v důsledku nečinnosti správního orgánu, který v rozporu se zákonem nezahájil řízení z moci úřední. Třebaže toto řízení slouží v prvé řadě k ochraně objektivního práva, Shoda s prvopisem: J. M. 5 63 A 3/2024 přímým důsledkem nečinnosti správního orgánu je též neposkytnutí ochrany právu subjektivnímu. Rozšířený senát v citovaném rozsudku shrnul dosavadní judikaturu tak, že „podmínky aktivní procesní legitimace jsou dány, bude-li žalobce tvrdit myslitelné dotčení své právní sféry nezahájením řízení z moci úřední. Je-li zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, původci či jiným okolnostem ‚zásahem‘ ve smyslu legislativní zkratky v § 82 s. ř. s., i kdyby byla všechna tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v myslitelném tvrzení nezákonného zásahu.“ (shodně např. rozsudek rozšířeného senátu č. j. 7 As 155/2015-160, č. 3687/2018 Sb. NSS z 21. 11. 2017, bod 63)

14. V zásahové žalobě musí tedy žalobkyně vymezit, v čem spatřuje nezákonný zásah, a alespoň implicitně by mělo být zřejmé, jakého jejího veřejného subjektivního práva (hmotného) se zásah dotýká, a musí být též patrný též správní orgán, jemuž je tento zásah přičitatelný. Z takto vymezeného tvrzeného zásahu pak soud při posuzování přípustnosti žaloby vychází. Krajský soud v těchto intencích dospěl k závěru, že dotčení žalobkyniny právní sféry nelze v tomto případě a priori vyloučit. Ve věci je mezi stranami nesporné, že žalobkyně je vlastnicí pozemku, jež přímo sousedí se sporným tenisovým hřištěm, které je dle žalobkyně nepovolenou stavbou, která měla být žalovaným nařízena k odstranění. Již tato skutečnost vede k závěru, že veřejná subjektivní práva žalobkyně by potenciálně mohla být eventuální nečinností žalovaného spočívající v nevedení řízení o odstranění stavby dotčena a žalobu tedy lze věcně projednat.

15. Krajský soud rozhodl na základě skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.).

16. Aktivní procesní legitimaci jako podmínku přípustnosti žaloby, jejíž nedostatek vede k odmítnutí žaloby, je nutné odlišovat od aktivní věcné legitimace, jejíž zkoumání je součástí posouzení důvodnosti návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2013, č.j. 4 Aos 3/2013-33 ). Ze setrvalé judikatury správních soudů vyplývá, že předpokladem pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu je kumulativní naplnění pěti podmínek: žalobkyně musí být přímo (1. podmínka) zkrácena na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, který není rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti ní nebo v jeho důsledku bylo proti ní přímo zasaženo (5. podmínka) [např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2012, č.j. 1 Aps 5/2012-38 ]. Není-li tedy byť jen jediná z těchto podmínek splněna, soud žalobu zamítne (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č.j. 2 Aps 1/2005-65 nebo ze dne 17. 3. 2005, č.j. 1 Aps 10/2012-20).

17. Nyní projednávanou žalobou se žalobkyně domáhá určení nezákonnosti zásahu žalovaného spočívajícího v nečinnosti způsobené nevedením řízení o odstranění stavby – tenisového hřiště – z moci úřední na základě jejího podnětu ze dne 30. 5. 2023. Tento podnět byl podán, neboť tenisové hřiště je dle žalobkyně nepovolenou stavbou. Žalovaný řízení nezahájil, neboť neshledal pro takový postup zákonný důvod [§ 129 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „stavební zákon“], když dotčené tenisové hřiště bylo Shoda s prvopisem: J. M. 6 63 A 3/2024 realizováno na základě sdělení vyžadovaného stavebním zákonem účinným v rozhodné době.

18. Jádrem sporu v projednávané věci tak je otázka, zda je sporované tenisové hřiště nepovolenou stavbou či nikoli, tedy zda bylo realizováno na základě rozhodnutí či jiného aktu vyžadovaného tehdy účinným stavebním zákonem [zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „zákon č. 50/1976 Sb.“]. Od zodpovězení uvedené otázky se odvíjí zákonná povinnost žalovaného zahájit řízení o odstranění stavby na základě § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona a jeho eventuální povinnost vyzvat stavebníka k ukončení užívání takové stavby na základě § 134 odst. 5 stavebního zákona.

19. Krajský soud v projednávané věci dospěl k závěru, že stavebníci (P. a R. P.) v roce 1988 disponovali zákonným titulem pro realizaci stavby tenisového hřiště - sdělením Městského národního výboru v Sezimově Ústí, Odboru výstavby a územního plánování ze dne 20. 4. 1988, č.j. výst 6/88-výst, o absenci námitek proti provedení terénní úpravy zahrady za účelem realizace rekreačního hřiště na tenis a odbíjenou. Uvedené sdělení bylo řádně doručeno žadatelům (manželům P.) a vyvolalo tak zamýšlené právní účinky (shodně rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2023, č.j. 3 As 33/2022-60, bod 20). Nejednalo se tudíž o stavbu, která by byla provedena bez rozhodnutí či jiného aktu vyžadovaného tehdy účinným zákonem č. 50/1976 Sb. Šlo o terénní úpravu podstatně neměnící vzhled prostředí, povolenou dle § 72 a § 73 zákona č. 50/1976 Sb., sdělením Městského národního výboru vydaným k ohlášení drobné stavby, stavebních prací a stavebních úprav.

20. Žalovaný tudíž postupoval v souladu se zákonem, když odstranění stavby tenisového hřiště na základě § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nenařídil, jde o stavbu realizovanou na základě povolení v podobě sdělení stavebního úřadu (tehdejšího Městského národního výboru v Sezimově Ústí) a užívanou v souladu s jejím účelem, jako rekreační tenisové hřiště.

21. Krajský soud na tomto místě zdůrazňuje, že předmětem tohoto řízení není a nemůže být věcný přezkum shora zmíněného sdělení Městského národního výboru. Cílem soudního přezkumu nezákonného zásahu správního orgánu v podobě nečinnosti žalovaného je zjistit, zda žalovaný neporušil svou zákonnou povinnost zahájit řízení o odstranění stavby v případě, kdy byly splněny podmínky pro toto odstranění [zde podmínky § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona]. S ohledem na takto vymezený charakter přezkumu zásahové žaloby ve věci nečinnosti správního orgánu se krajský soud v nynější věci nemůže zabývat námitkami směřujícími k věcnému posouzení předmětného sdělení. Vydané sdělení, kvitující ohlášení terénní úpravy, totiž nelze bez dalšího pominout (nerespektovat) a v rámci řízení o zásahové žalobě de facto takové povolení – jeho obsah ve vztahu k postupu stavebníka – přezkoumávat. Sporované sdělení Městského národního výboru z dubna roku 1988 je navíc z přezkumu správními soudy vyloučeno (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2023, č.j. 3 As 33/2022-60). Shoda s prvopisem: J. M. 7 63 A 3/2024 IV. Závěr a náklady řízení 22. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto byla na základě § 87 odst. 3. s. ř. s. zamítnuta.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

24. Krajský soud současně výrokem IV. tohoto rozsudku žalobkyni v souladu s § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vrátil uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za jí podaný návrh na vydání předběžného opatření, neboť o tomto návrhu krajský soud nerozhodoval, když ve lhůtě pro jeho vydání rozhodl ve věci samé.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 15. března 2024 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shoda s prvopisem: J. M.