1 As 67/2024

Rubrum

1 As 67/2024 - 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobkyně: Mgr. I. B., zastoupena Mgr. Lucií Petránkovou, advokátkou se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, proti žalovanému: Městský úřad Sezimovo Ústí, se sídlem Dr. E. Beneše 21, Sezimovo Ústí, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v nečinnosti žalovaného ve věci nezahájení řízení o odstranění stavby tenisového hřiště na pozemku p. č. 84/3 v k. ú. Sezimovo Ústí, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2024, č. j. 63 A 3/2024 - 22, takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2024, č. j. 63 A 3/2024 - 22, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Žalobkyni s e v r a c í soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na předběžné opatření. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně Mgr. Lucie Petránkové, advokátky.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v tom, že na základě podnětu žalobkyně nezahájil z moci úřední řízení o odstranění stavby tenisového hřiště. Podle žalobkyně se jedná o nepovolenou stavbu. 1 As 67/2024

2. Krajský soud připustil, že obecně se lze proti faktické nečinnosti správního orgánu spočívající v nezahájení řízení o odstranění nepovolené stavby podle § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), bránit žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. Ve věci stěžovatelky ovšem došel k závěru, že se nejednalo o stavbu, která by byla provedena bez rozhodnutí či jiného aktu vyžadovaného tehdy účinným zákonem č. 50/1976 Sb. Šlo o terénní úpravu podstatně neměnící vzhled prostředí, povolenou dle § 72 a § 73 zákona č. 50/1976 Sb. sdělením Městského národního výboru vydaným k ohlášení drobné stavby, stavebních prací a stavebních úprav (dále jen „sdělení“). Žalovaný tudíž postupoval v souladu se zákonem, jestliže nezahájil řízení o odstranění této stavby. Jde o stavbu uskutečněnou na základě povolení v podobě sdělení a užívanou v souladu s jejím účelem jako rekreační tenisové hřiště. Krajský soud uzavřel, že předmětem řízení o nezákonném zásahu pak není a nemůže být věcný přezkum samotného sdělení.

II. Obsah kasační stížnosti

3. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.

4. Krajský soud podle ní v napadeném rozsudku neuvedl, proč je nedůvodná také námitka nicotnosti sdělení (stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že je nicotné ohlášení, z kontextu podání ovšem vyplývá, že nicotnost vztahuje také ke sdělení, neboť např. v odst. 8 kasační stížnosti jej označuje jako správní rozhodnutí). Konstatoval sice, že sdělení je zcela vyloučeno ze soudního přezkumu, z části jej ovšem přesto přezkoumal. Nicotné správní rozhodnutí nelze zhojit ani plynutím času a orgán veřejné moci nemůže k nicotnému rozhodnutí přihlížet. Dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010 - 65, č. 2837/2013 Sb. NSS, lze nicotnost namítat kdykoli a orgány veřejné moci k ní musí přihlédnout z moci úřední. Proto je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Jelikož krajský soud tuto námitku nijak nevypořádal, stěžovatelka důvody nicotnosti zopakovala i v kasační stížnosti.

5. Podle stěžovatelky se krajský soud také nezabýval námitkou rozporu stavby hřiště s ohlášením, námitkou ohledně potřebného stupně povolení, ani otázkou, zda bylo potřeba před zahájením řízení o odstranění stavby sdělení zrušit.

6. Stěžovatelka spojila s kasační stížností návrh na vydání předběžného opatření, kterým by byla uložena povinnost vlastníkovi hřiště (jehož označila jako potenciální osobu zúčastněnou na řízení), aby zajistil, že hřiště nebude nijak užíváno.

7. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti pouze odkázal na svá předešlá vyjádření ve věci.

8. Stěžovatelka následně soudu zaslala doplnění kasační stížnosti, ve kterém rozhojnila svou předešlou argumentaci a vymezila se vůči rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 8 As 84/2023 - 71, který na její situaci podle ní nedopadá.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem 1 As 67/2024 - 39 pokračování

9. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

10. Kasační stížnost je důvodná.

11. Soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Jak vyplývá z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jakým způsobem postupoval při posuzování relevantních skutečností a z jakých důvodů považuje argumentaci účastníků řízení za nedůvodnou (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 75). Meritorní přezkum rozsudku je tak možný pouze za předpokladu, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Současně z rozsudku musí být patrné, jak se správní soud vypořádal se vznesenými žalobními body a k nim se vztahující žalobní argumentací.

12. Stěžovatelka uvedla, že se krajský soud nijak nevypořádal s námitkou nicotnosti sdělení. Krajský soud se obsahem a náležitostmi sdělení vůbec nezabýval, a to s odůvodněním, že nemůže zkoumat jeho věcnou správnost.

13. Krajský soud však měl povinnost se zabývat namítanou nicotností správního rozhodnutí. Podle rozsudku rozšířeného senátu ze dne 14. 12. 2022, č. j. 9 Afs 314/2019 - 78, č. 3579/ 2017 Sb., nebrání přípustnosti zásahové žaloby proti jednání správního orgánu odvíjejícímu se od nicotného rozhodnutí skutečnost, že určení nicotnosti takového rozhodnutí se žalobce mohl domáhat žalobou podle § 65 s. ř. s. Rozšířený senát dovodil, že: „[v] řízení o [zásahové žalobě, pozn. NSS] je na soudu, aby případnou nicotnost rozhodnutí správního orgánu posoudil jako předběžnou otázku. Na nicotné rozhodnutí se totiž nevztahuje presumpce platnosti a správnosti, naopak se na ně ‚vždy hledí jako na neexistující, zdánlivé, nezakládající žádné právní následky, a proto nemusí být respektováno a veřejnou mocí dokonce ani nesmí být vynucováno‘ (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 3. 2013, čj. 7 As 100/2010 - 65, č. 2837/2013 Sb. NSS, bod 32).“

14. S námitkou nicotnosti správní rozhodnutí se ovšem krajský soud nijak nevypořádal, a tím zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti.

15. Pokud jde o zbylé námitky stěžovatelky týkající se věcného posouzení sdělení, Nejvyšší správní soud připomíná, že se již dříve zabýval přezkumem tohoto sdělení v řízení, jehož předmětem byl přezkum správního rozhodnutí na základě žaloby podle § 65 s. ř. s. V rozsudku ze dne 4. 5. 2023, č. j. 3 As 33/2022 - 60, dospěl k závěru, že sdělení nemohlo 1 As 67/2024 být předmětem soudního přezkumu podle článku III bodu 4 písm. a) zákona č. 519/1991 Sb., podle kterého „projednávání žalob proti rozhodnutím správních orgánů podle hlavy druhé části páté [zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, pozn. NSS] lze jen u těch správních rozhodnutí, jež po vyčerpání přípustných opravných prostředků nabyly právní moci počínaje dnem účinnosti tohoto zákona,“ neboť proti sdělení nebyl podle právní úpravy účinné v době jeho vydání přípustný žádný opravný prostředek. Není-li možný věcný přezkum sdělení v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí, bylo by proti smyslu tohoto zákonného ustanovení, jestliže by bylo možné se jeho přezkumu domáhat pouze jiným žalobním typem, a to nadto v řízení, ve kterém není pro posouzení věcné správnosti správního rozhodnutí místo. Kasační soud se proto ztotožňuje s krajským soudem v tom, že v řízení o nezákonné zásahu nemohl posoudit věcnou správnost sdělení. Namítaná nicotnost aktu je však věcí kvalitativně odlišnou, s níž se měl krajský soud v napadeném rozsudku samostatně vypořádat.

16. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 84/2023 - 71, na který odkázala stěžovatelka, se o zneužití práva podat správní žalobu proti nezahájení řízení o odstranění stavby (ve smyslu rozsudku rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019 - 39, č. 4178/2021 Sb. NSS, Žaves) může jednat i tehdy, pokud žalobce sice o rozhodných skutečnostech nevěděl, ale připuštění žaloby by narušilo dlouhotrvající pokojný stav (v citované věci trvající déle než 25 let). Podmínka, aby se nejednalo o zneužití práva, je podmínkou přípustnosti zásahové žaloby. V nynějším řízení o kasační stížnosti by bylo ovšem zkoumání otázky zneužití práva předčasné, neboť na jeho vyhodnocení může mít vliv právě i posouzení námitky nicotnosti.

17. Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na vydání předběžného opatření, neboť bez zbytečného odkladu přikročil k vlastnímu meritornímu posouzení kasační stížnosti. Za této situace by rozhodnutí o takovém návrhu bylo nadbytečné a neúčelné.

IV. Závěr a náklady řízení

18. S ohledem na výše uvedené posoudil Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako důvodnou, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V něm bude vázán shora vysloveným právním názorem (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). To znamená, že s ohledem na námitky stěžovatelky posoudí, zda bylo sdělení nicotné či nikoli. Bude také na něm, aby ve světle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 84/2023 - 71 posoudil, zda stěžovatelka zneužila práva podat žalobu a zda byla tedy žaloba vůbec přípustná.

19. Krajský soud v souladu s § 110 odst. 3 s. ř. s. v dalším řízení rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

20. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu na vydání předběžného opatření, byly naplněny podmínky pro vrácení zaplaceného soudního poplatku za tento návrh ve výši 1 000 Kč (§ 10 odst. 1 věta první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soudní poplatek bude stěžovatelce vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně 1 As 67/2024 - 40 pokračování Mgr. Lucie Petránkové, advokátky se sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 (výrok II. tohoto rozsudku). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. dubna 2024 Ivo Pospíšil předseda senátu