21 As 58/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobců: a) Ing. L. H., b) Ing. A. H., oba zastoupení Mgr. Lenkou Kotulkovou, advokátkou se sídlem Kopečná 241/20, Brno, proti žalovanému: Městský úřad Kyjov, se sídlem Masarykovo nám. 30/1, Kyjov, za účasti osoby zúčastněné na řízení: V. F., zastoupená Mgr. Milanem Hrkalíkem, advokátem se sídlem nám. Svobody 87/18, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2026, č. j. 29 A 79/2025 – 47, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Osobě zúčastněné na řízení s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhali ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovali v tom, že žalovaný z moci úřední nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby – kanalizační přípojky vedoucí přes pozemek žalobců parc. č. X v katastrálním území J., jejíž vlastníkem je osoba zúčastněná na řízení.

2. Krajský soud usnesením ze dne 17. 3. 2026, č. j. 29 A 79/2025 – 47, žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).

3. V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud uvedl, že podání žaloby ze strany žalobců v projednávané věci představuje zneužití práva podat správní žalobu ve smyslu rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019 – 39, č. 4178/2021 Sb. NSS, ve věci ŽAVES (dále jen „rozsudek ve věci ŽAVES“), a navazující judikatury správních soudů.

4. Za zneužití práva ve smyslu rozsudku ve věci ŽAVES lze dle krajského soudu považovat (i) situace, v nichž převažuje soukromoprávní charakter sporu nad veřejnoprávní podstatou věci, a (ii) situace, v nichž žalobce stav, jehož nápravy se nyní domáhá, dlouhodobě pokojně akceptoval. Dále krajský soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že zneužití práva ve smyslu rozsudku ve věci ŽAVES může představovat jak vědomé neuplatnění nároku, tak uplatnění nároku s vědomím, že vznikl již před značnou dobou, byť o něm oprávněná osoba dosud nevěděla.

5. Konkrétně pak krajský soud vycházel zejména z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 8 As 84/2023 - 71. Uvedl, že skutkové okolnosti projednávaných případů jsou poměrně podobné. Rozsudek č.j. 8 As 84/2023 - 71 řešil případ, kdy tehdejší žalobkyně brojila proti stavbě žumpy z 80. let minulého století žalobou podanou v roce 2022 s tvrzením, že se jedná o nelegální stavbu, neboť nebyly splněny podmínky pro její výstavbu, přičemž o existenci žumpy neměla ponětí.

6. V nynější věci se žalobci opakovaně svými podněty domáhali odstranění stavby kanalizační přípojky z poloviny 80. let minulého století, kterou považovali za nelegální, neboť vlastník stavby nebyl schopen doložit potřebnou stavební dokumentaci. Žalovaný tyto pochybnosti dle krajského soudu rozptýlil na základě výpovědí a prohlášení vlastníků nemovitostí, zástupce obce a provozovatele příslušné inženýrské sítě a zejména listinných podkladů z archivu správního orgánu. Především by však dle krajského soudu bylo v roce 2025 (kdy byla podána žaloba) vedení řízení ohledně těchto tvrzených skutečností v zásadě nemožné za současného dodržení alespoň základních požadavků spravedlivého procesu. Lze totiž očekávat, že řada dokumentů se nedochovala, svědci si dané skutečnosti nepamatují, a zjistit skutkový stav věci by tak bylo značně obtížné či dokonce nemožné.

7. Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) napadají usnesení krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody lze podřadit pod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.

8. Stěžovatelé namítají, že krajský soud jejich žalobu odmítl nezákonně. Mají za to, že splnili všechny podmínky přípustnosti zásahové žaloby směřující proti nezahájení řízení z moci úřední podle rozsudku ve věci ŽAVES.

9. Zároveň stěžovatelé nesouhlasí s tím, že by v jejich případě šlo o zneužití práva podat správní žalobu. Tvrdí, že vůči nim stát aktivně vynucuje strpění cizí stavby na vlastním pozemku (žalovaný stěžovatelům rozhodnutím ze dne 24. 4. 2024, č. j. SÚ42899/24/370, uložil povinnost umožnit provedení opravy stavby osobě zúčastněné na řízení), a tudíž nejsou v situaci, kdy by pouze přestali tolerovat existující stav.

10. Ze správního spisu podle stěžovatelů rovněž vyplývá, že předmětná stavba sloužila dříve pouze k odvodu dešťových vod, zatímco v současnosti je užívána k odvodu splaškových vod. I pokud by tedy bylo možné aprobovat závěr žalovaného o existenci historického souhlasu či povolení stavby, mohlo by se takové povolení podle stěžovatelů vztahovat pouze k původnímu účelu užívání stavby. Změna účelu užívání stavby navíc dle stěžovatelů zpochybňuje závěr krajského soudu o existenci dlouhodobého a stabilního pokojného stavu, neboť rozhodující změna technického a právního režimu stavby nastala až dodatečně.

11. Nynější věc se podle stěžovatelů liší od věci řešené v rozsudku č. j. 8 As 84/2023 - 71. V tehdejší věci nebyla zpochybněna existence stavebního povolení, sporné bylo pouze splnění jeho podmínek. Oproti tomu v nynější věci nebyla stavba přípojky dle stěžovatelů nikdy povolena a neexistuje k ní žádná dokumentace.

12. Za nepřiléhavé považují stěžovatelé rovněž další odkazy krajského soudu na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2022, č. j. 10 As 177/2022 – 27, a ze dne 14. 9. 2023, č. j. 1 As 105/2023 – 29. Oba případy se podle nich týkaly stavebních vad zjistitelných již z vnějšího vzhledu staveb, zatímco nyní posuzovaná kanalizační přípojka je vedena pod povrchem.

13. Naopak za přiléhavý stěžovatelé považují rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2025, č. j. 4 As 240/2025 - 60, ve kterém Nejvyšší správní soud neshledal zneužití práva ze strany tehdejšího žalobce v situaci, kdy se domáhal odstranění více než 30 let staré stavby vodovodu, která byla na jeho pozemek umístěna v rozporu se stavebním povolením, přičemž tehdejší žalobce se o její existenci dozvěděl až v roce 2018. Podle stěžovatelů byla v nynější věci přípojka na jejich pozemek rovněž umístěna bez stavebního povolení a její existenci zjistili až dodatečně. Bezprostředně poté přitom začali usilovat o její odstranění.

14. Z rozsudku č. j. 4 As 240/2025 - 60 stěžovatelé dále dovozují, že protiprávnost stavby vylučuje existenci pokojného stavu. V nynější věci se však krajský soud protiprávností stavby přípojky nezabýval, jelikož žalobu odmítl bez věcného přezkumu věci.

15. Na podporu své argumentace stěžovatelé dále odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2021, č. j. 4 As 90/2021 – 51, z něhož podle stěžovatelů vyplývá, že ze samotného stáří stavby nelze dovodit existenci pokojného stavu a zneužití práva podat správní žalobu, a i otázka zahájení řízení o odstranění 30 let staré stavby má být připuštěna k meritornímu přezkumu.

16. Dále stěžovatelé odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2025, č. j. 22 As 111/2025 – 82, ze kterého dle jejich názoru vyplývá, že zneužití práva je prostředkem ultima ratio a jednání směřující ke zneužití práva musí být dostatečně prokázáno. K tomu v nynější věci podle stěžovatelů nedošlo, jelikož krajský soud bez dokazování žalobu odmítl.

17. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2024, č. j. 1 As 67/2024 – 38, pak dle stěžovatelů vyplývá, že zkoumání otázky zneužití práva považoval Nejvyšší správní soud za předčasné, jelikož na jeho vyhodnocení mohlo mít vliv i posouzení námitky nicotnosti. V nyní projednávané věci tak mají stěžovatelé za to, že na vyhodnocení otázky zneužití práva může mít obdobně vliv to, zda je stavba přípojky protiprávní či nikoliv. Krajský soud měl tedy dle stěžovatelů nejprve vyjasnit, zda historické povolení či kolaudace skutečně pokrývá i kanalizační přípojku na pozemku stěžovatelů v konkrétní trase, v jaké je vybudována.

18. Stěžovatelé namítají také nepřezkoumatelnost napadeného usnesení pro nedostatek důvodů. Krajský soud dle jejich názoru neuvedl, jakými úvahami dospěl k závěru o existenci dlouhodobě pokojného stavu. Usnesení krajského soudu je dle stěžovatelů rovněž nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, jelikož krajský soud žalobu odmítl, ale současně si přisvojil závěr žalovaného a fakticky hodnotil legálnost kanalizační přípojky, když uvedl, že žalovaný pochybnosti o nelegálnosti stavby rozptýlil.

19. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s napadeným usnesením krajského soudu, odkazuje na své vyjádření k žalobě a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

20. Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

21. Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná a stěžovatelé jsou řádně zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Napadené usnesení Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s.

22. Kasační stížnost není důvodná.

23. Nejvyšší správní soud nejprve přistoupil k posouzení námitky nepřezkoumatelnosti usnesení krajského soudu. Případnou nepřezkoumatelností usnesení je totiž povinen se zabývat z úřední povinnosti, a to i bez námitky stěžovatelů. Vlastní přezkum usnesení je pak možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti, tedy že je srozumitelné a vychází z důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku jeho rozhodnutí. Tato kritéria napadené usnesení splňuje. Krajský soud řádně a srozumitelně vyložil důvody svého rozhodnutí a jeho závěry jsou podpořeny srozumitelnou a logickou argumentací.

24. Nejvyšší správní soud též připomíná, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatelů o tom, jak podrobně by mělo být usnesení odůvodněno, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí. Takovou překážku zdejší soud v projednávané věci neshledal.

25. Skutečnost, že krajský soud výslovně neuvedl, jak dospěl k závěru o existenci dlouhotrvajícího pokojného stavu, nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného usnesení. Tato námitka vychází právě ze subjektivní představy stěžovatelů o tom, jak podrobně by mělo být napadené usnesení odůvodněno. Krajský soud byl v odůvodnění usnesení povinen uvést důvody svého rozhodnutí. Tuto povinnost splnil, jelikož konstatoval, že žaloba stěžovatelů směřuje k narušení dlouhotrvajícího pokojného stavu, a proto představuje zneužití práva. Již tento závěr byl důvodem jeho rozhodnutí a krajský soud nebyl povinen dále odůvodňovat a rozvíjet dílčí úvahy, které jej k tomuto závěru vedly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2026, č. j. 21 As 20/2026 – 38; všechna citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Nadto, krajský soud vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 8 As 84/2023 - 71, z něhož vyplývá, že dlouhotrvajícím pokojným stavem je samotná dlouhotrvající nerušená existence stavby. Z odůvodnění napadeného usnesení je tedy zřejmé, že krajský soud považoval za rozhodné zejména stáří kanalizační přípojky a její dlouhodobé užívání (tyto okolnosti samy o sobě nebyly mezi stranami sporné).

26. Není rovněž pravdou, že krajský soud v napadeném usnesení hodnotil legálnost stavby kanalizační přípojky, jak tvrdí stěžovatelé. Soulad kanalizační přípojky se zákonem ostatně ani nebyl předmětem řízení před krajským soudem. Definitivně tedy krajský soud legálnost kanalizační přípojky nepotvrdil. Pouze uvedl, že žalovaný rozptýlil pochybnosti o nelegálnosti dané stavby. Z toho lze vyvodit nanejvýš to, že krajský soud aproboval způsob, jakým žalovaný podnět stěžovatelů k zahájení řízení o odstranění stavby prověřil, přičemž ve shodě s žalovaným neshledal žádné skutečnosti, které by nelegálnosti kanalizační přípojky prima facie nasvědčovaly. Nešlo přitom o nosný důvod rozhodnutí krajského soudu, nýbrž o doplňující úvahu uvedenou nad rámec rozhodovacích důvodů. Nemůže proto způsobit nesrozumitelnost napadeného usnesení.

27. S ohledem na výše uvedené tedy zdejší soud shledal napadené usnesení přezkoumatelným.

28. Nejvyšší správní soud se dále zabýval zbylými námitkami stěžovatelů. Pokud jde o námitku, že stěžovatelé splnili všechny podmínky přípustnosti žaloby dle rozsudku ve věci ŽAVES, zdejší soud podotýká, že jednou z těchto podmínek je i to, že podání žaloby nesmí být zneužitím práva (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2023, č. j. 1 As 105/2023 – 29, nebo již citovaný rozsudek č. j. 8 As 84/2023 - 71, odst. 30). Právě tuto podmínku stěžovatelé dle krajského soudu nesplnili.

29. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře navazující na rozsudek ve věci ŽAVES opakovaně uvedl, že zneužití práva podat správní žalobu nemusí spočívat pouze v dlouhodobé nečinnosti žalobce, který o rozhodných skutečnostech věděl. Může být dáno i tehdy, pokud se žalobce snaží zpochybnit stav trvající po desítky let, i když o něm dříve nevěděl (viz již citované rozsudky č. j. 8 As 84/2023 – 71 a č. j. 1 As 105/2023 – 29). Důvodem pro tento závěr je především to, že zjišťování souladu staveb s právními předpisy s dlouhým časovým odstupem od jejich realizace by bylo v zásadě nemožné za současného dodržení alespoň základních požadavků spravedlivého procesu. Dá se totiž očekávat, že se řada dokumentů nedochovala, svědci si dané skutečnosti nepamatují, a zjistit skutkový stav věci by tak bylo značně obtížné či dokonce nemožné. Výsledek takového řízení by tedy nutně neodrážel skutečný stav věci. Z tohoto důvodu musí právo stanovit určitou mez, za kterou již nelze zpochybňovat nastalý (pokojný) stav.

30. Na tomto závěru nic nemění ani argumentace stěžovatelů, že jsou nuceni strpět existenci přípojky na svém pozemku nebo že došlo ke změně jejího využití. Skutečnost, že existence kanalizační přípojky má na stěžovatele faktické dopady (v podobě povinnosti umožnit osobě zúčastněné na řízení opravu přípojky na pozemku stěžovatelů), je pouze logickým a předvídatelným důsledkem dosavadního dlouhotrvajícího stavu; tento důsledek bez dalšího nemůže založit přípustnost žaloby, kterou se stěžovatelé snaží tento stav narušit.

31. Případná změna účelu stavby, resp. způsobu jejího užívání, rovněž není v projednávané věci relevantní. Dlouhotrvajícím pokojným stavem, který se stěžovatelé snaží narušit, je samotná existence kanalizační přípojky, nikoliv způsob jejího užívání. I pokud by navíc kanalizační přípojka byla užívána v rozporu se zákonem, nejedná se podle § 250 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, o důvod nařízení odstranění stavby, tím spíše tedy nemůže jít o důvod přípustnosti jejich žaloby.

32. Nejvyšší správní soud dále nesouhlasí s názorem stěžovatelů, že v projednávané věci nejsou aplikovatelné závěry rozsudku č. j. 8 As 84/2023 - 71. Jak správně uvedl krajský soud, citovaný rozsudek se zabýval případem, jehož skutkové okolnosti byly obdobné nynější věci, a jeho závěry jsou proto aplikovatelné i na nynější věc. Skutečnost, že v tehdejší věci (na rozdíl od nynější) nebylo sporné vydání stavebního povolení k předmětné stavbě, ale pouze dodržení jeho podmínek, není pro aplikovatelnost závěrů vyslovených v rozsudku č. j. 8 As 84/2023 – 71 podstatná, jelikož konkrétní důvody tvrzené nezákonnosti stavby nebyly v tehdejší věci rozhodné.

33. Pokud jde o rozsudek ze dne 14. 10. 2022, č. j. 10 As 177/2022 – 27 a rozsudek č. j. 1 As 105/2023 – 29, na ty krajský soud odkázal toliko ilustrativně jako na další případy, ve kterých Nejvyšší správní soud rovněž shledal zneužití práva podat správní žalobu. Na dílčí skutkové odlišnosti věcí řešených těmito rozsudky přitom sám krajský soud upozornil. Takovému postupu tedy Nejvyšší správní soud nemá co vytknout.

34. Nepřiléhavou naopak zdejší soud shledává judikaturu, na kterou v kasační stížnosti odkazují stěžovatelé. Konkrétně stěžovatelé odkazují zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2025, č. j. 4 As 240/2025 – 60. Ten vycházel ze specifických skutkových okolností, kdy bylo zjištěno, že stavba vodovodu byla umístěna zjevně v rozporu se stavebním povolením. Obdobné skutkové okolnosti v nyní projednávané věci nenastaly. Stěžovatelé sice namítají, že kanalizační přípojka je na jejich pozemku umístěna v rozporu se zákonem. Tuto skutečnost však vyvozují pouze z toho, že se nenalezlo konkrétní stavební povolení, které by se výslovně vztahovalo k této přípojce. S ohledem na stáří kanalizační přípojky však z pouhé absence výslovného stavebního povolení (resp. jeho nedoložení) nelze bez dalšího vyvozovat provedení stavby v rozporu s právními předpisy. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 8 As 84/2023 - 71, lze předpokládat, že od provedení stavby se řada dokumentů (včetně výslovného stavebního povolení) nedochovala. Závěry rozsudku č. j. 4 As 240/2025 – 60 proto na nynější věc aplikovat nelze.

35. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2025, č. j. 22 As 111/2025 – 82, na který stěžovatelé dále odkazují, se vůbec netýká nezahájení řízení o odstranění stavby. V tehdejší věci šlo o řízení o určení právního vztahu (existence veřejně přístupné účelové komunikace), které se zahajuje na žádost. Z tohoto důvodu ostatně kasační soud v tehdejší věci výslovně odmítl aplikovatelnost závěrů rozsudku ve věci ŽAVES i rozsudku č. j. 8 As 84/2023 – 71 (viz odst. 55 rozsudku č. j. 22 As 111/2025 – 82).

36. V rozsudku ze dne 18. 4. 2024, č. j. 1 As 67/2024 – 38, se pak Nejvyšší správní soud vyjma obecných závěrů nezabýval otázkou zneužití práva podat správní žalobu, jelikož shledal tehdy napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích nepřezkoumatelným z důvodu nevypořádání námitky nicotnosti sdělení, kterým byla v tehdejší věci stavba povolena. Zkoumání otázky zneužití práva tak Nejvyšší správní soud v tehdejší věci považoval za předčasné. Z citovaného rozsudku pak nelze ani vyvozovat, že měl krajský soud před odmítnutím žaloby nejprve zkoumat zákonnost kanalizační přípojky. V tehdejší věci se jednalo o nicotnost rozhodnutí, ke které soudy musí přihlížet i z úřední povinnosti. Totéž ovšem neplatí pro nezákonnost stavby. Zjevná protiprávnost stavby sice může mít vliv i na posouzení otázky zneužití práva (jako tomu bylo ve věci řešené rozsudkem č. j. 4 As 240/2025 – 60), to však neznamená, že by krajský soud musel vždy zkoumat, zda stavba, jejíhož odstranění se žalobce domáhá, je v souladu s právními předpisy. Řešení této otázky je totiž primárně předmětem řízení o odstranění stavby. Krajský soud by tedy nahrazoval činnost správních orgánů a fakticky předurčoval výsledek případného řízení o odstranění stavby.

37. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.

38. O nákladech řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona. Stěžovatelé neměli v řízení úspěch, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl ve věci úspěšný, žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, kasační soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.

39. Osoba zúčastněná na řízení bránila v řízení své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou. Měla by proto podle § 60 odst. 5 věty první s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšným stěžovatelům. Osobě zúčastněné na řízení však žádné náklady v souvislosti s řízením o kasační stížnosti nevznikly, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že jí náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.). V Brně dne 11. srpna 2026 JUDr. Tomáš Rychlý předseda senátu