64 A 7/2026

Rubrum

č. j. 64 A 7/2026- 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: MVDr. R. M., narozený dne bytem zastoupený advokátem Mgr. Ondřejem Řezáčem sídlem Koperníkova 822/25, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad pro Jihočeský kraj sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2026, č. j. KUJCK 18179/2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Za správnost vyhotovení: G. K. 2 64 A 7/2026

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Krajský soud se v této věci zabývá otázkou odpovědnosti žalobce za úmyslně spáchaný přestupek dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů („zákon o silničním provozu“).

2. Uvedeného přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 12. 10. 2025 v čase 22:54 hodin řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. X, RZ X, v Tučapech po silnici č. 135 směrem na Budislav, kde byl v blízkosti BČS GAS Petroleum zastaven hlídkou Policie ČR – Obvodní oddělení Soběslav („hlídka policie“), která u něj v rámci silniční kontroly provedla pomocí přístroje Dräger orientační vyšetření, zda není ovlivněn alkoholem, kdy tyto zkoušky byly pozitivní. První dechová zkouška, provedená ve 22:59:43 hodin, vykazovala hodnotu 0,45 ‰ alkoholu v dechu, druhá dechová zkouška, provedená ve 23:05:34 hodin, vykazovala hodnotu 0,38 ‰ alkoholu v dechu a třetí dechová zkouška, provedená ve 23:12:48 hodin, vykazovala hodnotu 0,28 ‰ alkoholu v dechu. Z důvodu, že provedené dechové zkoušky byly neplatné, neboť mezi dvěma po sobě jdoucími dechovými zkouškami nebyl rozdíl menší než 10 %, byl následně policejní hlídkou vyzván k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu za účelem zjištění, zda není ovlivněn alkoholem (a zároveň poučen o následcích odmítnutí), kterému se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu odmítl podrobit.

3. Rozhodnutím Městského úřadu Soběslav ze dne 18. 12. 2025, č. j. MS/27281/2025, byl žalobce uznán vinným shora popsaným přestupkem a byla mu uložena pokuta ve výši 60 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 36 měsíců, s účinností od právní moci rozhodnutí. Prvostupňový orgán shledal, že popsané přestupkové jednání bylo ve věci prokázáno zejména žalobcem podepsaným oznámením přestupku, obsahem úředního záznamu hlídky Policie ČR a záznamy o provedených dechových zkouškách.

4. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Přisvědčil závěru prvostupňového orgánu, že žalobce byl po třech po sobě jdoucích pozitivních, avšak pro odchylku přesahující 10 % neplatných dechových zkouškách povinen podrobit se odbornému lékařskému vyšetření podle § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek („zákon o ochraně zdraví“). Odmítl-li se lékařskému vyšetření podrobit, byla naplněna skutková podstata daného přestupku.

II. Shrnutí žaloby

5. Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojí žalobou podanou ke krajskému soudu dne 20. 4. 2026, kterou se domáhá, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

6. V prvé řadě namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Tvrdí, že správní orgány žádným způsobem nevypořádaly jeho argumentaci a odůvodnění jejich rozhodnutí neodpovídá zákonem stanoveným požadavkům. Za správnost vyhotovení: G. K. 3 64 A 7/2026 7. Prvostupňový orgán měl dále rezignovat na jeho práva, pokud nenařídil ústní jednání a neprovedl jím navržené důkazy. Navrhoval důkaz svým účastnickým výslechem, výslechem příslušníků hlídky Policie ČR a videozáznamem z provedené kontroly. Těmito důkazy měla být prokázána pochybení při provádění dechové zkoušky. Při ústním jednání současně mohlo být objasněno jeho písemné vyjádření učiněné v průběhu kontroly, které bylo shledáno nečitelným. Pokud správní orgán ústní jednání nenařídil, postupoval tendenčně a v rozporu s § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

8. Žalobce rovněž nesouhlasí se zjištěným skutkovým stavem. Namítá, že nikdy nebyl poučen o následcích odmítnutí lékařského vyšetření. Dále tvrdí, že měřící přístroj užitý policejní hlídkou po celou dobu kontroly nefungoval správně, o čemž svědčí neplatnost naměřených hodnot. Nesouhlasí rovněž s tvrzením, že vozidlo řídil pod vlivem alkoholu, či že se odmítl podrobit krevnímu vyšetření. Stejně tak odmítá, že by hlídce policie sdělil, že před jízdou vypil jedno pivo. Od počátku naopak uváděl, že z důvodu únavy užil mentolku. Správní orgán měl také nesprávně učinit závěr o jeho vině daným přestupkem na základě toho, že se v minulosti několika přestupků v dopravě dopustil.

9. V závěru žaloby žalobce navrhl, aby krajský soud žalobě přiznal odkladný účinek. O návrhu rozhodl krajský soud usnesením ze dne 18. 5. 2026, č. j. 64 A 7/2026-27, a to tak, že žalobě odkladný účinek nepřiznal.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde námitky žalobce vypořádal. Navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. Odmítl tvrzení o nepřezkoumatelnosti či nedostatečném zjištění skutkového stavu. Oba správní orgány vycházely z uceleného a provázaného spisového materiálu, který tvoří logický a vnitřně souladný celek.

12. Skutkový stav byl dle jeho názoru z listinných podkladů zjištěn zcela dostatečným způsobem a bez důvodných pochybností. Připomněl, že správní orgán není povinen provést každý navržený důkaz, pokud je věc již spolehlivě objasněna. Žalobce sám neuvedl, jaké konkrétní nové skutečnosti by výslechy policistů či jeho osoby měly objasnit, případně která zjištění by měly zvrátit.

13. Argumentaci ohledně poruchy měřicího přístroje či užití mentolových bonbonů pro posouzení věci nepovažuje za právně relevantní. Námitka absence poučení je vyvrácena vlastnoručním podpisem žalobce na tiskopisu oznámení přestupku, kde žalobce svým podpisem výslovně potvrdil, že byl o povinnosti podrobit se lékařskému vyšetření policisty při silniční kontrole řádně poučen a obsahu poučení porozuměl.

14. Zásada in dubio pro reo se v dané věci dle žalovaného neuplatní, neboť o skutkovém stavu neexistují důvodné a objektivní pochybnosti. Provedené důkazy do sebe logicky zapadají a jednoznačně dokládají, že se žalobce přestupku dopustil. Poukaz žalobce na jeho přestupkovou historii byl učiněn pouze v kontextu hodnocení osoby pachatele v souvislosti se zvolením patřičných správních trestů, nikoliv jako náhrada za prokazování viny v daném řízení. Za správnost vyhotovení: G. K. 4 64 A 7/2026 IV. Právní hodnocení krajského soudu 15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). O věci soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl, aniž by nařizoval ústní jednání, neboť s takovým postupem vyjádřili účastníci řízení souhlas, resp. žalobce se k dotazu krajského soudu nevyjádřil. Účastníci současně byli obeznámeni se všemi listinnými důkazy obsaženými v soudním i správním spisu a měli možnost se k těmto listinám vyjádřit.

16. Současně krajský soud nepřehlédl, že žalobce v žalobě označil jako žalovaného kromě Krajského úřadu Jihočeského kraje také prvostupňový orgán – Městský úřad Soběslav. K tomu soud uvádí, že za žalovaný správní orgán lze v této věci považovat pouze Krajský úřad Jihočeského kraje, neboť podle § 69 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni. Skutečnost, že žalobce vedle něj označil též správní orgán prvního stupně, na tomto závěru nic nemění. Určení osoby žalovaného nevyplývá z označení v žalobě, nýbrž přímo ze zákona, a soud proto tuto otázku posoudil samostatně.

17. Žaloba není důvodná.

18. Krajský soud v prvé řadě konstatuje, že napadené rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným či jinak nedostatečně odůvodněným. Je zřejmé, na základě jakých ustanovení, jakého skutkového stavu a jak žalovaný rozhodoval, jak hodnotil skutečnosti sdělené žalobcem a jaké závěry o nich učinil. S odkazem na správní spis, zejména na úřední záznam o provedené kontrole, záznamy o dechových zkouškách či oznámení přestupku krajský soud uvádí, že v obecné rovině neshledal v postupu žalovaného vad. Žalovaný zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech a zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobce v průběhu správního řízení uvedl.

19. Namítá-li žalobce, že správní orgány žádným způsobem nezohlednily jeho argumentaci, lze jej odkázat zejména na strany 4–5 prvostupňového rozhodnutí a na strany 3–4 napadeného rozhodnutí, kde jím uplatněné námitky vypořádávají. V rozsahu žalobní argumentace, která byla žalobcem uplatněna ve zcela obecné rovině, nemohl krajský soud napadené rozhodnutí v tomto ohledu podrobněji hodnotit. Žalobce neuvedl, která jeho dílčí námitka měla být opomenuta, resp. jaký vliv takové opomenutí mohlo mít na zákonnost napadeného rozhodnutí jako celku. Skutečnost, že správní orgány dospěly ke shodným závěrům o skutkovém stavu i jeho právním hodnocení, vadu řízení nepředstavuje.

20. Stěžejní žalobní námitku představuje žalobcův nesouhlas se zjištěným skutkovým stavem. Dle jeho názoru nebylo prokázáno, že vozidlo řídil pod vlivem alkoholu, že se odmítl podrobit odbornému lékařskému vyšetření ani že byl hlídkou policie poučen o následcích odmítnutí odborného lékařského vyšetření.

21. Podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) nebo g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Za správnost vyhotovení: G. K. 5 64 A 7/2026 22. Podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu je řidič kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem.“ 23. Podle § 20 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně zdraví orientačnímu vyšetření a odbornému lékařskému vyšetření je povinna podrobit se osoba, u které je důvodné podezření, že pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky vykonává nebo vykonávala činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek.

24. Z dikce citovaných ustanovení plyne, že k naplnění skutkové podstaty přestupku postačuje, že se fyzická osoba odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyla ovlivněna alkoholem. Zákonnou povinnost podrobit se na výzvu policisty zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, má každý řidič a tato povinnost není podmíněna žádnými dalšími zákonnými požadavky.

25. Judikatura správních soudů je ustálena v tom, že policista je oprávněn vyzvat řidiče k podstoupení orientačního či lékařského vyšetření na ovlivnění alkoholem při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích [§ 124 odst. 12 písm. f) zákona o silničním provozu]. Nemůže však postupovat svévolně a sledovaný cíl (ochranu bezpečnosti a plynulosti provozu) musí naplňovat přiměřeným způsobem co nejvíce šetřícím svobodu jednotlivce. Lékařské vyšetření spojené s omezením osobní svobody a se zásahem do tělesné integrity tak v zásadě nemůže nařídit, je-li výsledek orientačního (tj. méně invazivního) vyšetření spolehlivý a jednoznačný. Naopak nařízení lékařského vyšetření je namístě, nedá-li orientační vyšetření, například z důvodu diametrálně odlišných výsledků postupně prováděných dílčích měření, jasný výsledek, zda řidič skutečně je pod vlivem alkoholu, případně o rozsahu tohoto ovlivnění, a je-li tu důvodná obava, že kontrolovaná osoba řídí motorové vozidlo pod vlivem alkoholu (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 10. 5. 2016, č. j. 2 As 146/2015-45, č. 3441/2016 Sb. NSS, dále např. rozsudek NSS ze dne 20. 2. 2026, č. j. 10 As 148/2025-30).

26. Krajský soud nemá pochybnost o tom, že žalobce byl policejní hlídkou k odbornému lékařskému vyšetření skutečně vyzván, a že se mu odmítl podrobit. Tyto skutečnosti jsou zřejmé z obsahu žalobcem podepsaného formuláře oznámení přestupku ze dne 12. 10. 2025, jenž je součástí správního spisu.

27. Ve shodě se správními orgány i shora uvedenou judikaturou je dále krajský soud toho názoru, že v souzené věci není podstatné, zda žalobce byl v době řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, či nikoliv. Na tomto skutkovém základu ani správní orgány závěr o vině žalobce nestaví. Stěžejní je, že žalobce byl policejním orgánem vyzván, aby se podrobil odbornému lékařskému vyšetření v situaci, kdy výsledky tří dílčích orientačních měření v souhrnu neposkytovaly spolehlivý a jednoznačný závěr o přítomnosti alkoholu v dechu žalobce, neboť se od sebe vzájemně lišily nad míru požadovanou metodikou Českého metrologického institutu. K takové výzvě přitom byli policisté zcela jistě oprávněni, neboť všechna provedená orientační měření vyšla s pozitivním výsledkem a vzniklo tak důvodné podezření, že žalobce řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Žalobce se však odbornému lékařskému vyšetření za dané situace odmítl podrobit, což postačuje k závěru o naplnění skutkové podstaty daného přestupku. Za správnost vyhotovení: G. K. 6 64 A 7/2026 28. Bez významu je to, zda ve věci bylo zohledněno tvrzení žalobce o možném zkreslení výsledků orientační dechové zkoušky užitím mentolky před jízdou. Takové tvrzení totiž bez dalšího nevyvrací důvodnost podezření, že za volant žalobce usedl pod vlivem alkoholu. Jeho pravdivost naopak mohlo prokázat právě odborné lékařské vyšetření, které však žalobce odmítl. Proto se na něho hledí, jako by pod vlivem alkoholu byl.

29. Žalobci lze přisvědčit, že z obsahu formuláře oznámení přestupku ze dne 12. 10. 2025 nevyplývá výslovné poučení o tom, že neuposlechnutí výzvy k podstoupení odborného lékařského vyšetření je přestupkem, ani jakému možnému postihu se jeho pachatel vystavuje. Takové poučení policejním orgánem však nemá oporu v zákoně o silničním provozu ani v jiném právním předpisu. Pro naplnění skutkové podstaty předmětného přestupku proto není relevantní. Jakožto řidič byl žalobce povinen znát právní úpravu vztahující se k silničnímu provozu, tedy i to, že je na výzvu policisty povinen podrobit se odbornému lékařskému vyšetření, stejně jako to, že odmítnutí lékařského vyšetření je přestupkem spojeným s možností uložení správního trestu. Také judikatura správních soudů vychází z toho, že řidič se dopustí předmětného přestupku tehdy, není-li si vědom toho, že má uposlechnout výzvu, resp. že za neuposlechnutí je přísnější postih než za řízení pod vlivem alkoholu. Pro odpovědnost řidiče totiž postačí zavinění z nedbalosti (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 7. 2016, č. j. 2 As 146/2015-54).

30. Krajský soud dále neshledal, že by správní orgány závěr o vině stavěly na skutečnosti, že se žalobce v minulosti dopustil vícero přestupků. Bohatá přestupková a trestní minulost v oblasti dodržování dopravních předpisů, v důsledku které žalobce opakovaně řidičské oprávnění pozbyl, však naopak svědčí o účelovosti jeho obhajoby, tvrdí-li, že o možné odpovědnosti za přestupek nevěděl, neboť o ní nebyl poučen.

31. Úspěšná nemůže být ani argumentace, dle které přístroj na měření hodnoty alkoholu v dechu užitý policisty v průběhu kontroly nefungoval správně. Právní věta již zmíněného usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 2 As 146/2015-45 výslovně uvádí, že „lékařskému vyšetření je povinna podrobit se taktéž osoba, u níž se lze důvodně domnívat, že řídila motorové vozidlo pod vlivem těchto látek, a která se orientačnímu vyšetření sice podrobila nebo podrobit nemohla, je-li u ní zapotřebí zjistit obsah alkoholu, resp. jiné návykové látky nebo odstranit pochybnosti o správnosti hodnot zjištěných orientačním vyšetřením, ať už v důsledku úmyslného či neúmyslného zmaření měření, nesprávné funkčnosti testovacího přístroje, či jiné nemožnosti jeho použití,“ I v případě, že výsledky provedeného orientačního měření nebylo možno použít z důvodu závady měřícího přístroje, byl tedy žalobce povinen podrobit se odbornému lékařskému vyšetření, pokud k tomu byl hlídkou policie vyzván.

32. Žalobce dále namítl, že prvostupňový orgán nenařídil ústní jednání, přestože o jeho nařízení žádal. Při něm měl být proveden jeho účastnický výslech, výslech policistů provádějících kontrolu a přehrán videozáznam z provedené kontroly, který měl být hlídkou policie ČR pořizován. Uvedenými důkazy měla být prokázána pochybení v průběhu provádění orientačního měření. Také při něm mohlo být objasněno písemné vyjádření žalobce k průběhu kontroly, které bylo dle správního orgánu nečitelné.

33. Podle § 80 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich („zákon o odpovědnosti za přestupky“) správní orgán může nařídit ústní jednání. Dle odst. 2 téhož ustanovení správní orgán nařídí ústní jednání na požádání obviněného, je-li to nezbytné Za správnost vyhotovení: G. K. 7 64 A 7/2026 k uplatnění jeho práv; jinak návrh zamítne usnesením, které se oznamuje pouze obviněnému. O právu žádat nařízení ústního jednání musí být obviněný poučen. Správní orgán nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci. Správní orgán prvního stupně nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li obviněným mladistvý.

34. Ze shora citovaného § 80 odst. 1 a 2 zákona o odpovědnosti za přestupky plyne, že v rámci řízení o přestupku není obecně nutné nařizovat ústní jednání, a to s výjimkou případů, kdy se jedná o řízení vůči mladistvému pachateli nebo je-li to nezbytné ke zjištění stavu věci. Za předpokladu, že je splněna jedna z uvedených podmínek, správní orgán musí ústní jednání nařídit, a to i bez výslovného návrhu obviněného z přestupku. Naproti tomu správní orgán disponuje ve vztahu k žádosti obviněného určitou mírou uvážení ohledně posouzení toho, zda je nařízení ústního jednání nezbytné k uplatnění jeho práv, a to zejména v kontextu návrhů na provedení dalších důkazů.

35. O zamítnutí návrhu na nařízení ústního jednání rozhodl správní orgán prvního stupně usnesením ze dne 20. 11. 2025, č. j. MS/25359/2025, které je součástí správního spisu. Odůvodnil jej tím, že nařízení ústního jednání v dané věci není nezbytné pro uplatnění práv žalobce. Všechny jeho námitky byly zaměřeny na postup policistů při provádění dechové zkoušky, případně absenci poučení z jejich strany. Skutkový stav však byl dostatečně zjištěn na základě písemností obsažených ve spisovém materiálu, zejména záznamy o provedených dechových zkouškách, ověřovacím listem, kalibračním protokolem měřícího zařízení, úředním záznamem hlídky policie a oznámením přestupku. Žalobce současně měl možnost se s podklady rozhodnutí seznámit a vyjádřit se k nim, což také učinil.

36. Odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 12. 2025, č. j. KUJCK 135116/2025, zamítl a uvedené usnesení o zamítnutí návrhu na nařízení ústního jednání potvrdil. Ve shodě s prvostupňovým orgánem dospěl k závěru, že ve věci přestupku žalobce je skutkový stav bez důvodných pochybností prokázán písemnostmi ve správním spisu, se kterými se žalobce mohl seznámit a vyjádřit se k nim. Bylo mu tedy umožněno uplatnit svá obhajovací práva v dostatečné míře.

37. Krajský soud neshledal v postupu správních orgánů žádné pochybení. Žalobce v průběhu správního řízeni ani v řízení před soudem neuvedl, jaké konkrétní skutkové okolnosti měl jeho účastnický výslech, případně výslech policistů provádějících kontrolu, objasnit. Pohled policistů na skutkový děj vyplývá z úředního záznamu a oznámení přestupku, kdy obě tyto písemnosti jsou součástí správního spisu. Žalobce měl možnost se s nimi seznámit a vyjádřit se k nim. Nelze přitom předpokládat, že by tito policisté k věci uvedli jiné skutečnosti, než které vyplývají právě z jimi pořízených dokumentů. Účastnický výslech žalobce nebylo potřeba provádět, neboť ten měl možnost se k věci vyjádřit v průběhu celého správního řízení, což také opakovaně učinil. Nečitelné vyjádření v oznámení přestupku mohl žalobce rovněž objasnit v průběhu správního řízení, zejména pak v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Nečiní tak však ani v podané žalobě, což svědčí o účelovosti dané námitky. Pokud jde o přehrání videozáznamu z provedené kontroly, případná chybovost měřícího přístroje při dechové zkoušce nemá na povinnost žalobce podrobit se odbornému lékařskému vyšetření žádný vliv, jak již bylo vysvětleno shora. Ani přehrání videozáznamu pořízeného policisty v průběhu kontroly tak nemohlo prokázat žádné okolnosti důležité Za správnost vyhotovení: G. K. 8 64 A 7/2026 pro skutkový stav. Lze proto uzavřít, že důkazní návrhy žalobce byly nadbytečné, resp. nemohly přinést žádné nové podstatné skutečnosti mající vliv na zjištěný skutkový stav.

38. S ohledem na shora uvedené krajský soud uzavírá, že prvostupňový orgán nebyl povinen nařizovat ústní jednání, neboť v dané věci jeho nařízení nebylo nezbytné k uplatnění žalobcových práv na obhajobu. Pro účely odpovědnosti za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu bylo možno učinit závěr o skutkovém stavu bez důvodných pochybností na základě listin obsažených ve správním spise. Žalobcem navrhované důkazy, resp. skutečnosti, které jimi měly být prokázány, nemohly mít pro závěr o jeho vině uvedeným přestupkem žádný význam.

V. Závěr a náklady řízení

39. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 1. června 2026 JUDr. Tereza Kučerová v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: G. K.