65 A 13/2025

Rubrum

č. j. 65 A 13/2025- 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobců: a) ORLÍK NAD VLTAVOU s.r.o. se sídlem Bělohorská 688/165, Praha 6 b) Ing. I. B. bytem oba zast. JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Dominikánské nám. 656/2, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2025, čj. KUJCK 49212/2025, takto:

Výrok

Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 65 A 13/2025

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 16. 4. 2025, čj. KUJCK 49212/2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 14 151,36 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku 14 151,36 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobci se pro vady řízení domáhají zrušení shora uvedeného rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Milevsko (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 22. 2. 2024, čj. MM 08974/2024 OŽP/Br (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím rozhodl správní orgán prvního stupně o neustanovení žalobce b) mysliveckou stráží pro Schwarzenbergskou oboru Květov (ev. č. 095), neboť podle § 12 odst. 3 písm. e) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“), nebylo doloženo potvrzení o fyzické a zdravotní způsobilosti pro výkon funkce myslivecké stráže a podle § 12 odst. 3 písm. f) téhož zákona nebyla splněna zákonná podmínka prokázání znalostí práv a povinností myslivecké stráže a znalost souvisejících předpisů.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného

2. První námitka žalobců se vztahuje k nezákonnému znění výroku napadeného rozhodnutí. Žalobci poukazují na nesoulad výroku napadeného rozhodnutí se zněním § 90 odst. 5 správního řádu. Ve výroku rozhodnutí je pouze uvedeno, že se prvostupňové rozhodnutí potvrzuje. Dle žalobců nebylo de iure rozhodnuto o jejich odvolání, byť fakticky není pochyb o tom, že odvolání bylo vyhodnoceno jako nedůvodné. Žalobci namítají, že pochybení žalovaného ve výrokové části napadeného rozhodnutí má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.

3. Druhá námitka žalobců se týká porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. Žalobci uvádí, že proti prvostupňovému rozhodnutí podali včasné tzv. blanketní odvolání, ve kterém nebyly uvedeny odvolací důvody. Správní orgán prvního stupně ani žalovaný však žalobce nevyzvali k doplnění odvolání podle § 37 odst. 3 správního řádu. V tom žalobci spatřují nesprávnost a nezákonnost postupu správních orgánů. Napadené rozhodnutí je tudíž podle žalobců vadné, neboť správní orgány nevyzvaly žalobce k doplnění odvolání. V souvislosti s tím odkazují žalobci na rozsudky Nejvyššího správního soudu, a to ze dne 6. 3. 2009, čj. 1 As 4/2009-53, ze dne 29. 4. 2015, čj. 3 As 142/2014-34, ze dne 5. 2. 2025, čj. 7 As 267/2024-38 atd. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 65 A 13/2025 4. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

III. Obsah správního spisu

5. Na základě návrhu žalobce a) ze dne 9. 11. 2023 bylo zahájeno řízení ve věci ustanovení myslivecké stráže, kterou měl být žalobce b). Dne 22. 2. 2024 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí. Proti tomu dne 8. 3. 2024 žalobci podali blanketní odvolání, ve kterém uvedli, že jej ve lhůtě patnácti dnů doplní. Dne 26. 3. 2024 byl spis vedený správním orgánem prvního stupně předán žalovanému. V předkládací zprávě se uvádí, že odvolání nebylo ve lhůtě uvedené žalobci doplněno. Žalovaný následně vydal napadené rozhodnutí.

IV. Právní hodnocení věci

6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“).

7. Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.; ostatně pro rozhodnutí bez jednání byly splněny i procesní podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

8. Žaloba je důvodná. IV.A Podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem 9. Žalobci namítají, že nebyli vyzváni k doplnění blanketního odvolání ani správním orgánem prvního stupně ani žalovaným. Napadené rozhodnutí je tedy podle žalobců zatíženo procesní vadou podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.

10. Krajský soud se tudíž zabýval tím, zda postup žalovaného, který rozhodl ve věci na základě blanketního odvolání bez předchozí výzvy k jeho doplnění, představuje podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem.

11. Podle § 82 odst. 2 správního řádu platí, že odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 správního řádu a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo.

12. Podle § 37 odst. 3 správního řádu platí, že nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu.

13. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že „nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu z roku 2004, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 tohoto zákona tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu“ (právní věta rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, čj. 1 As 4/2009-53; obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2022, čj. 6 As 413/2020-33 či ze dne 20. 3. 2019, čj. 6 As 248/2018-34). Blanketní odvolání, tj. odvolání bez uvedení konkrétních odvolacích důvodů, neumožňuje odvolacímu orgánu, aby řádně přezkoumal rozhodnutí, Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 65 A 13/2025 které je odvoláním napadáno a je povinen vyzvat odvolatele k jeho doplnění podle § 37 odst. 3 správního řádu. K rozhodování o blanketním odvolání se vyjádřil Nejvyšší správní soud taktéž v rozsudku ze dne 4. 1. 2011, čj. 2 As 99/2010-67, ve kterém uvedl následující: „Nejvyšší správní soud jasně vyjádřil, že nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z § 37 odst. 2 a z § 82 odst. 2 správního řádu, je správní orgán povinen postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. Teprve pokud by k odstranění vad podání ve lhůtě stanovené správním orgánem podle § 37 odst. 3 správního řádu nedošlo, může být přistoupeno k rozhodnutí o odvolání i bez znalosti důvodů podání odvolání či konkrétních námitek.“ 14. Pokud správní orgán nepostupuje podle výše citované judikatury a neučiní kroky pro odstranění vad podání podle § 37 odst. 3 správního řádu, jedná se o vadu řízení dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., podle kterého soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

15. Odvolání žalobců (podané dne 8. 3. 2024) obsahovalo náležitosti stanovené podle § 37 odst. 2 správního řádu, dále specifikaci prvostupňového rozhodnutí. Žalobci ovšem neuvedli, v jakém rozsahu prvostupňové rozhodnutí napadají a z jakých důvodů shledávají prvostupňové rozhodnutí nezákonným. Odvolání žalobců tudíž nesplňovalo náležitosti podle § 82 odst. 2 správního řádu. Žalobci měli být správním orgánem vyzváni k doplnění odvolacích důvodů ve lhůtě, kterou by správní orgán stanovil, a to postupem dle § 37 odst. 3 správního řádu.

16. Žalobci ve svém odvolání poznamenali, že bude doplněno ve lhůtě patnácti dnů. Tuto lhůtu si určili sami žalobci, nebyla stanovena správním orgánem prvního stupně. Dne 26. 3. 2024 byla správním orgánem prvního stupně sepsána předkládací zpráva odvolacímu správnímu orgánu. Správní orgán prvního stupně ve zprávě poukázal na nedoručení doplnění odvolání ve lhůtě v odvolání uvedené. Závěrem správní orgán prvního stupně navrhl zamítnutí odvolání a potvrzení prvostupňového rozhodnutí. Následně bylo vydáno napadené rozhodnutí dne 16. 4. 2025, ve kterém žalovaný poukázal na nedoplnění odvolání ve lhůtě patnácti dnů, jak bylo uvedeno v podaném blanketním odvolání, ani v jiném pozdějším termínu. V napadeném rozhodnutí žalovaný dále uvedl, že „odvolání zůstalo bez odůvodnění“ a že „námitky nebyly“. Z obsahu spisu jednoznačně vyplývá, že žalobci nebyli jakkoli vyzváni k doplnění odvolání, ve kterém absentovaly veškeré odvolací důvody (ač doba vyřizování odvolání překročila jeden rok), a bylo tak rozhodnuto pouze na základě blanketního odvolání bez řádné předchozí výzvy k doplnění podání dle § 37 odst. 3 správního řádu.

17. Správní orgány se ve svém dalším postupu řídily podle lhůty uvedené žalobci v odvolání, že v ní odvolání sami doplní. Uvedená proklamace odvolatelů ovšem nezbavuje správní orgán jeho procesní povinnosti a rozhodně neznamená, že by správní orgán nebyl povinen vyzvat odvolatele k doplnění podání podle § 37 odst. 3 správního řádu. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 3. 10. 2018, čj. 62 A 186/2016-53, ve kterém uvádí, že „odvolatelem stanovená lhůta totiž není nijak závazná (ani pro odvolatele, ani pro správní orgán). Správnímu orgánu může toliko indikovat, že odvolatel hodlá ještě odvolání doplnit. Nic to však nemůže změnit na vyzývací povinnosti správního orgánu zakotvené v § 37 odst. 3 správního řádu. I v takovém případě je tedy správní orgán povinen odvolatele poučit o tom, které Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 65 A 13/2025 náležitosti v podaném odvolání chybějí, vyzvat jej k jejich doplnění a stanovit k tomu přiměřenou lhůtu.“ 18. S ohledem na shora uvedené nelze než dospět k závěru, že postup, kterým žalovaný bez předchozí výzvy k doplnění podaného odvolání podle § 37 odst. 3 správního řádu rozhodl ve věci pouze na základě blanketního odvolání, představuje podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem. Popsaná procesní vada měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Tato námitka žalobců je tudíž důvodná. IV.B Výrok napadeného rozhodnutí 19. Žalobci dále namítali, že ve výroku napadeného rozhodnutí je uvedeno pouze potvrzení prvostupňového rozhodnutí a že v něm není uvedeno, že se odvolání zamítá. Neúplnost výroku odvolacího rozhodnutí způsobuje dle žalobců nezákonnost rozhodnutí.

20. Podle § 90 odst. 5, věty první správního řádu platí, že neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí.

21. Nejvyšší správní soud v právní větě rozsudku ze dne 7. 9. 2012, čj. 2 As 30/2011-127, uvedl, že „rozhodne-li odvolací orgán tak, že odvolání se zamítá (§ 90 odst. 5 správního řádu z roku 2004), avšak neuvede současně výslovně, že se rozhodnutí tímto odvoláním napadené potvrzuje, nemusí takové pochybení nutně vyvolat nezákonnost. Pokud v kontextu odůvodnění není pochyb o tom, že odvolací orgán vypořádal všechny odvolací námitky (tedy, že rozhodl o celém předmětu řízení), jde o výrok neúplný, nikoli však nutně nesrozumitelný. Je proto vždy nutné posoudit takové případy individuálně, tedy zda lze připustit rozumné pochybnosti o tom, jak bylo ve věci v odvolacím řízení rozhodnuto.“ 22. S ohledem na shora popsaný zrušovací důvod se krajský soud k této námitce vyjádří jen okrajově. Sama o sobě by neobstála, neboť výrok napadeného rozhodnutí nevyvolává nesrozumitelnost napadeného rozhodnutí v tom smyslu, že by nebylo možné seznat, jak bylo o věci v odvolacím řízení rozhodnuto.

23. Ač výrok napadeného rozhodnutí neodpovídá dikci § 95 odst. 5, věty první správního řádu, je z výroku samotného seznatelné, že prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje a současně z odůvodnění je seznatelné, že se žalovaný s prvostupňovým rozhodnutím ztotožnil a že měl záměr odvolání zamítnout pro nedůvodnost (co se týče důvodů odvolání, tak ty žalovaný vyčetl z vyjádření žalobců v prvostupňovém řízení). Ač jde tedy o výrok neúplný, nemohl by sám o sobě způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí, pokud je i z jeho odůvodnění zcela zřejmé, jak žalovaný rozhodl o předmětu řízení. Z hlediska správnosti procesního postupu je ovšem naprosto žádoucí, aby se žalovaný takových vad výroku odvolacího rozhodnutí nedopouštěl.

V. Závěr a náklady řízení

24. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dopustil v řízení procesní vady, která měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, zrušil krajský soud napadené rozhodnutí dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

25. Žalovaný v rámci dalšího postupu především vyzve žalobce podle § 37 odst. 3 správního řádu k doplnění odvolání podle § 82 odst. 2 správního řádu o odvolací důvody, ve kterých Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 65 A 13/2025 uvedou, v čem spatřují rozpor prvostupňového rozhodnutí s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo, a dále o uvedení rozsahu, ve kterém prvostupňové rozhodnutí napadají.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšné žalobce, v jejich případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 6 000 Kč a odměnou advokáta.

27. Náklady zastoupení spočívají v odměně za 2 x 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) - 2 úkony v plné výši za první zastupovanou osobu (4 620 Kč za úkon) a 2 úkony ve snížené výši o 20 % za druhou zastupovanou osobu (3 696 Kč za úkon), celkem v částce 16 632 Kč [§ 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za čtyři úkony právní služby v částce celkem 1 800 Kč (4 x 450 Kč; § 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 18 432 Kč.

28. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 3 870,72 Kč. Celkem jde tedy o částku 22 302,72 Kč. K této částce se dále připočítává zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení činí 28 302,72 Kč.

29. Celkovou částku náhrady nákladů řízení rozdělil krajský soud dvěma a samostatnými výroky uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) částku 14 151, 36 Kč a žalobci b) částku 14 151,36 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 7. října 2025 Mgr. Kateřina Bednaříková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.