7 Co 1010/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobkyně: právnická osoba Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 , sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupené advokátem titul . právní zástupce titul . titul titul sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 16 315,21 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích z 13.5.2024, č.j. 6 C 80/2024-16,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně částky 4 082 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 9.1.2024 ve výši 15 % ročně z částky 4 082 Kč do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 150,12 Kč od 6.10.2023 do 8.1.2024 potvrzuje a ve zbytku se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud ve Strakonicích žalobu, podle níž by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 315,21 s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 483,07 Kč, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 715,21 Kč od 9.1.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 627,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítl (výrok I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 16 315,21 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 27.12.2018 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit včetně úroků v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuální dlužné částky každého 20. dne v kalendářním měsíci. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal částku ve výši 42 354 Kč, uhradil 38 272 Kč. Svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas však porušil a ke dni 21.9.2023 byl úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 16 315,21 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním č. , číslo, z 27.12.2018 soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru s výší úvěrového rámce 10 000 Kč, výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky. K osobě žalovaného bylo uvedeno pouze číslo občanského průkazu, mobilního telefonu, emailu, rodinného stavu, počtu dětí, základního vzdělání s tím, že zdrojem příjmu je zaměstnanecký příjem ve výši 24 000 Kč s uvedením zaměstnavatele, aniž bylo uvedeno, jak dlouho pracovní poměr trvá, aniž byl doložen měsíční příjem žalovaného a příjem ostatních členů domácnosti (20 000 Kč). Dle okresního soudu žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru – posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Zároveň se vzdala účasti při jednání, proto nemohla být soudem poučena podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. ohledně povinnosti tvrdit a prokazovat naplnění ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nesplnila ani svoji ediční povinnost stanovenou § 78 téhož zákona. Okresní soud provedl důkaz výpisem čerpání splátek a úhrad, zjistil, že žalovaný vyčerpal částku 27 354 Kč a uhradil celkových 38 272 Kč, zaplatil tedy o 10 918 Kč více. Proto soud shledal žalobu zcela nedůvodnou a zamítl ji. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Částečně vzala žalobu zpět, neboť se rozhodla překvalifikovat svůj žalobní návrh tak, že nadále bude požadovat pouze bezdůvodné obohacení ve výši 4 082Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení od 6.10.2023, ve zbytku vzala žalobu zpět. Podle žalobkyně soud nesprávně spočetl částku načerpanou žalovaným, když dospěl k závěru, že načerpal částku 27 354 Kč. Z důkazního prostředku Výpis čerpání, splátek a úhrad z části Rekapitulace ve sloupci Částka předpisu je patrné, že celková částka načerpaná žalovaným je 42 354 Kč (21 374 Kč a 20 980 Kč), když „CoC jistina“ znamená peníze na účet – cash on card. Proto má žalobkyně za žalovaným nárok na zaplacení 4 082 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Navrhla, aby odvolací soud uložil žalovanému uhradit jí tuto částku se specifikovaným příslušenstvím, ve zbytku řízení zastavil a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, in eventum rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Žalobkyně vzala žalobu zpět o částku 12 233,21 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud v souladu s § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, že žalovaný s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasí, neboť se ve stanovené lhůtě sedmi dnů od doručení usnesení z 19.8.2024, č.j. 7 Co 1010/2024-27 nevyslovil nesouhlas. V této části odvolací soud v souladu s § 222a odst. 1 a 2 o.s.ř. řízení zastavil a rozsudek soudu prvního stupně zrušil.

5. Odvolací soud tedy přezkoumal napadený rozsudek pouze ohledně zbývající částky 4 082 Kč s příslušenstvím. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je přípustné a bylo podáno včas. Odvolací soud napadený rozsudek ve výše uvedeném rozsahu přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši 42 354 Kč, toto tvrzení považuje odvolací soud za prokázané listinou Výpis čerpání, splátek a úhrad, kdy z Rekapitulace, a to části Předpis vyplývá, že na jistině žalovaný vyčerpal 21 374 Kč a na CoC jistině částku 20 980 Kč, tím došlo k vyčerpání celkově 42 354 Kč. Úhrada činila 38 272 Kč, rozdíl činí 4 082 Kč. I přes uvedenou skutečnost odvolací soud žalobkyni z následujících důvodů nevyhověl.

6. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Odvolací soud nemá důvod odchylovat se od správného právního závěru soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Žalobkyně ostatně sama přehodnotila kvalifikaci žalobního návrhu (proto žalobu v odvolání částečně omezila) a domáhá se po žalovaném pouze bezdůvodného obohacení ve výši 4 082 Kč (s příslušenstvím). Nesplacenou jistinu je ovšem spotřebitel povinen vrátit v době přiměřené jeho možnostem (viz § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona) a soud musí posoudit, jaké jsou možnosti spotřebitele; v případě sporu se řídí ust. § 87 odst. 2 citovaného zákona. Jde o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy – postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele. Judikatura odvolacího soudu (viz například rozsudek z 19.6.2024, č.j. 7 Co 533/2024-94) je ustálena v závěru, že břemeno tvrzení a důkazní leží především na poskytovateli spotřebitelského úvěru (žalobkyni). O povinnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti prokazující možnosti žalovaného vrátit dosud nesplacenou jistinu (a kdy) nemohla být žalobkyně poučena (ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.), neboť se k jednání u okresního ani krajského soudu nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudů obou stupňů omluvila se žádostí, aby v případě, že soud shledá tvrzení a navržené důkazy nedostatečnými, žalobkyni vyzval k doplnění. Podle občanského soudního řádu (§ 118a) se však účastníkovi dostává poučení při jednání. Poučení mimo jednání by bylo v rozporu s touto zásadou. Odročení jednání z uvedeného důvodu (aby při následně nařízeném jednání mohla být žalobkyně poučena) by bylo v rozporu s ust. § 119 odst. 1 o.s.ř. K jednání se nedostavil ani žalovaný, jeho možnosti nemohly být zjištěny. Důsledkem je neúspěch žalobkyně ve věci. Z uvedených důvodů odvolací soud věcně správné rozhodnutí okresního soudu za použití § 219 o.s.ř. potvrdil.

8. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Žalovanému nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť z obsahu spisu vyplývá, že mu náklady řízení nevznikly (jinak by měl na jejich náhradu právo, neboť byl v řízení zčásti úspěšný a zčásti zastavení řízení procesně zavinila žalobkyně).