6 C 80/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 315,21 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, podle níž by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 315,21 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 483,07 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13 715,21 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 627,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 315,21 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 16 315,21 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla 27. 12. 2018 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 14 000 Kč, který se žalobkyně zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného opakovaně vždy do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce a žalovaný se uzavřením smlouvy zavázal jej vrátit včetně úroků v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky každého 20. dne v kalendářním měsíci. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků prozkoumávajících klientské informace s výstupem hodnoty limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena s odkazem na přiložený postup posouzení úvěruschopnosti – metodiky. Žalovaný v průběhu trávní úvěrového vztahu načerpal podle žalobkyně částku ve výši 42 354 Kč, uhradil 38 272 Kč a porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas tak, že ke dni 21. 9. 2023 došlo k zesplatnění, k výzvě k úhradě celkové dlužné částky ve výši 16 315,21 Kč se stávající se z neuhrazené jistiny ve výši 13 715,21 Kč, nákladů za vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč. Dále pak žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok, procentuální úrok ve výši 26,28 % a úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z listiny nazvané Metodika-výklad posouzení úvěruschopnosti klienta nebyla učiněna žádná zjištění týkající se informací o žalovaném, neboť se jedná pouze o teoretický popis obecného soustřeďování informací o různých klientech, nikoli však konkrétně o žalovaném v souvislosti s předmětnou smlouvou. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním č. 6812195808 ze dne 27. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí bezúčelného revolvingového úvěru s výší úvěrového rámce 10 000 Kč, dohodnutou úrokovou sazbou 26,28 %, měsíční úrokovou sazbou 2,19 %, když celková částka splatná spotřebitelem přestavuje 12 132 Kč a výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z dlužné částky s tím, že výše prvního čerpání představuje 8 990 Kč a minimální měsíční splátku je žalovaný povinen uhradit vždy k 20. dni běžného měsíce, přičemž strany se dohodly o možnosti opakovaného čerpání. K osobě žalovaného pak zde bylo uvedeno pouze číslo občanského průkazu, mobilního telefonu, emailu, rodinného stavu, počtu dětí, základního vzdělání s tím, že zdrojem příjmu je zaměstnanecký příjem ve výši 24 000 Kč s uvedením zaměstnavatele, aniž bylo uvedeno, jak dlouho tento pracovní poměr trvá a částka měsíčního příjmu doložena a dále bylo uvedeno, že příjem ostatních členů domácnosti činí 20 000 Kč bez jakéhokoli ověření. Z výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný z této úvěrové smlouvy celkově vyčerpal (pod položkami označenými v „čerpání“) částku 27 354 Kč a uhradil celkových 38 272 Kč. Z výzvy z 21. 9. 2023, včetně poštovního podacího archu, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého úvěru čerpaného na základě této smlouvy, který k tomuto dni představoval částku 17 802,44 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 10. 2023, včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl vyzýván k úhradě dlužné částky, která aktuálně činila 18 056,75 Kč.

4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

10. I přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřila prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzovali jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávali klientské informace o proměnných, jako je například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, a nahlíželi do externích úvěrových systémů, žádná z těchto skutečností nebyla žalobkyní doložena, neboť nepostačuje pouze ve smlouvě stroze uvedena výše příjmů zaměstnavatele a příjem ostatních členů domácnosti, včetně osobního stavu žalovaného. Soudu nezbývá v této souvislosti než konstatovat, že žalobkyně své povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy posouzení úvěruschopnosti žalovaného nedostála. Zároveň se žalobkyně vzdala účasti při jednání a tím se zprostila možnosti být v tomto smyslu poučena soudem podle § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně své povinnosti tvrdit a prokazovat naplnění citovaných ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tedy zásadně nesplnila své povinnosti a soud odkazuje i na ediční povinnost stanovenou přímo v samotném zákoně o spotřebitelském úvěru, a to § 78 odst. 2, na jehož základě poskytovatel při plnění povinnosti uchovává nejen smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale rovněž dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze. Podle ustanovení odst. 4. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen uchovávat tyto dokumenty a záznamy po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. S ohledem na povinnosti stanovené přímo v tomto ustanovení by tedy soudu tato dokumentace měla být žalobkyní nejen uchována, ale rovněž soudu předložena jako důkaz, na jehož základě by měl soud při nejmenším za prokázané, že informace tvrzené žalovaným byly alespoň nějakým způsobem prověřovány. Žádné okolnosti nenasvědčují tomu, že by právní předchůdkyní žalobkyně byla dodržena odborná péče, když žalobkyně žádné ani základní dokumenty svědčící o finančním a majetkovém stavu žalovaného předložila a dospěl k závěru, že ze strany žalobkyně nedošlo k prověření natož k aktivnímu zjišťování informací, na jejichž základě by byla prověřena tvrzení žalovaného, čímž se dopustila porušení povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož soud shledal neplatnost předmětné smlouvy ze dne 27. 12. 2018. Za takovéto situace, kdy se jedná o absolutně neplatné právní jednání, je spotřebitel, tedy v tomto případě žalovaný, povinen vrátit pouze poskytnutou neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Jelikož tedy z provedeného dokazování, zejména tedy listiny ohledně výpisu čerpání splátek a úhrad vyplývá, že žalovaný vyčerpal částku 27 354 Kč a uhradil 38 272 Kč, došlo z jeho strany k přeplacení o 10 918 Kč. Z tohoto důvodu soud proto považuje žalobu za zcela nedůvodnou a v plném rozsahu ji zamítl.

12. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž by žalovaný jako úspěšný účastník měl mít právo na náhradu nákladů řízení. Ten byl však v řízení nečinný, náklady s ním spojené mu tedy nevznikly a soud proto o nich rozhodl tak, že žádná z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.