7 Co 110/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lisa a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 21. 10. 2025, č. j. 1 C 14/2024-131,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění takto: Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 133 619,28 Kč k rukám zástupce žalovaného Jméno advokáta B do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 29 210,13 Kč k rukám zástupce žalovaného Jméno advokáta B do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud v Prachaticích (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem (výrok I.) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 500 000 Kč s úrokem z prodlení (dále jen „předmětná částka“). Žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení předmětné částky. V žalobě žalobkyně tvrdila, že žalovaný dne 26. 7. 2020 v době od 2:00 hod do 2:05 hod na místní pozemní komunikaci před domem č.p. číslo v adresa jako řidič osobního automobilu značka automobilu, RZ SPZ, po nasednutí do vozidla vozidlo nastartoval a přejel chodce jméno FO (dále jen „poškozený“), který byl pod vlivem alkoholu a ležel před přední částí osobního automobilu. V důsledku tohoto jednání došlo k těžkému zranění poškozeného. Uvedené vozidlo bylo v době dopravní nehody pojištěno u žalobkyně podle zákona č. 168/1999 Sb. (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) a žalobkyně v rámci pojistné události č. číslo dne 18. 3. 2022 poškozenému vyplatila předmětnou částku jako zálohu na pojistné plnění na újmu na zdraví. Dále v žalobě žalobkyně tvrdila, že proti žalovanému bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 1. 2022, č. j. 3 T 58/2021-390 byla věc postoupena Městském úřadu sídlo k vyřízení v přestupkovém řízení. Soud (v uvedené trestní věci) došel k závěru, že žalovaný jako řidič vozidla nemohl zaregistrovat poškozeného ležícího před vozidlem, ani nemusel zaznamenat dopravní nehodu (fakt, že ležícího poškozeného přejel). Pokud jde o možnost ovlivnění alkoholem v době nehody soud dospěl závěru, že je nepochybné, že žalovaný v době nehody byl alkoholem ovlivněn, ale že nelze prokázat přesnou výši hladiny alkoholu. Přestože (v rovině trestního práva) nebyla shledána odpovědnost žalovaného za zranění poškozeného, tak v rovině občanskoprávní žalobkyně dovodila, že jeho odpovědnost jako provozovatele vozidla podle § 2927 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) je dána, neboť jde o objektivní odpovědnost. S ohledem na výsledek trestního řízení žalovaného dopisem ze dne 14.11.2022 vyzvala (§ 8 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), aby přesně uvedl, kdy a jaký druh alkoholu přesně požil (tedy v kolik hodin a v jaké množství v den předmětné dopravní nehody). Na tuto výzvu žalovaný reagoval tak, že vše podstatné uvedl již v průběhu trestního stíhání a že přesnější údaje s ohledem na časový odstup od dopravní nehody není schopen uvést. Žalobkyně dovodila, že žalovaný nesplnil povinnosti stanovené § 8 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a proto se domáhala zaplacení předmětné částky s odkazem na § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

3. Ve skutkové rovině měl soud prvního stupně za prokázané, že žalovaný byl pojištěncem žalobkyně. Žalobkyně na základě jeho povinného ručení vyplatila pojistné plnění (předmětnou částku) poškozenému, který byl tzv. nadjet vozidlem, jehož provozovatelem byl žalovaný (žalovaný vozidlo v době nehody řídil). Žalovaný porušil svou povinnost neřídit vozidlo pod vlivem alkoholu (v soudem prvního stupně nezjištěné výši). Zde odkázal na výpověď poškozeného a svědka jméno FO. Výpověď žalovaného hodnotil v tomto směru jako nevěrohodnou (v důsledku jejích opakovaných změn). Za podstatné pro danou věc však považoval, že konzumace alkoholu žalovaným měla přímý vliv na vznik škody (nebylo možné určit, že by se dopravní nehoda nestala, pokud by žalovaný alkohol nepožil). Důkazy totiž nesvědčí o tom, že poškozený v době bezprostředně předcházející rozjezdu vozidla žalovaného stál opřený o jeho kapotu (žalovaný ho mohl vidět). Poškozeným popisovaný mechanismus vzniku nehody byl znalcem tituly před jménem jméno FO hodnocen jako technicky nepřijatelný. Vozidlo žalovaného tedy přejelo ležícího poškozeného (v tomto směru je podstatný charakter zranění poškozeného a absence poranění vzniklých nárazem vozidla do stojící osoby či souvisejícího poškození vozidla). Osoba (poškozený) ležící do vzdálenosti 3 metrů před vozidlem nebyla pro řidiče vozidla (žalovaného), který se k vozidlu přiblížil z levé zadní strany, viditelná.

4. V právní rovině soud prvního stupně postupoval podle § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 a § 10 odst. 1 písm. e), i) zákona č.168/1999 Sb. (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). Připomněl, že žalobě rozsudkem ze dne 18. 10. 2024, č. j. 1 C 14/2024-66, vyhověl (zrekapituloval své tehdejší závěry). Odkázal i na (závazné) právní závěry odvolacího soudu z usnesení ze dne 5. března 2025, č. j. 7 Co 2162/2024-94, kterým byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Proto postupoval podle § 2918, tedy věta první o. z. Došel k závěru (při citaci § 2910 o. z.), že u žalovaného nelze dovodit (jakékoliv) protiprávní jednání (opomenutí), které by mělo vliv na vznik újmy na zdraví poškozeného. Neakceptoval argumentaci žalobkyně, která žalovanému vytýkala, že před nastoupením do vozidla neprovedl jeho obhlídku (včetně prohlídky přilehlého okolí). Popsaný požadavek považoval za přehnaný (výslovně nevyplývá z právních předpisů). Podmínky na místě (klidný noční večer v městysu) nevzbuzovaly dojem (nebylo možné automaticky předpokládat), že se před vozidlem budou nacházet ležící osoba. Ani zhoupnutí vozidla (zvukový efekt a volání svědka jméno FO) na uvedeném závěru nic nezměnil. Soud prvního stupně zde odkázal na znalce tituly před jménem jméno FO, který (přesvědčivě) vysvětlil, že dojde-li k tzv. nadjetí osoby vozidlem (osoba není přejeta koly vozidla), nemusí řidič tuto skutečnost pocítit nijak výrazně (nelze bez dalšího uzavřít, že by si taková situace musela vyžádat zastavení a kontrolu vozidla). Ani zvukový projev (konstatování znalce) nemusel být významný. Proto žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. shledal v tom, že žalovaný byl v době dopravní nehody pod vlivem (blíže nezjištěného množství) alkoholu a žalobkyni neposkytl potřebnou součinnost při šetření jejího regresního nároku.

5. Proti tomuto rozsudku se odvolali oba účastníci.

6. Žalobkyně odvoláním napadla rozsudek v plném rozsahu. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nelze dovodit jakékoliv protiprávní jednání (opomenutí) žalovaného, které by mělo vliv na vznik újmy na zdraví poškozeného. Předmětem žaloby je její nárok z postižního práva vůči žalovanému. Jde o třístranný vztah mezi pojistitelem (žalobkyně), škůdcem (žalovaný) a poškozeným (jméno FO). Poukazuje na (nesprávné) právní hodnocení soudu prvního stupně, který aplikoval § 2910 o. z., přestože odpovědnost za škodu se v tomto případě řídí § 2927 o. z. (škoda způsobená provozem dopravního prostředku). Dále poukázala na to, že odvolací soud nezavázal soud prvního stupně tím, aby se zabýval zaviněním poškozeného na vzniku újmy (na zdraví poškozeného), ale mírou spoluzavinění poškozeného. V tomto směru tíží důkazní břemeno žalovaného. Namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že poškozený před dopravní nehodou ležel před vozidlem žalovaného (respektive o vozidlo byl pouze opřený). Konstrukce vozidla žalovaného neumožňuje vidět ležící osobu do vzdálenosti 3 m od vozidla. Jde o dostatečný důvod pro to, aby se žalovaný před započetím jízdy přesvědčil, zda před jeho vozidlem není překážka (chodec, zvíře, předmět). V místě dopravní nehody (u restaurace po skončení jejího provozu) se nacházely další osoby (i podnapilé). Proto nejde o nepřiměřený požadavek, aby se o (ne)existenci překážky přesvědčil řidič (žalovaný) prostým pohledem před vozidlo. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený je rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dalšímu řízení.

7. Jen proti výroku o náhradě nákladů řízení se odvolal žalovaný. Nesouhlasí s aplikací § 150 o. s. ř. (s důvody, které k tomuto postupu vedly soud prvního stupně). Svým jednáním šetření pojistné události neztížil. Žalobkyně předčasně vyplatila poškozenému pojistné plnění v předmětné částce. Tím sama zavdala příčinu podání žaloby v této věci. Dále poukazuje na to, že dopravní nehodu nezavinil (zavinění je plně na poškozeném). Připomíná, že žalobkyně v průběhu řízení odmítla uzavření smíru. Proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a byla mu přiznána plná náhrada nákladů řízení.

8. Ve skutkové rovině odvolací soud došel k závěru, že pro posouzení této věci jsou postačující (výše popsaná) zjištění soudu prvního stupně. Podstatná je skutečnost, že poškozený se nacházel před dopravní nehodou bezprostředně před vozidlem žalovaného (nemohl být žalovaným z místa řidiče spatřen). Za této situace není nezbytné (podstatné, rozhodující) provádět další dokazování ke zjištění přesné polohy poškozeného (zda pouze podnapilý ležel nebo se nacházel v obdobné poloze). Na vlastní nehodový děj (nemožnost vidět ho z místa řidiče, rozsah o povaha poranění poškozeného) tato skutečnost neměla (zásadní, podstatný) vliv. V dalším odvolací soud odkazuje na podrobné závěry soudu prvního stupně (včetně hodnocení důkazů) a přejímá je.

9. V právní rovině odvolací soud v zásadě (odlišné závěry níže vysvětluje) souhlasí se závěry soudu prvního stupně. S ohledem na odvolací argumentaci považuje za potřebné uvést následující.

10. Odvolací soud nemá důvod odchylovat se od právních závěrů, které vyjádřil ve svém (výše uvedeném) usnesení. Pro na ně odkazuje.

11. V poměrech této věci platí, že žalobkyně na žalovaném (logicky) požadovala (v situaci, kdy sám připustil požití alkoholu před dopravní nehodou) sdělení, kdy a jaký alkohol požil v den dopravní nehody. Uvedený dotaz (výzva) žalobkyně byl (logicky) motivován i rozdílnými vyjádřeními žalovaného (výše popsanými). Žalovaný svou povinnost vyplývající z § 8 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nesplnil. Jeho odpověď, ve které odkázal na svá vyjádření ve výše uvedené trestní věci není dostatečná, neboť v průběhu vyšetřování popsané dopravní nehody (trestním řízení) se vyjadřoval (zásadně) odlišně. Z obsahu spisu (provedeného dokazování) navíc nevyplývá žádný konkrétní důvod (skutečnost), který by bylo možné považovat za důvod zřetele hodný, pro který popsanou povinnost žalovaný nesplnil. To, že si uvedenou skutečnost (požití alkoholu) již (přesně) nepamatuje (bez adekvátního vysvětlení výpadku paměti) odvolací soud nepovažuje za důvod, který by žalovaného popsané povinnosti zbavil. V tomto směru má (i nadále) odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) předpoklady pro uplatnění regresního nároku žalobkyně za splněné (§ 8 odst. 1, § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla).

12. Podle § 2918 věta prvá o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží.

13. Citované ustanovení upravuje spoluúčast poškozeného (v terminologii účastníků spoluzavinění poškozeného) na vzniku škody (zde na vzniku újmy na zdraví poškozeného). Zmíněné ustanovení se aplikuje i v případě škody z provozu dopravních prostředků (§ 2927 a násl. o. z.). Pokud vznikla škoda (zde újma na zdraví) v důsledku okolností, které se přičítají (zcela nebo nikoli jen zanedbatelně) poškozenému, povinnost škůdce (provozovatele dopravy) nahradit škodu, se poměrně sníží (náhrada se nepřizná). Žalovaný (provozovatel vozidla) odpovídá za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku (automobilu) podle § 2927 o. z. (objektivní odpovědnost bez ohledu na zaviněné porušení povinností provozovatelem). Proto není důvod aplikovat § 2910 o. z. V tomto směru je odvolací argumentace žalobkyně správná. Ustanovení § 2918 věta prvá o. z. dopadá i na případy škody (újmy na zdraví) vyvolané provozem dopravního prostředku (§ 2927 o. z.). Lze souhlasit i s odvolací námitkou, že odvolací soud (ve výše uvedeném usnesení) v souvislosti s aplikací § 2918 věta prvá o. z. považoval za potřebné zkoumat při uplatnění (regresního) nároku pojistitele (žalobkyně) spoluúčast poškozeného (nikoli zavinění žalovaného) na vzniku škody (újmy na jeho zdraví). Uvedené závěry je třeba zohlednit i při uplatnění (regresního) nároku pojistitele podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Pojistitel má povinnost na základě smlouvy o pojištění odpovědnosti (§ 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) nahradit škodu (újmu na zdraví) způsobenou provozem vozidla poškozenému jen v rozsahu, v jakém za tuto škodu podle § 2927 o. z. odpovídá pojištěný. Pokud v důsledku spoluúčasti poškozeného na vzniku škody pojištěný za škodu neodpovídá (vůbec nebo jen částečně), tak v tomto rozsahu pojistitel nemá povinnost poškozenému plnit (neplní více, než by plnil sám pojištěný). Pojistitel tedy má (regresní) nárok vůči pojištěnému podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jen v rozsahu, který nepřekračuje povinnost pojištěného nahradit poškozenému škodu (újmu na zdraví), a to (i) s přihlédnutím ke spoluúčasti poškozeného na vzniku škody (újmy na zdraví). Pokud pojistitel poškozenému vyplatí více (mimo jiné v důsledku spoluúčasti poškozeného na vzniku škody), než odpovídá povinnosti pojištěného nahradit škodu (újmu na zdraví), tak mu v tomto rozsahu (regresní) nárok vůči pojištěnému nevzniká.

14. Těžiště aplikace § 2918 věta prvá o. z. tedy spočívá v posouzení míry spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy na jeho zdraví. V poměrech k této věci (s ohledem na výše uvedená skutková zjištění) odvolací soud shrnuje, že základním (zásadním, v podstatě jediným) důvodem (příčinou) vzniku škody (újmy na zdraví poškozeného) bylo jednání poškozeného, který se (bezprostředně) před dopravní nehodou (podnapilý) nacházel přímo před vozidlem žalovaného (vleže či obdobné pozici), přičemž ho žalovaný z místa řidiče nemohl vidět. Jeho spoluúčast na vzniku škody (újmy na zdraví) tedy odpovídá 100 %. Tato skutečnost (závěr) vylučuje odpovědnost žalovaného za škodu (újmu na zdraví poškozeného) podle § 2927 o. z. Proto ani není dán důvod pro uplatnění (regresního) nároku pojistitele (žalobkyně) podle § 10 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Současně je třeba uvést, že po řidiči vozidla (zde žalovaném) nelze (ani ve výše popsané situaci před dopravní nehodou) požadovat, aby před začátkem jízdy (tedy zřejmě prakticky vždy) prohlížel vozidlo a jeho bezprostřední okolí (zda se zde nenachází člověk, zvíře nebo věc). Nejde o běžnou praxi při provozu vozidel. V zásadě nelze (bez dalšího) očekávat, že před vozidlem leží (nachází se v obdobné pozici) člověk (pod vlivem alkoholu). Výjimku z tohoto závěru nepředstavují ani okolnosti, které doprovázely vznik dopravní nehody v této věci (dne 26. 7. 2020 v době od 2:00 do 2:05 hod. před domem č. p. číslo v adresa). S přihlédnutím k zásadní (rozhodující) spoluúčasti poškozeného na vzniku škody (újmy na jeho zdraví) není skutečnost, že v době dopravní nehody (v nezjištěném rozsahu) byl žalovaný pod vlivem alkoholu, podstatná. Nejde o skutečnost, která je v příčinné souvislosti se vznikem škody (újmy na zdraví poškozeného).

15. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a věcně správný rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) potvrdil.

16. Odvolací soud však nesouhlasí s aplikací § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Skutečnosti vymezené soudem prvního stupně (bez dalšího) aplikaci uvedeného ustanovení neodůvodňují. Rovněž lze připomenout, že v průběhu řízení (odvolacím soudem) byli účastníci (tedy i žalobkyně) seznámeni s výše danými právními závěry (aplikace § 2918 věta prvá o. z.). Žalobkyně se přesto rozhodla v řízení dále pokračovat (tedy i s rizikem náhrady nákladů řízení žalovaného v případě neúspěchu ve věci). Žalovaný má proto nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

17. Za neúčelně vynaložené náklady řízení odvolací soud nepovažuje podání žalovaného ze dne 2. 5. 2024 a závěrečné vyjádření žalovaného ze dne 28. 8. 2025. Jde o podání, která pro rozhodnutí soudu v této věci neměla podstatný (zásadní) význam.

18. Účelně vynaložené náklady řízení žalovaného (do rozhodnutí soudu prvního stupně) představují částku 133 619,28 Kč. Jde o odměnu za 4 úkony právní služby za řízení před soudem prvního stupně do prvého rozhodnutí odvolacího soudu (převzetí a příprava zastoupení, odpor, účast při jednání soudu prvního stupně dne 18. 7. 2024 a 8. 10. 2024) po 10 300 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. - dále jen „advokátní tarif“), 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném do 31. 12. 2024), odměnu za 3 úkony právní služby za řízení před odvolacím soudem (odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne 5. 2. 2025 a 5. 3. 2025) po 10 300 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 a cestovné 3 168 Kč (2x odkud - kam a zpět, osobní automobil značka automobilu, RZ SPZ, spotřeba 6 l NM/100 km, ujeto 90 km), odměnu za 1 úkon právní služby za řízení před soudem prvního stupně po rozhodnutí odvolacího soudu (účast při jednání soudu prvního stupně dne 14. 8. 2025) ve výši 10 300 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), 1 paušální náhradu hotových výdajů 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu za ztrátu času 1 200 Kč (8 půlhodin po 150 Kč/1 půlhodina - § 14 odst. 3 advokátního tarifu). Žalovanému náleží i náhrada za DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) z výše uvedených částek, neboť jeho zástupce prokázal, že je plátcem DPH (osvědčení o registraci plátce DPH u Finančního úřadu v sídlo ze dne 18. 10. 2004). Žalovanému náleží i náhrada za soudní poplatek z odvolání ve výši 25 000 Kč.

19. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud vystupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně (výrok II.) změnil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. V rámci odvolacího řízení byl žalovaný plně úspěšný. Proto má nárok na odměnu za 3 úkony právní služby (odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení, jednání odvolacího soudu dne 18. 3. 2026 a účast při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dne 25. 3. 2026.). Protože odvolání žalovaného se týkalo pouze výroku o náhradě nákladů řízení, tak mu (shodně jako za účast jeho zástupce při vyhlášení rozsudku) byla přiznána odměna v poloviční výši (5 150 Kč). Odvolací soud odkazuje na § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. c), f) advokátního tarifu. Žalovaný má dále nárok na náhradu jízdného ve výši 1 590,60 Kč (odkud - kam a zpět, ujeto 90 km, automobil značka automobilu, RZ SPZ, spotřeba 6 l NM/100 km), na náhradu za ztrátu času 600 Kč (4 půlhodiny po 150 Kč/1 půlhodina - § 14 odst. 3 advokátního tarifu) a na náhradu za DPH ve výši 21 % z uvedených částek (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem náklady řízení před odvolacím soudem představují částku 29 210,13 Kč. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně u Okresního soudu v Prachaticích, avšak jen za podmínek stanovených § 237 o. s. ř.