7 Co 1205/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové a ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 388 379,90 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 27. 3. 2025, č. j. 8 C 51/2025-25

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II. ohledně úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 332 856 Kč od 27. 4. 2024 do 20. 6. 2025 potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II. ohledně úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 332 856 Kč od 21. 6. 2025 do 28. 8. 2025 mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 332 856 Kč od 21. 6. 2025 do 28. 8. 2025 do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Odvolací řízení o odvolání žalobkyně proti výroku v odstavci II. ohledně úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 332 856 kč od 29. 8. 2025 do zaplacení, se zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 11 092,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokátky A, , advokátky, sídlem , adresa 1. Okresní soud v Písku (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 3. 2025, č. j. 8 51/2025-25 (dále jen napadený rozsudek) rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacení částky 388 379,90 Kč s příslušenstvím tak, že žalobě vyhověl ohledně částky 332 856 Kč, kterou uložil žalovanému k zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ohledně částky 55 523,90 Kč, úroku 10,99 % ročně z částky 385 385,90 Kč od 17. 4. 2024, zákonného úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 385 385,90 Kč od 27. 4. 2024 a kapitalizovaného úroku, ve výši 10 958,94 Kč od 13. 1. 2024 do 17. 4. 2024 žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 11 092,70 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný na základě smlouvy o hotovostním úvěru č. , číslo, , podle které žalobkyně poskytla žalovanému částku 400 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku s příslušenstvím ve splátkách po 6 104 Kč počínaje od 13. 3. 2023. Soud prvního stupně se z úřední povinnosti zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska povinnosti žalobkyně řádně posoudit v době uzavření smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Dospěl k závěru, že tuto povinnost stanovenou zákonem č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru) žalobkyně nesplnila, což je důvodem neplatnosti úvěrové smlouvy. Závěrem soudu prvního stupně je, že žalovaný jako spotřebitel je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že uhradil 67 144 Kč, je povinen žalobkyni zaplatit 332 856 Kč. Ve zbývající části nároku byla žaloba výrokem II. napadeného rozsudku zamítnuta, tedy i ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení s tím, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny, to je částky 332 856 Kč uložené žalovanému napadeným rozsudkem. Soud prvního stupně vychází z toho, že v době rozhodnutí žalovaný není s úhradou zbývající části jistiny v prodlení.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to ve vztahu k úroku z prodlení (ohledně něhož byla žaloba ve výroku v odstavci II. zamítnuta) se žalobkyně odvolává. Soudu prvního stupně vytýká nesprávnou aplikaci ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Má za to, že pravidlo času plnění zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru vyjadřuje odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení a použije pouze v případě, kdy není v možnostech spotřebitele jako dlužníka splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. To znamená, že pravidlo o času plnění povinnosti spotřebitele vrátit bezdůvodné obohacení vzniklé z neplatné smlouvy o úvěru, se uplatní jen tam, kdy věřitel spotřebitele vyzval k plnění a současně není v možnostech spotřebitele, aby uvedenou pohledávku splnil bez zbytečného odkladu po doručení výzvy. Přitom spotřebitel je tím, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh a k těmto tvrzením navrhnout důkazy. Skutkové zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh ve zbytečného odkladu, tak musí vyplývat z výsledků provedeného dokazování. Pochybení soudu prvního stupně žalobkyně spatřuje především v neúplně zjištěném skutkovém stavu, neboť soud prvního stupně neprovedl žádné důkazy, na jejich základě by dospěl k závěru, že není v možnostech žalovaného splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele. Žalovaný byl v řízení pasivní, nesplnil svou důkazní povinnost ke svým možnostem zaplatit požadovanou částku. Přesto soud rozhodl tak, že žalobci nepřiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Žalovaná s odkazem na rozhodnutí krajských soudů v obdobných věcech má za to, že žalovaný neunesl břemeno důkazní a tvrzení ohledně prokázání skutečností o svých možnostech splnění závazku z bezdůvodného obohacení. Za takové situace měl soud prvního stupně postupovat podle obecného pravidla, dle kterého má dlužník splnit dluh na výzvu věřitele bez zbytečného odkladu a přiznat žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení od doby, kdy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu.

3. Žalovaný se k otázce úroku z prodlení nevyjádřil. U odvolacího jednání k věci uvedl pouze to, že částku 332 856 Kč podle rozsudku soudu prvního stupně zaplatil 29. 8. 2025.

4. Krajský soud by Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a to v části týkající se zákonného úroku z prodlení, o němž bylo rozhodnuto výrokem v odstavci II. napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je na místě částečně změnit, avšak nikoliv z důvodu namítaných žalobkyní v podaném odvolání.

5. Podle odvolání žalobkyně se stal předmětem odvolacího řízení její nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 332 586 Kč za dobu od 27. 4. 2024 do zaplacení. V průběhu odvolacího řízení došlo k částečnému zpětvzetí odvolání, a to ohledně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 332 856 Kč a za dobu od 29. 8. 2025 do zaplacení. Odvolací soud v návaznosti na toto částečné zpětvzetí odvolání rozhodl výrokem III. tak, že podle § 207 odst. 2 o.s.ř. odvolací řízení ve vztahu k úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 332 856 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení, zastavil.

6. Předmětem odvolacího řízení zůstal nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 332 856 Kč za dobu od 27. 4. 2024 do 28. 8. 2025.

7. Odvolací soud vyšel z toho, že napadený rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručen 1. 6. 2025 (žalobkyni bylo doručeno 5. 5. 2025) a ve výroku v odstavci I. jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 332 856 Kč (toto rozhodnutí není odvoláním dotčeno) nabyl právní moci 17. 6. 2025. Žalovanému uplynula třídenní lhůta k zaplacení uvedené jistiny dnem 20. 6. 2025. Bylo zjištěno, že je žalovaný uvedenou částku zaplatil 29. 8. 2025, tomu odpovídá i částečné zpětvzetí odvolání.

8. Ze shora uvedených skutečností vyplývá, že se žalovaný po vydání napadeného rozsudku soudu prvního stupně dostal do prodlení s úhradou částky 332 856 Kč, a to v době od 21. 6. 2025 do 28. 8. 2025. Tuto (novou) skutečnost odvolací soud zohlednil, což se projevilo tím, že částečně změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II. ohledně úroků z prodlení 14,75 % ročně z částky 332 856 Kč za dobu od 21. 6. 2025 do 28. 8. 2025 podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že žalovanému uložil tento úrok z prodlení žalobkyni zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části výroku v odstavci II., tj. ohledně nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 332 856 Kč za dobu od 27. 4. 2024 do 20. 6. 2025 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

9. V posuzovaném případě nebyl s odvoláním zpochybněn závěr soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečně ověřené úvěruschopnosti žalovaného (spotřebitele) podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a z toho vyplývající závěr, že žalobkyně má podle uvedeného ustanovení právo na zaplacení dosud neuhrazené části jistiny, kterou žalovanému na základě smlouvy poskytla, a to v nové lhůtě splatnosti stanovené soudm. To se v projednávané věci projevilo ve výroku v odstavci I. napadeného rozsudku soudu prvního stupně. Ohledně zbývající části uplatněného nároku byla žaloba zamítnuta, stejně jako požadované příslušenství. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální právní úpravou vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o.z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Tato „nová“ splatnost nesouvisí s výzvou věřitele k plnění, nýbrž je dána možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má vzhledem k výše uvedenému, právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoliv na úroky, poplatky apod., pokud nenastane prodlení dlužníka, které se odvíjí od „nové“ doby splatnosti. Právě k tomu v dané věci po rozhodnutí soudu prvního stupně došlo.

10. Ačkoliv soudu prvního stupně nelze ve vztahu k rozhodnutí o uplatněném nároku na zaplacení úroků z prodlení ohledně nichž byla žaloba zamítnuta, nic vytknout, bylo v době rozhodování odvolacího soudu namístě zohlednit prodlení, ke kterému na straně žalovaného s úhradou přisouzené jistiny došlo. To se projevilo částečnou změnou napadeného rozsudku soudu prvního stupně ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 332 856 Kč za dobu od 21. 6. 2025 do 28. 8. 2025.

11. Odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Postupoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve vztahu k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, kdy shodně jako soud prvního stupně zohlednil jen částečný úspěch žalobkyně v dané věci v rozsahu, jak uvádí soud prvního stupně. Vzhledem k tomu vzniklo žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v částce 11 092,70 Kč (což nebylo odvoláním žalobkyně zpochybněno). Pokud jde o náklady odvolacího řízení, platí, že i v odvolacím řízení byl úspěch obou účastníků jen částečný, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.