7 CO 1281/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lis a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1) příjmení příjmení , datum narození bytem adresa 3) jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o vyklizení bytu, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 15.6.2021, č.j. 2 C 32/2020-142,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 547,85 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Prachaticích (dále jen soud prvního stupně) napadeným rozsudkem (výrok I.) žalovaným uložil vyklidit a vyklizený žalobci předat byt [číslo] o velikosti 3 + 1 s příslušenstvím v domě [adresa], který je součástí pozemkové parcely [číslo] v k.ú. [obec] (dále jen předmětný byt). Dále žalovaným uložil (výrok II.) zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17 975,30 Kč.

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaných vyklizení předmětného bytu. Žalobce dovodil, že žalovaní (bývalí nájemci předmětného bytu) užívají předmětný byt bez právního důvodu.

3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce je vlastníkem budovy (domu), kde se nachází předmětný byt. Dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena ohledně předmětného bytu nájemní smlouva. Žalovaní neplnili řádně své povinnosti a postupně jim narůstal dluh na nájemném (službách spojených s užíváním předmětného bytu). Přes uzavřenou smlouvu o splátkovém kalendáři (s uznáním dluhu ze dne [datum] žalovaní své dluhy neuhradili. Proto byli vyzváni k úhradě dlužné částky do [datum]. Následně (v důsledku neuhrazení dluhů žalovanými) žalobce výpověďmi z [datum] vypověděl nájem předmětného bytu z důvodu dlužného nájemného a vyúčtování služeb (98 456 Kč k [datum]). Žalovaní (přes poučení ze strany žalobce) nepodali žalobu, kterou by se domáhali přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu. Proto byli žalovaní výzvami (ze dne [datum]) vyzváni k vrácení (vyklizení) předmětného bytu z důvodu skončení nájemního vztahu. Žalovaní mají větší množství dluhů (proti žalovanému 16 exekucí a proti žalované 4 exekuce k [datum]). Žalovaná v důsledku svého (zhoršeného) zdravotního stavu není schopna vykonávat fyzicky namáhavé práce (zvedání a nošení těžkých břemen, práce v nepříznivých klimatických podmínkách a strnulých polohách). Od [datum] byla vedena v evidenci Úřadu práce ČR. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání (ve výši zpravidla výrazně nepřevyšující částku 20 000 Kč měsíčně). Syn žalovaných (žijící se žalovanými) [jméno] [jméno] [příjmení] ([datum narození]) byl v době řízení před soudem prvního stupně (školní rok 2019 [číslo]) žákem druhého ročníku střední školy. Žalovaní na něho pobírali přídavky. Dluh žalovaných spojený s užíváním předmětného bytu dále narůstal (160 511 Kč k [datum], 195 539 Kč k [datum]). Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 5.8.2020, č.j. 6 C 270/2019-105 byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 98 456 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalovaní (nadále užívající předmětný byt) nejsou připraveni byt vyklidit (předat žalobci). V podrobnostech odvolací plně odkazuje na pečlivé odůvodnění napadeného rozsudku.

4. V právní rovině soud prvního stupně došel k závěru, že na základě výše uvedené nájemní smlouvy vzniklo žalovaným právo společného nájmu bytu podle § 703 odst. 1 obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb.). S ohledem na § 3074 odst. 1 o.z. (zákon č. 89/2012 Sb.) okolnosti zániku (skončení) nájmu předmětného bytu posuzoval podle aktuální právní úpravy (o.z.). Odkázal na § 2291 o.z. Došel k závěru, že výpověď z nájmu splňovala veškeré zákonné náležitosti. Nebyl současně naplněn žádný z důvodů, pro které by nebylo možné k výpovědi přihlížet (§ 2291 odst. 3 o.z.). Protože žalovaní nepodali návrh na přezkoumání její oprávněnosti podle § 2290 o.z. ve stanovené dvouměsíční lhůtě, nemohl se oprávněností výpovědi zabývat soud ani v této věci. Protože došlo k zániku nájmu předmětného bytu, žalovaným vznikla povinnost předmětný byt vyklidit a odevzdat žalobci bez zbytečného odkladu (nejpozději do jednoho měsíce od skončení nájmu). Protože žalovaní předmětný byt nevyklidili, vzniklo žalobci právo domáhat se (žalobou) vyklizení předmětného bytu. S ohledem na námitky žalovaných (ohrožení výchovy a výživy tehdy nezletilého a nezaopatřeného syna [jméno] [jméno] [příjmení], jejich nepříznivá finanční situace, pokus o zaplacení dlužné částky, snížené možnosti výdělku žalovaných, probíhající exekuce proti žalovaným) se soud prvního stupně zabýval i aplikací dobrých mravů (§ 2 odst. 3 o.z.) a vyloučení právní ochrany zjevnému zneužití práva (§ 8 o.z.). Dovodil, že judikatura (Nejvyššího soudu ČR) týkající se výkladu ustanovení dobrých mravech (§ 3 odst. 1 obč. zák. – do 31.12.2013) aplikovatelná i při stávající právní úpravě. Poukázal na to, že žalovaní nájemné a úhrady za služby neplatí dlouhodobě. Zohlednil sice skutečnost, že zdravotní stav žalované snižuje její uplatnění na trhu práce (i žalovaný byl určitou dobu v pracovní neschopnosti), ovšem k neplacení nájemného a úhrad docházelo i v době, kdy tato skutečnost (pracovní neschopnost) žalovaného nenastala. Dovodil, že žalovaní zcela rezignovali na plnění svou povinnost platit za užívání předmětného bytu. Tento stav nelze dlouhodobě tolerovat. Nelze požadovat po žalobci, aby žalovaným umožňoval užívat (předmětný) byt, aniž by se mu za jeho užívání a spotřebování služeb dostávalo jakéhokoliv plnění. Na této skutečnosti nic nemění ani to, že se žalovanými žije jejich (tehdy) studující syn. Žalovaní měli dostatečný časový prostor, aby si mohli zajistit jiné (méně nákladné) bydlení. Přestože celková finanční (sociální) situace žalovaných není příznivá, je nutné zohlednit skutečnost, že řadu měsíců užívají předmětný byt z právního důvodu, přičemž nehradí (neplatí) za jeho užívání a spotřebované služby. Na základě těchto skutečností dovodil, že požadavek žalobce na vyklizení předmětného bytu není v rozporu s dobrými mravy. I v tomto směru poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Na základě těchto skutečností dovodil, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. Soud prvního stupně současně neshledal důvody pro stanovení delší lhůty k plnění. Poukázal na to, že k zániku nájmu došlo před řadou měsíců. Rovněž řízení trvá řadu měsíců, přičemž došlo k opakovanému odročování jednání z důvodu na straně žalovaných (jejich zástupkyně). O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s ohledem na úspěchy žalobce podle § 142 odst. 1 o.s.ř. (zákon č. 99/1963 Sb.). V podrobnostech odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku.

5. Proti tomuto rozsudku se odvolali oba žalovaní. Navrhli jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání namítají, že soud prvního stupně stanovil termín ústního jednání v době doložené dlouhodobé pracovní neschopnosti žalovaného a stanovil velmi krátkou lhůtu k zaslání potvrzení o trvání pracovní neschopnosti žalovaného. Tím došlo k situaci, že žalovaní se spolehli na to, že když soudu zaslali potvrzení o trvání pracovní neschopnosti žalovaného, tak že bude nařízené jednání odročeno. Proto se jednání nezúčastnili. Žalovaní se nemohli osobně jednání účastnit, osobně reagovat na tvrzení žalobce a navrhnout další důkazy. Proto došlo k porušení jejich práva na [anonymizováno] proces (osobně se zúčastnit projednání věci před soudem). Namítali, že bylo třeba vyčkat na vystavení požadovaného potvrzení ošetřující lékařkou v době, než se vrátí z dovolené. Proto bez svého zavinění nedoložili soudu prvního stupně včas požadované potvrzení. Navrhli, aby si příslušné potvrzení (zprávu) odvolací soud ověřil od ošetřující lékařky žalovaného ([titul] [jméno] [příjmení]). Dále tvrdili, že k jednání soudu prvního stupně se nemohla dostavit ani žalovaná z důvodu neustálé péče o žalovaného v době jeho pracovní neschopnosti. V průběhu odvolacího řízení opětovně (obdobně jako před soudem prvního stupně) poukazovali na svou nepříznivou situaci (ve finanční, majetkové i zdravotní rovině), sníženou schopnost žalované pracovat, exekuce vedené proti žalovaným a soužití se synem [jméno] [jméno] [příjmení] (k okamžiku rozhodnutí soudu nejen zletilý, ale i po ukončení středoškolské docházky).

6. Žalobce s odvoláním nesouhlasil. Navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolání bylo podáno osobami oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal podle § 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř.

8. Odvolání není důvodné.

9. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází ze zjištění, která učinil soud prvního stupně. Tato zjištění ostatně nebyla žalovanými v odvolání (v podstatně) zpochybňována. Proto odvolací soudu plně odkazuje na výše uvedené skutečnosti zjištěné (prokázané) v rámci řízení před soudem prvního stupně. V průběhu odvolacího řízení tato zjištění nedoznala podstatných změn. Lze než dodat, že žalobce setrval na svém žalobou uplatněném nároku. Poukázal zejména na neustále narůstající dluh žalovaných (246 258 Kč k [datum] – žalovanými nerozporováno). Zde lze odkázat na sdělení žalobce ze dne [datum] a evidenci předpisů a plateb s vyčíslením nedoplatku (dlužné částky). S ohledem na odvolací argumentaci žalovaných odvolací soud dále odkazuje na (níže uvedené) skutečnosti vyplývající z obsahu spisu.

10. Žaloba došla soudu prvního stupně dne [datum]. Soud prvního stupně nařídil jednání na [datum]. Toto jednání odročil na [datum] (vyhlášení nouzového stavu). Při dalším jednání dne [datum] soud prvního stupně vyhlásil částečný rozsudek pro zmeškání ve vztahu k žalované 2), který byl zrušen usnesením soudu prvního stupně ze dne 1.7.2020, č.j. 2 C 32/2020-68. Poté soud prvního stupně nařídil jednání na [datum]. K žádosti žalovaných (Covid – 19 v domě s předmětným bytem) soud prvního stupně odročil jednání na [datum] Ani toto jednání soudu prvního stupně se neuskutečnilo, neboť zástupkyně žalovaných požádala o odročení z důvodu souběhu jednání s hlavním líčením v trestné věci. Po doložení důvodu, který vedl zástupkyni žalovaných k podání žádosti o odročení jednání, soud prvního stupně odročil jednání na [datum] ve 12.00 hodin. K žádosti zástupce žalobce soud prvního stupně posunul začátek jednání (odročil nařízené jednání) na [datum] ve 14.00 hodin. Ani toto jednání se nemohlo uskutečnit, neboť zástupkyně žalovaných požádala o odročení jednání s ohledem na souběh tohoto jednání s hlavním líčením v jiné (trestní) věci. Proto bylo toto jednání odročeno na [datum]. Zástupkyně žalovaných požádala jménem žalovaného o odročení jednání s odůvodněním, že klient má vysoké horečky v důsledku Covidu. Žádost doložila (pouze) rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti žalovaného. Soud prvního stupně odročil jednání na [datum]. Žalovaní požádali o odročení i tohoto jednání (karanténa) bez doložení důvodu, který vedl k podání této žádosti. Soud prvního stupně vyhověl a odročil jednání na [datum]. Žalovaný požádal o odročení jednání prostřednictvím své zástupkyně z důvodu (blíže neurčeného) onemocnění. Doložil opět pouze rozhodnutí dočasné pracovní neschopnosti. Zástupkyně žalovaných se připojila k žádosti o odročení jednání s odůvodněním, že její klientka trvá na její účasti při výslechu (v jiné trestní věci). Soud prvního stupně vyhověl a odročil jednání na [datum]. Žalovaného prostřednictvím zástupkyně vyzval (přípisem), aby doložil potvrzení, zda mu jeho zdravotní stav brání v účasti na jednání soudu. Současně ho soud prvního stupně upozornil na to, že další podané žádosti o odročení jednání musí být doloženy potvrzením příslušného lékaře (o nemožnosti účastnit se jednání soudu ze zdravotních důvodů). Samotná pracovní neschopnost (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti) nebude důvodem pro odročení jednání. Přesto žalovaný požádal o odročení jednání nařízeného na [datum] (elektronicky dne [datum] ve 14.51 hodin). Žádost odůvodnil trváním pracovní neschopnosti a přípravou na chirurgický zákrok. Doložil opět jen rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Žádost o odročení jednání ([datum] v 15.10 hodin) podala i žalovaná s argumentem, že musí pečovat o manžela, který je v pracovní neschopnosti z důvodu přípravy na chirurgický zákrok. Soud prvního stupně i v tomto případě vyhověl a odročil jednání na [datum]. Současně usnesením ze dne 27.5.2021 č.j. 2 C 32/2020-133 žalovaného vyzval, aby ve lhůtě pěti dnů ode dne doručení tohoto usnesení doručil soudu potvrzení příslušného ošetřujícího lékaře, v němž bude uvedeno, zda mu jeho zdravotní stav umožňoval či neumožňoval účast při soudním jednání dne [datum] a [datum], a zda mu příprava na chirurgický zákrok znemožňovala (umožňovala) účast při jednání soudu dne [datum]. V tomto usnesení byl žalovaný jasně poučen, že pokud (další) žádost o odročení jednání by nebyla doložena příslušnou lékařskou zprávou, ze které bude jednoznačně vyplývat, že zdravotní stav účastníka neumožňuje účast při jednání soudu dne [datum], nebude další případné žádosti o odročení jednání doložené pouze potvrzením o dočasné pracovní neschopnosti vyhověno a ve věci bude [datum] jednáno. Současně žalovaní byli upozorněni soudem prvního stupně, že pokud jejich zástupkyně nebude soudem vyrozuměna o vyhovění (nevyhovění) případné další žádosti o odročení (zejména žádosti došlé krátce před termínem nařízeného jednání), nemohou vycházet z předpokladu, že jejich žádosti o odročení jednání bylo vyhověno, ale naopak že žádosti vyhověno nebylo a jednání soudu se tedy bude konat. Přesto žalovaný požádal o odročení i posledního z nařízených jednání prostřednictvím své zástupkyně s odůvodněním, že se chystá na operaci a požádal o odročení jednání na dobu po [datum]. Tuto žádost opět doložil pouze rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti. Této žádosti žalovaného soud prvního stupně usnesením ze dne 11.6.2021, č. j. 2 C 32/2020-138 nevyhověl. V usnesení vysvětlil důvody tohoto rozhodnutí (opakované nedostatečné doložení důvodů při odročení jednání). Současně soud prvního stupně poukázal na to, že žalovaný povinnost uloženou mu již zmíněným usnesením soudu prvního stupně ze dne 27.5.2021, č. j. 2 C 32/2020-133 nesplnil. Usnesení bylo doručeno zástupkyni žalovaných dne [datum]. K jednání soudu prvního stupně se nedostavili žalovaní ani jejich zástupkyně a soud prvního stupně o věci rozhodl napadeným rozsudkem.

11. Pro úplnost odvolací soud dodává, že i v průběhu odvolacího řízení žalovaní opakovaně žádali o odročení jednání. Jednání nařízené odvolacím soudem na [datum] bylo odročeno k žádosti žalovaných (došlé [datum]) doplněné podáním zástupkyně žalovaných (doručeno [datum] ve 22:53 hodin) na [datum]. Protože žalovaní opět dokládali pouze rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalovaného se odvolací soud se obrátil na příslušné zdravotnické zařízení ([nemocnice] a.s.), které sdělilo, že žalovaný se dostavil ke kontrole dne [datum] a uvedl, že nemá větší obtíže. Vyšetření neprokázala žádné komplikace úrazu. K další plánované kontrole o 2 týdny později se pacient (žalovaný) již nedostavil. Proto uvedené zdravotnické zařízení vyjádřilo předpoklad, že zdravotní stav žalovanému nebránil v účasti při jednání odvolacího soudu dne [datum]. Rovněž nebyl shledán důvod, proč by o žalovaného měla pečovat druhá osoba. Žalovaná následně požádala o odročení jednání nařízené na [datum] ze zdravotních důvodů. Doložila ji lékařskou zprávou zdravotnického zařízení (název – [název] a.s.). Dotazem odvolacího soudu u tohoto zdravotnického zařízení však bylo zjištěno, že žalovaná utrpěla pouze lehké zranění pravého hlezna (ošetřeno [datum] měkkou bandáží). K odlehčení a usnadnění chůze jí byly poskytnuty francouzské hole. Zdravotní stav žalované umožňuje účast na jednání soudu dne [datum] s možností využití výtahu v soudní budově (v budově odvolacího soudu se výtah nachází). Jednání odvolacího soudu dne [datum] se ani jeden ze žalovaných osobně nezúčastnil. Dostavila se pouze jejich zástupkyně, která sdělila výše uvedenou odvolací argumentaci. Pro úplnost odvolací soud dodává, že v průběhu odvolacího řízení vyhověl návrhu žalovaných a obrátil se na další zdravotnické zařízení, které pečovalo o žalovaného v době, kdy proběhlo jednání soudu prvního stupně, při kterém bylo rozhodnuto o věci ([právnická osoba]). Ze zprávy tohoto zdravotnického zařízení ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný se sice [datum] ze zdravotních důvodů nemohl dostavit k jednání soudu osobně, neboť byl krátce po drobném chirurgickém výkonu, ale nebylo nutné, aby o něho celodenně pečovala manželka (žalovaná). Současně v období od [číslo] do [datum] neexistovala na straně uvedeného zdravotnického zařízení (ošetřující [titul]) překážka, které by bránila ve vystavení potvrzení a osobní návštěvě pacienta v ordinaci. V uvedené době byl žalovaný dále v péči další chirurgické ambulance.

12. V právní rovině odvolací soud plně souhlasí se závěry, které učinil soud prvního stupně a pro stručnost na ně odkazuje. Pro úplnost doplňuje (i s ohledem na odvolací námitky) následující.

13. Za situace, kdy žalovaným nesvědčí právní titul (důvod) k užívání předmětného bytu, je třeba žalobci poskytnout ochranu jeho vlastnického práva v souladu s § 1040 odst. 1 o.z. Ohledně zbývajících odvolacích námitek (mimo námitky odepření možnosti zúčastnit se jednání soudu prvního stupně) odvolací soud opět pro stručnost odkazuje na správné (přiléhavé) závěry soudu prvního stupně.

14. Zákon stanoví pravidlo (§ 115 o.s.ř.), že k projednání věci samé soud nařídí jednání. K tomuto jednání předvolá účastníky (jejich zástupce). Jednání soudu však lze odročit jen z důležitých důvodů (§ 119 odst. 1 o.s.ř.). Žádost o odročení jednání má být přesvědčivě odůvodněna a (včas) doložena (např. lékařskou zprávou). Jinak soud nemá povinnost jí vyhovět. Pro tento případ platí, že je pouze na účastníkovi, zda se k nařízenému (a neodročenému) jednání dostaví (nebo naopak). Současně platí, že žádné právo (ani právo účastníků žádat o odročení jednání soudu z důvodu zajištění jejich osobní účasti při jednání soudu) však nemůže být zneužíváno (§ 6 věta druhá o.s.ř.). Proto je vždy třeba pozorně zohlednit konkrétní okolnosti věci. Zneužití práva se může projevit i tím, že je mařen řádný postup soudu v řízení (např. nepravdivé nebo nedoložené žádosti o odročení jednání). V podrobnostech lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. 33 Cdo 3174/2019, 25 Cdo 911/2000).

15. Z výše popsaného postupu soudu prvního stupně při (opakovaném) nařizování a odročování jednání je zřejmé, že soud prvního stupně učinil maximum možného, aby na straně jedné věc projednal (rozhodl) a na straně druhé reálně umožnil účastníkům (zejména žalovaným) osobně se zúčastnit jednání soudu. Žalované (zastoupené advokátkou) také poučil o náležitostech žádosti o odročení jednání (zejména dokladů prokazujících tvrzený důvod pro odročení).

16. U žalované odvolací soud konstatuje, že jí (objektivně vzato) nebránila žádná závažná překážka v účasti při jednání soudu prvního stupně, při kterém bylo rozhodnuto o věci. Zdravotní stav žalovaného nebyl takový, aby bylo třeba její osobní péče o něho. Obdobně byla schopna se zúčastnit jednání odvolacího soudu ([datum]). Neúčast při uvedených jednání soudů obou stupňů nelze hodnotit jinak (v celkovém kontextu jejího přístupu k řízení) než jako důsledek jejího vlastního rozhodnutí. Nejde o odepření možnosti zúčastnit se projednání věci před soudem.

17. Ve vztahu k žalovanému platí, že rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (bez dalšího) neosvědčuje (neprokazuje) objektivně existující důvod bránící účasti při jednání soudu. Obecně nelze učinit závěr, že každá osoba, která se nachází v pracovní neschopnosti, se nemůže osobně účastnit jednání soudu. Soud prvního stupně správně (přiléhavě, podrobně) vysvětlil žalovanému (zástupkyni žalovaných), že je třeba k žádosti o odročení jednání přikládat lékařské zprávy, ze kterých jednoznačně vyplyne důvod nemožnosti účastnit se nařízeného jednání soudu. Byť u žalovaného k okamžiku projednání věci soudem prvního stupně zdravotní problémy existovaly, tak mu nic nebránilo v tom, aby příslušnou zprávu včas předložil soudu prvního stupně (viz zmíněná zpráva [právnická osoba] ze dne [datum]). O faktickém (ne) zájmu žalovaného o osobní účast při projednání věci soudem dobře svědčí skutečnost, že se projednání věci (odvolání) před odvolacím soudem také nezúčastnil.

18. V souhrnu k popsanému postupu žalovaných odvolací soud činí závěr, že žalovaní se popsaným (v soudní praxi neběžným počtem žádostí o odročení jednání) nedomáhali možnosti zúčastnit se projednání věci před soudem, nýbrž fakticky zneužívali institut odročení jednání. V konečném důsledku vedl jejich postup k podstatnému prodloužení soudního řízení před soudy obou stupňů (nikoli však k odejmutí práva žalovaných zúčastnit se jednání soudů). Ani tato odvolací námitka žalovaných tedy není důvodná.

19. Soud prvního stupně rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení. Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a věcně správný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil 20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. V rámci odvolacího řízení úspěšnému žalobci odvolací soud přiznal odměnu ve výši 1 500 Kč (účast při jednání odvolacího soudu) podle § 9 odst. 1 a § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), náhradu za ztrátu času ve výši 1 000 Kč (10 půlhodin – 1 půlhodina/ 100 Kč) podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, jednu paušální náhradu hotových výdajů 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, jízdné 1 785 Kč ([obec] – [obec] a zpět, 270 km, spotřeba 5,64 litrů motorové nafty [číslo] km). Celkem jde o částku 5 547,85 Kč.

21. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR jsou dostupná na jeho webových stránkách [webová adresa]).