7 Co 1288/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 , sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem právní zástupce . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 34 873 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6.12.2024, č.j. 7 C 4/2024-56,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 34 873 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 765,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 501,43 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 740 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 29 130 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, a to podle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou dne 21.6.2022 uzavřela se žalovaným společnost , právnická osoba, Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému úvěrový rámec do výše 60 000 Kč, přičemž žalovaný fakticky vyčerpal částku 29 400 Kč. Protože žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel dohodnutým způsobem, došlo ke dni 27.11.2022 k jeho zesplatnění. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena.

2. Okresní soud ve Strakonicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6.8.2024, č.j. 7 C 4/2024-56 (dále jen napadený rozsudek) rozhodl tak, že se žaloba zamítá (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí úvěru, o kterou žalobkyně opírá uplatněný nárok, je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti při posuzování úvěruschopnosti žalovaného v době poskytování spotřebitelského úvěru. Nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezuje na vrácení zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. V projednávané věci má žalobkyně nárok na vrácení rozdílu mezi výší peněžních prostředků, které žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně vyčerpal, tj. částky 29 400 Kč a výši peněžních prostředků, který žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně již uhradil, tj. částky 1 035 Kč. Rozdíl uvedených částek 28 365 Kč je dlužnou jistinou spotřebitelského úvěru, na jejíž zaplacení má žalobkyně nárok, a to bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která nezávisí na výzvě věřitele k plnění, ale na možnostech dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně shledal jako nedůvodnou žalobu ohledně jistiny ve výši 765 Kč (požadovaná jistina v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu činí 29 130 Kč). Nedůvodný je nárok na zaplacení dlužného poplatku 600 Kč, úroku z jistiny i úroku z prodlení. Soud prvního stupně se zabýval lhůtou k vrácení zbývající části poskytnuté jistiny 28 365 Kč v době přiměřené možnostem žalovaného ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vychází z toho, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jaká lhůta je přiměřená možnostem žalovaného, tíží žalobkyni, která však vůbec netvrdila ani neprokázala, jaké jsou aktuální majetkové poměry žalovaného, resp. jaká je přiměřená lhůta pro zvrácení zbývající části poskytnuté jistiny. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ve vztahu k možnostem žalovaného zbývající část jistiny zaplatit, soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť neměl za zjištěný dostatečný skutkový stav pro to, aby mohl stanovit lhůtu přiměřenou možnostem žalovaného. Poukázal na to, že žalobkyně ani její zástupce se k jednání soudu prvního stupně nedostavili a odpadla tak možnost poučení žalobkyně ze strany soudu o břemenu tvrzení a břemenu důkazním podle § 118a o.s.ř.

3. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolává. V podaném odvolání rekapituluje závěry soudu prvního stupně s tím, že s nimi nesouhlasí a namítá, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění. Má za to, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně finanční situace žalovaného tíží žalovaného, nikoliv žalobce, který nemá o finanční situaci žalovaného žádné informace (uvádí se v odvolání).

4. Žalovaný, který byl v řízení nečinný, se k odvolání nevyjádřil.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání (§202 o.s.ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§204 odst. 1 o.s.ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Z hlediska skutkového stavu odkazuje odvolací soud na závěry soudu prvního stupně, které nebyly podaným odvoláním zpochybněny, neboť posouzení otázky důkazního břemena, je otázkou právního posouzení . Podstatné je zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, na základě uzavřené smlouvy ze dne 21.6.2022 poskytla žalovanému 29 400 Kč, která měla být žalovaným podle uzavřené úvěrové smlouvy vrácena včetně příslušenství způsobem uvedeným ve smlouvě. Bylo zjištěno, že úvěrující společnost nedostála své zákonné povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto žadatele o úvěr. Žalobkyně kromě výpisu z Kontomatik reportu neuvedla žádný konkrétní podklad, který využila její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k ověření jeho příjmu a výdajů. K naplnění zákonné povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru při poskytování úvěru postupovat s odbornou péčí nedošlo. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je úvěrová smlouva neplatná. Současně bylo zjištěno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně na částku, která mu byla poskytnuta, zaplatili 1 035 Kč. Z úvěrového rámce přitom vyčerpal 29 400 Kč.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výše z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).

9. Odvolací soud v dané věci nemá důvod odchýlit se od závěrů soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou žalovaný uzavřel jako spotřebitel s právní předchůdkyní žalobkyně z důvodu nedostatečně ověřené úvěruschopnosti žalovaného. Ve vztahu k tomuto závěru žalobkyně žádné námitky neuvádí. Její odvolací argumentace se vztahuje výlučně k otázce důkazního břemene ohledně skutečností rozhodných pro posouzení dané věci, konkrétně schopnosti žalovaného dlužnou část jistiny zaplatit. Odvolací námitka žalobkyně se tak vztahuje k právnímu posouzení věci soudem prvního stupně, který vychází z toho, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní k uvedené rozhodné skutečnosti tíží žalobkyni.

10. Soud při rozhodování o stanovení splatnosti, tj. stanovení doby k vrácení dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru, je-li poskytnut na základě neplatné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru musí posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného (spotřebitele) s přihlédnutím k jeho příjmu a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům k úhradě dlužné částky. Poměry žalovaného v době rozhodování soudu jsou rozhodnou skutečností pro posouzení dané věci, kterou je podle § 101 odst. 1 o.s.ř. povinna tvrdit a prokázat žalobkyně. Při úvaze o rozložení důkazního břemene vychází odvolací soud z pravidla, podle něhož procesní strana, jejíhož procesního cíle nelze dosáhnout bez použití určité právní normy (zde speciální právní úprava vyplývající z § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně splnění skutkových předpokladů této normy (srov. např. rozsudek ze dne 27.7.2022, sp. zn. 22 Cdo 3070/2021 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 48/2023). Aby se žalobkyně v posuzované věci domohla zaplacení dosud neuhrazené části jistiny, musí tvrdit a prokázat okolnosti umožňující soudu stanovení doby pro vrácení dlužné částky přiměřeně možnostem žalovaného (spotřebitele). Současně platí, že účastník, který netvrdí skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho nároku a v návaznosti na to ani potřebné důkazy k prokázání skutkového stavu, nese případné nepříznivé následky nesplnění své procesní povinnosti v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. V poměrech projednávané věci se jedná o situaci, kdy skutkové podklady pro rozhodnutí soudu o stanovení doby vrácení nezaplacené jistiny žalobkyni zcela chybí, proto o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku žalobkyni nelze rozhodnout. To vede k zamítnutí žaloby (pro tentokrát).

11. Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyni, která neměla v odvolacím řízení úspěch, náhrada nákladů tohoto řízení nenáleží a žalovanému žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.