7 C 4/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 34 873 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 34 873 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 765,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 501,43 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 730 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 26,43 % ročně z částky 29 130 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení předmětné částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, je právním nástupcem společnosti , právnická osoba, Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel s žalovaným dne 21. 6. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též jen „Smlouva“), na jejímž základě mu poskytl postupně finanční prostředky ve výši úvěrového rámce v celkové výši 60 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal hradit minimální měsíční platby, které kromě splátek jistiny obsahovaly smluvní úrok, poplatky a náklady. Informace o výši, počtu a četnosti splátek byly žalovanému sděleny každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému též dostupný online. Žalobce tvrdil, že žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, do postoupení pohledávky uhradil toliko 1 035 Kč, a proto právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 27. 11. 2022 zesplatnil. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení nesplacenou jistinu ve výši 29 130 Kč, dlužný poplatek ve výši 600 Kč, který odpovídá poplatkům za dvě upomínky, kapitalizovaný úrok z prodlení od 28. 11. 2022 do 27. 9. 2023 ve výši 3 765,80 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 6 501,43 Kč od 28. 11. 2022 do 27. 9. 2023 a dále také úrok ve výši 26,43 % z dlužné jistiny 29 130 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 730 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobce výslovně sdělil, že přestože byl smluvně sjednán úrok ve výši 70,81 %, on sám se rozhodl požadovat jej v nižší výši 26,43 %. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce ji posoudil s odbornou péčí. Vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů, kterou žalovaný prokázal předložením dokladů, zejména výpisu z bankovního účtu za období od 14. 12. 2021 do 17. 6. 2022 nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Uzavřel, že jeho právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Závěrem žalobce uvedl, že aktuální majetkové poměry žalovaného nejsou jemu ani jeho právnímu předchůdci známy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování má soud z Osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, za prokázané, že na jejím základě se společnost , právnická osoba, zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v celkové výši 60 000 Kč, a to na bankovní účet , č. účtu, s tím, že žalovaný celkově vrátí 79 541,45 Kč. Úročení úvěru bylo sjednáno pevnou sazbou ve výši 70,81 % ročně. Smluvní strany si sjednaly, že žalovaný bude poskytovateli úvěru hradit minimální měsíční platby s tím, že informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb bude sdělena prostřednictvím rozpisu plateb, jenž se dostupný v jeho online účtu. V čl. 8.

4. Smluvních podmínek k této smlouvě si smluvní strany sjednaly, že při prodlení plateb delším než 14 dnů může být dlužníku zaslána upomínka k úhradě, maximálně dvě za měsíc s tím, že za každou upomínku bude účtována částka 300 Kč. Z rozpisu plateb z 19. 7. 2021 je patrné, že první splátka činila 1 388,14 Kč a měla být uhrazena do 23. 8. 2021. Konkrétní čerpání úvěrového rámce žalovaným vyplývá z jednotlivých potvrzení o provedení transakce, z nichž se podává, že žalovaný dne 1. 7. 2022 čerpal 5 000 Kč, 7. 7. 2022 částku 2 000 Kč, 20. 7. 2022 částku 3 000 Kč, 21. 6. 2022 částku 8 000 Kč, 21. 7. 2022 částku 8 400 Kč, dne 21. 7. 2022 částku 3 000 Kč. Skutečnost, že částka ve výši 29 400 Kč byla žalovanému fakticky poskytnuta na bankovní účet , č. účtu, , se kromě potvrzení o provedení transakcí podává taktéž z denní historie, z níž je rovněž patrná platební morálka žalovaného, který zaplatil pouze částku 1 035 Kč. Dle rozpisu plateb č. , IBAN, z 19. 7. 2022 činila splátka splatná 26. 7. 2022 splátka 1 034,06 Kč, dle rozpisu č. , IBAN, z 20. 8. 2022 činila splátka splatná 29. 8. 2022 částku 2 010,88 Kč, dle rozpisu č. , IBAN, z 19. 9. 2022 splátka splatná 26. 9. 2022 činila 4 044,62 Kč, dle rozpisu plateb č. , IBAN, z 19. 10. 2022 splátka splatná 26. 10. 2022 činila 6 708 Kč a konečně dle rozpisu z 21. 11. 2022 č. , IBAN, činila splátka splatná 28. 11. 2022 částku 8 816,08 Kč. Z upomínky z 20. 9. 2022 vyplývá, že právní předchůdce žalobce žalovaného upozornil, že dosud neobdržel splátku, stejně jako to učinil upomínkou z 3. 10. 2022. Z fotografie občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, se podává, že právní předchůdce žalobce totožnost smluvního partnera ověřoval na základě fotokopie jeho osobních dokladů. Z výstupu Kontomatik Report ID , Anonymizováno, z 21. 6. 2022 pro období od 15. 12. 2021 do 14. 6. 2022 soud zjistil transakce na účtu žalovaného. Kromě běžných nákupů v obchodech s potravinami a oblečením je z něj evidentní příjem od společnosti , právnická osoba, v měsíční výši zhruba 20 000 Kč, mimo jiné v měsíci dubnu a lednu též ošetřovné ve výši 4 662 Kč a 6 084 Kč od ČSSZ. Ze získaného výstupu pak soud zjistil, že 17. 4. 2022 byla z účtu stržena platba ve výši 200 Kč za obnovu kontokorentu, nevyplývají z něj žádné platby za nájemné a další služby spojené s bydlením. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, příslušné přílohy (seznamu postoupených pohledávek) ve spojení s Potvrzením o úhradě za postoupené pohledávky vyplynulo, že společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce. Z listiny označené jako „Oznámení o postoupení pohledávky“ pak soud zjistil, že změna věřitele byla žalovanému dne 29. 9. 2023 oznamována. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne 27. 10. 2023. Z listiny označené jako „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ datované 15. 2. 2024 soud zjistil, že k úhradě žalovaného vyzval i žalobce, pro zaplacení mu stanovil lhůtu do 1. 3. 2024 s tím, že pro případ nečinnosti byl žalovaný upozorněn, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne 16. 2. 2024. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. K aktuální majetkové situaci žalovaného pak soud z evidence práv pro osobu zjistil, že žalovaný není v katastru nemovitostí evidován jako vlastník či oprávněný z jiných věcných práv. Dle zpráv Úřadu práce ČR, Kontaktního pracoviště ve Strakonicích a v , adresa, ze dne 22. 7. 2024 byl žalovaný veden jako uchazeč o zaměstnání naposledy v době od 5. 1. 2017 od 30. 4. a nepobírá žádné nepojistné sociální dávky. Okresní správa sociálního zabezpečení pro Jihočeský kraj, Plzeňský kraj a Karlovarský kraj dne 23. 7. 2024 soudu sdělila, že žalovaný není poživatelem důchodu vypláceného českou správou sociálního zabezpečení a nejsou mu vypláceny dávky nemocenského pojištění. Tutéž informaci sdělila dne 22. 7. 2024 Česká správa sociálního zabezpečení, která navíc uvedla, že posledním zaměstnavatelem žalovaného je od 1. 10. 2018 , právnická osoba, Podle Odboru dopravy Městského úřadu , adresa, je žalovaný ke dni 23. 7. 2024 vlastníkem dvou motocyklů (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Žalovaný na výzvu soudu ke sdělení svých aktuálních majetkových poměrů nereagoval.

4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. V právní rovině soud konstatuje, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě jeho požádání peněžní prostředky ve výši 29 400 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, postoupena v souladu s v souladu s ust. § 1879 o. z. na žalobce. O změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.).

8. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích.

11. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že jeho právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházel ze sociálních a demografických dat, informací z interních databází a externích registrů, zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů. Měl k dispozici konkrétně výpis z bankovního účtu žalovaného za období od 14. 12. 2021 do 17. 6. 2022. Na základě těchto podkladů byla posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr a žalovaný byl vyhodnocen jako způsobilý ke splácení úvěru ve výši 60 000 Kč. Z tvrzení žalobce vyplývá, že právní předchůdce žalobce vůbec nezkoumal celkové příjmy a výdaje žalovaného. Výpis z účtu žalovaného blíže vůbec nezkoumal, neboť kdyby to udělal, zjistil by, že již v dubnu 2022 žalovaný obnovil kontokorent, z čehož lze dovodit, že majetková situace žadatele o úvěr nebyla optimální. V této souvislosti soud podotýká, že důkazní břemeno o tom, že nebyla porušena povinnost poskytovatele úvěru (resp. že byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr) nese poskytovatel úvěru, neboť má přístup k dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti, kterou si uchovává (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 430-440 s.). Žalobce kromě výpisu z Kontomatik reportu neuvedl žádný konkrétní podklad, který měl jeho právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k ověření příjmů k dispozici a který by jakkoli zjišťovala následně verifikoval jeho výdaje, proto lze dospět k závěru, že nedostatečně zjišťoval majetkovou situaci žalovaného a nepožadoval její řádné doložení. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná.

12. Ve skutkové rovině má soud za to, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému dne ve dnech 21. 6. 2022, 1. 7. 2022, 20. 7. 2022 a 21. 7. 2022 peněžní prostředky v celkové výši ve výši 29 400 Kč s tím, že žalovaný mu uhradil částku 1 035 Kč.

13. Za situace, kdy právní předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).

14. V dané věci vyšlo najevo, že na základě Smlouvy právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 29 400 Kč, na kterou žalovaný uhradil 1 035 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaný povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), poníženou o již uhrazenou částku. Dlužná jistina poskytnutého spotřebitelského úvěru činí částku ve výši 28 365 Kč, která zohledňuje, že žalovaný uhradil celkem částku 1 035 Kč. Za této situace má poskytovatel úvěru, resp. jeho právní nástupce nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká žalobci teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). S ohledem na shora uvedené soud nejprve shledal jako nedůvodnou žalobu ohledně jistiny ve výši 765 Kč (žalovaná jistina 29 130 Kč mínus rozdíl mezi původní jistinou ve výši 29 400 a úhradou ve výši 1 035 Kč), dlužného poplatku ve výši 600 Kč, úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 5 143 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 765,80 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 501,43 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 730 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 26,43 ročně z částky 29 130 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

15. Dále se soud zabýval lhůtou k vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 28 365 Kč, jež je vymezena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jaká lhůta je přiměřená možnostem žalovaného tíží toliko žalobce, který však vůbec netvrdil a ani neprokázal jaké jsou aktuální majetkové poměry žalovaného, respektive jaká je přiměřená lhůta pro vrácení zbývající části poskytnuté jistiny. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. (BUREŠ, Jaroslav. § 101 [Povinnosti účastníků]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 653, marg. č. 2.). Vzhledem k tomu, že žalobce uvedl, že mu nejsou známy aktuální majetkové poměry žalovaného (netvrdil je) a z provedeného dokazování ani tyto nebyly zjištěny, žalobce primárně neunesl břemeno tvrzení a rovněž ani břemeno důkazní, a proto soud žalobu i ohledně zbývající částky (28 365 Kč) zamítl, neboť nemá zjištěn dostatečný skutkový stav pro to, aby mohl stanovit lhůtu přiměřenou možnostem žalovaného, v níž by byl schopen žalobci vrátit zbytek poskytnuté jistiny. Pro úplnost pak podepsaný soud dále dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Soud proto neměl povinnost žalobce poučit o neunesení břemene tvrzení a důkazního, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), protože se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl ve věci v plném rozsahu úspěšný. Z obsahu spisu nicméně vyplývá, že mu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo.