7 Co 1317/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lisa a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum narození bytem adresa zastoupený advokátem jméno zástupce sídlem Adresa advokáta C o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 5. 6. 2025, č.j. 9 C 46/2023-161

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. – III. mění takto:Zrušuje se spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to pozemkům parc. st. , číslo, , jejíž součástí je stavba , adresa, , rodinný dům, parc. st. , číslo, , parc. st. , číslo, jejíž součástí je stavba bez č. p. / č. e., jiná stavba a parc. č. , čísla, vše zapsáno na LV č. , číslo, pro obec a k. ú. , adresa, u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a všechny tyto nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví žalobce.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku 1 250 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Okresní soud v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem (výroky I. až III.) zrušil spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, rodinný dům, pozemku parc. č. st. , číslo, , pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. jiná stavba a pozemkům parc. č. , čísla, (dále jen „předmětné nemovitosti“). Předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce a uložil mu, aby zaplatil žalovanému na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 1 150 000 Kč do 30 dnů od právní moci napadeného rozsudku. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Žalobci i žalovanému vrátil zálohu na náklady dokazování ve výši 3 000 Kč (výroky V. a VI.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem. Žalobce tvrdil, že účastníci jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí (každý s podílem ve výši 1/2). Žalobce vycházel z toho, že předmětné nemovitosti tvoří jeden funkční celek (nejsou reálně dělitelné). K podání žaloby přistoupil s ohledem na skutečnost, že spoluvlastnictví nelze zrušit (vypořádat) dohodou.

3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho, že účastníci (bratři) jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí (s výší spoluvlastnických podílů 1/2). Předmětné nemovitosti (tzv. rodinný majetek) tvoří jeden funkční celek (nejsou reálně dělitelné) a účastníci je (převážně) nabyli od svých právní předchůdců. Účastníci mezi sebou mají dlouhodobé neshody a nejsou schopni se na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví dohodnout. Dále přihlédl k tomu, že oba účastníci souhlasili se zrušením spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem a projevili o ně (vážný) zájem. Mezi účastníky existují spory ohledně předmětných nemovitostí (mimo jiné o způsobu a rozsahu jejich užívání, obdobně ohledně jejich údržby a oprav). Obvyklou cenu předmětný nemovitostí soud prvního stupně stanovil (na základě znaleckého posudku) na částku 2 300 000 Kč. Oba účastníci jsou schopni zaplatit vypořádací podíl (přiměřenou náhradu za spoluvlastnický podíl). Dále soud prvního stupně došel k závěru, že v posledních letech předmětné nemovitosti více užíval žalobce. Žalovaný má možnost užívat další nemovitosti v , adresa, . Účastníky bylo zrušeno a vypořádáno spoluvlastnictví k nemovitostem (po rodičích) právě v , adresa, , přičemž tyto nemovitosti získal žalovaný (na základě smíru schváleného Okresním soudem v Jindřichově Hradci dne 26. 5 2022, č. j. 6 C 28/2022-107). V podrobnostech odvolací soud odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku.

4. V právní rovině soud prvního stupně postupoval podle § 1040 a násl. zákona č. 89/2002 Sb. (dále „o.z.“). S ohledem na skutečnost, že předmětné nemovitosti představují (původně rodinnou) usedlost, která tvoří jeden funkčně provázaný celek (reálně nedělitelný bez snížení jeho hodnoty), se zabýval tím, kterému z účastníků předmětné nemovitosti přikáže do výlučného vlastnictví. Na základě výše uvedených skutečností (zejména výše spoluvlastnických podílů, původní rodinný majetek, vyšší rozsah užívání předmětných nemovitostí žalobcem v poslední době, získání nemovitostí v , adresa, žalovaným na základě smíru uzavřeného se žalobcem) soud prvního stupně došel k závěru, že je spravedlivé, aby předmětné nemovitosti připadly žalobci. Dále doplnil, že přesný rozsah (podíl, spolufinancování) údržby a oprav předmětných nemovitostí účastníky nebyl zjištěn. Za této situace soud prvního stupně žalobě vyhověl. Zrušil spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem, přikázal je do výlučného vlastnictví žalobce a stanovil vypořádací podíl ve výši 1 150 000 Kč. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na nález Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. IV. ÚS 404/2022 - dostupné na www.nalus.usoud.cz).

5. Proti tomuto rozsudku se odvoal žalovaný. Rekapituluje závěry soudu prvního stupně. Potvrzuje závěr, že předmětné nemovitosti jsou reálně nedělitelné (s ohledem na jejich funkční provázanost). Souhlasí se zrušením spoluvlastnictví (jejich přikázání jednomu z účastníků do výlučného vlastnictví). Domáhá se však toho, aby byly přikázány jemu. Předmětné nemovitosti lze využít (převážně) k rekreačnímu užívání (případně částečně ke komerčnímu využití - dílna). Namítá, že není vlastníkem (spoluvlastníkem) jiného rekreačního objektu (obdobné dílny). V minulosti si pouze přistavěl část domu rodičů, aby v něm mohl (případně) bydlet. Po úmrtí rodičů účastníci tyto nemovitosti zdědili a následně (výše uvedeným smírem) bylo jejich spoluvlastnictví zrušeno (vypořádáno). Tyto nemovitosti však neslouží k rekreačním účelům (obdobně ani vedlejší penzion o dvou malých apartmánech, který je určen k provozování ubytovatelských služeb). Z těchto důvodů žalovaný nemá možnost využívat jiné nemovitosti k rekreačním účelům. Tuto možnost však měl žalobce, který však své nemovitosti (v k.ú. , adresa, ) v letních měsících roku 2023 převedl na svého syna (, jméno FO, ). Poukazuje dále na to, že soud prvního stupně sice zohlednil častější užívání předmětných nemovitostí žalobcem, ale pominul větší podíl žalovaného na jejich rekonstrukci. Poukazuje i na svůj citový vztah (existující obdobně jako u žalobce) k předmětným nemovitostem. Uvádí, že zde měl provozovnu (nikoliv pouze pro poskytování ubytovacích služeb). Za podstatné nepovažuje angažování žalobce v místě (hudební produkce). Nelze mu vyčítat, že nemá hudební nadání (jako žalobce). Také poukazuje na svůj (podstatný) podíl na rekonstrukci předmětných nemovitostí. Jeho investicemi (tvrzené v řádu stotisíců korun) mělo dojít k podstatnému zhodnocení předmětných nemovitostí. Popírá (zásadní) podíl žalobce na údržbě a opravách (investicích). Proto se domáhá přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví za částku 1 150 000 Kč.

6. Žalobce s odvoláním nesouhlasil a navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Skutkové (i právní) závěry soudu prvního stupně považoval za správné. Žalobce (účastníci) nemůže být nucen, aby setrval ve spoluvlastnictví. Předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné. Souhlasí s názorem žalovaného, že předmětné nemovitosti jsou určeny (v současnosti) zejména k rekreačnímu užívání. Komerční užívání (dílny) se neděje fakticky řadu let. Darování nemovitostí (v k.ú. , adresa, ) proběhlo na základě přání zemřelého otce (, tituly před jménem, , jméno FO, ). Dále poukazuje na to, že žalovaný je vlastníkem (zmíněných) nemovitostí v , adresa, . Je pouze na žalovaném, zda tyto nemovitosti bude provozovat jako penzion (nebo sám užívat k rekreaci). Při uzavření (výše zmíněného) smíru předpokládal, že se následně stane vlastníkem předmětných nemovitostí. Nepopírá, že (oba) účastníci mají citovou vazbu k předmětným nemovitostem. Poukazuje však na to, že se více zapojil do sousedských vztahů (hudební produkce apod.). Ohledně žalovaným tvrzených investic poukazuje na to, že stavební úpravy nejsou dokončené. Nepopírá (i větší) podíl žalovaného na údržbě (opravách) předmětných nemovitostí. V souhrnu (i s ohledem na podíl rodičů na opravách) nepovažuje tuto skutečnost za důvod pro přikázání předmětných nemovitostí žalovanému. Další nemovitosti (nejsou předmětem řízení) žalovaného jsou přístupné z veřejné komunikace. Nejde o skutečnost, která by měla odůvodnit jiné rozhodnutí. V průběhu odvolacího řízení žalobce dále navrhl (nehledě na shodu účastníků na obvyklé ceně předmětných nemovitostí ve výši 2 300 000 Kč), že zaplatí žalobci vypořádací podíl zvýšený o 100 000 Kč (celkem 1 250 000 Kč).

7. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb. – dále jen ,,o.s.ř.“), je přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal (§ 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř.).

8. Odvolání není důvodné.

9. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází ze zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v obsahu spisu (provedeném dokazování). Proto je přejímá. Pro úplnost odvolací soud dodává, že v průběhu odvolacího řízení bylo jen potvrzeno, že na údržbě (opravách) předmětných nemovitostí se podíleli oba účastníci (bez přesné kvantifikace jejich podílu). Podstatné je i to, že žalobce byl připraven žalobci zaplatit vypořádací podíl (přiměřenou náhradu) zvýšený o 100 000 Kč (celkem 1 250 000 Kč).

10. V právně rovině odvolací soud souhlasí se závěry, které učinil soud prvního stupně. S ohledem na odvolací argumentaci považuje za potřebné uvést následující.

11. Oba účastníci se shodují na tom, že jsou důvody pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Jsou tedy splněny předpoklady stanovené § 1140 o.z. Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně i účastníky) neshledal skutečnosti, které by zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bránily.

12. Účastníci nebyli schopni uzavřít dohodu o (mimosoudním) zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Proto je třeba, aby rozhodl soud (§ 1143 věta prvá o.z.).

13. S ohledem na (shodná) stanoviska účastníků (i výsledky dokazování – viz fotodokumentace, znalecký posudek, místní šetření soudu prvního stupně, snímky katastrální mapy) je zřejmé, že předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné (§ 1145 o.z.), neboť tvoří jeden funkční celek (jeho rozdělení by mělo za následek pokles ceny předmětných nemovitostí i podstatné snížení jejich užitné hodnoty).

14. Protože oba účastníci měli vážný zájem o předmětné nemovitosti a prokázali svou solventnost (schopnost zaplatit přiměřenou náhradu druhému spoluvlastníkovi - § 1147 věta prvá o.z) bylo třeba posoudit, kterému z účastníků předmětné nemovitosti lze přikázat do výlučného vlastnictví.

15. Výše spoluvlastnických podílů (s ohledem na jejich shodu) v této věci nemohla být rozhodujícím (zásadním) kritériem. Odvolací soud nezpochybňuje osobní (citový) vztah obou účastníků k předmětným nemovitostem. Ani tato skutečnost tedy pro rozhodnutí soudu nemohla být zásadní. Za podstatné odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) považuje rozsáhlejší užívání předmětných nemovitostí žalobcem (oproti žalovanému) i to, že žalovaný na základě (výše zmíněného) smíru získal do svého výlučného vlastnictví nemovitosti v , adresa, (po rodičích). I s ohledem na tvrzení žalovaného je zjevné, že je (v zásadě) na něm, zda tyto nemovitosti bude užívat k rekreačním účelům nebo umožní jejich užívání třetím osobám (provozování penzionu). Neplatí tedy závěr (předestřený žalovaným), že nemá možnost využít jiné nemovitosti k rekreačním účelům. S ohledem na přání (otce žalobce) nejde převod (darování) nemovitostí v k.ú. , adresa, k tíži žalobce. Zde lze odkázat na závazek žalobce převést je synovi po nabytí zletilosti (čl. IV. darovací smlouvy ze dne 5.8.2014 - č.l. 54). V průběhu odvolacího řízení nastala další (podstatná, zásadní) skutečnost. Připravenost žalobce zaplatit žalovanému vypořádací podíl (přiměřenou náhradu) zvýšený o 100 000 Kč (celkem 1 250 000 Kč) odvolací soud považuje za další významný důvod pro přikázání předmětných nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví. Na straně žalovaného odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) neshledal skutečnosti, které by odůvodňovaly jiný závěr (včetně žalovaným tvrzeného většího podílu na údržbě a opravách předmětných nemovitostí). Pro úplnost odvolací soud dodává, že zapojení se žalobce do (sousedského) života v obci (hudební produkce apod.) v poměrech této věci představuje pouze dílčí (nikoliv rozhodující) skutečnost. Byly tedy zjištěny skutečnosti, které odůvodňují přikázání předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobce (§ 1147 věta prvá o.z.) za částku 1 250 000 Kč. Závěry soudu prvního stupně (jistě) nejsou zjevně nepřiměřené.

16. Soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení a přiléhavě poukázal na judikaturu Ústavního soudu ČR.

17. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. Rozsudek soudu prvního stupně změnil (ve vzájemně závislých výrocích I. až III.) a předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobce za přiměřenou náhradu ve výši 1 250 000 Kč. Odvolací soud neshledal důvod pro stanovení delší lhůty k plněná (zaplacení). Proto postupoval podle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.

18. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení se soudem prvního stupně zmíněnou judikaturou Ústavního soudu ČR.