7 Co 1325/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce pro účely doručování Uhrov 11, 582 82 Golčův adresa žalobce proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A /II, 379 01 adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem adresa žalované B obě zastoupené advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 61 815,54 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28.2.2025, č.j. 18 C 1/2021-222,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II. mění takto:Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 42 182,58 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokátky, sídlem , adresa, .Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 28 204,66 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokátky, sídlem , adresa, .

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení, a to žalobkyni 1) ve výši částku 8 017,46 a žalované 2) ve výši částku 5 074,74 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , advokátky sídlem , adresa, .

1. Žalobce se domáhá na žalovaných zaplacení částky 61 815,54 Kč s úrokem z prodlení od 23.12.2020 do zaplacení, přičemž částku 30 907,77 Kč požaduje výhradně na žalované 1) a zbývající část uplatněného nároku, tj. částku 30 907,77 Kč požaduje na obou žalovaných s tím, že jsou povinny zaplatit mu tuto částku společně a nerozdílně. Žalobu odůvodňuje tím, že na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru u , banka, . č. , číslo úvěru, ze dne 29.11.2012, kterou uzavřel jako jeden ze tří solidárně zavázaných dlužníků, bylo čerpáno 550 000 Kč. Na úhradu tohoto úvěru žalobce v období od ledna 2018 do února 2020 uhradil 92 723,32 Kč. Jeho podíl přitom činí 30 977,77 Kč. Podíl připadající na žalované činí 61 815,55 Kč (2 x 30 907,77 Kč). V právní rovině žalobce odkazuje na § 511 obč. zák. či § 1875 a 1876 o.z. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28.2.2025, č.j. 18 C 1/2021-222 (dále jen napadený rozsudek) žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaným (výrok II.). Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku vychází soud prvního stupně z toho, že předmětem řízení je regresní nárok žalobce jako jednoho ze solidárně zavázaných dlužníků podle smlouvy o hypotečním úvěru, která byla uzavřena 21.11.2012 mezi , banka, jako poskytovatelkou úvěru a žalobcem a jeho rodiči , Jméno žalované A, (žalovaná 1) a , tituly před jménem, , jméno FO, jako dlužníky. Vzhledem k tomu, že , tituly před jménem, , právnická osoba, zemřel dne 1.12.2013, vystupuje na straně žalované společně s , Jméno žalované A, také , Jméno žalované B, (dědička , tituly před jménem, , jméno FO, ). Osoby dlužníků podle úvěrové smlouvy jsou zavázáni k vrácení úvěru ve vztahu k Hypoteční bance a.s. společně a nerozdílně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uvedení dlužníci uzavřeli v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru dohodu o splácení dluhu, podle které měli rodiče žalobce na dluh ze smlouvy o úvěru zaplatit částku, kterou fakticky obdrželi, zbytek pohledávky uhradí Hypoteční bance žalobce. Podle soudu prvního stupně má tato dohoda solidárně zavázaných dlužníků význam v jejich vzájemném vztahu. Splnil-li dlužník více než odpovídalo vzájemnému poměru mezi dlužníky, resp. jejich dohodě, má proti ostatním podle § 511 odst. 3 obč. zák. následný regres. V dané věci soud dovodil existenci dohody mezi dlužníky o tom, v jakém rozsahu budou poskytnutý úvěr splácet dospěl k závěru, že žalované povinnost vyplývající z uzavřené dohody splnily. Proto posoudil žalobcem uplatněný nárok jako nedůvodný a žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle zásady úspěchu v řízení vyplývající z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a náklady řízení vyčíslil jako odměnu a hotové výdaje advokáta žalovaných podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).

2. Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolává. Namítá, že existenci dohody mezi solidárně zavázanými dlužníky dovodil soud prvního stupně bez důkazu a řádné argumentace. Žalobce uzavření jakékoliv dohody spoludlužníků popírá. Má za to, že z toho, co vyplývá z obsahu spisu sp. zn. 12 C 129/2017, na který soud prvního stupně odkazuje, nelze na existenci dohody usuzovat. Závěr soudu o dohodě spoludlužníků je v rozporu s obsahem přihlášky pohledávky P7 ze dne 10.12.2014 , Jméno žalované A, do insolvenčního řízení vedeném ohledně žalobce a trvá na tom, že do smrti , tituly před jménem, , jméno FO, žalovaná , Jméno žalované A, neuhradila na jistinu čerpaného úvěru ničeho. V přihlášce pohledávky P7 žalovaná , Jméno žalované A, všechny transakce označila za půjčku a dožadovala se uspokojení této pohledávky v insolvenčním řízení žalobce. Tuto skutečnost potvrdila i v protokolaci řízení 1-T-78/2015, který označil žalobce jako důkaz. Z protokolace vyplývá, že žalovaná uvedla žalobce v omyl, když tento, jak se později ukázalo, zcela mylně na existenci dohody a slušné a čestné jednání žalované usuzoval. Žalobce poukazuje na to, že soud se při odůvodnění existence dohody dovolává zprávy o splácení hypotečního úvěru. Z této zprávy vyplývá, že žalovaná dle dohody z , datum, žádá o zřízení účtu, aby mohla zasílat finanční prostředky na úhradu třetí osoby. Z dohody uzavřené mezi žalovanou , Jméno žalované A, a Hypoteční bankou a.s. vyplývá, že úhrady neprováděla na svůj vrub, ale na vrub třetí osoby. Soudu prvního stupně vytýká, že k listinným důkazům z insolvenčního řízení žalobce, zejména pak k návrhu na vstup do insolvenčního řízení , Jméno žalované A, a k usnesení KSCB z 24.6.2016 o vstupu žalované do INS žalobce nepřihlížel. Dále namítá, že nebylo vyhověno jeho výzvě v průběhu řízení, aby dohoda byla definována. Podle žalobce žalované neprokázaly existenci dohody a její plnění. Nebyly schopné formulovat její znění a plnění prokázat. Odkaz na jiné řízení a z kontextu vytrhnuté formulace nelze jako důkaz existence dohody a její plnění ze strany žalovaných připustit, zejména ve světle listinných důkazů jako je přihláška pohledávky P7 a návrh na vstup do INS žalobce , Jméno žalované A, , ve kterých žalovaná popírá jakoukoliv úhradu svého dílu dluhu. Nebylo přihlédnuto k obsahu protokolu o výslechu žalované v řízení 1 – T – 78/2015. Dle formulace přihlášky pohledávky P7 , Jméno žalované A, do INS žalobce označila všechny transakce před smrtí zůstavitele za půjčku, jejíž vrácení se dožadovala přihláškou. Transakce uskutečněné po smrti zůstavitele byly dle listinného důkazu (usnesení o vstupu do INS žalobce) úhradou za třetí osobu. Argumentace rozsudkem NS 33 Cdo 856/12 by byla přiléhavá v případě, že by žalovaná tvrzenou konkludentní dohodu aktivně plnila. Dále poukazuje na to, že v rámci dědického řízení byla pohledávka z úvěru Hypoteční banky, a.s. v rozsahu 542 005,94 Kč přihlášena co pasivum dědictví. Čistá hodnota dědictví byla o tuto částku ponížena, stejně jako dědické podíly. Vypořádání celé pohledávky v dědickém řízení odporuje tvrzené existenci dohody. Žalobce namítá, že soud ve svém rozhodnutí zohlednil skutečnosti nastalé až po podání žaloby, což odporuje platným zákonům. Žalobce ohraničil časový úsek, k transakcím uskutečněným po podání žaloby soud nemůže přihlížet. Podle žalobce žalovaná neplnila jí tvrzeno dohodu a vše co uhradila na dluh u Hypoteční banky označila za platbu třetí osobou (žalobce) a domáhala se vstupu do INS žalobce a uspokojení toho, co uhradila.

3. Žalované ve vyjádření k podanému odvolání souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že byl prokázán způsob čerpání úvěru podle mezi účastníky uzavřené dohody. Žalobce z pozice dlužníka se dohodl spolu se svými rodiči, že mu vypomohou s jeho závazky tím, že se připojí k uzavření úvěrové smlouvy tak, aby si mohl půjčit u banky částku 550 000 Kč. Zajištění představovala zástava nemovitostí ve společném jmění manželů , jméno FO, . Ze strany rodičů šlo o pomoc žalobci v situaci, kdy rodiče v době uzavření smlouvy měli nedoplacený úvěr u , právnická osoba, , který mohli doplatit a nepotřebovali si uvedený závazek sjednávat. Způsob čerpání úvěru byl doložen jednotlivými částkami, které odcházeli na čtyři různé účty. Z toho vyplývá, že si žalobce tímto způsobem připsal na své účty větší část úvěru, pouze menší část úvěru byla ve výši poukázána na účet rodičů za účelem doplacení jejich předchozího úvěru. Po doplacení úvěru pak mohla být vymazána zajišťující zástava a dům rodičů byl zastaven ve prospěch úvěru u Hypoteční banky. Z těchto důvodů je logická dohoda, kterou mezi sebou dlužníci uzavřeli a která vedla k tomu, aby se rodiče v rámci splácení nově čerpaného úvěru Hypoteční banky podíleli na jeho zaplacení pouze v rozsahu, v jakém jej čerpali. Celkový jejich podíl tak měl být představován částkou 172 778,16 Kč. Pokud jde tedy o plnění, které nyní žalobce požaduje, nemůže jeho argumentace obstát, neboť uzavřená dohoda dlužníků je jejich vnitřním vypořádáním, které má význam na existenci regresního nároku mezi nimi. Tvrzení žalobce o relevanci insolvenčního řízení a o skutečnostech, které by měly z tohoto řízení vyplývat, jsou v dané věci zcela irelevantní (uvádí se ve vyjádření).

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Z hlediska skutkového stavu odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, na něž zcela odkazuje. Podstatné je zjištění, že 29.11.2012 byla uzavřena smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru pod reg. č, číslo úvěru, R, podle které Hypoteční banka a.s. poskytla úvěr ve výši 550 000 Kč , Jméno žalobce, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , Jméno žalované A, . K čerpání úvěru došlo 20.12.2012, kdy na účet žalobce u ČSOB byla připsána částka 172 446,34 Kč, na účet žalobce u , právnická osoba, byla připsána částka 79 032,71 Kč a na účet žalobce u , právnická osoba, byla připsána částka 125 363,09 Kč. Na účet vedený u , právnická osoba, na , Jméno žalované A, byla poukázána částka 173 157,86 Kč. Ve smlouvě bylo ujednáno, že úvěr bude splácen prostřednictvím inkasa z účtu , Jméno žalobce, . Z důvodů úpadku tohoto dlužníka a nemožnosti realizovat úhradu dluhu ze smlouvy prostřednictvím inkasa z účtu žalobce byla mezi bankou a , Jméno žalované A, uzavřena dohoda ze dne 20.6.2016 o změně účtu pro splácení, byl zřízen její účet č. , č. účtu, . V době od 29.11.2012 do 11.9.2023 bylo na běžný hypoteční účet zaplaceno 510 405,85 Kč, a to jako inkaso z běžného účtu žalobce 80 911,72 Kč. Dále byl učiněn vklad na pobočce, a to , Jméno žalované A, v částce 108 500 Kč. V rámci insolvenčního řízení byly poukázány platby insolvenčním správcem v částce 316 468,13 Kč. Uhrazena byla také částka 4 526 Kč bez určení osoby plátce. Z toho bylo zaúčtováno na jistinu 356 901,58 Kč, na úroky 139 718,67 Kč, na úroky z prodlení 226,62 Kč a na poplatky 15 314 Kč. Do majetkové podstaty dlužníka , Jméno žalobce, byla vrácena částka 244,98 Kč. Z účtu žalované 1) (přistupitelský účet) byla uhrazena platba ve výši 143 258,51 Kč. Banka neztotožnila platby ve vši 114 000 a 24 000 Kč. Souhrnně bylo z účtu žalované 1) za dobu od 20.6.2016 do 11.9.2023 poukázáno 281 258,51 Kč, přičemž na jistinu bylo zaúčtováno 195 098,42 Kč, na úroky 69 680,70 Kč, na úroky z prodlení 2,10 Kč, poplatky 13 050 Kč a vráceno na účet žalované 1) bylo 3 427,29 Kč. Za období od 29.11.2012 do 11.9.2023 tak bylo celkem na poskytnutý hypoteční úvěr uhrazeno 791 664,36 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi solidárními dlužníky podle úvěrové smlouvy byla uzavřena ústní dohoda o splácení dluhu, podle níž mělo být (podle toho co uváděl žalobce) ze strany rodičů zaplacená částka odpovídající jistině, kterou obdrželi, žalovaná 1) existenci této dohody potvrzuje. Soud prvního stupně dospěl k závěru o dohodě solidárně zavázaných dlužníků, podle které měla být , Jméno žalované A, zaplacena na hypoteční úvěr částka odpovídající výši jí čerpané jistiny. Tento závěr opírá o vyjádření žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 12 C 129/2017 s tím že o její existenci svědčí i vyjádření žalobce v tomto řízení, a to ze dne 22.8.2022, kdy uvedl, že „mělo být , Jméno žalované A, splaceno do výše jí čerpané jistoty“. Soud prvního stupně přihlédl k tvrzení žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 129/2017 o tom, že rodiče byli těmi, kteří se na čerpání úvěru podíleli, že úvěr byl čerpán s ohledem na finanční situaci na straně žalobce a jeho rodiče mu vyšli vstříc v rámci pomoci v jeho obtížné situaci, a uzavřel, že žalované svou platební povinnost podle dohody splnily.

6. Vzhledem k tomu, že smluvní vztahy, ze kterých žalobcem uplatněný nárok vyplývá, vznikly v době do 31.12.2013, je namístě danou věc posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.), a to s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 o.z.

7. Podle § 511 obč. zák. platí, že jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoliv z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne (odstavec 1). Není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn vyšší nárok, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili anebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili (odstavec 2). Jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnil, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní (odstavec 3).

8. V posuzované věci není pochyb o tom, že 29.11.2012 uzavřel žalobce a jeho rodiče , jméno FO, a , Jméno žalované A, smlouvu o hypotečním úvěru, na základě které čerpali částku 550 000 Kč. Ve smlouvě o hypotečním úvěru jsou uvedeni jako „dlužník“. Mají tedy postavení solidárně zavázaných dlužníků. Každý z nich je ve vztahu k věřitelce zavázán k úhradě celého dluhu a věřitelka je oprávněna plnění požadovat na kterémkoliv z nich nebo může své nároky na plnění mezi ně rozvrhnout. Jakmile dluh splní třeba jen jeden z dlužníků, zaniká povinnost ostatních bez ohledu na to, který z nich se na plnění podílel. Dohoda solidárních dlužníků o podílu každého z nich na společném dluhu má význam jen v jejich vzájemném vztahu, pro věřitele není závazná. Splnil-li dlužník více než odpovídá vzájemnému poměru má následný regres vůči ostatním podle § 511 odst. 3 obč. zák. Dále platí, že přihláškou pohledávky věřitele v rámci insolvenčního řízení týkajícího se jednoho z dlužníků není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky na kterékoliv z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem ohledně něhož je vedeno insolvenční řízení Přihláška žalované pohledávky do insolvenčního řízení uvedeného ohledně žalobce nebránila žalované 1) v plnění závazku ve vztahu k věřiteli.

9. Je nesporné, že z celkové částky 550 000 Kč čerpali , jméno FO, a , Jméno žalované A, na svůj účet u , právnická osoba, cca 173 000 Kč. Zbytek úvěru vyčerpal žalobce. Z tohoto způsobu nakládání s penězi získanými smlouvou o úvěru a ze skutečnosti, že úvěr měl být splácen prostřednictvím účtu žalobce, nelze než dovodit, že se získanými finančními prostředky bylo naloženo na základě dohody solidárně zavázaných dlužníků.

10. Napadený rozsudek soudu prvního stupně je založen na závěru o existenci (vnitřní) dohody solidárně zavázaných dlužníků, podle níž se rodiče žalobce měli podílet na vrácení úvěru částkou, kterou fakticky obdrželi (vyčerpali). Žalobce, který požaduje následný regres (§ 511 odst. 3 obč. zák.) ve vztahu k části plnění na společný závazek v době od ledna 2018 do února 2020 existenci dohody solidárně zavázaných dlužníků popírá z důvodů, které v podaném odvolání specifikuje.

11. Odvolací soud považuje tyto námitky za nedůvodné. Nebylo zpochybněno, že k uzavření smlouvy o úvěru došlo v zájmu žalobce, který se ocitl v obtížné finanční situaci a který by bez zajištění předmětného úvěru nemovitostí svých rodičů úvěr nezískal. Finanční částka, kterou rodiče žalobce v rámci čerpání úvěru obdrželi, sloužila k úhradě zbývající části jejich závazku vůči , právnická osoba, , jehož úhradou došlo k zániku zajištění tohoto závazku váznoucího na nemovitosti, kterou poskytli k zajištění předmětného úvěru. Ze způsobu, jakým bylo naloženo s penězi získanými smlouvou o úvěru, jakým měl být úvěr splácen, tj. z účtu žalobce, nelze než dovodit existenci dohody dlužníků nejen o čerpání úvěru, ale i o splácení vzniklého závazku, podle níž rodiče žalobce měli uhradit jistinu, kterou v rámci čerpání úvěru obdrželi. To, že dohoda byla v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy uzavřena, svědčí vyjádření žalobce v rámci projednávané věci, ale i v rámci řízení, které probíhalo u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 12 C 129/2017, v němž žalobce jako účastník řízení ve vztahu k závazku ze smlouvy o úvěru, o níž se v dané věci jedná, uvedl „ano byli solidární dlužníci (míněno rodiče žalobce), takže na mě by měla připadnou jedna třetina a dvě třetiny dluhu by měli zaplatit rodiče. Ale takto to v rámci dohody, kterou jsme měli uzavřenou s rodiči, nebylo. V rámci dohody to bylo uzavřeno tak, že žalované SJM bude refinancováno 172 000 Kč, zbytek půjde na můj účet a žalované SJM bude splácet, dokud nesplatí těch 172 000 Kč. Ten zbytek pak doplatím já.“12. Na existenci dohody solidárně zavázaných dlužníků, z níž vychází soud prvního stupně a její závaznosti pro smluvní strany, nic nemění to, zda byla smluvními stranami respektována, tj. zda podle ní bylo plněno, kdy a jakým způsobem. Existenci uvedené dohody nevylučuje ani postup žalované 1) v insolvenčním řízení žalobce, tj. její přihláška pohledávky č. P7 ze dne 10.12.2014 ve výši 673 905 Kč, kterou uplatnila z titulu půjčky peněz. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.3.2015, č.j. KSCB 28 , insolvenční spisová značka, -P7-5 vyplývá, že tato přihláška žalované byla v insolvenčním řízení odmítnuta poté, co byla zcela popřena insolvenčním správcem. Žaloba na určení existence této pohledávky podle poučení insolvenčního soudu nebyla podána. Ani průběh pozůstalostního řízení vedeného ohledně zůstavitele , tituly před jménem, , jméno FO, nemá dopad na existenci uvedené dohody solidárně zavázaných dlužníků. Jestliže v pozůstalostním řízení, které je řízení nesporným, byla zahrnuta pohledávka Hypoteční banky, a.s. za zůstavitelem v plné výši ke dni smrti zůstavitele, a to se souhlasem dědiců, odpovídá to skutečnosti, že Hypoteční banka není vnitřní dohodou dlužníků vázána a může požadovat vrácení dluhu na kterémkoliv z dlužníků, kteří jsou zavázáni společně a nerozdílně.

13. Žalobce soudu prvního stupně vytýká, že v rámci rozhodnutí napadeným rozsudkem přihlédl ke skutečnostem, které nastaly až po podání žaloby, tj. po 11.1.2021. Tato námitka není oprávněná. Podle § 154 odst. 1 o.s.ř. platí, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Okamžik vyhlášení rozsudku je tedy rozhodující pro stanovení základu stanoveného pro rozhodnutí soudu, jímž je zjištěný skutkový stav věci (§ 153 odst. 1). Znamená to, že soud při zjišťování skutkového stavu věci bere při dokazování v úvahu nejen skutečnosti, které tu byly před zahájením řízení a v době zahájení řízení, ale že přihlíží také ke všemu, co nastalo za řízení až do vyhlášení rozsudku. Proto je namístě v dané věci při rozhodování o uplatněném nároku zohlednit plnění, které žalované poskytly na úhradu hypotečního úvěru v průběhu řízení.

14. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož následný regres uplatněný žalobcem v této věci nevznikl, neboť solidární dlužníci (žalované) splnily dluh v rozsahu, který odpovídal jejich podílu na celém plnění podle vnitřní dohody spoludlužníků. Podle této dohody měla úhrada připadající na žalované činit cca 172 000 Kč a bylo doloženo, že zaplacena byla částka vyšší. Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný ve výroku v odstavci I.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně také ve výroku v odstavci II. o nákladech řízení. Souhlasí s tím, že vzhledem k úspěchu žalovaných v dané věci jim podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží náhrada nákladů řízení, která sestává z odměny a hotových výdajů jejich advokátky, vyčíslené podle advokátního tarifu. Odvolací soud odkazuje na postup soudu prvního stupně při vyčíslení odměny a hotových výdajů advokáta tak, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku. Platí tedy, že odměna za jeden úkon právní služby žalované 1) činí podle § , právnická osoba, odst. 4 advokátního tarifu 3 088 Kč za jeden úkon a v případě žalované 2) se jedná o částku 1 872 Kč. Z obsahu spisu vyplývá, že advokátka žalovaných učinila v řízení celkem , hodnota, úkonů právní služby, za které náleží odměna v uvedené výši s výjimkou úkonu odvolání proti usnesení ze dne 14.9.2021, kde je třeba vycházet z ust. § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, podle něhož náleží za tento úkon právní služby odměna advokátky ve výši jedné poloviny. Proto celková odměna advokátky v případě žalované 1) činí 29 336 Kč, v případě žalované 2) 17 784 Kč. K těmto částkám je třeba připočíst u každé žalované jednu polovinu náhrady hotových výdajů v paušální výši v celkové výši 3 000 Kč (10 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. částku 1 500 Kč a jednu polovinu cestovních nákladů ve výši 8 051,28 Kč, tj. částku 4 025,64 Kč. Celkové náklady řízení v případě první žalované tak činí 34 861,64 Kč a s připočtením 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) představují celkem částku 42 182,58 Kč. V případě žalované 2) jsou celkové náklady řízení ve výši 23 309,64 Kč a s připočtením 21% DPH činí celkem 28 204,66 Kč. V tomto smyslu proto odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 o.s.ř.

16. Podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl odvolací soud i o náhradě nákladů odvolacího řízení, které je povinen zaplatit žalobce vzhledem k úspěchu žalovaných i v odvolacím řízení. Náklady sestávají v případě žalované 1) z odměny advokátky za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po 3 088 Kč, tj. 6 176 Kč, z náhrady hotových výdajů v paušální výši za dva úkony po 450 Kč za jeden úkon, tj. 900 Kč, a to v rozsahu jedné poloviny 450 Kč a 21% DPH z částky 6 626 Kč, tj. 1 391,46 Kč. Celková částka nákladů advokátního řízení žalované 1) činí 8 017,46 Kč. V případě žalované 2) se jedná o odměnu advokátky za dva úkony právní služby po 1 872 Kč, tj. 3 744 Kč, náhradu hotových výdajů v částce 450 Kč a 21% DPH z částky 4 194 Kč, tj. 880,74 Kč. Celková částka nákladů odvolacího řízení žalované 2) činí 5 074,74 Kč.