7 Co 1334/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lisa a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČO IČO žalobce A sídlem Adresa žalobce A zastoupeného advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 484 452,68 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.10.2024, č.j. 27 C 212/2024-37,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 339 408,59 Kč v měsíčních splátkách 7 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následující po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 33 306, 80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně") napadeným rozsudkem (výrok I.) žalovanému uložil zaplatit žalobci (jeho procesní předchůdkyni) částku 339 408,59 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. Dále žalobu ohledně částky 145 044,09 Kč s úrokem z prodlení zamítl (výrok II.). Žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 38 417,80 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce (procesní nástupce původní žalobkyně , právnická osoba, .) domáhal na žalovaném zaplacení částky 484 452,68 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdil, že mezi , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (konsolidace půjček č. , hodnota, - dále jen „předmětná smlouva"), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 450 000 Kč.

3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně měl za prokázané, že dne byla 14.3.2022 uzavřena předmětná smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr (peněžité prostředky ve výši 450 000 Kč) a žalovaný se zavázal splácet poskytnuté prostředky v pravidelných měsíčních splátkách po 7 177,62 Kč (120 splátek). Dále se žalovaný zavázal platit pojištění ve výši 700 Kč měsíčně. Před uzavřením předmětné smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem 21 000 Kč. Žalovaný neměl žádné (externí) splátky a vyživovací povinnosti. Měsíční náklady na bydlení (ostatní nezbytné měsíční náklady) měly činit O Kč. Příjem žalovaného byl ověřen prostřednictvím potvrzení zaměstnavatele (, právnická osoba, .)., z něhož vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 20 866 Kč. Dále byl k dispozici výpis z účtu žalovaného za měsíc březen 2022, z něhož vyplynulo, že počáteční zůstatek prostředků žalovaného byl v záporné výši (-1 915,92 Kč). Žalobce vyšel ohledně výdajů žalovaného pro účely posouzení jeho úvěruschopnosti z částky 6 458 Kč měsíčně. K této částce dospěl na základě statistických údajů (částka životního minima podle nařízení vlády č. , hodnota, /2011 Sb., normativní náklady na bydlení) a zohlednil měsíční splátku interních závazků žalovaného ve výši 40 Kč. Žalovaný vyčerpal na základě předmětné úvěrové smlouvy peněžní prostředky ve výši 450 000 Kč. Uhradil částku 110 591,41 Kč. Zbývající částku nesplatil.

4. V právní rovině soud prvního stupně postupoval podle zákona č. , hodnota, Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Přihlédl i k dostupné judikatuře Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věcech sp. zn. 33 Co 2178/2018, 33 Cdo 3675/2021 - dostupné na www.nsoud.cz). Poukázal na § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Dovodil, že pokud dojde k porušení povinnosti věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr (zde žalovaného) před uzavřením úvěrové smlouvy, tak následkem (sankcí) je (absolutní) neplatnost úvěrové smlouvy. Proto je třeba při zkoumání úvěruschopnosti postupovat s odbornou péčí. Nelze tedy vyjít jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

5. Soud prvního stupně došel k závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl dostatečně zjištěn (ověřen) jeho (nevysoký) příjem ve výši cca 21 000 Kč měsíčně (prokázán potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu). Ohledně (měsíčních) výdajů žalovaného soud prvního stupně došel k závěru, že nebyly dostatečně ověřeny. Ze zmíněného výpisu z účtu žalovaného (březen 2022) vyplynulo, že zůstatek na účtu byl záporný. I proto nebylo (bez dalšího) možné vyjít pouze z normativně stanovené částky životního minima (statistkách údajů ohledně měsíčních nákladů na bydlení). Bylo třeba zjistit (ověřit) výdaje žalovaného v konkrétní podobě. Údaj žalovaného o měsíčních výdajích ve výši O Kč je nevěrohodný. Bylo třeba se důkladněji zabývat tím, zda majetková situace (příjmy) žalovaného umožňuje splácet poskytnutý úvěr při splátkách ve výši téměř 8 000 Kč měsíčně (včetně pojištění). Proto soud prvního stupně s ohledem na § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském došel k úvěru, že předmětná smlouva je (absolutně) neplatné právní jednání. Proto má žalobce nárok (pouze) na úhradu dosud nesplacené jistiny. Od poskytnutého úvěru (450 000 Kč) soud prvního stupně odečetl žalovaným zaplacenou částku 110 591,41 Kč a žalobě vyhověl pouze ohledně částky 339 408,59 Kč. Ve zbytku nedůvodnou žalobu zamítl. Dále poukázal na to, že žalovaný je povinen vrátit (nesplacenou) jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Zde vyšel z obsahu spisu (zejména výše uvedený příjem žalovaného). Žalovanému umožnil splácet zmíněnou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč.

6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř."). Žalobce byl ve věci úspěšný ze 70 % (neúspěšný ze 30 %). Rozdíl procentního vyjádření úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci představuje 40 %. V této části žalobci tedy přiznal náhradu nákladů řízení. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na vyčíslení nákladů řízení (11. odstavec odůvodnění napadeného rozsudku).

7. Proti tomuto rozsudku se (v plném rozsahu) odvolal žalobce. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o (absolutní) neplatnosti předmětné smlouvy. Poukazuje na to, že žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem (celé) domácnosti ve výši 60 000 Kč a svůj čistý měsíční příjem ve výši 21 000 Kč. Tento příjem byl ověřen potvrzením od zaměstnavatele. Dále deklaroval, že pracovní poměr má uzavřený na dobu neurčitou a bydlí v pronájmu (podíl na nákladech ve výši 35 %). Dále poukazuje žalobce na to, že kontroloval dostupné informace z interních a externích databází (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd.). Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmu byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (například podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované údaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima (nařízení vlády č. 409/2011 Sb.) a částkou normativních nákladů na bydlení (§ 26 zákona č. 117/1995 Sb.) a výší splátek dosavadních závazků. Z těchto skutečností žalobce dovozuje, že se dostatečně zabýval (prokázal) úvěruschopností žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Odkazy i na dostupnou odbornou literaturu (Komentář zákon a o spotřebitelském úvěru, Slanina, Jemelka a kol., C.H.Beck, 2017). Dovozuje, že poskytovatel nemusí vždy zjišťoval konkrétní výdaje konkrétního spotřebitele, neboť mnohé relevantní spotřebitele není schopen poskytovatel vůbec zjistit. Proto lze postupovat na základě údajů vyplývajících z rozsáhlých statistických souborů (statistických dat a dostupných registrů a rejstříků). Dále žalobce vyjádřil názor, že rozdíl mezi výší zjištěných (doložených) příjmů žalovaného a zjištěnými statistickými náklady je dostatečně velký. Proto svou (předsmluvní) povinnost ověřovat úvěruschopnost žalovaného řádně splnil. Dále žalobce soudu prvního stupně vytýká výši splátek, které stanovil v napadeném rozsudku i skutečnost, že nebyla stanovena ztráta výhody splátek a nebyl přiznán úrok z prodlení. Považuje za zásadní, aby nedodržení splátkového kalendáře bylo sankcionováno ztrátou výhody splátek. Poukazuje v tomto směru na § 160 o.s.ř. (dostupnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR - rozhodnutí ve věcech sp. zn. 33 Cdo 2661/2015, 23 Cdo 5844/2017). Minimální splátka by měla dosáhnout částky 7 000 Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dluhu. Proto by žalobci měl být přiznán i úrok z prodlení.

8. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

9. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal (§ 212 o.s.ř a § 212a o.s.ř.).

10. Odvolání je částečně důvodné.

11. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází z výše uvedených zjištění soudu prvého stupně, která mají oporu v obsahu spisu (provedené dokazování). Proto je také přejímá. Žalobce ostatně brojí (zejména) proti právním závěrům soudu prvního stupně. I v právní rovině odvolací soud vychází ze závěrů, které učinil soud prvního stupně. Může tedy na ně (pro stručnost) odkázat. S ohledem na odvolací námitky považuje za potřebné uvést následující:

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, Že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Zákon ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru (zde procesní předchůdkyni žalobce) řádně (pečlivě, profesionálně, důkladně) zkoumat úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného). Informace, které vedou k závěru o (ne)úvěruschopnosti spotřebitele, musí být spolehlivé (dostatečné, přiměřené okolnostem před poskytnutím úvěru). Je nezbytné takto posuzovat nejen příjmy, ale i výdaje (jejich výši i další poměry spotřebitele). Pokud tuto povinnost uloženou zákonem poskytovatel spotřebitelského úvěru (dostatečně) profesionálně nesplní, tak uzavřená úvěrová smlouva je (absolutně) neplatná. Lze než odkázat na § 87 odst. 1 věta prvá a druhá zákona o spotřebitelském úvěru. V poměrech této věci platí, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl dostatečně zjištěn pouze (nepříliš vysoký vzhledem k výši úvěru i sjednaným splátkám) příjem žalovaného. Je třeba poukázat na to, že sjednaná výše splátky z poskytnutého úvěru představovala (prakticky) 1/3, zjištěného příjmu žalovaného. Za této situace bylo (zvlášť) potřebné (nutné, nezbytné) zjistit (konkrétní) výdaje žalovaného. Údaje o žalovaném ve výše zmíněných registrech (rejstřících) v kombinaci s obecnými (nekonkrétními) údaji žalovaného a zohledněním životního minima (nařízení vlády č. 409/2011 Sb.) a normativních nákladů na bydlení (§ 26 zákona č. 117/1995 Sb.) odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně nepovažuje za řádné (pečlivé, profesionální, dostatečné) zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru (uzavření předmětné smlouvy). Závěr soudu prvního stupně o (absolutní) neplatnosti předmětné smlouvy je tedy správný. Odvolací soud proto neakceptuje zmíněné odvolací námitky žalobce (včetně odkazu na odbornou literaturu).

15. Odvolací soud dále konstatuje, že v případě (absolutní) neplatnosti uvedené smlouvy má spotřebitel (zde žalovaný) povinnost vrátit (pouze) nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru (zde částku 339 408,59 Kč) v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Je třeba (pro úplnost) dodat, že v případě (absolutní) neplatnosti úvěrové smlouvy spotřebitel není povinen (mimo dosud nesplacené jistiny) poskytovateli zaplatit jiné částky (sjednaný úrok z úvěru, poplatky, smluvní pokuty apod.). Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Nejedná se tedy o nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“). Dále je třeba přihlédnout k tomu, že spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností. Splatnost (dlužné) jistiny tedy stanoví (až) soud ve svém rozhodnutí. Proto před rozhodnutím soudu o povinnosti vrátit dlužnou jistinu se spotřebitel (zde žalovaný) nemůže ocitnout v prodlení. Z této skutečnosti vyplývá, Že nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení není dán (§ 1970 o.z.). V podrobnostech odvolací soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR například rozhodnutí ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Odvolací soud však došel k závěru, že soudem prvního stupně stanovené splátky (2 000 Kč měsíčně) neodpovídají oprávněným zájmům žalobce (z obsahu spisu vyplývajícím možnostem žalovaného). V konečném důsledku by úhrada částky 339 408,59 Kč proběhla za 170 měsíců (více jak 14 let). Proto odvolací soud akceptoval odvolací námitky žalobce a stanovil splátky ve výši 7 000 Kč měsíčně (v obdobné výši jako splátky úvěru sjednané v předmětné úvěrové smlouvě) a stanovil i ztrátu výhody splátek. Takto jsou přiměřeně chráněny zájmy obou účastníků. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. výše uvedeným způsobem změnil. Dále postupoval podle § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně ohledně výroku II. potvrdil, neboť v této části je věcně správný.

16. S ohledem na (částečnou) změnu rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud opětovně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a § 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalobce byl ve věci úspěšný ze 70 %. Jeho neúspěch představuje 30 %. Rozdíl představuje 40 %. V této části má žalobce nárok na náhradu (účelně) vynaložených nákladů řízení. Za řízení před soudem prvního stupně účelně vynaložené náklady řízení žalobce představují celkem 83 267 Kč. Jde o odměnu za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, účast při jednání před soudem prvního stupně dne 27.8.2024 a 8.10.2024) podle § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), 5 paušálních náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za DPH ve výši 21 % z výše uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a zaplacený soudní poplatek 19 379 Kč. Z výsledné částky 83 267 Kč odvolací soud přiznal žalobci 40 % (33 306,80 Kč). Pro úplnost odvolací soud dodává, že při stanovení výše odměny (paušální náhrady hotových výdajů) postupoval podle advokátního tarifu účinného v době, kdy úkony právní služby byly zástupcem žalobce provedeny (rok 2024). Odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) neshledal důvod pro přiznání odměny za podání ve věci samé (doplnění žaloby). Odvolací soud je toho názoru, že ve věci rozhodující skutečnosti (ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy) měl (mohl) žalobce uvést již v žalobě. Další podání (ze dne 3.7.2024 a 2.9.2024) tedy již nepředstavují účelný náklad řízení. Výsledek řízení před odvolacím soudem (pouze částečný úspěch žalobce ohledně zvýšení splátek) vedl odvolací soud k závěru, že v rámci odvolacího řízení byl úspěšnější žalovaný. Z obsahu spisu však vyplývá, že mu žádné náklady řízení nevznikly.