27 C 212/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , zastoupen: Jméno Zástupce , advokát, se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 484 452,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 339 408,59 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do zaplacení částky 145 044,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 426 072,95 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 968,93 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 38 417,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 484 452,68 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o úvěru Konsolidace půjček č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným.

2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit. Žalobce vyšel z údajů sdělených mu žalovaným v rámci žádosti o úvěr ze dne , datum, . Byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 21 000 Kč měsíčně. Příjem byl ověřen doloženým potvrzením o příjmu a také výpisem z účtu žalovaného. Žalovaný neměl externí závazky, měl pouze interní závazky u žalobce ve výši 40 Kč měsíčně. Do výdajů žalovaného byly žalobcem započteny výdaje sdělené žalovaným v žádosti o úvěr, dále částka životního minima, částka normativních nákladů na bydlení a výše měsíčních splátek dosavadních závazků. Celkem žalobce vyšel ohledně měsíčních výdajů žalovaného z částky 6458 Kč. Žalobce nahlédl do insolvenčního rejstříku, kde bylo ověřeno, že žalovaný se nenachází v úpadku, dále žalobce nahlédl do bankovního a nebankovního registru klientských informací, kde zkontroloval, zda má žalovaný závazky u jiných subjektů a dále žalobce nahlédl do databáze MVČR, v níž zkontroloval platnost průkazu totožnosti.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:Žalovaný uzavřel s žalobcem dne , datum, Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Konsolidace půjček, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 450 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnuté prostředky spolu se sjednaným s úrokem ve splátkách po 7177,62 Kč měsíčně a dále se žalovaný zavázal platit pojištění ve výši 711 Kč měsíčně ( zjištěno ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet - Konsolidace půjček ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, z níž vyplývá, že žalovaný je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem ve výši 21 000 Kč, nemá žádné externí splátky, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě, jeho měsíční náklady na bydlení a ostatní nezbytné měsíční náklady činí 0 Kč ( zjištěno z žádosti o úvěr nazvané Konsolidace dluhu ). Příjem žalovaného byl ověřen prostřednictvím potvrzení zaměstnavatele, společnosti , právnická osoba, ., z něhož vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činí 20 866 Kč. Dále měl žalobce k dispozici výpis z účtu žalovaného za měsíc březen 2022, z něhož vyplývá, že počáteční zůstatek prostředků žalovaného byl v záporné výši (-1915,92 Kč ). Žalobce vyšel ohledně výdajů žalovaného pro účely posouzení úvěruschopnosti z částky 6458 Kč měsíčně, k jejíž výši dospěl na základě statistických údajů, resp. částky životního minima podle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., normativních nákladů na bydlení a zohlednil měsíční splátku interních závazků žalovaného ve výši 40Kč (zjištěno z Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ). Žalovaný čerpal na základě shora uvedené smlouvy peněžní prostředky ve výši 450 000 Kč a uhradil částku 110 591,41 Kč ( zjištěno z Platební historie ). Zbylou část dluhu žalovaný neuhradil ani přes zaslanou předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ze dne , datum, ).

5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v , adresa, ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

7. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a závěrů judikatury zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Podle názoru soudu byl v daném případě žalobcem dostatečně zjištěn a ověřen příjem žalovaného ve výši cca 21 000 Kč měsíčně, když žalobce disponoval potvrzením zaměstnavatele žalovaného o výši příjmu za období těsně předcházející uzavření smlouvy o úvěru. Ohledně měsíčních výdajů žalovaného však nelze na základě žalobcem předložených tvrzení a důkazů konstatovat, že tyto byly dostatečně ověřeny. Zjištěný měsíční příjem žalovaného nebyl vysoký, žalobce navíc disponoval výpisem z účtu žalovaného za měsíc březen 2022, z něhož vyplývá, že počáteční zůstatek prostředků na účtu žalovaného byl záporný. Podle názoru soudu proto nebylo bez dalšího na místě vyjít pouze z normativně stanovené částky životního minima či statistických údajů ohledně měsíčních nákladů na bydlení, ale bylo na místě zjistit a ověřit výdaje konkrétně u žalovaného. Podle názoru soudu minimálně měsíční výdaje žalovaného spojené s bydlením a úhradou energií bezesporu bylo možné zjistit a ověřit. Pokud žalovaný v žádosti o úvěr vyčíslil měsíční výdaje ve výši 0 Kč, jeví se takový údaj jako nevěrohodný. Soud má za to, že za dané situace bylo potřeba zabývat se mnohem důkladněji tím, zda majetková situace žalovanému skutečně umožňuje splácet úvěr, navíc splátkou ve výši téměř 8000 Kč měsíčně, která se vzhledem k měsíčnímu příjmu žalovaného jeví jako poměrně vysoká. Soud vyzval žalobce v souladu s § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, zda a jakým konkrétním způsobem byly ověřovány měsíční výdaje žalovaného, taktéž soud žalobce poučil o následcích nesplnění této výzvy v podobě nebezpečí pro žalobce nepříznivého rozhodnutí. Žalobce uvedl, že dalšími tvrzeními ani důkazy již v tomto nedisponuje.

8. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo žalobcem prokázáno, že by žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je smlouvu o úvěru nutné posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, v rozsahu, v jakém zůstal nezaplacen. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu předmětné smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 450 000 Kč, žalovaný žalobci zaplatil pouze 110 591,41 Kč. Z tohoto důvodu bylo podané žalobě soudem vyhověno co do zaplacení částky 339 408,59 Kč jakožto zbylé části prostředků poskytnutých žalovanému, které z jeho strany dosud zůstaly nezaplaceny. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný, tvrzení žalobce nevyvrátil. Co do zbylé části žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.

9. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce byl soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. ohledně nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny, kdy je důkazním břemenem žalobce prokázat, že žalovaný je schopen zaplatit poskytnuté prostředky ve lhůtě požadované žalobcem a že taková lhůta je lhůtou přiměřenou poměrům žalovaného ve smyslu §87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce byl soudem poučen i tom, že v případě nedoplnění tvrzení a neoznačení důkazů ohledně současné majetkové situace žalovaného nese nebezpečí, že bude určena splatnost poskytnutých a dosud nezaplacených prostředků žalovanému ve splátkách ve velmi nízké měsíční výši. Žalobce k tomuto žádná tvrzení ohledně současné majetkové situace žalovaného nedoplnil, důkazy neoznačil. Za dané situace soudu nezbylo jinak než pro účely stanovení doby splatnosti vyjít z měsíčního příjmu žalovaného v době uzavření smlouvy, tj. z částky 21 000 Kč, který byl žalobcem dostatečně ověřen. Pokud však jde o měsíční výdaje žalovaného, tak tyto v době uzavření smlouvy dostatečně ověřeny nebyly a nelze je proto zohlednit pro účely stanovení doby splatnosti. Soud tedy ohledně měsíčních výdajů žalovaného zohlednil, že v mezidobí od uzavření smlouvy o úvěru (rok 2022 ) dosud se obecně podstatně zvýšily měsíční výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb ( bydlení, úhrada s tím spojených energií a strava ), žalovaný navíc vzhledem k jeho poměrně nízkému příjmu bude podle názoru soudu schopen zaplatit poskytnuté prostředky spíše v měsíčních splátkách v nižší výši, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci poskytnuté prostředky ve splátkách po 2000 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

10. S ohledem na konstatování neplatnosti smluv a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl procesně úspěšnějším účastníkem, a proto má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Úspěch žalobce byl v rozsahu 70%, úspěch žalovaného byl v rozsahu 30%, žalobce proto má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 40% z celkové náhrady nákladů. Náhrada nákladů řízení je celkem tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 19 379 Kč, dále odměnou za 6 úkonů právního zástupce žalobce po 10 260 Kč/úkon (převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, doplnění žaloby a 2krát účast při jednání soudu) v souladu s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 1800 Kč (6x300 Kč) v souladu s § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % DPH. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí 96 044,60 Kč. Z této má žalobce s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu právo na 40%, tj. na částku 38 417,80 Kč. Pokud jde o doplnění žalobce ze dne , datum, , tak za tento úkon žalobci nebyla soudem přiznána odměna ani režijní paušál, neboť obsahem uvedeného podání žalobce je doplnění skutečností, které podle názoru soudu měly být uvedeny již v podané žalobě jakožto vylíčení rozhodujících skutečností ve smyslu § 79 o.s.ř., když žalobce podává více žalob obdobného charakteru a musí si tedy již být vědom ustálených závěrů judikatury ohledně povinnosti tvrzení a důkazního břemene ohledně posouzení úvěruschopnosti a toho, že již v žalobě mají být uvedena tvrzení o tom, zda a jakým konkrétním způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Náklady vynaložené v souvislosti se shora uvedeným podáním žalobce tedy soud nepovažuje za náklady účelně vynaložené.