7 Co 1353/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Flanderové, Ph.D. a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobce: a) Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A b) Jméno advokátky B , narozený Datum narození advokátky B bytem Adresa advokátky B zastoupený advokátkou Jméno advokátky C sídlem Adresa advokátky C proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vrácení daru, určení vlastnického práva k nemovitosti, o odvolání žalobce a) a žalobce b) proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 9. 5. 2025, č. j. 12 C 230/2024-136,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ve vztahu k žalobci a) zrušuje a řízení se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ve vztahu k žalobci b) potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. zrušuje.

IV. Žalobce a) a žalobce b) jsou povinni každý jednotlivě zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 35 769,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce , tituly před jménem, , adresa, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Žalobci a) a b) se domáhali proti žalované určení vlastnického práva k nemovitostem, jež na základě darovací smlouvy ze dne 29. 8. 2011 žalobce a) a jeho tehdejší manželka , jméno FO, (zemřelá , datum, ) darovali žalované a žalobci b). Konkrétně se jednalo o p. č. st. , číslo parcely, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , hodnota, stojící na pozemku č. st. , čísla parcel, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. stojící na pozemcích č. st. , čísla parcel, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. stojící na pozemku st. , čísla parcel, , vše zapsáno na LV č. , číslo parcely, pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, . Žalobce a) a žalovaná jsou v příbuzenském vztahu tchán a snacha. Žalovaná je manželkou žalobce b). Dopisem ze dne 19. 5. 2023 doručeném dne 23. 5. 2023 odvolal žalobce a) dar pro nevděk podle § 2072 o. z. Podle žalobce a) po smrti jednoho z dárců za situace, kdy se jednalo o dar ze společného jmění manželů, náleží druhému dárci právo v rozsahu daru dar odvolat, když takové právo na dosud žijícího dárce přešlo. Předchozí řízení vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 204/2023 bylo ukončeno pro nedostatečnou pasivní legitimaci na straně žalobce a), když žalobce b) v původním řízení nevystupoval. Nejde proto o totožný okruh účastníků a věc rozhodnutou. Žalovaná poté, co se odstěhovala ze společného bydliště s žalobci dne 11. 6. 2022, nejevila o žalobce a) naprosto žádný zájem a neplnila žádné povinnosti z břemena zaopatření sjednaného v darovací smlouvě, což bylo důvodem odvolání daru. Žalovaná neposkytla potřebnou součinnost k navrácení daru žalobci, a proto byla proti ní podána žaloba na určení vlastnického práva obou žalobců tak, že každý z nich je vlastníkem ½ předmětných nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, .

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla zamítnutí žaloby, neboť tvrzení obsažená v žalobě jsou pouhým opakováním tvrzení žalobce a) z předchozího pravomocně skončeného řízení vedeného u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 204/2023, v němž byla žaloba pro nedostatek pasivní věcné legitimace v plném rozsahu zamítnuta. Pro úplnost doplnila své vyjádření, že odstoupení od darovací smlouvy a odvolání daru pro nevděk ze dne 19. 5. 2023 neobsahuje nezbytné vymezení konkrétního jednání, kterého se měla žalovaná dopustit. Celé řízení je vedeno toliko snahou vyhnout se řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Okresní soud v Písku (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 5. 2025, č. j. 12 C 230/2024-136 (dále jen napadené rozhodnutí), žalobu, aby bylo určeno, že žalobci a) a b) jsou podílovými spoluvlastníky, a to každý jednou ideální polovinou nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zamítl (výrok I.). Úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení a uložil žalobcům zaplatit jí společně a nerozdílně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. částku 54 960,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.). Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí učinil mimo jiné skutková zjištění, že žalovaná a žalobce b) jsou podílovými spoluvlastníky, a to každý s podílem o velikosti id. ½ předmětných nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, . Nabývacím titulem je darovací smlouva z 29. 8. 2011, v jejímž rámci bylo zřízeno věcné břemeno zavazující obdarované, tj. žalovanou a žalobce b), k povinnosti pečovat o žalobce a zemřelou , jméno FO, v nemoci a stáří. Žalobce a) zaslal žalované dne 19. 5. 2023 výzvu doručenou žalované dne 23. 5. 2023 k vrácení daru s odůvodněním, že se žalovaná odstěhovala dne 11. 6. 2022 z předmětných nemovitostí a od té doby nejeví o dárce naprosto žádný zájem a neplní povinnosti ze smlouvy o pomoci v nemoci a ve stáří, čímž žalobci ublížila a porušila dobré mravy. Shodnou výzvu k vrácení daru zaslal žalobce a) i žalobci b). Žalovaná odmítla tvrzení ve výzvě s tím, že z domu byla vyhozena. Ke vztahům mezi žalobcem b) a žalovanou a k důvodům ukončení společného soužití bylo vedeno dokazování obsahem opatrovnického spisu, výslechem žalobce b) a výslechem dcery žalované a žalobce b) , jméno FO, . Svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, se vyjadřovaly ke způsobu života žalobce a), k jeho potřebnosti pomoci s ohledem na zdravotní stav. Z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 11. 10. 2023, č. j. 12 C 204/2023-42, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 1. 2024, č. j. 5 Co 1392/2023-56, učinil soud prvního stupně zjištění, že se žalobce a) proti žalované domáhal určení, že je namísto žalované podílovým spoluvlastníkem podílu ve výši id. ½ nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, a obec , adresa, a že tato žaloba byla zamítnuta.

4. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně z ust. § 1115 až 1117 o. z. a vyvodil z nich, že při nakládání s věcí, resp. s ideálním spoluvlastnickým podílem, kdy předmětem řízení je určení, že vlastníkem spoluvlastnického podílu je žalobce a) v důsledku odvolání daru podle § 2072 o. z., dochází k dotčení zápisu v katastru nemovitostí a účastníky řízení proto musí být všichni spoluvlastníci. Tímto rozhodnutím by bylo zasaženo i do právní sféry žalobce b) a je tak u něj dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř., přičemž soud prvního stupně nepovažoval za podstatné, v jakém procesním postavení se spoluvlastníci nacházejí a shledal věcnou legitimaci u všech účastníků řízení. Ztotožnil se s názorem žalobce a), že po smrti jednoho z dárců, kdy se jednalo o dar ze společného jmění, náleží druhému dárci právo v rozsahu daru tento odvolat, kdy takové právo přechází na dosud žijícího dárce. Podle § 2072 odst. 1 o. z., § 2075 odst. 1, 2 o. z. vzal za rozhodující jednání popsané v odvolání daru, a to, že „se ze společného bydliště žalovaná odstěhovala dne 11. 6. 2022 a od té doby nejeví o dárce naprosto žádný zájem a neplní jí smlouvou výše stanovené povinnosti“. Pouhé odstěhování nebránilo podle soudu prvního stupně žalované v poskytnutí pomoci žalobci a), ani tomu, aby pomoc poskytl žalobce b), zároveň však nedovodil, že by u žalobce a) nastal stav nemoci, převážné či úplné bezmocnosti a stáří, pro který by potřeboval pomoc a péči ve smyslu povinnosti z věcného břemene. Tato zjištění shrnul tak, že nenastala situace, kdy by žalobce a) potřeboval, aby žalovaná a žalobce b) plnili svoje povinnosti z čl. V. darovací smlouvy s ohledem na jeho zdravotní stav a věk. Ohledně odchodu žalované z domu se soud prvního stupně přiklonil k závěru, že bylo prokázáno, že důvodem jejího odstěhování z předmětných nemovitostí byly její problémy s manželem a žalovanou popisované „vyhození z domu“. Soud prvního stupně s ohledem na výše uvedené neshledal důvody pro vrácení daru na straně žalované, nedovodil, že by obdarovaná žalovaná porušila dobré mravy ve smyslu § 2072 odst. 2 o. z., a žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci a neúspěšným žalobcům uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady tohoto řízení.

5. Proti napadenému rozhodnutí se v plném rozsahu odvolal žalobce a). Namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a rozpor ústního odůvodnění a písemného vyhotovení (hodnocení odstěhování žalované jako skutečnost v rozporu s dobrými mravy, v písemném vyhotovení pak za toto jednání označil manželskou krizi). Za další důvod zmatečnosti považoval záměnu žalobce a) a žalobce b), záměnu tchána a manžela, oprávněného a povinného z věcného břemene. Podle žalobce a) soud prvního stupně nesprávně vyložil podmínky „v nemoci a ve stáří“, nedostatečně vysvětlil, proč by manželská krize měla mít vliv na plnění z věcného břemene sjednaného v rámci darovací smlouvy, nezohlednil, že žalovaná porušovala dobré mravy nezájmem a neposkytováním pomoci, a dopustil se tak nesprávného právního posouzení věci. Soud prvního stupně pominul objektivní hledisko dlouhodobého neplnění povinností žalované jako obdarované vůči žalobci a) jako dárci, čímž nepochybně došlo ke zjevnému porušení dobrých mravů. Navrhl proto změnit napadené rozhodnutí a žalobě vyhovět, případně věc zrušit a vrátit soudu prvního stupně.

6. Odvolání proti napadenému rozhodnutí podal i žalobce b), a to v plném rozsahu. Rozhodnutí považoval za nesprávné, vnitřně rozporné, částečně zmatečné a neurčité [označil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f), g) o. s. ř.]. Neztotožnil se s hodnocením soudu prvního stupně, že manželská krize představovala trvalou překážku v plnění povinností z darovací smlouvy a smlouvy z věcného břemene, ani se závěrem, že u dárce nenastala situace, že by potřeboval od obdarovaných pomoc ve smyslu čl. V. darovací smlouvy, což je v rozporu s účastnickými výslechy i svědeckými výpověďmi. Žalobce b) se tak připojil k odvolacím námitkám žalobce a). Podle žalobce a) došlo k překročení předmětu řízení, když v napadeném rozhodnutí soud prvního stupně věcně odůvodnil i zamítnutí žaloby na určení odvolání daru pro nevděk i ve vazbě na jednání žalobce b) vůči žalobci a), když v této části nebyl dán naléhavý právní zájem na určení a žalobci a) a b) byli ve shodě. Navrhl proto napadené rozhodnutí změnit a žalobě vyhovět, případně rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu k novému rozhodnutí.

7. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Napadené rozhodnutí označila za věcně správné.

8. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustná odvolání byla podána v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o. s. ř. a osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu podle § 212 a § 212a o. s. ř.

9. Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle § 159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Podle § 3028 o. z. tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2.). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práva a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3).

11. Podle § 630 zákona číslo 40/1964 Sb. (obč. zák.), občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo k členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

12. Z části skutkových závěrů soudu prvního stupně stěžejních pro právní posouzení věci vycházel i soud odvolací. Pro posouzení podmínek řízení je určující rozhodnutí ve věci sp. zn. 12 C 204/2023, kdy soud prvního stupně v řízení o určení vlastnického práva žalobu podanou žalobcem , jméno FO, starším [žalobce a)] proti žalované zamítl rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, č. j. 12 C 204/2023-42. Z rozhodnutí je zřejmé, že určení vlastnického práva k jedné polovině nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, požadoval žalobce z důvodu odvolání daru ze dne 19. 5. 2023. K obdarování došlo darovací smlouvou uzavřenou mezi , jméno FO, a , jméno FO, (žalobcem a) jako dárci ze SJM a žalovanou jako obdarovanou (k jedné id. ½ nemovitostí). Dalším obdarovaným k ideální ½ nemovitostí byl žalovaný b), který účastníkem řízení ve věci sp. zn. 12 C 204/2023 nebyl. Žaloba byla zamítnuta pro nedostatek pasivní věcné legitimace. Na straně obdarovaných soud prvního stupně shledal nerozlučné společenství podle § 91 o. s. ř. vyplývající z povahy spoluvlastnického práva (§ 1115 až 1117 o. z.), a s odkazem na analogické užití závěru Nejvyššího soudu v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3871/2010 pro určení existence věcného břemene ve prospěch panující nemovitosti vyvodil závěr, že se řízení musí zúčastnit všichni spoluvlastníci nemovitosti, nikoliv jen obdarovaný, vůči němuž žalobce dar odvolal a domáhal se určení svého vlastnického práva k darovanému podílu. Nad rámec toho konstatoval nesplnění podmínek pro odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk, když soud se mohl zabývat pouze žalobcovým popisem nevhodného chování žalované, že „se ze společného bydliště žalovaná odstěhovala 11. 6. 2022 a od té doby nejeví o dárce naprosto žádný zájem a neplní jí smlouvou výše stanovené povinnosti“, když odstěhování ze společné domácnosti shledal v rodinných problémech obdarovaných a nucené odstěhování žalované ze společného bydliště pak nepovažoval za jednání v rozporu s dobrými mravy ze strany žalované ve smyslu § 2072 o. z. Za další podstatné skutkové zjištění považuje odvolací soud to, že druhá dárkyně , jméno FO, zemřela 20. 9. 2013, že „k odvolání daru pro nevděk“ došlo výzvou z 19. 5. 2023, a v neposlední řadě i to, že žalobce b) je zapsán jako vlastník jedné ideální poloviny nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, a obec , adresa, na základě předmětné darovací smlouvy.

13. V rámci odvolacího řízení bylo účastníkům zdůrazněno, že se odvolací soud musí prvotně zabývat tím, zda jsou splněny podmínky řízení. Je zřejmé, že v předchozím řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 204/2023 soud prvního stupně rozhodoval o žalobě na základě shodných skutkových tvrzení žalobce a) - tatáž darovací smlouva, odvolání daru vůči žalované pro nevděk shodnou listinou se stejným obsahem. Řízení sp. zn. 12 C 204/2023 skončilo zamítnutím žaloby (výrok I.) a žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok II.), kdy proti výroku I. nebylo podáno odvolání a výrok II. změnil odvolací soud na základě odvolání žalované usnesením ze dne 24. 1. 2024, č. j. 5 Co 1392/2023-56. Jak byli účastníci při odvolacím jednání upozorněni, nedostatek pasivní věcné legitimace neznamená nesplnění jedné z podmínek řízení, ale je obecně důvodem pro zamítnutí žaloby a zakládá tak překážku věci rozsouzené podle § 159a odst. 4 o. s. ř. Vzniklou procesní situací je odvolací soud vázán, nicméně není vázán právním hodnocením soudu prvního stupně, které přejal i do napadeného rozhodnutí. Přestože lze souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že spoluvlastnický podíl charakterizuje jednota předmětu mnoha subjektů a nedělitelnost společného práva navenek a že rozhodnutí o určení vlastnického práva k podílu na nemovité věci výrokem rozsudku má důsledky na zápis do katastru nemovitostí, neexistuje mezi spoluvlastníky v řízení o vrácení daru (§ 630 obč. zák.) nerozlučné společenství. Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že ideální podíl na spoluvlastnictví nemovitosti má charakter samostatné věci, právní osud jednotlivých podílů se posuzuje samostatně (srov. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4420/2007, C 7367). Právní osud darovaného podílu nesdílí zbývající část nemovitosti a rozhodnutí o vlastnickém právu k ideálnímu podílu nedopadá na právní postavení ostatních spoluvlastníků a v katastru nemovitostí se u ostatních spoluvlastníků nijak neprojeví. Ve vztahu k žalobci a) tudíž nastal neodstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř., a to překážka věci rozsouzené ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. Samostatné postavení spoluvlastníků znamená, že nároky spoluvlastníků musí být posouzeny samostatně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1520/98, 30 Cdo 4840/2015), a proto ani zdánlivě rozdílný okruh účastníků [v původním řízení před soudem prvního stupně sp. zn. 12 C 204/2023 vystupoval pouze žalobce a) a žalovaná, nikoliv žalobce b)] nezabrání tomu, že překážka věci rozsouzené u žalobce a) nastala.

14. Soud prvního stupně posoudil svá skutková zjištění dle § 2072 a následující o.z. (nového občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014). Nicméně byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem číslo 40/1964 Sb. (obč. zák.), občanským zákoníkem ve znění účinném do 31. 12. 2013, i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014 (srov. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019). Nejvyšší soud zde vychází z přechodných ustanovení k novému občanskému zákoníku - § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. (o. z.). Závěr, že po smrti jednoho z dárců, i když se jednalo o dar ze SJM, náleží druhému dárci, pozůstalému manželovi, právo žádat vrácení celého daru, je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a nemohl by obstát. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 28. 6. 2007. sp. zn. 22 Cdo 140/2007, publikovaném v Soudních rozhledech č. 12 z roku 2007, str. 463, jasně definoval, že po uplynutí tříleté lhůty od zániku společného jmění manželů může jeden z manželů (společných dárců) vyzvat obdarovaného, aby mu ve smyslu § 630 obč. zák. vrátil ideální polovinu věci darované ze společného jmění; k tomu úkonu nepotřebuje souhlas druhého bývalého manžela. Žalobce a) žádal o určení vlastnického práva k celé id. ½, kterou darovali žalované společně s manželkou darovací smlouvou s 29. 8. 2011. V žalobě nezohlednil, že manželka , jméno FO, zemřela , datum, , došlo tak k zániku společného jmění manželů. Výzva k vrácení daru, stejně i formulace žalobního petitu, by měla odrážet, že pozůstalý manžel žádá vrácení daru, který mu náleží, tedy ideální ¼, nikoliv celou ½, jenž žalovaná darem získala.

15. Žaloba nemohla být úspěšná ani ve vztahu k žalobci b), neboť z § 630 obč. zák. jednoznačně vyplývá, že osobou aktivně legitimovanou k výzvě k vrácení daru je pouze dárce. Dle tohoto ustanovení se jedná o osobní právo dárce, které nepřechází na dědice. Odvolací soud neshledal právní zájem žalobce b) proto, aby se domáhal určení, že je vlastníkem ideální ½ nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. a obec , adresa, ve smyslu § 80 c) o.s.ř., neboť nárok uplatněný žalobcem b) v žalobě odpovídá stavu zápisu v katastru nemovitostí (podle LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, je zapsán jako vlastník ideální ½ nemovitostí) a naléhavý právní zájem na takovém určení proto u žalobce b) zcela schází.

16. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. v návaznosti na § 159a odst. 4 o. s. ř. a § 104 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu k žalobci a) zrušil a řízení zastavil. Pro nedostatek aktivní věcné legitimace a nedostatek naléhavého právního zájmu na určovací žalobě na straně žalobce b) rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby vůči žalobci b) podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správné.

17. O nákladech před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 3, když došlo ke zrušení výroku o nákladech řízení a věc nebyla vrácena soudu prvního stupně. O nákladech řízení bylo rozhodnuto za užití § 142 odst. 1 o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána úspěšné žalované jednotlivě proti každému z žalobců. Právní zástupce žalované předložil odvolacímu soudu vyúčtování, v němž vyčíslil náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v rozsahu 10 úkonů právní služby - 2 úkony před soudem odvolacím (písemné vyjádření ze dne 31. 7. 2025, jednání soudu dne 29. 10. 2025) a 8 úkonů před soudem prvního stupně (převzetí věci vč. první porady, písemné vyjádření ze dne 26. 9. 2024, písemné vyjádření ze dne 20. 1. 2025, jednání soudu dne 22. 1. 2025, písemné vyjádření ze dne 7. 3. 2025, jednání soudu dne 16. 4. 2025, jednání soudu dne 9. 5. 2025 v rozsahu přes 2 hodiny), přičemž 2 úkony byly uskutečněny v roce 2024, než došlo ke změně tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z částky 50 000 Kč na částku 113 000 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že počet úkonů a jejich hodnoty (3 100 Kč v roce 2024 a 5 620 Kč v roce 2025) jsou v souladu s advokátním tarifem a rovněž mu odpovídá i 10 režijních paušálů (2 ve výši 300 Kč a 8 ve výši 450 Kč) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, cestovní náhrady za jízdy vozidlem , značka vozidla, [3x , adresa, a zpět, 1x , adresa, a zpět, celkem 292 km á 7,75 Kč (5,80 Kč + 1,95 Kč)] a 10 půlhodin ztráty času při cestách na jednání á 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Právní zástupce žalované je plátcem daně z přidané hodnoty.