7 Co 1412/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 303 243 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 3. 7. 2025, č.j. 9 C 396/2024-115

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 900 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku

1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 303 243 Kč s úrokem z prodlení s tím, že požadovaná částka představuje škodu, která žalobkyni vznikla zaplacením předmětné částky v souvislosti s rozhodnutím správce daně o vydání dodatečných platebních výměrů na základě kontroly daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období roku 2017 a 2018. Žalobkyně tvrdí, že škoda souvisí s porušením povinností žalované, která žalobkyni zastupovala v řízení o uvedené finanční kontrole a jako zástupkyně žalobkyně porušila svoji povinnost podle uzavřené příkazní smlouvy v tom, že nepředložila faktury, které správce daně požadoval, konkrétně faktury za nákup zboží od německých dodavatelů společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, a že neuplatnila v průběhu daňové kontroly ve vztahu k roku 2018 ztrátu z předchozích let.

2. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. 7. 2025, č. j. 9 C 396/2024-115 (dále jen napadený rozsudek) výrokem I. žalobu zamítl a výrokem II. uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 900 Kč.

3. Soud prvního stupně žalobu zamítl s tím, že smluvní vztah týkající se zastupování žalobkyně žalovanou skončil oznámením o ukončení daňové kontroly. Poté správce daně vydal platební výměry o povinnosti žalované zaplatit finanční částky, které jsou předmětem řízení. Tyto platební výměry byly žalobkyni doručeny a žalobkyně nevyužila možnost podat proti těmto rozhodnutím odvolání. Tím podle soudu prvního stupně došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením smluvní povinnosti žalovanou a vznikem škody. Nedošlo tak k naplnění předpokladů odpovědnosti žalované za škodu podle § 2913 o.z. Za té situace soud prvního stupně se nezabýval otázkou, zda skutečně k porušení smluvní povinnosti žalovanou při zastupování žalobkyně došlo.

4. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolává z důvodu neúplně zjištěného skutkového stavu a s tím souvisejícího nesprávného právního posouzení věci. Konkrétně namítá, že soud prvního stupně při posuzování vztahu mezi účastníky, jehož obsahem bylo zastupování žalobkyně v daňovém řízení zcela pominul skutečnost, že při udělování plné moci byla žalobkyně jednatelem žalované ujištěna, že se žalobkyně „již dále nemá o nic starat, že nyní po podpisu plné moci je vše spojené s kontrolou již starost žalované“. Tím došlo k navození vztahu oprávněné důvěry žalobkyně v postup žalované. Ta však v průběhu daňové kontroly žalobkyni o průběžných výsledcích neinformovala a nedala jí tak šanci na situaci reagovat např. dohledáním a předložením chybějících dokladů, které měla ve svém archivu. Žalovaná žalobkyni neinformovala o mimořádně nepříznivém výsledku svého zastupování, kdy došlo ke stanovení daně podle pomůcek a jejímu doměření ve výši 162 260 Kč za rok 2018. Po ukončení daňové kontroly 19. 4. 2023 zůstala žalovaná zcela pasivní v situaci, kdy musela vědět, že logickým, bezprostředním a nevyhnutelným krokem správce daně bude vydání dodatečných platebních výměrů. Muselo jí být též známo, že tyto výměry budou v souladu s daňovým řádem doručovány přímo do datové schránky žalobkyně, nikoliv jí jako zástupci, jehož mandát pro fázi kontroly formálně skončil. Přesto žalobkyni na tuto skutečnost a na kritickou nutnost sledovat datovou schránku a včas podat odvolání neupozornila. Žalobkyně neměla objektivní důvod aktivně a s obavami sledovat svou datovou schránku a očekávat negativní rozhodnutí správce daně. O existenci dluhu ve výši 303 243 Kč se dozvěděla náhodou v září 2023, když jí správce daně nevrátil přeplatek na DPH a započetl jej na vzniklý daňový nedoplatek. V té době třicetidenní lhůta pro podání odvolání proti dodatečným platebním výměrům ze dne 25. dubna 2024 již uplynula. Podle žalobkyně soud prvního stupně zaměňuje procesní plnou moc a hmotněprávní povahu příkazní smlouvy. Žalobkyně má za to, že předmětem příkazu nebylo pouze formální „jednání o daňové kontrole“ v úzce procesním smyslu, ale komplexní „vyřešení daňové záležitosti za roky 2017 až 2018“. Tento závazek nekončí naplněním doručení jednoho procesního dokumentu. Zahrnuje povinnost chránit zájmy klienta v celé věci, včetně informování o důsledcích a navazujících krocích. Žalovaná je odborníkem v oblasti účetnictví a vedení daňové evidence a bylo její povinností jednat v souladu s § 5 a § 2950 se zvýšenou pečlivostí. Mlčení žalované o obsahu předběžných zjištění správce daně a zejména o konečné zprávě o daňové kontrole představuje zásadní porušení této elementární smluvní a procesní povinnosti. Povinností žalované bylo jasně a srozumitelně informovat a varovat žalobkyni před výsledkem kontroly a upozornit ji na nevyhnutelné vydání dodatečných platebních výměrů, které jí budou doručovány do její datové schránky a na důležitost podat ve třicetidenní lhůtě odvolání. Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil nečinnost žalobkyně (nesledování datové schránky a nepodání odvolání) jako novou, samostatnou, nezávislou a výlučnou příčinu, která přerušila původní kauzální řetězec mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody. Kdyby žalovaná řádně plnila své povinnosti, tj. předložila faktury, případně včas informovala, buď by k vydání škodlivých platebních výměrů vůbec nedošlo, nebo by proti nim žalobkyně mohla včas a úspěšně podat odvolání. Pohled soudu prvního stupně odporuje stabilní judikatuře, podle níž jednání poškozeného nepřerušuje příčinnou souvislost, pokud je přímou a předvídatelnou reakcí na původní protiprávní jednání škůdce. V dané věci žalovaná svým pochybením nejprve vytvořila samotné riziko, které vyžadovalo podání odvolání, tj. stanovení daně podle pomůcek v důsledku nepředložení faktur a následně svým mlčením znemožnila žalobkyni toto riziko odvrátit. Žalovaná neinformováním o výsledku kontroly a nutnosti podat odvolání připravila žalobkyni o reálnou šanci na úspěch v odvolacím řízení proti stanovení daně podle pomůcek. Pochybení žalobkyně je třeba posoudit nanejvýš jako spoluzavinění podle § 2918 o.z., což by vedlo pouze k poměrnému snížení náhrady škody, nikoliv k úplnému zamítnutí žaloby.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši 303 243 Kč s úrokem z prodlení. Tato částka sestává z částky 162 260 Kč a částky 37 249 Kč, které žalobkyně zaplatila podle dodatečného platebního výměru správce daně vydaného na základě daňové kontroly daně z příjmu za rok 2018. Žalobkyní požadovaná částka dále zahrnuje částku 9 978 Kč, kterou žalobkyně zaplatila jako penále podle dodatečného platebního výměru správce daně vydaného na základě téže daňové kontroly. Toto penále se vztahuje ke zdaňovacímu období 2017 a souvisí se snížením ztráty za toto období. Součástí žalobkyní požadované částky je další částka ve výši 93 756 Kč uhrazená jako úrok z prodlení s úhradou daně z příjmu za rok 2018. Žalobkyně má za to, že žalovaná odpovídá za škodu vzniklou zaplacením uvedených částek, neboť jako zástupkyně žalobkyně v průběhu daňové kontroly nepředložila správci daně chybějící faktury za nákup zboží od obchodních partnerů z , adresa, a v důsledku toho správce daně stanovil za rok 2018 daň z příjmu pomocí pomůcek v částce 162 260 Kč a uložil žalobkyni k úhradě zaplacení penále. Další porušení povinností na straně žalované spatřuje žalobkyně ve skutečnosti, že žalovaná neuplatnila ztrátu z předešlých let, neboť pokud by tak učinila, k vyměření daně a penále za rok 2018 by nedošlo.

7. Z hlediska skutkového stavu není sporné, že , adresa, (správce daně) provedl u žalobkyně daňovou kontrolu daně z příjmu právnických osob za zdaňovací období 1. 1. 2017 až 31. 12. 2017 (rok 2017) a zdaňovací období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 (rok 2018). Správce daně zjistil, že žalobkyně v rámci daňové kontroly nepředložila faktury za nákup zboží od německých dodavatelů, a to společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, , které si musel opatřit v rámci mezinárodní spolupráce sám. V průběhu daňového řízení byla žalovaná, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala, seznámena s průběžným výsledkem kontrolního šetření ze dne 20. 3. 2023, z něhož vyplývá množství nesrovnalostí a nedostatků na straně žalobkyně jako daňového subjektu jak v roce 2017, tak v roce 2018, které jsou v uvedené listině specifikovány. Správce daně shledal nedostatky v oblasti tržeb z prodeje zboží a služeb, a to ohledně účtování o peněžních prostředcích, elektronické evidence tržeb, účtování o zboží jeho skladové evidence, údajích o pořízení zboží z Evropské unie i v oblasti účtování o ostatních provozních nákladech a závazcích. Mimo jiné je poukazováno na to, že v roce 2017 a 2018 byl daňový subjekt povinen evidovat přijaté tržby podle zák. č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb ve znění pozdějších předpisů (ZoET) v elektronickém systému evidence tržeb správce daně (dále jen EET). Byly zjištěny nesrovnalosti v číselné řadě dokladů, konkrétně neúplná číselná řada v roce 2017 i v roce 2018. Výsledkem zjištění bylo, že se daňový subjekt dopustil přestupku podle § 29 odst. 1 písm. a) a b) ZoET, když opakovaně porušil ust. § 18 odst. 1 písm. a) ZoET tím, že nezaslal datovou zprávu o evidované tržbě po přijetí tržby a opakovaně porušil § 18 odst. 1 písm. b) ZoET tím,, že nevystavil účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plynula. Za uvedené přestupky byla daňovému subjektu uložena pokuta v celkové výši 50 000 Kč rozhodnutím o přestupku ze dne 8. 2. 2019, č. j. , číslo jednací, . Závěrem správce daně bylo, že daňový subjekt neprokázal správci daně, že v základu daně z příjmu právnických osob za kontrolované období jsou zahrnuty veškeré příjmy realizované z podnikatelské činnosti, které jsou dle ust. § 18 odst. 1 zákona o daních z příjmů předmětem daně z příjmu právnických osob. Obdobné závěry jsou obsahem zprávy o daňové kontrole doručené žalovanému jako zástupci daňového subjektu, v němž správce daně konstatuje, že v důsledku citovaných pochybení popsaných v kontrolním zjištění byly sníženy výnosy a nesprávně vykázány náklady. Účetnictví daňového subjektu nemá důkazní hodnotu a řádnou vypovídající schopnost v oblasti vykazování tržeb a nákladů. Vzhledem ke skutečnosti, že daňovou povinnost nelze stanovit ani na základě dokazování, jsou naplněny podmínky pro postup podle ust. § 98 odst. 1 daňového řádu. Proto správce daně přistoupil ke stanovení daně z příjmu z právnických osob za zdaňovací období roku 2017 a 2018 podle pomůcek. Daňová kontrola byla ukončena oznámením ze dne 18. 4. 2023 a dodatečnými platebními výměry správce daně z 25. 4. 2023 došlo k uložení platební povinnosti žalobkyni, která je po jejím splnění v tomto řízení označována za škodu, za kterou odpovídá žalovaná. Je nesporné, že platební výměry byly doručeny žalobkyni, která proti nim nepodala odvolání.

8. Soud prvního stupně právě v absenci odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům spatřuje důvod k zamítnutí žaloby s tím, že došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi porušením smluvní povinnosti žalované a vznikem škody. Odvolací soud má za to, že absence odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům sama o sobě, tj. bez posouzení úspěšnosti takového odvolání, pro závěr o přerušení příčinné souvislosti nestačí.

9. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, její muž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

10. Nutným předpokladem odpovědnosti za škodu podle uvedeného ustanovení je existence porušení smluvní povinnosti, v daném případě na straně žalované, která měla v rámci zastupování žalobkyně v daňovém řízení v souladu s příkazní smlouvou, kterou se žalobkyní uzavřela (§ 2430 a násl.) obstarat záležitosti žalobkyně v souvislosti s daňovou kontrolou, a to na základě plné moci udělené do odvolání. Jejím úkolem bylo vystupovat v zájmu žalobkyně. Ta v projednávané věci vytýká žalované porušení smluvní povinnosti spočívající ve skutečnosti, že žalovaná poté, co se seznámila s výsledky kontrolních zjištění správce daně, nepředložila správci daně faktury od německých dodavatelů zboží a neuplatnila ztrátu z předchozích let (z vyjádření žalované vyplývá, že žalobkyně podnikala dlouhodobě pouze se ztrátou). Podle žalobkyně uvedená pochybení, v nichž žalobkyně spatřuje porušení smluvní povinnosti žalovanou, vedla k vydání dodatečných platebních výměrů, tj. platební povinnosti žalobkyně a vzniku škody, o které se v dané věci jedná.

11. Z obsahu kontrolních zjištění správce daně je však zřejmé, že důvody vydání platebních výměrů zakládající platební povinnost žalobkyně podle pomůcek (§ 98 odst. 1 daňového řádu) souvisí s neprůkazným a nesprávným účetnictvím žalobkyně a její neschopností prokázat rozhodující skutečnosti pro závěr o daňové povinnosti žalobkyně v rozhodném období (rok 2017 a 2018). Na tomto závěru nemůže nic změnit tvrzené porušení smluvní povinnosti žalované spočívající v nepředložení faktur od německých dodavatelů zboží, které si správce daně opatřil v rámci mezinárodní spolupráce sám a v rámci daňové kontroly z nich vycházel, stejně jako skutečnost, že žalovaná neuplatnila ztrátu předchozích let, neboť z ust. § 145a odst. 1 daňového řádu vyplývá, že dodatečné daňové tvrzení (zde o započtení ztráty z předchozích let) v průběhu daňové kontroly je nepřípustné. Jiná pochybení z hlediska porušení smluvních povinností žalovanou nebyla v průběhu řízení před soudem prvního stupně uplatněna. Pokud v rámci odvolacího řízení žalobkyně označuje za nejzávažnější pochybení žalované skutečnost, že řádně se žalobkyní nekomunikovala, tj. neinformovala jí v průběhu daňové kontroly o jejím nepříznivém vývoji pro žalobkyni a hrozbě dodatečného vyměření daně, nelze k těmto „novým“ tvrzením přihlížet (§ 205a o.s.ř.). Nad rámec je možné konstatovat, že vytýkané neplnění informační povinnosti není bez dalšího (žalobkyně netvrdí, tím méně prokazuje konkrétní postup ve vztahu k nápravě nesprávného a neprůkazného účetnictví, které vedlo správce daně k postupu podle § 98 daňového řádu), způsobilé zabránit vydání dodatečných platebních výměrů podle pomůcek. Se zřetelem k těmto závěrům odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, neboť neshledal porušení smluvních povinností na straně žalované jako předpokladu její odpovědnosti za škodu v posuzované věci.

12. Podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení tak, že žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované, která měla v odvolacím řízení úspěch, náhradu nákladů tohoto řízení v částce 900 Kč. Jedná se o náhradu hotových výdajů žalované, která nebyla v tomto řízení zastoupena, za dva úkony po 450 Kč za jeden úkon podle vyhl. č. 254/2015 Sb. s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18. 11. 2025. Úkony se v dané věci rozumí příprava účasti na jednání odvolacího soudu a účast na tomto jednání [§ 1 odst. 3 písm. b) a písm. c) uvedené vyhlášky]. Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení vyplývá z ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.