7 Co 1416/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 8 500 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích z 24. 1. 2025, č. j. 26 C 203/2022-384

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení před soudy obou stupňů 1 482 600,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 500 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 234 850 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 8 500 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že s žalovanou dne 19. 2. 2021 uzavřela Dohodu o správě finančních prostředků, na jejímž základě žalované zaslala částku 8 500 000 Kč. Posléze od dohody o správě odstoupila a požadovala vrácení této částky. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Peněžní prostředky ve výši 8 500 000 Kč zaslané na základě dohody o správě totiž dne 23. 4. 2021 zaslala investorovi (společnosti , právnická osoba, ), a to poté, co investor odstoupil od smluv o dílo uzavřených s žalobkyní. Podle žalované peněžní prostředky ve výši 8 500 000 Kč nepřestaly patřit investorovi. Dohoda o správě byla uzavřena mezi žalobkyní a investorem s tím, že žalovaná jednala jako zástupkyně investora, dohoda o správě je smlouvou ve prospěch třetí osoby (investora). Nakonec se dovolávala i dobrých mravů, zákazu zneužití práva a obecných zásad spravedlnosti s tím, že žalobkyně získala od investora peněžní prostředky ve výši 8 500 000 Kč jednáním, které bylo trestné. Mezi účastníky bylo nesporným, že investor a žalobkyně spolupracovali při výstavbě apartmánového domu v , adresa, na základě smluv o dílo. Investor žalobkyni uhradil faktury, které vystavila, ve výši 49 019 901,76 Kč, respektive 49 105 401,76 Kč. Dne 19. 2. 2021 uzavřely žalobkyně a žalovaná dohodu o správě, na základě níž žalobkyně zaslala žalované peněžní prostředky ve výši 8 500 000 Kč. Žalovaná s těmito prostředky fakticky nic nečinila, nehradila žádné subdodávky žalobkyně. Poté, co investor odstoupil od smluv o dílo uzavřených s žalobkyní, žalovaná dne 23. 4. 2021 plnila investorovi peněžní prostředky ve výši 8 500 000 Kč. Pokud okresní soud dospěl k předběžnému právnímu názoru, že žalovaná se stala vlastnicí peněžních prostředků ve výši 8 500 000 Kč a zapravila dluh za žalobkyni, odvolací soud v rámci přezkumu rozhodnutí o přerušení řízení dospěl k závěru, že z dohody o správě nelze dovodit, že předmětných 8 500 000 Kč byly finančními prostředky žalované, a tímto právním názorem byl vázan. Pokud žalovaná, poukazovala na to, že žalobkyně získala od investora finanční prostředky ve výši 8 500 000 Kč jednáním, které bylo trestné, trestnost jednání nebyla postavena najisto (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , spisová značka, nebyl pravomocný). Dále okresní soud připomněl, že projednávaný spor se týká závazku žalobkyně a žalované z dohody o správě a vztahy mezi žalobkyní a investorem nejsou pro její řešení podstatné. Soud v občanském soudním řízení nemůže odmítnout přiznat žalobci nárok jen proto, že mu byla v trestním řízení uložena povinnost k náhradě škody, naopak. Jelikož žalobkyně od dohody o správě odstoupila, čímž zanikl závazek, který na jejím základě vznikl, jsou si účastníci povinni vrátit, co si navzájem plnili. Proto žalované uložil povinnost vydat žalobkyni finanční prostředky ve výši 8 500 000 Kč ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. Z uvedených důvodů žalobě vyhověl a o nákladech řízení rozhodl ve prospěch úspěšné žalobkyně.

2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná odvolání. Podle žalované nebyl okresní soud vázán názorem odvolacího soudu vyjádřeného krajským soudem v usnesení z 3. 10. 2024, č. j. , číslo jednací, , jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení. Podle žalované okresní soud věc nesprávně právně posoudil. Žalovaná v řízení prokázala, že žalobkyně při plnění smluv o dílo jako zhotovitel neoprávněně vyúčtovala objednateli společnosti , právnická osoba, nejméně částku ve výši 8 500 000 Kč. Je tak postaveno najisto, že nejméně žalovaná částka byla předmětem bezdůvodného obohacení žalobkyně na úkor investora. Toto bezdůvodné obohacení na základě dohody o správě předala žalobkyně žalované, aby je žalovaná spravovala ve prospěch a v zájmu investora s tím, že je použije na úhradu budoucích závazků žalobkyně vůči jejím subdodavatelům na předmětné stavbě. Protože došlo k odstoupení od smluv o dílo a žalobkyně přestala být zhotovitelem stavby, bylo zřejmé, že ke stanovenému účelu již žalovaná nebude moci s prostředky disponovat. Za situace, kdy bezdůvodné obohacení žalobkyně na úkor investora nemohlo být vypořádáno v dohodě o správě předvídaným způsobem, vyzval investor žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení právě jemu. Žalovaná této výzvě vyhověla. Podle žalované tak učinila po právu, aniž by jí tím vzniknul závazek vrátit žalobkyni žalované prostředky poté, co žalobkyně od dohody o správě odstoupila, jelikož tím de facto i de iure plnila závazek žalobkyně u investora. Tím jí však vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení vůči žalobkyni podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z., neboť žalovaná plnila za žalobkyni to, co po právu měla žalobkyně plnit investorovi sama. Tuto pohledávku za žalovanou následně žalovaná započetla oprávněně proti pohledávce žalobkyně na vrácení žalované částky. Žalovaná poukázala na ustanovení § 2995 o.z. s tím, že plněním žalovanou ve prospěch investora se žalobkyně coby třetí osoba obohatila, jelikož se tím snížil její závazek vůči investorovi a žalobkyně přitom nebyla ke svému plnění na základě dohody o správě rozhodně donucena lstí, hrozbou či zneužitím její závislosti. Poukázala i na § 6 odst. 2 a § 8 o.z. za situace, kdy žalobkyně a svědek , jméno FO, se vůči investorovi dopustili zločinu podvodu a na úkor investora se obohatili nejméně o 24 561 719,50 Kč, nemůže se žalobkyně s ohledem na zásadu dobrých mravů domáhat na žalované plnění, kterým žalovaná zhruba třetinu tohoto závazku za žalobkyni uhradila. Následně poukázala na pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Praze z 20. 5. 2025, č. j. , číslo jednací, který byl po napadeném rozhodnutí okresního soudu vydán. Navrhla jeho provedení k důkazu spolu s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 20. 1. 2025, č. j. , číslo jednací, Navrhla zrušení rozsudku, eventuálně jeho změnu tak, že žaloba bude zamítnuta.

3. Proti rozsudku, a to výroku II. podala odvolání i žalobkyně. Nesouhlasila s přiznáním náhrady nákladů řízení, navrhla, aby jí na nákladech řízení bylo přiznáno 1 447 850 Kč.

4. K odvolání žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že rozsudek považuje za věcně správný. Opětovně zdůraznila, že žalovaná v trestním řízení nevystupuje v pozici poškozené společnosti, tou je pouze společnost , právnická osoba, Provedení důkazu trestními rozsudky považuje za nadbytečné. Navíc lze očekávat zrušení minimálně rozsudku Vrchního soudu v Praze s ohledem na vadu spočívající v chybějícím výroku rozhodnutí odvolacího soudu stran odvolání mimo jiné žalobkyně do výroku o vině a trestu rozsudku nalézacího soudu. Poté, co odvolací soud v rámci předvídatelnosti svého rozhodnutí upozornil na to, že nelze opomenout rozsudek Vrchního soudu v Praze z 20. 5. 2025, č. j. , číslo jednací, , se žalobkyně vyjádřila tak, že odvolací soud již svůj právní názor jednoznačně vyjádřil v usnesení z 3. 10. 2024 č.j. , číslo jednací, . Vrchní soud rozhodnutím z 20. 5. 2025, č. j. , číslo jednací, ponížil nárok na náhradu škody přiznaný v rámci adhezního řízení poškozené společnosti , právnická osoba, vůči žalobkyni o 8 500 000 Kč, avšak jeho rozhodnutí trpí zásadními nedostatky. Na jednu stranu danou částku svěřenou žalobkyní do správy žalované na základě předmětné Dohody zohledňuje jako plnění žalobkyně vůči poškozené, na druhou stranu však výslovně uvádí, že „aktuálně vedený spor mezi obžalovanou a svědkem , jméno FO, , respektive obchodní korporací, kde je tento jednatelem, nemá vůbec žádný dopad na posouzení uplatněného nároku na náhradu škody. To z důvodu, že žalobcem a žalovanou jsou subjekty zcela odlišné od poškozené obchodní korporace“. Navíc takovou modifikaci výroku o náhradě škody nikdo ani nenavrhoval. Za stěžejní považuje, že rozhodnutí trestního soudu v adhezním řízení není konečným rozhodnutím o nároku poškozené společnosti vůči žalobkyni, neboť společnost , právnická osoba, byla se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrok o náhradě škody tak rozhodně nepředstavuje překážku rei iudicatae a poškozená si může kdykoliv nepřiznanou část nároku dožalovat v rámci civilního řízení. Ostatně právní konstrukce založená na započtení pohledávek je právně neudržitelná, jak podrobně zdůvodnila.

5. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání, které bylo podáno včas účastníkem legitimovaným, přezkoumal napadený výrok podle § 212 a 212a o.s.ř. Poté, co doplnil dokazování shora citovanými rozsudky krajského a vrchního soudu, které byly žalovanou přípustně navrženy k provedení, dospěl k závěru o důvodnosti podaného odvolání žalované (nikoliv žalobkyně).

6. Podle § 6 odst. 2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

7. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

8. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

9. Doplněným dokazováním bylo zjištěno, že Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem z 20. 1. 2025, č. j. , číslo jednací, rozhodl tak, že obžalovaní , jméno FO, , narozený , datum, a právnická osoba , právnická osoba, ., IČO , IČO žalobkyně, jsou vinni že v období nejméně od 16. 1. 2020 do 4. 1. 2021, poté, co byla dne 16. 1. 2020 mezi společností , právnická osoba, . jako zhotovitelem a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, jako objednatelem uzavřena smlouva o dílo č. , číslo, na realizaci projektu , adresa, za dohodnutou cenu díla 42 476 328 Kč bez DPH a dále dne 30. 4. 2020 smlouva o dílo č. , číslo, na provedení díla shodného označení za smluvní cenu 26 350 000 Kč bez DPH, přitom veškeré stavební práce pro společnost , právnická osoba, . vykonala společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , , jméno FO, nechal jménem a na účet společnosti , právnická osoba, . vystavit na základě uvedených smluv o dílo ve výroku specifikované faktury pro společnost , právnická osoba, jako odběratele v celkové částce 29 310 902,10 Kč, přičemž si byl vědom toho, že faktury neodpovídají skutečnosti ani pohledávkám společnosti , právnická osoba, . za společností , právnická osoba, , přitom do výše uvedených faktur vystavených společností , právnická osoba, . pro objednatele , právnická osoba, obžalovaný , jméno FO, nechal zahrnout i smyšlené faktury vystavené různými subdododavateli na vrub společnosti , právnická osoba, ., jejichž plnění však neproběhlo (tyto soud ve výroku specifikoval), čímž obžalovaný , jméno FO, neoprávněně vylákal ve prospěch společnosti , právnická osoba, . majetkový prospěch celkem ve výši 24 561 719,50 Kč, tím , jméno FO, a právnická osoba , právnická osoba, . způsobili společnosti , právnická osoba, škodu ve výši nejméně 24 561 719,50 Kč, čímž obžalovaný , jméno FO, spáchal zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a obžalovaná právnická osoba , právnická osoba, . zločin podvodu podle § 209 odst. 1 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a byli odsouzeni obžalovaný , jméno FO, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, dále k peněžitému trestu, obžalovaná právnická osoba , právnická osoba, k peněžitému trestu, trestu propadnutí věcí, jak bylo specifikováno. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obžalovaným , jméno FO, a společnosti , právnická osoba, . uložena povinnost uhradit rukou společnou a nerozdílnou na náhradě škody společnosti , právnická osoba, k rukám zmocněnkyně částku 24 561 719,50 Kč. Se zbytkem uplatněného a nepřiznaného nároku byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

10. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze z 20. 5. 2025, č. j. , číslo jednací, bylo zjištěno, že k odvolání obou obžalovaných vrchní soud napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody a znovu rozhodl tak, že obžalovaný , jméno FO, a obžalovaná obchodní korporace , právnická osoba, . jsou podle § 228 odst. 1 tr. řádu povinni společně a nerozdílně nahradit poškozené obchodní korporaci , právnická osoba, na náhradě majetkové škody částku 16 061 719,50 Kč s tím, že se zbytkem uplatněného nároku na náhradu majetkové škody se poškozená obchodní korporace , právnická osoba, odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Vrchní soud zjistil pochybení pouze ve výroku o náhradě škody s následujícím odůvodněním: V napadeném rozsudku dospěl nalézací soud ke zjištění, že škoda, která byla v důsledku jednání obou obžalovaných na majetku poškozené společnosti , právnická osoba, způsobena, představuje částku 24 561 719,50 Kč. Nutno mít na paměti, že součástí této částky je i 8 500 000 Kč, které byly na účet poškozené vráceny svědkem , tituly před jménem, , jméno FO, . Ten uvedené peníze získal tak, že vytknul nadměrnou fakturaci obžalovanému , jméno FO, a od tohoto převzal do úschovy částku 8 500 000 Kč. S ohledem na další vývoj věci tuto částku po výzvě poškozené vrátil. Aktuálně vedený spor mezi obžalovanou a svědkem , jméno FO, , respektive obchodních korporací, kde je tento jednatelem, nemá vůbec žádný dopad na posouzení uplatněného nároku na náhradu škody. To z důvodu, že žalobcem i žalovanou jsou subjekty zcela odlišné od poškozené obchodní korporace. Odvolací soud dospěl k závěru, že nalézací soud pochybil, pokud o náhradě škody rozhodl tak, jak je publikováno v příslušném výroku. Z podnětu odvolání obou žalovaných vrchní soud zrušil celý výrok o náhradě škody, současně shledal splnění podmínek, aby mohl ve věci sám rozhodnout. Oproti zjištění nalézacího soudu odvolací soud dospěl k závěru, že od škody v celkové výši 24 561 719,50 Kč musí být odečtena částka 8 500 000 Kč, která, byť v jiných souvislostech, byla poškozené obchodní korporaci vrácena. Pokud by tato nebyla odečtena, bylo by na náhradě škody přiznáno poškozené právě o 8 500 000 Kč více, než jí skutečně náleží. Na náhradě škody nebylo dosud ničeho uhrazeno. Proto obžalovaným uložil, aby zaplatili společně a nerozdílně poškozené na náhradě majetkové škody částku 16 061 719,50 Kč. Rozsudek nabyl právní moci 20. 5. 2025.

11. Pokud oba účastníci prostřednictvím svých zástupců označili za pochybení Vrchního soudu v Praze (s různými důsledky), že se k ostatním výrokům (a to k výroku o vině a trestu) vrchní soud ve výroku výslovně nevyjádřil, tato odvolací námitka není důvodná. Není pochyb o tom, že vrchní soud se otázkou viny (a trestu) a odvolacími námitkami detailně zabýval a ve svém rozhodnutí dospěl k závěru o vině obou obžalovaných (viz strana 39 rozsudku vrchního soudu odst. 58, č.l. 487 spisu okresního soudu). V této souvislosti odvolací soud odkazuje na stanovisko pléna Ústavního soudu z 10. 5. 2022, sp. zn. Pl. ÚS – st. 56/22, podle něhož porušením čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1. odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky není, obsahuje-li oddělitelná část napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 258 odst. 2 tr. řádu či dovolacího soudu ve smyslu § 265k odst. 2 tr. řádu pouze částečně vyhovující výrok (ve výroku o trestu nebo o ochranném opatření, o náhradě škody apod.) a neobsahuje-li zvláštní výrok zamítající nebo odmítající odvolání, popřípadě dovolání, ve zbývající části; podmínkou je, že se v odůvodnění vypořádá se všemi podstatnými námitkami (na stanovisko pléna Ústavního soudu navazuje judikatura Nejvyššího soudu, např. rozsudek sp. zn. 7 Tdo 1103/2022, 6 Tdo 823/2023).

12. Za dané situace odvolací soud neměl žádných pochybností o tom, že je zde pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu, kterým je vázán, a to rozhodnutí o tom, že byl spáchán zločin podvodu, byl spáchán obžalovanými jednáním, které je specifikováno ve výrokové části rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. , spisová značka, Z Dohody o správě finančních prostředků vyplývá, že částka 8 500 000 Kč představuje finanční prostředky, které společnost , právnická osoba, zaplatila žalobkyni na základě vyšší fakturace (ze strany žalobkyně) – oproti reálné fázi dosud (ke dni podpisu dohody) dokončené stavby. Zároveň není pochyb o tom, že tato částka byla již poškozené společnosti žalovanou společností vrácena. V předmětném řízení se žalobkyně proti žalované domáhá zaplacení částky 8 500 000 Kč získaných žalobkyní a jejím jednatelem , jméno FO, trestnou činností, a to i přesto, že tuto částku žalovaná (spravující finanční prostředky dle Dohody o správě finančních prostředků) poškozené k její výzvě vrátila. To vrchní soud zohlednil změnou výroku o náhradě škody a právě o tuto částku povinnost obžalovaných k náhradě škody snížil s odůvodněním, že pokud by částka 8 500 000 Kč nebyla odečtena, bylo by přiznáno poškozené právě o 8 500 000 Kč více, než jí skutečně náleží. Z hlediska nároku na náhradu škody tedy považoval za podstatné vrácení této částky poškozené společnosti , právnická osoba, – bez ohledu na předmětný civilní spor.

13. Pokud jde o účastníky uzavřenou Dohodu o správě finančních prostředků z 19. 2. 2021 (na č. l. 6 spisu), od které bylo žalobkyní podáním z 8. 7. 2021 (č.l. 7 spisu) odstoupeno, odvolací soud ji považoval za smlouvu nepojmenovanou, kdy bylo nutno řídit se smluvním ujednáním (případně podpůrně občanským zákoníkem, jak uvažoval okresní soud). Vycházel ze zásady, že bezdůvodné obohacení se vypořádá jen mezi stranami závazku. Nicméně v situaci, kdy je zde pravomocné rozhodnutí soudů v trestní věci obžalovaných, je jím soud v občanském soudním řízení vázán. I kdyby zde bylo právo žalobkyně na vrácení složených peněz dle dvoustranné Dohody o správě finančních prostředků z 19. 2. 2021, přesto je za zmíněných skutkových okolností nelze za použití § 6, § 8 o.z. žalobkyni přiznat. Těmto ustanovením a základním zásadám občanského zákoníku by odporovalo, pokud by soud uložil, aby finanční prostředky získané trestnou činností (které se v mezidobí dostaly do dispozice poškozené společnosti) byly tomu, kdo spáchal trestný čin podvodu, vyplaceny. Pokud osoba (právnická osoba) mající ve svém držení majetkovou hodnotu prokazatelně získanou trestnou činností tuto vrátí poškozenému, nejedná protiprávně, a to bez ohledu na dohodu o správě těchto prostředků. Pokud žalobkyně poukázala na to, že poškozená si může kdykoliv nepřiznanou částku dožalovat v civilním řízení, lze souhlasit jen s tím, že nepřiznaná částka nepředstavuje překážku věci rozsouzené. Stěží však předpokládat úspěšnost žaloby na vyplacení předmětné částky (která byla prostřednictvím 3. osoby již vyplacena). Za dané situace odvolací soud považoval za nadbytečné zabývat se dvoustranným právním vztahem mezi účastníky tohoto řízení. Ze shora uvedených důvodů (po doplněném dokazování o nové skutečnosti, které nastaly po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně) za použití § 220 o.s.ř. napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl.

14. Odvolací soud nově rozhodl o náhradě nákladů řízení za použití § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve výsledku byla úspěšná žalovaná společnost. Na nákladech řízení před soudem prvního stupně vyúčtovala včetně DPH částku 902 418 Kč, na nákladech odvolacího řízení za právní služby dalších 128 250 Kč a spolu se soudním poplatkem z odvolání celkem 580 182,50 Kč. Za úkony převzetí a příprava zastoupení z 27. 7. 2022, sepis vyjádření k žalobě z téhož dne, účast při jednání 30. 11. 2022, sepis vyjádření (repliky) 9. 3. 2023, účast při jednání 17. 3. 2023 (přesahující 4 hodiny, tj. 3 úkony), účast při jednání 16. 6. 2023 (rovněž přesahující 4 započaté hodiny, tj. 3 úkony), účast při jednání 25. 9. 2023 (přesahující 2 hodiny, tj. 2 úkony), účast při jednání 15. 12. 2023, dále při jednání 25. 3. 2024, sepis doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu 19. 4. 2024, sepis vyjádření (repliky) 28. 5. 2024, sepis vyjádření k odvolání do přerušení řízení 3. 9. 2024 (poloviční úkon) a účast při jednání 24. 1. 2025, celkem za 17,5 úkonu po 42 300 Kč [§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 6. advokátního tarifu] činí náklady řízení žalované na odměně za právní služby 740 250 Kč. Spolu se 17 úkony po 300 Kč, tj. dalších 5 100 Kč a 1 úkonem po 1. 1. 2025, ve výši 450 Kč, činí paušální náhrada hotových výdajů dalších 5 550 Kč, spolu s 21 % DPH pak částku 902 418 Kč.

15. V odvolacím řízení advokát učinil úkony sepis odvolání z 28. 3. 2025 a sepis doplnění odvolání o přípustnou novotu 2. 9. 2025, dále se účastnil jednání 8. 10. 2025, tj. třikrát po 42 300 Kč [§ 11 odst. 1 písm. k), g) advokátního tarifu ve spojení s § 8 odst. 1, § 7 bodem 6. advokátního tarifu], tedy za právní služby náleží 126 900 Kč. S připočítáním 3 režijních paušálů po 450 Kč, tj. dalších 1 350 Kč, 21 % DPH vychází na nákladech právního zastoupení před odvolacím soudem 155 182,50 Kč. K celkovým nákladům odvolacího řízení žalované je nutno připočítat zaplacený soudní poplatek ve výši 425 000 Kč. Pak vychází celkové náklady řízení žalované před soudy obou stupňů na celkových 1 482 600,50 Kč. Lhůta k jejich zaplacení byla stanovena za použití zásady § 160 odst. 1 o.s.ř., věta před středníkem.