7 Co 1437/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 97 706, 46 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 7. 7. 2025, č. j. 1 C 94/2025-80,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II. ohledně nároku na zaplacení částky 26 603,46 Kč, kapitalizovaného úroku 15 301,90 Kč, úroku 14,75 % z částky 94 999,31 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 740,15 Kč a úroku z prodlení 12,75 % z částky 26 603,46 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení zrušuje a řízení se v této části zastavuje.

II. Ve zbývající části výroku v odstavci II. a ve výroku v odstavci III. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud ve Strakonicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 7. 2025, č. j. 1 C 94/2025-80 (dále jen napadený rozsudek) rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacení částky 97 706,46 Kč s příslušenstvím tak, že žalobě vyhověl ohledně částky 71 103 Kč, kterou uložil žalované k zaplacení ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Ohledně částky 26 603,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 301,90 Kč, úroku 14,75 % ročně z částky 94 999,31 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 721,70 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 97 706,46 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.). Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , kterou účastníci uzavřeli 24. 5. 2023 (dále jen úvěrová smlouva), podle které žalobkyně poskytla žalované celkem 99 683 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách stanovených na 3,18 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná uhradila žalobkyni 28 580 Kč. Svůj závazek poskytnutý úvěr splácet však neplnila, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky sestávající z jistiny 94 999,31 Kč, poplatku 807,15 Kč, účelně vynaložených nákladů 900 Kč a smluvní pokuty 1 000 Kč a dále příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení. Vzhledem ke spotřebitelské povaze uzavřené smlouvy se soud prvního stupně z úřední povinnosti zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska povinnosti žalobkyně řádně posoudit v době uzavření smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Dospěl k závěru, že tuto povinnost stanovenou zákonem č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru) žalobkyně nesplnila, což je důvodem neplatnosti úvěrové smlouvy. Závěrem soudu prvního stupně je, že žalovaná jako spotřebitel je podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že čerpala celkem 99 683 Kč a žalobkyni zaplatila 28 580 Kč, je povinna zaplatit 71 103 Kč. Platební povinnost v této výši jí byla soudem prvního stupně uložena ve splátkách výrokem I. napadeného rozsudku, který nebyl odvoláním žalobkyně dotčen. V návaznosti na toto rozhodnutí soud prvního stupně zbývající část nároku žalobkyně výrokem v odstavci II. zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 poslední věty o. s. ř. Poukázal na specifika dané věci, konkrétně uvedl, že rozhodnutí v této věci je rozhodnutím ve věci samé, nejedná se o lhůtu plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Nelze proto určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu uvedeného ustanovení, jak uvedl Krajský soud v Českých Budějovicích v usnesení ze dne 25. 11 .2024, č. j. 8 Co 1519/2024141.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to ve vztahu k výroku v odstavci II. a III. rozsudku soudu prvního stupně. Součástí odvolání je částečné zpětvzetí žaloby co do částky 26 603,46 Kč, kapitalizovaného úroku 15 301,90 Kč, úroku 14,75 % ročně z částky 94 999,31 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 740,15 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 26 603,46 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení. Odvolací argumentace žalobkyně se vztahuje výhradně k zákonnému úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 981,55 Kč a úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky 71 103 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení. Žalobkyně poukazuje na závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 31/2025, z něhož vyplývá, že ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru je hmotněprávním ustanovením, a proto i lhůta v něm obsažená je lhůtou hmotněprávní, tedy jde o lhůtu splatnosti. Nejde o procesní pariční lhůtu, s níž občanský soudní řád spojuje vykonatelnost rozhodnutí. Splatnost jistiny tak souvisí s výzvou věřitele k jejímu zaplacení. Pokud dlužník na tuto výzvu nereaguje, lze mít za to, že spor mezi účastníky není a lhůta navržená věřitelem je pro dlužníka akceptovatelná a odpovídá jeho možnostem. Také Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 6. 5. 2025, č. j. 64 Co 645/2024-119, na který žalobkyně v podaném odvolání odkazuje, dospěl ke stejnému závěru, a to, že splatnost jistiny nastává na výzvu věřitele, pokud na ni dlužník nereagoval námitkou, že zaplacení navrhovaným způsobem neodpovídá jeho možnostem. V přítomné věci žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu jak výzvou ke splacení celého úvěru, tak i předžalobní výzvou. Je tedy zřejmé, že žalovaná mohla namítat ještě před podáním žaloby, že není v jejích možnostech dluh uhradit. Jestliže to neučinila, dostala se do prodlení (uvádí se v odvolání). Žalobkyně nesouhlasí s rozhodnutím o nepřiznání poměrné části náhrady nákladů řízení. Má za to, že i vzhledem k prohlášení smlouvy za absolutně neplatnou a nepřiznání nároku ve výši bezdůvodného obohacení, má nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení a nevidí žádný relevantní důvod, proč by tomu tak být nemělo. V té souvislosti odkazuje na konkrétní judikaturu krajských soudů.

3. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř., a to v části týkající se zákonného úroku z prodlení, který zůstal předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně v této části důvodné není.

4. Se zřetelem k odvolání žalobkyně a částečnému zpětvzetí žaloby odvolací soud podle § 222a odst. 1 o. s. ř. v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tj. ohledně částky 26 603,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 301,90 Kč, úroku 14,75 % ročně z částky 94 999,31 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 740,15 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 26 603,46 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II. zrušil a řízení v této části zastavil. Předmětem odvolacího řízení zůstal nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 981,55 Kč a úrok z prodlení 12,75 % ročně z částky 71 103 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení.

5. V posuzované věci nebyl podaným odvoláním žalobkyně zpochybněn závěr soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečně ověřené úvěruschopnosti žalované (spotřebitelky) podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a z toho vyplývající závěr, že žalobkyně má podle uvedeného ustanovení právo na zaplacení dosud neuhrazené části jistiny, kterou žalované na základě smlouvy poskytla, a to v nové lhůtě splatnosti stanovené soudem. To se v projednávané věci projevilo ve výroku v odstavci I. napadeného rozsudku. Ohledně zbývající části uplatněného nároku byla žaloba zamítnuta, tedy včetně požadovaného úroku z prodlení. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální právní úpravou vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci vůči poskytovatelům úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené soudem. Tato „nová“ splatnost nesouvisí s výzvou věřitele k plnění, nýbrž je dána možností dlužníka (spotřebitele) dluh zaplatit. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Jinak řečeno, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., nemá poskytoval úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku v odstavci II. ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně rozhodnutí o nákladech řízení. Odvolací soud má za to, že v dané věci se při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně uplatní ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Současně vychází z toho, že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky také příslušenství (např. úroky či úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale také ohledně jejího příslušenství (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 2717/08). V projednávané věci žalobkyně učinila předmětem řízení částku 97 706,46 Kč, přičemž jistina činí 94 999,31 Kč. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 71 103 Kč. Nelze však přehlédnout, že žalobkyní požadované příslušenství v podobě kapitalizovaných úroků 15 301,90 Kč, úroku 14,75 % ročně z částky 94 999,31 Kč od 12. 11. 2024, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 721,70 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 97 706,46 Kč od 12. 11. 2024 představují ve vztahu k uplatněnému nároku významnou částku, ohledně které nebyla žalobkyně v dané věci úspěšná, popřípadě procesně zavinila zastavení řízení ohledně podstatné části tohoto příslušenství (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Odvolací soud pak dospěl k závěru, že míra úspěchu účastníků v řízení v dané věci před soudem prvního stupně je srovnatelná, a proto potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci III. o nákladech řízení jako věcně správný.

6. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšné žalované žádné náklady tohoto odvolacího řízení nevznikly a žalobkyni, která neměla v odvolacím řízení úspěch, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nenáleží.