7 CO 1467/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizováno 5 slov , IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 687 634 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 30. 7. 2021, č. j. 7 C 378/2020-166,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. a II. potvrzuje s výjimkou rozhodnutí o nákladech řízení a lhůtě k zaplacení, které se mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 7 838 Kč. Lhůta k zaplacení se stanoví v délce třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 2 385 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky 687 634 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 31. 10. 2020 s tím, že uplatněný nárok je regresním nárokem podle zák. č. 82/1998 Sb. Skutkovým základem uplatněného nároku je tvrzení žalobkyně, že žalovaný je bývalý exekutor [exekutorský úřad] [anonymizováno] [obec]. Žalobkyně na základě rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2019, č. j. 7 Co 661/2019-497, který nabyl právní moci 16. 12. 2019, uhradila [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], sídlem [adresa], dne 23. 12. 2019 částku 3 944 801,26 Kč představující jistinu ve výši 3 289 170 Kč a zákonný úrok z prodlení, a to z titulu odpovědnosti státu za nezákonný úřední postup žalovaného jako soudního exekutora v exekučním řízení, které bylo vedeno u [exekutorský úřad] [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. 125 EX 427/12. Na částku 3 289 170 Kč již bylo žalobkyni uhrazeno 2 601 536 Kč, zbývající částky, tj. 687 634 Kč se domáhá na žalovaném podle § 16 odst. 1 a § 17 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.

2. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 7. 2021, č. j. 7 C 378/2020-166 (napadený rozsudek) žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně rozhodl o přechodu poplatkové povinnosti na žalovaného (výrok II.). V odůvodnění rozsudku se uvádí, že v rámci odškodňovacího řízení podle zák. č. 82/1998 Sb. vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 54/2018 bylo prokázáno, že žalovaný jako soudní exekutor [exekutorský úřad] v rámci jím vedeného exekučního řízení pod sp. zn. 125 EX 427/12 se dopustil nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že [právnická osoba], [anonymizováno], nevrátil v rozporu s § 336j o. s. ř. dražební jistotu a doplatek nejvyššího podání poté, co původní rozhodnutí o příklepu (udělené uvedené společnosti jako vydražiteli) bylo Nejvyšším soudem ČR změněno tak, že se příklep neuděluje. Žalovaný se dopustil v průběhu exekučního řízení chyb jako soudní exekutor, zanedbal svoje povinnosti vyplývající z řádného vedení exekutorského úřadu a zavinil vznik škody na straně vydražitelky. V důsledku toho vznikl žalobkyni odpovědnostní titul, na jehož základě plnila vydražitelce, částku 3 944 801,26 Kč. Soud prvního stupně shrnuje, že žalovaný jako soudní exekutor postupoval nezákonným způsobem při nařízení termínu dražebního jednání, což nakonec vedlo k tomu, že příklep nebyl udělen. Ačkoliv žalovaný věděl, že povinný z exekučního řízení podal proti rozhodnutí o příklepu dovolání, nevyčkal rozhodnutí Nejvyššího soudu, nevyrozuměl o něm vydražitelku a přistoupil k fázi rozvrhu. O rozvrhu rozhodl, aniž nařídil termín rozvrhového jednání a předvolal k němu účastníky. Nedoručil rovněž rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání do opakovaného rozvrhu všem účastníkům, nesprávně vyznačil doložku právní moci rozvrhovaného usnesení a finanční prostředky předčasně vyplatil. Soud prvního stupně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 26 Cdo 587/2015, jímž bylo rozhodnutí o příklepu změněna tak, že se příklep neuděluje a na důvody tohoto rozhodnutí. V rámci právního posouzení věci soud prvního stupně odkázal na ust. § 16 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. a také na § 17 odst. 1 tohoto zákona upravujících regresní nárok žalobkyně proti úřední osobě, která se dopustila nesprávného úředního postupu a dospěl k závěru, že v případě žalovaného byly naplněny všechny předpoklady vyhovění žalobě s tím, že k moderaci uplatněného nároku důvody neshledal. Za nepodstatnou pokládal i skutečnost, že žalovaný svou činnosti soudního exekutora již ukončil.

3. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolává. Namítá, že se soud prvního stupně nevypořádal s námitkami žalovaného týkající se předpokladů vzniku regresního nároku žalobkyně, nesprávně posoudil skutečnost, že výkon funkce exekutora v případě žalovaného zanikla k 30. 4. 2017 a nevzal v úvahu prvotní příčiny, z nichž se odvíjí tvrzená škoda, z níž je odvozován regresní nárok. Nezabýval se zejména námitkou, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se příklep neuděluje, bylo vydáno bez nařízení jednání v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 4044/16. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně namítal, resp. poukazoval na nesprávnost uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu. S jeho námitkami se však soud prvního stupně rovněž nezabýval. Nebyla posouzena námitka žalovaného týkající se obnovení vlastnického práva povinného k dražené nemovitosti po rozhodnutí Nejvyššího soudu o tom, že se příklep neuděluje. O této otázce rozhodoval opětovně Nejvyšší soud v červnu 2017 (po zániku funkce exekutora) tak, že dosavadní rozhodnutí neshledal přiléhavými a správnými a následně v září 2017 bylo Krajským soudem v Českých Budějovicích rozhodnuto tak, že vlastníkem původně dražených nemovitostí je opětovně povinný [příjmení]. Pravomocné rozhodnutí o rozvrhu bylo zrušeno ještě později, a to v únoru 2020. Tento časový průběh považuje žalovaný za podstatný pro závěr, že zde není dáno zaviněné protiprávní jednání exekutora, stejně tak, že zde není dán ani kauzální nexus. Pokud jde o zavinění žalovaného, které mělo spočívat ve formě nedbalé nevědomosti, žalovaný zdůrazňuje, že v zákoně neexistovalo ustanovení, příkaz či zákaz ukládající mu, aby se dražební jednání konalo ve stanovené lhůtě, resp. existoval pouze příkaz, aby se dražební jednání konalo nejdříve 30 dnů po vydání dražební vyhlášky, což bylo v daném případě splněno. V doplnění odvolání žalovaný zpochybňuje správnost výroku o nákladech řízení. Zdůrazňuje, že žalobce nebyl v řízení zastoupen advokátem, ale [orgán veřejné moci] [anonymizováno 6 slov]. Žalobce mimo jiné nárokoval částku 1 500 Kč jako režijní paušál za 5 úkonů právní služby po 300 Kč, a to za přípravy na ústní jednání konané ve dnech 28. 4., 16. 6., 25. 6., 21. 7. a 30. 7. 2021 Tyto mu byly soudem nesprávně přiznány. Žalovaný namítá, že se nejedná o úkony právní služby, které by byly uvedeny v taxativním výčtu úkonů specifikovaných v § 11 odst. 1, ani v § 11 odst. 2 advokátního tarifu. Zdůrazňuje, že předmětem ústních jednání konaných 25. 6., 21. 7. a 30. 7. 2021 mělo být pouze vyhlášení rozhodnutí, které soud opakovaně odkládal. Je tak pojmově vyloučena nutnost a účelnost přípravy na takové jednání, neboť přítomnost účastníků není nutná. Žalobce také nárokoval částku 3 000 Kč jako náhradu za ztrátu času za 30 půlhodin po 100 Kč. Žalovaný namítá, že žalobce nebyl v řízení zastoupen advokátem, proto nelze aplikovat § 14 advokátního tarifu. Pokud žalobce nárokoval částku 5 762 Kč jako nocležné z 27. 4. na 28. 4. z 15. 6. na 16. 6. a z 20. 7. na 21. 7. 2021, nejedná se podle žalovaného o účelně vynaložené náklady. Ústní jednání byla nařízena od 10:30 hodin. Navíc existuje pravidelné a přímé spojení hromadnou dopravou z [obec] do [obec] a zpět.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o. s. ř. a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. a dospěl k závěru o částečné důvodnosti podaného odvolání, a to ve vztahu k rozhodnutí o lhůtě zaplacení a nákladech řízení.

5. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení regresní náhrady podle § 16 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., podle něhož platí, že nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu po úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily.

6. Rozhodující skutečnosti pro posouzení oprávněnosti uplatněného nároku vyplývají ze shora citované právní úpravy. Je podstatné, zda žalobkyně poskytla náhradu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem žalovaného jako úřední osoby a příčinná souvislost (vztah příčiny a následku) mezi nezákonným rozhodnutím, popřípadě nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

7. Otázkou vzniku škody se soudy zabývaly v řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 54/2018, v němž se [právnická osoba], [anonymizováno], domáhala náhrady škody mimo jiné proti [organizační složka státu ] [anonymizováno] [stát. instituce] způsobené nesprávným úředním postupem žalovaného jako soudního exekutora v exekučním řízení vedeném u [exekutorský úřad] [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. 125 EX 427/12 Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 16. 10. 2019, č. j. 7 Co 661/2019-497 dospěl v rámci uvedeného řízení k závěru o nesprávném úředním postupu žalovaného jako soudního exekutora, který v rozporu s § 336j odst. 6 o. s. ř. nevrátil [právnická osoba], [anonymizováno], která v exekučním řízení vystupovala jako vydražitelka, dražební jistotu a doplacené nejvyšší podání poté, co bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto o tom, že se uvedené společnosti jako vydražitelce příklep neuděluje. Jednalo se o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 26 Cdo 587/2015 Odvolací soud i v této věci vychází z toho, že nevrácení dražební jistoty dražiteli, kterému nebyl udělen příklep (§ 336j odst. 6 o. s. ř.) a obdobně i nevrácení nejvyššího podání dražiteli, kterému nebyl udělen příklep v důsledku rozhodnutí dovolacího soudu, představuje porušení zákonem stanoveného postupu, resp. postupu, který vyplývá z logiky exekučního řízení. Jedná se o nesprávný úřední postup exekutora. Nevrácení dražební jistoty a zaplaceného nejvyššího podání subjektu v postavení vydražitele v exekučním řízení, kterému však nebyl udělen příklep k vydraženým nemovitostem, zakládá nárok na náhradu škody, za kterou odpovídá stát podle zák. č. 82/1998 Sb. Tato odpovědnost dopadá i na činnost soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, která je úředním postupem podle § 4 zák. č. 82/1998 Sb.

8. Není pochyb o tom, že povinnost k poskytnutí náhrady za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem žalovaného jako soudního exekutora byla žalobkyni uložena rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 1. 2019, č. j. 25 C 54/2018-344 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2019, č. j. 7 Co 661/2019-497 v částce 3 289 170 Kč s úrokem z prodlení a žalobkyně tuto částku [právnická osoba], [anonymizováno], zaplatila. Odvolací soud má za to, že rovněž existuje vztah příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem žalovaného jako soudního exekutora spočívajícího v nevrácení dražební jistoty a nejvyššího podání uvedené společnosti a vznikem škody, kterou tímto postupem utrpěla. Předpoklady vzniku regresního nároku žalobkyně vůči žalovanému má odvolací soud za splněné. Současně má za to, že se v dané věci neuplatní námitky žalovaného, které se týkají„ prvotní příčiny vzniku škody“, tj. správnosti a zákonnosti usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se příklep [právnická osoba], [anonymizováno], jako vydražitelce v exekučním řízení neuděluje. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo zrušeno a soud není oprávněn v projednávané věci správnost tohoto rozhodnutí přezkoumávat. Podstatné je i to, že škoda, jíž se regresní náhrada, která je předmětem řízení v projednávané věci, nevznikla následkem, resp. v příčinné souvislosti s neudělením příklepu, ale v důsledku nevrácení zaplacené dražební jistoty a nejvyššího podání poté, co bylo o příklepu v exekučním řízení rozhodnuto Nejvyšším soudem. Za podstatou nepovažuje odvolací soud ani námitku týkající se skutečnosti, že žalovaný svou činnost soudního exekutora v minulosti ukončil. Významná je pouze skutečnost, že škoda, za kterou žalobkyně poskytla náhradu, vznikla v době, kdy žalovaný činnost soudního exekutora vykonával, a to v příčinné souvislosti s jeho nesprávným úředním postupem. Ani otázka dopadu rozhodnutí Nejvyššího soudu o neudělení příklepu, navazující otázka vlastnického práva k draženým nemovitostem povinného [příjmení] není pro rozhodnutí v projednávané věci významná. Ani podle odvolacího soudu nejsou okolnosti spočívající zejména v osobních a majetkových poměrech, na které žalovaný poukazuje důvodem pro moderaci.

9. Odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla uložena žalovanému povinnost k zaplacení požadované částky s úrokem z prodlení, je správný, což vede k jeho potvrzení podle § 219 o. s. ř.

10. Změna napadeného rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 o. s. ř. se týká rozhodnutí o lhůtě k zaplacení a nákladů řízení. Odvolací soud akceptoval námitku žalovaného o tom, že třídenní lhůta k zaplacení je nepřiměřeně krátká a neumožňuje mu reálné splnění platební povinnosti, které vyžaduje jednání s pojišťovnou. Proto odvolací soud stanovil lhůtu k zaplacení v délce 30 dnů od právní moci rozsudku. Vychází z toho, že tato delší lhůta k zaplacení významným způsobem nezasáhne do postavení žalobkyně.

11. Odvolací soud rovněž změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Souhlasí sice s tím, že úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud však uznal oprávněnost námitky žalovaného, že za účelně vynaložené náklady nelze považovat náklady za ubytování zástupce žalobkyně v celkové výši 5 765 Kč Tyto náklady měly být vynaloženy v souvislosti s jednáním před soudem prvního stupně dne 28. 4. 2021, 16. 6. 2021 a 21. 7. 2021 Odvolací soud vychází z toho, že účast zástupce žalobkyně u těchto jednání, vzhledem k době, kdy byla nařízena, bylo možné zajistit veřejnou dopravou bez přespání. Odvolací soud rovněž souhlasí s námitkou, že zástupci žalobkyni, který není advokátem, nenáleží náhrada za ztrátu času podle advokátního tarifu. Náklady řízení byly vyčísleny podle vyhl. č. 254/2015 Sb. a zahrnují paušální částku 300 Kč za předžalobní výzvu k plnění podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., za podání žaloby a 2 písemná vyjádření z 9. 6. 2021 a 30. 7. 2021 podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, za přípravu k jednání 28. 4., 16. 6., 25. 6., 21. 7. a 30. 7. 2021 podle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky a za účast při uvedených 5 jednání podle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky. Žalobkyni tak náleží odměna ve výši 14 paušálních náhrad, tj. 4 200 Kč. Z obsahu spisu nevyplývá, že by v případě třech posledních jednání u Okresního soudu v Českém Krumlově mělo jít o opakované odročované jednání týkající se pouze vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyni dále náleží náhrada jízdného v celkové výši 3 638 Kč (která nebyla podaným odvoláním zpochybněna), tedy celkem 7 838 Kč Odvolací soud nezahrnul do přiznaných nákladů řízení požadovanou náhradu za promeškaný čas na cestě podle advokátního tarifu, neboť osoba jednající za žalobkyni není advokátem, ale jedná se o pracovníka [orgán veřejné moci] [anonymizováno 6 slov].

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení sestávající z paušální částky 300 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb. za vyjádření k podanému odvolání, přípravu na odvolací jednání 23. 3. 2022, účast u odvolacího jednání dne 23. 3. 2022 a účast při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dne 1. 4. 2022, tj. celkem 1 200 Kč Náklady dále zahrnují náhradu cestového k jednání dne 23. 3. 2022 ve výši 659 Kč a dne 1. 4. 2022 ve výši 536 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení činí 2 395 Kč.