7 Co 1620/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Martiny Flanderové, Ph.D., a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A , trvale bytem Adresa žalobce A , zastoupený advokátem Jméno advokáta A , sídlem Adresa advokáta A /II, 377 01 Jméno advokáta B , proti žalované: právnická osoba IČO IČO , sídlem adresa , za niž v řízení jedná právnická osoba , IČO IČO , sídlem Adresa o zaplacení částky 288 104 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované a žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 8. 2025, č.j. 17 C 73/2025-142,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba o zaplacení částky 14 950 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. a III. potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 4 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 841 105 Kč s příslušenstvím. Požadoval náhradu nemajetkové újmy v částce 700 000 Kč, náhradu vzniklých nákladů právního zastoupení v rámci jeho obhajoby v trestním řízení ve výši 141 105 Kč a ušlou mzdu a další vícenáklady v částce 6 000 Kč měsíčně. Proti žalobci bylo dne , datum, zahájeno trestní stíhání pro spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. h) trestního zákoníku ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku, kdy měl požadovat po , jméno FO, za odměnu fyzické napadení bývalé družky , jméno FO, se zamýšlenými následky těžké újmy a dále napadení jejích rodičů. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , byl žalobce obžaloby pro žalovaný skutek zproštěn. Nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl žalobce stíhán. V příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím vznikla žalobci nemajetková újma, náklady právního zastoupení a vícenáklady v souvislosti s pravidelnou návštěvou , právnická osoba, každé dva týdny. Trestní stíhání trvalo 10 měsíců, z toho ode dne , datum, . do , datum, byl žalobce omezen na osobní svobodě. Obviněním se dostal do obtížné životní situace. Matka jeho dcery, , jméno FO, , , jméno FO, , mu v době od srpna 2023 do listopadu zcela znemožňovala styk s dcerou a od července 2024 styk s dcerou probíhal v minimálním rozsahu po dobu jedné hodiny měsíčně. Nedostatečný styk s dcerou mu způsoboval psychické potíže. Trestní stíhání se odrazilo i na osobním a rodinném životě, bližší příbuzní s ním přerušili z důvodu probíhajícího trestního řízení veškeré styky včetně většiny jeho známých. Poškozen byl i medializací trestního řízení , právnická osoba, .

2. Žalobce vzal žalobu co do částky 523 951 Kč představující věcnou škodu ve výši 103 951 Kč a nemajetkovou újmu v částce 420 000 Kč zpět. Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , řízení co do částky 523 951 Kč zastavil. Ohledně další částky 29 050 Kč vzal žalobu žalobce zpět dne , datum, a okresní soud řízení podruhé částečně zastavil usnesením ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, . Předmětem řízení zůstala částka 288 104 Kč.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě potvrdila, že dne 23. 8. 2024 jí byla doručena výzva žalobce s požadavkem na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 841 105 Kč s příslušenstvím. Výzvu doplnil dalšími podáními ze dne 11. 10. 2024, ze dne 19. 10. 2024 a ze dne 4. 12. 2024. Průběh trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , spisová značka, učinila žalovaná nesporným. Částečně vyhověla nároku žalobce na náhradu nákladů trestního řízení co do částky 103 951 Kč a ohledně nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním co do částky 20 000 Kč. Částka 123 951 Kč byla uhrazena dne 12. 3. 2025. Ve zbývající části žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Podle žalované nevznikl žalobci nárok na úhradu úkonu právní služby spočívající v účtovaných poradách žalobce s právním zástupcem, za účast zástupce u podání vysvětlení dne 16. 8. 2023 před vydáním nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, a za účast u výslechu obviněného svědka , jméno FO, dne , datum, , kdy byla přiznána náhrada ve výši odměny za 3 úkony, nikoliv za úkony 4. Délka trestního řízení přibližně 10 měsíců byla zcela přiměřená a podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 30 Cdo 4280/2011 nelze přičítat státu k tíži, že byl sdělovacími prostředky narušen princip presumpce neviny a došlo k medializaci trestního řízení. Žalovaná přihlédla i k tomu, že žalobce byl osobou opakovaně trestanou (11 záznamů v Rejstříku trestů, z čehož 5x odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody) a poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. , spisová značka, , kdy v obdobné situaci považoval soud za postačující zadostiučinění přiznanou částku 20 000 Kč. S odkazem na § 15 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. a uplatnění nároku žalobce dne 23. 8. 2024 skončila šestiměsíční lhůta dne 23. 2. 2025, a tudíž do uplynutí lhůty nemohlo dojít k prodlení na straně žalované.

4. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 8. 2025, č. j. 17 C 73/2025-142 (dále jen napadené rozhodnutí), uložil žalované zaplatit žalobci částku 14 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 24. 2. 2025 do zaplacení (výrok I.). V části, kde se žalobce domáhal úhrady další částky 273 154 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 288 104 Kč jdoucím od 24. 8. 2024 do 23. 2. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 273 154 Kč jdoucím od 24. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 14 950 Kč jdoucím od 24. 2. 2025 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.). Výrokem III. uložil žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a výrokem IV. uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 173 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí učinil z provedeného dokazování (z uplatnění náhrady škody žalobcem z 6. 8. 2024 a navazujících listin, z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2024, č. j. , číslo jednací, , a spisu v této věci, z vyúčtování nákladů obhajoby, z čestného prohlášení o konání porady žalobce s advokátem delší než jednu hodinu, opisu z Rejstříku trestů žalobce, z rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. , číslo jednací, , z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , dále rozsudků tohoto soudu ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , a ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , z článků uveřejněných serverem , právnická osoba, , z dokladů o zaplacení, z výslechu žalobce, z pokladních dokladů, z výslechu svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ) skutkový závěr, že dne , datum, bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 odst. 2 písm. h) trestního zákoníku ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku. V této souvislosti byl žalobce omezen na osobní svobodě od , datum, . do , datum, a trestní stíhání žalobce bylo ukončeno zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne , datum, . O trestním stíhání žalobce bylo opakovaně referováno periodikem , právnická osoba, . Slyšení svědci potvrdili, že v době trestního stíhání se změnilo chování žalobce, uzavřel se do sebe, nechodil mezi lidi, cvičit, zůstával doma a částečně se od něho odvrátila i rodina. Zpočátku neměl možnost stýkat se s dcerou a poté styk probíhal velmi omezeně, jednu hodinu týdně v prostorách obecně prospěšné společnosti. K rozšíření styku žalobce s dcerou došlo až po zproštění obžaloby.

5. Při právním hodnocení vyšel soud prvního stupně z ustanovení § 1, § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 6 odst. 1, 2 písm. a), § 14 odst. 1, 3, § 15 odst. 1, 2, § 31 odst. 1, § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a z nesporných skutečností mezi účastníky, tedy že žalovaná uplatněnému nároku žalobce částečně vyhověla. Na nákladech obhajoby bylo žalovanou uhrazeno 133 001 Kč a 20 000 Kč na zadostiučinění. Z nákladů obhajoby zůstal zcela neuhrazen úkon označený jako účast u podání vysvětlení dne , datum, a částečně neuhrazeny úkony v podobě podání důkazních návrhů ze dne 22. 8. 2023, ze dne 14. 9. 2023 a ze dne 11. 1. 2024, kdy u těchto úkonů žalovaná přiznala žalobci pouze 1/2 sazby. Soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu za úkon označený jako účast u podání vysvětlení dne , datum, , který bezprostředně předcházel omezení žalobce na osobní svobodě a souvisel s úkony převzetí obhajoby, a účast u výslechu zadrženého. Podle názoru soudu prvního stupně nelze úkon účasti u podání vysvětlení oddělit od ostatních úkonů, které byly poskytnuty na samém počátku trestního stíhání žalobce. Podání ze dne 11. 1. 2024 podle obsahu posoudil jako vyjádření ve věci samé a přiznal žalobci náhradu za celý úkon právní pomoci. Souhlasil s obranou žalované v tom, že za účast při výslechu obviněného a svědka , jméno FO, dne , datum, přísluší žalobci náhrada nákladů pouze v rozsahu 3 úkonů právní služby, neboť mezi výslechy byla přestávka nepřesahující 30 minut, a proto se délka úkonu sčítá a celkem činila 5,49 hodiny, čemuž odpovídá náhrada za 3 úkony právní služby. Souhlasil rovněž s postupem žalované, kdy za podání důkazních návrhů dne 22. 8. 2023 a 14. 9. 2023, bylo namístě přiznat žalobci podle § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu náhradu ve výši 1/2 odměny za úkon v částce 1 550 Kč. Za důvodný pak považoval nárok na náhradu nákladů obhajoby v trestním řízení v částce 4 950 Kč (3 400 + 1 550 Kč). Ve zbývající části 3 154 Kč proto byl dílčí nárok žalobce zamítnut. Přiznané zadostiučinění v penězích v rámci mimosoudního vypořádání ve výši 20 000 Kč navýšil o dalších 10 000 Kč. Zohlednil přitom, že žalobci hrozil vysoký trest odnětí svobody v trvání 5 až 12 let, délku trestního stíhání žalobce 10 měsíců, kterou považoval za odpovídající přiznanému zadostiučinění. Vzal v úvahu i to, že žalobce žil na malém městě, informace byly medializovány, což v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (30 Cdo 4280/2011) nelze přičítat k tíži státu, shodně ani to, že každé trestní řízení se negativně projevuje v osobním životě trestně stíhaného. Žalobci trestní stíhání zkomplikovalo styk s nezletilou dcerou , jméno FO, , která se narodila šest měsíců před zahájením trestního stíhání, a navýšil tak poskytnuté zadostiučinění o částku 10 000 Kč. K přiznání výrazně vyššího zadostiučinění žalobce nepředložil žádný srovnávací materiál svědčící o poskytnutí vyššího zadostiučinění v obdobném případě a žalobě tak soud prvního stupně výrokem I. vyhověl co do částky 14 950 Kč. Náklady vzniklé žalobci v souvislosti se soudem nařízeným asistovaným stykem s nezletilou dcerou celkem ve výši 97 200 Kč soud prvního stupně zamítl podle § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., neboť k uplatnění tohoto nároku nedošlo před podáním žaloby, a proto nemohou být takové náklady přiznány ani rozhodnutím soudu. Nárok na náhradu nákladů 66 000 Kč za ušlou mzdu a za dojíždění na , právnická osoba, do Jindřichova Hradce soud prvního stupně zamítl, neboť přes výzvu žalobce nedoložil všechna skutková tvrzení a nepředložil důkazy k tomu, jak k částce dospěl, nevysvětlil, z čeho se skládá dále uplatňovaná částka 700 000 Kč, původně požadovaná jako nemajetková újma, kolik z toho tvoří věcná škoda v podobě vícenákladů a ušlé mzdy a kolik samotná nemajetková újma. Prokázal, že vykonal u , právnická osoba, 11 návštěv, nedoložil, jak dospěl k částce 6 000 Kč měsíčně a tuto částku nikterak neprokázal. Ve zbývající části byla tudíž žaloba zamítnuta jako nedůvodná a žalobci nebyl přiznán ani z částky 14 950 Kč požadovaný úrok z prodlení od 24. 8. 2024, neboť žalovaná nebyla v prodlení s mimosoudním uspokojením žalobce, k plnění došlo v šestiměsíční lhůtě od uplatnění nároku a zákonný úrok z prodlení přiznal ode dne, kdy uplynula šestiměsíční lhůta od uplatnění nároku žalobce u žalované. Náhradu nákladů řízení ve vztahu k požadované majetkové újmě na základě § 142 odst. 2 o.s.ř. soud prvního stupně žalobci nepřiznal, když na nákladech obhajoby byl žalobce úspěšný pouze co do částky 4 950 Kč a nárok ve výši 3 154 Kč byl uznán jako nedůvodný, neúspěšný byl i při požadavku na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s asistovaným stykem s dcerou ve výši 97 000 Kč, nebyl úspěšný ani v částce 13 000 Kč uplatněných jako náklady vzniklé s dojížděním do advokátní kanceláře a k soudu a s částkou 66 000 Kč, jež měla představovat ušlou mzdu za dojíždění za , právnická osoba, do , adresa, . Náhradu nákladů řízení ve vztahu k požadované nemajetkové újmě soud prvního stupně žalobci přiznal podle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť byl konstatován zásah do osobnostních práv žalobce a výše plnění závisela na úvaze soudu. Celkem přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 173 Kč a uložil žalobci zaplatit na počátku řízení opomenutý soudní poplatek ve výši 2 000 Kč podle položky č. 8a Sazebníku a § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

6. Proti napadenému rozhodnutí se odvolala žalovaná, a to do výroku I. (uložení zaplacení částky 14 950 Kč s příslušenstvím žalobci) a výroku IV. (povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 173 Kč). V odvolání vytýkala soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci, a to že na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k nesprávným skutkovým zjištěním [§ 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř.]. Namítala, že mezi podáním vysvětlení dne 16. 8. 2023 a usnesením o zahájení trestního stíhání, jakožto odpovědnostním titulem, neexistuje vztah příčinné souvislosti, když podáním vysvětlení nereagoval žalobce na vydané usnesení o zahájení trestního stíhání, které mu v danou dobu nebylo známo a bylo mu doručeno až 17. 8. 2023. Učinila tak s odkazem na § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Za úkon právní služby označený jako podání důkazního návrhu ze dne 11. 1. 2024 by pak měla být přiznána žalobci náhrada za 1/2 úkonu právní pomoci, tedy již vyplacená částka 1 550 Kč v rámci mimosoudního projednání nároku. Ve vztahu k přiznání nemajetkové újmy ve výši dalších 10 000 Kč s příslušenstvím poukázala žalovaná na rozpory v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy s ohledem na předchozích 11 záznamů v Rejstříku trestů nelze hodnotit dopady trestního stíhání do života žalobce jako závažnější. Trvání trestního stíhání po dobu 10 měsíců je možné považovat za přiměřenou délku a není na místě srovnávat daný případ se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010. Obdobně zásah do osobní sféry žalobce (odst. 53. napadeného rozhodnutí) včetně omezení styku s nezletilou dcerou, při zohlednění obtěžujícího chování žalobce vůči matce dítěte, Anonymizováno, , jméno FO, , byl již dostatečně kompenzován vyplacením zadostiučinění ve výši 20 000 Kč. Žalovaná neshledává důvody pro navýšení o další částku 10 000 Kč, a to i s odkazem na srovnatelný případ projednávaný u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, , a navrhla proto změnu napadeného rozhodnutí tak, aby byla žaloba i co do částky 14 950 Kč příslušenstvím zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Proti napadenému rozhodnutí se odvolal rovněž žalobce, a to do výroku II., III. a IV. Nesouhlasil s učiněnými skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně. Zásadně nesouhlasil se závěrem, že se žalobce nemůže divit trestnímu stíhání s ohledem na to, že byl v minulosti 11x odsouzen. Zároveň soud prvního stupně pominul fakt, že oznamovatel trestné činnosti byl v minulosti odsouzen v 21 případech a že trestní oznámení bylo reakcí oznamovatele na to, že jej žalobce vyhodil z práce. Jelikož neexistují fixní pravidla pro odškodnění, není adekvátní ani námitka soudu prvního stupně, že žalobce nedodal srovnávací materiál a soud prvního stupně měl přistoupit k odškodnění podle vlastní úvahy. Přiznaných dalších 10 000 Kč na nemajetkové újmě není proto postačující. Nebyly dostatečným způsobem zohledněny negativní důsledky trestního stíhání a dopady do života žalobce. Navrhl proto, aby žalobě bylo vyhověno a uložil žalované uhradit žalobci náklady tohoto řízení a úhradu soudního poplatku.

8. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustná odvolání byla podána v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. a osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu podle § 212 a 212a o.s.ř.

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. a) cit. zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, již bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

11. Podle § 6 odst. 1 cit. zák. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních náhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Podle odst. 2 písm. a) cit. ust. úřadem podle odst. 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

12. Podle § 7 odst. 1 cit. zák. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

13. Podle § 8 odst. 1 cit. zák. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, neníli dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 cit. ust. uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

15. Podle § 15 odst. 1 cit. zák. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Podle odst. 2 cit. ust. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Podle § 31 odst. 1 cit. zák. náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

17. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

18. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně ve vztahu k přiznání částky žalobci ve výši 4 950 Kč vycházel i soud odvolací. Za rozhodující skutečnosti odvolací soud považuje to, že k podání vysvětlení žalobcem došlo 16. 8. 2023 a trestní stíhání vůči žalobci pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví bylo zahájeno usnesením ze dne , datum, . V této souvislosti byl žalobce od , datum, do , datum, omezen na osobní svobodě. Trestní stíhání bylo ukončeno zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne , datum, . Nejvyšší soud ve své judikatuře dospěl k závěru, že prověřovaná osoba nemá nárok na odškodnění nepřiměřené délky vyšetřování a prověřování, neboť počátek rozhodné doby se pojí teprve s okamžikem zahájení trestního stíhání. Právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení se zásadně pojí jen s takovým řízením, které je náležitě formalizované, má počátek a konec, ze kterého plynou jeho účastníkům jasné důsledky, co se týká jejich práv a povinností (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 2266/2021). Počátek rozhodné doby, sdělení obvinění, je rozhodný i k přiznání náhrady škody, představující náklady, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31 zák. č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se proto neztotožnil závěry soudu prvního stupně o tom, že žalobci přísluší právo na náhradu nákladů za úkon právní pomoci spočívající v účasti při úkonech trestního řízení dne , datum, , tedy před zahájením trestního stíhání žalobce. Odvolací soud se neztotožnil ani se závěry soudu prvního stupně při posouzení hotových výdajů vynaložených na obhajobu žalobce v trestním řízení, a to ohledně úkonu z 11. 1. 2024, posouzeným soudem prvního stupně podle jeho obsahu jako vyjádření ve věci samé. Obsahu tohoto podání odpovídá i jeho označení jako podání důkazního návrhu. Týká se pouze důkazního návrhu korespondencí mezi žalobcem a jeho bývalou družkou učiněného ze strany žalobce, dále pak vyjádření k věrohodnosti předloženého důkazu a vyjádření obav z možných zásahů do korespondence a jejího vymazání. Nejedná se o podání, jež by mělo charakter vyjádření ve věci samé a pokud byla za takový úkon poskytnuta žalovanou v rámci mimosoudního jednání náhrada za 1/2 úkonu právní pomoci, jde o náhradu dostatečnou, vycházející z ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024. Soud prvního stupně správně posoudil jako účelně vynaložené náklady 3 úkony právní pomoci za účast advokáta žalobce u výslechu obviněného a svědka , jméno FO, dne 17. 8. 2023, kdy u bezprostředně na sebe navazujících vyšetřovacích úkonů s přestávkou nepřesahující 30 minut délku úkonu sčítal a činila pak 5,49 hodiny, čemuž odpovídá náhrada za 3 úkony právní služby, nikoliv za 4 účtované úkony [§ 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu ve znění účinném do , datum, ]. Shodně jako soud prvního stupně posoudil soud odvolací i podání důkazních návrhů ze dne , datum, a ze dne , datum, , kdy žalovaná správně přiznala a uhradila žalobci náhradu za 1/2 úkonu právní pomoci podle § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu ve výši 1 550 Kč.

19. Ohledně nákladů spojených s nařízeným asistovaným stykem s dcerou (poplatek 500 Kč za návštěvu ve 27 případech, cena za pohonné hmoty na cestě z , adresa, do , adresa, , cesty k soudu v Českých Budějovicích z , adresa, , vyčíslených odhadem na částku 13 000 Kč) se odvolací soud ztotožňuje s právním posouzením soudem prvního stupně s odkazem na § 14 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb., když podmínkou pro případné přiznání náhrady škody je jeho uplatnění u ministerstva spravedlnosti (§ 6 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.). Je možné pak souhlasit i s tím, že nedošlo-li k uplatnění nároku u příslušného úřadu ve stanovené lhůtě, nemůže být přiznána taková náhrada škody u soudu. Nebylo proto nutné vyzývat žalobce k doložení uplatněného nároku (odstavce 55., 56. napadeného rozhodnutí). V případě nákladů ušlé mzdy v době dojíždění na , právnická osoba, do , adresa, v částce 66 000 Kč soud prvního stupně konstatoval, že přes poučení žalobce neupřesnil, zda je tato částka obsažena v částce 300 000 Kč (zůstatku z částky 700 000 Kč, kterou původně žalobce požadoval jako nemajetkovou újmu). V odvolání žalobce vysvětlil, že popisem nákladů vzniklých v souvislosti s trestním stíháním (vyjma nákladů trestní obhajoby) jen vysvětloval svoji tehdejší složitou situaci ve vztahu k požadované nemajetkové újmě a není třeba se konkrétně těmito položkami zabývat.

20. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci vznikla nemajetková újma nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání žalobce [usnesením ze dne , datum, pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. h) trestního zákoníku ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 trestního zákoníku], neboť žalobce byl zproštěn obžaloby (rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne , datum, ). V odůvodnění napadeného rozhodnutí (odstavec 45. a násl.) v souladu se závěry judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011) posoudil při rozhodování o výši přiměřeného zadostiučinění povahu trestní věci, délku trestního řízení a následky způsobené trestním řízením v osobním sféře poškozeného. Při určení základní částky vyšel ze závěrů Nejvyššího soudu ČR definovaných v rozsudku ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, který za přiměřené zadostiučinění považoval částku 15 000 Kč až 20 000 Kč za 1 rok řízení. Pokusil se pak zhodnotit zjištěné skutkové okolnosti trestního stíhání, které bylo vedeno proti žalobci a dopady na jeho osobu a jeho osobní a rodinný život. Je možné dát za pravdu žalované v tom, že přestože soud prvního stupně správně odkázal na odškodnění v částce 20 000 Kč přiznané obžalovanému ve srovnatelné věci (rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, ), správně argumentoval rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR (sp. zn 30 Cdo 4280/2011), který medializaci případu označil za prostý důsledek zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případů, kdy nelze přičíst k tíži státu, že byl sdělovacími prostředky narušen princip presumpce neviny, a rovněž trestní minulost žalobce považoval za okolnost, která nevedla k tomu, že by dopady trestního stíhání do osobní sféry žalobce odůvodňovaly navýšení zadostiučinění způsobené nemajetkové újmy, poskytnuté zadostiučinění 20 000 Kč navýšil o dalších 10 000 Kč v rozporu s uvedenými závěry. Soud prvního stupně zde akcentoval narození dcery a omezení žalobce ve styku s ní ve spojení s negativním dopadem na rodinný a společenský život. S tímto závěrem soudu prvního stupně se odvolací soud neztotožnil. Dopady do osobního a rodinného života a omezení styku s nezletilou dcerou plně pokrývá přiznané zadostiučinění ve výši 20 000 Kč, který odpovídá srovnatelnému doloženému případu ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, , kdy doba trestního stíhání byla podstatně delší (trestní stíhání trvalo 2 roky a 7 měsíců oproti desetiměsíčnímu trestnímu stíhání žalobce). V obou případech došlo pouze ke krátkému zadržení, nikoliv k omezení osobní svobody ve formě vazby, v obou případech hrozil obžalovanému trest odnětí svobody v rozmezí 5 až 12 let pro shodný trestný čin, v případě rozhodování městského soudu ve stadiu pokusu. Přiznané zadostiučinění Městským soudem v Praze neovlivňovala ani medializace případu. Jak již bylo řečeno, soud prvního stupně kladl důraz na omezení žalobce ve styku s nezletilou dcerou, nicméně žalovaná v podaném odvolání správně zdůraznila, že spory mezi žalobcem a matkou dítěte vedly k tomu, že asistovaný styk otce s dítětem probíhal již od července 2023 prostřednictvím , právnická osoba, , jak vyplývá z rozsudku opatrovnického soudu z , datum, . Konflikty rodičů při předávání dítěte s opakovaným přivoláním policie potvrdil žalobce rovněž ve své výpovědi při hlavním líčení v rámci trestního stíhání. Na omezení styku s nezletilou po dobu trestního stíhání žalobce se podílelo dlouhodobé konfliktní chování rodičů a není proto důvodem pro přiznání vyššího zadostiučinění nad rámec již vyplacené částky. Žalobce v odvolání konstatoval, že soud prvního stupně popsal jeho situaci odpovídajícím způsobem. Vytýkal mu ale, že nepřihlédl k trestní minulosti oznamovatele údajné trestné činnosti. Tato okolnost sama o sobě však nemůže způsobit navýšení přiznaného zadostiučinění. Je možné souhlasit se žalobcem, že není povinen předkládat soudu obdobné případy o poskytnutém zadostiučinění, nicméně žádné okolnosti, které by přesvědčily odvolací soud, že přiznané zadostiučinění není dostatečné, zjištěny nebyly. Poskytnuté zadostiučinění ve výši 20 000 Kč není v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Byla pečlivě zhodnocena individuální kritéria v této věci a judikatura soudů v obdobných případech a prostor pro navýšení zadostiučinění odvolací soud neshledal. Výrok I., o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 14 950 Kč s příslušenstvím, odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl. Výrok II. napadeného rozhodnutí, kdy byla žaloba ve zbytku zamítnuta, odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný. Shodně byl potvrzen i výrok III. o uložení povinnosti žalobci zaplatit soudní poplatek a lze zde odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, odst. 61.

21. V případě náhrady nákladů řízení se odvolací soud rozhodl odchýlit od ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož může soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu. Účelem § 142 odst. 3 o.s.ř. je sice ochrana žalobce, který by neměl být trestán za ne zcela přiléhavý odhad při podání žaloby, avšak odborná literatura předpokládá, že toto ustanovení (výjimka ze zásady procesního úspěchu) nemá být soudem použita v případech, kdy žalované plnění řádově přesahuje částku přisouzenou, kdy žalovaná částka není dostatečně odůvodněna, popř. kdy byla přeceněna lehkomyslně či ve zlém úmyslu. V projednávané věci bylo žalobci na náhradě nemajetkové újmy přiznáno pouze 20 000 Kč z požadovaných 700 000 Kč, rovněž žalobce část žalovaného plnění vůbec správně neuplatnil v souladu se zákonem, část určil odhadem, nebyl schopen vysvětlit, jak k výši některých částek dospěl (ani je nedoložil) a co přesně zahrnuje částka 700 000 Kč. Co do částky 400 000 Kč vzal žalobu bez dalšího zpět.

22. Žalované tím vzniklo v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. a podle § 224 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., která stanovuje výši paušální náhrady nákladů v některých případech. Žalovaná učinila celkem 11 úkonů v řízení před soudem prvního stupně [vyjádření k žalobě ze dne , datum, , příprava účasti na jednání dne , datum, , jednání soudu dne , datum, (2 úkony, jednání od 12:00 do 15:20), příprava účasti na jednání dne , datum, , jednání soudu dne , datum, , příprava účasti na jednání dne , datum, , jednání soudu dne , datum, , písemné závěrečné vyjádření ze dne , datum, , příprava účasti na jednání dne , datum, , jednání soudu dne , datum, ] a 3 úkony v řízení odvolacím (odvolání, příprava účasti na jednání a účast na jednání odvolacího soudu , datum, ). Podle § 2 odst. 3 cit. vyhlášky činí paušální náhrada pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. 300 Kč za každý úkon. V případě řízení před soudem I. stupně proto žalované náleží na náhradě nákladů řízení 3 300 Kč a za odvolací řízení 900 Kč. Celkem odvolací soud přiznal žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 4 200 Kč.