7 Co 171/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o odstranění oplocení, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 1.10.2024, č. j. 1 C 274/2022-438

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto:Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně odstranit oplocení z pozemku parc. č. , číslo, zapsaném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , číslo, pro obec a k. ú. , adresa, , ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 84 168,36 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta sídlem , adresa, .

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Strakonicích náhradu nákladů řízení ve výši 1 887,63 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. ř 1. Žalobce je vlastníkem pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , žalovaní jsou rovnodílnými spoluvlastníky sousedního pozemku , číslo, v k. ú. , adresa, . Žalobce se domáhá odstranění oplocení, které žalovaní umístili na pozemku p. č. , číslo, , eventuálně požaduje odstranění posledního dílu tohoto oplocení o rozměru 90 cm x 80 cm nacházejícího se u zdi jeho domu č.p. , číslo, v obci , adresa, při hranici s pozemkem p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, (toto č. l. 346), eventuálně navrhuje odstranění oplocení z pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, v rozsahu vyznačeném v neměřickém záznamu č. , číslo, vyhotoveném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Žalobce tvrdí, že v létě 2019 žalovaní odstranili původní plot, mezi výše uvedenými pozemky a postavili zeď z tvárnic, čímž znemožnili žalobci přístup k zadnímu traktu jeho domu č.p. , číslo, a následně začátkem února 2020 postavili v místě „tvárnicové zdi“ plot z betonových dílců umístěný na pozemku žalobce p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, . Z tohoto pozemku žalobce tak připlotili k vlastnímu pozemku p. č. , číslo, ca 5 m² a zamezili žalobci v přístupu do uličky mezi domy, tj. domu žalobce na pozemku č. p. st. , číslo, , v k. ú. , adresa, (dům č.p. , číslo, ) a domem ve spoluvlastnictví žalované žalovaných a na pozemku p. č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, , (dům č.p. , číslo, ). Žalobce má za to, že plot vybudovaný žalovanými na jeho pozemku p. č. , číslo, se zde nachází neoprávněně.

2. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby s tím, že došlo k vydržení sporné části pozemku, tedy pozemku, na kterém se nachází stavba plotu, neboť ten byl vybudován v místě původního plotu, který se mezi pozemky účastníků původně nacházel. Uvedli, že stavbu plotu provedli v dobré víře, že staví na svém pozemku p. č. , číslo, a respektovali hranici pozemku tak, jak byla v době stavby plotu vyznačena v katastru nemovitostí. Hranice pozemku si ověřili na obecním úřadu, na katastrálním úřadu a prostřednictvím geodeta , tituly před jménem, , jméno FO, , který potvrdil, že umístění plotu odpovídá vlastnické hranici. Žalovaní uvedli, že pozemek p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, zakoupili jako oplocený a v místě původního oplocení postavili plot nový.

3. Okresní soud ve Strakonicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 1.10.2024, č. j. 1 C 247/2022-438 (dále jen napadený rozsudek) rozhodl tak, že se žaloba zcela zamítá (výrok I., II. a III.), že žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení 40 872 Kč (výrok IV.) a že je žalobce povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení 780 Kč (výrok V.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že primárnímu petitu, jímž se žalobce domáhá odstranění „celého“ oplocení vybudovaného žalovanými, s tím, že se nachází na pozemku p. č. , číslo, nelze vyhovět proto, že bylo zjištěno, že předmětné oplocení je zčásti vybudováno i na pozemku p. č. , číslo, . Z tohoto důvodu není podle soudu prvního stupně možné žalobě ve vztahu k primárnímu nároku vyhovět. Pokud žalobce požadoval eventuálním petitem odstranění části oplocení na pozemku p. č. , číslo, v místě, kde oplocení navazuje na stavbu ve vlastnictví žalobce, dospěl soud prvního stupně k závěru, že došlo k vydržení části pozemku p. č. , číslo, , které jsou stávajícím plotem připloceny k pozemku žalovaných p. č. , číslo, . Vydržení vlastnického práva části pozemku , číslo, svědčí podle závěru soudu prvního stupně právním předchůdcům žalovaných manželům , jméno FO, a , jméno FO, , a to podle právní úpravy účinné do 31.12.2013, tj. podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (obč. zák.). Podle soudu prvního stupně žalovaní nabyli vlastnické právo ke sporné části pozemku p. č. , číslo, na základě kupní smlouvy, neboť tato smlouva již předmětné části pozemku, dle údajů v katastru nemovitostí evidované jako části pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, zahrnovala. Soud prvního stupně má za to, že plot z betonových dílců, jehož odstranění se žalobce domáhá stojí na místě předchozího plotu, vychází přitom ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, . Vzhledem k závěru, že plot, o jehož odstranění v dané věci jde, stojí na pozemku ve vlastnictví žalovaných, nikoliv na pozemku ve vlastnictví žalobce, je žaloba jako nedůvodná. Další důvod zamítnutí žaloby spatřuje soud prvního stupně v tom, že žalovaní byli se stavbou plotu v dobré víře, že plot staví na svém pozemku, neboť jej vystavěli v souladu s tehdejšími údaji v katastru nemovitostí, před jeho stavbou se obrátili na geodeta, který je ujistil, že hranice pozemků odpovídají údajům zapsaným v katastru nemovitostí. Žalovaní tedy postupovali před výstavbou plotu s potřebnou opatrností. Žalobce vůči nim neuplatnil výhrady ohledně průběhu plotu, nýbrž se obrátil na příslušný katastrální úřad. Žalovaní tedy stavěli plot podle § 1086 o. z. v dobré víře, že jej staví na vlastním pozemku.

4. Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolává. Poukazuje na to, že základním motivem vedení sporu se žalovanými je zajištění vstupu do uličky za domem č. p. , číslo, , která je součástí jeho pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , přičemž výstavbou plotu žalovaní žalobci vstup do tohoto prostoru zamezili. Žalobce má za to, že nemohlo dojít k vydržení části jeho pozemku p. č. , číslo, manžely , jméno FO, , jak uvádí soud prvního stupně. Sami žalovaní tvrdili, že pozemek vydržel nejpozději , jméno FO, . Soud prvního stupně dospěl k závěru o vydržení manžely , jméno FO, , avšak blíže nespecifikuje, v jakém časovém období k tomu došlo. Soud prvního stupně opomíjí, že započtení vydržecí doby právního předchůdce je podle konstantní judikatury přípustné pouze v případě, že sám právní předchůdce věc v době minulé nevydržel. Pokud právní předchůdce sám splnil podmínky vydržení, věc sám nabyl do svého vlastnictví. Za té situace není započtení vydržecí doby právního předchůdce možné. V té souvislosti odkazuje například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.12.2005 sp. zn. 22 Cdo 2128/2005 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2011, sp. zn. 22 Cdo 821/2010. Dále rekapituluje převody pozemku p. č. , číslo, dle „katastrálního stavu“ po roce 1960, s tím, že veškeré tyto převody se udály za stavu vytvořeného geometrickým plánem z roku 1961, dle kterého byla hranice pozemku v katastru vedena tak, jako je tomu nyní, tedy ve prospěch žalobce, a to včetně inkriminované uličky. Až dne 23.9.2010 byla pro k. ú. , adresa, vyhlášena platnost (chybného) obnoveného katastrálního operátu, který se následně ukázal jako nesprávný a chybný údaj, byl opraven opět do stavu po roce 1961. Ona nesprávnost trvající necelých 10 let spočívala v „narovnání hranice mezi pozemky parc. č. , číslo, a , číslo, (bez výklenku). Do původního stavu z roku 1961 ji uvedlo rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, ze dne 24.3.2020, kdy iniciátorem tohoto řízení byl žalobce, kterému žalovaní znemožnil přístup do uličky postavením plotu na jeho pozemku. Po vyhlášení platnosti chybného obnoveného katastrálního operátu z roku 2010 se uskutečnil převod pozemku parc. č. , číslo, v květnu 2016 na dědice po p. , jméno FO, a v únoru 2018 tito dědicové prodali pozemek žalovaným. Žalobce namítá nedostatek dobré víry právních předchůdců žalovaných, a to , jméno FO, , který se odvolával na stav v katastru nemovitostí, z něhož údajně vycházel, avšak v době, kdy tento svědek vlastnil pozemek parc. č. , číslo, stav v katastru nemovitostí odpovídal současnému stavu a nikoliv stavu po vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu v roce 2010, který hranici pozemku účastníků „zarovnal“. Uvedený svědek tak nemohl tvrdit, že po zbourání dřevníku (rok 1993) uvedl plot na rohu budovy žalobce dle stavu v katastrální mapě. Stejná argumentace platí i pro svědka , jméno FO, Stejně i manželé , jméno FO, , kteří od , jméno FO, koupili v roce 2007 nemovitosti, tedy i pozemek par. č. , číslo, , nemohli být v dobré víře, a to s ohledem na okolnosti, které vyplývají z rozhodnutí o nevyhovění souhlasu žalovaných s provedením opravy hranic v katastrální mapě (rozhodnutí KÚ pro Jihočeský kraj, KP , adresa, ze dn 14.9.2020 str. 4), které se zmiňuje o průběhu zjišťování hranic dotčených pozemků v roce 2008. K opravě katastrální hranice totiž došlo pouze za přítomnosti tehdejšího vlastníka , číslo, a st. p. , číslo, , jméno FO, . Vlastníci sousedního pozemku p. č. , číslo, přítomni nebyli, resp. nebyli vůbec přizváni, , jméno FO, si byl vědom, že se opravují hranice pozemků, a to v jeho prospěch. Nemůže tak obstát jeho dobrá víra, že mu pozemky a v dané výměře patří. Žalovaní nesouhlasí s hodnocením svědka , jméno FO, i svědka , jméno FO, soudem prvního stupně, který zcela nepřípustně upřednostňuje nepravdivá vyjádření svědka Švece st. Ve vztahu k dobré víře žalovaných při stavbě plotu žalobce namítá, že se soud prvního stupně nikterak nevypořádal s argumentací žalobce, že dobrá víra je jednou, nikoliv jedinou podmínkou pro neodstranění stavby z cizího pozemku. Cituje ustanovení § 1085 o. z. s tím, že v dané věci není pochyb o tom, že stavbu plotu žalovaní realizovali na cizím pozemku, tj. na pozemku žalobce, tedy z hlediska občanskoprávního neoprávněně. Podstatné je, že žalobce proti stavbě plotu brojil. Ještě před samotnou stavbou plotu požádal katastrální úřad o zásah, neboť mu žalovaní sdělili, že ulička je jejich a že si ji zahradní, což nejprve tvárnicemi učinili. To byl pro žalobce impuls pro opravu chyby v katastru. Je tedy prokázáno, že žalobce takto počal jednat bezprostředně poté, kdy se o hrozbě stavby potu dozvěděl. Bylo tak vyvráceno tvrzení žalovaných, že byl nečinný. Žalobce svůj nesouhlas se stavbou vyjádřil ještě před jejím započetím, když nesouhlasil se zahrazením vstupu do uličky, a to jak přímo na místě, tak vůči katastrálnímu úřadu. Přesto žalovaní v únoru 2020 během dvou dnů stavbu plotu realizovali. Pokud jde o náklady na odstranění plotu podle žalobce platí, že tak, jak byl plot smontován, tak rychle jej lze rozmontovat (jedná se o stavebnici) a postavit plot z těch samých dílů o kousek dále bez vyšších nákladů na straně žalovaných. Za zásadní žalobce považuje skutečnost, že žalovaní evidentně nestavěli plot na původním místě, jak tvrdí, což má přímou vazbu i na jejich námitku vydržení. Na fotografii na čísle listu 70, je natažen provázek, dle kterého se plot stavěl a tento je evidentně mimo původní torzo plotu. Tvrzení žalovaných v závěru řízení, že se o plot opřel podnapilý žalobce, je účelové. Fotografii založili do spisu žalovaní a je známo i to, kdo provázek natáhl, neboť z protokolu o jednání ze dne 31.7.2023 vyplývá, že tak učinil žalovaný. Je tedy evidentní, že původní torzo plotu stálo blíže do pozemku žalovaných parc. č. , číslo, Jak se vyjádřil i svědek žalovaných , tituly před jménem, , jméno FO, „provázek nekopíruje původní plot“. Nevyhověním žalobě v dané věci byl žalobce jednou provždy zbaven možnosti přístupu na jeho pozemek (ulička mezi domy) a s ním související možnosti opravy a údržby jeho domu. Napadený rozsudek soudu prvního stupně je z pohledu žalobce nespravedlivý i vzhledem k tomu, že jeho rodina vlastní pozemky přes 100 let.

5. Žalovaní ve vyjádření k podanému odvolání trvají na tom, že celý plot je vystaven na jejich pozemku dle zaměření a stavu z roku 2010. Současná podoba plotu je výsledkem opakujících se excesů a nevhodného chování žalobce, který zničil původní plot a zmařil uzavření smíru. Nebýt jeho jednání, stál by mezi pozemky účastníků původní plot a nebyl by důvod stavět plot nový. Žalovaní se vyjadřují k možnosti přístupu žalobce do prostoru mezi domy, tzv. uličky. Ve správním řízení řešil katastrální úřad pouze katastrální mapu, neřešilo se však vlastnictví ani přístup do uličky ani plot a skutečný stav či vydržení. Soud prvního stupně se zabýval otázkou vydržení podrobně se závěrem, že k vydržení došlo jak ze strany rodin , jméno FO, , tak rodiny , jméno FO, . Nepřiléhavá je argumentace usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5.12.2005, sp. zn. 22 Cdo 2128/2005, kdy v nyní posuzovaném případě žalovaní nabývali předmětný pozemek v rozsahu platné katastrální mapy a výměře k roku 2008, respektive 2010, tj. včetně vydržené části, což odpovídá i citované větě. Převedl na něj pouze pozemky jiné v hranicích a výměře dané příslušným katastrálním operátem. Pokud dle operátu byl pozemek ve stavu z roku 2010, tj. včetně vydržené části převeden, stalo se toto i s vydrženou částí. I pokud by žalobce měl pravdu, stejně on sám by nebyl vlastníkem a neměl by aktivní legitimaci k podání žaloby. To je v souladu s druhým citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu ze 31.8.2011, sp. zn. 22 Cdo 821/2010. Navíc podmínky vydržení byly nepochybně naplněny u rodiny , jméno FO, , kdy , jméno FO, nabyli pozemek v roce 2007 a drželi jej v dobré víře od roku 2007 s tím, že jej ve stavu platném k roku 2010 (tedy včetně sporné části) zdědili dědicové v roce 2016 a teprve v roce 2018 po 11 letech pozemek převedli na žalované, kteří jej dále drželi v dobré víře až do roku 2020, přičemž disponovali platným nabývacím titulem, včetně opory v katastrálním operátu. Žalovaní dále rekapitulují výpověď svědka , jméno FO, a poukazují na to, že není známo, o jaké mapě svědek hovořil a v jakém měřítku. Některé mapy i ty, co jsou součástí spisu, vůbec s ohledem na svoji kvalitu měřítko nezachycují průchod z pozemku žalobce do uličky. Dokonce toto nezachycuje přesvědčivým způsobem ani geometrický plán z roku 1961, kdy znalec , tituly před jménem, , adresa, výslovně sdělil, že rozhodné skutečnosti zjistil až kontrolou souřadnic jednotlivých bodů, nikoliv z mapy samotné. Měřítko geometrického plánu z roku 1961 toto neumožňovalo. Svědek , jméno FO, tak přístup do uličky vůbec nepředpokládal a toto nemohli předpokládat z důvodu existence plotu a dříve dřevníku, ani jeho právní nástupci. Svědek navíc potvrdil oplocení existující již ze šedesátých let. Pokud žalobce zpochybňuje dobrou víru pana , jméno FO, , je jeho argumentace účelová, neboť nikde není dáno, že měl jakkoliv vědět, že se jedná o opravu hranic. Šlo o digitalizaci a zpřesnění. Žalovaní po celou dobu argumentují, že jsou vlastníky pozemku v rozsahu daném zaměřením v roce 2010. To je jasně dáno, bylo součástí katastrálního operátu od roku 2010 do roku 2020. V dané věci výstavba nového plotu pouze nahradila plot původní. Plot byl z opatrnosti stavěn tak, že netvoří rozhrady, ale je vystavěn výhradně na pozemku žalovaných. Pro žalobce není obtížné vcházet do uličky přes pozemek žalovaných a není nutné kvůli tomu bourat plot a likvidovat odpadní materiál. Žalovaní úmyslně nezamezili žalobci v přístupu do uličky. Plot zde vždy byl, což potvrdili svědecké výpovědi, a to včetně svědků předvolaných žalobcem. Žalovaní koupili nemovitost s vystavěným plotem v roce 2018. Nebyli přítomni u dřívějších zaměření, které potvrdili soulad hranic pozemku z linií plotu. Před stavbou plotu oslovili profesionální firmu a na její doporučení přizvali geodeta , tituly před jménem, , jméno FO, . Ten s ohledem na zjištěné značky konstatoval správnost linie, dokonce na doporučení geodeta postavil i plot cca 10 cm směrem do svého pozemku. Žalovaní nerozumí tomu, že měli zamezit přístupu do uličky. Vždy v daném místě plot byl a toto dokládají i fotografie s přípitkem se žalobcem z roku 2018. Pokud jde o provázek, žalobce vytrhává z kontextu jednotlivé věty. Je zřejmé, že došlo k poškození plotu oproti stavu z roku 2018. Vyvrácení sloupku potvrdila i svědkyně , jméno FO, , manželka žalobce. Samotná „šňůra“ nemá spojitost se stavbou plotu, ale s jeho vyvrácením v létě 2019. Podle žalovaných žalobce od počátku řízení úmyslně opomíjí a ignoruje pro věc rozhodující důkaz, a to fotografii z roku 2018 (fotografie s přípitkem), kde si všichni s úsměvem připíjejí a na které je zcela jasně, zřetelně vidět plot vedoucí na roh stodoly žalobce. Je tak dána existence plotu, i jeho umístění ve stěžejní části. Žalobce se s tímto důkazem nikdy nevypořádal, dokonce sám na počátku řízení připustil existenci plotu a pouze uvedl, že tento plot byl u sloupku rozmontovatelný. V průběhu řízení pak svá tvrzení účelně upravoval. Stejně znalec , tituly před jménem, , jméno FO, potvrdil, že plot byl stavěn dle tehdy platné katastrální mapy.

6. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1, o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a bylo podáno o v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212, 212a o.s.ř. a po částečném zopakování dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

7. Podle § 1085 o. z. může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře.

8. Rozsudek soudu prvního stupně, jímž došlo k zamítnutí žaloby na odstranění plotu žalovaných z pozemků p. č. , číslo, je založen na závěru, že žalobce již není vlastníkem pozemku p. č. , číslo, v části dotčeném plotem, neboť došlo k vydržení vlastnického práva k této části pozemku p. č. , číslo, , a to manžely , jméno FO, za účinnosti zák. č. 40/1964 Sb. obč. zák. (v době před smrtí , jméno FO, v roce 2015). Soud prvního stupně má za to, že pokud části pozemku p. č. , číslo, , na nichž se plot žalovaných nachází, nabyli do vlastnictví manželé , jméno FO, vydržením, byly tyto části pozemku p. č. , číslo, předmětem dědictví po , jméno FO, a také předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi dědici , jméno FO, jako prodávajícími a žalovanými jako kupujícími v roce 2018. Soud prvního stupně přitom zohledňuje skutečnost, že od roku 2010 do roku 2020, tj. i v době uzavření kupní smlouvy, na jejímž základě nabyli vlastnické právo k pozemku p. č. , číslo, žalovaní, byly hranice mezi pozemky účastníků znázorněné v katastrální mapě v souladu s plotem, o jehož odstranění se v dané jedná. Žalovaní tak nabyli pozemek p. č. , číslo, , včetně části pozemku, p. č. , číslo, v hranicích a výměře odpovídající katastru nemovitostí. Nedůvodnost nároku žalobce je podle soudu prvního stupně dána i tím, že žalovaní vybudovali oplocení v dobré víře, že staví na vlastním pozemku.

9. S těmito závěry odvolací soud nesouhlasí.

10. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, ze dne , datum, , č. j.: , číslo jednací, ve znění opravného rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, a navazujícího rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v , adresa, ze dne , datum, č. j.: , číslo jednací, a rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze , datum, , č. j. , číslo jednací, , z nichž odvolací soud vychází (§ 135 odst. 1 o.s.ř.) vyplývá, že hranice mezi pozemky účastníků p. č. , číslo, a p. č. , číslo, byla zaměřena v roce 1961 geometrickým plánem č. , číslo, . Na základě tohoto geometrického plánu byla v katastrální mapě hranice mezi pozemky zobrazena. Takto vytyčená hranice zachovávala možnost přístupu do uličky mezi stavbami na pozemku st. p. č. , číslo, a st. p. č. , číslo, , což však vzhledem k měřítku mapy 1:2880 nebylo možné v mapě dostatečně zobrazit. V roce 1993 prodala obec , adresa, kupní smlouvou ze 13.5.1993 pozemek p. č. , číslo, manželům , jméno FO, a , jméno FO, a kupní smlouvou ze dne 18.10.1993 prodala pozemek p. č. , číslo, , jméno FO, . Bylo zjištěno, že hranice mezi uvedenými pozemky podle geometrického plánu z roku 1961, který se promítl do katastrální mapy, nebyla po celé délce přímá, ale kopírovala obvod stavby kůlny (dřevníku) na pozemku p. č. , číslo, , která posouvala hranice směrem do pozemku p. č. , číslo, (za touto kůlnou byl zachován přístup z parcely , číslo, do uličky mezi stavbami na st. p. č. , číslo, a st. p. č. , číslo, ). Tuto kůlnu odstranil v roce 1993 , jméno FO, . Původní oplocení nacházející se mezi předmětnými pozemky „natáhl“ na roh stavby nyní ve vlastnictví žalobce. Upevnění plotu u stavby žalobce bylo provizorní a umožňovalo jeho demontáž pro potřeby vstupu z pozemku p. č. , číslo, do prostoru mezi domy. V roce 2008 byla hranice mezi pozemky p. č. , číslo, a , číslo, a hranice mezi, st. p. č. , číslo, a st. p. č. , číslo, změněna tak, že ulička byla přiřknuta v rozporu s dosavadními katastrálními operáty k st. p. č. , číslo, a vlastnická hranice mezi pozemky p. č., Anonymizováno, , číslo, a , číslo, se po celé délce „napřímila“. Takto byla hranice mezi pozemky zobrazena v katastrální mapě od roku 2010 do roku 2020, kdy se žalobce domohl opravy chyby údaje katastru a katastrální mapa byla uvedena do původního stavu odpovídajícímu geometrickému plánu z roku 1961. Provedení této opravy předcházely koncem roku 2019 dohady účastníků týkající se správné hranice mezi pozemky, zejména ve vztahu ke vstupu žalobce do uličky mezi domy účastníků. Žalovaní tomuto vstupu zamezili umístěním stěny z tvárnic v místě původního oplocení v délce 2019, což vyvolalo nesouhlas žalobce, který se v lednu 2020 obrátil na katastrální úřad se žádostí o opravu chyby v katastrální mapě. V únoru 2020 žalobci nahradili původní oplocení betonovým plotem, o jehož odstranění se v dané věci jedná. Při jeho stavbě vycházeli z toho, jak byla hranice mezi pozemky zobrazena v té době v katastrální mapě. K opravě chybného zobrazení hranic pozemků došlo poté, co byla stavba plotu realizována.

11. Ohledně právních předchůdců žalovaných bylo zjištěno, že manželé , jméno FO, a , jméno FO, , kteří pozemek p. č. , číslo, nabyli od obce , adresa, v roce 1993, tento pozemek darovací smlouvou v roce 2001 převedli na syna , jméno FO, . Ten v roce 2007 pozemek prodal , jméno FO, a , jméno FO, . V roce 2015 , jméno FO, zemřel, a po jeho smrti nabyli předmětný pozemek jeho dědici do spoluvlastnictví, a to , jméno FO, spoluvlastnický podíl 4/6, , jméno FO, spoluvlastnický podíl 1/6 a , jméno FO, spoluvlastnický podíl 1/6. Od těchto spoluvlastníků nabyli pozemek na základě kupní smlouvy z 20.2.2018 do spoluvlastnictví žalovaní.

12. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce není oprávněn požadovat odstranění plotu, který žalovaní vybudovali na pozemku , číslo, bez jeho souhlasu, a to proto, že k části pozemku , číslo, , na které je plot umístěn pozbyl vlastnické právo v důsledku vydržení této části pozemku právními předchůdci žalovaných manžely , jméno FO, . Podle soudu prvního stupně tak žalobce není k uplatnění nároku, který je předmětem řízení věcně legitimován. Závěr soudu prvního stupně o vydržení vlastnického práva manžely , jméno FO, za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.), tj. do 31.12.2013 předpokládá oprávněnou držbu této části pozemku po dobu 10 let (§ 134 odst. 1 obč. zák.).

13. Aby mohl, obstál závěr o vydržení vlastnického práva k části pozemku , číslo, manžely , jméno FO, , muselo by být jisté, že manželé , jméno FO, byli oprávněnými držiteli sporné části pozemku p. č. , číslo, , tj., že pozemek drželi v dobré víře, že jim patří, tj. že je součástí pozemku p. č. , číslo, , a to po dobu 10 let. Vzhledem k tomu, že pozemek nabyli od , jméno FO, . v roce 2007 a k vydržení mělo dojít za účinnosti obč. zák., tj. do 31.12.2013 je zjevné, že desetiletá vydržecí doba od roku 2007 do 31.12.2013 neuplynula. Ačkoliv to soud prvního stupně, výslovně neuvádí, lze usuzovat že do vydržecí doby manželů , jméno FO, započítává držbu jejich právního předchůdce , jméno FO, . Ten v rámci svědecké výpovědi před odvolacím soudem uvedl, že se chopil držby pozemku p. č. , číslo, na základě darovací smlouvy po svém otci a pozemek užíval v hranicích původního oplocení, které se mezi pozemky , číslo, a , číslo, nacházelo. , jméno FO, vypověděli, že původní oplocení končilo u kůlny nacházející se dříve na pozemku , číslo, , v místě, kde se nacházela kůlna vlastnická hranice kopírovala půdorys této kůlny a nebyla tedy přímá. V souvislosti s tím měl tento svědek pochybnost o tom, zda za (původním) plotem (který se v době kdy pozemek vlastnil na místě nacházel) není část jeho pozemku p. č. , číslo, Z jeho výpovědi současně vyplynulo, že původní plot mezi pozemky byl při povodni v roce 2002 téměř „zrušen“, neboť v místě a probíhaly záchranné a rekonstrukční práce. Původní plot byl „obnoven“ pouze provizorně. Vzhledem k uvedeným pochybnostem tohoto svědka o průběhu vlastnické hranice mezi pozemky nelze dospět k závěru, že byl oprávněným držitelem sporné části pozemku parc. č. , číslo, ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák. tedy, že byl ze zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že vlastnická hranice mezi pozemky odpovídá původnímu plotu. Pro tento závěr svědčí i skutečnost, že průběh vlastnické hranice mezi pozemky v době, kdy , jméno FO, . pozemek , číslo, vlastnil, odpovídal současnému stavu, z něhož je zřejmé, že vlastnická hranice neprobíhá přímo, přičemž uvedený svědek výslovně potvrdil, že si průběh vlastnické hranice z katastru nemovitostí, tj. z katastrální mapy ověřoval. Pochybnosti , jméno FO, . o tom, zda průběh vlastnické hranice odpovídá oplocení vylučují jeho oprávněnou držbu a možnost zápočtu jeho držby na vydržecí dobu ve prospěch manželů , jméno FO, . Proto závěr učiněný soudem prvního stupně o vydržení vlastnického práva k části pozemku p. č. , číslo, manžely , jméno FO, za účinnosti obč. zák., tj. do 31.12.2013 nemůže obstát. Manželé , jméno FO, nabyli pozemek parc. č. , číslo, od , jméno FO, . v roce 2007 a drželi jej v hranicích původního oplocení do , datum, , kdy , jméno FO, zemřel. K řádnému vydržení sporné části pozemků parc. č. , číslo, manželi , jméno FO, podle právní úpravy zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), který nabyl účinnosti od 1.1.2014, nemohlo dojít proto, že od roku 2007 do smrti , jméno FO, neuplynula požadovaná vydržecí doba deseti let (§ 1091 odst., .2 o.z.). Řádné vydržení manželi , jméno FO, popřípadě dědici , jméno FO, se započtením vydržecí doby manželů , jméno FO, vylučuje rozhodná právní úprava řádného vydržení podle o.z. Ta vyžaduje podle výslovného znění zákona držbu poctivou (§ 1089 ve spojení s § 992 odst. 2 o.z.) a pravou (§ 993 o.z.). Zároveň se vyžaduje držba opřená o řádný titul, přičemž domnělý právní titul, jako v případě oprávněné držby podle předcházející právní úpravy, nestačí. Manželé , jméno FO, nabyli kupní smlouvou v roce 2007 mimo jiné pozemek p.č. , číslo, v hranicích dle katastru nemovitostí, které odpovídaly geometrickému plánu z roku 1961. Tato kupní smlouva není titulem pro držbu sousedního pozemku p.č. , číslo, . Předmětem pozůstalostního řízení po , jméno FO, byl rovněž pozemek p.č. , číslo, a dědici tak nemohli nabýt část sousedního pozemku parc. č. , číslo, a nemohli jej následně převést na žalované. Změna zobrazení katastrální hranice v roce 2010 týkající se hranic pozemků účastníků ve skutečnosti neměla žádný dopad do vlastnických poměrů. Jednalo se o chybný postup, takže i žalovaní ve skutečnosti nabyli pozemek p.č. , číslo, ve správných hranicích, tj. dle zobrazení pozemku v katastrální mapě po opravě v roce 2020, ačkoliv se mohli subjektivně domnívat, že tyto hranice odpovídají jejich chybnému zobrazení v katastrální mapě v době uzavření kupní smlouvy. Ze stejně chybné představy o průběhu vlastnické hranice mohl vycházet i , tituly před jménem, , jméno FO, , který se k umístění předmětného plotu před opravou katastrální mapy na žádost žalovaných vyjádřil. Pokud jde o podmínky řádného vydržení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 uveřejněný pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní.

14. K otázce vydržení části pozemku parc. č. , číslo, podle zák. č. 40/1964 Sb. žalobce také namítá, že plot vybudovaný žalovanými se v místě původního oplocení nenachází. Poukazuje na to, že stávající plot (plot, o jehož odstranění se v dané věci jedná) byl postaven v místě označeném „provázkem“ na fotografii nacházející se ve spise na č.l. 70, z níž je zjevné, že plot byl vybudován vedle původního oplocení směrem do pozemku žalobce p. č. , číslo, . Odvolací soud s touto námitkou souhlasí. Ze zákresu stávajícího plotu v příloze č. 4 znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, č. , číslo, , v němž je stávající plot vyznačen červeně (č.l. 262) vyplývá, že plot je veden přímo z bodu, který se nachází na správné vlastnické hranici mezi pozemky účastníků na roh stavby žalobce, tedy vede v převážné části po pozemku p.č. , číslo, . Provázek zobrazený na fotografii na č.l. 70, (popřípadě na č.l. 236) je v místě zobrazení na fotografii zřetelně mimo linii původního plotu, a to směrem do pozemku žalobce. Nelze akceptovat námitku žalovaných, že provázek na fotografiích se stavbou plotu nesouvisí, neboť žalovaní neposkytli žádné logické vysvětlení, z jakého jiného důvodu (než pro potřebu stavby plotu) by tento provázek na pozemek žalovaného umisťovali. Vydržení sporné části pozemků p.č. , číslo, právními předchůdci žalovaných je tak vyloučeno i proto, že tito právní předchůdci pozemek žalobce p.č. , číslo, za původním plotem vůbec nedrželi (tvrzena je držba v hranicích původního oplocení).

15. Žalovaní vybudovali plot na pozemku žalobce p. č. , číslo, bez jeho souhlasu, resp. proti jeho vůli. Žalobce je tak oprávněn požadovat jeho odstranění jako stavby na cizím pozemku (§ 1085 o.z.). Na tomto závěru nic nemění skutečnost, jak byla vlastnická hranice mezi pozemky účastníků zobrazena v době stavby plotu v katastrální mapě. Podstatné je, že toto zobrazení bylo chybné a nemělo žádný dopad do vlastnických poměrů účastníků. V době stavby plotu v roce 2020 již mezi účastníky probíhal konflikt týkající se hranic pozemků vyvolaný tím, že žalovaní v přesvědčení, že tak činí oprávněně s ohledem na stav katastrální mapy, zamezili žalobci vstupu do uličky mezi domy. I v odvolacím řízení ze strany žalovaných zaznělo, že stavbě stávajícího plotu předcházely konflikty mezi účastníky, které vedly žalobce k tomu, aby se domáhal u příslušných správních orgánů opravy chyby v katastrální mapě. Byl-li za těchto okolností plot vybudován, žalovaní nevyčkali vyřešení otázky správnosti zobrazení hranice pozemků v katastru nemovitost, nelze se ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaní plot postavili v dobré víře, že staví na svém pozemku p. č. , číslo, . Stavba plotu je neoprávněnou stavbou ve smyslu § 1085 o.z. a žalobce se oprávněně domáhá jejího odstranění z pozemku p. č. , číslo, , jehož je vlastníkem. Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 o.s.ř. změnil a primárnímu petitu žaloby vyhověl.

16. Podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. Podle zásady úspěchu ve věci náleží žalobci plná náhrada nákladů řízení, které v řízení před soudem prvního stupně sestávají z odměny advokáta žalobce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Odměna za 1 úkon právní služby činí podle § 9 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu činí 1 500 Kč. Zástupce žalobce v řízení před soudem prvního stupně vykonal celkem 16 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva ze dne 4.4.2022, podání žaloby, vyjádření ve věci ze , datum, , , datum, , , datum, ,, Anonymizováno, , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , účast na místním šetření dne 21.4.2023 a u jednání soudu prvního stupně , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ). Odměna advokáta za uvedené úkony právní služby činí 24 000 Kč a s připočtením 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) představuje částku 29 040 Kč. Další položkou nákladů řízení před soudem prvního stupně je náhrada hotových výdajů v paušální výši za 16 úkonů právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tj. 4 800 Kč a s připočtením 21 % DPH v celkové výši 5 088 Kč. Náhrada za promeškaný čas advokáta na cestě z , adresa, a zpět a k pěti jednáním u Okresního soudu ve Strakonicích, tj. celkem za 36 započatých půl hodin po 100 Kč (§ 14 advokátního tarifu) činí včetně DPH 4 356 Kč. Náhrada jízdného z , adresa, (celkem 162 km) a z , adresa, do Strakonic (celkem 194 km) k pěti jednáním soudu prvního stupně představuje celkem částku 9 949,78 Kč (bylo ujeto celkem 1132 km osobním automobilem , značka, ). Cena pohonných hmot (motorové nafty) vyplývá pro rok 2023 z vyhlášky č. 467/2022 Sb. a pro rok 2024 za vyhlášky č. 397/2023 Sb. Stejným právním předpisem je stanovena i výše náhrady za použití motorového vozidla. Náhrada za spotřebované pohonné hmoty představuje částku 1 883,76 Kč, náhrada za použití vozidla 6 339,20 Kč. Součástí náhrady nákladů řízení je zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč a částky vynaložené na znalečné v celkové výši 13 081 Kč (zbývající část nevyčerpané zálohy, kterou žalobce zaplatil ve výši 20 000 Kč, bude žalobci vrácena). Celkové náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně tak činí 64 234,78 Kč. Náklady odvolacího řízení sestávají z odměny za 3 úkony právní služby (podání odvolání, a účast u jednání odvolacího soudu , datum, a , datum, ). Odměna za 1 úkon právní služby podle § 9 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu činí 2 300 Kč, celkem se tak jedná o částku 6 900 Kč a s připočtením 21 % DPH o částku 8 349 Kč. Náklady řízení dále zahrnují náhradu hotových výdajů v paušální výši za uvedené 3 úkony právní služby po 450 Kč za 1 úkon, tj. 1 633,50 Kč včetně DPH. Náhrada za promeškaný čas na cestě činí celkem za 16 započatých půlhodin po 150 Kč 2 904 Kč včetně DPH a náhrada jízdného za 2 cesty z , adresa, do , adresa, a zpět celkem 5 047,08 Kč (bylo ujeto celkem 572 km osobním motorovým vozidlem, náhrada za použití vozidla podle vyhlášky č. 475/2024 činí 3 317,60 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty představuje částku od 853,48 Kč, částka zahrnuje rovněž 21 % DPH z částky 4 171,08 Kč). Náklady odvolacího řízení dále zahrnují soudní poplatek z odvolání 2 000 Kč a činí celkem 19 933,54 Kč. Žalovaní jsou tak povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 84 168,36 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta A, , advokáta, sídlem , adresa, (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

17. Podle § 148 o.s.ř. rozhodoval odvolací soud a rovněž o náhradě nákladu řízení ve vztahu k České republice. S ohledem na výsledek řízení uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně částku 1 887,63 Kč. Jedná se o svědečné vyplacené ze státních prostředků v částce 780 Kč svědkovi , jméno FO, a v částce 1 107,63 Kč a svědkovi , jméno FO, , narozenému , datum, .