7 Co 2078/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem jméno zástupce sídlem adresa zástupce proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem jméno zástupce sídlem adresa zástupce o zaplacení 38 991 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 4.9.2024, č. j. 7 C 135/2024-38

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 7 344,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , jméno zástupce, , advokáta se sídlem , adresa zástupce 1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 38 991 Kč s úrokem z prodlení s tím, že žalovaná částka představuje pojistné plnění, které žalobkyně zaplatila v souvislosti s dopravní nehodou způsobenou zaměstnancem žalované dne 23.2.2023. Žalobkyně má za to, že jí vzniklo postižní právo podle § 10 odst. 1 písm. c) zák. č. 168/1999 Sb. vůči žalované, jejíž řidič bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody.

2. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4.9.2024, č. j. 7 C 135/2024-38 (dále napadený rozsudek) žalobu zamítl včetně nároku na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 11 467,20 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku soud uvádí, že s ohledem na místo, večerní čas, řidičem popsané výhledové podmínky a druh nákladního automobilu se silem o váze 40 tun má za prokázané, že řidič o jím zaviněné dopravní nehodě vůbec nevěděl, tedy nedošlo k tomu, že by bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody, příp. jinak znemožnil zjištění skutečných příčin jejího vzniku. Svědek žalované potvrdil, že po nehodě z řidiče necítil alkohol, řidiče popsal jako spolehlivého zaměstnance, který žádné problémy s alkoholem dosud neměl.

3. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolává, neboť nesouhlasí s výkladem a aplikací § 10 odst. 1 písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Má za to, že důvodem hodným zřetele nemůže být (jak opakovaně vysvětlil Nejvyšší soud) pouze okolnost na straně viníka nehody (žalovaného), že si poškození nevšimnul. Žalobkyně odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně zmiňuje rozsudek ze dne 28.2.2017, sp. zn. 23 Cdo 5008/2015, dle něhož za zřetele hodné důvody ve smyslu § 10 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. lze považovat předem neurčitý okruh situací, které existují objektivně a vyvolávají na účastníka nehody takový tlak, že splnění oznamovací povinnosti je proti tomu méně podstatnou záležitostí. Jde například o zdravotní důvody účastníka nehody, zdravotní potíže osob blízkých, které je nutno řešit. Na toto rozhodnutí Nejvyšší soud navázal a potvrdil své závěry usnesením ze dne 5.4.2017, sp. zn. 23 Cdo 3751/2016. Podle žalobkyně z provedeného dokazování nevyplynulo, že by ve sféře žalovaného, resp. jeho řidiče opravdový důvod hodný zřetele ve smyslu ustanovení zákona v § 10 odst. 1 písm. c) byl. Opuštění místa nehody v sobě bez dalšího zahrnuje nemožnost zjistit příčinu nehody, ať už bylo příčinou cokoliv. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2700/2023, v bodě 36. odůvodnění uvedl, že opuštění místa dopravní nehody pojištěným bez zřetele hodného důvodu představuje nepřijatelné protiprávní chování, jež bez dalšího znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody, a které tak samo o sobě zakládá právo pojistitele požadovat po pojištěném to, co za něho plnil. Tvrzení, že žalovaný, resp. její řidič střet vozidel skutečně nezaznamenal, nemůže být ku prospěchu žalované. Proto i v případě, že by žalovaná prokázala, že si nárazu do vozidla poškozeného řidič nevšimnul, nešlo by o důvod zřetele hodný ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., jelikož si jej všimnout měl. Z doložených fotografií je patrné, že poškození zaparkovaných vozidel je markantní a tvrzení o nevšimnutí si nehody tak v žádném případě nemůže jít ku prospěchu žalované.

4. Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání s odvolací argumentací žalobkyně nesouhlasí s tím, že žalobkyně nebere v potaz veškeré relevantní okolnosti, které byly důkladně dokazovány a byly soudem prvního stupně vymezeny v bodě 11. napadeného rozsudku. Nesouhlasí s názorem žalobkyně, že prosté opuštění místa dopravní nehody automaticky znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody. Nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že v jím předestřeném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2700/2023 Nejvyšší soud potvrdil dlouho zastávaný právní názor, na který žalobkyně odkazuje. Uvedené rozhodnutí žalovaná označuje za „revoluční“. Rozhodně nejde o ustálený právní názor. Toto rozhodnutí nevytváří ustálenou judikaturu. Nesouhlasí rovněž s názorem, že samotné opuštění místa nehody a priori znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody. Nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že již opuštěním místa dopravní nehody bylo znemožněno šetření skutečné příčiny škodní události ze strany žalobkyně s výslovným odkazem na alkohol a technickou způsobilost jako další regresní důvody. To, že vozidlo bylo technicky způsobilé, je jasné, přičemž tato okolnost byla prokázána již od okamžiku, kdy žalobkyně sdělila totožnost řidiče a specifikovala vozidlo, rovněž to plyne i z kamerového záznamu. Skutečnost, že řidič žalované nebyl ovlivněn alkoholem plyne již ze samotné skutečnosti, že okamžitě po zjištění poškození svého návěsu, nasedl do svého osobního automobilu a snažil se vypátrat místo dopravní nehody, a to nehledě na skutečnost, že příčina dopravní nehody byla více než jasná a nebylo pochyb o tom jak, kdy a kde k nehodě došlo. Smyslem postižního práva podle písmene c) předmětného ustanovení je postihovat jednání řidičů, kteří se vědomě či cíleně snaží vyhnout dechové zkoušce, či jinak vědomě narušují šetření dopravní nehody, proto v daném případě nemůže být tento důvod naplněn s ohledem na jednání řidiče žalované okamžitě po nehodě, skutečnost, že nehodový děj byl zachycen kamerovým systémem a součinnost, kterou poskytovala žalovaná jak policii, tak žalobkyni.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném do 31.3.2024 (ZPOPV) platí, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

7. Žalobkyně má za to, že jestliže řidič žalované zavinil dopravní nehodu a z místa dopravní nehody odjel, došlo ke vzniku postižního práva žalobkyně o ustanovení bez dalšího, přičemž skutečnost, že si řidič vzniku dopravní nehody nevšimnul, nemůže být považována za důvod hodný zřetele ve smyslu citovaného ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV a nemůže být vykládána ve prospěch žalovaného.

8. Z hlediska skutkového stavu vychází odvolací soud ze zjištění soudu prvního stupně, která nebyla podaným odvoláním zpochybněna. Bylo zjištěno, že řidič žalované , jméno FO, byl uznán vinným, že z nedbalosti dne 23.2.2023 v 18:50 hodin, v , adresa, , řídil nákladní vozidlo tov. zn. , značka, reg. zn. , SPZ, přípojným vozidlem cisternou, tov. zn. , značka, reg. zn.: , SPZ, , přičemž při výjezdu z areálu čerpací stanice se plně nevěnoval řízení, neboť se ohlížel na silnici první třídy č. , číslo, ., na kterou s jízdní soupravou najížděl, přičemž neodhadl dostatečný boční odstup od zaparkovaného vozidla tov. zn. , značka, reg. zn.: , SPZ, , kdy došlo ke střetu pravé zadní části návěsu , značka, s levou částí vozidla , značka, které bylo následkem nárazu posunuto vpřed, kde narazilo přední částí do zadní části zaparkovaného vozidla , značka, , reg. zn.: , SPZ, . O tom bylo rozhodnuto příkazem Magistrátu města , adresa, č. j. , číslo jednací, ze dne 26.4.2023, z něhož je namístě vycházet (§ 135 odst. 1 o.s.ř.). Na vozidlech vznikla škoda, na jejíž náhradu vyplatila žalobkyně pojistné plnění v celkové výši 38 991 Kč. Není pochyb o tom, že řidič žalované z místa dopravní nehody odjel, což vysvětlil tím, že vznik dopravní nehody vůbec nezaregistroval. Z jeho výpovědi soud prvního stupně zjistil, že při výjezdu z čerpací stanice vlevo nemohl díky mrtvému úhlu vidět pravou stranu soupravy, konkrétně pravý roh návěsu, jímž k zachycení poškozeného vozidla došlo. řidič uvedl, že ve zpětném zrcátku nemohl nic vidět, protože v okamžiku zatáčení doleva nemohl pravý roh návěsu, kterým došlo k poškození stojících vozidel, vidět. Žalovaná uvedla, že délka jízdní soupravy činí 14 m, z toho 8,7 m připadá na samotný návěs.

9. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 12.3.2024, sp. zn. 23 Cdo 2700/2023 dospěl na základě gramatického, historického i teleologického výkladu § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV k závěru, že opuštění místa dopravní nehody pojištěným bez zřetele hodného důvodu představuje nepřijatelné protiprávní chování, jež bez dalšího znemožňuje zjištění skutečné příčiny dopravní nehody, a které tak samo zakládá právo pojistitele požadovat po pojištěném to, co za něho plnil.

10. Jestliže řidič žalované v posuzovaném případě zavinil dopravní nehodu, kdy při jízdě nákladní soupravou vlevo zachytil pravou zadní částí nákladní soupravy (návěsu) poškozený osobní automobil a místo této dopravní nehody opustil, je zapotřebí pro posouzení vzniku postižního práva žalobkyně a oprávněnosti jejího nároku, o který se v dané věci jedná zabývat se otázkou, zda k opuštění místa dopravní nehody řidičem žalované došlo z důvodu hodného zřetele. Tento důvod spatřuje žalovaná ve skutečnosti, že řidič nákladní soupravy vznik dopravní nehody, tj. zachycení stojícího osobního automobilu , značka, reg. zn. , SPZ, pravou zadní částí nákladní soupravy vůbec nezaregistroval, neboť místo střetu nemohl vidět.

11. Otázkou, zda lze pod „důvod hodný zřetele“ pro opuštění místa dopravní nehody podřadit nevědomost pojištěného o tom, že dopravní nehodu způsobil se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 30.10.2024, sp. zn. 23 Cdo 1224/2024. Vyšel ze závěru, že postižní právo podle § 10 zákona ZPOPV vzniká pojistiteli v případě závažných a vědomých pochybení pojištěného. Vzhledem k uvedenému účelu a smyslu postižního práva pojistitele je proto třeba při posuzování důvodu hodného zřetele pro opuštění místa dopravní nehody podle § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV obdobně vážit okolnosti související s vědomostí pojištěného o tom, že způsobil dopravní nehodu. Nelze se ovšem spokojit pouze se závěrem, že byla zjištěna nevědomost pojištěného v subjektivním smyslu, nýbrž je třeba posoudit, zda pojištěný mohl či nemohl při vynaložení běžné péče a opatrnosti vědět, že dopravní nehodu způsobil. (uvádí se v rozsudku). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že důvodem hodným zřetele pro opuštění místa dopravní nehody ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV může být skutečnost, že pojištěný nevěděl a při vynaložení běžné péče a opatrnosti ani vědět nemohl, že způsobil dopravní nehodu.

12. Z uvedených závěrů odvolací soud vychází a shodně se soudem prvního stupně má za to, že vzhledem ke zjištěným okolnostem, tj. rozměrům a hmotnosti nákladní soupravy, směru jízdy a výhledovým podmínkám, nelze chování žalované (jejího řidiče, který opustil místo dopravní nehody) považovat za vědomé pochybení pojištěného, které vede ke vzniku postižního práva žalobkyně. Řidič rozměrné nákladní soupravy sice neodhadl správně potřebný odstup od zaparkovaných vozidel a zavinil dopravní nehodu, samotný vznik dopravní nehody, tj. že k zachycení osobního automobilu pravou zadní částí návěsu došlo, však nebylo možné při vynaložení běžné péče (pohledem do pravého zpětného zrcátka) zjistit. To, že řidič žalované střet vozidel na místě nezaregistroval, tak nebylo způsobeno jeho subjektivní nepozorností, popř. lehkovážným přístupem. V poměrech této věci se jedná o zřetele hodný důvod ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) ZPOPV, který vylučuje vznik postižního práva žalobkyně. Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované, která měla v odvolacím řízení úspěch, náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta žalované za 2 úkony právní služby (vyjádření k podanému odvolání, účast u odvolacího jednání dne 5.2.2025) po 2 660 Kč za 1 úkon, tj. 5 320 Kč a z náhrady hotových výdajů v paušální výši podle § 13 odst. 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za uvedené 2 úkony právní služby v celkové výši 750 Kč a 21 % DPH ve výši 1 274,70 Kč.