7 Co 281/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o náhradu škody a nemajetkové újmy ve výši 2 492 754 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 1.11.2024, č.j. 13 C 94/2021-240

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 65 941 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, advokáta sídlem , adresa, .

1. Žalobou podanou u soudu dne 10. 5. 2021 žalobce uplatnil proti žalované nárok na zaplacení částky 2 492 754 Kč s úrokem z prodlení s tím, že jde o náhradu škody a nemajetkové újmy, která žalobci vznikla v souvislosti se zraněním ze dne 23. 10. 2019, kdy utrpěl poranění levého kolene. Podle žalobce při ošetření tohoto zranění nebyl ze strany žalované dodržen správný léčebný postup. Pochybení spočívalo v tom, že nebyla nasazena preventivní antikoagulační léčba, což mělo za následek vznik komplikace v podobě trombózy.

2. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 11. 2024, č. j. 13 C 94/2021–240 (dále jen napadený rozsudek), žalobu zamítl (výrok I.), uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení v částce 21 273 Kč (výrok II.) a povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 57 445,15 Kč (výrok III.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná neporušila povinnosti postupovat při ošetření poranění, které žalobce utrpěl, s odbornou péčí a předpoklady od její odpovědnosti tak nejsou naplněny. V právní rovině odkázal zejména na ust. § 2913 o. z.

3. Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolává. Poukazuje na to, že se domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku nesprávného postupu při ošetření úrazu kolene ve zdravotnickém zařízení žalované dne 23. 10. 2019, což vedlo k následným zdravotním komplikacím v podobě trombózy, která vedla k ukončení jeho hráčské kariéry jako profesionálního hráče , Anonymizováno, . Žalobce byl již dříve ošetřen a léčen s trombózou u žalované, což je vysoce rizikovým faktorem vzniku tromboembolické nemoci. Ošetřující lékař se však žalobce nezeptal na jakékoliv rizikové faktory, což žalobce považuje za hlavní pochybení. Kromě předchozího prodělání nemoci byly u něj dílčími rizikovými faktory také výška a váha, které ve spojení s imobilizací dolní končetiny mohou mít za následek větší riziko vzniku trombózy. Soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku , právnická osoba, (ačkoliv žalobce požadoval vypracování multioborového posudku), z něhož vyplývá, že v daném případě neměl lékař důvod u sportovce předpokládat jakýkoliv rizikový faktor a žalobce sám měl lékaře o rizikových faktorech informovat. Tento závěr soud prvního stupně plně převzal. To v praxi podle žalobce znamená, že je na pacientovi, aby sám vyhodnotil rizikové faktory, které se mohou vázat k léčbě stanovené lékařem a tyto lékaři sdělil. To žalobce považuje za absurdní. Poukazuje na skutečnost, že s předchozí trombózou byl léčen ve stejném zdravotnickém zařízení. Odstup této léčby byl pět let a jeden měsíc. Při léčbě původního onemocnění byly u žalobce použity zobrazovací metody, které prodlužují dobu uchování spisu (zdravotní dokumentace) na 10 let. Záznamy o této léčbě měly být podle žalobce archivovány. Nebyly doloženy žádné podklady, dle nichž může lékař automaticky presumovat zdraví sportovce a nezajímat se o rizika či kontraindikace. Žádné takové podklady podle žalobce neexistují. Žalobce není ochoten akceptovat argument soudu, že „každý běžně uvažující člověk, který již jednou prodělal trombózu v souvislosti s poraněním nohy, při dalším poranění nohy tuto informaci ošetřujícímu lékaři poskytne“. Podle tohoto závěru by bylo věcí pacienta vylíčit celou svou anamnézu nebo z ní vybrat to důležité pro průběh léčby, kterou lékař zvolil. To žalobce označuje za absurdní. Soudu prvního stupně vytýká, že přenáší odpovědnost za vzniklou situaci na žalobce – pacienta. Soud prvního stupně pominul povinnosti při poskytování zdravotní péče vyplývající ze zákona o zdravotních službách (§ 2 odst. 4, § 3, odst. 3, § 5). V posuzovaném případě je nesporné, že prodělání tromboembolické nemoci v minulosti je při fixaci nohy nejrizikovějším faktorem, o nějž se lékař vůbec nezajímal. Ošetřující lékař navíc sám při svém výslechu připustil, že se možná dopustil chyby. Nebyl předložen žádný důkaz, že by lékaři bylo znemožněno se na takto důležitou skutečnost zeptat. Žalobce navrhoval několik dalších důkazů k existenci pochybení, které nebyly provedeny, neboť soud prvního stupně již po předložení ústavního znaleckého posudku rozhodl. Zpracovatel tohoto posudku odsouhlasil, že prodělání tromboembolické nemoci v minulosti je nejrizikovějším faktorem opětovného vzniku trombózy. Zpracovatel posudku souhlasil s tím, že s vysokou pravděpodobností žalovaná disponuje předchozími lékařskými záznamy pacienta, ale nemá propojené systémy v rámci jednotlivých pracovišť. Současně uvedl, že přes všechna rizika, která dlouhodobá fixace nohy přináší, se lékař na v minulosti prodělanou trombózu ptát nemusel, protože viděl sportovce. K potvrzené oprávněnosti považovat sportovce za zdravého nebyl předložen žádný podklad. Podle žalobce soud prvního stupněm dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, vyšel z dílčích pasáží ústavního znaleckého posudku, jimž přikládal vyšší váhu než jiným, aniž by k tomu byl dán relevantní důvod. V návaznosti na to se dopustil nesprávného právního posouzení věci. Žalobce soudu prvního stupně vytýká nesprávný procesní postup v průběhu řízení, které bylo stiženo průtahy, o jejichž důvodu se žalobce nedozvěděl. Nesouhlasí rovněž s rozhodnutím o nákladech řízení. Ačkoliv soud prvního stupně s použitím § 150 o.s.ř. snížil povinnost žalobce k náhradě nákladů řízení žalované na 10 %, má žalobce za to, že právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na okolnosti dané věci mělo být žalované zcela odepřeno. Podle žalobce v rámci rozhodování o nákladech řízení nelze souhlasit s argumentací soudu prvního stupně tím, že žalobce uplatnil nárok na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který neměl odpovídající odbornost. Žalobce je v daném případě pouze laikem, který zahájil soudní řízení za účelem domoci se svých práv v dobré víře založené na odborném názoru, že tato práva skutečně existují. Prominutí povinnosti k náhradě nákladů řízení je v tomto ohledu zcela odůvodněné, logické a spravedlivé. Žalobce má za to, že v souladu s judikaturou Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 237/05) měl být institut odepření práva na náhradu nákladů řízení využit k odstranění nepřiměřené tvrdosti a dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení. V dané souvislosti poukazuje i na rozhodnutí , adresa, ve věci , spisová značka, .

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhuje potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně. Pokud žalobce v podaném odvolání namítá nesprávnou interpretaci § 2643 odst. 2 o.z. a ust. § 41 odst. 1 písm. d) zákona o zdravotních službách a přenesení odpovědnosti za vznik komplikace na žalobce (pacienta), poukazuje na to, že v citovaných ustanoveních je zakotvena povinnost ošetřovaného sdělit poskytovateli zdravotních služeb podle svého nejlepšího vědomí potřebné údaje a poskytnout mu nutnou součinnost. Na to pamatoval i zpracovatel znaleckého posudku , tituly před jménem, , Jméno, příjmení, , , tituly za jménem, , kdy při svém výslechu znalce zopakoval a doplnil, že „anamnéza je v podstatě interaktivní záležitost, takže stejně tak se doktor může ptát a pacient mu to nemusí říct“. V posuzovaném případě nebylo prokázáno, že by se ošetřující lékař žalovaného na rizikový faktor, kterým je prodělání tromboembolické nemoci, vůbec nezeptal. K námitkám týkajícím se nedostatečně a neúplně zjištěného skutkového stavu, žalovaná uvádí, že po provedení znaleckého posudku a výslechu znalce, který tento posudek vypracoval, již byly dostatečně prokázány skutečnosti, které svědčí o tom, že v posuzovaném případě není odpovědnost žalované dána. Znalecký posudek a výslech , tituly před jménem, , Jméno, příjmení, , , tituly za jménem, bez jakýchkoliv pochybností prokázal, že žalovaná při poskytování zdravotních služeb žalobci nepostupovala v rozporu se zásadou tzv. „lege artis“. Proto je zcela legitimní postup soudu prvního stupně spočívající v odmítnutí dalších důkazních prostředků jako nadbytečných a přikročení k rozhodnutí o věci samé. Nadto poukazuje i na skutečnost, že v rámci dokazování bylo provedeno velké množství důkazů. Předně jde o veškerou lékařskou dokumentaci, žalobce byl vyslechnut, byl vyslechnut i lékař žalované provádějící prvotní ošetření žalobce, důkaz znaleckým posudkem vypracovaným , tituly před jménem, , jméno FO, včetně doplňujícího výslechu tohoto lékaře i samotným znaleckým posudkem ústavu včetně výslechu , tituly před jménem, , Jméno, příjmení, , , tituly za jménem, Z hlediska dokazování není podle žalované soudu prvního stupně co vytknout. Žalovaná nesouhlasí s požadavkem žalobce na prominutí veškerých nákladů řízení v situaci, kdy žalovaná od počátku vzniku sporu mezi stranami odmítala nárok žalovaného jako neopodstatněný. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení zcela správně, když tyto moderoval za použití § 150 o.s.ř. Shodně se soudem prvního stupně má za to, že je spravedlivé přiznat žalované z celkových nákladů právního zastoupení ve výši 212 725,26 Kč, které byla nucena na úspěšnou obranu vynaložit, alespoň 10 %, tedy částku 21 725,26 Kč.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání (§ 202 o.s.ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a osobou k tomu oprávněnou ( § 201 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

6. V posuzované věci se žalobce domáhá náhrady škody a náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 2 492 754 Kč s příslušenstvím (nárok sestává z ušlého výdělku a příspěvku v částce 380 000 Kč, z náhrady bolestného v částce 12 754 Kč, z náhrady nemajetkové újmy v částce 470 000 Kč, z náhrady za ztrátu na výdělku v částce 510 000 Kč a z náhrady za ztížení společenského uplatnění v částce 1 500 000 Kč). Nárok odůvodňuje tím, že při poskytování zdravotní péče žalované v , právnická osoba, došlo k pochybení ošetřujícího lékaře, který v rámci léčby poranění kolena levé nohy, které žalobce utrpěl následkem úrazu dne 23. 10. 2019, nenasadil preventivní antikoagulační léčbu, což vedlo ke vzniku komplikace v podobě trombózy. Pochybením bylo, že preventivní léčba nebyla nasazena přesto, že žalobce ve shodném zdravotnickém zařízení byl v roce 2013 léčen s poraněním hlezna levé nohy, které bylo komplikováno následnou trombózou, přičemž lékař ze záznamu nemocnice tuto skutečnost nezjistil ani se na prodělanou trombózu žalobce v rámci zjišťování anamnestických údajů nezeptal.

7. Podle § 2636 o.z. se smlouvou o péči o zdraví poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať jím je příkazce nebo třetí osoba.

8. Podle § 2637 o.z. péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. Péče o zdraví však není činnost spočívající jen v prodeji nebo jiném převodu léků.

9. Podle § 2645 o.z. poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednání, které to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.

10. Podle § 2913 odst. 1 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, v jejímž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

11. Předpokladem pro vznik odpovědnosti k náhradě újmy na zdraví je v daném případě porušení povinnosti na straně žalované při poskytování zdravotní péče žalobci, vznik újmy na straně poškozeného, tj. žalobce a příčinná souvislost mezi vznikem újmy a škůdcovým porušením povinnosti. V posuzované věci jde o objektivní odpovědnost žalované, tedy bez ohledu na zavinění. Uvedené předpoklady odpovědnosti a za škodu musí být splněny současně, při absenci kterékoliv z nich ke vzniku odpovědnosti nedochází.

12. Předmětem řízení posuzované věci je finanční částka sestávající z několika samostatných nároků majících rozdílnou povahu a odlišný skutkový základ. Všechny nároky se však odvíjí od téže škodní události, tj. porušení povinností žalované při poskytování zdravotní péče v souvislosti s poraněním levého kolena, které žalobce utrpěl 23. 10. 2019. Platí, že v oblasti poskytování zdravotní péče, je poskytovatel zdravotní péče povinen postupovat v souladu se současně dostupnými poznatky lékařské vědy, tj s péčí řádného odborníka ve smyslu § 2645 o.z. (lege artis). Nedodržení pravidel je porušením právní povinnosti ve smyslu § 2913 jako základního předpokladu vzniku odpovědnosti za škodu. Vše je třeba posuzovat tzv. „ex ante“, tj. na základě poznatků, které měl poskytovatel zdravotní péče k dispozici v době svého rozhodování o léčebném postupu.

13. Odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, z nichž vyplývá, že v rámci poskytované zdravotní péče žalobci v souvislosti s úrazem kolena levé dolní končetiny, k němuž došlo 23. 10. 2019, byla stanovena správná diagnóza, tj. že u žalobce došlo k ruptuře (prasknutí) předního zkříženého vazu, částečné ruptuře vnitřního postranního vazu, ruptuře vnitřního menisku levého kolene a impresivní fraktuře zadní strany laterálního kondylu pravé kosti stehenní; a dále k subakutní popliteokrurální flebotrombóze levé dolní končetiny. Zvolený léčebný postup spočíval v imobilizaci kolenního kloubu (nejednalo se o celou končetinu) dlahou a v základním preventivním opatření proti venózní tromboembolii spočívající v mobilizaci (chůze o francouzských holích) a elastické bandáži. Jiná opatření preventivního charakteru ohledně vzniku tromboembolické nemoci nebyla přijata, neboť ošetřující lékař nevěděl, že žalobce v roce 2013 v souvislosti s úrazem levého hlezna tuto nemoc prodělal. Ošetřující lék lékař v rámci ambulantního ošetření žalobce neměl k dispozici zdravotní dokumentaci týkající se jeho úrazu v roce 2013, nahlédnutím do systému nemocnice, který měl v ambulanci k dispozici, uvedenou skutečnost nezjistil, neboť zde nebyla uvedena (systém obsahoval zdravotní záznamy od roku 2018), levá noha žalobce nevykazovala známky dříve prodělané trombózy, žalobce tuto skutečnost lékaři sám nesdělil a kouření nebylo u žalobce zjištěno. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně vyplývá, že částečná imobilizace končetiny, zde kolenního kloubu dlahou, sama o sobě nevyžaduje preventivní nasazení léků proti vzniku trombózy, neboť základním preventivním opatřením je pohyb a elastická bandáž. Současně není pochyb o tom, že existence dříve prodělané trombózy je jednoznačným rizikovým faktorem odůvodňujícím nasazení preventivní léčby. Bylo zjištěno, že v případě žalobce se komplikace v podobě venózní tromboembolie projevila až po druhé kontrole v ortopedické ambulanci žalované, kdy došlo k sejmutí ortézy a zahájení rehabilitace, konkrétně byla diagnostikována na interní příjmové ambulanci , právnická osoba, dne 4. 12. 2019.

14. Otázkou v dané věci spornou je, zda pochybením ošetřujícího lékařem při poskytování zdravotní péče (tj. postupu non lege artis) v ambulanci žalované bylo, že ze zdravotních záznamů nemocnice, popřípadě dotazem na žalobce v rámci zjišťování anamnestických dat, nezjistil, že žalobce již v roce 2013 tromboembolickou nemoc prodělal. Tedy že si neopatřil dostatečné informace pro rozhodnutí o léčebném postupu. V důsledku toho nebyla nasazena preventivní léčba a následně došlo ke vzniku trombózy, s níž žalobce spojuje vznik škody, popřípadě újmy, o které se v dané věci jedná.

15. Odvolací soud se primárně zabýval otázkou porušení povinností žalované, tj. ošetřujícího lékaře při poskytování zdravotní péče bez ohledu na chování žalobce, jemuž ust. § 2643 odst. 2 ukládá povinnost sdělit poskytovateli zdravotní péče podle svého nejlepšího vědomí potřebné údaje a poskytnout mu součinnost nutnou podle rozumného očekávání k tomu, aby mohl splnit povinnosti podle smlouvy. Z hlediska postupů žalované je podstatné, že zdravotní péče byla poskytována v úrazové ambulanci, kde měl lékař omezené možnosti (byl limitován technickým vybavením, jehož úroveň není schopen ovlivnit) opatřit si detailní informace o pacientovi ve vztahu k jeho předchozímu léčení. Neměl k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci a informace o dříve prodělané trombóze nebyla nahlédnutím do systému, který měl k dispozici, zjistitelná. Poraněná končetina nevykazovala známky dříve prodělané trombózy, kouření pacienta nebylo zjištěno. Vzhledem k věku a zdravotnímu stavu žalobce (lékař věděl, že jde o profesionálního sportovce, který úraz utrpěl při sportu) nic nenasvědčovalo možnému riziku vzniku trombózy. Podle odvolacího soudu nelze za těchto okolností spatřovat porušení povinností lékaře v absenci dotazu v rámci zjišťování anamnestických údajů právě na dříve prodělanou trombózu a v nenasazení preventivní antikoagulační léčby. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, která se opírají o znalecký posudek ústavu, vyplývá, že v rámci ambulantního ošetření úrazu se lékař zaměřuje zejména na mechanismus úrazu, jeho průběh, přihlíží k osobě pacienta. Bylo zjištěno, že částečná imobilizace končetiny týkající se kolenního kloubu při zachování hybnosti v hlezenném kloubu a zachování svalové pumpy při akci lýtkových svalů (což znalec označuje za důležitý preventivní faktor) sama o sobě, tj. bez přítomnosti dalších rizikových faktorů, neodůvodňuje nasazení preventivní antikoagulační léčby. Prevence spočívá v doporučeném pohybu o francouzských holích a elastické bandáži. Tato preventivní opatření byla v případě a žalobce učiněna. Vzhledem k tomu, že v době rozhodování ošetřujícího lékaře o léčebném postupu nic zjevně nenasvědčovalo riziku vzniku flebotrombózy, nelze ošetřujícímu lékaři vytýkat, že se na dříve prodělanou trombózu žalobce nezeptal, přičemž nebylo v možnostech lékaře tuto informaci v rámci ambulantního ošetření zjistit (v systému dat o léčbě žalovaného v , právnická osoba, nebyla informace o prodělané trombóze v roce 2013 dostupná). Závěrem odvolacího soudu je, že vzhledem ke zjištěným okolnostem nelze žalované (ošetřujícímu lékaři) vytýkat pochybení spočívající v absenci dotazu na dříve prodělanou flebotrombózu a nenasazení preventivní antikoagulační léčby, neboť riziku vzniku této komplikace v okamžiku rozhodování lékaře o léčebném postupu nic nenasvědčovalo.

16. Podle odvolacího soudu není oprávněná námitka žalobce týkající se použitelnosti závěrů znaleckého posudku , právnická osoba, , z nichž soud prvního stupně vycházel, neboť nejde o znalecký posudek „multioborový“, který žalobce požadoval. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že se závěry tohoto znaleckého posudku při rozhodování této věci plně uplatní. Podstatné je, že ústavní znalecký posudek vypracoval lékař v postavení soudního znalce se stejnou odborností jako ošetřující lékař, s dostatkem praktických i odborných zkušeností při provádění obdobných zdravotních výkonů. Jedná se o znalce z oboru ortopedie, tedy stejné odbornosti jako lékař poskytující zdravotní péči žalobci.

17. Se zřetelem k uvedeným závěrům odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, neboť chybí jeden ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti žalované, a to porušení povinnosti při poskytování zdravotní péče žalobci. Správné je i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

18. Povinnost žalobce k náhradě nákladů řízení se opírá o zásadu úspěchu ve věci vyplývající z § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k celkové výši nákladů vynaložených žalovanou, která přesahuje částku 200 000 Kč, povaze uplatněného nároku a osobám účastníků, soud prvního stupně správně aplikoval § 150 o.s.ř. za účelem eliminace nepřiměřené tvrdosti dopadu rozhodnutí o nákladech řízení do poměrů žalobce. V důsledku postupu podle uvedeného ustanovení tak úspěšné žalované odepřel právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 90 %. Podle odvolacího soudu se jedná o dostatečné zohlednění okolností dané věci, v důsledku kterého má žalobce povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 21 273 Kč. Odvolací soud neshledává důvod ke změně tohoto rozhodnutí a odepření práva na náhradu nákladů řízení žalované zcela, jak žalobce požaduje.

19. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení státu, které vznikly vyplacením znalečného v částce 900 Kč , tituly před jménem, , jméno FO, a v částce 48 037 Kč za znalecký posudek ústavu a 8 508,15 Kč za výslech znalce, který tento znalecký posudek vypracoval, došlo ke správné aplikaci ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. a zohlední výsledku řízení, tj. neúspěchu žalobce. Ani ve vztahu k tomuto rozhodnutí nemá odvolací soud důvod na rozhodnutí soudu prvního stupně cokoli měnit.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované, která měla v odvolacím řízení úspěch, náhradu nákladů tohoto řízení v částce 65 941 Kč.

21. Tato částka sestává z odměny advokáta za 2,5 úkonu právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání , datum, , účast při vyhlášení rozhodnutí , datum, ) po 18 271 Kč za 1 úkon, tj. 45 677,54 Kč, z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) za 3 úkony po 450 Kč, tj. 1 350 Kč, z náhrady cestovného osobním automobilem za 2 cesty z , adresa, , kdy bylo ujeto při jedné cestě tam, a zpět celkem 300 km při průměrné spotřebě pohonných hmot podle vyhl. č. 475/2024 Sb. 35,80 Kč / l, náhradě za použití vozidla 5,80 Kč / km a průměrné spotřebě 7,4 l / 100 km, činí náhrada za 1 cestu 2 534,76 Kč, tj. celkem 5 069,52 Kč. Náhrada za promeškaný čas na cestě celkem za 16 půlhodin po 150 Kč činí 2 400 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení představují částku 54 497 Kč a s připočtením 21 % DPH činí celkem 65 941 Kč.

22. Odvolací soud neshledal důvod aplikace § 150 o.s.ř. na náklady odvolacího řízení ve prospěch žalobce, který kromě toho, že podal odvolání, zůstal v odvolacím řízení pasivní.