13 C 94/2021

Plný text

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozhodl samosoudcem Mgr. Zbyňkem Krchňavým ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B . sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 2 492 754 Kč s přísl. - náhrada škody a nemajetkové újmy

I. Žaloba na zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu v , adresa, .

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce na žalované domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy za poškození zdraví. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, utrpěl při výkonu svého povolání hráče basketbalu úraz kolene, se kterým byl téhož dne ošetřen na ortopedické ambulanci žalované. Ošetřující lékař mu doporučil používání berlí, ortézy a ledování poraněného kolene; žalobce byl objednán na kontrolu na den , datum, na ortopedickou ambulanci žalované. Zde byla stanovena diagnóza v podobě přetržených vazů, trhliny mediálního menisku a impresivní fraktury zadní strany laterálního kondylu tibie. Na základě této diagnózy byl ošetřujícím lékařem stanoven léčebný postup v podobě pokračování fixace zraněné nohy ortézou a stanovení dalšího termínu kontroly na , datum, v ortopedické ambulanci žalované. Na této kontrole mu byla odejmuta fixace kolene a žalobci byl doporučen postup v podobě rehabilitace zraněné nohy a postupného zatěžování nohy do bolesti s dalším termínem kontroly dne , datum, . Z důvodu otoku a stupňujících se bolestí na vnitřní straně kolene a lýtka byl žalobce nucen vyhledat lékařské ošetření již dne , datum, , při kterém mu v , právnická osoba, byla diagnostikována hluboká žilní trombóza levého kolene v důsledku dlouhodobé fixace nohy; ošetřujícím lékařem bylo též zjištěno, že žalobce již jednou prodělal v březnu , Anonymizováno, trombózu lýtka, a žalobci byla předepsána léčba antibiotiky a léky na ředění krve.Podle žalobce u něj byly přítomny minimálně dva rizikové faktory trombózy, a to již samotná dlouhodobá fixace končetiny, a již jednou prodělaná trombóza. Ze zdravotnické dokumentace neplyne, že by ošetřující lékař zjišťoval anamnestický údaj - dříve prodělanou trombózu, i když recidivu trombózy bylo možno u žalobce s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Fixace končetiny měla být doprovázena podáním preventivní antikoagulační léčby, která brání vzniku žilní trombózy. Žalovaná s ohledem na rizikové faktory zvolila nesprávný léčebný postup, když žalobci nepodala preventivní antikoagulační léčbu, a při poskytování zdravotnické péče nepostupovala v souladu s nejvyšším možným dostupným stupněm medicínské vědy a praxe, čímž porušila zásadu lege artis.Žalobce proto na žalované požaduje náhradu bolestného ve výši , částka, , nemajetkovou újmu zohledňující duševní útrapy ve výši , částka, , ztrátu na výdělku ve výši , částka, a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši , částka, .

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v tom smyslu, že nárok žalobce neuznává. Žalovaná byla povinna postupovat v souladu se smlouvou o péči o zdraví s péčí řádného odborníka a v souladu s pravidly svého oboru, a za plnění své povinnosti jednat s péčí řádného odborníka odpovídá. Ke vzniku nároku na náhradu škody/nemajetkové újmy je třeba splnění tří předpokladů: porušení povinnosti jednat s péčí řádného odborníka, vznik škody/nemajetkové újmy, a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou/nemajetkovou újmou. Požadavek postupu lege artis poskytovateli ukládá povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni. Protože nelze jednoznačně dovodit, že by tento předpoklad byl naplněn, nelze vyvozovat odpovědnost žalované. Není prokázáno porušení povinnosti žalované, ani příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením povinnosti a vzniklou škodou.

3. Z ambulantntí lékařské zprávy žalované ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce byl ve 14:13 hod. ošetřen na ortopedické ambulanci žalované poté, co ve 12 hod. špatně doskočil a poranil si levé koleno při basketbale. Žalobci byly stanoveny diagnózy , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Žalobci byly doporučeny berle, ortéza, ledovat, elastiko a žalobce byl objednán na kontrolu na den , datum, .

4. Z ambulantntí lékařské zprávy žalované ze dne , datum, (2 týdny po úraze) bylo zjištěno, že žalobce se v 9:35 hod. dostavil na kontrolu na ortopedickou ambulanci žalované. Žalobci byla diagnostikována „dle MRI kompletní ruptura LCA, trhlina med. menisku a impresivní fraktura zadní strany later. kondylu tibie“. Koleno žalobce bylo naplněné, byla provedena punkce 50 ml tekutiny. Žalobci byla doporučena ortéza s kontrolou za tři týdny, kdy mělo dojít k sejmutí ortézy, poté měla být zahájena rehabilitace se zatěžováním do bolesti. Žalobce byl objednán na kontrolu na den , datum, .

5. Z ambulantntí lékařské zprávy žalované ze dne , datum, (5 týdnů po úraze) bylo zjištěno, že žalobce se v 13:24 hod. dostavil na kontrolu na ortopedickou ambulanci žalované. Žalobci bylo doporučeno sejmutí ortézy, a zahájení rehabilitace, kdy měl začít pomalu postupně zatěžovat koleno do bolesti a posilovat stehno. Žalobce byl objednán na kontrolu na den , datum, .

6. Z ambulantntí lékařské zprávy Interní příjmové ambulance , právnická osoba, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce byl odeslán z ortopedické ambulance pro nález subakutní politeo-krurální flebotrombózy. Žalobce při příjmu sdělil, že před šesti týdny utrpěl úraz levého kolene, se kterým byl ošetřen v místě bydliště, dostal berle a ortézu. Prevenci TEN nedostal. Dne , Anonymizováno, . mu byla ortéza sejmuta, dne , Anonymizováno, . začal rehabilitaci a dne , Anonymizováno, . večer se projevila bolestivost na vnitřní straně kolene a lýtka, končetina začala otékat (předtím po dobu nošení ortézy končetinu oteklou neměl), zkoušel ledovat, užíval Diclofenac, ale bez efektu. Objektivně bylo zjištěno, že na levé dolní končetině se nachází výrazný otok v oblasti bérce a distální poloviny stehna, výrazná palpační bolestivost na vnitřní straně kolene, lýtko palp. citlivé bez zarudnutí, v oblasti kolene lehce teplejší periférní pulzace +. Při vyšetření žil byly zjištěny známky subakutní popliteo krurální flebotrombózy. Žalobci byla předepsána léčba mj. antibiotiky (na 7 dní), léky na ředění krve (na minimálně 3 měsíce), lokálně Ibalgin, bandáž LDK nad koleno, popř. elastická punčocha a klidový režim bez sportu.

7. Z lékařské zprávy cévního chirurga, , tituly před jménem, , jméno FO, , ze dne , datum, , bylo zjištěno, že u žalobce byl diagnostikován středně významný posttrombotický syndrom. Žalobci byla doporučena vhodná kompresivní terapie.

8. Z lékařské zprávy cévního chirurga, , tituly před jménem, , jméno FO, , ze dne , datum, , bylo zjištěno, že u žalobce byl diagnostikován středně významný posttrombotický syndrom u HD významných posttrombotických změn. Žalobci byla doporučena jako nutná trvalá kompresivní terapie k redukci důsledků přetlaku, pohybový režim volně, sportování bez omezení.

9. Z ambulantntí lékařské zprávy žalované ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce byl ve 20:13 hod. ošetřen na ortopedické ambulanci žalované poté, co mu při basketbalovém zápase bylo protihráčem přišlápnuto levé hlezno. Zranění bylo fixováno elastickou bandáží, a ledováno; žalobce přišel o berlích s tím, že předtím úraz levého hlezna neměl. Žalobci bylo doporučeno odlehčovat o berlích, ledovat, analgetika a byla doporučena kontrola na chirurgické ambulanci v úterý k předpisu ortézy.

10. Z ambulantntí lékařské zprávy žalované ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce byl ve 13:02 hod. ošetřen na chirurgické ambulanci žalované, kterou navštívil pro bolestivý otok levého bérce až hlezna. Při SONO vyšetření žil byla žalobci diagnostikována krurální trombóza levého bérce.

11. Z lékařské zprávy žalované ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce se dne , datum, podrobil duplexnímu vyšetření žil LDK s tím, že mu byla diagnostikována akutní flebotrombóza levého bérce.

12. Ze znaleckého posudku ze dne , datum, , č. , hodnota, , vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví interna se zvláštní specializací kardiologie, bylo zjištěno, že znalec vycházel ze zpráv žalované ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , kopie zprávy z , právnická osoba, ze dne , datum, , a kopií zpráv z , adresa, ze dne , datum, a z , Anonymizováno, ze dne , datum, . Znalec ve znaleckém posudku dospěl k následujícím závěrům:a) při druhém úrazu levé končetiny v roce , Anonymizováno, již bylo známo, že žalobce při předchozím úrazu a imobilizaci končetiny prodělal provokovanou žilní trombózu s tím, že z dokumentace žalované nevyplývá, že by lékař tento anamnestický údaj zjišťoval; recidivu trombózy přitom bylo u žalobce s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat;b) délka fixace po úrazu byla předepsána správně, lékař ale měl a mohl zjistit, že žalobce již v minulosti za podobných okolností prodělal trombózu v oblasti lýtka LDK, a fixace končetiny pak měla být doprovázena podáním preventivní antikoagulační léčby, která vzniku žilní trombózy brání;c) lékaři žalované měli při fixaci nohy žalobce zajistit prevenci tromboembolické nemoci, neboť žalobce již prodělal provokovanou trombózu LDK při fixaci po úraze v roce , Anonymizováno, ; proto bylo jistě vhodné preventivní podání antikoagulační léčby; lékař mohl zvolit mezi preventivním podáváním nízkomolekulárního heparinu (injekční aplikace) nebo podáním léků ze skupiny NOAC (v podobě tablet se srovnatelným efektem);d) podle dokumentace vzhledem k rozsahu trombózy nebylo možné vysledovat její počínající stav již při některé z kontrol u žalované (ve dnech , Anonymizováno, . a , datum, ), možný výskyt tromboembolitické nemoci při provedených kontrolách zjišťován nebyl;e) na základě dostupné dokumentace lze uzavřít, že žalobci měla být při fixaci LDK po úraze podána antikoagulační léčba v preventivní dávce, když žalobce byl s ohledem na svou anamnézu rizikový a trombózu již za podobné situace prodělal; také samotná dlouhodobá fixace končetiny po úrazu je rizikovým faktorem trombózy; u žalobce tak byly přítomny dva rizikové faktory trombózy; to, že žalobci nebyla preventivně podána antikoagulační léčba, lze označit za pochybení lékaře;f) je pravděpodobné, že se u žalobce mohou objevit trvalé následky v podobě otoků končetin, napětí a tlaku v lýtku, bolestivost a estetické změny; jedná se již o druhou trombózu ve stejné oblasti a žilní systém byl tedy opakovaně traumatizován, což zvyšuje pravděpodobnost vzniku trvalých následků.

13. Z písemnosti označené jako „uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy“ ze dne , datum, , bylo zjištěno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu škody a vyzval ji k jednání o smírném vyřešení věci. Žalovaná byla upozorněna, že v opačném případě se žalobce bude svého nároku domáhat soudní cestou.

14. Z reakce žalované na výzvu žalobce ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná žalobci sdělila, že věc předala její smluvní pojišťovně, která je oprávněna za žalovanou o případných nárocích žalobce jednat.

15. Ze sdělení žalované ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná žalobci sdělila, že smluvní pojišťovna žalované sdělila, že pojistné plnění za oznámenou škodní událost neposkytne, a pojistnou událost odložila bez náhrady.

16. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě jednorázového odškodnění ve výši , částka, ve lhůtě do 7 dnů od doručení této výzvy s tím, že pokud nedojde k úhradě, bude se žalobce svého nároku domáhat soudní cestou.

17. Z doručenky datové zprávy bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalované doručena dne , datum, .

18. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované, vedeného Krajským soudem v , adresa, v oddílu , Anonymizováno, , vložka , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že předmětem činnosti žalované je mj. poskytování zdravotních služeb.

19. Z doporučených diagnostických a terapeutických postupů pro všeobecné praktické lékaře, nazvané antitrombotická prevence a léčba v primární péči, novelizovaných v roce , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že oddílu , Anonymizováno, (označeném jako prevence VTE v ortopedii a po operacích pro nádor v dutině břišní; poranění dolní končetiny distálně od proximální stehenní kosti) doporučeno při konzervativně léčeném poranění vyžadujícím sádrovou nebo jinou fixaci zasahující nad koleno nebo upoutání na lůžko, je doporučeno podávání LMWH po celou dobu fixace nebo upoutání na lůžko.

20. Ze znaleckého posudku vypracovaného dne , datum, pod číslem , Anonymizováno, znaleckým ústavem – Ústřední vojenskou nemocnicí – Vojenskou fakultní nemocnicí , adresa, , bylo zjištěno následující:a) znalecký ústav vycházel z pravidla, že znalecký posudek posuzující práci lékaře, by měl vždy vypracovávat lékař v postavení soudního znalce, který má stejnou odbornost jako posuzující lékař, a jenž má dostatek praktických a odborných zkušeností z praxe právě při provádění těch zdravotních výkonů, které má ve znaleckém posudku posoudit; pokud tomu tak není, je třeba namítat nepříslušnost znalce z hlediska jeho odbornosti či zkušeností a dosavadní praxe; ústavní znalecký posudek byl proto vypracován znalcem v oboru ortopedie s přihlédnutím ke stanovisku specialisty z oboru interní lékařství, kardiologie;b) znalecký ústav se dále řídil principem posuzovat postup lékaře ex ante, tedy jak se jevil stav nemocného v době, kdy lékař rozhodoval o dalším postupu a jaké měl lékař informace, nikoliv z pohledu ex post, kdy výsledek je již znám; diagnostický omyl sám o sobě nelze považovat za postup non lege artis ani za nedbalost; za chybný odborný postup a za nedbalost lze považovat situaci, kdy lékař bezdůvodně nevyužije ke zjištění správné diagnózy standartní prostředky, které má k dispozici;c) ve vztahu k úrazu žalobce došlo k ruptuře (prasknutí) předního zkříženého vazu, částečné ruptuře vnitřního postranního vazu, ruptuře vnitřního menisku levého kolene a impresivní fraktuře zadní hrany laterálního kondylu pravé kosti stehenní; a dále k subakutní popliteokrurální flebotrombóze dolní levé končetiny;d) žalobce byl pro zranění levého kolene a komplikace s tím spojené léčen konzervativně a absolvoval soustavnou rehabilitační léčbu, přičemž subjektivní potíže žalobce uváděné v dokumentaci v průběhu léčení odpovídají objektivně zjištěným poškozením zdraví (diagnózám); již před úrazem, dne , datum, žalobce utrpěl poranění levého hlezna komplikované flebotrombózou, tato skutečnost však nebyla ošetřujícímu lékaři známa a ani při vyšetření nebyly zjištěny následky poranění z roku , Anonymizováno, ;e) žaloba poukazuje na skutečnost, že poškození zdraví žalobce je důsledek nesprávného postupu při poskytování zdravotní péče žalovanou, přičemž vychází ze dvou tezí – imobilizace končetiny tak, jak byla provedena (kolenní ortéza), je již sama o sobě indikací k preventivnímu podání antikoagulačních léků, což se nestalo; skutečnost, že žalobce již prodělal v minulosti po úraze flebotrombózu levé dolní končetiny, která byla nepochybně rizikovým faktorem pro opakování onemocnění, měla být ošetřujícímu lékaři známa;f) co se týče imobilizace končetiny, odborné doporučení pro praktické lékaře „Antitrombotická prevence a léčba v primární praxi“ z roku , Anonymizováno, nejsou v souladu s odbornými doporučeními užívaných v ortopedii, když antikoagulační léčba je dle ortopedických doporučení indikována jen při přítomnosti dalších rizikových faktorů, a pokud nejsou rizikové faktory přítomny, spočívají preventivní opatření v časné mobilizaci (chodící pacient o FH) a elastické bandáži končetiny; obdobné principy reflektuje i vnitřní směrnice žalované; tato opatření jsou uvedena ve zprávě z prvního ošetření a není tedy pravdou, že by žalobce „žádnou prevenci TEN nedostal“, jak se uvádí ve zprávě z , právnická osoba, ; je třeba rozlišit způsob fixace, kdy v tomto případě se jednalo pouze o fixaci kolenního kloubu, kdy je zachována hybnost v hlezenném kloubu a je zachována svalová pumpa při akci lýtkových svalů, což je důležitý preventivní faktor; totožný je v tomto směru i publikovaný názor kardiologa specializovaného na problematiku venosního tromboembolismu, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , podle něhož „v případě izolovaného poranění dolní končetiny, vyžadujícího imobilizaci dolní končetiny, může být v případě absence jakýchkoliv rizikových faktorů bez rutinní tromboprofylaxe; pokud jsou ale rizikové faktory přítomny, po zvážení rizika se aplikuje LMWH v tromboprofylaktické dávce;g) co se týče druhé teze, z dostupných informací je patrné, že ošetřující lékař nevěděl, že žalobce utrpěl úraz levého hlezna v roce , Anonymizováno, , a že toto poranění bylo komplikováno vznikem flebotrombózy levé dolní končetiny, pro kterou byl léčen preventivní antikoagulační léčbou; tato neznalost vedla k tomu, že nezavedl antikoagulační prevenci, která byla v tomto případě indikována; z dostupných informací vyplývá, že ošetřující lékař neměl při vyšetření v roce , Anonymizováno, k dispozici zdravotnickou dokumentaci z roku , Anonymizováno, , zdravotnická dokumentace z odborných ambulancí se podle příslušné vyhlášky uchovává po dobu 5 let; skutečnost, že ošetřující lékař si nezajistil informace (anamnesu) v takovém rozsahu, aby zjistil, že žalobce prodělal v minulosti flebotrombózu a podal preventivně antikoagulační léčbu při hodnocení ex post jednoznačně ukazuje souvislost s postupem lékaře a vzniklou komplikací; při hodnocení ex ante však tato situace není jednoznačná; již název anamnesa (anamnesis-rozpomenutí) poukazuje také na roli pacienta a vždy se předpokládá aktivní účast lékaře i pacienta; je velmi obtížné dodatečně s velkým časovým odstupem zjišťovat vzájemnou komunikaci lékaře s žalobcem; jednoznačný, ale poněkud zjednodušující názor ve věci vyjádřil znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , podle něhož měl žalobce při znehybnění rovnou dostat preventivní antikoagulační léčbu, a je tak možné, že by si žalobce na tuto předchozí léčbu vzpomněl; zcela zásadní jsou rozdíly v objemu zjišťování anamnestických dat v pohotovostní ambulanci při ošetřeních, kdy může být i několik pacientů denně a při hospitalizaci, kdy je nesrovnatelně větší časový prostor; rozdíly jsou i podle oborů, kdy je rozdílná nejen kvantita, což je patrné z rozsahu zpráv z ortopedie a z interny, kdy na jednoho pacienta je prokazatelně více času, ale rozdílná je i kvalita ve smyslu odborného rozsahu; to, co zajímá ortopeda-traumatologa, je mechanismus úrazu, okolnosti (např. bezvědomí, krvácení, zvracení), a průběh od úrazu a obvykle nepátrá po dalším, zvláště když se jedná o mladého zdravého profesionálního sportovce;h) znalecký ústav dospěl k závěru, že zvolený léčebný postup, tzn. imobilizace kolenního kloubu (nejednalo se o celou končetinu) dlahou a základní preventivní opatření proti venosní tromboembolii spočívající v mobilizaci (chůze o FH) a elastické bandáži byl ex ante s ohledem a absenci znalostí lékaře o dalším rizikovém faktoru v souladu s obvyklými obecně uznávanými metodami; skutečnost, že lékař nezískal anamnestická data v takovém rozsahu, aby zjistil, že žalobce prodělal flebotrombózu při hodnocení ex post ukazuje souvislost s postupem lékaře a vzniklou komplikací, ex ante však tato situace není jednoznačná, neboť ošetřující lékař neměl k dispozici dokumentaci o předchozím úrazu a komplikaci; je obtížné posoudit komunikaci lékaře s žalobcem ex post, ale vzhledem k tomu, že pacient byl mladý vrcholový sportovec (tedy zdravý), lékař zjišťoval jen nezbytné okolnosti úrazu a nepátral po jiném onemocnění;i) znalecký ústav tak uzavřel, že:- v uvedeném případě byl zvolen správný diagnostický a léčebný postup, tzn. fixace poraněného kolenního kloubu ortézou na 5-6 týdnů, punkce kolenního kloubu s vypuštěním výpotku a rehabilitace;- při tomto typu poranění a typu fixace (ortéza kolenního kloubu) není preventivní podání antikoagulačních léků indikováno, pokud nejsou přítomny další rizikové faktory a z tohoto pohledu, ex ante, kdy lékař nevěděl o předchozí flebotrombóze, nedošlo k pochybení; reálně však došlo u žalobce ke vzniku flebotrombózy, kdy nebyla podána antikoagulační prevence, která při hodnocení ex post byla indikována, protože žalobce již dříve prodělal flebotrombózu; pokud by lékař věděl o předchozí flebotrombóze, což je rizikový faktor, a nepodal bez náležitého zdůvodnění preventivně antikoagulační léky, tento postup by byl v rozporu s obvyklými obecně uznávanými metodami;- jediným faktorem zdůvodňujícím podání antikoagulačních léčiv v preventivní dávce (je třeba rozlišovat preventivní podání a léčbu) při výše uvedeném poranění a zvoleném ortopedickém ošetření (fixace kolenního kloubu ortézou) je pouze skutečnost, že žalobce již v minulosti prodělal trombózu; tuto skutečnost ošetřující lékař neznal; mladý sportovec nenaplňuje kritéria zvýšených rizik vzniku žilní trombózy; kouření nebylo prokázáno jako rizikový faktor pro vznik žilní trombózy (na rozdíl od postižení tepen) a tyto faktory nejsou důvodem pro podání preventivní antikoagulační léčby;- zjištění anamnézy (historických dat týkajících se onemocnění) předpokládá aktivní součinnost lékaře i pacienta a je součástí standartního ošetření; reálně jsou v praxi zásadní rozdíly při rozsahu a obsahu zjišťování anamnestických údajů v různých oborech a také uvnitř jednotlivých oborů; konkrétně v traumatologii a ortopedii jsou s ohledem na rizika i výrazné rozdíly v objemu i obsahu získávaných anamnestických dat u ambulantních a hospitalizovaných pacientů, na pohotovostní úrazové ambulanci se obvykle zjišťují pouze údaje relevantní k danému úrazu a mladý sportovec obvykle není dotazován na proběhlé nemoce; zcela odlišná je situace u vážných úrazů a operací, při hospitalizaci se odebírá rozsáhlá kompletní anamnéza i v ortopedii a traumatologii;- dle doporučených postupů v ortopedii a traumatologii pohybového aparátu v případě poranění kolenního kloubu léčeného fixací ortézou není při absenci dalších rizikových faktorů indikováno preventivní podání antikoagulačních léků; jejich podání v preventivní dávce je pouze jedna ze součástí prevence vzniku žilní trombózy a tromboembolitické nemoci a má četná rizika, nejen nežádoucí krvácení, a proto má být tento postup užit pouze v indikovaných případech; platí obecné medicinské pravidlo, že podání léku, který není indikován, je kontraindikováno;- postup lékaře může ovlivnit i jeho specializace (v tomto případě ortopedie), když doporučené postupy jsou formulovány odbornými společnostmi, které reflektují specifika jednotlivých medicínských oborů a i v tomto konkrétním případě jsou rozdíly v odborných doporučeních různých oborů; sjednocující charakter by měly mít směrnice nemocnic, ale i zde jsou patrné rozdíly podle oborů;- podle zjištěných poznatků ošetřující lékař nemohl odhalit či předvídat nastupující trombózu při následných ošetřeních žalobce ve dnech , datum, a , datum, ;- v léčebném postupu mimo dotazované oblasti pak podle znaleckého ústavu nelze spatřovat jakékoliv jiné pochybení;- skutečnost, že pacient neinformoval ošetřujícího lékaře o prodělané trombóze, měla zásadní vliv na celkový průběh léčení žalobce; znalost této informace by měla vést k rozšířenému postupu lékaře, tzn. kromě základní prevence ještě k preventivnímu podání antikoagulačních léků.

21. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že úraz kolena se mu stal v dopoledních hodinách na tréninku pro basketbalový klub, kdy při výskoku špatně dopadl. Celé se to tam pochroumalo, měl přetržené vazy, nějakou malou frakturu, a natažené postranní vazy. Na místě žalobce ošetřen nebyl, byl převezen do Nemocnice v , adresa, . Žalobce byl ošetřen na klasické ambulanci, žalobce si nepamatuje, zda v čekárně byl ještě někdo další. Žalobce doskákal do ordinace, proběhlo ohledání kolena a byla mu doporučena magnetická rezonance, aby se zjistilo, co je v koleni špatně nebo jak to vypadá. Poté šel zase zpátky, o berlích odešel domů. Žalobce ošetřujícímu lékaři nesdělil, že dříve prodělal trombózu, na to nebyl dotazován; sám od sebe mu to neřekl, nevěděl, že by měl lékaři sdělovat, co mu všechno kdy bylo. Žalobce měl obrovské bolesti, nevěděl, co bude dál, nechával vše na doktorech; nevěděl, co zmiňovat a co ne; šlo mu o ošetření a zjištění stavu, co s ním je. Lékař se žalobce neptal, co dříve prodělal. Kromě lékaře byla v ordinaci ještě zdravotní sestra, žalobce nezná její jméno. Po kontrole byla žalobce na magnetické rezonanci, kde byla zjištěna příčina, co vše je v koleni špatně, a byla nařízena fixace nohy bez dalšího, s tím, že následně bude naplánovaná operace. U operace se měl určovat termín, nebyla možná hned, muselo se nějakou dobu čekat. Následně žalobce noha začala bolet. Asi dva nebo tři dny trvalo, než žalobce odjel do , Anonymizováno, (v , Anonymizováno, nemocnici již neměl důvěru), aby zkontrolovali, proč ta noha bolí a natéká. Žalobce byl na ortopedii, pak ho poslali na internu nebo ARO a byla u něj zjištěna masivní trombóza. Bylo mu řečeno, že to je úplně jasné a lékaři se podivili nad tím, že mu nebyla podána antikoagulační léčba proti trombóze, že při tak dlouhé fixaci je to normální. Následně byl žalobce doma na posteli se zafixovaným kolenem a čekal, až odezní příznaky trombózy, aby se koleno dalo operovat. Po odeznění trombózy, po třech, čtyřech měsících, už byl žalobce bez hráčské smlouvy, nastoupil covid, a koleno se samo zocelilo, uzdravilo; nyní už je žalobce normálně mobilní. Žalobce se proto rozhodl, že si koleno již nenechá operovat, čímž léčba skončila.Žalobce se domnívá, že v ambulanci věděli, že už v nemocnici ošetřen byl, věděli, že je profesionální sportovec. Lékař se jej ptal, jak se mu stal úraz, proto žalobce řekl, že je profesionální sportovec, a že k úrazu došlo na tréninku. Žalobce neví, zda se ošetřující lékař díval do nějakých lékařských zpráv.Předtím žalobce prodělal trombózu v roce , Anonymizováno, . Jednalo se o těžší výron kotníku, měl potrhané vazy a dopadlo to úplně stejně. Fixace nohy, a po pár týdnech cítil strašnou bolest v lýtku. Proto zajel na kontrolu, kde mu byla zjištěna trombóza. Žalobce si píchal injekce do břicha, poté přešel na prášky a následně bylo vše v pořádku. S tímto úrazem byl žalobce ošetřen v , Anonymizováno, nemocnici.Ani v jednom případě žalobce nedostal preventivní protitrombotickou léčbu, v prvním případě se žalobce ptali, zda je kuřák nebo ne, ve druhém případě toto již vůbec nezjišťovali. Žalobce nevěděl, že dříve prodělanou trombózu musí hlásit, a přijde mu scestné přicházet s výpisem z karty a říkat lékaři, jaké zranění kdy měl. Žalobce vůbec netušil, že by se to lékaři mělo sdělovat a ve stavu, kdy jej bolela noha a nevěděl, co bude dál, mu to přijde neefektivní. Žalobce si myslí, že když je něco důležitého, což ví ten lékař, tak by se na ty důležité věci měl zeptat, jako se ptá na alergii, když předepisuje léky. Kdyby žalobce pokaždé, když půjde k lékaři, měl přinést celou svou zprávu za celý život, co kdy prodělal, jestli je to relevantní k jeho případu, bylo by to na dlouhé čekání. Na dotaz, zda žalobce lékaři sdělil, že dříve prodělal zranění nohy, žalobce uvedl, že si to nepamatuje, pravděpodobně nebyl dotazován, takže pravděpodobně neřekl. Žalobce dále doplnil, že lékaři součinnost nenabízel, a odpovídal vždycky všem na všechny otázky.Žalobce k dotazu, proč ani v průběhu dvou dalších kontrol lékaři nesdělil, že v minulosti prodělal trombózu, uvedl, že vůbec nevěděl, že má něco říkat, co se mu kdy stalo, co je důležité. Žalobce si myslí, že to není to, co by pacient měl dělat, protože není vzděláním lékař, nemá s tím zkušenosti, takže jej vůbec nenapadlo, co všechno by měl říkat. Žalobce předpokládá, že lékař se na závažné věci doptá a zeptá.

22. Z výpovědi svědka, , tituly před jménem, , jméno FO, , ošetřujícího lékaře, bylo zjištěno, že žalobce ošetřoval po nějakém úraze, asi po basketbale, nějak si poranil koleno. Podrobnosti si přímo nepamatuje, musel nahlédnout do dokumentů v nemocnici, podle nich tam byl poraněný vaz a zřejmě trochu naprasklá holenní kost. Svědek dále uvedl, že žalobci předepsal ortézu a berle, žalobce odešel o berlích. Obecně v těchto případech se podle svědka postupuje tak, že se pacient vyšetří, když je tam otok, ten uleví, udělá se rentgen, případně magnetická rezonance a podle výsledků se postupuje dál s dobou fixace a s rehabilitací. Rozdíly v délce fixace jsou, v případě např. pohmoždění nebo nataženého vazu se dává fixace na 2-3 týdny, v případě žalobce, kdy na magnetické rezonanci vyšla suspektně prasklá hrana, dávalo se zřejmě 5 týdnů. Vždy se zjišťuje, zda pacient měl nějakou trombózu nebo něco podobného, pokud tomu tak je, tak v případě fixace se dávají léky na ředění krve, jinak se podstupuje izometrické cvičení, aby se svaly pořád hýbaly i v ortéze. Když je nutná sádra, prevence trombózy se dává vždy. Tento postup se uplatňuje bez ohledu na to, zda je pacient profesionální sportovec, či nikoliv. Antikoagulační léčba se nasazuje v případě rizika trombózy sádrovou fixací, po prodělané trombóze, nebo když jsou zjištěny genetické mutace, popř. pokud se jedná o závažnější poranění s výrazným otokem či hematomem. Svědek dále uvedl, že si myslí, že v případě žalobce nenasadil preventivní antikoagulační léčbu, neboť nijak nezjistil, že by měl někdy trombózu. Podle něj v tomto případě nebyly důvody pro její nasazení.Kouření může být jedním z faktorů ovlivňující poskytnutí této léčby, ale nejedná se o samotný faktor, tyto skutečnosti se zjišťují pouze u příjmu (při hospitalizaci přímo na oddělení, když se probírá celá anamnéza), u běžného vyšetření nikoliv. Dále svědek uvedl, že při ošetření pacienta se většinou ptají na jeho předchozí anamnézu.Tímto způsobem obecně postupují, v případě, že chtějí fixovat, ptají se na prodělané trombózy; svědek si však nepamatuje, zda se na to žalobce ptal; svědek není schopen říct, zda v té době v ordinaci byl případně zmatek či nikoliv, ani zda se na předchozí trombózu žalobce ptal či nikoliv.Detaily z ošetření žalobce si svědek nepamatuje. Svědek uvedl, že pokud žalobce prodělal trombózu již v roce , Anonymizováno, , mělo by to vliv na léčbu, neboť pacient by hned dostal léky na ředění krve. Lékař v ordinaci má při ošetření možnost nahlédnout do systému, když se to rozklikne, zobrazí se věci, které jsou v systému, kdy byl pacient v nemocnici. Pokud je ošetření zaznamenané, lékař se k tomuto záznamu dostane. Svědek uvedl, že do systému nahlížel, ale záznam o ošetření žalobce v roce , Anonymizováno, v jejich systému nenašel. Svědek přesně neví, ale domnívá se, že žalovaná přecházela na jiný počítačový vnitřní nemocniční systém, protože když do systému nahlížel, nejstarší záznamy se mu zobrazily z roku , Anonymizováno, ; záznam o předchozí trombóze žalobce v systému nebyl. Záznamy by se měly zobrazovat vždy u konkrétního pacienta, a to od začátku fungování systému. Co se týče evidence, na ortopedii bude asi papírová, na interně bude pravděpodobně ambulantní karta nebo chorobopis; v evidenci, která je na ortopedii, předchozí ošetření žalobce není. Chorobopisy z hospitalizace na oddělení se archivují asi 10, 15 let; tak tomu je na ortopedii; jak je to na ostatních odděleních, svědek neví.Při ošetření pacienta, u pacienta, který je starší, popř. není orientovaný, se anamnéza řeší nahlédnutím do systému, jinak se toto řeší dotazem na pacienta.U sádrových fixací se preventivní léčba nasazuje vždy, u ortéz pouze u zvýšeného rizika. V případě žalobce svědek neshledal důvody pro nasazení preventivní léčby. Pokud by věděl, že žalobce trombózu prodělal, svědek by mu nasadil Clexane. Při fixaci ortézou se u žalované automaticky nepředepisuje preventivní antikoagulační léčba. Antikoagulační léčba může mít i nevýhody, jako zvýšená krvácivost. V současné době se v nemocnici kloní k tomu, aby preventivní antikoagulační léčba byla nasazována více, ke změně tohoto přístupu došlo postupně na základě guidelinů, ke změně došlo asi před dvěma, třemi lety; žalovaná má směrnici, podle které se postupuje, a ve které jsou zařazeny rizika stupně trombózy nebo prevence.K trombóze může dojít pozvolně, v případě žalobce mohla vzniknout až po sejmutí fixace. Při snímání fixace se v tomto směru vyšetření nedělá, k tomu by došlo pouze v případě výrazné bolestivosti lýtka nebo při zvýšeném otoku.

23. Z výslechu znalce, , tituly před jménem, , jméno FO, , bylo zjištěno, že v rámci znaleckého posudku zjistil, že žalobce prodělal úraz levé dolní končetiny, bylo tam poranění kolena a nějaké poranění kosti. Byl to již druhý úraz na této končetině, přičemž první úraz asi 5 nebo 6 let předtím, v roce , Anonymizováno, byl komplikován. Jednalo se o kotník, zranění bylo komplikováno vznikem krevní trombózy v lýtku při krevní sraženině, která uzavře příslušnou žílu. Při tom druhém úrazu, poté, co žalobce dostal ortézu (noha byla znehybněna, byla dělaná punkce kolena), se u žalobce po sejmutí ortézy objevila flebotrombóza, čili ucpání žíly. Poškození toho žilního systému (flebotrombóza) vedlo k tomu, že při recidivě tohoto onemocnění se u žalobce rozvinuly známky posttrombotického syndromu, což je syndrom, který se objevuje při recidivujících postiženích žil na dolních končetinách obvykle v situaci, kdy se tam objeví opakovaně trombóza; žilní stěna, která je z podstaty méněcenná a není tak funkční jako tepenná stěna, nemá v podstatě žádnou svalovinu, přičemž v žilách jsou drobné chlopně, které brání zpětnému průtoku krve, a ty jsou při tom zánětu, při té trombóze, poškozené a dojde k tomu, že se projeví nedostatečná funkce žilního systému a projevuje se chronicky bolestmi, nebo napětím v končetině, otoky, mohou tam být barevné změny, mohou se tam objevovat povrchová poškození kůže, pokud se jedná o velký, popř. významný posttrombotický syndrom. Ten byl v lednu , Anonymizováno, hodnocen jako střední. Toto onemocnění má svůj vývoj, dá se očekávat, že ten stav už v nějakém rozsahu zůstane, většinou se nějaké komplikace tohoto typu úplně nevyhojí a v určitém rozsahu zůstane nějaké chronické poškození.Znalec dále zjistil, že žalobce nedostal antikoagulační léčbu (léčba snižující krevní srážlivost); tato léčba se v tomto případě dává nikoliv z léčebných, ale z preventivních důvodů, a to po úrazech dolních končetin, po operacích, po náhradě kolene nebo kyčle. V těchto případech se tato léčba dává zcela standartně, protože každé trauma, a to jak cílené (operace) nebo trauma ve smyslu úrazu vede jednak k poškození tkáně, ale současně se rozjíždí kaskáda hojení, a v rámci té kaskády hojení dochází i k aktivaci krevních destiček, které mají tendenci se shlukovat a vytvářet krevní sraženiny. U všech pacientů, u kterých není jasná kontraindikace (např. nemají aktivní krvácení, hemofilii), je doporučováno, aby tu léčbu dostali. Léčba se podává ve dvou formách, podkožní injekcí nízkomolekulárního heparinu, nebo tabletkami; není podstatné, jaká forma se zvolí. Žalobce již jednou prodělal provokovanou žilní trombózu, a u něj bylo statisticky vyšší riziko, že dojde k recidivě; lékař proto měl být opatrnější a léčbu podat. Žalobce tuto léčbu nedostal, dostal ji až po nějaké době v , Anonymizováno, , kde mu zjistili trombózu, zaléčili ji, takže se dál nešířila, ale už se nepodařilo ji odléčit tak, aby nedošlo ke vzniku posttrombotického syndromu.Podle znalce by se tato preventivní léčba měla podávat ve všech situacích, kdy není jasná kontraindikace, kdy si lékař vyhodnotí, že profit pro pacienta je vyšší než riziko. Léčba není vhodná u někoho, u koho je zřejmé, že u něj hrozí závažné krvácení (osoba s hemofilií nebo jinou mutací; osoba, která má akutně krvácející žaludeční vředy). U pacientů, kteří nemají rizika ve smyslu krvácení, by léčba měla být podána jako prevence. Rozdíl v podání preventivní léčby by neměl být ani v tom, zda se jedná o profesionálního sportovce či běžného člověka; i profesionální sportovec by měl respektovat, že v situaci, kdy tuto léčbu dostává, tak krevní srážlivost je obecně snížena, takže by neměl např. boxovat; pokud zachovává tato doporučení, je to u všech osob stejné.Podle znalce je rizikovým faktorem to, že žalobce trombózu již dříve prodělal, a lékař má tuto skutečnost zjišťovat. Je to základní dotaz, pokud člověk již nějaký úraz měl, měla by to být pro lékaře klíčová informace, protože si uvědomí, že riziko, že dojde k recidivě trombózy, je o hodně vyšší. Pokud člověk jednou dostane trombózu, riziko recidivy, zvlášť na té samé končetině, je daleko vyšší. Lékař se na to měl zeptat, znalec to považuje za základní informaci.Znalec dále uvedl, že léčbu by preventivně nasadil bez ohledu na to, zda žalobce trombózu již prodělal. Podle něj správný odborný postup je nasadit preventivní léčbu, pokud je možné si to dovolit ve smyslu rozsahu traumatu, pokud by se tím např. nehoršily podmínky pro operační zákrok, jinak každý pacient by měl dostat tuto preventivní léčbu. Tato preventivní léčba se nasazuje, protože končetina je znehybněná, a je zhoršená možnost odtoku krve z dolní končetiny; při chůzi funguje svalová pumpa, kdy jednotlivé svaly, které zabírají při chůzi, zároveň tlačí krev proti zemské přitažlivosti; pacient nechodí standartně, končetinu šetří, a proto by měl dostat léčbu, která snižuje krevní srážlivost v preventivní dávce, jedná se o dávku menší, než léčebná dávka. Jsou na to stanoveny tabulky podle váhy, věku, typu postižení pacienta. Pokud by lékař věděl, že pacient již jednou trombózu prodělal, tím spíše měl tuto léčbu nasadit.Ošetřující lékař zřejmě nevěděl, že by žalobce již jednou trombózu prodělal, není to v lékařské zprávě, a na základě toho si pravděpodobně vyhodnotil, že žalobce není tak rizikový. Zda to zvažoval, není z dokumentace zřejmé. Standartně se tyto úvahy do lékařských zpráv nepíšou.Na aplikaci preventivní léčby nemá vliv, zda pacient je kuřák či nikoliv, kouření má vliv na tepenný systém, na žilní v podstatě vůbec.Postupy lékařů vycházejí z učebnic, výzkumných projektů, studií, a dále z doporučených postupů (guidelinů), které lékařům říkají, jak by se lékař měl zachovat v různých situacích.Tyto doporučené postupy (nejedná se o dogmata) jsou vydávány pro jednotlivé obory, tvoří je odborné společnosti, a pravidelně se aktualizují, a to podle potřeby s frekvencí přibližně jednou za 5 let; jsou zde doporučení na hodnotách od 1 do 3, kdy hodnota 1 znamená, že by se to tímto způsobem mělo dělat; postupy 2a, podle kterých většina lidí, kteří doporučené postupy sepisovala, se shodla, že tento postup je správný; postupy 2b, podle kterých si většina myslí, že není nutný; a postup 3, což je úplná hloupost. Preventivní podání antikoagulační léčby po různých výkonech a po úrazech spadá do skupiny buďto 1, nebo maximálně 2a, podle typu úrazu a typu zákroku. Tyto odborné závěry se v čase vyvíjí, ale tato problematiky se řešila zhruba 10 let před úrazem žalobce.Na postup lékaře může mít vliv i jeho odbornost; lékař vzdělaný v oboru ortopedie, by tyto informace měl znát.Je běžné, že zejména starší pacienti zapomenou lékaři sdělit důležitou anamnézu, pokud je někdo ve stresu z traumatu a nesdělí to, i to se může stát, a zřejmě se to stalo i v tomto případě. Celé je to o komunikaci, znalec neví, v jaké to bylo situaci, zda lékař na ambulanci neměl další pacienty, kteří čekali, zda řešil paralelně více věcí, zda mu nezazvonil telefon, který mu přerušil myšlenku, zda pacient měl jiné starosti a nenapadlo jej to lékaři říct, pro laika na první pohled se jedná o dvě odlišné věci, kotník a koleno, ale jedná se o jeden systém propojený lýtkovým svalstvem.Znalec nevidí důvod, proč by se lékař na anamnézu v tomto směru měl ptát, protože preventivní léčbu měl nasadit rovnou.

24. Z výslechu , tituly před jménem, , právnická osoba, , , tituly za jménem, , zpracovatele ústavního znaleckého posudku, bylo zjištěno, že ústavní znalecký posudek zpracoval z pověření ředitele Ústřední vojenské nemocnice; vzhledem k problematice posudek zpracovával sám z pohledu odbornosti ortopeda. Principiálně se jedná o dvě zásadní věci, zda došlo k postupu non lege artis při poskytování zdravotní péče – zda lékař žalované postupoval správně. V první řadě jde o to, zda v případě úrazu – distorzi kolena, kdy je přiložena fixace kloubu (nikoliv celé končetiny), tak je rutinní nebo závažný způsob prevence tromboembolitické kromě toho, který byl vykonán, tzn. mobilizace a elastická bandáž, také podání preventivních protisrážlivých léků. V tomto případě nikoliv. To vyplývá z ortopedické a dokonce i interní literatury. Druhá zásadní otázka je, zda lékař aktivně nebo správně postupoval při zjištění anamnestických údajů, protože v případě, že žalobce prodělal dříve trombózu, tak je podání těchto léků indikováno, a tyto léky podány nebyly. V tomto směru je závěr znaleckého posudku nejednoznačným ale zpracovatel posudku trvá na formulaci, která je uvedena ve znaleckém posudku.Co se týče provedené fixace, pokud byla provedena fixace ortézou, platí závěry, které jsou uvedeny ve znaleckém posudku. Z informace poskytnuté žalovanou vyplynulo, že se jednalo o fixaci kolenního kloubu. Principiálně platí, že pokud se jedná o fixaci pouze kloubu, není fixace celé končetiny, a tím spíše není důvod to považovat za rizikový faktor, protože tam dochází k pohybu hlezna při každém kroku, a dochází k „masáži svalu“, což je považováno za preventivní prostředek; jestliže se může pohybovat hlezno, v zásadě se to nepovažuje za rizikový faktor, jako v případě, kdy je zasádrovaná končetina od palce až do třísla. Poté, co žalobce při jednání popsal ortézu, která byla v jeho případě použita, zpracovatel posudku doplnil, že žalobce mohl hýbat hleznem, a proto platí to, co je uvedeno ve znaleckém posudku.Zpracovatel posudku dále uvedl, že věc konzultoval s internisty. Kardiologie není obor, který se zabývá cévní problematikou, tím se zabývá angiologie. Zpracovatel posudku věc řešil jako záležitost, která se týká komplikací z ortopedického hlediska.Co se týče rizikových faktorů, v posudku jsou uvedeny ve zkratce, protože v daném případě to považuje u člověka tohoto věku a s posléze ex post zjištěnou anamnézou jako jediný rizikový faktor. Rizikové faktory jsou i jiné, např. vrozené poruchy srážlivosti. Na toto se lékař běžně neptá, toto bylo vyšetřováno v rámci interního vyšetření posléze. Kouření se považuje za rizikový faktor při onemocnění tepen; jsou nejednoznačné názory, že i při onemocnění cév.Ohledně zjišťování anamnézy, jsou velké rozdíly mezi jednotlivými odbornostmi, protože je to zaměřeno na problematiku, kterou se ta odbornost zabývá. Rozdíly jsou i v rozsahu, kvantitě. Zcela jinak vypadá anamnéza u pacienta, který je přijat např. k operaci nebo se závažným úrazem k hospitalizaci, kde se lékař standartně ptá ve velkém rozsahu, včetně např. kouření. Zcela jiná situace je na úrazové ambulanci, kde proběhne na 30 nebo 40 lidí, a kde víceméně jsou dotazy směřovány směrem k úrazu, mechanismu úrazu apod. Záleží i na věku pacienta, rizikový pacient je ve věku 60, 65 let plus, a v těchto případech se lékař ptá víc, než u mladého sportovce. Co se týče shonu na ambulanci, pokud docházelo ke kontrolám, ty probíhaly na stejné ambulanci, ve stejném režimu (žalobce potvrdil, že kontroly se odehrávaly na stejném místě, na ambulanci, kde byl určený čas kontroly; nikam jinam, do žádné jiné ordinace žalobce nedocházel).Co se týče archivace, ambulantní dokumentace se archivuje 5 let; v tomto případě to bylo více, než pět let. Zpracovatel posudku si to vysvětluje tak, že se přecházelo na digitální systém, a že starší záznamy se do toho systému nezavedly. Obecně platí, že když to běží v digitálním systému, obvykle se to archivuje i dále. Co se týče elektronické dokumentace, tam, kde se používal elektronický záznam, se záznamy dají dohledat po dobu, co to běží; v nemocnicích je to velmi nejednotné, jsou různé informační systémy a vyhláška říká, že obrazové záznamy se uchovávají 10 let, ambulantní záznam 5 let a hospitalizační chorobopis 100 let. Zdravotní dokumentaci archivuje ten, kdo ten záznam udělá, a ošetřující lékař to mívá k dispozici buď ve formě popisu nebo se přímo dívá na snímky. Neexistuje nemocnice, která by zdravotnickou dokumentaci vedla čistě v elektronické podobě; dokumentace se vede ve smíšené podobě a nemocnice mají informační systémy, kde to zůstane v digitální podobě a kromě toho se to vytiskne, výtisk bývá někdy archivován. Zpracovatel posudku se domnívá, že původní záznam zřejmě byl pouze v listinné podobě, protože žalovanou oslovil, aby dostal další dokumentaci, a dostal pouze dokumenty, ze kterých vycházel při zpracování posudku s vysvětlením, že nejsou k dispozici. Co se týče záznamu ze zobrazovacích metod, primárně se vytiskne zápis, který dostane lékař, a jestliže to bylo v době, kdy archivace nebyla elektronická jako dnes (posledních 5, 10 let), tak to do ruky nedostane; záznam opravdu nenašli a v tomto ohledu to není pochybení z hlediska nějakých zákonných nařízení; když se řekne 5 let uchovávat a ono je to více, než 5 let, tak se to v zásadě nemůže považovat za problém.Pokud by došlo k předepsání antikoagulační léčby, i kdyby pacientovi nebyla indikována, mohou nastat i život ohrožující rizika, např. alergie na podaný lék, poruchy krvácivosti. Lék, který není indikován, je kontraindikován; představa, že pro jistotu se podají léky, je špatná; tím zpracovatel posudku nezpochybňuje preventivní podávání léků obecně v indikovaných případech.Rizikový faktor v daném případě byla jednoznačně předchozí trombóza. Anamnéza je interaktivní záležitost, stejně jako se lékař může ptát, pacient mu to nemusí říci; tím neobhajuje to, že se lékař pacienta ptát nemá. Rozdíl anamnézy je v běžné ambulanci a při hospitalizaci, ale jsou i případy, kdy dojde ke komplikacím, kdy pacient je alergický na lék, což je vzácnost a lékař se neptal. V praxi se nelze ptát na všechno, jestliže je tam pacientů hodně; zcela jiné je to na interní ambulanci, kde lékař má na pacienta půl hodiny nebo hodinu. Tam se pak i přístup toho, co se považuje za prevenci, liší z pohledu operatéra nebo chirurgických oborů, kde se za zásadní považuje mobilizace pacienta (i např. v případě těžkého výkonu po endoprotéze), oproti interním oborům, kde se za zásadní považuje podávání léků. Často se „bojuje“ v tom, že pacienta nechají ležet, ale přitom mu podávají srážlivé léky, což je z jejich pohledu non lege artis postup; medicína není exaktní obor.Předchozí prodělání trombózy je bezpochyby rizikový faktor. Obecně platí, že čím delší odstup od předchozího prodělání trombózy, tím by to riziko mohlo být menší. Obecně platí, že nadváha je rizikový faktor u mnoha onemocnění, v tomto případě by zpracovatel posudku za rizikový faktor považoval spíše obezitu.Co se týče doby, po kterou by měla trvat preventivní léčba, existují schémata; preventivní podávání léků v tomto případě by mělo trvat po dobu fixace, někdy se to ještě přesahuje; někdy, zvláště po operacích, kde je riziko enormní, jedná se o řády týdnů, někdy i 2, 3 měsíců. V tomto případě by se preventivní léčba měla podávat po celou dobu fixace; zde se trombóza projevila až po sejmutí fixace, což je trochu zvláštní, ale je to tak; je namístě to dávat do souvislosti s fixací. K dotazu, zda by se trombóze dalo předejít, kdyby se v průběhu kontrol přišlo na dříve prodělanou trombózu, a kdyby se v průběhu kontrol nasadila preventivní léčba, zpracovatel posudku uvedl, že to je vždycky trochu spekulace, protože výskyt této komplikace není stoprocentní; jistě je mnoho pacientů, kteří prodělali flebotrombózu, měli fixaci a žádnou další flebotrombózu znovu neměli; tady neplatí úplně jednoznačná závislost. Pokud by lékař v průběhu léčby zjistil, že žalobce trombózu v minulosti měl, léky by podal, protože by se chránil.

25. O skutkovém stavu učinil soud následující závěr:

26. Žalovaná je právnickou osobou, jejímž předmětem činnosti je mj. poskytování zdravotních služeb.

27. Žalobce dne , datum, při tréninku basketbalu utrpěl úraz kolena, když při výskoku špatně dopadl. Poté žalobce vyhledal ošetření u žalované.

28. Žalobce byl následně ošetřen, a to:a) dne , datum, ve 14:13 hod. na ortopedické ambulanci žalované; žalobci byly stanoveny diagnózy , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , byly mu doporučeny berle, ortéza, ledovat, a elastiko; žalobce byl objednán na kontrolu na den , datum, ;b) dne , datum, (2 týdny po úraze) v 9:35 hod.; žalobci byla diagnostikována „dle MRI kompletní ruptura LCA, trhlina med. menisku a impresivní fraktura zadní strany later. kondylu tibie“; koleno žalobce bylo naplněné, byla provedena punkce 50 ml tekutiny; žalobci byla doporučena ortéza s kontrolou za tři týdny, kdy mělo dojít k sejmutí ortézy, poté měla být zahájena rehabilitace se zatěžováním do bolesti; žalobce byl objednán na kontrolu na den , datum, ;c) dne , datum, (5 týdnů po úraze) v 13:24 hod.; žalobci bylo doporučeno sejmutí ortézy, a zahájení rehabilitace, kdy měl začít pomalu postupně zatěžovat koleno do bolesti a posilovat stehno. Žalobce byl objednán na kontrolu na den , datum, .

29. Po sejmutí ortézy žalobce pocítil bolesti v noze, a proto navštívil , právnická osoba, , kde mu byla diagnostikována subakutní politeo-krurální flebotrombóza. Podle lékařské zprávy žalobce při příjmu sdělil, že před šesti týdny utrpěl úraz levého kolene, se kterým byl ošetřen v místě bydliště, dostal berle a ortézu. Prevenci TEN nedostal. Dne , Anonymizováno, mu byla ortéza sejmuta, dne , Anonymizováno, začal rehabilitaci a dne , Anonymizováno, . večer (žalobce ve výpovědi uvedl, že k tomu došlo 2-3 dny před tímto ošetřením) se projevila bolestivost na vnitřní straně kolene a lýtka, končetina začala otékat (předtím po dobu nošení ortézy končetinu oteklou neměl), zkoušel ledovat, užíval Diclofenac, ale bez efektu. Na levé dolní končetině žalobce se nacházel výrazný otok v oblasti bérce a distální poloviny stehna, byla zřejmá výrazná palpační bolestivost na vnitřní straně kolene, lýtko palp. citlivé bez zarudnutí, v oblasti kolene lehce teplejší periférní pulzace +. Při vyšetření žil byly zjištěny známky subakutní popliteo krurální flebotrombózy. Žalobci byla předepsána léčba mj. antibiotiky (na 7 dní), léky na ředění krve (na minimálně 3 měsíce), lokálně Ibalgin, bandáž LDK nad koleno, popř. elastická punčocha a klidový režim bez sportu.

30. Následně žalobce docházel do ordinace cévního chirurga, , tituly před jménem, , jméno FO, . Při kontrole dne , datum, , byl u žalovaného diagnostikován středně významný posttrombotický syndrom; žalobci byla doporučena vhodná kompresivní terapie. Při kontrole dne , datum, , byl žalobci diagnostikován středně významný posttrombotický syndrom u HD významných posttrombotických změn; žalobci byla doporučena jako nutná trvalá kompresivní terapie k redukci důsledků přetlaku, pohybový režim volně, sportování bez omezení.

31. Již před tímto úrazem, v roce , Anonymizováno, žalobce prodělal trombózu levého bérce, když:a) dne , datum, byl žalobce ošetřen na ortopedické ambulanci žalované poté, co mu při basketbalovém zápase bylo protihráčem přišlápnuto levé hlezno; zranění bylo fixováno elastickou bandáží, a ledováno; žalobce přišel o berlích s tím, že předtím úraz levého hlezna neměl; žalobci bylo doporučeno odlehčovat o berlích, ledovat, analgetika a byla doporučena kontrola na chirurgické ambulanci v úterý k předpisu ortézy;b) dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce byl ve 13:02 hod. ošetřen na chirurgické ambulanci žalované, kterou navštívil pro bolestivý otok levého bérce až hlezna; žalobce se podrobil SONO duplexnímu vyšetření žil LDK, při kterém mu byla diagnostikována akutní flebotrombóza levého bérce.

32. Touto informací ošetřující lékař v roce , Anonymizováno, podle všeho nedisponoval. Proto zvolil léčebný postup popsaný výše, a žalobci nenasadil preventivní antikoagulační léčbu.

33. Podle výpovědi žalobce byl žalobce po úrazu převezen do Nemocnice v , adresa, , kde byl ošetřen na klasické ambulanci, žalobce si nepamatuje, zda v čekárně byl ještě někdo další. Žalobce doskákal do ordinace, proběhlo ohledání kolena a byla mu doporučena magnetická rezonance, aby se zjistilo, co je v koleni špatně nebo jak to vypadá. Poté šel zase zpátky, o berlích odešel domů. Žalobce ošetřujícímu lékaři nesdělil, že dříve prodělal trombózu, na to nebyl dotazován; sám od sebe mu to neřekl, nevěděl, že by měl lékaři sdělovat, co mu všechno kdy bylo. Žalobce měl obrovské bolesti, nevěděl, co bude dál, nechával vše na doktorech; nevěděl, co zmiňovat a co ne; šlo mu o ošetření a zjištění stavu, co s ním je. Lékař se žalobce neptal, co dříve prodělal. Kromě lékaře byla v ordinaci ještě zdravotní sestra, žalobce nezná její jméno. Po kontrole byl žalobce na magnetické rezonanci, kde byla zjištěna příčina, co vše je v koleni špatně, a byla nařízena fixace nohy bez dalšího, s tím, že následně bude naplánovaná operace. U operace se měl určovat termín, nebyla možná hned, muselo se nějakou dobu čekat. Následně žalobce noha začala bolet. Asi dva nebo tři dny trvalo, než žalobce odjel do , Anonymizováno, (v , Anonymizováno, nemocnici již neměl důvěru), aby zkontrolovali, proč ta noha bolí a natéká. U žalobce byla zjištěna masivní trombóza. Žalobce se domnívá, že v ambulanci věděli, že už v nemocnici ošetřen byl, věděli, že je profesionální sportovec. Lékař se jej ptal, jak se mu stal úraz, proto žalobce řekl, že je profesionální sportovec, a že k úrazu došlo na tréninku. Žalobce neví, zda se ošetřující lékař díval do nějakých lékařských zpráv. Předtím žalobce prodělal trombózu v roce , Anonymizováno, . Jednalo se o těžší výron kotníku, měl potrhané vazy a dopadlo to úplně stejně - fixace nohy, a po pár týdnech cítil strašnou bolest v lýtku. Proto zajel na kontrolu, kde mu byla zjištěna trombóza. Žalobce si píchal injekce do břicha, poté přešel na prášky a následně bylo vše v pořádku. S tímto úrazem byl žalobce ošetřen v , Anonymizováno, nemocnici. Ani v jednom případě žalobce nedostal preventivní protitrombotickou léčbu, v prvním případě se žalobce ptali, zda je kuřák nebo ne, ve druhém případě toto nezjišťovali. Žalobce nevěděl, že dříve prodělanou trombózu musí hlásit, a přijde mu scestné přicházet s výpisem z karty a říkat lékaři, jaké zranění kdy měl. Žalobce vůbec netušil, že by se to lékaři mělo sdělovat a ve stavu, kdy jej bolela noha a nevěděl, co bude dál, mu to přišlo neefektivní. Žalobce si myslí, že když je něco důležitého, což ví ten lékař, tak by se na ty důležité věci měl zeptat, jako se ptá na alergii, když předepisuje léky. Na dotaz, zda žalobce lékaři sdělil, že dříve prodělal zranění nohy, žalobce uvedl, že si to nepamatuje, pravděpodobně nebyl dotazován, takže pravděpodobně neřekl. Žalobce dále doplnil, že lékaři součinnost nenabízel, a odpovídal vždycky všem na všechny otázky. K dotazu, proč ani v průběhu dvou dalších kontrol lékaři nesdělil, že v minulosti prodělal trombózu, uvedl, že vůbec nevěděl, že má něco říkat, co se mu kdy stalo, co je důležité. Žalobce si myslí, že to není to, co by pacient měl dělat, protože není vzděláním lékař, nemá s tím zkušenosti, takže jej vůbec nenapadlo, co všechno by měl říkat. Žalobce předpokládá, že lékař se na závažné věci doptá a zeptá.

34. Podle ošetřujícího lékaře, svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , svědek žalobce ošetřoval po nějakém úraze, asi po basketbale, nějak si poranil koleno. Podrobnosti si přímo nepamatuje, musel nahlédnout do dokumentů v nemocnici, podle nich tam byl poraněný vaz a zřejmě trochu naprasklá holenní kost. Svědek žalobci předepsal ortézu a berle, žalobce odešel o berlích. Obecně se v těchto případech pacient vyšetří, když je tam otok, uleví se, udělá se rentgen, případně magnetická rezonance a podle výsledků se postupuje dál s dobou fixace a s rehabilitací. V případě žalobce, kdy na magnetické rezonanci vyšla suspektně prasklá hrana, dávala se fixace zřejmě na 5 týdnů. Vždy se zjišťuje, zda pacient měl nějakou trombózu nebo něco podobného, pokud tomu tak je, tak v případě fixace se dávají léky na ředění krve, jinak se podstupuje izometrické cvičení, aby se svaly pořád hýbaly i v ortéze. Když je nutná sádra, prevence trombózy se dává vždy. Tento postup se uplatňuje bez ohledu na to, zda je pacient profesionální sportovec, či nikoliv. Antikoagulační léčba se nasazuje v případě rizika trombózy sádrovou fixací, po prodělané trombóze, nebo když jsou zjištěny genetické mutace, popř. pokud se jedná o závažnější poranění s výrazným otokem či hematomem. Svědek si myslí, že v případě žalobce nenasadil preventivní antikoagulační léčbu, neboť nijak nezjistil, že by měl někdy trombózu. Podle něj v tomto případě nebyly důvody pro její nasazení. Kouření může být jedním z faktorů ovlivňující poskytnutí této léčby, ale nejedná se o samotný faktor, tyto skutečnosti se zjišťují pouze u příjmu (při hospitalizaci přímo na oddělení, když se probírá celá anamnéza), u běžného vyšetření nikoliv. Při ošetření pacienta se většinou ptají na jeho předchozí anamnézu. V případě, že chtějí fixovat, ptají se na prodělané trombózy; svědek si však nepamatuje, zda se na to žalobce ptal; svědek není schopen říct, zda v té době v ordinaci byl případně zmatek či nikoliv, ani zda se na předchozí trombózu žalobce ptal či nikoliv. Detaily z ošetření žalobce si svědek nepamatuje. Pokud žalobce prodělal trombózu již v roce , Anonymizováno, , mělo by to vliv na léčbu, neboť pacient by hned dostal léky na ředění krve. Lékař v ordinaci má při ošetření možnost nahlédnout do systému, když se to rozklikne, zobrazí se věci, které jsou v systému, kdy byl pacient v nemocnici. Pokud je ošetření zaznamenané, lékař se k tomuto záznamu dostane. Svědek uvedl, že do systému nahlížel, ale záznam o ošetření žalobce v roce , Anonymizováno, v systému nenašel. Svědek se domnívá, že žalovaná přecházela na jiný počítačový vnitřní nemocniční systém, protože když do systému nahlížel, nejstarší záznamy se mu zobrazily z roku , Anonymizováno, ; záznam o předchozí trombóze žalobce v systému nebyl. Záznamy by se měly zobrazovat vždy u konkrétního pacienta, a to od začátku fungování systému. Co se týče evidence, na ortopedii bude asi papírová, na interně bude pravděpodobně ambulantní karta nebo chorobopis; v evidenci, která je na ortopedii, předchozí ošetření žalobce není. Chorobopisy z hospitalizace na oddělení se archivují asi 10, 15 let; tak tomu je na ortopedii; jak je to na ostatních odděleních, svědek neví. Při ošetření pacienta, u pacienta, který je starší, popř. není orientovaný, se anamnéza řeší nahlédnutím do systému, jinak se toto řeší dotazem na pacienta. V případě žalobce svědek neshledal důvody pro nasazení preventivní léčby. Pokud by věděl, že žalobce trombózu prodělal, nasadil by mu Clexane. Při fixaci ortézou se u žalované automaticky nepředepisuje preventivní antikoagulační léčba. Antikoagulační léčba může mít i nevýhody, jako zvýšená krvácivost. V současné době se v nemocnici kloní k tomu, aby preventivní antikoagulační léčba byla nasazována více, ke změně tohoto přístupu došlo postupně na základě guidelinů, ke změně došlo asi před dvěma, třemi lety; žalovaná má směrnici, podle které se postupuje, a ve které jsou zařazena rizika stupně trombózy nebo prevence. K trombóze může dojít pozvolně, v případě žalobce mohla vzniknout až po sejmutí fixace. Při snímání fixace se v tomto směru vyšetření nedělá, k tomu by došlo pouze v případě výrazné bolestivosti lýtka nebo při zvýšeném otoku.35. , tituly před jménem, , jméno FO, , znalec v oboru zdravotnictví, odvětví interna se zvláštní specializací kardiologie, ve znaleckém posudku, vycházejíc ze zpráv žalované ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , kopie zprávy z , právnická osoba, ze dne , datum, , a kopií zpráv z , adresa, ze dne , datum, a z , Anonymizováno, ze dne , datum, , dospěl k závěrům, že:a) při druhém úrazu levé končetiny v roce , Anonymizováno, již bylo známo, že žalobce při předchozím úrazu a imobilizaci končetiny prodělal provokovanou žilní trombózu s tím, že z dokumentace žalované nevyplývá, že by lékař tento anamnestický údaj zjišťoval; recidivu trombózy přitom bylo u žalobce s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat;b) délka fixace po úrazu byla předepsána správně, lékař ale měl a mohl zjistit, že žalobce již v minulosti za podobných okolností prodělal trombózu v oblasti lýtka LDK, a fixace končetiny pak měla být doprovázena podáním preventivní antikoagulační léčby, která vzniku žilní trombózy brání;c) lékaři žalované měli při fixaci nohy žalobce zajistit prevenci tromboembolické nemoci, neboť žalobce již prodělal provokovanou trombózu LDK při fixaci po úraze v roce , Anonymizováno, ; proto bylo jistě vhodné preventivní podání antikoagulační léčby; lékař mohl zvolit mezi preventivním podáváním nízkomolekulárního heparinu (injekční aplikace) nebo podáním léků ze skupiny NOAC (v podobě tablet se srovnatelným efektem);d) podle dokumentace vzhledem k rozsahu trombózy nebylo možné vysledovat její počínající stav již při některé z kontrol u žalované (ve dnech , datum, ), možný výskyt tromboembolitické nemoci při provedených kontrolách zjišťován nebyl;e) na základě dostupné dokumentace lze uzavřít, že žalobci měla být při fixaci LDK po úraze podána antikoagulační léčba v preventivní dávce, když žalobce byl s ohledem na svou anamnézu rizikový a trombózu již za podobné situace prodělal; také samotná dlouhodobá fixace končetiny po úrazu je rizikovým faktorem trombózy; u žalobce tak byly přítomny dva rizikové faktory trombózy; to, že žalobci nebyla preventivně podána antikoagulační léčba, lze označit za pochybení lékaře;f) je pravděpodobné, že se u žalobce mohou objevit trvalé následky v podobě otoků končetin, napětí a tlaku v lýtku, bolestivost a estetické změny; jedná se již o druhou trombózu ve stejné oblasti a žilní systém byl tedy opakovaně traumatizován, což zvyšuje pravděpodobnost vzniku trvalých následků.

36. Při výslechu znalec , tituly před jménem, , jméno FO, doplnil, že:a) žalobce prodělal úraz levé dolní končetiny, bylo tam poranění kolena a nějaké poranění kosti, jednalo se o již druhý úraz na této končetině; první úraz asi 5 nebo 6 let předtím, v roce , Anonymizováno, byl komplikován; jednalo se o kotník, zranění bylo komplikováno vznikem krevní trombózy v lýtku při krevní sraženině, která uzavře příslušnou žílu; při druhém úrazu, poté, co žalobce dostal ortézu (noha byla znehybněna, byla dělaná punkce kolena), se u žalobce po sejmutí ortézy objevila flebotrombóza (ucpání žíly); poškození žilního systému (flebotrombóza) vedlo k tomu, že při recidivě tohoto onemocnění se u žalobce rozvinuly známky posttrombotického syndromu, který byl v lednu , Anonymizováno, hodnocen jako střední;b) žalobce nedostal antikoagulační léčbu (léčba snižující krevní srážlivost); tato léčba se v tomto případě dává nikoliv z léčebných, ale z preventivních důvodů, a to po úrazech dolních končetin, po operacích, po náhradě kolene nebo kyčle; v těchto případech se tato léčba dává zcela standartně, protože každé trauma, a to jak cílené (operace) nebo trauma ve smyslu úrazu vede jednak k poškození tkáně, ale současně se rozjíždí kaskáda hojení, a v rámci ní dochází i k aktivaci krevních destiček, které mají tendenci se shlukovat a vytvářet krevní sraženiny;c) u všech pacientů, u kterých není jasná kontraindikace (aktivní krvácení, hemofilie), je doporučováno, aby tu léčbu (injekčně nebo tabletkami) dostali; u pacientů, kteří nemají rizika ve smyslu krvácení, by léčba měla být podána jako prevence (rozdíl v podání preventivní léčby by neměl být ani v tom, zda se jedná o profesionálního sportovce či běžného člověka); tato preventivní léčba měla být nasazena dokonce bez ohledu na to, zda žalobce v minulosti trombózu prodělal; podle znalce je tedy správný odborný postup nasadit preventivní léčbu, pokud je možné si to dovolit ve smyslu rozsahu traumatu, pokud by se tím např. nehoršily podmínky pro operační zákrok, jinak každý pacient by měl dostat tuto preventivní léčbu; tato preventivní léčba se nasazuje, protože končetina je znehybněná, a je zhoršená možnost odtoku krve z dolní končetiny; při chůzi funguje svalová pumpa, kdy jednotlivé svaly, které zabírají při chůzi, zároveň tlačí krev proti zemské přitažlivosti; pacient nechodí standartně, končetinu šetří, a proto by měl dostat léčbu, která snižuje krevní srážlivost, v preventivní dávce, jedná se o dávku menší, než léčebná dávka (podle tabulek); pokud by lékař věděl, že pacient již jednou trombózu prodělal, tím spíše měl tuto léčbu nasadit; žalobce již jednou prodělal provokovanou žilní trombózu, a u něj bylo statisticky vyšší riziko, že dojde k recidivě; lékař proto měl být opatrnější a léčbu podat; žalobce tuto léčbu nedostal, dostal ji až po nějaké době v , Anonymizováno, , kde mu zjistili trombózu, zaléčili ji, takže se dál nešířila, ale už se nepodařilo ji odléčit tak, aby nedošlo ke vzniku posttrombotického syndromu;d) podle znalce je rizikovým faktorem to, že žalobce trombózu již dříve prodělal, a lékař má tuto skutečnost zjišťovat; je to základní dotaz, pokud člověk již nějaký úraz měl, měla by to být pro lékaře klíčová informace, protože si uvědomí, že riziko, že dojde k recidivě trombózy, je o hodně vyšší; pokud člověk jednou dostane trombózu, riziko recidivy, zvlášť na té samé končetině, je daleko vyšší; lékař se na to měl zeptat, znalec to považuje za základní informaci; ošetřující lékař zřejmě nevěděl, že by žalobce již jednou trombózu prodělal, není to v lékařské zprávě, a na základě toho si pravděpodobně vyhodnotil, že žalobce není tak rizikový; zda to zvažoval, není z dokumentace zřejmé (standartně se tyto úvahy do lékařských zpráv nepíšou);e) na aplikaci preventivní léčby nemá vliv, zda pacient je kuřák či nikoliv, kouření má vliv na tepenný systém, na žilní v podstatě vůbec;f) postupy lékařů vycházejí z učebnic, výzkumných projektů, studií, a dále z doporučených postupů (guidelinů), které lékařům říkají, jak by se lékař měl zachovat v různých situacích; tyto doporučené postupy (nejedná se o dogmata) jsou vydávány pro jednotlivé obory, tvoří je odborné společnosti, a pravidelně se aktualizují, a to podle potřeby s frekvencí přibližně jednou za 5 let; preventivní podání antikoagulační léčby po různých výkonech a po úrazech spadá do doporučení v hodnotách skupiny buďto 1, nebo maximálně 2a, podle typu úrazu a typu zákroku (značící, že tímto způsobem by se mělo postupovat); odborné závěry se v čase vyvíjí, ale tato problematiky se řešila zhruba 10 let před úrazem žalobce;g) na postup lékaře může mít vliv i jeho odbornost; lékař vzdělaný v oboru ortopedie, by tyto informace měl znát;h) je běžné, že zejména starší pacienti zapomenou lékaři sdělit důležitou anamnézu, pokud je někdo ve stresu z traumatu a nesdělí to, i to se může stát, a zřejmě se to stalo i v tomto případě; celé je to o komunikaci, znalec neví, v jaké to bylo situaci, zda lékař na ambulanci neměl další pacienty, kteří čekali, zda řešil paralelně více věcí, zda mu nezazvonil telefon, který mu přerušil myšlenku, zda pacient měl jiné starosti a nenapadlo jej to lékaři říct, pro laika na první pohled se jedná o dvě odlišné věci, kotník a koleno, ale jedná se o jeden systém propojený lýtkovým svalstvem.

37. Ze znaleckého posudku vypracovaného dne , datum, pod číslem , Anonymizováno, znaleckým ústavem – Ústřední vojenskou nemocnicí – Vojenskou fakultní nemocnicí , adresa, , vyplývá, že:a) znalecký ústav vycházel z pravidla, že znalecký posudek posuzující práci lékaře, by měl vždy vypracovávat lékař v postavení soudního znalce, který má stejnou odbornost jako posuzující lékař, a jenž má dostatek praktických a odborných zkušeností z praxe právě při provádění těch zdravotních výkonů, které má ve znaleckém posudku posoudit; ústavní znalecký posudek byl proto vypracován znalcem v oboru ortopedie s přihlédnutím ke stanovisku specialisty z oboru interní lékařství, kardiologie; znalecký ústav se dále řídil principem posuzovat postup lékaře ex ante, tedy jak se jevil stav nemocného v době, kdy lékař rozhodoval o dalším postupu a jaké měl lékař informace, nikoliv z pohledu ex post, kdy výsledek je již znám; diagnostický omyl sám o sobě nelze považovat za postup non lege artis ani za nedbalost; za chybný odborný postup a za nedbalost lze považovat situaci, kdy lékař bezdůvodně nevyužije ke zjištění správné diagnózy standartní prostředky, které má k dispozici;b) ve vztahu k úrazu žalobce došlo k ruptuře (prasknutí) předního zkříženého vazu, částečné ruptuře vnitřního postranního vazu, ruptuře vnitřního menisku levého kolene a impresivní fraktuře zadní hrany laterálního kondylu pravé kosti stehenní; a dále k subakutní popliteokrurální flebotrombóze dolní levé končetiny;c) žalobce byl pro zranění levého kolene a komplikace s tím spojené léčen konzervativně a absolvoval soustavnou rehabilitační léčbu, subjektivní potíže žalobce uváděné v dokumentaci v průběhu léčení odpovídají objektivně zjištěným poškozením zdraví (diagnózám); již před úrazem, dne , datum, žalobce utrpěl poranění levého hlezna komplikované flebotrombózou, tato skutečnost však nebyla ošetřujícímu lékaři známa a ani při vyšetření nebyly zjištěny následky poranění z roku , Anonymizováno, ;d) co se týče imobilizace končetiny, odborné doporučení pro praktické lékaře „Antitrombotická prevence a léčba v primární praxi“ z roku , Anonymizováno, nejsou v souladu s odbornými doporučeními užívaných v ortopedii, když antikoagulační léčba je dle ortopedických doporučení indikována jen při přítomnosti dalších rizikových faktorů, a pokud nejsou rizikové faktory přítomny, spočívají preventivní opatření v časné mobilizaci (chodící pacient o FH) a elastické bandáži končetiny; obdobné principy reflektuje i vnitřní směrnice žalované; tato opatření jsou uvedena ve zprávě z prvního ošetření a není tedy pravdou, že by žalobce „žádnou prevenci TEN nedostal“, jak se uvádí ve zprávě z , právnická osoba, ; je třeba rozlišit způsob fixace, kdy v tomto případě se jednalo pouze o fixaci kolenního kloubu, kdy je zachována hybnost v hlezenném kloubu a je zachována svalová pumpa při akci lýtkových svalů, což je důležitý preventivní faktor; totožný je v tomto směru i publikovaný názor kardiologa specializovaného na problematiku venosního tromboembolismu, , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , podle něhož „v případě izolovaného poranění dolní končetiny, vyžadujícího imobilizaci dolní končetiny, může být v případě absence jakýchkoliv rizikových faktorů bez rutinní tromboprofylaxe; pokud jsou ale rizikové faktory přítomny, po zvážení rizika se aplikuje LMWH v tromboprofylaktické dávce;e) co se týče druhé teze, z dostupných informací je patrné, že ošetřující lékař nevěděl, že žalobce utrpěl úraz levého hlezna v roce , Anonymizováno, , a že toto poranění bylo komplikováno vznikem flebotrombózy levé dolní končetiny, pro kterou byl léčen preventivní antikoagulační léčbou; tato neznalost vedla k tomu, že nezavedl antikoagulační prevenci, která byla v tomto případě indikována; z dostupných informací vyplývá, že ošetřující lékař neměl při vyšetření v roce 2019 k dispozici zdravotnickou dokumentaci z roku , Anonymizováno, , zdravotnická dokumentace z odborných ambulancí se podle příslušné vyhlášky uchovává po dobu 5 let; skutečnost, že ošetřující lékař si nezajistil informace (anamnesu) v takovém rozsahu, aby zjistil, že žalobce prodělal v minulosti flebotrombózu a podal preventivně antikoagulační léčbu při hodnocení ex post jednoznačně ukazuje souvislost s postupem lékaře a vzniklou komplikací; při hodnocení ex ante však tato situace není jednoznačná; již název anamnesa (anamnesis-rozpomenutí) poukazuje také na roli pacienta a vždy se předpokládá aktivní účast lékaře i pacienta; je velmi obtížné dodatečně s velkým časovým odstupem zjišťovat vzájemnou komunikaci lékaře s žalobcem; jednoznačný, ale poněkud zjednodušující názor ve věci vyjádřil znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , podle něhož měl žalobce při znehybnění rovnou dostat preventivní antikoagulační léčbu, a je tak možné, že by si žalobce na tuto předchozí léčbu vzpomněl; zcela zásadní jsou rozdíly v objemu zjišťování anamnestických dat v pohotovostní ambulanci při ošetřeních, kdy může být i několik pacientů denně a při hospitalizaci, kdy je nesrovnatelně větší časový prostor; rozdíly jsou i podle oborů, kdy je rozdílná nejen kvantita, což je patrné z rozsahu zpráv z ortopedie a z interny, kdy na jednoho pacienta je prokazatelně více času, ale rozdílná je i kvalita ve smyslu odborného rozsahu; to, co zajímá ortopeda-traumatologa, je mechanismus úrazu, okolnosti (např. bezvědomí, krvácení, zvracení), a průběh od úrazu a obvykle nepátrá po dalším, zvláště když se jedná o mladého zdravého profesionálního sportovce;f) zvolený léčebný postup, tzn. imobilizace kolenního kloubu (nejednalo se o celou končetinu) dlahou a základní preventivní opatření proti venosní tromboembolii spočívající v mobilizaci (chůze o FH) a elastické bandáži byl ex ante s ohledem a absenci znalostí lékaře o dalším rizikovém faktoru v souladu s obvyklými obecně uznávanými metodami; skutečnost, že lékař nezískal anamnestická data v takovém rozsahu, aby zjistil, že žalobce prodělal flebotrombózu při hodnocení ex post ukazuje souvislost s postupem lékaře a vzniklou komplikací, ex ante však tato situace není jednoznačná, neboť ošetřující lékař neměl k dispozici dokumentaci o předchozím úrazu a komplikaci; je obtížné posoudit komunikaci lékaře s žalobcem ex post, ale vzhledem k tomu, že pacient byl mladý vrcholový sportovec (tedy zdravý), lékař zjišťoval jen nezbytné okolnosti úrazu a nepátral po jiném onemocnění;g) znalecký ústav tak uzavřel, že v uvedeném případě byl zvolen správný diagnostický a léčebný postup, tzn. fixace poraněného kolenního kloubu ortézou na 5-6 týdnů, punkce kolenního kloubu s vypuštěním výpotku a rehabilitace. Při tomto typu poranění a typu fixace (ortéza kolenního kloubu) není preventivní podání antikoagulačních léků indikováno, pokud nejsou přítomny další rizikové faktory a z tohoto pohledu, ex ante, kdy lékař nevěděl o předchozí flebotrombóze, nedošlo k pochybení. Reálně však došlo u žalobce ke vzniku flebotrombózy, kdy nebyla podána antikoagulační prevence, která při hodnocení ex post byla indikována, protože žalobce již dříve prodělal flebotrombózu; pokud by lékař věděl o předchozí flebotrombóze, což je rizikový faktor, a nepodal bez náležitého zdůvodnění preventivně antikoagulační léky, tento postup by byl v rozporu s obvyklými obecně uznávanými metodami. Jediným faktorem zdůvodňujícím podání antikoagulačních léčiv v preventivní dávce (je třeba rozlišovat preventivní podání a léčbu) při výše uvedeném poranění a zvoleném ortopedickém ošetření (fixace kolenního kloubu ortézou) je pouze skutečnost, že žalobce již v minulosti prodělal trombózu; tuto skutečnost ošetřující lékař neznal; mladý sportovec nenaplňuje kritéria zvýšených rizik vzniku žilní trombózy; kouření nebylo prokázáno jako rizikový faktor pro vznik žilní trombózy (na rozdíl od postižení tepen) a tyto faktory nejsou důvodem pro podání preventivní antikoagulační léčby. Zjištění anamnézy (historických dat týkajících se onemocnění) předpokládá aktivní součinnost lékaře i pacienta a je součástí standartního ošetření; reálně jsou v praxi zásadní rozdíly při rozsahu a obsahu zjišťování anamnestických údajů v různých oborech a také uvnitř jednotlivých oborů; konkrétně v traumatologii a ortopedii jsou s ohledem na rizika i výrazné rozdíly v objemu i obsahu získávaných anamnestických dat u ambulantních a hospitalizovaných pacientů, na pohotovostní úrazové ambulanci se obvykle zjišťují pouze údaje relevantní k danému úrazu a mladý sportovec obvykle není dotazován na proběhlé nemoce; zcela odlišná je situace u vážných úrazů a operací, při hospitalizaci se odebírá rozsáhlá kompletní anamnéza i v ortopedii a traumatologii. Dle doporučených postupů v ortopedii a traumatologii pohybového aparátu v případě poranění kolenního kloubu léčeného fixací ortézou není při absenci dalších rizikových faktorů indikováno preventivní podání antikoagulačních léků; jejich podání v preventivní dávce je pouze jedna ze součástí prevence vzniku žilní trombózy a tromboembolitické nemoci a má četná rizika, nejen nežádoucí krvácení, a proto má být tento postup užit pouze v indikovaných případech; platí obecné medicinské pravidlo, že podání léku, který není indikován, je kontraindikováno. Postup lékaře může ovlivnit i jeho specializace (v tomto případě ortopedie), když doporučené postupy jsou formulovány odbornými společnostmi, které reflektují specifika jednotlivých medicínských oborů a i v tomto konkrétním případě jsou rozdíly v odborných doporučeních různých oborů; sjednocující charakter by měly mít směrnice nemocnic, ale i zde jsou patrné rozdíly podle oborů. Podle zjištěných poznatků ošetřující lékař nemohl odhalit či předvídat nastupující trombózu při následných ošetřeních žalobce ve dnech , datum, a , datum, . V léčebném postupu mimo dotazované oblasti pak podle znaleckého ústavu nelze spatřovat jakékoliv jiné pochybení. Skutečnost, že pacient neinformoval ošetřujícího lékaře o prodělané trombóze, měla zásadní vliv na celkový průběh léčení žalobce; znalost této informace by měla vést k rozšířenému postupu lékaře, tzn. kromě základní prevence ještě k preventivnímu podání antikoagulačních léků.

38. Zpracovatel ústavního znaleckého posudku, , tituly před jménem, , právnická osoba, , , tituly za jménem, , při výslechu doplnil následující:a) Vzhledem k problematice posudek zpracovával sám z pohledu odbornosti ortopeda; principiálně se jedná o dvě zásadní věci, zda došlo k postupu non lege artis při poskytování zdravotní péče – zda lékař žalované postupoval správně. V první řadě jde o to, zda v případě úrazu – distorzi kolena, kdy je přiložena fixace kloubu (nikoliv celé končetiny), tak je rutinní nebo závažný způsob prevence tromboembolitické kromě toho, který byl vykonán, tzn. mobilizace a elastická bandáž, také podání preventivních protisrážlivých léků. V tomto případě nikoliv. To vyplývá z ortopedické a dokonce i interní literatury. Druhá zásadní otázka je, zda lékař aktivně nebo správně postupoval při zjištění anamnestických údajů, protože v případě, že žalobce prodělal dříve trombózu, tak je podání těchto léků indikováno, a tyto léky podány nebyly. V tomto směru je závěr znaleckého posudku nejednoznačným ale zpracovatel posudku trvá na formulaci, která je uvedena ve znaleckém posudku.b) Co se týče provedené fixace, pokud byla provedena fixace ortézou, platí závěry, které jsou uvedeny ve znaleckém posudku. Z informace poskytnuté žalovanou vyplynulo, že se jednalo o fixaci kolenního kloubu. Principiálně platí, že pokud se jedná o fixaci pouze kloubu, není fixace celé končetiny, a tím spíše není důvod to považovat za rizikový faktor, protože tam dochází k pohybu hlezna při každém kroku, a dochází k „masáži svalu“, což je považováno za preventivní prostředek; jestliže se může pohybovat hlezno, v zásadě se to nepovažuje za rizikový faktor, jako v případě, kdy je zasádrovaná končetina od palce až do třísla.c) Zpracovatel posudku věc konzultoval s internisty. Kardiologie není obor, který se zabývá cévní problematikou, tím se zabývá angiologie. Zpracovatel posudku věc řešil jako záležitost, která se týká komplikací z ortopedického hlediska.d) Co se týče rizikových faktorů, v posudku jsou uvedeny ve zkratce, protože v daném případě to považuje u člověka tohoto věku a s posléze ex post zjištěnou anamnézou jako jediný rizikový faktor. Rizikové faktory jsou i jiné, např. vrozené poruchy srážlivosti. Na toto se lékař běžně neptá, toto bylo vyšetřováno v rámci interního vyšetření posléze. Kouření se považuje za rizikový faktor při onemocnění tepen; jsou nejednoznačné názory, že i při onemocnění cév.e) Ohledně zjišťování anamnézy, jsou velké rozdíly mezi jednotlivými odbornostmi, protože je to zaměřeno na problematiku, kterou se ta odbornost zabývá. Rozdíly jsou i v rozsahu, kvantitě. Zcela jinak vypadá anamnéza u pacienta, který je přijat např. k operaci nebo se závažným úrazem k hospitalizaci, kde se lékař standartně ptá ve velkém rozsahu, včetně např. kouření. Zcela jiná situace je na úrazové ambulanci, kde proběhne na 30 nebo 40 lidí, a kde víceméně jsou dotazy směřovány směrem k úrazu, mechanismu úrazu apod. Záleží i na věku pacienta, rizikový pacient je ve věku 60, 65 let plus, a v těchto případech se lékař ptá víc, než u mladého sportovce. Co se týče shonu na ambulanci, pokud docházelo ke kontrolám, ty probíhaly na stejné ambulanci, ve stejném režimu.f) Co se týče archivace, ambulantní dokumentace se archivuje 5 let; v tomto případě to bylo více, než pět let. Zpracovatel posudku si to vysvětluje tak, že se přecházelo na digitální systém, a že starší záznamy se do toho systému nezavedly. Obecně platí, že když to běží v digitálním systému, obvykle se to archivuje i dále. Co se týče elektronické dokumentace, tam, kde se používal elektronický záznam, se záznamy dají dohledat po dobu, co to běží; v nemocnicích je to velmi nejednotné, jsou různé informační systémy a vyhláška říká, že obrazové záznamy se uchovávají 10 let, ambulantní záznam 5 let a hospitalizační chorobopis 100 let. Zdravotní dokumentaci archivuje ten, kdo ten záznam udělá, a ošetřující lékař to mívá k dispozici buď ve formě popisu nebo se přímo dívá na snímky. Neexistuje nemocnice, která by zdravotnickou dokumentaci vedla čistě v elektronické podobě; dokumentace se vede ve smíšené podobě a nemocnice mají informační systémy, kde to zůstane v digitální podobě a kromě toho se to vytiskne, výtisk bývá někdy archivován. Zpracovatel posudku se domnívá, že původní záznam zřejmě byl pouze v listinné podobě, protože žalovanou oslovil, aby dostal další dokumentaci, a dostal pouze dokumenty, ze kterých vycházel při zpracování posudku s vysvětlením, že nejsou k dispozici. Co se týče záznamu ze zobrazovacích metod, primárně se vytiskne zápis, který dostane lékař, a jestliže to bylo v době, kdy archivace nebyla elektronická jako dnes (posledních 5, 10 let), tak to do ruky nedostane; záznam opravdu nenašli a v tomto ohledu to není pochybení z hlediska nějakých zákonných nařízení; když se řekne 5 let uchovávat a ono je to více, než 5 let, tak se to v zásadě nemůže považovat za problém.g) Pokud by došlo k předepsání antikoagulační léčby, i kdyby pacientovi nebyla indikována, mohou nastat i život ohrožující rizika, např. alergie na podaný lék, poruchy krvácivosti. Lék, který není indikován, je kontraindikován; představa, že pro jistotu se podají léky, je špatná; tím zpracovatel posudku nezpochybňuje preventivní podávání léků obecně v indikovaných případech.h) Rizikový faktor v daném případě byla jednoznačně předchozí trombóza. Anamnéza je interaktivní záležitost, stejně jako se lékař může ptát, pacient mu to nemusí říci; tím neobhajuje to, že se lékař pacienta ptát nemá. Rozdíl anamnézy je v běžné ambulanci a při hospitalizaci, ale jsou i případy, kdy dojde ke komplikacím, kdy pacient je alergický na lék, což je vzácnost a lékař se neptal. V praxi se nelze ptát na všechno, jestliže je tam pacientů hodně; zcela jiné je to na interní ambulanci, kde lékař má na pacienta půl hodiny nebo hodinu. Tam se pak i přístup toho, co se považuje za prevenci, liší z pohledu operatéra nebo chirurgických oborů, kde se za zásadní považuje mobilizace pacienta (i např. v případě těžkého výkonu po endoprotéze), oproti interním oborům, kde se za zásadní považuje podávání léků. Často se „bojuje“ v tom, že pacienta nechají ležet, ale přitom mu podávají srážlivé léky, což je z jejich pohledu non lege artis postup; medicína není exaktní obor.i) Předchozí prodělání trombózy je bezpochyby rizikový faktor. Obecně platí, že čím delší odstup od předchozího prodělání trombózy, tím by to riziko mohlo být menší. Obecně platí, že nadváha je rizikový faktor u mnoha onemocnění, v tomto případě by zpracovatel posudku za rizikový faktor považoval spíše obezitu.j) Co se týče doby, po kterou by měla trvat preventivní léčba, existují schémata; preventivní podávání léků v tomto případě by mělo trvat po dobu fixace, někdy se to ještě přesahuje; někdy, zvláště po operacích, kde je riziko enormní, jedná se o řády týdnů, někdy i 2, 3 měsíců. V tomto případě by se preventivní léčba měla podávat po celou dobu fixace; zde se trombóza projevila až po sejmutí fixace, což je trochu zvláštní, ale je to tak; je namístě to dávat do souvislosti s fixací. K dotazu, zda by se trombóze dalo předejít, kdyby se v průběhu kontrol přišlo na dříve prodělanou trombózu, a kdyby se v průběhu kontrol nasadila preventivní léčba, zpracovatel posudku uvedl, že to je vždycky trochu spekulace, protože výskyt této komplikace není stoprocentní; jistě je mnoho pacientů, kteří prodělali flebotrombózu, měli fixaci a žádnou další flebotrombózu znovu neměli; tady neplatí úplně jednoznačná závislost. Pokud by lékař v průběhu léčby zjistil, že trombózu v minulosti měl, léky by podal, protože by se chránil.

39. Podle doporučených diagnostických a terapeutických postupů pro všeobecné praktické lékaře, „Antitrombotická prevence a léčba v primární péči“, je doporučeno při konzervativně léčeném poranění vyžadujícím sádrovou nebo jinou fixaci zasahující nad koleno nebo upoutání na lůžko, je doporučeno podávání LMWH po celou dobu fixace nebo upoutání na lůžko.

40. Žalobce dne , datum, u žalované uplatnil nárok na náhradu škody a vyzval ji k jednání o smírném vyřešení věci. Na základě toho žalovaná věc předala své smluvní pojišťovně. Dne , datum, žalovaná žalobci sdělila, že smluvní pojišťovna žalované sdělila, že pojistné plnění za oznámenou škodní událost neposkytne, a pojistnou událost odložila bez náhrady.

41. Předžalobní výzvou ze dne , datum, , doručenou žalované dne , datum, , žalobce vyzval žalovanou k úhradě jednorázového odškodnění ve výši , částka, ve lhůtě do 7 dnů od doručení této výzvy s tím, že pokud nedojde k úhradě, bude se žalobce svého nároku domáhat soudní cestou.

42. Na základě shora uvedeného skutkového závěru v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

43. Podle ust. § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.V obecné rovině smlouva zakládá právní rámec vztahu poskytovatele zdravotních služeb a pacienta ve smyslu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“). Jeho význam je však pro vlastní poskytování zdravotních služeb značně omezen vzhledem k jeho obsahu, který je převážně řešen zvláštními zdravotními předpisy stanovujícími práva a povinnosti obou smluvních stran (§ 9 odst. 2, DZ). I jednotlivá ustanovení o. z. mohou mít povahu speciality a v konkrétním případě mohou doplnit úpravu zákona o zdravotních službách, jak bude blíže rozvedeno níže. Konkrétně jde o případy, kdy zvláštní předpisy na o. z. výslovně odkazují, nebo v případech problematiky v nich výslovně neřešené (§ 2639 odst. 2 či § 2642 odst. 2).(§ 2636 [Základní ustanovení]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 3, 4.)Co se týče odpovědnosti za poskytování zdravotních služeb, v případě péče o zdraví půjde převážně o odpovědnost za újmu způsobenou porušením smluvní povinnosti (§ 2913 o. z.) stojící na objektivním principu. Podstatnou medicínsko-právních sporů je prokázání porušení povinnosti poskytovatele postupovat odborně správně (lege artis) a existence příčinné souvislosti mezi škodlivým jednáním a jeho následkem; zavinění se presumuje.(§ 2636 [Základní ustanovení]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 22.)

44. Podle ust. § 2637 o. z. péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. Péče o zdraví však není činnost spočívající jen v prodeji nebo jiném převodu léků.Pod tímto pojmem se rozumí jakákoliv činnost poskytovatele, která se bezprostředně týká ošetřovaného a je současně vedena snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. Účelem smlouvy není zajištění péče o zdraví širší populace či jejích skupin, ale péče o individuální zájmy a potřeby ošetřovaného (srov. čl. 2 Úmluvy o biomedicíně). Snaha poskytovatele zlepšit nebo zachovat zdravotní stav ošetřovaného zdůrazňuje jeho odpovědnost za správné provedení (odbornost výkonu), nikoliv garanci kýženého výsledku. Riziko neúspěchu při řádně poskytnuté péči nese ošetřovaný (§ 2639 odst. 2).(§ 2637 [Vymezení pojmu péče o zdraví]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1, 2, 3.)

45. Podle ust. § 2643 odst. 1 o.z. poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.Poskytovatel musí jednat při péči o ošetřovaného se znalostí, zručností (, Anonymizováno, ) a pečlivostí odpovídající jeho povolání (srov. § 5), tedy v souladu s profesními povinnostmi a odbornými standardy (srov. čl. 4 Úmluvy o biomedicíně a body 28–33 její Vysvětlující zprávy). Obdobnou povinnost náležité odborné úrovně (srov. § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách) klade na poskytovatele zdravotních služeb § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách. I v souvislosti s péčí o zdraví lze hovořit o tzv. postupu (non) lege artis (výklad pojmu srov. Císařová, Sovová a kol. 2004 s. 18–21, Šustek, Holčapek a kol. 2016 s. 266): (i) v užším smyslu – vlastní provedení úkonu v rámci péče ošetřovaného (např. masáž); (ii) v širším smyslu – komunikace s ošetřovaným (např. řádné poučení), organizace péče, vedení záznamů o péči o zdraví apod., tj. dodržení postupů, které mají lékařský výkon lege artis zajistit (, Anonymizováno, ). Lékař postupuje non lege artis, pokud „při výkonu svého povolání nedodrží rámec pravidel vědy a medicínských způsobů, a to v mezích daných rozsahem jeho úkolů podle pracovního zařazení i konkrétních podmínek a objektivních možností“ (NS , spisová značka, ). Použitý léčebný postup nesmí být obsoletní, resp. překonaný (, spisová značka, ). Soudní praxí byla převážně odmítnuta kategorie tzv. postupů vitium artis, tj. chyb spočívajících v nedostatku umění, nedostatečné zručnosti, znalosti nebo schopnosti poskytovatele (, spisová značka, , , spisová značka, ). Poskytovatel musí vhodnost zvoleného postupu hodnotit a odůvodnit i s ohledem na případnou existenci postupu snižujícího riziko vzniku újmy u konkrétního pacienta (srov. , spisová značka, ). Pravidla oboru nejsou explicitně stanovena, vyvíjejí se s ohledem na míru poznání v dané oblasti. Jsou nalézána v aktuálních odborných publikacích, v soudobé výuce na lékařských fakultách, na odborných sympoziích, ale i ve stanoviscích a doporučeních profesních komor a odborných společností (srov. , adresa, , , spisová značka, ). Doporučení odborných společností však nejsou právně závazná (, spisová značka, ). K významu tzv. clinical guidelines blíže např. , adresa, . Toto ustanovení předpokládá běžnou míru opatrnosti odpovídající obvyklým poměrům v dané konkrétní situaci, nikoliv však již bezbřehou povinnost předvídat a předcházet veškerým v budoucnu možným škodám“ (, spisová značka, ). Samotná okolnost, že k úmrtí pacienta či k poškození jeho zdraví došlo v době hospitalizace ve zdravotnickém zařízení, nemůže znamenat, že automaticky nastupuje odpovědnost jeho provozovatele. (…) Závěru o případné odpovědnosti zdravotnického zařízení za takto vzniklý následek pak bude muset vždy předcházet důsledné posouzení toho, jaké jednání bylo možno od jeho zaměstnanců v konkrétní situaci rozumně požadovat“ (, spisová značka, ). Soulad péče s těmito pravidly v případě sporu hodnotí jako otázku skutkovou soudní znalec příslušného oboru a odvětví, popř. specializace (, spisová značka, , , spisová značka, , , Anonymizováno, ). Závěr soudního znalce o postupu (non) lege artis nemůže soud v případě sporu mechanicky převzít bez patřičného přezkumu (srv. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Postup poskytovatele musí být vždy „na základě poznatků, které měl k dispozici v době svého rozhodování. Při tomto hodnocení musí být nicméně brány v úvahu i časové souvislosti, podmínky, v nichž se zákrok odehrával, a rizika, jimž se čelilo“ (, spisová značka, , , spisová značka, ). Byť je závěr týkající se protiprávního jednání otázkou právní (, Anonymizováno, ), „z hlediska aplikační praxe je tedy otázka standardu náležité zdravotní péče přiměřeného konkrétním okolnostem případu fakticky rovněž otázkou skutkovou, přinejmenším v tom smyslu, že odpověď na ni je vyvozována z provedeného dokazování“ (, spisová značka, ; Holčapek 2011 s. 96), primárně znaleckého posudku (K hodnocení znaleckých posudků mj. , spisová značka, , , spisová značka, a k jejich citaci v odůvodnění rozsudku , spisová značka, ). Chyba v diagnóze (a nesprávná léčba) proto sama o sobě pochybení (postup non lege artis) nezakládá, za předpokladu že není důsledkem závažného porušení postupů při jejím určování zaviněných poskytovatelem – např. bezdůvodné nevyužití dostupných diagnostických metod (, spisová značka, , , spisová značka, ) či nepřehodnocení diagnózy v případě zhoršujícího se zdravotního stavu a změny aktuálních symptomů (, spisová značka, ). Poskytovatel nesmí na stanovení správné diagnózy a adekvátní léčbu fakticky rezignovat (, spisová značka, ). Poskytovatel neodpovídá za nesprávně stanovenou diagnózu, jestliže zdravotní stav pacienta byl takový, že ani správně zvolený postup při stanovení diagnózy by trvalému poškození jeho zdraví nezabránil (, spisová značka, ).(§ 2643 [Další povinnosti smluvních stran]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, 9.)

46. Podle ust. § 2643 odst. 2 o. z. ošetřovaný sdělí poskytovateli podle svého nejlepšího vědomí potřebné údaje a poskytne mu součinnost nutnou podle rozumného očekávání k tomu, aby mohl splnit povinnosti podle smlouvy.Faktická součinnost spočívá mj. v dodržování vnitřního řádu a odsouhlaseného individuálního léčebného režimu (strpění zhotovení EKG, užívání předepsaných léčiv, stravování dle doporučení výživového poradce, vysvléknutí se a položení na masérský stůl), ale i v úhradě sjednané péče nehrazené třetí stranou. Absence alespoň základní součinnosti ze strany ošetřovaného může být překážkou pro poskytnutí péče (např. podstoupení zákroku nalačno – odběr krve, kolonoskopie). V takovém případě je poskytovatel oprávněn smluvní vztah ukončit výpovědí (§ 1999 odst. 1) či odstoupením (§ 2002) od svých závazků (srov. WK VI 2643).Ošetřovaný coby laik nemusí být schopen vyhodnotit relevanci konkrétních informací; za účelem zjištění potřebných údajů mu proto poskytovatel klade doplňující otázky. S ohledem na požadavek nejlepšího svědomí ukládá dané ustanovení ošetřovanému povinnost sdělovat poskytovateli pravdivé informace a nezamlčovat je, současně však neukládá povinnost informovat jej s odbornou přesností (např. pacient uvede, že bere konkrétní léčivý přípravek, nemusí si však pamatovat množství účinné látky v něm obsažené). Explicitní povinnost pravdivě informovat poskytovatele o uvedených skutečnostech ukládá pacientům speciální úprava § 41 odst. 1 písm. d) zákona o zdravotních službách.Porušení, resp. řádné nesplnění této povinnosti ošetřovaným (např. podání nesprávné informace v důsledku chyby) může mít zásadní vliv na náhradu způsobené újmy (§ 2918). Absence součinnosti může v některých případech vést k ukončení péče o pacienta [srov. § 48 odst. 2 písm. d) a e) zákona o zdravotních službách] nebo její odmítnutí (srov. § 41 odst. 4 zákona o zdravotních službách). To neplatí, pokud pacient z objektivních důvodů (např. špatný zdravotní stav) součinnost poskytnout nemůže.(§ 2643 [Další povinnosti smluvních stran]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 10–12.)

47. Podle ust. § 41 odst. 1 písm. d) zákona o zdravotních službách je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen pravdivě informovat ošetřujícího zdravotnického pracovníka o dosavadním vývoji zdravotního stavu, včetně informací o infekčních nemocech, o zdravotních službách poskytovaných jinými poskytovateli, o užívání léčivých přípravků, včetně užívání návykových látek, a dalších skutečnostech podstatných pro poskytování zdravotních služeb.

48. Podle ust. § 45 odst. 1 zákona o zdravotních službách je poskytovatel povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.

49. Podle ust. § 53 odst. 1 zákona o zdravotních službách je zdravotnická dokumentace soubor informací vedených, zpracovávaných a uchovávaných poskytovatelem za účelem poskytování zdravotních služeb konkrétnímu pacientovi, a to bez ohledu na to, zda byly získány od pacienta, od jiného poskytovatele nebo jiných osob nebo vlastní činností poskytovatele.

50. Podle ust. § 55 odst. 1 zákona o zdravotních službách je zdravotnická dokumentace vedena v podobě listinné, elektronické nebo v kombinaci obou těchto podob.

51. Podle ust. § 2913 odst. 1 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

52. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o péči o zdraví, ve smyslu ust. § 2636 odst. 1 o. z.

53. Odpovědnost žalované za žalobcem tvrzenou škodu by připadala v úvahu, pokud by v řízení bylo prokázáno, že žalovaná porušila svou smluvní povinnost (§ 2636 odst. 1 o. z.), coby povinnosti poskytovatele postupovat odborně správně (lege artis), a pokud by byla prokázána příčinná souvislost mezi škodlivým jednáním a jeho následkem s tím, že zavinění se presumuje.

54. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba důvodná není, když v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná porušila svou povinnost při ošetření žalobce postupovat v souladu se zásadou lege artis.

55. V projednávaném případě proti sobě stojí dva znalecké posudky, jejichž závěry jsou v podstatných bodech zcela odlišné. Soud se pak přiklonil k ústavnímu znaleckému posudku, který zpracovala Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice , adresa, . Prvním důvodem pro tento postup byl ten, že znalec , tituly před jménem, , jméno FO, nemá odpovídající odbornost k posouzení sporných otázek, když se jedná o lékaře - znalce se specializací interna se zvláštní specializací kardiologie. Znalec žalobce tedy nemá ani odbornost odpovídající odbornosti ošetřujícího lékaře v projednávaném případě, a ani odbornost, která by se zabývala cévní problematikou (trombóza je onemocněním cév). Co se týče specializace, již z logiky věci, navíc též v souladu s principy, ke kterým se hlásí ústavní znalecký posudek, je zřejmé, že odborný postup lékaře ortopeda dokáže nejlépe zhodnotit znalec s totožnou specializací. Dalším důvodem pro tento závěr je ten, že specializace a zkušenosti znalce, resp. odlišné přístupy jednotlivých lékařských odvětví mohou vést k odlišným závěrům znalců, jak tomu bylo i v projednávaném případě. To se pak projevilo i ve výsledcích znaleckých posudků, když z pohledu , tituly před jménem, , jméno FO, měla být preventivní léčba nasazena v každém případě, což se z pohledu ortopeda jeví jako postup non lege artis. Odlišný přístup lékařů různých specializací se pak projevuje i v hodnocení toho, jaká má obvykle ošetřující lékař zjišťovat anamnestická data, když internista, který má na vyšetření běžně nesrovnatelně větší časovou dotaci, má samozřejmě jiné nároky na rozsah a objem anamnestických dat ve srovnání s ortopedem na ortopedické ambulanci. Dalším důvodem, proč se soud přiklonil k závěrům ústavního znaleckého posudku, je ten, že , tituly před jménem, , jméno FO, zjevně neměl k dispozici úplné informace, když vycházel z toho, že zafixováním nohy žalobce nebyla zachována funkce svalové pumpy, což vyvrátil ústavní znalecký posudek tím, že znalecký ústav si opatřil podrobnější informace ohledně použité ortézy, a dovodil, že žalobce měl volné hlezno, čímž byla funkce svalové pumpy zachována. Rozsah fixace pak byl žalobcem při jednání demonstrován, a zpracovatel ústavního posudku na základě toho mohl potvrdit, že funkce svalové pumpy byla zachována. , tituly před jménem, , jméno FO, si navíc ne svých závěrech odporuje, když na jedné straně uvádí, že nevidí důvod, proč se ptát na anamnézu, když preventivní léčba měla být nasazena tak jako tak, a na druhé straně uvádí, že se ošetřující lékař na předchozí trombózu ptát měl, protože je to klíčová informace. Dalším důvodem, proč se soud nepřiklonil ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, je ten, že není zřejmé, z jakých podkladů znalec vycházel, když ve znaleckém uvádí, že vychází z lékařské zprávy žalované ze dne , datum, , v tom směru, že u žalobce byla dne , datum, prokázaná trombóza. K tomu soud uvádí, že v lékařské zprávě ze dne , datum, o trombóze není žádná zmínka (při tomto ošetření trombóza ještě diagnostikována nebyla), přičemž trombóza byla u žalobce diagnostikována dne , datum, (nikoliv , datum, ). Z výčtu podkladů pak nevyplývá, že by znalec vyšel z lékařské zprávy žalované ze dne , datum, . I vzhledem k předchozí výtce soud ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, uvádí, že tento znalecký posudek je nedůvěryhodný, když z něj není bezpochyby jasné, z jaké měl znalec k dispozici podklady, resp. zda měl úplné podklady k tomu, aby řádně zjistil skutkovou stránku věci. Z výše uvedených důvodů je znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, v projednávané věci zcela nepoužitelný, a proto soud vychází z ústavního znaleckého posudku. Ten soud považuje za úplný, pravdivý a přezkoumatelný, když znalecký ústav posoudil všechny relevantní odborné okolnosti a na jejich základě provedl komplexní posouzení a vyhodnocení odborných otázek postupy odpovídajícím pravidlům daného oboru a odvětví, srozumitelně popsal výsledky zkoumání a odůvodnil přijaté jednoznačné závěry, čímž vyčerpal zadané znalecké otázky.

56. Žaloba je postavena na tvrzení žalobce o tom, že žalovaná ignorovala dva rizikové faktory vzniku trombózy s tím, že prvním rizikovým faktorem byla dlouhodobá fixace již sama o sobě, a druhým rizikovým faktorem byla skutečnost, že žalobce již v minulosti trombózu prodělal.

57. První výtka, že již v případě samotné dlouhodobé fixace je namístě bez dalšího nasadit preventivní antikoagulační léčbu, byla jednoznačně vyvrácena ústavním znaleckým posudkem, který dospěl k závěru, že již samotnou mobilizací pacienta a elastickou bandáží, při zachování hybnosti hlezenního kloubu, byla ze strany žalované učiněna dostatečná preventivní opatření pro předcházení vzniku trombózy (za situace, kdy ošetřující lékař vycházel z hypotézy, že žalobce v minulosti trombózu neprodělal). Preventivní podávání antikoagulační léčby, které není indikováno, je kontraindikováno; v případě podání této léčby v případě, který není indikován, hrozí další zdravotní rizika. Z ortopedického hlediska je pro prevenci zásadní mobilizace pacienta, na rozdíl od interních oborů, které za zásadní považují podávání léků; takový postup je z ortopedického hlediska postup non lege artis. Pokud ošetřující lékař postupoval tímto způsobem, při zachování dostatečných preventivních opatření, a to v souladu s obecně uznávanými odbornými postupy v ortopedii, v žádném případě nelze tento postup označit za postup v rozporu se zásadou lege artis.

58. Co se týče druhého rizikového faktoru – dřívějšího prodělání trombózy, ex post, se postup žalované jeví jako postup non lege artis.Při posuzování ex ante však podle názoru soudu k takovému závěru dospět nelze. Je zřejmé, že ošetřující lékař informaci o předchozím prodělání trombózy při ošetření žalobce neměl k dispozici (tento závěr vyplývá z předložených lékařských zpráv, kde zmínka o předchozím prodělání trombózy není, navíc i z výpovědi ošetřujícího lékaře a žalobce vyplývá, že se s touto variantou nepracovalo). Pokud by ošetřující lékař tuto informaci měl, žalobci by nepochybně preventivní antikoagulační léčbu nasadil.Je pak otázkou, zda a v jakém rozsahu měl ošetřující lékař zjišťovat anamnézu žalobce, a jaké informace měl žalobce poskytnout ošetřujícímu lékaři. Konkrétní průběh proběhlého vyšetření se provedeným dokazováním nepodařilo bez jakýchkoliv pochybností vyjasnit, když ošetřující lékař si na ošetření žalobce prakticky nevzpomíná a ani žalobce svou výpovědí nepřispěl řádnému vyjasnění průběhu ošetření (ve své výpovědi na jednu stranu uvedl, že si nepamatuje, kolik lidí bylo v čekárně, nepamatuje si, zda se lékař díval do nějakých zpráv, nepamatuje si, zda lékaři sdělil, že dříve prodělal zranění; poté ale uvedl, že lékaři nesdělil, že dříve prodělal trombózu, když na to nebyl dotazován, sám od sebe mu to neřekl a očekával, že se jej lékař bude na všechno ptát).V procesu zjišťování anamnestických dat, resp. jejich objemu a kvality, jsou zásadní rozdíly mezi jednotlivými lékařskými odbornosti, což potvrzují i oba znalecké posudky a výpovědi obou znalců (z nich je patrný rozdílný náhled jednotlivých lékařských odborností k celé problematice). Rozdílné jsou i přístupy v rámci ošetření na ambulanci a v rámci hospitalizace, popř. před operačním výkonem. Proto je podle názoru soudu třeba tuto otázku zhodnotit individuálně s přihlédnutím ke konkrétním specifikům projednávaného případu. V projednávaném případě se do ortopedické ambulance žalované dostavil mladý profesionální sportovec, u něhož lze obecně předpokládat, že bude zdravý. Ošetřující lékař zjišťoval mechanismus úrazu, popř. další informace o stavu poraněného kolene, resp. změny stavu poraněného kolene od zranění do ošetření (jak uvádí ústavní znalecký posudek – to, co zajímá ortopeda-traumatologa, je mechanismus úrazu, okolnosti a průběh od úrazu a obvykle nepátrá po dalším, zvláště když se jedná o mladého zdravého sportovce), a za dané situace nelze podle názoru soudu na žalované požadovat, aby se ošetřující lékař žalobce podrobně ptal na všechna onemocnění, která žalobce prodělal. Ošetřující lékař zřejmě ani neměl časový prostor pro podrobné zjišťování anamnézy, a s ohledem na to, že se jednalo o mladého profesionálního sportovce, pro to ani zřejmě neměl důvod. Lékař nemůže předpokládat, že pacient již dříve trombózu prodělal. Při ošetření nepřipadala v úvahu ani hospitalizace ani nebyla bezprostředně nutná operace, ve vnitřní databázi žalované záznam o prodělané trombóze není, jak vyplynulo z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, . Proto podle názoru soudu nelze přijmout závěr, že by žalovaná ke zjištění diagnózy, resp. odpovídající léčby, nepoužila standartní prostředky. Ošetřující lékař nemohl s ohledem na výše uvedené předpokládat, že u žalobce je přítomen rizikový faktor - dříve prodělaná trombóza. I kdyby snad postup ošetřujícího lékaře bylo možno vyhodnotit jako pochybení, podle názoru soudu toto pochybení nedosahuje takové intenzity, aby jej bylo možné hodnotit optikou postupu non lege artis. O postupu non lege artis by bylo možno uvažovat v případě, kdy by ošetřující lékař věděl, že žalobce v minulosti prodělal trombózu, a kdyby v této situaci i přesto preventivní léčbu nenasadil. Nic takového ovšem prokázáno nebylo. Ošetřující lékař pracoval s vědomím toho, že u žalobce nejsou přítomny rizikové faktory vzniku trombózy, a za této situace byl jeho postup ústavním znaleckým posudkem vyhodnocen jako správný, lege artis. Soud připomíná, že postup žalované je v tomto směru nutné posuzovat ex ante.Podle názoru soudu bylo na žalobci, aby ošetřujícímu lékaři sdělil podstatné informace, tj. informace o dříve prodělané trombóze (ve smyslu ust. § 2643 odst. 2 o. z., a ust. § 41 odst. 1 písm. d) zákona o zdravotních službách). Žalobce však na tyto povinnosti zcela rezignoval a své pochybení v tomto smyslu se snaží přenést na ošetřujícího lékaře s poukazem na to, že je to právě a pouze jen lékař, který měl povinnost tyto informace zjišťovat. Podle názoru soudu každý běžně uvažující člověk, který již jednou prodělal trombózu v souvislosti s poraněním nohy, při dalším poranění nohy tuto informaci ošetřujícímu lékaři poskytne. Tím spíše, když se jedná o profesionálního sportovce, který je na svém dobrém zdravotním stavu existenčně závislý. Pokud žalobce uvádí, že byl v šoku, a že trpěl bolestmi, soud podotýká, že po prvotním ošetření žalobce absolvoval ještě další dvě kontroly (po 2 a po 5 týdnech od úrazu), na kterým se o dříve prodělané trombóze ošetřujícímu lékaři nezmínil.

59. Pokud byl žalobce žalovanou v minulosti léčen s prodělanou trombózou, tak ohledně zdravotnické dokumentace toto nelze klást k tíži žalované. Zdravotnická dokumentace na ambulanci se uchovává 5 let (žalobce byl ošetřen s odstupem větším, než 5 let) a v případě vyšetření zobrazovacími metodami se zdravotnická dokumentace uchovává 10 let. Zdravotnická dokumentace se pak uchovává v listinné podobě, elektronicky, popř. oběma těmito způsoby. Podle názoru soudu je důležité odlišit jednak proces uchování zdravotnické dokumentace ve smyslu zákona o zdravotních službách a jednak dostupnost této dokumentace pro jednotlivá oddělení nemocnice. Pokud lékař v ortopedické ambulanci nemá v interním systému nemocnice přístup do zdravotnické dokumentace na radiodiagnostickém oddělení, neznamená to, že by žalovaná porušila svou povinnost zdravotnickou dokumentaci uchovávat. Pokud by zdravotnická dokumentace z radiodiagnostického oddělení byla u žalované přístupná pouze v listinné podobě (v projednávaném případě se jeví, že tomu tak bylo, když svědek, , tituly před jménem, , jméno FO, , uvedl, že nahlížel do nemocničního systému, a že v něm jsou nejstarší záznamy z roku , Anonymizováno, s tím, že tato situace zřejmě vznikla přechodem na jiný systém), neznamená to, že by žalovaná porušila zákon o zdravotních službách ve smyslu nedodržení lhůt pro uchování zdravotní dokumentace. Na lékaře v ortopedické ambulanci pak objektivně nelze klást nároky v tom smyslu, aby se po něm vyžadovalo kontaktování jednotlivých oddělení nemocnice s žádostí o poskytnutí případné zdravotní dokumentace pacienta.

60. Za daných okolností soud uzavírá, že ze strany žalované nedošlo k porušení její smluvní povinnosti, coby poskytovatele zdravotních služeb, postupovat odborně správně (lege artis), a proto nepřipadá v úvahu její odpovědnost za žalobcem nárokovanou škodu. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu v celém rozsahu zamítnul.

61. Pro úplnost soud dodává, že s ohledem na výše uvedené by bylo další dokazování ve vztahu k výši škody, popř. nemajetkové újmy nadbytečné, proto návrh žalobce na provedení důkazu výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, a znaleckým posudkem ve vztahu k ohodnocení trvalých následků, zamítnul.

62. Co se týče náhrady nákladů řízení, žalobce navrhoval, aby mu soud neuložil povinnost hradit náklady řízení s odkazem na ust. § 150 o. s. ř. Žalovaná s tímto postupem nesouhlasila. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s ust. § 150 o. s. ř., a to tak, že žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení jen zčásti, když v projednávaném případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele.Soud zohlednil na straně žalobce tu skutečnost, že žalobu podával na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který svědčil v jeho prospěch. Soud zohlednil rovněž postavení žalobce, coby fyzické osoby, oproti postavení žalované, jejíž finanční možnosti jsou podstatně vyšší, a krytí případné náhrady nákladů řízení na ni má podstatně nižší dopad, než na žalobce.Na druhou stranu soud zohlednil, že žalobce, zastoupen advokátem, vycházel ze znaleckého posudku znalce, jehož odbornost neodpovídá ani odbornosti, která se zabývá cévními onemocněními, ani odbornosti ošetřujícího lékaře. Žalované v souvislosti s řízením musely vzniknout nemalé náklady, žalobce je navíc osobou práceschopnou, s běžným příjmem.Proto soud, za použití ust. § 150 o. s. ř., za zohlednění výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že dané situaci je odpovídající, pokud žalobci uloží zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, jejichž výše bude odpovídat 10 % nákladů, které by byly uloženy za „běžných“ okolností.

63. Žalovaná byla v řízení zastoupena advokátem, který účtoval náhradu nákladů řízení advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů – dále jen „a. t.“). Za „běžných“ okolností by žalovaná měla nárok na následující náhradu nákladů řízení:a) náhradu za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé ze dne , datum, , písemné vyjádření ve věci samé ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , písemné podání ve věci samé ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , písemné vyjádření ve věci samé ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, ) po , částka, , v souladu s ust. § 7 bod 5. a. t., v celkové výši , částka, ;b) paušální náhradu za 9 úkonů právní služby po , částka, v souladu s ust. § 13 odst. 4 a. t., v celkové výši , částka, , Anonymizovánoc) náhradu cestovného ve výši , částka, , a to za:- cestu vozem k jednání konanému u zdejšího soudu dne , datum, , za cestu na trase , adresa, a zpět v délce 269,6 km, při základní sazbě , částka, /km, při průměrné ceně benzínu 95 oktanů ve výši , částka, /1 l, a při kombinované spotřebě vozidla , Anonymizováno, l/100 km, ve výši , částka, , dle vyhlášky 511/2021 Sb., ve znění účinném od , datum, do , datum, ,- cestu vozem k jednání konanému u zdejšího soudu dne , datum, , za cestu na trase , adresa, a zpět v délce 270,5 km, při základní sazbě , částka, /km, při průměrné ceně benzínu 95 oktanů ve výši , částka, /1 l, a při kombinované spotřebě vozidla , Anonymizováno, l/100 km, ve výši , částka, , dle vyhlášky 511/2021 Sb., ve znění účinném od , datum, do , datum, ,- cestu vozem k jednání konanému u zdejšího soudu dne , datum, , za cestu na trase , adresa, a zpět v délce 271,6 km, při základní sazbě , částka, /km, při průměrné ceně benzínu 95 oktanů ve výši , částka, /1 l, a při kombinované spotřebě vozidla , Anonymizováno, l/100 km, ve výši , částka, , dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění vyhlášky č. 398/2023 Sb.,d) náhradu za promeškaný čas dle § 14 a. t., za cestu k výše uvedeným jednáním u zdejšího soudu, a to celkem za 18 započatých půlhodin po , částka, , tedy v celkové výši , částka, , ae) náhradu DPH ve výši , částka, ; o DPH bylo rozhodnuto v souladu se zákonem o DPH a judikaturou podle právního stavu k datu rozhodování soudu, byla tedy počítána ve výši 21 % z výše uvedených částek nákladů řízení (21 % z částky , částka, činí , částka, ).Součet těchto částek činí výsledné náklady řízení ve výši , částka, . S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že 10 % z této částky činí , částka, , a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

64. O povinnosti žalobce zaplatit náhradu nákladů řízení státu soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., když v průběhu řízení bylo znalci , tituly před jménem, , jméno FO, přiznáno znalečné ve výši , částka, , a znaleckému ústavu bylo přiznáno znalečné ve výši , částka, za znalecký posudek a , částka, za účast na jednání u zdejšího soudu. Státu tak vznikly náklady v celkové výši , částka, .