7 Co 307/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 7 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení dědiců zůstavitele, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích z 11. 12. 2025, č. j. 1 C 139/2023-222,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 4 878 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Prachaticích, č. účtu: 191821281/0710, v. s. 0111013923.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 10 043 Kč do tří dnů od právním moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Prachaticích žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že žalobkyně a žalované jsou dědici ze zákona po zůstaviteli , jméno FO, , narozeném , datum, , naposledy bytem , adresa, , zemřelém dne , datum, , zamítl (výrok I.) s tím, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 41 231,42 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.) a dále, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 19 878 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na specifikovaný účet Okresního soudu v Prachaticích (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobkyně se domáhala tohoto určení s tím, že účastníci jsou biologickými dcerami zůstavitele, žalovaná v řízení o dědictví předložila allografní závěť zůstavitele ze dne , datum, , v níž zůstavitel ustanovil dědicem veškerého svého majetku žalovanou. Žalobkyně byla usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne , datum, , č. j. 8 D 308/2022-67 odkázána, aby uplatnila své dědické právo žalobou. Je přesvědčena, že je právoplatnou dědičkou zůstavitele, neboť jeho údajný podpis na závěti není jeho pravým podpisem. Dále má žalobkyně pochybnosti o tom, zda byl zůstavitel v den pořízení závěti natolik duševně a fyzicky zdráv, že mohl racionálně uvažovat o svém majetku a celý jej odkázat žalované, když po celý život vycházel se žalobkyní velmi dobře a měl k ní vřelý citový vztah. Svému okolí sděloval, že vše bude dobré, všechno dobře dopadne, tudíž neměl potřebu pořizovat závěť, a to tím spíš, že byl velmi šetřivý a na majetku lpěl. Na skutečnost, že zůstavitel nemusel být natolik duševně a fyzicky zdráv, aby mohl racionálně uvažovat o svém majetku a celý jej odkázat žalované, žalobkyně usuzuje pouze z toho, že se nacházel v posledním stádiu rakoviny a jeho rozpoznávací a volní schopnosti musely být omezeny. Žalovaná s žalobou nesouhlasí, jelikož podpis zůstavitele na závěti je jeho pravým podpisem a zdravotní stav mu umožňoval pořídit pro případ smrti. Již půl roku před smrtí začal se žalovanou a její matkou , jméno FO, probírat majetkové záležitosti, vyslovil přání, aby vlastníkem jeho majetku představovaného zejména spoluvlastnickým podílem na nemovitostech v k. ú. , adresa, se stala žalovaná; vycházel z toho, že žalobkyně získá druhou polovinu nemovitostí od své matky (zůstavitelovy bývalé manželky). Realizace tohoto záměru měla původně proběhnout formou darovací smlouvy. Oslovenou advokátkou , tituly před jménem, , jméno FO, bylo však sděleno, aby se zůstavitel osobně dostavil k podpisu smlouvy do advokátní kanceláře, což bylo s ohledem na zdravotní stav zůstavitele realizovatelné jen obtížně. Byla zvolena forma allografní závěti. Přestože fyzický stav zůstavitele byl nepříznivý, netrpěl žádným smyslovým postižením a jednal způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl projevit. Poslední lékařskou prohlídku absolvoval 2. 6. 2022 u svého ošetřujícího lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, , který zůstavitele poučil o jeho zdravotním stavu, nabídl mu hospitalizaci, tu zůstavitel odmítl. Až do své smrti neužíval žádné léky, které by mohly ovlivnit jeho rozpoznávací schopnosti.

2. O žalobě okresní soud rozhodl v předchozím řízení rozsudkem z 25. 1. 2024, č. j. 1 C 139/202390, neboť přes poučení soudu žalobkyně dostatečně netvrdila, z čeho by měl soud usoudit na to, že zůstavitel nebyl natolik zdráv, aby mohl racionálně uvažovat o svém majetku. Vzhledem k tomu, že odvolací soud považoval tvrzení za dostačující, k dané otázce však nebylo provedeno žádné dokazování, rozsudek soudu prvního stupně z 25. 1. 2024 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení usnesením z 7. 6. 2024, č. j. 7 Co 553/2024-124. Po doplněném dokazování okresní soud uzavřel, že byly splněny podmínky § 1534 o. z. pro sepis tzv. allografní závěti, jelikož zůstavitel závěť, kterou sám nesepsal, vlastní rukou podepsal za současné přítomnosti dvou svědků, před kterými prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Soud vyšel jednak z listiny závěti a jednak z výpovědi svědků závěti , jméno FO, a , jméno FO, . Oba svědci závěti vypověděli, že byli současně přítomni celému průběhu čtení a podepisování závěti, přičemž oba potvrdili, že závěť byla nahlas čtena , jméno FO, a zůstavitel následně výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. (Svědkyně , jméno FO, uvedla, že si nepamatuje přesná slova zůstavitele, zůstavitel řekl: „že ví, že podepisuje tuto poslední vůli, závěť“. Svědek , jméno FO, vypověděl: „tím, že to podepsal (zůstavitel), že s tím souhlasil, ale samozřejmě byla přečtena a on s tím souhlasil a říkal, že v podstatě je to jeho vůle“. Podle okresního soudu, byť si oba svědci přesně nevzpomněli na přesnou formulaci užitou zůstavitelem, z jejich výpovědí je jednoznačně patrné, že závěť byla nahlas přečtena , jméno FO, a zůstavitel se výslovně vyjádřil tak, že obsah listiny odpovídá jeho poslední vůli, a následně závěť vlastní rukou podepsal. Okresní soud uvedl, že k výpovědím svědků přistupoval kriticky, neboť svědkyně , jméno FO, je kamarádkou žalované a svědek , jméno FO, se zná s matkou žalované, věrohodnost svědků však nebyla zpochybněna. Rozpory ve výpovědích byly zcela nepodstatné (rozmístění nábytku, přítomnost žalované po celou dobu). Není neobvyklé, že svědky závěti budou osoby účastníkům řízení či osobám blízkým zůstavitele známy. Navíc zaměstnavatelé svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, potvrdili, že v době sepisu závěti se nenacházely v zaměstnání (a mohly se tedy zúčastnit podpisu závěti). Podpis zůstavitele byl dosvědčen svědky, proto okresní soud shledal znalecký posudek z oboru písmoznalectví nadbytečným. Ohledně tvrzení žalobkyně o odlišnosti podpisu na závěti a na předložených vzorcích podpisů okresní soud poukázal na to, že zůstavitel závěť podepisoval v sedě (či na půl vleže) na posteli pouhé dva dny před smrtí s nedostatkem fyzických sil. Podpis na závěti proto nevzbuzuje takové pochybnosti, aby odůvodnily změnu závěru o nadbytečnosti zkoumání podpisu. Pokud jde o eventuální neschopnost zůstavitele pořídit pro případ smrti pro duševní poruchu, podle okresního soudu v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, jež by svědčily o tom, že zůstavitel nebyl schopen pořídit pro případ smrti. Taková skutečnost nevyplývá z výslechu svědků, zdravotnické dokumentace ani ze znaleckého posudku. Žalobkyně vypověděla, že i v posledním telefonickém hovoru, který s ním vedla několik měsíců před smrtí, na ni zůstavitel působil úplně normálně jako vždycky. Pokud vypověděla, že svého otce považovala za alkoholika, jelikož jej při návštěvách pravidelně vídala opilého, tomuto závěru neodpovídá zdravotnická dokumentace, ve které se nachází pouze jedna zmínka o tom, že zůstavitel mohl být při svém úrazu v roce 1988 ovlivněn alkoholem. Žalobkyně vídala zůstavitele zhruba jednou do roka. Naposledy jej viděla rok před smrtí, zůstavitel byl v té době soběstačný, nemyslela si, že potřebuje pomoc, proto pokračovala ve své práci v zahraničí. Svědkyně , jméno FO, k zůstaviteli dojížděla jako zdravotní sestra na převazy stomie od 13. 4. 2022 do 1. 6. 2022. Vypověděla, že zůstavitel byl orientovaný, dokázal o sebe pečovat, sám si domlouval návštěvy svědkyně, s níž normálně komunikoval, byl schopen dodržovat léčebný režim, neprojevovala se u něj žádná zmatenost, dokonce ještě v květnu 2022 sám jezdil autem. Svědkyně na něm pouze pozorovala zesláblost odpovídající jeho zdravotní diagnóze. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie zpracovaného , tituly před jménem, , právnická osoba, , jakož i z výslechu znalkyně, okresní soud zjistil, že na základě studia spisové dokumentace, kompletní zdravotní dokumentace od praktické lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, znalkyně nezjistila přítomnost žádné duševní poruchy, která by mohla zásadním způsobem ovlivnit rozpoznávací či ovládací schopnosti zůstavitele. Nebyly přítomny projevy zmatenosti, dezorientace, poruch vědomí ani jiné symptomy signalizující narušení kognitivních funkcí. I když je ve zdravotní dokumentaci popsána přítomnost závažného tělesného onemocnění, které způsobilo viditelné tělesné oslabení, nejsou doloženy skutečnosti, které by svědčily o negativním dopadu somatického vztahu na duševní funkce posuzovaného. Podle znalkyně ke dni 8. 6. 2022 schopnosti rozpoznávací a ovládací nebyly u zůstavitele nijak sníženy a jeho schopnost pořídit pro případ smrti byla z psychiatrického hlediska plně zachována. Rozuměl významu a následkům sepsání závěti a byl schopen projevit skutečnou vůli. K jedinému kontaktu s oborem psychiatrie došlo u zůstavitele dle zdravotní dokumentace v březnu 1988, kdy v souvislosti s úrazem hlavy a mozku bylo vysloveno podezření na vliv alkoholu na vznik úrazu. Co se týče námitky, že zůstavitel špatně viděl, tato skutečnost je podle okresního soudu nevýznamná s ohledem na to, že z provedených výslechů je patrné, že závěť byla před zůstavitelem a svědky nahlas čtena, je tedy zřejmé, že zůstavitel věděl, jakou listinu podepisuje. Pokud zůstavitel špatně viděl, nevylučuje tato skutečnost, že na listinu mohl umístit svůj podpis. Proto okresní soud nevyžádal a neprovedl důkaz lékařskou dokumentací očního lékaře. V odstavci 34. se okresní soud vypořádal s neprovedením dalších důkazních prostředků. O nákladech řízení mezi účastnicemi bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (odůvodněno v odstavci 40.), o nákladech řízení státu pak podle § 148 odst. 1 o. s. ř. (odůvodněno v odstavci 41.).

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Zejména nesouhlasila s tím, že soud znovu zamítl stěžejní důkazní návrh na vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví – ke zjištění, zda na závěti se nachází pravý podpis zůstavitele, či jde o falešný podpis obstaraný žalovanou a jejími blízkými osobami. Přitom podle odvolatelky jde o jediný objektivní důkaz, který má zásadní vliv na správné hodnocení skutkových tvrzení účastníků. Ve sporném řízení by měla být zachována rovnost zbraní. Postupem soudu jednoznačně dochází k porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle žalobkyně je zřejmé, že svědci , jméno FO, a , jméno FO, neprokázali naprosto stěžení skutečnost, že listina, kterou podepsali, má zcela stejný obsah jako ta, která byla před nimi čtena, a že z ní bylo čteno vše. Z jejich výpovědi je shodné, že si nepamatují přesný obsah závěti, ani to, kdo byl přítomen v místnosti. Nesouhlasí se závěrem soudu, že byť není známa přesná formulace, je z výpovědi svědků zřejmé, že zůstaviteli byla listina nahlas čtena a že zůstavitel s jejím obsahem projevil souhlas a výslovně sdělil, že odpovídá jeho poslední vůli. Poukázala na to, že , jméno FO, vypověděla, že zůstavitel prohlásil, že podepisuje závěť, avšak neřekl, že ví o tom, co je obsahem této závěti a že odpovídá jeho poslední vůli, a , jméno FO, vypověděl, že zůstavitel řekl, že takhle to chce podepsat, avšak již neřekl, že tato závěť odpovídá jeho poslední vůli. Zákonné podmínky pro platnost závěti tak nebyly splněny. Svědkyně , jméno FO, si nevybavila, kdo všechno byl přítomen podpisu závěti. Svědci se nezajímali o přesný obsah závěti, o to, co je čteno zůstaviteli. Pro odstranění těchto pochybností měl soud nechat zhotovit znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Žalobkyně soudu předložila několik listin s otcovými podpisy, jejichž porovnáním s údajným podpisem na závěti je každému snadno patrné, že údajný podpis je zcela odlišný. Nesouhlasí rovněž se zamítnutím návrhu na vyžádání dokumentace očního lékaře. Tato dokumentace byla důležitá a nápomocná pro správné zjištění, zda zůstavitel musel nosit dioptrické brýle, či nikoli, zda viděl, co podepisuje. Dále nesouhlasí s tím, že nebyl proveden znalecký posudek z oboru zdravotnictví za účelem zjištění, zda zůstavitel byl schopen závěť fyzicky podepsat. Tímto soud žalobkyni zkrátil na jejích právech. Pokud jde o psychiatrický posudek , tituly před jménem, , právnická osoba, , ten vycházel pouze z úvahy, že když ve zdravotnické dokumentaci zůstavitele se neobjevily žádné další zmínky o kontaktu s oborem psychiatrie kromě března 1988, musel být bez duševní nemoci i v době podpisu závěti. S tímto závěrem však žalobkyně nesouhlasí, protože nikoli každý člověk se nemusí hned léčit s duševní poruchou a mít o tom lékařské zprávy. Závěr znalkyně považuje za nepodložený a nepřesvědčivý, proto je namístě nechat vyhotovit revizní znalecký posudek. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Při jednání odvolacího soudu prostřednictvím své zástupkyně zdůraznila potřebu vypracování písmoznaleckého posudku s tím, že v jiných řízeních projednávaných týmž soudem byl tento důkazní prostředek připuštěn (odkázala na věc Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 4 C 121/2015, Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 58/2017).

4. K odvolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že po zrušení původního rozsudku postupoval nalézací soud zcela v souladu se závaznými pokyny odvolacího soudu. Pokud jde o písmoznalecký posudek, tento důkazní návrh byl již odvolacím soudem shledán nadbytečným a žalobkyně se pouze pokouší jinými důkazními prostředky otevřít stejnou skutkovou otázku. Žalobkyně se zároveň opakovaně domáhá jiného hodnocení důkazů provedených k okolnostem podpisu závěti, přestože odvolací soud neshledal v jejich hodnocení nalézacím soudem žádné pochybení. Odvolání je nedůvodné, proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.

5. Po závěru o včasnosti a přípustnosti odvolání podaného oprávněnou osobou (§ 201, § 202 a § 204 o. s. ř.) odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání (vyjma nákladového výroku III., viz dále).

6. Podle § 1534 o. z. závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

7. Podle § 1539 odst. 1 o. z. svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit. Podle odst. 2 svědkem nemůže být osoba nesvéprávná nebo osoba, která není znalá jazyka, nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí.

8. Podle § 1540 odst. 1 o. z. dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka.

9. Podle § 1633 odst. 1 věta prvá o. z. kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části.

10. Odvolací soud vycházel z úplných skutkových zjištění okresního soudu a navrhované doplnění dokazování považoval za nadbytečné (viz dále). Okresní soud na základě provedených důkazů učinil zjištění odpovídající obsahu spisu a z důkazů vyvodil správný skutkový i právní závěr. Odvolací soud odkazuje na pečlivé odůvodnění rozhodnutí okresním soudem. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitel závěť, kterou celou nenapsal vlastní rukou, vlastní rukou podepsal za současné přítomnosti dvou svědků, před nimiž výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci zároveň byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Oba svědci , jméno FO, i , jméno FO, se podepsali na listinu obsahující závěť, připojili doložku prokazující jejich vlastnost jako svědka a identifikační údaje. Tím byly splněny podmínky § 1534 a § 1539 odst. 1 o. z. Absolutní svědecká nezpůsobilost ve smyslu § 1539 odst. 2 o. z. nebyla tvrzena. Pokud jde o relativní svědeckou nezpůsobilost ve smyslu § 1540 o. z., svědci , jméno FO, a , jméno FO, nejsou k dědici osobou blízkou ani zaměstnancem dědice. Z obsahu spisu vyplývá toliko, že , jméno FO, je bývalou spolužačkou a kamarádkou , jméno FO, , nikoliv osobou blízkou žalované , Jméno žalované A, (dle § 22 odst. 1 o. z.).

11. K jednotlivým odvolacím námitkám: Žalobkyně nesouhlasí se zamítnutím znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, na základě něhož by soud dle žalobkyně zjistil, zda se na závěti nachází pravý podpis zůstavitele, či jde o falešný podpis obstaraný stranou žalovanou a jejími blízkými osobami. Podle názoru odvolacího soudu za situace, kdy byl vlastnoruční podpis závěti zůstavitele dosvědčen výpověďmi svědků a tito byli shledáni věrohodnými, je písmoznalecký posudek nadbytečný. Odvolací soud zdůrazňuje rozdíl řízení o určení dědického práva vyplývajícího z holografní závěti – oproti řízení o určení dědického práva vyplývajícího z allografní závěti. Rozhodovací praxe dovolacího soudu akcentuje svědectví osob, které jsou na allografní závěti podepsány, a dovozuje, že pro rozhodnutí o určení dědického práva z allografní závěti (§ 1534 o. z.) není (zásadně) určující vyřešení otázky pravosti podpisu zůstavitele na závěti. To za situace, kdy soud hodnotí svědky jako věrohodné (viz usnesení Nejvyššího soudu z 25. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1934/2012, dále např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 11. 2018, sp. zn. 24 Cdo 2922/2018, usnesení Nejvyššího soudu z 26. 9. 2023, sp. zn. 24 Cdo 1960/2023 či usnesení Nejvyššího soudu z 26. 3. 2025, sp. zn. 24 Cdo 22/2025). Řádné svědectví , jméno FO, a , jméno FO, není zpochybněno tím, že povolání svědků zajistila matka žalované , jméno FO, , podstatné je, že , jméno FO, nebyla svědkem závěti (viz § 1540 odst. 1, 2 o. z.). Není neobvyklé, že svědky pořízení pro případ smrti budou často osoby, které jsou účastníkům řízení či osobám blízkým zůstaviteli známy, jak uvádí okresní soud v odstavci 20. rozsudku. Odvolací soud nesdílí názor žalobkyně, totiž že je jasné, že svědci , jméno FO, a , jméno FO, jako osoby známé matce žalované se snaží pomoci rodině matky žalované a že rovnost zbraní bude zachována, když pravost podpisu bude zkoumána písmoznaleckým posudkem navrženým žalobkyní (ta zajistila dostatečné množství srovnávacích materiálů). Podle názoru odvolacího soudu věrohodnost svědků není narušena jen tím, že svědci se znají s matkou dědičky. (S právě posuzovanou věcí nelze srovnávat věc, kdy zřejmě došlo k odsouzení svědků, jak na takové řízení zástupkyně žalobkyně poukázala; ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 Co 58/2017 byl řešen pouze nákladový výrok.) Pokud odvolatelka poukázala na to, že svědci ani neuměli přesně popsat, jak probíhalo pořízení závěti, že si přesně nepamatovali, kdo byl po celou dobu přítomen, ani rozmístění nábytku, je důležité, že oba svědci byli zároveň přítomni pořizování závěti, že oba dosvědčili, že zůstavitel prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, přičemž není vyžadováno výslovné prohlášení „Listina obsahuje moji poslední vůli.“ Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 5. 2000 sp. zn. 21 Cdo 2985/99 zůstavitelův projev vůle je učiněn výslovně tehdy, jestliže pomocí jakýchkoliv slovních výrazů, popřípadě i obvyklých znamení, před svědky projeví způsobem nevzbuzujícím pochybnosti to, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Dále odvolací soud poukazuje na rozhodnutí NS Rv II. 424/29 (Vážný 9871), podle něhož je výslovným prohlášením, odvětí-li zůstavitel na dotaz svědka po přečtení listiny nadepsané testament: „že jest to správné“. Pokud žalobkyně namítá, že svědci se nezajímali o přesný obsah závěti, a tedy o to, co je čteno zůstaviteli, není třeba, aby svědci znali obsah závěti. Svědci dosvědčují, že zůstavitel listinu vlastnoručně podepsal a dosvědčují, že prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Z výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, jednoznačně vyplývá, že zůstavitel věděl, že jde o závěť. V řízení bylo zjištěno, že před těmito svědky po přečtení závěti zůstavitel výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

12. Pokud žalobkyně nesouhlasila se zamítnutím návrhu na provedení důkazu dokumentací očního lékaře zůstavitele (zda musel nosit brýle, zda viděl, co podepisuje), odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením okresního soudu v odstavci 25. a 37. napadeného rozsudku. Bylo prokázáno, že závěť byla před zůstavitelem a svědky nahlas čtena, zůstavitel věděl, co podepisuje. I pokud špatně viděl, mohl na listinu umístit svůj podpis.

13. Pokud jde o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, zda byl zůstavitel fyzicky schopen závěť podepsat v době tak krátké před svou smrtí, svědci, kteří nebyli ze svědectví vyloučeni, potvrdili, že závěť podepsal.

14. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, , tituly před jménem, , právnická osoba, s tím, že znalkyně neměla v dokumentaci ničeho kromě jediného kontaktu v březnu 1988, to podle žalobkyně neznamená, že v době pořízení závěti musel být bez duševní nemoci. Ze samotného posudku i výslechu znalkyně však vyplývá, že znalkyně vycházela nejen z psychiatrické dokumentace, ale zároveň z kompletní zdravotní dokumentace praktické lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, i projevů chování posuzovaného popsaných svědky. Posuzovaný byl schopen srozumitelně vyjadřovat své myšlenky a reagovat adekvátně na probíhající situaci. Odvolací soud připomíná zejména výslech zdravotní sestry , jméno FO, , která naposledy navštívila pana , jméno FO, , datum, . Podle této svědkyně byl orientovaný, komunikoval. Podle znalkyně , jméno FO, somatický stav nemusí automaticky znamenat snížení duševní způsobilosti posuzované osoby. Sama žalobkyně vypověděla, že na ni zůstavitel při posledním hovoru pár měsíců před svou smrtí působil úplně normálně jako vždy.

15. Podle žalované zůstavitel vyslovil přání, aby vlastnila spoluvlastnický podíl na nemovitostech v k. ú. , adresa, ; vycházel z toho, že žalobkyně získá druhou polovinu od své matky. Při poslední prohlídce u ošetřujícího lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, 2. 6. se zůstavitel dozvěděl o zdravotním stavu, 2. – 4. 6. proběhla elektronická komunikace mezi matkou žalované , jméno FO, a advokátkou , tituly před jménem, , jméno FO, ohledně sepisu darovací smlouvy na nemovitost, advokátka však požadovala účast v kanceláři, což nebylo s ohledem na zdravotní stav pana , jméno FO, možné. Proto byla zvolena forma allografní závěti. Soudem bylo ověřeno, zda se matka žalované , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, mohly pořizování závěti zúčastnit (k návrhu žalobkyně bylo zaměstnavateli doloženo, že ano, viz odstavec 12. a 13. rozsudku). Svědci závěti byli podrobně vyslechnuti. Ohledně způsobilosti právního jednání zůstavitele dva dny před smrtí byl zpracován znalecký posudek z oboru psychiatrie (kdy znalkyně vycházela ze zdravotní dokumentace, výslechu mimo jiné ošetřující zdravotní sestry, informace, že posuzovaný nebral žádné tišící prostředky), znalkyně byla vyslechnuta – se závěrem, že rozpoznávací a ovládací schopnosti posuzovaného nebyly k datu 8.6.2022 sníženy, jeho schopnost pořídit pro případ smrti byla z psychiatrického hlediska plně zachována. Za této situace odvolací soud shodně jako okresní soud považoval další doplnění dokazování za nadbytečné. Podle názoru odvolacího soudu je předmětná závěť platnou závětí. Proto nenastala zákonná dědická posloupnost (§ 1633 odst. 1 o. z.) a žaloba byla po právu zamítnuta. Z uvedených důvodů odvolací soud věcně správné rozhodnutí ve výroku I. potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

16. Odvolací soud za použití § 219 o. s. ř. potvrdil věcně správný výrok II. o nákladech řízení mezi účastníky, odkazuje na odůvodnění v odstavci 40.

17. Pokud jde o výrok III., o nákladech řízení státu, v této části rozhodnutí okresního soudu za použití § 220 o. s. ř. změnil, když zohlednil žalobkyní zaplacenou zálohu ve výši 15 000 Kč (viz č. l. 171 spisu). Jinak odkazuje na odůvodnění v odstavci 41. rozsudku.

18. V odvolacím řízení byla žalovaná úspěšná, proto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady byly uplatněny v rozsahu 2 úkonů právní služby advokáta, a to sepisu vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k] advokátního tarifu) a účasti u jednání odvolacího soudu [§ 11 odst. 1 písm. g) AT], tj. 2x po 3 700 Kč [§ 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5. AT], se dvěma režijními paušály po 450 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Spolu s 21% DPH, jehož je zástupce žalované plátcem, vychází na nákladech odvolacího řízení žalované částka 10 043 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.