1 C 139/2023

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudcem Mgr. Davidem Neradem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 7 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení dědiců zůstavitele

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že žalobkyně a žalovaná jsou dědici ze zákona po zůstaviteli , jméno FO, , narozeném , datum, , naposledy bytem , adresa, , zemřelém dne , datum, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 41 231,42 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 19 878 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Prachaticích č. 19-1821281/0710 pod variabilním symbolem 0111013923.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá určení, že žalobkyně a žalovaná jsou dědici ze zákona po zůstaviteli , jméno FO, , narozeném dne , datum, a zemřelém dne , datum, (dále též jen ,,zůstavitel“) s tím, že žalobkyně i žalovaná jsou biologickými dcerami zůstavitele, přičemž žalovaná v řízení o dědictví po zůstaviteli vedeném pod sp. zn. 8 D 308/2022 předložila alografní závěť zůstavitele ze dne , datum, , v níž zůstavitel ustanovil dědicem veškerého svého majetku žalovanou. Jelikož byla žalobkyně usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 29. 3. 2023, č. j. 8 D 308/2022-67, odkázána, aby uplatnila své dědické právo žalobou, došlo k podání žaloby v právě projednávané věci. Žalobkyně je totiž přesvědčena, že je právoplatnou dědičkou zůstavitele, neboť jeho údajný podpis na závěti není jeho pravým podpisem a žalobkyně má pochybnosti o tom, zda byl zůstavitel v den pořízení závěti natolik duševně a fyzicky zdráv, že mohl racionálně uvažovat o svém majetku a celý jej odkázat žalované, když po celý život vycházel se žalobkyní velmi dobře a měl s ní vřelý citový vztah. V této souvislosti je dle žalobkyně rovněž zvláštní, že zůstavitel vůbec pořídil závět, když svému okolí sděloval, že všechno bude dobré, všechno dobře dopadne, a tudíž neměl vůbec potřebu pořizovat závěť, a to tím spíš, že zůstavitel byl velmi šetřivý a na majetku si lpěl. Na skutečnost, že zůstavitel nemusel být natolik duševně a fyzicky zdráv, aby mohl racionálně uvažovat o svém majetku a celý jej odkázat žalované, žalobkyně usuzuje pouze z toho, že zůstavitel se nacházel v posledním stádiu rakoviny a jeho rozpoznávací a volní schopnosti tedy musely být omezeny.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasí, jelikož podpis zůstavitele na závěti je jeho pravým podpisem a rovněž zdravotní stav zůstaviteli umožňoval pořídit pro případ smrti. Žalovaná dále uvedla, že zůstavitel již půl roku před smrtí začal se žalovanou a její matkou , jméno FO, probírat majetkové záležitosti, přičemž vyslovil přání, aby se vlastníkem jeho majetku představovaného zejména spoluvlastnickým podílem na nemovitostech v katastrálním území , adresa, stala žalovaná s tím, že vycházel z toho, že žalobkyně získá druhou polovinu nemovitostí od svojí matky (zůstavitelovi bývalé manželky). Realizace tohoto záměru měla původně proběhnout formou darovací smlouvy. Za tímto účelem oslovila matka žalované advokátku , tituly před jménem, , jméno FO, s požadavkem na vypracování darovací smlouvy. Protože jí však bylo sděleno, že je nutné, aby se zůstavitel osobně dostavil k podpisu smlouvy do advokátní kanceláře, což bylo s ohledem na jeho zdravotní stav jen obtížně realizovatelné, rozhodl se zůstavitel, že místo toho pořídí pro případ smrti, vzhledem k tomu, že mu déle trvající psaní činilo obtíže, byla zvolena forma alografní závěti, jež byla připravena matkou žalované. Přestože fyzický stav zůstavitele byl nepříznivý, netrpěl žádným smyslovým postižením a po celou dobu jednal způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl projevit. Poslední lékařskou prohlídku před podpisem závěti zůstavitel absolvoval dne 2. 6. 2022 u svého ošetřujícího lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, , který zůstavitele poučil o jeho zdravotním stavu a nabídl mu hospitalizaci na onkologickém oddělení, kterou však zůstavitel odmítl. Až do své smrti zůstavitel neužíval žádné léky, které by mohly ovlivnit jeho rozhodovací schopnosti.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav.

4. Usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 29. 3. 2023, č. j. 8 D 308/2022-67, byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení podala žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele (usnesení nabylo právní moci dne 14. 4. 2023).

5. Ze závěti ze dne , datum, soud zjistil, že zůstavitel pořídil pro případ své smrti o svém majetku tuto závěť s tím, že dědicem veškerého svého majetku, a to movitého, nemovitého, pohledávek a práv, ustanovil svou dceru , Jméno žalované A, (žalovanou). V závěti dále uvedl, že toto je jeho pravá, jediná a poslední vůle, kterou svobodně a vážně projevil bez jakéhokoliv nátlaku. Závěť obsahuje kromě podpisu zůstavitele rovněž podpisy svědků , jméno FO, a , jméno FO, , kteří na stejné listině současně svým podpisem potvrdili, že zůstavitel před nimi současně přítomnými svědky uvedenou závěť vlastní rukou podepsal a výslovně projevil, že listina obsahuje i jeho poslední vůli.

6. Z ambulantní zprávy Nemocnice , název, soud zjistil, že zůstavitel trpěl generalizovaným karcinomem rekta s metastázemi do jater, přičemž k výrazné progresi metapostižení jater došlo již v době vyšetření dne 27. 12. 2021, přičemž další výrazná progrese onemocnění je konstatována při vyšetření dne 24. 5. 2022. Ve zprávě z posledního vyšetření dne 2. 6. 2022 ošetřující lékař konstatuje, že došlo k výraznému zhoršení stavu zůstavitele, kterému je nadále předepsána jen symptomatická péče a nabídnuta hospitalizace na onkologickém oddělení, kterou zůstavitel odmítl.

7. Ze seznamu nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, soud zjistil, že jako vlastníci zde uvedených nemovitostí, pozemku parc. č. st. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, /, hodnota, a pozemku parc. č. , hodnota, /, hodnota, jsou uvedeni zůstavitel a , jméno FO, , přičemž nemovitosti spadaly do jejich společného jmění manželů. Obě účastnice při jednání soudu učinily nesporným, že , jméno FO, je bývalou manželkou zůstavitele a matkou žalobkyně.

8. Z e-mailové komunikace ze dne 2. až 4. 6. 2022 se podává, že , jméno FO, (matka žalované) se obrátila na advokátku , tituly před jménem, , jméno FO, s dotazem na možnost sepsání darovací smlouvy ohledně nemovitosti. V odpovědi na tento dotaz sdělila , tituly před jménem, , jméno FO, mimo jiné to, že vypracování darovací smlouvy je možné a rovněž uvedla, že taková smlouva se podepisuje u ní v kanceláři, kam se dostaví všechny smluvní strany a budou zde ověřeny jejich podpisy.

9. Z výslechu svědkyně závěti , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně je kamarádkou žalované a na žádost matky žalované se stala svědkyní podpisu závěti zůstavitele a sama rovněž zajistila účast dalšího svědka , jméno FO, . Svědkyně potvrdila, že byla spolu s , jméno FO, a , jméno FO, osobně přítomna podpisu závěti zůstavitelem (nebyla si pouze jista, zda byla rovněž přítomna žalovaná, nebo zda se v době podpisu nacházela ve vedlejší místnosti). Co se týče vlastního průběhu podpisu závěti, uvedla, že , jméno FO, závěť před všemi zúčastněnými nahlas přečetla a zůstavitel řekl, že ví, že podepisuje závěť (svědkyně uvedla, že si přesně nepamatuje, jaká slova zůstavitel použil). K podpisu závěti došlo v bytě , jméno FO, , a to poté, kdy se svědkyně na místo dostavila s , jméno FO, a po krátké společenské konverzaci došlo k podpisu závěti. Co se týče doby podpisu závěti, svědkyně uvedla, že se domnívá, že byla sepsána ve všední den dopoledne. O obsahu závěti si svědkyně pamatuje, že zůstavitel odkázal majetek své dceři, přičemž svědkyně si je vědoma toho, že se jednalo o chalupu.

10. Svědek , jméno FO, vypověděl, že byl osloven , jméno FO, , zda by byl ochoten stát se svědkem závěti. Následně se tedy v bytě , jméno FO, spolu s ní, žalovanou a , jméno FO, zúčastnil podpisu závěti. Svědek dále vypověděl, že zůstavitele neznal a celá situace mu byla celkově velmi nepříjemná, přičemž si vybavuje, že přítomní mezi sebou prohodili několik vět, avšak svědek, s ohledem na to, že zůstavitele neznal, se do konverzace nezapojoval. Následně byla závěť nahlas přečtena , jméno FO, a následně podepsána s tím, že zůstavitel závěť podepsal před svědky a dříve než oni. Svědek dále vypověděl, že zůstavitel po přečtení závěti , jméno FO, sdělil, že s ní souhlasí a že je to jeho vůle a následně dokument podepsal. Svědek dále uvedl, že neví, co bylo obsahem závěti, pouze se domnívá, že šlo o převod nějakého majetku. O obsah závěti se totiž nezajímal.

11. Svědkyně , jméno FO, (matka žalované) vypověděla, že o zůstavitele pečovala po celou dobu jeho nemoci a zůstavitel vždy říkal, že oběma jeho dcerám připadne půlka domu, přičemž zhruba od prosince 2021 o této záležitosti mluvil častěji s tím, že musí přepsat dům na jejich dceru (žalovanou). Svědkyně na zůstavitele v tomto směru nějak netlačila a nechala věc na něm. Na konci května či na začátku června 2022, když se zdravotní stav zůstavitele zásadně zhoršil a na poslední kontrole v nemocnici mu byla sdělena závažnost jeho zdravotního stavu, začala svědkyně se zůstavitelem intenzivněji řešit případný přepis domu na žalovanou. Za tím účelem svědkyně oslovila advokátku , tituly před jménem, , jméno FO, , která jí však sdělila, že je zapotřebí, aby se zůstavitel fyzicky zúčastnil příslušného jednání. Následně se tedy se zůstavitelem, který, byť nebyl schopen téměř žádné fyzické aktivity, naprosto normálně komunikoval a byl při vědomí, dohodla, že převod domu na dceru vyřeší formou závěti, jejíž koncept se zůstavitelem dohodla a následně zůstaviteli nastínila její finální znění a zůstavitel vyslovil souhlas s navrženým postupem. Následně se tedy svědkyně obrátila na , jméno FO, za účelem zajištění svědků závěti s tím, že , jméno FO, jako dalšího svědka navrhla , jméno FO, . K osobám svědků závěti svědkyně uvedla, že , jméno FO, zná od základní školy a s , jméno FO, se v minulosti již několikrát setkala právě prostřednictvím , jméno FO, . Co se týče vlastního aktu podpisu závěti, svědkyně vypověděla, že proběhl v jejich bytě a za tím účelem si vzala v práci propustku zhruba na 2 hodiny. Po příjezdu , jméno FO, a , jméno FO, a krátké obecné konverzaci svědkyně nahlas přečetla závěť před všemi zúčastněnými, načež zůstavitel uvedl, že tomu rozumí, že to je jeho poslední přání a jeho poslední vůle. Následně závěť podepsal zůstavitel , jméno FO, , který však již neměl dostatek fyzické síly, a podpis tedy proběhl na lůžku, na kterém seděl, na listině položené na deskách. Následně závěť podepsali svědci , jméno FO, a , jméno FO, . V okamžiku podepisování závěti byli v místnosti přítomni kromě ní i oba svědci a žalovaná. K obsahu závěti svědkyně vypověděla, že jejím obsahem bylo ustanovení žalované univerzální dědičkou zůstavitele, avšak během procesu podpisu závěti nebyla tato otázka v přítomnosti svědků probírána, jelikož ji se zůstavitelem již řešili předtím.

12. Ze sdělení Nemocnice , název, (zaměstnavatelky svědkyně , jméno FO, ) ze dne 15. 1. 2024 soud zjistil, že svědkyně se v den podpisu závěti (, datum, ) nacházela v práci od 6:30 do 9:30 a od 11:30 do 15:00.

13. Ze sdělení , jméno FO, (zaměstnavatele svědkyně , jméno FO, ) vyplývá, že svědkyně v den podpisu závěti čerpala náhradní pracovní volno.

14. Podle ustanovení § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, musí zůstavitel závěť, kterou nenapsal vlastní rukou, vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

15. Kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Není-li zákonný dědic, nebo nenabude-li dědictví, stávají se dědici odkazovníci podle poměru hodnoty svých odkazů (§ 1633 odst. 1 občanského zákoníku).

16. Dědici připadne celá pozůstalost, je-li povolán jako dědic jediný. Je-li povolanému dědici zůstaven jen podíl, připadne zbylá část pozůstalosti zákonným dědicům (§ 1499 občanského zákoníku).

17. Ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, stanoví, že v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

18. Jelikož k podání žaloby v projednávané věci došlo dne 13. 6. 2023 (lhůta začala běžet dne 15. 4. 2023), jde o žalobu včasnou, avšak, jak bude popsáno níže, nikoli důvodnou.

19. Po provedeném dokazování soud uzavírá, že podmínky kladené ustanovením § 1534 občanského zákoníku pro sepis tzv. alografní závět byly splněny, jelikož zůstavitel závěť, kterou sám nesepsal, vlastní rukou podepsal za současné přítomnosti dvou svědků, před kterými rovněž prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Soud v této souvislosti vychází jednak z obsahu příslušné listiny (závěti) ze dne , datum, obsahující prohlášení zůstavitele, že dědicem veškerého svého majetku ustanovuje žalovanou a rovněž prohlášení dvou svědků, že zůstavitel před nimi současně přítomnými svědky uvedenou závěť vlastní rukou podepsal a výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, tak i ze svědeckých výpovědí , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , jež hodnotí jako věrohodné, přesvědčivé, vzájemně souladné a v podstatných otázkách bezrozporné. Oba svědkové závěti vypověděli, že byli současně přítomni celému průběhu čtení a podepisování závěti, přičemž oba potvrdili, že závěť byla nahlas čtena , jméno FO, a zůstavitel následně výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli [svědkyně , jméno FO, uvedla, že si nepamatuje přesná slova zůstavitele, avšak uvedla, že závěť byla nahlas přečtena , jméno FO, a zůstavitel řekl, „že ví, že podepisuje tuto poslední vůli, závěť“; svědek , jméno FO, vypověděl, že věc chápal tak, že „tím, že to podepsal (zůstavitel), že s tím souhlasil, ale samozřejmě byla přečtena a on s tím souhlasil a říkal, že v podstatě je to jeho vůle“]. Byť si oba svědkové přesně nevzpomněli na přesnou formulaci užitou zůstavitelem, je z jejich výpovědí jednoznačně patrné, že závěť byla nahlas přečtena , jméno FO, a zůstavitel se výslovně vyjádřil tak, že obsah listiny odpovídá jeho poslední vůli, a následně závět vlastní rukou podepsal.

20. Byť je s ohledem na jejich vztah k účastnicím řízení (svědkyně , jméno FO, je kamarádkou žalované a svědek , jméno FO, se zná s matkou žalované), k výpovědím svědků zapotřebí přistupovat kriticky, nebyla věrohodnost svědků závěti žádným způsobem zpochybněna a pokud se v jejich výpovědích nacházely rozpory, šlo o zcela nepodstatné okolnosti (viz odpovědi na dotazy zástupkyně žalobkyně ohledně umístění nábytku, zasedacího pořádku v místnosti atd., popřípadě skutečnost, že svědkyně , jméno FO, si nebyla jista, zda byla v místnosti po celou dobu podepisování závěti přítomna žalovaná). Nelze pominout ani skutečnost, že v obdobných případech není z povahy věci neobvyklé, že svědky pořízení pro případ smrti často budou osoby, které jsou účastníkům řízení, či osobám blízkým zůstavitele známy. Překážkou platnosti závěti není ani skutečnost, že si ani jeden ze svědků nevzpomněl, jakými slovy přesně zůstavitel prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Byť není známa přesná formulace, je z obou výslechů zjevné, že zůstaviteli byla listina nahlas přečtena a zůstavitel s jejím obsahem projevil souhlas a výslovně sdělil, že odpovídá jeho poslední vůli. Listinu pak před svědky podepsal. Za tohoto stavu soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, jelikož je za situace, kdy byl podpis závěti zůstavitelem dosvědčen výpověďmi svědků, nadbytečný.

21. Dodává se, že věrohodnost svědkyň nebyla oslabena (ba naopak) ani tím, že k návrhu zástupkyně žalobkyně, bylo zaměstnavateli svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, potvrzeno, že se v době podpisu závěti nenacházely v zaměstnání, a mohly se tedy účastnit podpisu závěti.

22. Ohledně tvrzení žalobkyně o odlišnosti podpisu na závěti a na předložených vzorcích podpisů, soud konstatuje, že je třeba přihlédnout i k tomu, že zůstavitel závěť podepisoval v sedě (či napůl vleže) na posteli pouhé dva dny před smrtí s nedostatkem fyzických sil. Podpis na závěti proto nevzbuzuje takové pochybnosti, aby odůvodnily změnu výše uvedeného závěru o nadbytečnosti znaleckého zkoumání podpisu.

23. Co se týče lékařského posudku, jehož zadání bylo navrženo žalobkyní s ohledem na její pochybnosti, zda byl zůstavitel v den pořízení závěti natolik duševně a fyzicky zdráv, že mohl racionálně uvažovat o svém majetku a celý jej odkázat žalované, soud k jeho zadání nepřistoupil, jelikož žalobkyně přes jeho dvě výzvy (usnesení ze dne 27. 10. 2023 a rovněž výzva učiněná při jednání dne 5. 12. 2023) ani dostatečným způsobem netvrdila, z čeho by měl soud usoudit na to, že zůstavitel trpěl duševní poruchou znemožňující mu právně jednat či pořídit pro případ smrti. Žalobkyně v tomto směru neunáší ani břemeno tvrzení, přičemž veškeré udávané skutečnosti jsou pouze zcela obecného charakteru. Dle názoru soudu není namístě zadávat znalecký posudek předtím, než je konkrétně tvrzeno, co má být tímto znaleckým posudkem potvrzeno nebo vyvráceno, znalecký posudek totiž nemůže sloužit k tomu, aby žalobkyně až na jeho základě tvrdila konkrétní skutečnosti. Pokud jde o tvrzení, že zůstavitel trpěl rakovinou v posledním stadiu a za dva dny od pořízení závěti zemřel, a je proto zřejmé, že muselo dojít k postižení celého organismu zůstavitele, konstatuje soud, že takovému tvrzení rozhodně nelze přiznat obecnou platnost, jelikož ze samotné skutečnosti onemocnění rakovinou v závěrečném stadiu nijak nevyplývá neschopnost zůstavitele právně jednat. To platí tím spíš, že opět nebyly ani tvrzeny žádné konkrétní skutečnosti zpochybňující duševní zdraví zůstavitele, jež nadto nevyplývají ani z lékařských zpráv, jež jsou součástí spisu.

24. Soud neprovedl ani navržené výslechy sester zůstavitele a jejich manželů s ohledem na to, že z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by byly osobami kompetentními k posouzení zdravotního stavu zůstavitele.

25. Co se týče navrženého důkazu lékařskou dokumentací očního lékaře zůstavitele, nepřistoupil soud k provádění tohoto důkazu, jelikož z provedených výslechů je patrné, že závěť byla před zůstavitelem a svědky nahlas čtena, a je tedy zřejmé, že zůstavitel věděl, jakou listinu podepisuje.

26. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že je zvláštní, že zůstavitel vůbec pořídil závět, když svému okolí sděloval, že všechno dobře dopadne, a tudíž neměl vůbec potřebu pořizovat závěť, a to tím spíš, že zůstavitel byl velmi šetřivý a na majetku si lpěl, soud uvádí, že pořízení závěti osobou, která není ke svému majetku lhostejná, se naopak jeví jako pravděpodobnější, než u osoby, která na majetku nelpí. Ostatně i skutečnost, kdy nemocný člověk uklidňuje své okolí, byť si je vědom vážnosti svého onemocnění, není nijak výjimečná. Že si zůstavitel musel být vědom závažnosti jeho zdravotního stavu je pak zcela evidentní z poslední lékařské zprávy ze dne 2. 6. 2022.

27. Byť není nutné posuzovat motivy, které vedly zůstavitele k sepsání závěti, nepovažuje soud za nepravděpodobné tvrzení žalované, že zůstavitel sepsal závět v uvedeném znění se záměrem zajistit, aby každé z jeho dcer připadla polovina nemovitosti, kterou vlastnil (s předpokladem, že žalobkyni zdědí druhou polovinu nemovitosti po své matce).

28. Vzhledem k tomu, že zůstavitelova závěť je tedy platná a pokrývá celou pozůstalost, přičemž testamentární dědička dědictví neodmítla, k dědění ze zákona nemůže dojít, a žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že účastnice jsou dědičkami ze zákona, je nutné zamítnout. Z ustanovení § 1633 odst. 1 občanského zákoníku se totiž podává, že zákonná dědická posloupnost má subsidiární roli, a k dědění ze zákona tedy dochází pouze v případě, pokud nedojde k dědické posloupnosti na základě pořízení pro případ smrti (ze závěti či z dědické smlouvy).

29. Na tomto základě soud rozsudkem ze dne 25. 1. 2024 žalobu zamítl. Protože však odvolací soud ve svém usnesení ze dne 7. 6. 2024 považoval tvrzení žalobkyně o tom, že zůstavitel se nacházel v posledním stádiu rakoviny a jeho rozpoznávací a volní schopnosti musely být omezeny jakož i tvrzení o tom, že zůstavitel dva dny po údajném podpisu závěti na následky rakoviny zemřel a že tato závažná nemoc postihuje v terminálním stadiu celý organismus, za dostačující, je nutné v souladu s rozhodnutím odvolacího soudu, kterým je soud prvního stupně vázán, provést dokazování k těmto tvrzením. Konkrétně odvolací soud zmínil vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie po zajištění dostatečných podkladů pro znalce (výslechy svědků ke zdravotnímu stavu zůstavitele před smrtí).

30. Soud tedy k návrhu žalobkyně provedl její účastnický výslech, při kterém žalobkyně vypověděla, že v době pořízení závěti na tom byl zůstavitel špatně, nacházel se v postcovidovém stavu a měl rakovinu. Žalobkyně sama však zůstavitele naposledy viděla rok před smrtí. Žalobkyně si není vědoma, že by zůstavitel měl potíže psychického charakteru, nicméně podle ní měl problémy s alkoholem. Tuto skutečnost dovozuje z toho, že den začínal pivem, což žalobkyně považuje za alkoholismus. Dále si žalobkyně pamatuje, že zůstavitel byl opilý jednou na Štědrý den. Když žalobkyně zůstavitel navštěvovala, byl podle ní soustavně opilý. Se závislostí na alkoholu se však neléčil. Z posledních telefonátů se zůstavitelem vyvodila žalobkyně, že zůstavitel se bál smrti, se kterou nebyl smířený, a proto podle ní nechtěl řešit dědictví a majetkové otázky. K poslednímu telefonátu se žalobcem došlo pár měsíců před jeho smrtí (žalobkyně neví přesně, zhruba 2 až 3 měsíce). Ohledně posledního rozhovoru s otcem žalobkyně vypověděla, že na ni zůstavitel působil úplně normálně jako vždy. Pohřbu zůstavitele se žalobkyně neúčastnila.

31. Dále soud k návrhu žalobkyně vyslechl svědkyni , jméno FO, (matku žalobkyně), ze kterého však soud pro účely tohoto řízení nezjistil nic podstatného.

32. K návrhu žalobkyně soud vyslechl i svědkyni , jméno FO, , jejíž výslech je přípustný s ohledem na to, že z výslechu žalobkyně vyplývá, že se o existenci svědkyně dozvěděla až na podzim roku 2024, a tedy po koncentraci řízení. Též svědkyně potvrdila, že v září roku 2024 žalobkyně kontaktovala zdravotní sestru ve , adresa, , od které se o svědkyni dozvěděla. Svědkyně vypověděla, že k zůstaviteli dojížděla jako zdravotní sestra z charitní péče, poté co byla kontaktována jeho praktickou lékařskou, aby jezdila na převazy stomie. K poslední návštěvě zůstavitele došlo dne 1. 6. 2022. Svědkyně vypověděla, že prováděla převazy stomie v průměru dvakrát týdně, přičemž zůstavitel na ni působil tak, že jeho zdravotní stav odpovídal jeho diagnóze, nicméně zvládal běžné činnosti, byl doma sám a sám se i obstaral, avšak byl často unavený. Se zůstavitelem svědkyně řešila nutné zdravotní záležitosti, dále si s ním povídala o obecných věcech (zahrádka atd.), avšak ohledně rodinných vztahů nic neřešili. Svědkyně obdržela kontakt na zůstavitele pana , jméno FO, od jeho praktického lékaře, se kterým se vždy telefonicky domlouvala, v jaký den a v jaký čas za ním má přijet. Návštěvy se domlouvaly dopředu, jakož v případě potřeby i operativně s tím, že svědkyni vždy telefonoval sám pan , jméno FO, . K návštěvám u zůstavitele docházelo v období od 13. dubna 2022 do 1. 6. 2022, kdy proběhla poslední návštěva. Celkem došlo k 19 návštěvám, které trvaly cca 30 minut. Když svědkyně k zůstaviteli docházela, věděl zůstavitel o tom, že přijde a vždy jí přišel otevřít dveře, byť chodil pomalu. Zůstavitel během návštěv příliš nemluvil, spíše se spolu bavili o neutrálních tématech či tématech souvisejících s předmětem její návštěvy. Stav domácnosti odpovídal tomu, že zůstavitel žil sám, nicméně vyloženě nepořádek zde nebyl, bylo však vidět, že zůstavitel zvládá pouze základní činnosti, že si asi něco málo koupil; svědkyně neví, zda si vařil, nicméně pečovatelská služba tam nejezdila. Zůstavitel svědkyni řekl, že si své záležitosti obstarává sám. Zůstavitel dodržoval stanovený režim léčení. V období dubna a května dokonce zůstavitel stále jezdil do , adresa, autem. K dotazu na to, zda zůstavitel působil orientovaně, svědkyně uvedla, že zůstavitel s ní komunikoval, avšak při poslední návštěvě si všimla, že zůstavitel již byl hodně unavený, a proto mu doporučila, aby už nejezdil autem a za účelem kontroly u lékaře si objednal převoz sanitkou. Byl však orientovaný, komunikoval, nicméně únava ho zmáhala. Svědkyně nepozorovala, že by zůstavitel byl zapomnětlivý či zmatený, naopak působil orientovaně, vždycky však svědkyni říkal, že si pak půjde lehnout a bylo na něm vidět, že chátrá a jeho zdravotní stav se zhoršuje. Na zůstaviteli se začínalo postupem času projevovat negativní myšlení, avšak o otázce sepisu závěti se svědkyní nebavil. K zůstaviteli svědkyně přestala jezdit na základě telefonického hovoru s paní , jméno FO, , která svědkyni informovala o tom, že se zdravotní stav zůstavitele zhoršil a sdělila jí, že příští týden nemá na návštěvu přijíždět.

33. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví a odvětví psychiatrie zpracovaného dne 13. 11. 2025 pod č. , hodnota, , tituly před jménem, , jméno FO, jakož i z výslechu znalkyně se podává, že znalkyně na základě studia spisové dokumentace a zároveň kompletní zdravotní dokumentace od praktické lékařky zůstavitele , tituly před jménem, , jméno FO, nezjistila přítomnost žádné duševní poruchy, která by mohla zásadním způsobem ovlivnit rozpoznávací či ovládací schopnosti zůstavitele. Nebyly přítomny projevy zmatenosti, dezorientace, poruch vědomí ani jiné symptomy signalizující narušení kognitivních funkcí. I když je ve zdravotní dokumentaci popsána přítomnost závažného tělesného onemocnění, které způsobilo viditelné tělesné oslabení, nejsou doloženy skutečnosti, které by svědčily o negativním dopadu somatického stavu na duševní funkce posuzovaného. Z podkladů nevyplývá, že by fyzický stav způsobil změnu vědomí, ztrátu orientace či neschopnost pochopit právní jednání. Na otázku soudu, zda zůstavitel trpěl ke dni , datum, duševní poruchou, znalkyně na základě spisové a zdravotní dokumentace odpověděla negativně s tím, že jeho schopnosti rozpoznávací a ovládací nebyly nějak sníženy a jeho schopnost pořídit pro případ smrti byla z psychiatrického hlediska ke dni , datum, plně zachována. Na otázku, jaký vliv měl celkový zdravotní stav zůstavitele ke dni , datum, na jeho duševní zdraví, zejména na schopnost pořídit pro případ smrti, znalkyně odpověděla, že ze zdravotní dokumentace nevyplývá, že by posuzovaný trpěl duševním onemocněním, které by samo o sobě mohl ovlivnit jeho schopnost orientace, úsudku nebo jeho vůle. Nebyl popsán stav akutního zmatení, poruch vědomí, ani kognitivních dysfunkcí. Dle projevů chování posuzovaného popsaných svědky je zřejmé, že svědci se shodují, že posuzovaný normálně komunikoval, byl schopen srozumitelně vyjadřovat své myšlenky a reagovat adekvátně na probíhající situaci. Rovněž skutečnost, že s ohledem na svůj zdravotní stav podepsal závěť v sedě na posteli, je u fyzicky oslabených osob běžná a sama o sobě nevypovídá o duševní poruše. U závažného tělesného onemocnění je běžné, že je nemocný zejména krátce před smrtí oslabený, takový somatický stav nemusí automaticky znamenat snížení duševní způsobilosti. Z podkladové dokumentace nevyplývá, že by fyzický stav posuzovaného způsobil poruchu vědomí, dezorientaci nebo neschopnost pochopit význam právního úkonu. Na základě popsaných skutečností lze dle znalkyně sdělit, že posuzovaný byl ke dni , datum, duševně způsobilý k učinění právního úkonu – rozuměl významu a následkům sepsání závěti a byl schopen projevit skutečnou vůli. Skutečnost, že úmrtí nastalo dva dny po podpisu závěti, sama o sobě nedokládá, že by v době úkonu nebyl orientovaný či nebyl schopen rozumně jednat. K jedinému kontaktu s oborem psychiatrie došlo u zůstavitele dle zdravotní dokumentace v březnu 1988, kdy u něj došlo k úrazu hlavy a mozku, při které bylo vysloveno podezření na vliv alkoholu na vznik úrazu. K psychiatrické hospitalizaci však nedošlo. Ve zprávě psychiatričky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 8. 7. 1988 byl konstatován úrazový mechanismus a dáno doporučení pokračovat v nasazené terapii a bylo konstatováno, že posuzovaný nebyl evidován v protialkoholní ambulanci a nebyl ani protialkoholně léčen. U posuzovaného lze dle znalkyně jednoznačně zhodnotit, že se jednalo o úrazový stav mozku, mající dopad na jeho tehdejší duševní stav. Jednalo se o stav přechodný. Tehdejší kontakt s psychiatrií znalkyně popsala jako standardní postup, kdy došlo k hospitalizaci na neurologii a následovalo kolečko po dalších odděleních včetně psychiatrie. Dle znaleckého posudku i výslechu znalkyně se od roku 1988 ve zdravotnické dokumentaci neobjevily žádné další zmínky o kontaktu s oborem psychiatrie, ani ohledně eventuálního léčení se s alkoholismem. Ani v lékařských zprávách vypracovaných v týdnech a měsících před úmrtím zůstavitele se neobjevují žádné zmínky, které by mohly svědčit o existenci duševní poruchy zůstavitele, jeho zmatenosti atd. Znalkyně přitom potvrdila, že minimálně zmínka o tom, že by pacient nebyl orientován, by se standardně ve zprávách tohoto typu měla objevit.

34. Soud pro nadbytečnost neprováděl výslechy dalších svědků , jméno FO, (skutečnosti, ke kterým měl být vyslechnut, takto otázka vztahu zůstavitele s , jméno FO, , nejsou z hlediska zjišťování zdravotního stavu zůstavitele ani předmětu tohoto řízení relevantní), , jméno FO, (návrh na výslech byl vzat zpět pro nadbytečnost po sdělení, že svědek o věci nic neví) a sousedek zůstavitele , jméno FO, a , jméno FO, (žalobkyně u nich nedoplnila jejich bližší identifikační údaje a na výslechu netrvala), jelikož žalobkyně sdělila, že trvá pouze na výslechu svědkyň , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Výslech , jméno FO, soud neprovedl, jelikož byl navržen až po koncentraci řízení a rovněž pro nadbytečnost, neboť skutečnost, že zůstavitel měl COVID 19 vyplývá z jeho zdravotnické dokumentace a otázka, zda byl smutný, nesouvisí s předmětem řízení.

35. Pro úplnost se doplňuje, že nadbytečným je rovněž provádění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví za účelem zjišťování, zda byl zůstavitel schopen fyzicky závěť podepsat, jelikož skutečnost, že závěť podepsal je zřejmá z výslechu svědků.

36. Poté, co bylo v souladu s pokynem odvolacího soudu doplněno dokazování lze konstatovat, že na původním závěru o nedůvodnosti žaloby (viz odst. 19 až 28 výše) se nic nemění, jelikož v řízení nevyšly najevo naprosto žádné okolnosti, které by svědčily o tom, že by zůstavitel nebyl ze zdravotního hlediska způsobilý pořídit pro případ smrti.

37. Co se týče námitky, že zůstavitel špatně viděl, lze odkázat na závěr uvedený již v původním rozsudku o tom, že tato skutečnost je nevýznamná s ohledem na to, že z provedených výslechů je patrné, že závěť byla před zůstavitelem a svědky nahlas čtena, a je tedy zřejmé, že zůstavitel věděl, jakou listinu podepisuje. I pokud zůstavitel špatně viděl, nevylučuje pak tato skutečnost to, že na listinu mohl umístit svůj podpis.

38. Pokud jde o eventuální neschopnost zůstavitele pořídit pro případ smrti pro duševní poruchu, konstatuje soud, že v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, jež by svědčily o tom, že zůstavitel nebyl schopen pořídit pro případ smrti. Taková skutečnost nevyplývá z výslechů svědků, zdravotnické dokumentace ani ze znaleckého posudku. V této souvislosti je zřejmé, že se jednalo o ničím nepodloženou fabulaci ze strany žalobkyně, jak soud ostatně uvedl již v původním rozsudku. Svědkyně , jméno FO, , která zůstaviteli vypomáhala v posledních měsících jeho života, naopak vypověděla, že zůstavitel byl orientovaný, dokázal o sebe pečovat, sám si domlouval návštěvy svědkyně, se kterou také normálně komunikoval, byl schopen dodržovat léčebný režim, neprojevovala se u něj žádná zmatenost, a dokonce ještě v květnu 2022 sám jezdil autem. Svědkyně na něm pouze pozorovala zesláblost odpovídající jeho zdravotní diagnóze. Sama žalobkyně pak vypověděla, že i v posledním telefonickém hovoru, který s ním vedla několik měsíců před jeho smrtí, na ni zůstavitel působil úplně normálně jako vždycky. Žalovaná sice rovněž vypověděla, že svého otce (zůstavitele) považovala za alkoholika, jelikož jej při svých návštěvách pravidelně vídala opilého, nicméně tomuto závěru neodpovídá zdravotnická dokumentace zůstavitele, ve které se nachází pouze jedna zmínka o tom, že zůstavitel mohl být při svém úrazu v roce 1988 ovlivněn alkoholem, a z této skutečnosti nelze dle názoru soudu vyvozovat závěr o jeho alkoholismu. Na to soud konstatuje, že uvedené tvrzení žalobkyně nepovažuje za věrohodné již jen z toho důvodu, že v celém průběhu řízení nebylo ze strany žalobkyně uplatněno a poprvé jej žalobkyně zmínila až při svém výslechu, aniž by byla schopna specifikovat, kolik toho zůstavitel v průměru vypil. Nad to je třeba říct, že žalobkyně vídala zůstavitele pouze zhruba jednou do roka, přičemž naposledy jej viděla rok před smrtí, což odůvodnila tím, že zůstavitel byl v době, kdy ho naposledy viděla soběstačný, nebyl na nikom závislý a nemyslela si, že potřebuje pomoc, a proto tedy pokračovala ve své práci v zahraničí, kterou odmítla specifikovat. Pokud by přitom žalovaný měl být alkoholikem, a to do té míry, že by jej to ovlivňovalo ve schopnosti právně jednat, bylo by možné očekávat, že by žalobkyně mající se svým otcem běžný vztah nekonstatovala, že byl soběstačný, nebyl na nikom závislý a že nepotřebuje od nikoho pomoc.

39. Pokud jde o námitku žalobkyně, že znalkyně neměla opřít své závěry i o výslechy svědků, aniž by je podrobila kritickému hodnocení, konstatuje soud, že úkolem znalkyně z oboru psychiatrie není hodnocení výpovědí svědků v tomto řízení, přičemž závěry znaleckého posudku považuje soud za přesvědčivě zdůvodněné a úplné a přezkoumatelné s tím, že k námitce žalobkyně lze uvést, že znalkyně neopřela své závěry o tom, že žalovaný netrpěl duševní poruchou, o svědecké výslechy, nýbrž v tomto směru komplexně zhodnotila zdravotnickou dokumentaci, ze které nevyplývaly žádné skutečnosti svědčící o tom, že by zůstavitel měl trpět duševní poruchou a následně pouze správně zhodnotila, že se takové skutečnosti nepodávaly ani z obsahu spisu, jehož součástí svědecké výpovědi jsou. Soud na tomto místě znovu opakuje, že ani sama žalobkyně neprezentovala naprosto žádná konkrétní tvrzení svědčící o tom, že by se u žalovaného měla projevovat duševní porucha a lze konstatovat, že žádné takové skutečnosti nevyšly v řízení najevo. Znalkyně rovněž srozumitelně odůvodnila závěr, že z přítomnosti závažného tělesného onemocnění samo o sobě nevyplývá, že by nemocný nebyl krátce před smrtí schopen právně jednat. Spisová ani zdravotnická dokumentace o takovém závěru nesvědčí ani v projednávaném případě. Ve zdravotnické dokumentaci se ve zprávě ze dne 2. 6. 2022 naopak nachází zmínka o tom, že zůstavitel odmítl hospitalizaci. Lze přitom očekávat, že pokud by zůstavitel v té době projevoval známky duševní poruchy a učinil takto významné rozhodnutí, promítla by se tato skutečnost i do lékařské zprávy, jelikož lékař by se s uvedenou skutečností musel vypořádat.

40. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalované, která měla ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady sestávají z odměny zástupkyně za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na dvou jednáních, z nichž jedno trvalo déle než 2 hodiny, vyjádření k odvolání, účast na jednání u odvolacího soudu, podání ve věci samé a účast na dalším jednání) po 2 500 Kč podle ustanovení § 9 odst. 3 bodu a) a ustanovení § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), a z 9 tzv. režijních paušálů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Potud je odměna a náhrada nákladů účtována podle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024. Protože jeden úkon (účast na jednání) byl učiněn po 1. 1. 2025, kdy došlo k novelizaci advokátního tarifu, náleží za něj odměna ve výši 3 700 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč. Dále náklady tvoří cestovné zástupce žalované z , adresa, do , adresa, a zpět ve výši 718,64 Kč na jednání soudu dne 5. 12. 2023 při ujetých celkem , hodnota, km, průměrné spotřebě vozidla podle technického průkazu 7,2 litru benzínu na 100 km, vyhláškové ceně benzínu [podle ustanovení § 4 písm. a) vyhlášky č. 467/2022 Sb.] za 1 litr 41,20 Kč a sazby 5,20 Kč za 1 km základní náhrady za používání silničního motorového vozidla; dále cestovné ve výši 734,84 Kč na jednání dne 25. 1. 2024 při ujetých celkem , hodnota, km, průměrné spotřebě podle technického průkazu 7,2 litru benzínu na 100 km, vyhláškové ceně benzínu [podle ustanovení § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] za 1 litr 38,20 Kč a sazby 5,60 Kč za 1 km základní náhrady za používání silničního motorového vozidla; cestovné ve výši 734,84 Kč na jednání soudu dne 7. 11. 2024 při ujetých celkem , hodnota, km, průměrné spotřebě 7,2 litru benzínu na 100 km, vyhláškové ceně benzínu [podle ustanovení § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] za 1 litr 38,20 Kč a sazby 5,60 Kč za 1 km základní náhrady za používání silničního motorového vozidla a cestovné ve výši 737,23 Kč na jednání soudu dne 11. 12. 2025 při ujetých celkem , hodnota, km, průměrné spotřebě 7,2 litru benzínu na 100 km, vyhláškové ceně benzínu [podle ustanovení § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb.] za 1 litr 35,80 Kč a sazby 5,80 Kč za 1 km základní náhrady za používání silničního motorového vozidla. Zástupci žalované pak v souvislosti s cestami na jednání k soudu a zpět podle ustanovení § 14 advokátního tarifu náleží rovněž náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby (12 započatých půlhodin po 100 Kč před novelizací advokátního tarifu a 4 půlhodiny po 150 Kč po novelizaci) ve výši 800 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů činí 34 075,55 Kč. Žalované soud přiznal i náhradu odpovídající 21 % DPH ve výši 7 155,87 Kč. Za písemná podání ze dne 29. 10. 2024 a 6. 11. 2024 přiznává soud toliko jednu odměnu, jelikož se v obou případech jedná o vyjádření k totožné otázce.

41. Protože stát má podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil, je žalobkyně s ohledem na to, že řízení skončilo zamítnutím žaloby, povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 19 878 Kč (znalečné v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku a výslechem znalkyně dle pravomocných usnesení ze dne 24. 11. 2025, č. j. 1 C 139/2023–190, a ze dne 8. 1. 2026, č. j. 1 C 139/2023–213).

42. Lhůta k plnění byla soudem stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.