7 Co 338/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Lisa a soudkyň JUDr. Marie Rudolfové a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) jméno FO , narozená datum narození bytem adresa oba zastoupeni jméno FO , narozeným datum narození bytem adresa proti žalované: orgán státní správy sídlem adresa o zaplacení částek 7 875 Kč s příslušenstvím a 7 875 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 1. 2026, č. j. 14 C 307/2025-47,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích III., IV. a VII. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem (výrok I.) zamítl žalobu v části, kde se žalobci domáhali konstatování, že v důsledku nepřiměřené délky řízení o odvolání proti rozhodnutí vydaném , orgán státní správy, pod sp. zn. , hodnota, bylo porušeno jejich právo jako účastníků řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě. Dále (výrok II.) řízení ohledně nároku na písemnou omluvu žalované za nepřiměřenou délku řízení o odvolání (ve výše uvedené věci) zastavil. Žalované uložil zaplatit každému ze žalobců částku 7 875 Kč s úrokem z prodlení (výroky III. a IV.). Dále žalobu ohledně zaplacení částky 16 125 Kč s úrokem z prodlení (ohledně obou žalobců) zamítl (výroky V. a VI.). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou žalobci uplatnili výše uvedené nároky. Žalobci tvrdili, že dne 4. 4. 2023 podali odvolání (datované 1. 4. 2023) proti rozhodnutí ze dne 2. 2. 1982, sp. zn. , hodnota, , kterým stavební úřad rozhodl o umístění a povolení stavby podzemního kabelového vedení nízkého napětí 0,4 kV nazvané elektrická přípojka k rekreační chatě , adresa, (dále jen „elektronická přípojka“). Rozhodnutím ze dne 23. 4. 2024 odvolací orgán odvolání žalobců zamítl. Následně žalobci podali ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu a uvedený soud rozsudkem ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. , hodnota, , zmíněné rozhodnutí odvolacího správního orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Následně odvolací orgán rozhodnutím ze dne 4. 10. 2024 (sp. zn. , hodnota, ) odvolání žalobců opět zamítl. Toto rozhodnutí bylo žalobcům doručeno dne 6. 10. 2024. Celé odvolací řízení tedy trvalo více než 18 měsíců. Žalobci odkazovali na § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb. (dále jen „správní řád“) a § 90 odst. 6 věta první správního řádu. Zdůrazňovali, že odvolací orgán vydal (první) rozhodnutí až po 12 měsících od podání odvolání (období od 4. 4. 2023 do 23. 4. 2024). Dále žalobci odkazovali na zákon č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci“). I s ohledem na nepřiměřenou délku zmíněného odvolacího řízení dovozovali vznik nemajetkové újmy a (mimo jiné) každý z nich požadoval její náhradu (2 x 24 000 Kč - 1 000 Kč / 1 měsíc výše uvedeného období s navýšením o 6 000 Kč).

3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobci podali odvolání proti rozhodnutí o povolení stavby ze dne 2. 2. 1982 zn. j. , hodnota, Odvolání (datované dne 1. 4. 2023) bylo podáno u , orgán státní správy, dne 4. 4. 2023. Odvoláním napadené rozhodnutí vydal , orgán státní správy, . Žalobci se domáhali zrušení uvedeného rozhodnutí (a zastavení řízení). , orgán státní správy, ) o odvolání rozhodl dne , datum, pod sp. zn. , hodnota, . Odvolání žalobců (pro nepřípustnost) zamítl. Stavební úřad předal odvolání žalobců odvolacímu správnímu orgánu dne , datum, (bez provedení úkonů podle § 86 správního řádu). Proto odvolací správní orgán spisový materiál vrátil stavebnímu úřadu (opatření ze dne 9. 6. 2023) a vyzval jej, aby posoudil, zda se jedná o řádné, opožděné nebo nepřípustné odvolání. Odvolatelé se v odvolání označili jako opomenutí účastníci řízení z roku 1982 z důvodu vlastnictví pozemků parc. č. , čísla parcel, v k. ú. , adresa, . Stavební úřad zařadil do spisu výpis z katastru nemovitostí evidující stav vlastnictví odvolatelů ke dni 11. 5. 2023 (ačkoliv měl ověřit, zda byli vlastníky zmíněných pozemků v době vydání odvoláním napadeného rozhodnutí). Po vrácení spisové dokumentace stavební úřad dne 16. 6. 2023 vyžádal poskytnutí kopií listin a jiných dokladů od , orgán státní správy, Tyto listiny stavební úřad obdržel dne 30. 6. 2023. Dne 3. 8. 2023 stavební úřad na základě osobní návštěvy na katastrálním úřadu získal kopie mapy pozemkového katastru. Stavební úřad si dále dne 7. 9. 2023 vyžádal od katastrálního úřadu součinnost spočívající v poskytnutí listin a dne 15. 9. 2023 obdržel od katastrálního úřadu pravomocného rozhodnutí , orgán státní správy, ze dne 3. 3. 1970, kterým bylo potvrzeno, že dědictví po zemřelé , jméno FO, (narozené , datum, ) nabyl pozůstalý manžel , jméno FO, (narozený , datum, ). Rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, č. j. , hodnota, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích o žalobě žalobců na ochranu proti nečinnosti odvolacího správního orgánu, kterému byla tímto rozsudkem uložena povinnost vydat rozhodnutí o odvolání žalobců do 30 dnů od právní moci uvedeného rozsudku. Dne 4. 4. 2024 předložil stavební úřad odvolacímu správního orgánu vyžádané podklady. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 9. 2024, č. j. , hodnota, bylo rozhodnuto o žalobě žalobců tak, že rozhodnutí , orgán státní správy, ze dne 23. 4. 2024, č. j. , hodnota, zrušil a věc vrátil uvedenému úřadu k dalšímu řízení, neboť žalobcům nebyl dál prostor k seznámení se s podklady rozhodnutí a k vyjádření se k těmto podkladům před vydáním zamítavého rozhodnutí. Následným rozhodnutím (ze dne 4. 10. 2024) bylo odvolání žalobců opětovně zamítnuto (pro nepřípustnost). Dále soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobci uplatnili nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu u žalované výzvou ze dne 7. 2. 2025 (doručenou dne 8. 2. 2025).

4. V právní rovině soud prvního stupně postupoval podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Přihlédl i k § 90 odst. 6 a § 71 správního řádu, k judikatuře odvolacího soudu (rozhodnutí ve věci sp. zn. 19 Co 120/2022) i Nejvyššího soudu ČR (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Soud prvního stupně zohlednil konkrétní okolnosti této věci. Přihlédl k tomu, že žalobci podali odvolání s odstupem téměř 41 let (od vydání odvoláním napadeného rozhodnutí). Odvolací řízení trvající 18 měsíců bylo ztíženo skutečností, že správní orgány musely zajistit podklady, se kterými (k okamžiku podání odvolání) nedisponovaly. Přesto dovodil, že ze strany orgánů veřejné moci docházelo k bezdůvodné nečinnosti, neboť v zákonných lhůtách nedošlo k realizaci příslušných procesních úkonů. Žalobci byli nuceni bránit se žalobou podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (na ochranu proti nečinnosti správního orgánu). Přestože ve věci rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích dvakrát, šlo o (neopodstatněně) pomalý postup správního orgánu. Soud prvního stupně dále neshledal skutečnosti, které by dokládaly vyšší význam (odvolacího) řízení pro žalobce. V souhrnu dovodil, že žalobcům vznikla újma spočívající v porušení práva na projednání věci (zde odvolání) v přiměřeně dlouhém správním řízení. Jedná se o újmu, která vzniká samotným porušením práva a je třeba ji odškodnit podle kritérií uvedených v § 31a zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Při stanovení výše zadostiučinění vyšel z částky v rozsahu 15 000 – 20 000 Kč za každý rok nepřiměřeně dlouhého řízení (přičemž za první a druhý rok je tato částka poloviční). Proto došel k závěru, že je třeba vycházet z částky 7 500 Kč/1 rok (625 Kč/měsíc). S ohledem na délku odvolacího řízení (18 měsíců) došel k částce 11 250 Kč (pro každého ze žalobců). Tuto částku snížil o 10 % z důvodu sdílené újmy žalobců, o 10 % z důvodu složitosti věci při nutnosti zajišťovat historické podklady a o 10 % z důvodu nižšího významu řízení pro žalobce. Za přiměřenou náhradu popsané újmy (u každého ze žalobců) považoval částku 7 875 Kč. Proto ohledně této částky žalobě vyhověl (výroky III. a IV.) a ve zbytku žalobu zamítl (výroky V. a VI.). Protože přiznáním peněžité částky (2x 7 875 Kč s příslušenstvím) je konzumován požadavek na konstatování porušení práva, tak žalobu v této části zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) a § 146 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na výsledek řízení (s přihlédnutím k částečnému zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby) došel k závěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na pečlivé odůvodnění napadeného rozsudku.

5. Jen proti výrokům III., IV. a VII. napadeného rozsudku se odvolala žalovaná. Považuje jej za věcně nesprávný. Délka odvolacího řízení (18 měsíců) nevyvolala u žalobců nemajetkovou újmu v důsledku nejistoty ohledně výsledků řízení o odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu z roku 1982 o povolení elektrické přípojky. Rekapituluje průběh zmíněného odvolacího řízení. Přiměřenost délky řízení není dána subjektivním náhledem účastníka řízení. Je třeba ji posuzovat v kontextu jednání příslušného orgánu veřejné moci. Za nepřiměřeně dlouhé je možné považovat řízení, k jehož délce negativním způsobem přispělo nedodržování procesních pravidel orgánem veřejné moci. V této věci nešlo o nečinnost správního orgánu při vydání rozhodnutí (rozhodnutí o odvolání). Správní orgán se snažil dohledat relevantní skutečnosti podle právní úpravy platné v době vydání napadeného rozhodnutí (tedy k roku 1982). Šlo o evidenci pozemků (na katastru nemovitostí) a jejich vlastnictví. Dále musely být učiněny kroky stanovené § 86 odst. 2 správního řádu. Bylo také třeba postupovat podle předpisů platných v době vydání odvoláním napadeného rozhodnutí. Je tedy nezbytné přihlédnout ke složitosti případu i k tomu, že v mezidobí rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích zmíněným rozsudkem. Proto žalovaná nepovažovala délku odvolacího řízení (18 měsíců) za nepřiměřeně dlouhou. Rovněž připomínala, že v roce 1982 byl vlastníkem (stavbou elektrické přípojky) dotčených pozemků právní předchůdce žalobců. Žalobci se stali vlastníky těchto pozemků až v roce 1988. Této skutečnosti si žalobci nutně museli být vědomi. Proto také jejich odvolání bylo kvalifikováno jako nepřípustné (podáno osobami, které nebyly účastníky řízení). Žalovaná (s přihlédnutím k § 31a odst. 3 písm. b] zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci) dovodila, že se jednalo o velmi složitou věc (případ). Výše uvedené skutečnosti současně vylučovaly u žalobců nejistotu ohledně výsledku (odvolacího) řízení. Proto jim nemohla vzniknout nemajetková újma. Nejsou tak naplněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu podle zmíněného zákona. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu (ve zbývající části) zamítl.

6. Žalobci s odvoláním nesouhlasili a navrhli potvrzení napadeného rozsudku. Zrekapitulovali obsah žaloby (průběh zmíněného odvolacího řízení) i závěry soudu prvního stupně. Odkázali na judikaturu Nejvyššího soudu (např. zmíněné stanovisko Cpjn 206/2010, rozhodnutí ve věcech sp. zn. 30 Cdo 763/2009, 30 Cdo 765/2010, 30 Cdo 1302/2020, 30 Cdo 1747/2014) i judikaturu odvolacího soudu (rozhodnutí ve věci sp. zn. 19 Co 1770/2025).

7. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o. s. ř.). Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal (§ 212 a § 212a o. s. ř.).

8. Odvolání není důvodné.

9. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází ze zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v obsahu spisu (provedeným dokazováním). V tomto směru mezi účastníky ostatně spor nebyl. Proto odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně (v odvolacím řízení nezměněná) přejímá.

10. V právní rovině odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně. S ohledem na odvolací argumentaci považuje za potřebné uvést následující.

11. Podle § 13 odst. 1 věta prvá a druhá zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě.

12. Citované ustanovení zakotvuje odpovědnost státu za škodu při nesprávném úředním postupu. Jde (mimo jiné) o nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě (bez zákonem stanovené lhůty v přiměřené lhůtě). Při poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu není podstatné, zda nesprávným úředním postupem byla způsobena škoda (§ 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci). Zadostiučinění se poskytuje v penězích (§ 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci), nelze-li nemajetkovou újmu odčinit jinak a není-li samotné konstatování porušení práva dostatečné. Je třeba vždy zohlednit (v poměrech projednávané věci) kritéria (demonstrativně) vymezená v § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci (zejména celková doba řízení, složitost řízení, postup orgánu veřejné moci během řízení a význam předmětu řízení pro poškozeného). Nelze ani pominout, že správní orgán rozhodující o odvolání je vázán lhůtami stanovenými v § 71 správního řádu (§ 90 odst. 6 správního řádu). Platí (obecně i v této věci), že správní orgán, který vydal napadené rozhodnutí, má předat spis odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání. V případě nepřípustného (opožděného) odvolání spis má být předán odvolacímu správnímu orgánu do 10 dnů (§ 88 odst. 1 správního řádu). Odvolací správní orgán má o odvolání rozhodnou neprodleně (nejpozději do 30 dnů) ode dne předání spisu odvolacímu orgánu.

13. V poměrech této věci je zjevné, že o odvolání žalobců bylo rozhodnuto s (nepřiměřeným, okolnostem věci neodpovídajícím) prodlením. Jde o nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci). Tento závěr (ve shodě se soudem prvního stupně) činí odvolací soud při vědomí, že se jednalo o odvolání proti rozhodnutí, které bylo vydáno desítky let před podáním odvolání. Jistě bylo třeba zjistit příslušné podklady (objasnit okruh účastníků, vlastnictví ke zmíněným pozemkům v době vydání odvoláním napadeného rozhodnutí). Nejedná se však skutečnosti, které by (plně, samy o sobě) odůvodňovaly celkovou délku odvolacího řízení (18 měsíců). Nelze ani odhlédnout od (právního) závěru v rozhodnutí o odvolání (ze dne 4. 10. 2024, sp. zn. , hodnota, ), že odvolání nebylo podáno účastníky řízení. Uvedený právní závěr vyloučil věcné přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí. Proto ani nešlo o (mimořádně) složité odvolací řízení. Proto žalobci mají (§ 31a zákona o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci) nárok na přiměřené zadostiučinění (v penězích). Soudem prvního stupně stanovené částky (u obou žalobců) odvolací soud považuje za přiměřené délce odvolacího řízení (nedostatečné činnosti orgánů veřejné moci v průběhu odvolacího řízení). Odpovídají i tomu, že ani odvolací soud neshledal mimořádný význam odvolacího řízení pro žalobce. Žalobcům muselo být zřejmé, že v době vydání odvoláním napadeného rozhodnutí vlastníky dotčených pozemků nebyli (nehledě na okruh účastníků v době vydání odvoláním napadeného rozhodnutí). Jde o podstatnou skutečnost, která má vliv na výši poskytnutého zadostiučinění. Odvolací argumentaci tedy odvolací soud neakceptoval. Pro úplnost odvolací soud dodává, že soud prvního stupně správně rozhodl i o nároku žalobců na úrok z prodlení. Obdobně soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení. I zde lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

14. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a věcně správný rozsudek soudu prvního stupně (v odvoláním dotčeném rozsahu) potvrdil.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. V rámci odvolacího řízení žalobci byli plně úspěšní. Proto jim odvolací soud přiznal odměnu za dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 1 a § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve spojení s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR (usnesení ve věci sp. zn. 28 Cdo 2638/2025).

16. Judikatura nejvyššího soudu ČR je dostupná na jeho webových stránkách (www.nsoud.cz).