14 C 307/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci žalobců: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A , bytem Adresa žalobce A a) Jméno žalobce C , narozená dne Datum narození žalobce C , bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni Jméno žalobce D , narozeným dne Datum narození žalobce D , obecným zmocněncem, bytem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno se sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 48 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, kterou se žalobci domáhali konstatování, že v důsledku nepřiměřené délky řízení o odvolání proti rozhodnutí vydaném Okresním národním výborem, Odborem stavby a územního plánování vedeného Krajským úřadem , Anonymizováno, , Odboru regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu podpisovou značkou , č. účtu, bylo porušeno právo žalobce a) a žalobkyně b) jakožto účastníků tohoto řízení na projednání věci přiměřené lhůtě, zamítá.

II. Řízení se ohledně povinnosti žalované zaslat žalobci a) a žalobkyni b) písemnou omluvu tohoto znění: „Česká republika – , Anonymizováno, se vám omlouvá za nemajetkovou újmu, která vám vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení o odvolání proti rozhodnutí ze dne , datum, , zn. j. , č. účtu, “, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 7 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně jdoucím z této částky od 9. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 7 875 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně jdoucím z této částky od 9. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žaloba se v části, kterou se žalobce a) domáhal proti žalované zaplacení částky 16 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně jdoucím z této částky od 9. 8. 2025 do zaplacení zamítá.

VI. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně b) domáhala proti žalované zaplacení částky 16 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně jdoucím z této částky od 9. 8. 2025 do zaplacení zamítá.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu se žalobci domáhali, aby soud konstatoval, že v důsledku nepřiměřené délky řízení o odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města , Jméno žalobce B, , stavebního úřadu, resp. jeho právního předchůdce ze dne 2. 2. 1982, zn. j. , č. účtu, bylo porušeno právo žalobců jakožto účastníků tohoto řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I.), dále, aby soud uložil žalované povinnost zaslat každému ze žalobců písemnou omluvu tohoto znění: „Česká republika – , Anonymizováno, se vám omlouvá za nemajetkovou újmu, která Vám vznikla v důsledku nepřiměřené délky řízení o odvolání proti rozhodnutí ze dne 2. 2. 1982, zn. j. , Jméno žalobce B, , resp. jeho právním předchůdcem, vedeného , č. účtu, .“ (výrok II.) a povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 24 000 Kč spolu s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení jdoucí z této částky od 9. 8. 2025 do zaplacení (výrok III.) a uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok IV.). Podanou žalobu odůvodnili žalobci tím, že dne 4. 4. 2023 podali odvolání ze dne 1. 4. 2023 proti rozhodnutí ze dne , datum, , zn. j. , Anonymizováno, , kterým stavební úřad rozhodl o umístění a povolení stavby – stavby podzemního kabelového vedení nízkého napětí 0,4 kV nazvané: „elektrické přípojky k rekreační chatě u , Anonymizováno, “. Rozhodnutím ze dne 23. 4. 2024 odvolací správní orgán odvolání žalobců proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 2. 2. 1982, zn. j. , Anonymizováno, zamítl. Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 23. 4. 2024 brojili žalobci žalobou podanou u Krajského soudu v , adresa, . Ten podané žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 3. 9. 2024 a rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 23. 4. 2024 zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Následně vydal odvolací orgán rozhodnutí dne 4. 10. 2024, jímž opět odvolání žalobců proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 2. 2. 1982, zn. j. , Anonymizováno, opětovně zamítl. Toto rozhodnutí bylo žalobcům doručeno dne 6. 10. 2024. Řízení o odvolání žalobců proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 2. 2. 1982 bylo zahájeno podáním jejich odvolání dne 4. 4. 2023 a ukončeno nabytím právní moci rozhodnutí ze dne 4. 10. 2024, tudíž nejdříve dne 6. 10. 2024, kdy bylo rozhodnutí doručeno žalobcům. Řízení tedy trvalo více než 18 měsíců. Odvolací řízení bylo vedeno podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. S odkazem na ustanovení § 71 odst. 3 správního řádu ve spojení s § 90 odst. 6 správního řádu mají žalobci za to, že odvolací správní orgán zákonem stanoveným lhůtám nedostál, když celková délka řízení přesáhla 1 rok a 6 měsíců, odvolací správní orgán vydal rozhodnutí ze dne 23. 4. 2024 až po 12 měsících od podání odvolání ze dne 1. 4. 2023. Z uvedeného vyplývá, že v řízení o odvolání žalobců proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 2. 2. 1982 nebyla dodržena zákonem stanovená lhůta pro vydání rozhodnutí vyplývající z § 71 odst. 3 správního řádu, a řízení proto trvalo nepřiměřeně dlouho. Žalobcům nevydáním rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 2. 2. 1982 v zákonné stanovené lhůtě vznikla dle § 7 odst. 1, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jen „OŠZVVM) v důsledku nepřiměřené délky řízení nemajetková újma. Žalobci svůj nárok uplatnili dne 7. 2. 2025 dopisem doručeným žalované dne 8. 2. 2025, avšak žalovaná o nároku žalobců ke dni podání žaloby nerozhodla. Závěrem žalobci odkázali rovněž na jiná řízení vedená žalobci před nadepsaným soudem, ve kterých již bylo soudem rozhodnuto, a to věc sp. zn. , spisová značka, a věc sp. zn. , spisová značka, .

2. Žalovaná ve svém vyjádřeních k podané žalobě uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná v obecné rovině odkázala na ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, podle kterého je předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu při výkonu veřejné moci splnění tří předpokladů, a to za 1. nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí, za 2. škoda nebo nemajetková újma a za 3. příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou nebo nemajetkovou újmou a nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím. Žalovaná dále uvedla, že dle judikatury Nejvyššího soudu nedochází k porušení práva na přiměřenou délku řízení, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu, tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná. Žalovaná zdůraznila, že v posuzované věci bylo odvoláním žalobců napadeno rozhodnutí vydané dne 2. 2. 1982, tedy rozhodnutí vydané před 43 lety. Vzhledem k běhu času od vydání odvoláním napadeného rozhodnutí nebyly stavebnímu úřadu ani krajskému úřadu známy okolnosti případu z jejich úřední činnosti. Nejedná se tedy o běžné rozhodnutí vydané po provedeném správním řízení, ale o odvolání proti rozhodnutí, od jehož vydání uplynula značná doba. Podklady pro provedení úkonů spojených s postupem správního orgánu prvního stupně si vyžadovaly obstarání písemností a informací z archivu stavebního úřadu a archivu katastru nemovitostí. Ve spolupráci s katastrem nemovitostí bylo zjištěno, že v roce 1982 byl vlastníkem stavbou dotčených pozemků právní předchůdce žalobců, kterému by náleželo postavení účastníka řízení, pokud by stavbou dotčené pozemky v jeho vlastnictví nebyly ve správě státní organizace příslušné hospodařit na zemědělských a lesních pozemcích. Žalobci se stali vlastníky stavbou dotčených pozemků až v roce 1988 na základě darovací smlouvy od právního předchůdce žalobců. Až na základě shromáždění uvedených archivních podkladů a opětovného projednání věci po zrušení mohl krajský úřad vydat rozhodnutí ze dne 4. 10. 2024, kterým bylo podané odvolání posouzeno jako nepřípustné vzhledem k tomu, že nebylo podáno původním vlastníkem stavbou dotčených pozemků. Žalobce rozhodnutí krajského úřadu ze dne 4. 10. 2024 napadl žalobou, kterou Krajský soud v , adresa, rozsudkem č. j. , právnická osoba, ze dne 29. 1. 2025 zamítl. Skutečnost, že v daném případě trvalo řízení 18 měsíců, ve kterých musely oba správní úřady prvního i druhého stupně činit úkony podle správního řádu související s projednáním a rozhodnutím o podaném odvolání proti rozhodnutí vydanému před značnou dobou, skutečnost, že v té době krajský úřad vydal dvě rozhodnutí o podaném odvolání (rozhodnutí ze dne 23. 4. 2024 a 4. 10. 2024) a dvakrát ve věci rozhodoval Krajský soud v , adresa, (pod sp. zn. , právnická osoba, rozsudek ve věci ochrany proti nečinnosti a pod sp. zn. , spisová značka, , kterým bylo napadeno rozhodnutí krajského úřadu ze dne 23. 4. 2024), lze mít dle názoru žalované rozhodnutí v řízení o podaném odvolání za vydané ve lhůtě přiměřené okolnostem případu. K uvedenému lze doplnit, že obecně lze mít za přijatelnou dobu soudního řízení v délce 1 roku. Pro rozhodnutí ve správním řízení vedeném podle stavebního zákona je délka odvolacího řízení 2 měsíce, neboť jde o řízení složité. Určitou dobu trvalo i předávání spisu mezi správními úřady a soudy. V posuzované věci tedy žalovaná lhůtu 18 měsíců shledává jako zcela odpovídající době nutné k vyřízení podaného odvolání a k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení tudíž dle žalované nedošlo. Závěrem žalovaná uvedla, že z hlediska kritéria významu řízení pro žalobce nelze z podání žalobců dovodit, v čem by uvedené správní řízení mělo být pro žalobce významné. Dle názoru žalované se jedná o řízení, které mělo pro žalobce mizivý význam, což vyplývá ze samotné skutečnosti, že se žalobci odvolali až po 35 letech vlastnictví stavbou dotčených pozemků, navíc v době vydání předmětného rozhodnutí ani vlastníky dotčených pozemků nebyli, čehož si z logiky věci museli být vědomi. Dále žalovaná uvedla, že není možné k celkové délce předmětného správního řízení připočíst délku předběžného projednání nároku žalobců u žalované tak, jak to učinili žalobci. Z uvedených důvodů žalovaná považuje podanou žalobu za nedůvodnou a navrhla soudu, aby žalobu v celém rozsahu zamítl.

3. Při jednání soudu konaném dne 13. 1. 2026 vzal zmocněnec žalobců zpět žalobou uplatněný nárok ohledně výroku II., tedy ohledně uložení povinnosti žalované zaslat žalobcům písemnou omluvu výše uvedeného znění. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku řízení v tomto rozsahu částečně zastavil.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Z odvolání žalobců proti rozhodnutí o povolení stavby ze dne 2. 2. 1982, zn. j. , Anonymizováno, ze dne 1. 4. 2023 soud zjistil, že odvolání bylo žalobci podáno u Magistrátu města , Jméno žalobce B, dne 4. 4. 2023 a směřovalo proti rozhodnutí o povolení stavby ze dne 2. 2. 1982, zn. j. , Anonymizováno, , které vydal stavební úřad, resp. jeho právní předchůdce Okresní národní výbor , Jméno žalobce B, , odbor výstavby a územního plánování. Žalobci se podaným odvoláním domáhali zrušení tohoto rozhodnutí a zastavení řízení.

6. Z rozhodnutí Krajského úřadu pro , Anonymizováno, , odboru regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, oddělení stavebního řádu, ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. , č. účtu, soud zjistil, že Krajský úřad pro , Anonymizováno, , odbor regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu jako správní orgán rozhodl o odvolání žalobců tak, že jej jako nepřípustné zamítl. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl, že stavební úřad předal dne 16. 5. 2023 odvolání žalobců odvolacímu správnímu orgánu, aniž by provedl adekvátní úkony uvedené v § 86 správního řádu, a proto odvolací správní orgán spisový materiál vrátil včetně odvolání stavebnímu úřadu opatřením ze dne 9. 6. 2023 a vyzval jej, aby posoudil, zda se jedná o řádné, opožděné nebo nepřípustné odvolání, neboť ke každému z těchto typů odvolání se váží příslušné úkony prvoinstančního správního orgánu. Odvolatelé se v odvolání označili jako opomenutí účastníci řízení z roku 1982 z důvodu vlastnictví pozemků parcelní číslo , Anonymizováno, , parcelní číslo , Anonymizováno, a parcelní číslo , Anonymizováno, , katastrální území , adresa, . Stavební úřad vložil do spisu výpis z katastru nemovitostí evidující stav vlastnictví odvolatelů ke dni 11. 5. 2023, ačkoliv měl ověřit, zda byli odvolatelé vlastníky pozemků v době vydání rozhodnutí. Po vrácení spisové dokumentace stavební úřad dne 16. 6. 2023 vyžádal poskytnutí kopií listin a jiných dokladů od , právnická osoba, pro , Anonymizováno, . Tyto listiny stavební úřad obdržel dne 30. 6. 2023. Dne 3. 8. 2023 stavební úřad na základě osobní návštěvy na katastrálním úřadě získal v kopiích mapy pozemkového katastru. Stavební úřad si dále dne 7. 9. 2023 vyžádal od katastrálního úřadu součinnost spočívající v poskytnutí listiny a dne 15. 9. 2023 obdržel od katastrálního úřadu v kopiích pravomocné rozhodnutí Státního notářství v , adresa, ze dne 3. 3. 1970, kterým bylo potvrzeno, že dědictví po zemřelé , jméno FO, , narozené 15. 9. 1910, nabyl pozůstalý manžel , Jméno žalobce A, , narozený , datum, . V odůvodnění je mimo jiné uvedeno, že dědictví po zemřelé , jméno FO, , pozůstalý syn , Jméno žalobce A, odmítl, kdežto ostatní dědici , Jméno žalobce A, , narozený , datum, a dcera , jméno FO, , dědictví neodmítli a uzavřeli dohodu, která byla pravomocně schválena. Rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, č. j. , právnická osoba, rozhodl Krajský soud v , adresa, o žalobě žalobců na ochranu proti nečinnosti odvolacího správního orgánu, kterému byla tímto rozsudkem uložena povinnost vydat rozhodnutí o shora uvedeném odvolání odvolatelů do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku. Dne 4. 4. 2024 předložil stavební úřad odvolacímu správnímu orgánu vyžádané podklady.

7. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 3. 9. 2024, č. j. , spisová značka, soud zjistil, že k podané žalobě žalobců Krajský soud v , adresa, výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl tak, že se rozhodnutí Krajského úřadu , Anonymizováno, ze dne 23. 4. 2024, č. j. , č. účtu, ruší a věc se vrací Krajskému úřadu , Anonymizováno, k dalšímu řízení. Z bodu 38. odůvodnění rozsudku je zřejmé, že v rámci odvolacího řízení nebyl žalobcům dán prostor pro seznámení se s podklady rozhodnutí a vyjádření se k těmto podkladům před vydáním zamítavého rozhodnutí. Uvedené pochybení zakládá podstatnou vadu řízení před správními orgány, neboť žalobci neměli možnost jakkoliv reagovat na množství podkladů rozhodnutí opatřených prvostupňovým orgánem za účelem ověření, zda je lze považovat za opomenuté účastníky či nikoliv. Nelze přitom vyloučit, že právě žalobci vznesená argumentace reagující na opatřené podklady rozhodnutí mohla zvrátit zamítavé závěry správního orgánu učiněné v napadeném rozhodnutí.

8. Z uplatnění nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ze dne 7. 2. 2025 včetně doručenky ze dne 8. 2. 2025 soud zjistil, že žalobci v souvislosti s výše uvedeným správním řízením u žalované uplatnili nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Uplatnění nároku bylo žalované doručeno dne 8.2.2025.

9. Provedené důkazy soud hodnotil ve smyslu § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OŠZVVM“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 1 odst. 3 OŠZVVM stát hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

12. Podle § 2 OŠZVVM se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

13. Podle § 5 OŠZVVM stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním; b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 6 odst. 1 OŠZVVM ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady.

15. Podle § 13 odst. 1 OŠZVVM stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 88 odst. 1 správního řádu neshledá-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podmínky pro postup podle § 87, předá spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání. Jestliže byl odvoláním napaden jen některý výrok rozhodnutí podle § 82 odst. 3 a lze-li příslušnou část spisu oddělit, předá správní orgán pouze tu část spisu, která se týká otázky, o níž bylo rozhodnuto v napadeném výroku rozhodnutí. V případě nepřípustného nebo opožděného odvolání předá spis odvolacímu správnímu orgánu do 10 dnů; ve stanovisku se omezí na uvedení důvodů rozhodných pro posouzení opožděnosti nebo nepřípustnosti odvolání.

17. Podle § 90 odst. 6 správního řádu rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88).

18. Dle § 71 správního řádu je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu (odst. 1). Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny (odst. 3).

19. Podle § 31a OŠZVVM bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

20. Ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kterým je zaručeno právo na přiměřenou délku řízení se vztahuje také na stavební řízení (Krajský soud v , adresa, v rozhodnutí ze dne 26.4.2022 ve věci sp. zn. , spisová značka, ). Na projednávanou věc je proto aplikovatelné stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je potřeba vycházet z celkové délky řízení. V projednávané věci soud zjistil, že správní řízení bylo zahájeno společným odvoláním žalobců doručeným Magistrátu města , Jméno žalobce B, dne 4. 4. 2023. Řízení bylo ve smyslu § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. skončeno dne 6. 10. 2024, kdy rozhodnutí Krajského úřadu , Anonymizováno, ze dne 4. 10. 2024 nabylo právní moci. Soud proto dospěl k závěru, že správní řízení trvalo po dobu delší než 18 měsíců.

21. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je namístě přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu a ve smyslu stanoviska , Anonymizováno, vycházet z kritérií, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Při zvažování přiměřenosti délky řízení je třeba zohlednit zejména složitost případu, chování poškozeného, jakož i postup příslušných orgánů. Jedná se o kritéria, která jsou pro posouzení věci zcela zásadní. Při hodnocení složitosti případu je možno přihlédnout jak k procesním komplikacím, tak i ke skutkové či hmotněprávní složitosti daného případu. Zásadní je však hodnocení postupu rozhodujícího orgánu, který by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Složitost řízení zahrnuje nejen počet instancí, ve kterých byla věc řešena, ale také složitost věci samé. Sám účastník může do řízení a jeho délky zasáhnout tím, že využívá svého procesního práva podávat opravné prostředky, což zpravidla nelze klást k tíži poškozeného, nelze však přehlížet to, že je-li řízení vedeno na více instancích, obecně tato skutečnost zakládá prodloužení doby potřebné pro rozhodnutí věci, které však nelze přičítat k tíži rozhodujícím orgánům, neboť vydání jakéhokoli rozhodnutí je obecně spjato s dobou nezbytnou pro seznámení se s věcí a rozhodnutí o této věci. Pro kritérium složitosti věci je namístě zabývat se složitostí skutkovou, složitostí právního posouzení i složitostí procesní.

22. V posuzované věci dospěl soud k závěru, že zde byla dána procesní složitost s přihlédnutím k tomu, že podané odvolání žalobců bylo odvoláním do rozhodnutí správního orgánu vydaného dne 2. 2. 1982, samotné odvolání žalobců pak bylo podáno dne 4. 4. 2023, tedy s odstupem téměř 41 let. Je zřejmé, že řízení trvající po dobu 18 měsíců bylo ztíženo skutečností, že správní orgány musely zajistit podklady, neboť s odstupem téměř 41 let od vydání rozhodnutí, proti kterému odvolání žalobců směřovalo, nadále těmito podklady nedisponovaly. Je však zřejmé, že v rozhodované věci nelze pominout ani postup správního orgánu, neboť ze strany orgánů veřejné moci docházelo k bezdůvodné nečinnosti, když v zákonných lhůtách nedošlo k realizaci příslušných procesních úkonů, proti čemuž se žalobci byli nuceni bránit žalobou podanou u Krajského soudu v , adresa, na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, jak je zřejmé ze zjištění, že podané žalobě Krajský soud v , adresa, vyhověl. Přestože v posuzované věci rozhodoval Krajský soud v , adresa, celkem dvakrát, nelze dobu nezbytnou pro rozhodnutí o žalobě na ochranu proti nečinnosti správní orgánu posuzovat jako obecné prodloužení doby řízení dalším vydaným rozhodnutím, když je zřejmé, že v tomto případě se jedná o rozhodnutí, jehož vydání bylo vyvoláno pomalým postupem správního orgánu. Ke kritériu významu řízení pro žalobce soud konstatuje, že žalobci neuvedli žádné skutečnosti, ze kterých by se podával vyšší význam řízení pro žalobce, současně je zřejmé, že odvolání žalobců bylo podáno se značným časovým odstupem, tedy s odstupem téměř 41 let od vydání rozhodnutí. Soud proto dospěl k závěru, že v posuzované věci jsou dány skutečnosti, které odůvodňují snížení výše přiznaného zadostiučinění o 10 % z důvodu nižšího významu řízení pro žalobce. Soud současně odkazuje na dříve vydané rozsudky v obdobných věcech, a to rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 2. 11. 2021, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 26. 4. 2022, č. j. , spisová značka, , rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2024, č. j. , spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 23. 10. 2024, č. j. , spisová značka, , kterými již bylo žalobcům opakovaně v obdobných sporech proti žalované přiznáno přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení.

23. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že délka shora uvedeného řízení byla s ohledem na výše uvedené konkrétní okolnosti případu nepřiměřená, je zřejmé, že o odvolání žalobců nebylo rozhodnuto ve lhůtách stanovených pro vydání rozhodnutí správním řádem. Vznik nemajetkové újmy se v případě nepřiměřeně dlouhého řízení presumuje a je tedy na žalované, aby domněnku vzniku újmy žalobcům vyvrátila. V posuzované věci však žalovaná nevyvrátila domněnku vzniku újmy spočívající v nejistotě, do které byli žalobci v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení uvrhnuti. Vzniklá újma žalobců spočívá v porušení práva na projednání věci v přiměřeně dlouhém správním řízení. Jedná se o újmu, která vzniká samotným porušením práva a je namístě ji odškodnit podle kritérií uvedených v ustanovení § 31a OŠZVVM. Účelem zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je kompenzace negativních důsledků vzniklých v souvislosti s realizací práva na soudní a jinou ochranu porušením práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě. Odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením je dána, soud se proto zabýval samotnou výší zadostiučinění. Při stanovení výše zadostiučinění soud vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 a blíže posuzoval složitost případu, význam předmětu řízení pro žalobce, postup správních orgánů a chování žalobců. Pro stanovení základní výše je namístě vycházet z částky v rozsahu 15 000 -20 000 Kč za každý rok nepřiměřeně dlouhého řízení, když za 1. a 2. rok je tato částka poloviční. V posuzované věci má soud za to, že je tedy namístě vycházet z částky 7 500 Kč/jeden rok řízení za 1. a 2. rok, tedy 625 Kč/jeden měsíc. Při délce 18 měsíců soud proto dospěl k základu ve výši 11 250 Kč pro každého ze žalobců. Takto stanovenou částku je dále namístě snížit z důvodů sdílené újmy žalobců o 10 %, dále snížit z důvodu složitosti věci, která vyžadovala zajišťování historických podkladů, o 10 % a dále snížit o 10 % z důvodu nižšího významu řízení pro žalobce, neboť je zřejmé, že odvolání bylo podáno se značným časovým odstupem od doby vydání odvoláním napadeného rozhodnutí. Soud proto dospěl k závěru, že je namístě přiznat žalobcům zadostiučinění ve výši 7 875 Kč pro každého ze žalobců. Soud naopak neshledal, že by v projednávané věci přicházelo v úvahu případné snížení či zvýšení základní částky v důsledku postupu správního orgánu, který sice porušil svou povinnost vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, tato skutečnost však do značné míry vyplývala ze složitosti zajištění historických podkladů, ani případné snížení či zvýšení základní částky z důvodu spočívajících v chování žalobců. Soud proto žalobě vyhověl co do uložení povinnosti žalované zaplatit každému ze žalobců částku 7 875 Kč s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení jdoucí z této částky od 9. 8. 2025 do zaplacení, neboť žalovaná neprojednala návrh žalobců v zákonné šestiměsíční lhůtě od jeho uplatnění ve smyslu § 14 OŠZVVM, ke kterému došlo podáním doručeným žalované dne 8.2.2025. Žalobcům proto náleží právo také na zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucí ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty k projednání nároku žalovanou, tedy ode dne 9. 8. 2025. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobou uplatněný nárok co do částky 16 125 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 9. 8. 2025 do zaplacení vůči každému ze žalobců jako nedůvodný zamítl.

24. Soud proto výrokem I. zamítl také žalobou uplatněný nárok na konstatování, že v důsledku nepřiměřené délky řízení o odvolání bylo porušeno právo žalobců jakožto účastníků tohoto řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť přiznáním peněžité částky je konzumován požadavek na konstatování porušení práva, když závěr o porušení práva vyplývá již ze samotného odůvodnění tohoto rozsudku a je nutným předpokladem pro možné přiznání finanční náhrady (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2011 sp. zn. 30 Cdo 1684/2010).

25. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř., neboť soud shledal na obou stranách sporu procesní úspěch v obdobné míře, když z důvodů na straně žalobců (učiněné zpětvzetí při jednání soudu dne 13. 1. 2026) bylo řízení částečně zastaveno, současně soud žalobou uplatněnému nároku nevyhověl ohledně konstatování porušení práva žalobců na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené době, naopak však žalobcům vyhověl ohledně nároku na zadostiučinění v penězích, kde na úspěch žalobců nemá vliv skutečnost, že zadostiučinění bylo přiznáno v jiné než žalobou nárokované výši.