7 Co 395/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném za předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3) Jméno žalované C , narozená Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C zastoupená Jméno Zástupce , narozeným Datum narození Zástupce bytem Adresa Zástupce o povinnosti zdržet se obtěžování imisemi srážkových vod, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 30. listopadu 2024, č.j. 7 C 144/2023-159

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I., pokud jím byla zamítnuta žaloba o povinnosti žalovaných zazdít otvor ve spodní části terasy domu , Adresa, , se mění takto:Žalovaní jsou povinni zazdít otvor v obvodové zdi terasy domu , Adresa, ve lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části výroku v odstavci I. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Žalobci se domáhají na žalovaných zazdění otvoru, který se nachází v obvodové zdi spodní části terasy náležející k domu na adrese , Adresa, , který je ve spoluvlastnictví žalovaných a dále požadují, aby byla žalovaným uložena povinnost zajistit dostatečné odvodnění této terasy s tím, že jsou povinni hodnověrně doložit žalobcům provedení požadovaných úprav ve lhůtě 100 dnů od právní moci rozsudku. Takto uplatněné nároky odůvodňují žalobci tím, že dochází k neoprávněnému svádění dešťové vody z pozemků žalovaných parc. č. , hodnota, , jehož součástí je dům , Adresa, na pozemek ve spoluvlastnictví žalobců parc. č. , hodnota, , jehož součástí je dům , adresa, , a to právě z terasy domu ve spoluvlastnictví žalovaných, kdy dešťová voda dopadající na předmětnou terasu žalovaných je odváděna otvorem v obvodové zdi terasy na pozemek žalobců. To způsobuje v případě intenzivního deště zaplavování nemovitosti žalobců.

2. Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 11. 2024, č.j. 7 C 144/2023-159 (dále jen napadený rozsudek) žalobu zamítl. Vyšel z nesporné skutečnosti, že účastníci jsou spoluvlastníky sousedních nemovitostí v , adresa, Žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je dům , Adresa, a žalovaní jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. , hodnota, , jeho součástí je dům , Adresa, . Uvedené pozemky účastníků přiléhají k sousednímu pozemku ve vlastnictví České republiky. Jedná se o výše položený pozemek – strmou skálu, na níž se nachází , název, . Z tohoto pozemku stéká dešťová voda na pozemky obou účastníků, tedy také na níže položenou terasu náležející k domu žalovaných , Adresa, . Z této terasy je odváděna otvorem v obvodové zdi terasy zpět na níže položenou skálu ve vlastnictví státu a poté na pozemek žalobců, konkrétně na střechu přístavby domu , Adresa, . Soud prvního stupně uvádí, že takto dešťová voda stékala na pozemek nyní ve vlastnictví žalobců již v roce 1900. Žalobci se stali spoluvlastníky pozemku parc. č. , hodnota, v roce 1993 a i v té době stékala dešťová voda z terasy domu , Adresa, , nyní ve spoluvlastnictví žalovaných, stejným způsobem. Žádnou úpravu měnící odtokové poměry dešťové vody žalovaní sami neprovedli, k takové úpravě nedošlo ani před rokem 1991. Změnu na pozemku parc. č. , hodnota, , kam dešťová voda z terasy žalovaných stéká, provedli žalobci, kteří dvorek domu , Adresa, , z něhož byla dešťová voda odváděna do kanalizace, zastavěli přístavbou sociálního zázemí domu , Adresa, , a to v roce 2008. V prostoru původního dvora tak dešťová voda končí na střeše této přístavby a původní kanalizační sběrač je zakryt a nachází se uvnitř stavby. Podle soudu prvního stupně v dané věci nebylo prokázáno, že by na pozemek žalobců stékala dešťová voda ve větším než přirozeném množství v důsledku úprav pozemku žalovaných, které nebyly prokázány (uvádí se v odůvodnění napadeného rozsudku). Proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobců není oprávněný.

3. Proti tomuto rozsudku se žalobci odvolávají. Souhlasí sice se závěrem soudu prvního stupně, že z terasy domu žalovaných vytéká dešťová voda na jejich pozemek, oproti soudu prvního stupně mají za to, že nejde o přirozený způsob stékání dešťové vody, neboť terasa domu žalovaných přiléhající k domu , Adresa, je vybudována tak, že mění přirozené odtokové poměry dešťové vody stékající po skále na tuto terasu. Žalovaní souhlasí s tím, že za celkové plochy skály, tedy pozemku ve vlastnictví České republiky, nacházející se nad pozemky účastníků, stéká dešťová voda přirozeným způsobem v rozsahu 2/3 na pozemek žalobců a z 1/3 na pozemek žalovaných. Namítají, že žalovaní řádně nepečují o okapový svod odvádějící dešťovou vodu z horní části terasy, takže voda stéká z terasy na níže položenou skálu a poté na střechu stavby žalobců. Nejedná se o přirozený odtok dešťové vody, neboť pokud by nebylo domu žalovaných na pozemku , hodnota, , stékala by voda přirozeným způsobem (až do řeky) a na terase domů žalovaných by se nehromadila.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a bylo podáno ve stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o.s.ř. a po částečném zopakování dokazování ohledáním na místě samém dospěl k závěru, že odvoláním žalobců je částečně důvodné.

5. Podle § 1013 odst. 1 platí, že vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemků; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

6. Podle § 1019 odst. 1 o.z. vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led na jeho pozemek. Stéká-li však na pozemek přirozeným způsobem z výše položeného pozemku voda, zejména pokud tam pramení či v důsledku deště nebo oblevy, nemůže soused požadovat, aby vlastník tohoto pozemku svůj pozemek upravil.

7. Z hlediska skutkového vychází odvolací soud ze závěrů soudu prvního stupně a z ohledání na místě provedené v rámci odvolacího řízení. Má za prokázané, že účastníci jsou vlastníky sousedních pozemků, které jsou zastavěny historickými domy. Pozemky účastníků dále sousedí s výše položeným pozemkem ve vlastnictví České republiky. Pokud jde o charakter tohoto státního pozemku, jedná se o rozlehlou příkrou skálu, na které se nachází , název, . Dešťová voda v případě pozemku žalovaných dopadá na terasu domu , Adresa, (nachází se mezi domem a skálou) a současně na tento pozemek stéká z výše položeného pozemku ve vlastnictví státu. Terasa domu žalovaných má dvě výškové úrovně propojené schodištěm. V případě větších srážek, které nepojme svod dešťové vody, nacházející se v podlaze horní části terasy, dešťová voda stéká na spodní část terasy, ze které je odváděna spolu s dešťovou vodou, která na tuto část terasy naprší nebo steče z výše položené skály, otvorem v obvodové zdi terasy (o jehož zazdění se v dané věci jedná) na níže položenou skálu a končí na pozemku žalobců, konkrétně na střeše přístavby jejich domu , Adresa, . Odvolací soud má za to, že k odvádění dešťové vody z terasy domu žalovaných dochází v důsledku úpravy této terasy, o které žalobci dříve nevěděli (otvor v obvodové zdi terasy domu žalovaných není z pozemku žalobců vidět). Skutečnost, že dešťová voda z terasy domu žalovaných vytéká otvorem v její obvodové zdi a končí na pozemku žalobců, byla nesporná. To nelze považovat za přirozený proces na rozdíl od stékání vody na pozemek žalobců z výše položené skály nad pozemkem žalobců a dešťové vody, která přímo na pozemek žalobců při dešti dopadá. Z uvedeného je zřejmé, že se na pozemek žalobců v důsledku odvádění dešťové vody z terasy domů žalovaných dostává větší množství dešťové vody oproti množství, které na pozemek žalobců přirozeným způsobem naprší či steče z výše položeného pozemku (skály) ve vlastnictví státu. Neobstojí proto závěr soudu prvního stupně, který vedl k zamítnutí žaloby napadeným rozsudkem.

8. Platí, že imise, tj. dešťová voda, jsou objektivní skutečností a zákon poskytuje ochranu proti nim bez ohledu na to, zda jsou vyvolány úmyslně, vědomě či nikoliv; z ust. § 1013 odst. 1 o.z. vyplývá rozlišování imisí na tzv. nepřímé a přímé. Přímé imise jsou přímým pokračováním vlastníkovi činnosti (např. svádění vody trativodem na sousední pozemek), nepřímé nejsou přímo vyvolány touto činností, nýbrž jsou jen jejím volným následkem. Z ust. § 1013 odst. 2 věta druhá vyplývá, že přímé imise jsou zakázány bez ohledu na míru obtěžování souseda a jejich množství, ledaže se opírají o zvláštní právní důvod (např. smlouva).

9. Odvolací soud má za to, že svádění dešťové vody z terasy domů žalovaných, která je k tomuto účelu stavebně upravena vyspádováním jejího povrchu směrem k otvoru v obvodové zdi terasy, z něhož voda z terasy odtéká, je přímou imisí ve smyslu ust. § 1013 odst. 1. věta druhá o.z., která je zakázána. V takovém případě mají žalobci možnost domáhat se podle speciální ustanovení § 1019 odst. 1 o. z. úpravy stavby žalovaných, která tomuto stékání dešťové vody z pozemku žalovaných na pozemek žalobců bezprostředně zamezí. Takovým opatřením je podle odvolacího soudu zazdění otvoru v obvodové zdi spodní části terasy domu , Adresa, ve spoluvlastnictví žalovaných. Není přitom podstatné, zda k odvádění dešťové vody z pozemku žalovaných na pozemek žalobců dochází v důsledku stavebních úprav, které byly provedeny přímo žalovanými. Žalovaní jako vlastníci odpovídají za stav své nemovitosti, tj. pozemku parc. č. , hodnota, a stavbu domu , Adresa, , která je jeho součástí. Pokud se žalovaní stali vlastníky stavby, kterou sami nezřídili, a ta vyvolává přímé imise, nic to nemění na jejich povinnosti se imise zdržet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 942/2020 ze dne 28. 5. 2020 dostupný na www.nsoud.cz). Bez významu ve vztahu k povinnosti žalovaných zdržet se přímé imise stékání vody jsou stavební úpravy zasaženého pozemku žalobců, bez ohledu na to, že zhoršily odvádění dešťové vody z tohoto pozemku do kanalizace. V posuzované věci existence stavby domu , Adresa, včetně terasy za domem mění přirozené odtokové poměry dešťové vody, tj. vytváří překážku přirozenému stékání vody shora dolů. Odvádění dešťové vody z terasy domu žalovaných na pozemek žalobců souvisí se změnou odtokových poměrů na pozemku žalovaných vlivem zastavěnosti jejich pozemku parc. č. , hodnota, stavbou domu , Adresa, . Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k nároku na zazdění otvoru v obvodové zdi terasy domu žalovaných změnil podle § 220 odst. 1 a v této části žalobě vyhověl.

10. Odvolací soud má současně za to, že další část nároku žalobců požadující zajištění dostatečného odvodnění terasy do kanalizace a hodnověrné doložení provedených úprav domu , Adresa, není ust. § 1019 odst. 1 podřaditelná. V případě přímých imisí srážkových vod dopadá ust. § 1019 odst. 1 o.z. na takové úpravy sousedního pozemku, kterými lze bezprostředně zabránit této přímé imisi. Jestliže v projednávané věci je voda z terasy domu žalovaných odváděna na pozemek žalobců otvorem v obvodové zdi terasy je takovým opatřením zabraňujícím této přímé imisi navrhované zazdění tohoto otvoru. Ustanovení § 1019 odst. 1 o.z. nelze vztáhnout na další požadované úpravy pozemku, resp. nemovitosti žalovaných spočívající ve vybudování kanalizace či doložení takové úpravy žalobcům ve stanovené lhůtě. Je totiž ponecháno na rozhodnutí žalovaných jako vlastníků sousedního pozemku, jakým způsobem s dešťovou vodou, která se přirozeným způsobem dostává na jejich pozemek, naloží. Proto odvolací soud ve zbývající části nároku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

11. Jak vyplývá z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne , datum, (č.l. 157b), navrhli žalobci v této věci „eventuální petit“, jímž požadují, aby žalovaní byli povinni upravit stavbu na svém pozemku, a to stavbu terasy tak, aby z terasy nestékala voda na pozemek žalobců. Podle odvolacího soudu se jedná o obdobný nárok jako v případě tzv. primárního petitu. V obou případech se žalobci prostřednictvím rozdílné formulace téhož nároku domáhají na základě stejných skutkových tvrzení, aby byla žalovaným jako vlastníkům sousední nemovitosti uložena povinnost provést úpravy vlastní nemovitosti, které by zamezily pronikání srážkové vody na pozemek žalobců. O tomto nároku bylo rozhodnuto a odvolací soud, byť došlo k částečnému zamítnutí primárně uplatněného nároku, nevidí důvod o stejném nároku rozhodovat jako o eventuálním petitu znovu.

12. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. tak, že rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů za použití ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch účastníků jak na straně žalobců, tak na straně žalovaných, byl jen částečný.